Základy vadžrajány

Základy vadžrajány

Příspěvekod armin » ned 23. pro 2018 21:10:48

Pro začátek cvičení v opravdovosti (bez naprosté opravdovosti a lásky k Pravdě není radno se na cestu vadžrajány vydávat!)

Citace k tématu z přednášek Eduarda Tomáše - Tajné nauky Tibetu:

Správná nauka jde vždy „in medias res“ – do středu věcí! Pochopit tělo jako Prázdno, ale jak to udělat?
Rada zní podivuhodně:
Představ si sama sebe jako nejvyšší Jogické ztělesnění ženského principu Absolutna! A to se všemi jeho tvořivými, to je ženskými aspekty.
V originálu zní tento návod daleko šířeji a daleko podivuhodněji:
Symbolicky zní takto:
„Představ si sebe sama jako svatou Varja-joginku. Je červeně zářící, jako záření rubínu, s obličejem, dvěma rukama a třema očima. Pravá ruka třímá nad hlavou blyštící se zahnutý nůž, levá ruka drží lidskou lebku plnou krve před svými ňadry. Na hlavě má korunu z pěti sušených lidských lebek. Je ozdobená náhrdelníkem z padesáti krvácejících lidských hlav. Její ozdobou je tiára z lidských lebek, náhrdelník z lidských hlav. Další ozdoby jsou v podobě zrcadla karmy, jež je zavěšeno na dvojitém řetěze z lidských kostí. Šestou ozdobou je mast ze hřbitovního prachu, vetřená do celého těla. V ohybu paže drží dlouhou hůl, symbol to otce Héruky. Je nahá v plném rozkvětu svého panenství, asi šestnácti let. Tančí, pravou nohou pokrčenou, chodidlo zdviženo, levá noha šlape na prsa nataženého lidského těla. Plameny moudrosti ji ozařují.“
„Představ si, že sám jsi touto postavou“, zní návod, „zvenčí jako božstvo a uvnitř tak prázdný, jako vnitřek prázdného obalu, prázdný od konečku prstů, jako prázdný stan z červeného hedvábí, nebo jako nafouknutá hadice z tenké hmoty“.
„Nejprve si představuj obraz asi ve velikosti svého vlastního těla, potom ve velikosti domu, pak vrchu a konečně vesmíru. Na to řiď své myšlení!“
„Pak zvolna zmenšuj obraz za přísného dodržování ostrých obrysů všech částí a údú, až na velikost zrna sezamového. Pak zmenšuj dále!“
„I na to usměrni celé své myšlení!“
To je popis cvičení, které bez vysvětlení a vnitřního pochopení mohlo by se zdát nezasvěceným jako obraz pobloudilé fantazie, z něhož by se nám nanejvýš mohly zvednou vlasy na hlavě. Ale nic nebylo by horšího než takovéto tvrdé nepochopení a nebo dokonce zamítnutí. Tak asi nazírali neinformovaní a nevědomí běloši na posvátné nauky a rituální tance Tibeťanů. Když se s nimi poprvé setkali.
Pravda této drsné a záhadné symboliky však naprosto není divošská. Je zcela jiná: nesmírně hluboká, nesmírně moudrá, nesmírně jemná až subtilní. Je jen zahalena záhadnými symboly, aby se jí nezasvěcený nedopátral, asi tak jako kdysi pravda středověkých alchymistů a rosikruciánů. Tato symbolika směřuje mimo to ještě k odrazení bázlivců a zvědavců.
Nauka vychází z této premisy: Kdyby člověk dovedl nazírat na své tělo jako na živé Prázdno, jímž ve skutečnosti tělo jest, mohl by se s ním jako s takovým sžít, tj. mohl by je jako takové přímým zážitkem pochopit. Ale jakmile by pochopil přímo tuto část vesmíru (tělo), mohl by pochopit celý vesmír. To už by bylo snadné. Pochopit vesmír znamenalo by však pochopit Božství v jeho tvořivém aspektu, v ženském pólu, ve věčně živé tvořivosti sebe sama, což by ho nutně dovedlo i k pochopení jeho kladného pólu Božství, v aspektu statickém, ke klidu věčného života i k životu věčného klidu. Poznal by sama sebe. Připomene si také sedmou buddhistickou arupa-džanu – poznání těla.
Přeložen pod zorným úhlem těchto pravd zní tedy návod nauky drong-džugu – jak již řečeno – stručně takto:
„Představ si sama sebe jako nejsvětější ztělesnění ženského principu Absolutna, jednak jako nekonečně velké, jednak jako nekonečně malé, v každém případě však jako prázdné. Tak zní návod, když je osvětlen vnitřním světlem poznání.
A vysvětlení symboliky?
Třetí oko Varja-joginky… toť světlo jasného vidění, sídlo božské jasnovidnosti. Nůž nad hlavou představuje konec myšlenek, které vzrušují vědomí, krví naplněná lidská lebka je nejvyšším symbolem odříkání všeho světského, krvácející lidské hlavy jsou symbolem úplného nenávratného odpoutání od samsara, čili zevního světa tužeb a přání. Každé přání po návratu do tohoto světa zdání a strachu musí zhasnout jako život ve sťatém těle. Krom toho každé ze svatých těl symbolizuje jednu z padesáti slabik, o nichž bude řeč v pozdějších cvičeních. Šest symbolických ozdob ozdob včetně masti ze hřbitovního prachu symbolizuje šest vysokých ctností (paramit). Mast sama je nejvyšší ctností a symbolem nejkrásnějšího odřeknutí světa a ovládnutí strachu před smrtí. Otec Heruka je jogické ztělesnění mužského, pozitivního aspektu, osvícené síly, tak jako jeho družka Varja-joginka je ztělesněním ženského aspektu – aspektu negativního.
Ale proč ten ženský aspekt? Je tu jen proto, že nauka sleduje dynamický pól tvořivého Božství? Nejen proto! Je tu ještě jeden důvod.
Je třeba, aby se žák této jogy a vlastně každé jogy, učinil schopným přijmouti nejvyšší Sílu Dobra, to znamená, aby se učinil žensky měkkým, nejvýš pokorným, oddaným a odevzdaným, vzdávajícím se, plně odevzdávajícím a otvírajícím k přijetí božského stavu Pravdy. K Pravdě není možno proniknout v mentální nečistotě, ale v nejvyšší jemnosti, nikoliv chtivě, tvrdě mužsky, násilnicky, ale v největší panenské jemnosti svatého principu ženství, v nejvyšší cituplnosti a otevření. Jen když budeme zcela tišší a čistí jako neposkvrněné panenství a zcela maličcí, jenom tak lze projít úzkou branou Pravdy. „Nech maličkých přijíti ke mně!“ A z čisté panny rodí se Kristus – Poznání.
Toto je správná imaginace božské postavy, která není postavou ale symbolem, jímž se má žák vnitřně přiblížiti k božstvu. Je to imaginace symbolická, zvenčí děsivě zdrcující, pro nevědomce dokonce i odpuzující, ale vnitřně božsky dokonalá, svatá, čistá a prázdná jako zářivý stan z červeného hedvábí. Je to imaginace kvalit Bohisatvy-Mahasatvy Arhata či Avatara – božských vtělení.
Žák má zapomenout na svůj klamný a neskutečný dosavadní život, tvar a jméno a vytvořit si představu nejvyšších kvalit ženského prototypu Absolutna. Nabýt nejvyšších kvalit představou a vžíváním se do těchto kvalit. A pak¨je už zvětšovat víc a víc až do nekonečna a zase zmenšovat zpět až k nule, až do velikosti zcela ničeho. Poznat, že tyto kvality jsou naší mohutností, mohutností naší duše.

Obrázek
Uživatelský avatar
armin
 
Příspěvky: 900
Registrován: pát 11. zář 2015 10:58:43
Poděkoval: 9
Poděkováno: 32-krát v 29 příspěvcích

Re: Základy vadžrajány

Příspěvekod armin » ned 23. pro 2018 21:56:41

Toto vlákno je pro ty, kdo opravdu touží po Pravdě, kdo jsou ochotni pro Pravdu obětovat vše, včetně sebe, svého údajného osvíceni, tedy opravdu vše. Motivace k tomu je záhadná, naprosto překračující motivace ega, tedy pro mnohé nepochopitelná. :-)
Uživatelský avatar
armin
 
Příspěvky: 900
Registrován: pát 11. zář 2015 10:58:43
Poděkoval: 9
Poděkováno: 32-krát v 29 příspěvcích

Re: Základy vadžrajány

Příspěvekod Alaja » pon 24. pro 2018 7:19:22

J.S. Dalajláma velice často zdůrazňuje a apeluje – metody vadžrajány jsou pro dlouholeté praktikující a vynikající bódhisattvy , kteří už jsou daleko na cestě bódhičitty a ne pro začínající nebo aspirující bódhisattvy.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Vad%C5%BEraj%C3%A1na

Proti záři neomezeného prostoru jsou i ty nejkrásnější zážitky neúplné...
Uživatelský avatar
Alaja
 
Příspěvky: 3484
Registrován: stř 09. zář 2015 10:07:22
Poděkoval: 200
Poděkováno: 272-krát v 260 příspěvcích

Re: Základy vadžrajány

Příspěvekod Alaja » pon 24. pro 2018 8:36:35

JAK JE TO S OSVÍCENÍM?

Častou otázkou při studiu buddhismu je, kdo dochází osvícení, když „já“ v buddhismu neexistuje? Z toho, jak jsme to pochopili, je to tak, že „já“ existuje i neexistuje, podle toho, v které fázi se nacházíme, a podle toho, z jakého pohledu se na to díváme. Člověk je „jen“ součástí prostoru, pouze si to neuvědomuje a při osvícení se s prostorem ztotožňuje, tím pádem není osvícen „on“ jako jedinec, ale jako něco všeobjímajícího. Samozřejmě z pohledu pozorovatele je to právě „on“, kdo došel osvícení.

http://www.hks.re/wiki/doku.php?id=budd ... olf_vesely


:meditace:
Proti záři neomezeného prostoru jsou i ty nejkrásnější zážitky neúplné...
Uživatelský avatar
Alaja
 
Příspěvky: 3484
Registrován: stř 09. zář 2015 10:07:22
Poděkoval: 200
Poděkováno: 272-krát v 260 příspěvcích

Re: Základy vadžrajány

Příspěvekod armin » pon 24. pro 2018 21:11:46

Sri Aurobindo ve své knížečce "Matka" popisuje čtyři základní aspekty tvořivého aspektu jsoucna - Mahašaktí (protějšku to Šivy). Reprezentují ji čtyři personifikované charakteristiky jsoucna: Mahašvari, Mahakali, Mahalakšmí a Mahasarasvati.

Vadžrajána je cestou rozvinutí nebojácnosti, opravdovosti, intenzity - tedy aspektu jsoucna reprezentovaném Mahakali.

Dávám sem tedy citaci z uvedené knížečky Šrí Aurobinda "Matka" popisující vlastnosti aspektu Mahakali:

Mahakali.

Ne rozsáhlost, ale výšky, ne moudrost, ale síla a energie jsou její zvláštní mocí. V ní je zdrcující intenzita, moci plná vášeň dovršené vůle, božská prudkost, která rozdrtí každé omezení a každou překážku.

Její celá božskost vzpíná se zářiplně k bouřlivé činnosti. Miluje hbitost, okamžitý a účinný zásah, rychlý přímočarý úder, frontální útok, který smete vše, co se mu staví v cestu.

Děsivá je její tvář pro Asuru, nebezpečný a nemilosrdný postoj proti těm, kteří nenávidí Božskost , neboť ona je bojovníkem světů, který nikdy z boje neuhne. Nestrpí žádnou nedokonalost, zachází tvrdě s každou nesnášenlivostí v člověku, a je přísná k těm kdo tvrdošíjně vytrvávají v nevědomosti a temnotě. Její hněv proti zradě, lži a zlomyslnosti je prudký a strašný. Rozhodně a okamžitě udeří její bič, neboť lhostejnost, lenost a nedbalost v božském díle nestrpí; v nutném případě bičuje opozdilce a ty, kdo spí, ačkoliv by měli bdít, aby je vyburcovala bolestí.
Rychlý, svědomitý a svobodný impuls, absolutní jednání bez výhrad a plamenná snaha, to jsou gesta Mahakali.
Její duch je neoblomný, Její hled a její vůle stoupají do výšky jako let orla, na stoupající dráze jsou její nohy hbité a její ruce jsou hotovy trestat i pomáhat.

Neboť i ona je Matka a její láska je zrovna tak prudká jako její hněv, a její dobrota je hluboká a náruživá. Je-li jí dovoleno s veškerou účinností zasáhnout, zlomí v okamžiku jako hračku každou překážku, která se snažícímu staví do cesty a nepřátele, kteří ho napadají, rozdrtí

Jak silně se obává protivník jejího hněvu a slabý a ustrašený se leká její vášnivé prudkosti, tak mocně miluje a uctívá ji veliký, silný a šlechetný, nebo oni cítí, že její úder drtí v nich všechno protivící se a přeměňuje to v energii a dokonalou pravdu, nesprávné a zrůdné napravuje, nečisté a škodlivé vyvrhuje. Bez ní by trvalo staletí to, co se vytvoří za jeden den, bez ní by byl Ananda vzdálený a vážný, byt mírný, něžný a krásný, postrádal by planoucí radost její absolutní intenzity.

