Proč je na duchovní cestě tak důležitá pokora?

Proč je na duchovní cestě tak důležitá pokora?

Příspěvekod adiuv » stř 09. led 2019 13:35:22

Nejsilnějším zájmem duchovního ega je snaha vyzrát na osobní já nějakou technikou, aby nastal stav bez ega.

Duchovní ego coby "vědoucí já" nadšeným používáním nejrůznějších technik a přisvojováním si jejich účinků posiluje pocity své vlastní síly a moci. Může pak být na všechna svoje dosažení patřičně hrdé a cítí neutuchající potřebu znovu a znovu všem ostatním svoje oblíbené techniky doporučovat.

:church:

Proč je na duchovní cestě tak důležitá pokora?





Když pokora chybí, může se začít objevovat až nebetyčná hrdost ega na všechno, co si přisvojuje jako svoje dosažení.
Potřebuje se svými zážitky chlubit a popisovat je na webu

"Mám Jeho božský pocit hrdé posvátné vznešenosti.....Dary mám veliké... "

Inflace ega

Tento prapodivný termín můžeme jednoduše nahradit slovem nafoukanost, v rámci našeho tématu duchovní nafoukanost; speciálně hrozí po tzv. vrcholných zážitcích, nebo když se člověku aktivují archetypální obsahy jeho vlastní psyché. Během sebepoznání či i nezávisle na něm se mohou aktivizovat a zvláště pro nepřipravenou mysl může jít o těžko zvladatelný proces.

Může se z nás kupříkladu stát přemoudřelá osobnost, která vidí do hlubin, pobaveně se soucitným úsměvem shlíží na hemžení nevědomých lidiček a udílí moudré rady, kudy chodí. Přes tuto novou osobnost člověk žije, odtržen od méně zářivých, ale mnohdy autentičtějších částí sebe sama, které ovšem nikam nezmizí, ale zatlačeny do opozice, do stínu, probublávají často nepříjemnými projevy.

Je to past, do níž může spadnout a často padá hledající na nelehké cestě sebepoznání. Pokud ovšem člověk upřímně a opravdově pokračuje, má dobrou šanci ji prokouknout, opustit naleštěný sebeobraz a výšiny bohorovnosti a stát se více uzemněným, realistickým.

Duchovní pýcha dříve či později přivodí pád, zhroucení slonovinové věže. Čím vyšší je, tím bolestivější.

https://psychologie.cz/rozcesti-duchovni-pouti/

Uživatelský avatar
adiuv
 
Příspěvky: 290
Registrován: čtv 01. zář 2011 15:49:54
Poděkoval: 20
Poděkováno: 21-krát v 20 příspěvcích

Re: Proč je na duchovní cestě tak důležitá pokora?

Příspěvekod adiuv » čtv 10. led 2019 14:00:22

Pokora má v sobě pokojnost a tichost, přirozenou ochotu naslouchat

Je pozoruhodné vidět, jak vyzařují ti, za kterými přichází bezpočet lidí a ptají se jich, prosí je o pomoc. Probuzení dokážou druhým nejen naslouchat, ale i odpovídat, aniž by si přisvojovali to, o čem mluví - jsou přirozeně pokorní.

Obrázek

Dokud ovšem člověk stav pokory nezná, může se domnívat, že jde o sebe-pokořování - o rozdvojení vůle, kdy ego jde proti sobě samému.

Pokora a její role v uzdravování lidské duše

Nedostatek pokory znamená pýchu a pýcha je to nejhorší, co člověka může potkat. Právě pýcha – tj. absence pokory – stojí v prvopočátku spousty somatických chorob. Protože nemít pokoru znamená porušovat přirozené zákony života. Znamená to žít v iluzi a podporovat bujení vlastního egoismu. Pokora je naopak branou, často opomíjenou, k uzdravení nejen charakteru, ale i těla.


Vnoření se do pokory

Pokora znamená být nejmenším z nejmenších. Je to stav posvátné úcty. Uvědomění si vlastní malosti v protikladu k nekonečnému, obrovskému vesmíru (často mají spontánně prožitek pokory kosmonauté při letu otevřeným vesmírným prostorem po opuštění planety Země). Pokora ale neznamená být ponížený, zakřiknutý, nevýrazný. Pocity méněcennosti jsou totiž minimálně tak destruktivní jako namyšlenost. Naopak každý velký člověk má v sobě alespoň elementární vědomí pokory. Brilantně je tento charakterový postoj vystižen pro změnu v české pohádce Honza málem králem, ve větě: „Nad nikoho se nepovyšuj a před nikým se neponižuj“.

