inspiruj.cz

Z mé strany to není domněnka o Tomášových. Je to pohled na určitý výrok nezávisle na tom, jak se jmenuje jeho autor. Na výrok, který se objevil ve vlákně, které podle mne ponižuje ženy, jak jsem tu už dřív napsal.

Proč se u vás v reakci objevují nutkavé myšlenky hájit své učitele v obecném smyslu? Jde o ten výrok, který není v souladu s mým pohledem na ženy a ne o nějakou nezištnou práci na chatě v Jílovém.

Jenže těch dvacet ženských nevydá ani za ty tři chlapy.

Není na tom vůbec nic zábavného ani duchovního. Je to obyčejná dehonestace ze 4. cenové. Co si mám představit pod "nevydá"?

Píšu o své zkušenosti, že Eduard se k nám ženám po všechny ty roky choval stejně jako k mužům.

Jestli někdo chce vzít tahle fakta v úvahu, nebo nechce, je jen na něm.

https://www.jedinak.cz/do_roku_2010/stranky/txttomas.html

Byl jste v některém svém životě ženou?

O tom nevím. Doufám, že nikdy.

Copak to mají v životě o tolik horší?

Arabové říkají, že ženy nemají duši. A proč? Protože se o ni nikdy nestaraly. Musely se starat o děti, o kuchyni, doba jejich rozvoji také dlouho nepřála. Vzpomeňte na Židovky, které ještě dnes nesmějí do chrámu. V poslední době se -- zaplať pánbůh -- postavení žen pomalu mění, ale pořád je tahle nevýhoda znát.

Takže dítě není duše, o kterou se matka stará?

Někdy. Pokud se pamatuji, poprvé jsme spolu žili v Atlantidě, zhruba před patnácti tisíci lety. Míla byla kněžka a já její bratr, jeden z dvanácti správců této ostrovní říše. Scházeli jsme se za hradbami z bílých kamenů, kam obyčejní lidé nesměli, a nakonec jsme se vzali. Svatby sourozenců tehdy byly mezi vládnoucími běžné. Když pak Míla prorokovala potopení ostrova, nalodili jsme se na jednu ze tří lodí, které odpluly na pobřeží severní Afriky. Během dlouhé pouti, která skončila až v Egyptě, jsme spolu žili ještě několikrát. V severní Africe s námi žil i náš dnešní syn Miloš.

Tohle je podle mne zábavné. Zlatí hadi a rohy.

Lída píše:Píšu o své zkušenosti, že Eduard se k nám ženám po všechny ty roky choval stejně jako k mužům.

Jestli někdo chce vzít tahle fakta v úvahu, nebo nechce, je jen na něm.

Já to beru v úvahu jako svědectví. Faktem je ten rozhovor s otázkami a odpověďmi.

Lída píše:Píšu o své zkušenosti, že Eduard se k nám ženám po všechny ty roky choval stejně jako k mužům.

Jestli někdo chce vzít tahle fakta v úvahu, nebo nechce, je jen na něm.

PS. Tím nijak nepopírám, co v tom citovaném výroku řekl Eduard o ženách

Lída píše:Co Eduard říká o ženách v tom interview byla asi jeho zkušenost ze setkávání s ženami v jiném prostředí než u nich na chatě v Jílovém.

Tam totiž nevydržel nikdo, kdo nebyl ochotný velmi poctivě pracovat na rozpouštění svého osobního já. Bez ohledu na to, jestli to byl muž nebo žena.

Taky mám ale zkušenost, že muži většinou nebývají tak emocionálně rozkolísaní jako ženy. Eduard možná v tom svém výroku vycházel z opakovaných zkušeností s ženami na veřejných setkáních, když se k němu pokaždé nahrnuly po skončení jeho přednášky v Lucerně. Projevovaly úžas, obdiv - bylo zřejmé, že především potřebují Mistra, kterého by mohly obdivovat. Jakmile mělo jít o vážný zájem na sobě pracovat, pomalu vycouvaly...

Lída píše:Jakmile mělo jít o vážný zájem na sobě pracovat, pomalu vycouvaly...