Ona dává poznání vítězně jiskrnou moc, stupňuje krásu a harmonii a pomalému a těžkopádnému úsilí o dokonalost propůjčuje vzmach, který zmnohonásobí každou schopnost a zkrátí cestu.

Může být uspokojena jen nejčistším nadšením nejvyšších vrcholků, ušlechtilými cíli a nejširším rozhledem.

Neboť v ní je vítězná síla Boha a dík jejímu ohni a její strhující vášnivosti může vykonat to velké poslání – ne později, nýbrž nyní.
Uživatelský avatar
armin
 
Příspěvky: 900
Registrován: pát 11. zář 2015 10:58:43
Poděkoval: 9
Poděkováno: 32-krát v 29 příspěvcích

Re: Základy vadžrajány

Příspěvekod armin » čtv 27. pro 2018 19:39:08

Trungpa rinpočhe
AUTENTICKÁ PŘÍTOMNOST

Základní představa autentické přítomnosti spočívá v tom, že když jsme dosáhli určitých
zásluh nebo ctností, tak se tyto ctnosti začínají odrážet v naší bytosti, v naší přítomnosti.
Autentická přítomnost je tedy založena na příčině a následku. Příčinou autentické
přítomnosti jsou zásluhy, které jsme nashromáždili, a důsledkem je samotná autentická
přítomnost.
Existuje vnější nebo běžná autentická přítomnost, kterou může prožít každý. Když je
člověk skromný, slušný a snaživý, začne na lidi působit určitým pocitem dobrého a
zdravého bytí.
Zato vnitřní autentická přítomnost pochází nejen z toho, že jsme v běžném slova smyslu
slušnými, dobrými lidmi, ale je spojena s uvědoměním si prvotního prostoru neboli
nejáství.
Příčina neboli zde druh ctnosti, která vytváří vnitřní  autentickou přítomnost, spočívá v
tom že necháváme věcem volný průběh a prožíváme prázdno. 
Znamená to neulpět. Vnitřní autentická přítomnost pochází z výměny sebe za ostatní, z
toho, že jsme schopni vážit si ostatních, velkoryse a bez utkvělých představ, právě tak
jako sebe sama. Takže vnitřní hodnota, která způsobuje vnitřní autentickou přítomnost,
je zkušenost nefalšované mysli, mysli bez utkvělých představ. 
Když se setkáme s osobou, která je vnitřně autenticky přítomná, zjistíme, že je v ní
ohromná pravdivost, která však může být poněkud děsivá, protože je příliš přímá, čestná
a opravdová. Prožíváme pocit jistoty, který z osoby s autentickou přítomností vyzařuje.
Ačkoliv to může být popelář nebo řidič taxíku, neustále vyzařuje vznešenost, která nás
přitahuje jako magnet a ovládá naši pozornost. Není to jen osobní kouzlo. Člověk s vnitřní
autentickou přítomností na sobě pracoval a prošel do důsledku a správně svou cestou.
Autentickou přítomnost mu otevřelo to, že nechal věci běžet, vzdal se osobního pohodlí a
zaujaté mysli.
Na jedné straně je autentická přítomnost výsledkem postupného, vývojového procesu
upouštění od utkvělých představ ega. Na druhé straně je to také výsledek okamžitého,
magického procesu upouštění od utkvělé mysli. Obě tyto její stránky jsou navzájem
provázány. 
Ze začátku jsme možná schopni prožít jenom záblesk autentické přítomnosti. Abychom
tento záblesk udrželi a jeho přítomnost se mohla plně projevit, je zapotřebí kázeň. Proto
existuje vývojový proces prohlubování a podporování autentické přítomnosti. Tento
proces by se mohl nazvat cestou čtyř sebeuvědomění. Tato cesta je spojena s možností
pojmout do svého světa více a více prostoru, a na jejím konci je sebe-uskutečnění ve
vesmírném monarchovi. Když se náš svět stává mohutnějším a mohutnějším, je zřejmé,
že každé pojetí sebe-centrované a egoistické existence se mu stále více vzdaluje. Proto je
cesta čtyř sebe-uvědomění spojena s pěstěním nejáství. Čtyři sebe-uvědomění jsou
poddajnost, živost, nespoutanost a nevypočitatelnost. Všechny lidské bytosti mají
nějakým způsobem se čtyřmi sebe-uvědoměními zkušenost. Poddajnost je v podstatě
prožitek pokorného a klidného stavu bytí, zatímco živost je spojena s povznesenou a
mladistvou energií. Nespoutanost znamená mít odvahu a vstupovat do situací bez naděje
a strachu, a nevypočitatelnost je zkušeností plnosti a spontánního, nevytvářeného
dosažení. 
Ačkoliv všichni máme nějakou zkušenost s těmito projevy energie, dokud vědomě

nepoužíváme skutečnou kázeň, nemáme základní pocit postupování vpřed, a čtyři sebe-
uvědomění jsou místo toho, aby se staly cestou k nejáství, spíše neprojevenou součástí
našeho návykového vzorce. 

1. sebe-uvědomění  poddajnosti
Poddajnost je prvním sebe-uvědoměním. Poddajnost neznamená být ochablý. Znamená
jen spočinout ve stavu jednoduchosti, zůstávat nekomplikovaný a současně přístupný. Ať
jsou ostatní nepřátelští nebo přátelští, ten kdo praktikuje poddajnost, rozvíjí pocit
laskavosti k sobě a účast s ostatními. Dá se říci, že naše mysl tak není zaplněna
obyčejnými zájmy a nikdy se nenecháme svést triviálními situacemi. Je tomu tak proto,
že naše uvědomění nám umožňuje upustit od aktivit, které zamlžují naši mysl. Proto
zůstáváme stále poddajní a ukáznění. 
2. Sebe-uvědomění živosti
Princip  živosti je symbolizován sněžným lvem, který má rád svěžest vysokých hor.
Sněžný lev je vibrující, energetický, mladistvý. Toulá se ve vysokých horách, kde je čistá
atmosféra a čerstvý vzduch. Kolem jsou divoké květiny a nějaký ten strom, jsou zde
roztroušeny balvany a skály. Atmosféra je svěží, ryzí a vyzařuje z ní dobro a radostná
nálada. Živost neznamená, že je člověk oživován momentálními situacemi, ale vztahuje
se k nepodmíněné radosti, která pochází z neustálé kázně. Stejně tak jako sněžný lev má
radost ze svěžího vzduchu, ten kdo uskutečňuje živost je neustále ukázněný a neustále se
z kázně raduje. Kázeň pro něj není požadavkem, ale potěšením. 
4. Sebe-uvědomění nespoutanosti 
Nespoutanost neznamená být nerozumný nebo nějak divoký. Nespoutaností se zde
rozumí to, že máme vnitřní moc a sílu. Nespoutanost je založená na dosažení
nebojácnosti, což znamená, že jdeme úplně za všechen strach. Abychom překonali strach,
tak je nutné, abychom nejdříve překonali naději. Když v životě v něco doufáme a nestane
se to, jsme zklamání nebo rozzlobení. Když se to splní, jsme povznesení a vzrušení.
Jedeme neustále nahoru a dolů, jako na tobogánu. Protože se praktikující nespoutanosti
nikdy nesetkává s pochybností o sobě, nemá nic, v co by doufal, a nic, čeho by se bál.
Proto se říká, že bojovník nespoutanosti není nikdy chycen do léčky naděje a tak
uskutečňuje nebojácnost. 
Praktikující nespoutanosti má také velký soucit s ostatními. Protože nemáme překážky v
rozvíjení své vize, máme nesmírnou schopnost pracovat s ostatními. Jsme schopni jim
pomáhat a poskytovat jim cokoliv, co potřebují. 
3. Sebe-uvědomění nevypočitatelnosti 
Stav nevypočitatelnosti či neproniknutelnosti je založen v neohroženosti. Nepodobá se
konvenčnímu pojetí neproniknutelnosti, což je nevyzpytatelnost nebo prázdný, nic
nevypovídající postoj. Uskutečňovatel nevypočitatelnosti uskutečňuje nebojácnost
především díky předchozí zkušenosti s nespoutaností. Z této nebojácnosti se rozvíjí
jemnost a soucítění, což nám umožňuje být neutrální, ale současně mít smysl pro humor. 
Tento stav ale není nehybný. Stejně jako je mohutný dub ohýbán větrem, smysl pro
humor nás činí hravými. Díky této hravosti a humoru nezbývá místo pro depresi. Stav

neproniknutelnosti je proto nejen pěstěný, ale i radostný.
Nevypočitatelnost je také stavem, kdy se usadíme v sebe-důvěře – zůstaneme pevní a
současně relaxovaní. Jsme otevření a nebojácní, prosti touhy a pochybnosti, ale současně
máme velký zájem o dění tohoto světa. Naše bdělost a inteligence nás činí samostatnými
a sebejistými, máme důvěru, která nepotřebuje opakované potvrzování zpětnými
vazbami. Takže stav nevypočitatelnosti je přesvědčením, které nepotřebuje ujišťování.
Máme pocit pravdivosti, pocit, že neklameme sebe ani ostatní. Tento pocit vzniká z toho,
že jsme nabyli vnitřní jistoty.
Uživatelský avatar
armin
 
Příspěvky: 900
Registrován: pát 11. zář 2015 10:58:43
Poděkoval: 9
Poděkováno: 32-krát v 29 příspěvcích

Re: Základy vadžrajány

Příspěvekod armin » čtv 27. pro 2018 19:42:50

Trochu mi tohle vlákno přijde jako hlas volajícího na poušti. Ale třeba někdo uslyší... :)
Uživatelský avatar
armin
 
Příspěvky: 900
Registrován: pát 11. zář 2015 10:58:43
Poděkoval: 9
Poděkováno: 32-krát v 29 příspěvcích

Re: Základy vadžrajány

Příspěvekod Alaja » čtv 27. pro 2018 21:46:54

:meditace:
Přílohy
jogovécesty001.jpg
jogovécesty002.jpg
jogovécesty003.jpg
jogovécesty004.jpg
jogovécesty004.jpg (257.12 KiB) Zobrazeno 2241 krát
Proti záři neomezeného prostoru jsou i ty nejkrásnější zážitky neúplné...
Uživatelský avatar
Alaja
 
Příspěvky: 3484
Registrován: stř 09. zář 2015 10:07:22
Poděkoval: 200
Poděkováno: 272-krát v 260 příspěvcích

Re: Základy vadžrajány

Příspěvekod Alaja » pát 28. pro 2018 15:09:32

armin píše:Trochu mi tohle vlákno přijde jako hlas volajícího na poušti. Ale třeba někdo uslyší... :)


Čekáš na nějakou odezvu?
A co by jsi chtěl slyšet? :P

Kdesi jsem četla, že tito zasvěcenci mají povinnost o svých dosaženích nedávat na veřejnosti nic najevo, že mají o tom mlčet. Prý si mohou mezi sebou pokecat telepaticky, tam se jim do toho nikdo z laické veřejnosti neplete... :dance:
Proti záři neomezeného prostoru jsou i ty nejkrásnější zážitky neúplné...
Uživatelský avatar
Alaja
 
Příspěvky: 3484
Registrován: stř 09. zář 2015 10:07:22
Poděkoval: 200
Poděkováno: 272-krát v 260 příspěvcích

Re: Základy vadžrajány

Příspěvekod Alaja » pát 28. pro 2018 18:19:38

:lol:

Zatím tu byla jen odezva na článek o Mahakali.
Prej to je celá já. :lol:
Ale pak to zase bylo dotyčným smazáno....
:donknow:
Proti záři neomezeného prostoru jsou i ty nejkrásnější zážitky neúplné...
Uživatelský avatar
Alaja
 
Příspěvky: 3484
Registrován: stř 09. zář 2015 10:07:22
Poděkoval: 200
Poděkováno: 272-krát v 260 příspěvcích

Re: Základy vadžrajány

Příspěvekod armin » pát 28. pro 2018 21:49:36

Nečekám odezvu. Ale třeba že někdo uslyší a pomůže mu to posunout se, tak jako to "uslyšení" pomohlo mně.
Ale je většina duchovňáků, kteří tohle zatím nepotřebují. Toho jsem si vědom. A tak to má být, tak je to správně :lol:
Uživatelský avatar
armin
 
Příspěvky: 900
Registrován: pát 11. zář 2015 10:58:43
Poděkoval: 9
Poděkováno: 32-krát v 29 příspěvcích

Re: Základy vadžrajány

Příspěvekod Alaja » pát 28. pro 2018 22:10:48

armin píše:Nečekám odezvu. Ale třeba že někdo uslyší a pomůže mu to posunout se, tak jako to "uslyšení" pomohlo mně.
Ale je většina duchovňáků, kteří tohle zatím nepotřebují. Toho jsem si vědom. A tak to má být, tak je to správně :lol:


Pomůže se posunout, hm.....řekla bych, že to spíš může pomoci pochopit a ujasnit si , co se dotyčnému vlastně stalo. :D

Tuhle jsem na netu zahlédla, že takto to měl třeba K.Minařík - nejdřív cestu sám od sebe absolvoval a pak teprve zjistil, jak se co jmenuje a kam to vlastně až došel.... :meditace:

Jo...a že tohle je nepřenosné z jednoho člověka na druhého.....že si tu cestu musí vyšlapat každý sám za sebe... :donknow:
Proti záři neomezeného prostoru jsou i ty nejkrásnější zážitky neúplné...
Uživatelský avatar
Alaja
 
Příspěvky: 3484
Registrován: stř 09. zář 2015 10:07:22
Poděkoval: 200
Poděkováno: 272-krát v 260 příspěvcích

Re: Základy vadžrajány

Příspěvekod Trini » pát 28. pro 2018 23:00:38

Alaja píše:Pomůže se posunout, hm.....řekla bych, že to spíš může pomoci pochopit a ujasnit si , co se dotyčnému vlastně stalo. :D

Tuhle jsem na netu zahlédla, že takto to měl třeba K.Minařík - nejdřív cestu sám od sebe absolvoval a pak teprve zjistil, jak se jmenuje

Spíš jak to jiní před ním pojmenovali. ;)

Alaja píše: a kam to vlastně až došel.... :meditace:


A že došel tam, kde jiní už také byli a že jim bylo důležité to nějak pojmenovat. ;)

Alaja píše:Jo...a že tohle je nepřenosné z jednoho člověka na druhého.....že si tu cestu musí vyšlapat každý sám za sebe... :donknow:


Přesně tak. Ale vysvětluj to někomu, kdo se zatím zabývá jen vyčteným. :lol:
:)
Uživatelský avatar
Trini
 
Příspěvky: 2354
Registrován: úte 25. říj 2011 16:26:14
Poděkoval: 128
Poděkováno: 51-krát v 42 příspěvcích

Re: Základy vadžrajány

Příspěvekod honzam » sob 29. pro 2018 11:46:29

armin píše:Nečekám odezvu. Ale třeba že někdo uslyší a pomůže mu to posunout se, tak jako to "uslyšení" pomohlo mně.
Ale je většina duchovňáků, kteří tohle zatím nepotřebují. Toho jsem si vědom. A tak to má být, tak je to správně :lol:

Správně je, že máš z toho, jak jsou jiní neposunutí a hluší, radost.

Vlákno je krásně ďábelské. Obsahuje zajímavé erotické variace na biblickou nevěstku - Matku všeho smilstva. Hodně se tu píše také o radosti jako něčem nepodmíněném, prostě nádherné svádění hledajících. Nacházím tu pár nábožensky zvrácených narcistických a megalomanských myšlenek.

Toto je správná imaginace božské postavy, která není postavou ale symbolem, jímž se má žák vnitřně přiblížiti k božstvu. Je to imaginace symbolická, zvenčí děsivě zdrcující, pro nevědomce dokonce i odpuzující, ale vnitřně božsky dokonalá, svatá, čistá a prázdná jako zářivý stan z červeného hedvábí. Je to imaginace kvalit Bohisatvy-Mahasatvy Arhata či Avatara – božských vtělení.
Žák má zapomenout na svůj klamný a neskutečný dosavadní život, tvar a jméno a vytvořit si představu nejvyšších kvalit ženského prototypu Absolutna. Nabýt nejvyšších kvalit představou a vžíváním se do těchto kvalit. A pak¨je už zvětšovat víc a víc až do nekonečna a zase zmenšovat zpět až k nule, až do velikosti zcela ničeho. Poznat, že tyto kvality jsou naší mohutností, mohutností naší duše.

Tato cesta je spojena s možností
pojmout do svého světa více a více prostoru, a na jejím konci je sebe-uskutečnění ve
vesmírném monarchovi.
Řekla bych, že by si mohl dát tuhle fotku snad i do občanky, on měl vždycky talent dělat všechno důkladně. - Jana (Nic)
Uživatelský avatar
honzam
 
Příspěvky: 2214
Registrován: pon 13. zář 2010 16:09:02
Poděkoval: 35
Poděkováno: 67-krát v 66 příspěvcích

Re: Základy vadžrajány

Příspěvekod honzam » sob 29. pro 2018 12:06:09

„Představ si sebe sama jako svatou Varja-joginku. Je červeně zářící, jako záření rubínu, s obličejem, dvěma rukama a třema očima. Pravá ruka třímá nad hlavou blyštící se zahnutý nůž, levá ruka drží lidskou lebku plnou krve před svými ňadry. Na hlavě má korunu z pěti sušených lidských lebek. Je ozdobená náhrdelníkem z padesáti krvácejících lidských hlav. Její ozdobou je tiára z lidských lebek, náhrdelník z lidských hlav. Další ozdoby jsou v podobě zrcadla karmy, jež je zavěšeno na dvojitém řetěze z lidských kostí. Šestou ozdobou je mast ze hřbitovního prachu, vetřená do celého těla. V ohybu paže drží dlouhou hůl, symbol to otce Héruky. Je nahá v plném rozkvětu svého panenství, asi šestnácti let. Tančí, pravou nohou pokrčenou, chodidlo zdviženo, levá noha šlape na prsa nataženého lidského těla. Plameny moudrosti ji ozařují.“
„Představ si, že sám jsi touto postavou“, zní návod, „zvenčí jako božstvo a uvnitř tak prázdný, jako vnitřek prázdného obalu, prázdný od konečku prstů, jako prázdný stan z červeného hedvábí, nebo jako nafouknutá hadice z tenké hmoty“.
„Nejprve si představuj obraz asi ve velikosti svého vlastního těla, potom ve velikosti domu, pak vrchu a konečně vesmíru. Na to řiď své myšlení!“
„Pak zvolna zmenšuj obraz za přísného dodržování ostrých obrysů všech částí a údú, až na velikost zrna sezamového. Pak zmenšuj dále!“
„I na to usměrni celé své myšlení!“
To je popis cvičení, které bez vysvětlení a vnitřního pochopení mohlo by se zdát nezasvěceným jako obraz pobloudilé fantazie, z něhož by se nám nanejvýš mohly zvednou vlasy na hlavě. Ale nic nebylo by horšího než takovéto tvrdé nepochopení a nebo dokonce zamítnutí. Tak asi nazírali neinformovaní a nevědomí běloši na posvátné nauky a rituální tance Tibeťanů. Když se s nimi poprvé setkali.

Nějaké zrnko pravdy v tom bude, ale je mi líto, jsou to většinou erotické fantazie podmíněné prožitkem tělesna jako lidského tvaru.
Blíž pravdě je obraz vlastního těla přímo jako ženské lebky s velkýma mandlovýma očima a dlouhým černým jazykem jako černou hadicí, lebka má rohy jako korunu. Vyplazený černý jazyk vede do nataženého lidského těla jako nějaká mimozemská sonda při vyšetření. Tělo lebka se rozšiřuje od krku do nekonečna do Otce Ďábla. Ozařuje ji světlo mateřskosti.

