honzam píše:Eva Nada píše:Kdo ví...., ale zatím je to tak, že "problém" je ponejvíce na mé straně...., já se s ním potřebuji vidět, on tu potřebu nemá, on je v klidu...
Alespoň tak se to jeví....
Přijde mi normální, že guru své žáky přijímá a neodmítá stylem, že "nemá potřebu setkání". Předpokládám, že to máte jako učitel a žák a Armin Ti předává nějakou nauku. Je to tak?
No vypadá to tak, že já ho beru jako svého učitele a učitel mě odmítá, odmítá se se mnou setkat... je to trochu divné, že, ale podle něj by to setkání se minulo smyslem, nebylo by k ničemu... a popravdě, jsem tomu ráda, bo bez zjištění, KDO je vlastně armin to ve mě žije vidinou "zlatého telete", nevím, jak to lépe přiblížit, "mrkví pro osla", který jde, šlape, protože chce, touží dosáhnout toho vysněného (mrkve...).
Když "ji" dosáhne, zakousne se do ní (do mrkve), touha se vybije dosažením, splaskne... a....
To mi připomnělo epizodu ze svého dětství..., měla jsem už dost let na to, abych (umanutě) toužila vlastnit, mít jednu panenku, chodila jsem se na ni dívat do výkladu hračkářství u nás ve městě. Prostě jsem se do ní zamilovala a byla jí úplně posedlá. Doma jsem žadonila, aby mi ji rodiče koupili, prostě jak ten osel..., naši delší dobu vzdorovali tím, že už jsem velká na panenky atd. atd. Tak dlouho jsem žadonila, až mi ji koupili..., na chvíli jsem byla šťastná, ... touha byla uspokojena... ani nevím, jak dlouho jsem si s ní hrála, ale řekla bych, že moc dlouho ne..., než skončila na hromadě s dalšími hračkami....