Z psychologického hlediska platí, že s mírou pokory je svázána míra sebereflexe, moudrosti, a schopnosti nezaujatě posoudit své schopnosti. Pokorný člověk nemá potřebu porovnávat se s ostatními, či je dokonce soudit. Ví, že si nikdy nemůže být jistý v tom, že je schopen za všech okolností rozlišit dobro od zla. Nikdy nebude sám sebe stavět do role Boha. Bude si vědom svých chyb a omezení. Jak mi kdysi řekl jeden moudrý mistr: „Když si někdo myslí, že žádné chyby nemá, tak se nesnaží být lepším člověkem. A když se nesnaží být lepším člověkem, tak stagnuje. A stagnace, to už je porušení zákonů života.“

https://www.celostnimedicina.cz/pokora- ... z5cCzOt2lZ


Uživatelský avatar
adiuv
 
Příspěvky: 290
Registrován: čtv 01. zář 2011 15:49:54
Poděkoval: 20
Poděkováno: 21-krát v 20 příspěvcích

Re: Proč je na duchovní cestě tak důležitá pokora?

Příspěvekod adiuv » úte 12. úno 2019 12:59:15

Když se rozplyne ego,
když zmizí z mysli kontrolor,
který "ví", co je na kom na čem špatně,

který ví co a kdo proč nemůže být láskou,


tak život je svobodný, krásný, šťastný

a naše existence je Bytím - blaženým, míruplným.

Obrázek

Kontrolor "ví", co je špatně a co je dobře. A tak dokud se objevuje snaha neustále kontrolovat, co se v mysli právě objevilo, kontrolor automaticky odmítá a potlačuje do podvědomí všechno, co by tu podle jeho přesvědčení nemělo být: místo stavu nad protiklady dobra i zla potřebuje stále prožívat jen pozitivní stav bez čehokoliv negativního. Na rozdíl od toho, jak reagují na projevy své mysli Probuzení: ať se v jejich mysli objeví cokoliv, třeba i ta nejdivočejší emoce hněvu na nechápavého posluchače, jak se to běžně stávalo Nisargadattovi Maharadžovi, probíhá dál neustálé tiché, pokojné pozorování čistým neosobním Vědomím čehokoliv, co právě mysli vyvstalo; tím se jakákoliv emoce sama rozpustí.

Když se Nisargadatty Maharadže ptali „Máte myšlenky?“ řekl: „Nejen myšlenky, objevují se i přání a emoce. Ale při doručení se nepřevezmou. Myšlenky a touhy mohou vyvstat, ale jen se pozorují.“ Organismus pokračuje v činnosti i po osvícení a může fungovat pouze podle svých vrozených vlastností. Jednou z Maharadžových vlastností byla netrpělivost a toto byl příznak netrpělivosti.

Nicméně byl podmíněný tak, že vás pravidelně očekával patnáct minut před začátkem.

Byli tam čekající návštěvníci. A tak se projevila netrpělivost, jak to odpovídalo jeho povaze. Myšlenky a obavy v džňánim vyvstanou a jen se pozorují. Nezanechávají po sobě žádný zbytek. Mohli jste vidět, jak se Maharadž v jedné minutě na někoho divoce rozčílil a doslova v příští minutě někdo něco řekl a Maharadž se zaradoval. Žádná reakce v něm nic nezanechala. Reakce byla spontánní a byla přijata. Ale kdyby poznání nebylo úplné a pravdivé, pak by si jeho organismus mohl myslet: „Považují mě za džňániho, čeká se ode mě, že se nerozhněvám. Musím si dávat pozor, abych se nerozhněval.“ Maharadž se o to ani v nejmenším nestaral. Hněv vyvstal a bylo to.