Podle toho, co čtu z rozhovoru - dřít na sobě chlapsky podle mužského vymezení duchovna, aby se příště už nenarodily jako ženy.

honzam píše:

Lída píše:Jakmile mělo jít o vážný zájem na sobě pracovat, pomalu vycouvaly...

Podle toho, co čtu z rozhovoru - dřít na sobě chlapsky podle mužského vymezení duchovna, aby se příště už nenarodily jako ženy.

Vnímám dost podstatný rozdíl mezi dřinou a mezi praktikováním všímavosti.

Duchovní praxe postupného prohlubování vhledu, které nás učili Tomášovi, vůbec není dřina, spíš je to hluboký zájem a ochota pracovat na sobě, protože to má smysl... jako třeba nezapomínáme pečlivě zalévat květináčky, které máme na okně... jelikož víme, že bez toho by ty rostlinky zahynuly..., nebo pozorně umýváme nádobí...

Je potěšující dělat užitečné věci

Když se praxe všímavosti dělá opravdu poctivě, je větší šance, že ta příští inkarnace - pokud k ní dojde - bude mít v sobě o něco míň tvrdých karmických dopadů než ty předchozí nebo i ta současná - bez ohledu na to, jestli k ní dojde v mužském nebo v ženském těle

honzam píše:Podle toho, co čtu z rozhovoru - dřít na sobě chlapsky podle mužského vymezení duchovna, aby se příště už nenarodily jako ženy.

To už je jen tvoje bujná fantazie. V rozhovoru nic takového není.

A co kdybys raději nastínil jak postupovat podle ženského vymezení duchovna. Že by ses nevymezoval jen opozičně, ale nabídl něco konstruktivního, jak to vidíte vy ženy, o čem sníte a jaké postupy k naplnění svých snů používáte.
Založ na to třeba nové vlákno.

armin píše:

honzam píše:Podle toho, co čtu z rozhovoru - dřít na sobě chlapsky podle mužského vymezení duchovna, aby se příště už nenarodily jako ženy.

To už je jen tvoje bujná fantazie. V rozhovoru nic takového není.

A co kdybys raději nastínil jak postupovat podle ženského vymezení duchovna. Že by ses nevymezoval jen opozičně, ale nabídl něco konstruktivního, jak to vidíte vy ženy, o čem sníte a jaké postupy k naplnění svých snů používáte.
Založ na to třeba nové vlákno.

Jestli sis nevšiml, tak už jsem ho dávno založil(a) a má velký úspěch. I Ty tam rád přispíváš.

Lída píše:Duchovní praxe postupného prohlubování vhledu, které nás učili Tomášovi, vůbec není dřina, spíš je to hluboký zájem a ochota pracovat na sobě, protože to má smysl... jako třeba nezapomínáme pečlivě zalévat květináčky, které máme na okně... jelikož víme, že bez toho by ty rostlinky zahynuly

Květináčky jsou vězením těch rostlinek, které je odděluje od Země, kam přirozeně patří. Taková duchovní praxe je sobecká, sloužící k pěstění ega, stejně jako si člověk doma pěstuje pro své vlastní potěšení květinu, která patří ven do přírody, aby se pak s ní mohl na internetu chlubit.

Člověk holt soudí druhé podle sebe, tak už to bývá...

Lída píše:Člověk holt soudí druhé podle sebe, tak už to bývá...

Já si nevymýšlím, když píšu, že vostalpetr je můj učitel.
Ta praxe posiluje ego stejně jako voda tu květinu na okně uzavřenou v květináči.

Dobrá praxe by byla střední cesta - nechat rostliny růst, kde je to pro ně přirozené. Ani nepěstovat, ani nehubit.

Nechat minulé i budoucí inkarnace, pády, vzestupy, podněty, reakce, celý svůj život minulý i budoucí.

Tomášovi moji učitelé nebyli. Jednak jsem je osobně nepotkala a pak, v jejich knihách jsem vysvětlení toho, co mne potkávalo při meditacích (jasnovidnost a telepatii) nenašla.
Takže za svého učitele považuji spíš Lobsanga Rampu, ten mi vysvětlení ve svých knihách dal (a časem jsem zjistila, že měl pravdul).
A ještě K.Minaříka, ten mi zase objasnil ten nepodstatný zbytek mých zkušeností....jako savikalpu a nirvikalpu..

honzam píše:

Lída píše:Duchovní praxe postupného prohlubování vhledu, které nás učili Tomášovi, vůbec není dřina, spíš je to hluboký zájem a ochota pracovat na sobě, protože to má smysl... jako třeba nezapomínáme pečlivě zalévat květináčky, které máme na okně... jelikož víme, že bez toho by ty rostlinky zahynuly

Květináčky jsou vězením těch rostlinek, které je odděluje od Země, kam přirozeně patří. Taková duchovní praxe je sobecká, sloužící k pěstění ega, stejně jako si člověk doma pěstuje pro své vlastní potěšení květinu, která patří ven do přírody, aby se pak s ní mohl na internetu chlubit.

Když jsem byla mladá, tak jsem květináče s kytkami doma měla také a pečlivě jsem se o ně starala. Po čase přišlo období, kdy ty květiny doma převzal do své péče manžel a kupodivu se mu je podařilo udržet při životě. Když jsem zůstala sama, tak jsem ty květináče rozdala. Zjistila jsem, že mi úplně stačí to, co mi samo vykvete na zahradě a ani to nemusím trhat do vázy...

Ale nyní mne napadá, že tam na chatě byl jistě dost velký provoz, pomalu jak u mé tchýně (ta se ale o nějaké duchovno nestarala, jen měla ráda společnost - rodinu a přátele - a v něčem mi ji vlastně paní Míla připomíná )....také tam bylo nutno mít nějakou tu zahrádku se zeleninou a ovocem, aby to pohoštění tolik nelezlo do peněz. U nás se o zahradu staral převážně tchán, byl to jeho velký koníček, na Tomášovic chatě tuto péči převzali samotní návštěvníci...pod přísným vedením paní Míly...(alespoň tak to vnímám z těch četných vzpomínek bývalých návštěvníků oné chaty, co se vyskytují na netu)....

honzam píše:Z mé strany to není domněnka o Tomášových.

Já to také nevidím jako domněnky. Každý holt vypráví své vlastní dojmy z různých údobích života Tomášových.
Ale nedovedu si představit, že by se E. Tomáš choval jinak k ženám a jinak k mužům. Řekl, že na jeho přednášky chodili dříve hlavně staří lidé a později převážně ženy. A že naštěstí se postavení žen mění. Asi by se divil, jak se to v některých zemích zase zhoršilo a zhoršuje.

honzam píše:Je to pohled na určitý výrok nezávisle na tom, jak se jmenuje jeho autor. Na výrok, který se objevil ve vlákně, které podle mne ponižuje ženy, jak jsem tu už dřív napsal.

Napsat pravdu, jak se mi právě jeví, přece neznamená ponižování. Nebo se snad má lhát a zamlčovat, aby se to někoho nedotklo a necítil se být ponížen? Já se tím, co řekl, vůbec necítím být ponížená. Navíc beru v úvahu, že je jiná generace - generace mé babičky. Ty ženy, co za ním chodily, měly holt takovou úroven. Otázkou zůstává, kolik je žen, které za ním nechodily, protože právě mají toho učitele ve svém nitru - Nadjá.

Proč se u vás v reakci objevují nutkavé myšlenky hájit své učitele v obecném smyslu?

To je přece zcela přirozené hájit "svého milovaného gurua". Jogananda také popisuje, jak on a ostaní žáci hájili svého gurua Sri Yuktešvara, když ho nějaký úředník z finančáku začal urážet. Guru pak obvykle své žáky uklidnuje.

Trini píše:Ale nedovedu si představit, že by se E. Tomáš choval jinak k ženám a jinak k mužům.

O to hůř. Když se někdo chová k ženě stejně jako k muži, snižuje její hodnotu a pošlapává její odlišnost od muže.

Trini píše:Napsat pravdu, jak se mi právě jeví, přece neznamená ponižování. Nebo se snad má lhát a zamlčovat, aby se to někoho nedotklo a necítil se být ponížen? Já se tím, co řekl, vůbec necítím být ponížená.

Tady jde obecně o devalvaci spirituálních hodnot představovaných ženou.