Trini píše:Lída píše:Saša neužívá náboženské ani jiné koncepty, protože u něj došlo k probuzení neuvěřitelně brzy, samo od sebe. Někde se o tom zmiňuje, že prostě nastalo vnímání čistým prázdným vědomím a už nezmizelo. Jeden kamarád mi v roce 2007 napsal: "Ze Sašova opravdového probuzení ve věku snad 18 let (?) byla překvapená i Míla Tomášová. V dalších letech pak mladičkého Sašu zvala na některá svá vystoupení např. v Městské knihovně... "
Trini píše:Jsem moc ráda, že jsem se od tebe toto o něm dověděla. Na internetu jsem nic moc nenašla. Víš něco bližšího o tom tvrzení, že na deset let zmizel v arizonské poušti?
O tom bohužel nic nevím
Trini píše:Lída píše:Míla byla až neuvěřitelně jasnovidná, viděla do nás jak do studánek. Když jsme byli vedle ní (a to já byla často, fungovala jsem tam většinou v kuchyni, kde jsme spolu vařily oběd pro všechny, co tam za nimi přijeli), stačilo když jsem si něco mylného pomyslela - koukla na mě a řekla: "Na co to zas myslíš!!!????"
Vnímala jsi to jako důležitou pomoc? Za jak dlouho by sis to uvědomila sama, kdyby tě hned neupozornila - nebo by sis to tenkrát ani neuvědomila?
Jako důležitou pomoc, protože Míla nám tohle udělala jen tehdy, když jsme si to v sobě neuvědomili. Po létech jsem zjistila, že se to celkem spolehlivě pozná podle toho, jakou dotyčný člověk při tom vyzařuje energii - když si to v sobě uvědomí, je ta energie mnohem vyšší, než když je s tou myšlenkou a její doprovodnou emocí ztotožněný a neuvědomuje si to.
A upozorňovala nás na to tehdy nejen Míla. I její syn Miloš který byl tehdy v dětském věku to bezpečně poznal. Celé roky se tam s ním od rána do večera při práci na zahradě a na tom co právě bylo třeba hrála taková hra na "nebdinky": když kdokoliv z nás nebyl v daném okamžiku bdělý (= ztotožnil se s nějakým obsahem svého vědomí a neuvědomil si to), Miloš to poznal, přišel k němu a zeptal se:"Bdíš?" No - a dotyčný, který nebyl bdělý, mu do kasičky přidal nějakou malou minci. Miloš se nikdy nespletl a nezeptal se někoho, kdo bdělý byl. Ty nebdinky se pak použily při nákupu potravin, které byly potřeba pro přípravu jídla pro všechny, kteří tam právě byli (a někdy - hlavně o víkendech - jich tam bylo poměrně hodně.)
Co je bdělost, vysvětluje Anthony de Mello:
"Pokud se chcete probudit, je nesmírně důležité, abyste se věnovali tomu, co nazývám "pozorování sebe sama". Buďte si vědomi toho, co říkáte, buďte si vědomi toho, co děláte, buďte si vědomi toho, co si myslíte, a buďte si vědomi toho, jak jednáte. Buďte si dobře vědomi toho, odkud pocházejí motivy vašeho jednání, jaké jsou vaše pohnutky... Pozorovat všechno uvnitř i vně sebe, a když se s vámi něco děje, podívat se na to, jako kdyby se to dělo někomu úplně jinému. Nekomentovat to, neposuzovat to, nezaujímat k tomu stanoviska, nezasahovat do toho, nepokoušet se to změnit, pouze tomu porozumět..."
Trini píše:Lída píše:Jo, neustálá bdělost k mysli a nad myslí, nic si nenalhávat... to byla praxe, bez které by nikdo byl u nich nevydržel. Možná byl Saša s Mílou nějak příbuzný v předchozích inkarnacích, protože to "nic si nenalhávat = nebát se nahlídnout sám do sebe, ať už tam najdem cokoliv, a přiznat si to", byla i podle jeho zkušeností jediná možnost, jak nepropadat svým sebelíp míněným představám.
Je to tak. Když se to pořádně do hloubky nepročistí, tak se ten fenomén "ego" toho jednoho dne nečekaně zase snaží chytit a vyrůst na tom.
Třeba na nějaké dávné touze, už dávno zapomenuté.
Nebo se chytí toho, co nastalo při některé jeho dočasné předchozí zkušenosti stavu bez ega a přisvojí si ho.
Pro příklady nemusíme chodit daleko.
PS. Při jejich čtení mi občas napadá:
Co je láska?
Ochota naslouchat druhým, pokusit se každému porozumět a být druhému užitečný způsobem, který - podle jeho dosavadních reakcí - by pro něj mohl být přijatelný.
Co je opakem lásky?
Vnucovat druhým svůj názor.