Tady je známé antropomorfní zobrazení, které je podle mne blíž pravdě než ta tibetská pornopohádka.

Řekla bych, že by si mohl dát tuhle fotku snad i do občanky, on měl vždycky talent dělat všechno důkladně. - Jana (Nic)
Uživatelský avatar
honzam
 
Příspěvky: 2214
Registrován: pon 13. zář 2010 16:09:02
Poděkoval: 35
Poděkováno: 67-krát v 66 příspěvcích

Re: Základy vadžrajány

Příspěvekod Alaja » sob 29. pro 2018 14:49:03

:D
honzam píše:Nějaké zrnko pravdy v tom bude, ale je mi líto, jsou to většinou erotické fantazie podmíněné prožitkem tělesna jako lidského tvaru.
Blíž pravdě je obraz vlastního těla přímo jako ženské lebky s velkýma mandlovýma očima a dlouhým černým jazykem jako černou hadicí, lebka má rohy jako korunu. Vyplazený černý jazyk vede do nataženého lidského těla jako nějaká mimozemská sonda při vyšetření. Tělo lebka se rozšiřuje od krku do nekonečna do Otce Ďábla. Ozařuje ji světlo mateřskosti.

Tady je známé antropomorfní zobrazení, které je podle mne blíž pravdě než ta tibetská pornopohádka.


Pořádně jsi to rozebral....z tvého textu vyplývá, že veškeré duchovno se jen vlastně motá neustále kolem sexu, ve všech jeho podobách..... :lol:
Přílohy
139be0ca0954aa9775e9dc4ac2640756.jpg
139be0ca0954aa9775e9dc4ac2640756.jpg (45.43 KiB) Zobrazeno 2126 krát
Proti záři neomezeného prostoru jsou i ty nejkrásnější zážitky neúplné...
Uživatelský avatar
Alaja
 
Příspěvky: 3484
Registrován: stř 09. zář 2015 10:07:22
Poděkoval: 200
Poděkováno: 272-krát v 260 příspěvcích

Re: Základy vadžrajány

Příspěvekod Alaja » sob 29. pro 2018 14:58:02

Zapomněli jste dosud na ty křty - vodou, duchem.....a v jaké posloupnosti k nim dochází...
V Bibli stojí, že Jan Křtitel i Ježíš Kristus se narodili pouze díky "božímu" zásahu , Jan spatřil světlo světa o půl roku dříve, než Ježíš jo a byli to více méně bratranci. Vodou křtil Jan a pak teprve Ježíš zavedl i křest Duchem Svatým... :D

Stejnou mužskou dvojici má i hinduismus - Balarámu a Krišnu.....


:meditace:
Proti záři neomezeného prostoru jsou i ty nejkrásnější zážitky neúplné...
Uživatelský avatar
Alaja
 
Příspěvky: 3484
Registrován: stř 09. zář 2015 10:07:22
Poděkoval: 200
Poděkováno: 272-krát v 260 příspěvcích

Re: Základy vadžrajány

Příspěvekod armin » ned 30. pro 2018 9:55:45

honzam píše:
armin píše:Nečekám odezvu. Ale třeba že někdo uslyší a pomůže mu to posunout se, tak jako to "uslyšení" pomohlo mně.
Ale je většina duchovňáků, kteří tohle zatím nepotřebují. Toho jsem si vědom. A tak to má být, tak je to správně :lol:

Správně je, že máš z toho, jak jsou jiní neposunutí a hluší, radost.


To jsem myslel ironicky. Měl jsem dojem že máš větší smysl pro humor. Je to citace z Černých baronů.


Jinak jsi dobře vycítil, že vadžrajána je o tvořivé sexuální síle, o Šaktí. Na rozdíl od hinajány a mahajány umožňuje poznat i sexuální sílu (hadí sílu) i toho tvého Ďábla. Ve vší její svůdnosti a v nejrůznějších podobách - tedy nejen v sexu a zamilovanosti, ale i v těch hlubších sférách bytí, protože je podstatou všeho dění, touhy, emocí i toho ulpívání.
Mahajána a zejména hinajána se sexuální síle oprávněně vyhýbá, protože bez konečného osvobození od ulpívání bytost snadno propadne neodolatelným svodům různých forem (oblastem) Šakti.
..........
Rámakršna: „Rozjímal jsem tak jako vy. Seděl jsem nehnutě, jak mi přikázal můj duchovní učitel, a snažil jsem se očistit své myšlenky a pocity od všech škvárů odluky. Celou myslí, celým srdcem, celou duší a celým tělem prahl jsem po Jeho přítomnosti. Cítil jsem, že nejsem od Něho odloučen. On dlel ve Mně. I pobízel jsem každou částečku své bytosti, aby mi vyjevila Skrytého: „Vyleť, ó dýko nesmrtelnosti, z tohoto těla, jež je tvou pochvou!“ Tak jsem se modlil den za dnem, týden za týdnem, měsíc za měsícem, až konečně moje duše se několika skoky přenesla přes břehy tohoto světa a vnořila se do vod prvního ze sedmera údolí. Neznámé světlo jakoby z jiného slunce oblévalo vše, nač jsem se podíval. Všechny pozemské věci, na nichž utkvěl můj zrak, se mi jevily jako do krásy zahaleny. Ať jsem pohleděl kamkoliv, krása a duchovnost tryskaly z hmoty, jako tygři vyrážející z temných pelechů. Uvědomil jsem si, že jsem v domově smyslů. Pohled na tolikero divů mne plnil nezřízenou žádostivostí. „Ber, ber,“ dotíraly na mne žádosti ze všech stran. Byl jsem jat nevýslovnou touhou zmocniti se vší té krásy, která mne obestírala. Vtom se ve mně ozval jiný hlas: „Střež se, střež se šalebných svodů tohoto údolí!“„

„A nemeškaje uposlechl jsem tohoto vnitřního hlasu. Zdvojiv své úsilí vnořil jsem se do hlubšího rozjímání a modlil jsem se ještě vroucněji, abych byl vysvobozen z nástrah tohoto údolí. Po několika měsících byly moje modlitby vyslyšeny. Svět smyslů mne již nelákal: brzy jsem pustil ze své mysli svody prvního údolí, jako orel pouští ze svých spárů kostru své kořisti.“

Takto prošel Rámakršna bez úhony prvním údolím.

