inspiruj.cz

Alaja píše:Když se tak rozhlížím na internetu po těch stránkách o duchovnu, tak mám pocit, že si pod pojmem ego lidi většinou představují jen ty negativní věci ( jen u toho druhého, u sebe pochopitelně ne)

honzam píše:

Trini píše:Ale je to to, o co jde.

Že něco je tím, o co jde, je taky interpretace.

Cítíš se lépe, máš ze sebe lepší pocit, když své štěstí obětuješ pro druhé? Nebo máš jinou motivaci?

Trini píše:

honzam píše:

Trini píše:Ale je to to, o co jde.

Že něco je tím, o co jde, je taky interpretace.

Cítíš se lépe, máš ze sebe lepší pocit, když své štěstí obětuješ pro druhé? Nebo máš jinou motivaci?

Původně jsem to měl tak, že nemůžu být šťastný, když jiní trpí. Cítil jsem provinile. Postupem let jsem nějak přestal štěstí vnímat. Když jsem potom dospěl k tomu, že samo štěstí působí utrpení, stalo se mi jeho neprožívání přirozeností.
Těžko říct, jestli je to s takovým postojem nějaká oběť, spíš samozřejmá nutnost.

Obecně ze sebe lepší pocity nemám, protože ve mně stále sílí přesvědčení, že celá ta moje zkušenost je způsobená nějakým obrovským karmickým dluhem, který budu muset v téhle podobě vyrovnat. Nahlížím na sebe méně shovívavě než na jiné lidi a kladu na sebe také větší nároky. Lepší pocit by asi mohl mít z toho, že možná budu mít v budoucnu příležitost ten dluh účinně srovnat, ale i kdybych se teď pro ostatní jako člověk rozkrájel, bude to pro mě pořád málo k tomu, abych byl alespoň sám se sebou spokojený.

honzam píše:

Trini píše:

honzam píše:Že něco je tím, o co jde, je taky interpretace.

Cítíš se lépe, máš ze sebe lepší pocit, když své štěstí obětuješ pro druhé? Nebo máš jinou motivaci?

Původně jsem to měl tak, že nemůžu být šťastný, když jiní trpí. Cítil jsem provinile. Postupem let jsem nějak přestal štěstí vnímat. Když jsem potom dospěl k tomu, že samo štěstí působí utrpení, stalo se mi jeho neprožívání přirozeností.
Těžko říct, jestli je to s takovým postojem nějaká oběť, spíš samozřejmá nutnost.

Obecně ze sebe lepší pocity nemám, protože ve mně stále sílí přesvědčení, že celá ta moje zkušenost je způsobená nějakým obrovským karmickým dluhem, který budu muset v téhle podobě vyrovnat. Nahlížím na sebe méně shovívavě než na jiné lidi a kladu na sebe také větší nároky. Lepší pocit by asi mohl mít z toho, že možná budu mít v budoucnu příležitost ten dluh účinně srovnat, ale i kdybych se teď pro ostatní jako člověk rozkrájel, bude to pro mě pořád málo k tomu, abych byl alespoň sám se sebou spokojený.

Jo, to chápu. Díky za sdílení.

honzam píše:Původně jsem to měl tak, že nemůžu být šťastný, když jiní trpí. Cítil jsem provinile.

Tohle téma mě zajímá, protože pořád ještě znám bytost, která to taky takhle má. Působí to velmi ušlechtile: "Když vy trpíte, trpím s vámi". Jenže tohle vůbec nikomu nijak nepomáhá, naopak utrpení téhle bytosti může trápit ty, kteří tuhle bytost mají rádi. Všechny bytosti, pro které se stane vzorem, budou odsouzeny ke stejnému utrpení.

Měla jsem to obráceně, přála jsem si, aby všechny bytosti, které mám ráda, byly šťastné. Věděla jsem, že pokud tohle mám přát svým milovaným, tak musím to skutečné pravé štěstí pravého Já, které nemusí být vyvažované neštěstím iluzorního ega, najít.

Je to až neuvěřitelné, jak je to jednoduché, protože štěstí je ve skutečnosti naší přirozeností.

A teď mě zajímá, co přesně brání tomu naši skutečnou přirozenost poznávat. Jak se osvobodit od toho, co tomu poznání brání.

Ve mně stále sílí přesvědčení, že celá ta moje zkušenost je způsobená nějakým obrovským karmickým dluhem, který budu muset v téhle podobě vyrovnat.

Něco takového ona bytost, která říkala, že nemůže být šťastná, když tolik lidí trpí, také říkala.

Možná právě taková bytost může spoustě stejně trpících bytostí pomoci osvobodit se od trápení, když z toho najde pro sebe cestu. Možná zrovna tohle by mohlo splatit všechny dluhy.

V Bibli taková možnost existuje:

10Ježíš se zvedl a řekl jí: „Ženo, kde jsou ti, kdo na tebe žalovali? Nikdo tě neodsoudil?“
11Ona řekla: „Nikdo, Pane.“ Ježíš řekl: „Ani já tě neodsuzuji. Jdi a už nehřeš!“
(Jan 8,2-11)

Nic píše:Měla jsem to obráceně, přála jsem si, aby všechny bytosti, které mám ráda, byly šťastné. Věděla jsem, že pokud tohle mám přát svým milovaným, tak musím to skutečné pravé štěstí pravého Já, které nemusí být vyvažované neštěstím iluzorního ega, najít.

A našla, jak je z tvého psaní slyšet.
Přebírá ještě někdo ta jablka?

Zničit ego....no jo, ale nejdřív je nutno ho najít....

Už jste si našli ta svá ega?
A započali s jejich likvidací?

Alaja píše:Zničit ego....no jo, ale nejdřív je nutno ho najít....

Už jste si našli ta svá ega?
A započali s jejich likvidací?

No někdy mám slabší chvilky, kdy cítím takové zvláštní blaho. Je to v okamžicích, kdy dám volný průchod tomu, že nemám sám o sobě vůbec žádnou hodnotu a cítím se jako to, čím skutečně jsem - jako děvka. Moje mužské ego však zatím stále nezvládá se do tohoto radostného uvědomění rozplynout.

Všechny emoce jsou jedna a tatáž energie, jen s různými kmitočty.....stačí posunout knoflíkem od toho vnitřního reostatu a jedna emoce se rázem promění v jinou....a v další a další, když se točí tím knoflíkem dál...

Jako ladění rádia nebo televize....

honzam píše:No někdy mám slabší chvilky, kdy cítím takové zvláštní blaho. Je to v okamžicích, kdy dám volný průchod tomu, že nemám sám o sobě vůbec žádnou hodnotu ...

Nejsem nic - to je moudrost,
druhá polarita - jsem vším a to je láska.

Alaja píše:Všechny emoce jsou jedna a tatáž energie, jen s různými kmitočty.....stačí posunout knoflíkem od toho vnitřního reostatu a jedna emoce se rázem promění v jinou....a v další a další, když se točí tím knoflíkem dál...
Jako ladění rádia nebo televize....

Zdá se, že u některých lidí je to jen přepínač jako pro světlo ...