inspiruj.cz

Pokud se při setkání s kýmkoliv nesetkáváš zároveň s tím, kým skutečně JSI, tak se setkáváš jen se svými vlastními představami a nepoznáváš pravdu.

Pokud v tom, s kým se setkáváš, nepoznáváš lásku, žiješ jen ve snách mysli.

"Moudrost říká: ´Nejsem nic.´
Láská říká: ´Jsem vším.´
Můj život plyne mezi tím."
(N.Maharadž)

"V nevědomosti jsem něco;
v pochopení jsem nic;
v lásce jsem všechno."
(Spira)

Tohle není jen teorie,

ono je to tak.

Jakmile je jsem "něco", tak i ten druhý musí být "něco",

což je nevědomost.

Jakmile je ten druhý ve Tvém srdci láskou,

tak je tou láskou, kterou která je v Tobě,

můžeš zkoumat a popisovat její kvality,

ale v Tom druhém, který je láskou,

nenajdeš doopravdy nic jiného, než nalézáš v sobě.

Alaja píše:

Trini píše:

Alaja píše:

A kde ho máš, Poly? Jak vypadá? Vycházíš s ním dobře nebo ti dělá nějaké problémy?

No, vážně: Co je podle tebe ego?

Podle mne ono latinské slovo "ego" znamená to, co říká překlad, tudíž "já"......samostatně myslící živý objekt...
Prostě myslím sama za sebe a netvrdím, že za mne myslí někdo jiný....

Aha.
Ramana to popisoval jako pocit já, který je vždy spojen s ( nějakým - fyzickým nebo astrálním apod.) tělem. A zřejmě v oslabené formě ho má - podle něho - i tzv. džnanín.

Zkusím to jinak...

Je rozdíl, jestli slova, která (samozřejmě) vyvěrají z mysli jsou jen slova, slova, slova, prázdná a těžká jako kameny...., nebo lehce, samovolně plynou, "těhotné" žitou pravdou...


Úryvek z tenoučké knížky Šienšanský mudrc:

Zeptal jsem se moudrého muže, co je umění.
Seděli jsme právě na výšině pod ochranou skal. Před námi se prostíral oceán, lesknoucí se do nekonečna ve sluneční záři. Na jeho hladině zvolna pluly plachetnice a nad nimi se míhali v ušlechtilém letu rackové. Do azuru oblohy narůstaly velké bílé mraky jak nedotčený sníh a přibližovaly se v mohutném šiku.
Pokračoval jsem:
„Co je poezie?“
Moudrý muž odpověděl:
„Překvapí tě, jak je to prosté a přirozené, jako moře, jako ptáci i jako obloha. Pochopíš to jistě snadněji a jistěji než Tao. Podívej se jen všude kolem sebe, po zemi, po vodstvu, po vzduchu.
Poezie existuje stejně dlouho jako nebesa a země.
Zároveň s nebem a zemí byla totiž zrozena i nejvyšší krása. Slunce a měsíc nasvěcují mraky a zrůžovělý ranní i večerní opar, přitom tu není určitá barva, která by jimi pronikala, jako je tomu u jiných látek, a přece tvoří tak obdivuhodný a proměnlivý úkaz, to velké, „viditelné“ pod oblohou.
Každý zvuk vzniká z pohybu. Všechno kolem nás v přírodě má svá ústa. Jsou-li v pohybu rty kohokoliv na světě, slyšíme zvuky. Zaposlouchej se do proudu vody, když se v horách řítí ze skal. Jakmile je v pohybu, zvučí vysokým nebo hlubokým, dlouhým nebo kratším tónem, sice ne přesně podle zákonů hudby, ale má přesto osobitý výraz a rytmus. To je přirozený zvuk země a nebes, rodící se sám ze sebe.
Jestliže je lidské srdce prázdné světem a naplněno duchem, vychází z něho při pohybu zvuk. Tím vzniká i literatura.
Poezie je tedy zvuk srdce. Můžeš ji slyšet a vidět všude, protože všude je příroda jediným opravdovým básníkem, který rezonuje v tvém srdci. A protože je to tak prosté a jednoduché, je to provázeno přísností a neměnitelností; kde vyráží pramen pohybu, tam se taky ozývá zvuk verše.
Žádný jiný zvuk nelze za poezii pokládat. Zvuk musí vyvěrat samovolně, sám ze sebe. Poznáš mnoho lidí, kteří zvuk vyvolávají nepřirozeným způsobem. Nejsou to proto básníci, připomínají jednání opice nebo papoušky. Je málo opravdových básníků, jejichž verš plyne sám sebou, je plný zpěvnosti, podobně jako horský proud hučí přes skály, jako hrom duní v mracích, jindy zašumí jako mírný déšť v podvečer nebo je jako tichý vánek letní noci.

Poslouchej moře u našich nohou! Nezpívá snad pozoruhodnou píseň? Není to snad báseň a opravdová hudba? Vidíš ty vlny ve stálém pohybu, jak jdou jedna za druhou a zase dál se jiné proti nim vracejí a opět se ztrácejí v tónech. Slyšíš ty jemné rytmy….
Velký a prostý musí být i básník, jeho motivace je podobná moři, podle pohybu vycházejícího z Taa, kterým se musí dát unášet tiše, bez vlastních impulsů, poslušný jako dítě! Veliké je moře, veliký je básník. Ale ještě větší je Tao, které není velké.“
Stařec domluvil a zaposlouchal se do zvuku moře. Bylo znát, jak ho hudba naplňuje.


http://www.poradnazdarma.cz/viewtopic.php?f=273&t=5081


Miroslav někdy tuto "hudbu sfér" připodobňuje k stříbrnému větru....

Já jsem se knihám o poesii od mala v knihovnách vyhýbala velkým obloukem. Vůbec nic mi nesdělovaly. To jsem si raději vybrala knihy o astronomii, geologii, botanice...nebo sci-fi. Dvacet tisíc mil pod mořem se mi zdálo v pubertě zajímavější a srozumitelnější, než Hrubín či Šrámek a pod.

A i právě proto při tom mém duchovním bádání mi víc řekl K.Minařík, než všichni ti východní mudrci ....

Eva Nada píše:Zkusím to jinak...

Je rozdíl, jestli slova, která (samozřejmě) vyvěrají z mysli jsou jen slova, slova, slova, prázdná a těžká jako kameny...., nebo lehce, samovolně plynou, "těhotné" žitou pravdou...

Tak to je. Slova jako taková nejsou nic špatně. Ani mysl není nic špatně. Ani rozum není nic špatně. Spojení srdce a rozumu, to je ono

Trini píše:
Aha.
Ramana to popisoval jako pocit já, který je vždy spojen s ( nějakým - fyzickým nebo astrálním apod.) tělem. A zřejmě v oslabené formě ho má - podle něho - i tzv. džnanín.

P.S. Tedy zcela něco jiného, než když se podsouvají druhým ega, nevědomost apod.

Alaja píše::donknow:
Já jsem se knihám o poesii od mala v knihovnách vyhýbala velkým obloukem. Vůbec nic mi nesdělovaly. To jsem si raději vybrala knihy o astronomii, geologii, botanice...nebo sci-fi. Dvacet tisíc mil pod mořem se mi zdálo v pubertě zajímavější a srozumitelnější, než Hrubín či Šrámek a pod.

A i právě proto při tom mém duchovním bádání mi víc řekl K.Minařík, než všichni ti východní mudrci ....

Šla jsi svou cestou a o tom to je.
Navíc ses zřejmě nesnažila a nesnažíš pro ni získat druhé. Nebo?
Šla jsem taky svou cestou. Sice jsem duchovné nebádala, ale od mého (toltéckého ? ) učitele, jsem získala velmi důležité rady pro běžný život.


Ramana šel také svou - zcela individuální - cestou, bez učitele a nesnažil se pro ni získat druhé. Když za ním někdo přišel a ptal se ho, tak mu odpovídal.

honzam píše:Líbí se mi, jak čistá ega Jana i Trini jsou.

A ty nejsi čisté ego? Někde ses ušpinil?

armin píše: Spojení srdce a rozumu, to je ono

Jo, tím začíná cesta.

Trini píše:Navíc ses zřejmě nesnažila a nesnažíš pro ni získat druhé. Nebo?

Nesnažila. Já jen o tom semtam klábosila. Když někdo chtěl víc vědět, tak jsem mu to soukromě sdělila. Co s tím pak udělal, to byla jeho věc.
A bylo milé, když jsem pak za pár týdnů slyšela o tom, že to našel také....

Trini píše:

honzam píše:Líbí se mi, jak čistá ega Jana i Trini jsou.

A ty nejsi čisté ego? Někde ses ušpinil?

Ušpinil otázkami, na které neznám odpověď. Ještě stále nemám vše bez pochybností zodpovězeno. Obdivuji, jak v tom mají jiná ega jasno a jak dokáží těm špinavým radit a pomáhat.

Jana překvapivě začala návštěvníky na poradně odkazovat na inspiruj, asi bych k ní neměla přistupovat tak zaujatě jako doposud. Je to od ní milé.

Občas mě překvapuje, kde na to lidi chodí.

https://twitter.com/disneyjared23/status/998491605878411264

honzam píše:Jana překvapivě začala návštěvníky na poradně odkazovat na inspiruj, asi bych k ní neměla přistupovat tak zaujatě jako doposud. Je to od ní milé.

Koukám, že ji zajímá nejen Já, ale už i to já, konkrétně tvá tvář viděna z autobusu...
Vy jste ze stejného města?

Alaja píše:

honzam píše:Jana překvapivě začala návštěvníky na poradně odkazovat na inspiruj, asi bych k ní neměla přistupovat tak zaujatě jako doposud. Je to od ní milé.

Koukám, že ji zajímá nejen Já, ale už i to já, konkrétně tvá tvář viděna z autobusu...
Vy jste ze stejného města?

Je v tom skrytá hluboká symbolika. To místo je snad nejvhodnější možné pro zrození antikrista a šelmy. Nejateističtější stát světa se dvěma zřetelnými rohy na mapě a v něm město se čtvrtou nejpokřivenější věží na světě - věží chrámu Nanebevzetí Panny Marie! Ten kostel je v současnosti obklopený moderním obchodním a zábavním centrem!

Jana si je toho dobře vědomá, i když já o sobě a svém poslání stále pochybuji.

V onom městě jsem kdysi pár let bydlela, ale je to už hrozně dávno ....

Co pořád máte s těmi čerty? Tady je to spíš působiště kozlíků.....třeba ...v místě mého rodiště je překrásný kopeček zvaný Kozelka, jenž podle mne vypadal jak oblíbené místo druidů, měli tam, pod kopcem, možná i dubový posvátný háj s pramenem vody....

Alaja píše:V onom městě jsem kdysi pár let bydlela, ale je to už hrozně dávno ....

Je to tu jen pro silné povahy. Každý neunese tu tíhu mít pořád na očích dva obří dýmající obelisky - symboly ďábelské rohaté duality.