„Teď jsem vešel do druhého údolí. Zde se nevtírala v mou přízeň hmotná krása toho, co jsem viděl. Světlo, v němž se tento svět stápěl, bylo jemnější, ušlechtilejší a konejšivější. Cítil jsem se tu šťasten. Divukrásné barvy, tvary a zvuky oslazovaly mi svými zlomky pobyt v tomto údolí. Zachtělo se mi povolit v rozjímání a zůstati na tomto místě. Tu dolehlo na mne pokušení zplodit život a já uslyšel „volání pohlaví“. Neboť v luzném světle druhého údolí odívá se pohlaví v roucho krásy a síly. Ale ať je jeho roucho jakkoliv svůdné, duše mu musí odolat. I jal jsem odpoutávat své vědomí od mocného půvabu pohlaví. Přiložil jsem vícero paliva oddanosti na oltář hledání nejvyššího brahmana. Plamen osvícení hořel zprvu velmi slabě. Ale postupně jasnil a jasnil. A po několika dalších dnech plály jeho plameny jak světelné dýky. A v těchto sžíravých plamenech lehlo druhé údolí popelem. Jeho lákadla už na mne nikdy nepůsobila.“

„Takto jsem dospěl k třetímu úseku. Tam jsem zjistil, že se zmnohonásobila moje síla, již jsem pocítil v druhém údolí. Měl jsem pocit, že bych mohl uchopit samo slunce do svých dlaní a rozdrtit je v žhavý prach. Ale pocit síly musí být rovněž zkrocen, neboť je jen zkouškou lidské povahy. Není podlejšího pokušení nad tento vládychtivý pud! Sotvaže jsem si uvědomil toto nebezpečí, tísnící mne se všech stran, jal jsem se rozjímat ještě usilovněji. Moje rozjímání musilo být mocnější nežli síla, které jsem měl vzdorovat. Modlil jsem se — ach! jak jsem se modlil! — abych se vymanil z pout své vládychtivosti. Ale pokušení jako zuby hadí zůstávalo zabořeno v mém nitru. Však moje duše se mu nepoddala. Na křídlech rozjímání vylétl jsem stoupaje stále výš a výš, až výška pozbyla pro mne významu. Tu had otevřel svá ústa a odpadl mi od boku!“

„A teď jako slon, jenž prorazí ohradu, vřítil jsem se do onoho údolí, kde září Boží srdce. Jako by se moje srdce proměnilo v pochodeň zažehlou Jeho plamenem, zalévala moje duše svou září všechny věci. Od oblázků až po hvězdy — vše pělo v tomto lesku chvalozpěv Nevystižitelného. V tomto čtvrtém údolí jsem se cítil takřka oproštěn od všech pokušení. Ale přece jen jsem dával na sebe bedlivý pozor. Ačkoliv jsem byl kalichem světla, zůstával jsem ještě nedůvěřivý k lidským svodům. Tato nedůvěřivost byla mi výstrahou. I rozhodl jsem se, že tu nebudu otálet. A tak přišlo období postu, modliteb a rozjímáním

„Na štěstí nemusil jsem čekat příliš dlouho. Světlo mého srdce se rozestřelo obetkavši se zářným kruhem sluncí. A hle! Vešel jsem do dalšího údolí, do království projevů. Všechny mé myšlenky a pocity, každý tep mého srdce a každá buňka mé bytosti byly výhní světla! Z hrdla a ze rtů mi plynula slova, plná zázračné krásy a požehnání. Velebil jsem Boha neustále. Nemohl jsem mluvit než o Něm. Hovořil-li někdo o hmotných statcích a požitcích, šlehala mne jeho slova jako metla. Přišel-li některý z mých příbuzných za mnou, abych mu poradil v rodinných věcech, tu jsem prchal, abych se ukryl v lesích paňčabatských. Příbuzní nebo přátelé, kteří si činili na mne právo, připadali mi jako studně, strhující mne do své propastné hlubiny. Obával jsem se, že se udusím v její podzemní tmáni. Měl Jsem pocit tonoucího v jejich přítomnosti, i musil jsem je opustit, abych došel míru. Jedním slovem: toto údolí neslyne snášenlivostí a láskou ke všem bytostem. Musil jsem si tedy klestit cestu ještě dále.“

„A tu jsem se ponořil do rozjímání ještě tužšího a hlubšího. Nebylo pro mne ani klidu ani radosti. „Buď Ho uvidím tváří v tvář anebo si vezmu život,“ říkal jsem si stále a stále. Počínal jsem si jako tygr, choulící se ke skoku. Modlil jsem se, čekal jsem a číhal. Nechtěl jsem se zdržet v údolí projevů. Nechtěl jsem naplnit svůj život pouhým velebením Boha. Potřeboval jsem Ho vidět. A tak jsem se tiskl k zemi v nejvroucnějších modlitbách. Náhle jsem uzřel cosi před sebou. V tom okamžiku jsem vyskočil — a octl jsem se v šestém údolí, v údolí vesmírného stavu. Byl jsem v samém předpokoji Milovaného. Mohl jsem Ho vidět i cítit vedle. Jen lehoučký, průsvitný závoj odděloval mou duši od Něho. Poznal jsem, že jsem konečně překročil práh Příbytku Jediného.“

„Ze šestého údolí lze už snadno vejíti do údolí sedmého. Leč tam nemá přístup ni slovo, ni nejmenší záchvěv lidské myšlenky. Jedině duše, zahalená v Mlčení, může odestříti onen závoj, abyste spočinuli v objetí Božím…“

Když Rámakršna domluvil, mlčeli po drahnou chvíli jeho posluchači. Konečně jeden z jeho nedočkavých žáků, místo aby strávil zbytek dne v rozjímání o tom, co mluvil Mistr, položil mu tuto otázku: „Lidé o tobě říkají, Mistře, že jsi nevzdělaný, jak si však máme vysvětlit, že víš vše, co napsali staří věštcové? Vždyť to, co jsi nám popsal, je uloženo v tlustých svazcích o metafyzice. Sám jsem nejednou slyšel, že prý jsi nevzdělaný.“

Rámakršna odpověděl docela jinak nežli obvykle: „Nikdy jsem nestudoval vědecké spisy, ale slyšel jsem učence o nich rozprávět. A když jsem je vyslechl, upletl jsem si z poznatků, které jsem považoval za pravdivé, věnec a ten jsem si ovinul kolem krku. Leč později jsem jej položil Bohu k nohám řka: „Božská matko, vezmi si všechny tyto svazky učenosti! Mé duši je třeba jediné tvé lásky!“
Uživatelský avatar
armin
 
Příspěvky: 900
Registrován: pát 11. zář 2015 10:58:43
Poděkoval: 9
Poděkováno: 32-krát v 29 příspěvcích

Následující uživatelé by rádi poděkovali uživateli armin za tento příspěvek:
Nic

Re: Základy vadžrajány

Příspěvekod armin » pon 31. pro 2018 16:59:48

K té sexualitě a Luciferovi ještě kousek z knihy Gustava Meyrinka "Noc Valpuržina"

Kdo neslyší píseň své duše, je zločinec - - páchá zločiny na životě, na druhých a na sobě samém. Kdo je hluchý, je také němý. Bez viny je ten, kdo neustále slyší píseň slavíka, i kdyby třeba zabil svou matku i otce.
Má píseň je věčná melodie radosti. Kdo nezná radost, - - čistou, bezdůvodnou, radostnou, jistotu, jež nepotřebuje příčinu, že jsem, kdo jsem, kým jsem byl a vždycky budu, - - ten hřeší na Duchu svatém.
Před třpytem radosti, která září v duši jako slunce na nebi nitra, prchají strašidla temnot, jež provázejí člověka jako stíny spáchaných a zapomenutých zločinů a která zaplétají vlákna jeho osudu. Kdo slyší a zpívá tuto píseň radosti, ten zničí následky veškerých vin a už nikdy více nebude hromadit vinu na vinu.
Kdo se neumí radovat, tomu zemřelo slunce v duši. Jak by pak mohl takový člověk šířit světlo?
Dokonce nečistá radost je světlu blíž než temná, chmurná vážnost.
Ptáš se, kdo jsem? Radost a já jedno jsme. Kdo nezná radost, nezná ani své já.
Nejniternější já je prazdrojem radosti, kdo se k němu nemodlí, ten slouží peklu. Copak nestojí psáno:“Já jsem pán, Bůh tvůj; nebudeš míti Boha kromě mne?“
Kdo neslyší píseň slavíka nezpívá, ten nemá žádné já; stal se mrtvým zrcadlem, v němž cizí démoni přicházejí a odcházejí, - - je chodící mrtvolou jako měsíc na nebi se svým vyhaslým ohněm.
Zkus to jen a raduj se!
Leckterý, kdo to zkouší, se ptá: nad čím se mám radovat? Radost nepotřebuje důvod, roste ze sebe sama jako bůh; radost, která potřebuje příčinu, není radostí, nýbrž zábavou.
Leckdo chce pociťovat radost a nemůže - - pak svaluje vinu na svět a osud. Neuváží, jak těžko může slunce hned zahnat svými prvními slabými jitřními paprsky zástup přízraků tisícileté noci, když už skoro zapomnělo svítit. V jednom krátkém okamžiku se nedá odčinit, čeho se na sobě člověk dopouštěl po celý svůj život!
A přece, v kom se usídlila radost bez příčiny, ten získává život věčný, neboť je spojen s já, jež nezná smrti - - je navždy plný radosti, i kdyby se narodil slepý a byl mrzák. Ale radosti se nemusíme učit - - musíme po ní toužit; lidé však netouží po radosti, nýbrž - - po důvodu k radosti.
Po něm baží a ne po radosti

Pan císařský osobní lékař ihned věděl, že to byl Lucifer, nedivil se však ani v nejmenším, neboť mu bylo současně jasné, že v hloubi duše podobný zjev už dávno očekával.
„Ty jsi muž, jenž může splnit všechna přání?“, zeptal se a bezděčně se uklonil, „můžeš také - - ?“
„Ano, já jsem bůh, do jehož rukou vkládají lidé svá přání“, skočil mu přízrak do řeči a ukázal na kožešinu kolem beder, „já jsem jediný opásaný mezi bohy, všichni ostatní jsou bezpohlavní. Jen já mohu rozumět přáním. Kdo je opravdu bezpohlavní, ten navždy zapomněl, že existují. Nepoznatelný, nejhlubší kořen každého přání spočívá vždycky v pohlaví, i když květ - - vědomé přání - - zdánlivě nemá s erotikou nic společného“.
„Jediný milosrdný mezi bohy jsem já - - Neexistuje přání, které bych okamžitě neslyšel a nesplnil.“
„Avšak slyším jen přání duše a ta přináším ke světlu. Proto se jmenuji: luci – fero.“
„Pro přání, jež vycházejí z úst chodících mrtvol, jsou moje uši hluché - - Proto se mě tito „mrtví“ tak děsí“.
„Bez slitování rozsápu těla lidí, když si to přeje jejich duše - - jako chirurg plný soucitu, avšak nelítostný ze svého hlubšího vědění, rozezná snětivé údy a odstraní je. Takový jsem i já.“

„Ústa mnoha lidí volají po smrti, zatímco jejich duše křičí po životě - - těm vnutím život. Mnozí prahnou po bohatství, kdyžto jejich duše touží po chudobě, aby - - mohla projít uchem jehly - - - - Z těch udělám zde na zemi žebráky.“
„Tvoje duše a duše tvých otců toužily po spánku během pozemského žití; proto jsem z vás udělal lékaře – vsadil vaše těla do kamenného města a obklopil vás lidmi z kamene.“
Uživatelský avatar
armin
 
Příspěvky: 900
Registrován: pát 11. zář 2015 10:58:43
Poděkoval: 9
Poděkováno: 32-krát v 29 příspěvcích

Re: Základy vadžrajány

Příspěvekod honzam » pon 31. pro 2018 18:16:10

armin píše:Jinak jsi dobře vycítil, že vadžrajána je o tvořivé sexuální síle, o Šaktí. Na rozdíl od hinajány a mahajány umožňuje poznat i sexuální sílu (hadí sílu) i toho tvého Ďábla. Ve vší její svůdnosti a v nejrůznějších podobách - tedy nejen v sexu a zamilovanosti, ale i v těch hlubších sférách bytí, protože je podstatou všeho dění, touhy, emocí i toho ulpívání.
Mahajána a zejména hinajána se sexuální síle oprávněně vyhýbá, protože bez konečného osvobození od ulpívání bytost snadno propadne neodolatelným svodům různých forem (oblastem) Šakti.

Přijde mi, že vlákno je o zesměšnění, ponížení a zneuctění ženy. Utvrzuje mne v tom kromě obrázku i tahle věta:
Otec Heruka je jogické ztělesnění mužského, pozitivního aspektu, osvícené síly, tak jako jeho družka Varja-joginka je ztělesněním ženského aspektu – aspektu negativního.
Řekla bych, že by si mohl dát tuhle fotku snad i do občanky, on měl vždycky talent dělat všechno důkladně. - Jana (Nic)
Uživatelský avatar
honzam
 
Příspěvky: 2214
Registrován: pon 13. zář 2010 16:09:02
Poděkoval: 35
Poděkováno: 67-krát v 66 příspěvcích

Další

Zpět na Úvahy a zamyšlení

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 návštevníků

cron