I po osvícení je mezi jednotlivými psycho-fyzickými organismy nesmírné množství rozdílů. Maharadž překypoval vznětlivým temperamentem, zatím co Ramana Mahariši byl klidný a rozhněval se málokdy. Je to dáno rozdílností vrozených povahových rysů dotyčných organismů. Více či méně fungují dál na základě původních vlastností. Není tomu tedy tak, že by osvícení vytvářelo kopii nějakého přesného prototypu osvícené bytosti.

http://www.advaita.cz/wcd/e-knihy/ostat ... _mluvi.pdf


Bez "vědoucího já", které preferuje jen to dobré, je tu pokora. Jsme ochotní přijímat a tiše pozorovat cokoliv, co v mysli vyvstane. Protože - jak se píše v jiné citaci - konečně si

přiznáme svoje zranění, strachy a iluze a pracujeme s nimi.
Uživatelský avatar
adiuv
 
Příspěvky: 290
Registrován: čtv 01. zář 2011 15:49:54
Poděkoval: 20
Poděkováno: 21-krát v 20 příspěvcích

Re: Proč je na duchovní cestě tak důležitá pokora?

Příspěvekod adiuv » úte 12. úno 2019 18:33:07

Když se Nisargadatty Maharadže ptali „Máte myšlenky?“ řekl: „Nejen myšlenky, objevují se i přání a emoce. Ale při doručení se nepřevezmou. Myšlenky a touhy mohou vyvstat, ale jen se pozorují.“ Organismus pokračuje v činnosti i po osvícení a může fungovat pouze podle svých vrozených vlastností. Jednou z Maharadžových vlastností byla netrpělivost a toto byl příznak netrpělivosti.

Nicméně byl podmíněný tak, že vás pravidelně očekával patnáct minut před začátkem.

Byli tam čekající návštěvníci. A tak se projevila netrpělivost, jak to odpovídalo jeho povaze. Myšlenky a obavy v džňánim vyvstanou a jen se pozorují. Nezanechávají po sobě žádný zbytek. Mohli jste vidět, jak se Maharadž v jedné minutě na někoho divoce rozčílil a doslova v příští minutě někdo něco řekl a Maharadž se zaradoval. Žádná reakce v něm nic nezanechala. Reakce byla spontánní a byla přijata. Ale kdyby poznání nebylo úplné a pravdivé, pak by si jeho organismus mohl myslet: „Považují mě za džňániho, čeká se ode mě, že se nerozhněvám. Musím si dávat pozor, abych se nerozhněval.“ Maharadž se o to ani v nejmenším nestaral. Hněv vyvstal a bylo to.

I po osvícení je mezi jednotlivými psycho-fyzickými organismy nesmírné množství rozdílů. Maharadž překypoval vznětlivým temperamentem, zatím co Ramana Mahariši byl klidný a rozhněval se málokdy. Je to dáno rozdílností vrozených povahových rysů dotyčných organismů. Více či méně fungují dál na základě původních vlastností. Není tomu tedy tak, že by osvícení vytvářelo kopii nějakého přesného prototypu osvícené bytosti.

http://www.advaita.cz/wcd/e-knihy/ostat ... _mluvi.pdf


Jak je to možné? Takové reakce jsou možné jen ve stavu Poznání - ve stavu džnániho. Nisargadatta o tomto stavu říká:

"Všechny pocity jsou sledovány s naprostou vyrovnaností. Není tu žádné přání ani se nic neodmítá. Je to prostě, jak to je a on to pozoruje a usmívá se ve stavu nezaujatého oproštění se."

http://usvit.mysteria.cz/meditace/nisargadatta.htm


Bez "vědoucího já", které preferuje jen to dobré, je tu pokora. Jsme ochotní přijímat a tiše pozorovat cokoliv, co v mysli vyvstane.

Je to možné právě díky lásce ke všemu projevenému. Ke všemu - včetně všech negativních emocí, které se Nisargadattovi při rozhovorech s ostatními dál objevovaly, až do jeho smrti. Díky neosobní lásce ke všemu ve vědomí vyvstávajícímu, i k tomu, co by osobní duchovní já považovalo za špatné, nehodné lásky, a proto by nedovolilo, aby se mu takové reakce objevovaly a udržovalo by je potlačené v podvědomí.
Uživatelský avatar
adiuv
 
Příspěvky: 290
Registrován: čtv 01. zář 2011 15:49:54
Poděkoval: 20
Poděkováno: 21-krát v 20 příspěvcích


Zpět na Úvahy a zamyšlení

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník