Pokora versus pýcha

Re: Pokora versus pýcha

Příspěvekod adiuv » sob 12. led 2019 18:01:16

Vlny se na oceánu tvoří díky tomu, že sousedí nejen s pevninou, dnem, ale i se vzduchem. No a ty vlny se tvoří jen na rozhraní vody a vzduchu, díky tomu, že je vzduch řidší než voda. Na rozhraní vody a pevniny se vlny netvoří, tam zbývá jen místo pro pomalou erozi pevniny.
No a prostor vzduchu není nedílnou součástí moře Vlny se zdvihnou jen když se někde pohne zem, vybuchne sopka, nebo nad hladinou zafouká vítr nebo ho nerozbrázdí živí tvorové...jinak je nehybný.

To je fyzika... ne podobenství.

V tom advaitovém staroindickém podobenství představuje oceán neomezené Bytí, nic jiného neexistuje

Ono Samo všechno ze Sebe Sama vytváří - coby Své vlastní tvary.

Je to velmi výstižné


:)

A protože nic jiného kromě nekonečného oceánu v tom podobenství neexistuje, nemůže ho nic vnějšího ovlivňovat.

:ahoj2:
Uživatelský avatar
adiuv
 
Příspěvky: 303
Registrován: čtv 01. zář 2011 15:49:54
Poděkoval: 19
Poděkováno: 22-krát v 21 příspěvcích

Re: Pokora versus pýcha

Příspěvekod Alaja » sob 12. led 2019 18:03:00

adiuv píše:
Vlny se na oceánu tvoří díky tomu, že sousedí nejen s pevninou, dnem, ale i se vzduchem. No a ty vlny se tvoří jen na rozhraní vody a vzduchu, díky tomu, že je vzduch řidší než voda. Na rozhraní vody a pevniny se vlny netvoří, tam zbývá jen místo pro pomalou erozi pevniny.
No a prostor vzduchu není nedílnou součástí moře Vlny se zdvihnou jen když se někde pohne zem, vybuchne sopka, nebo nad hladinou zafouká vítr nebo ho nerozbrázdí živí tvorové...jinak je nehybný.

To je fyzika... ne podobenství.

V tom advaitovém staroindickém podobenství představuje oceán neomezené Bytí, nic jiného neexistuje

Ono Samo všechno ze Sebe Sama vytváří - coby Své vlastní tvary.

Je to velmi výstižné


:)



Ale výuka tak občas probíhá, nevím jak kdo, ale několikrát jsem byla v meditaci "vyučována" právě v tom podobenství oceánu...
Ale nevím, kdo mne vyučoval - Univezum to nebylo, tohle byl nejspíš nějaký člověk.... :lol:
Jen ty vlny v tom podobenství chyběly... :donknow: ...i když se v jeden moment také objevily... :lol:
Naposledy upravil Alaja dne sob 12. led 2019 18:32:35, celkově upraveno 1
Proti záři neomezeného prostoru jsou i ty nejkrásnější zážitky neúplné...
Uživatelský avatar
Alaja
 
Příspěvky: 3224
Registrován: stř 09. zář 2015 10:07:22
Poděkoval: 195
Poděkováno: 258-krát v 246 příspěvcích

Re: Pokora versus pýcha

Příspěvekod Alaja » sob 12. led 2019 18:24:33

Výuka probíhala asi takto...:


12.7.2000 22,30 – 24,00 hod.

Meditace – šlo to dost namáhavě, ale přece jsem se do ní dostala. Začátek si již moc nepamatuji, až asi od:
…měla jsem před sebou rozevřený silný notes, linkovaný, psaný ručně asi do dvou třetin, rozevřený na poslední popsané stránce. Vlevo nahoře bylo popsáno asi 5 nebo 6 řádek, zbytek prázdný. Chtěla jsem si text přečíst, ale nešlo to. Rozmazal se a tak ani nevím, zda byl psaný česky či jiným jazykem. Pak to nějak zmizelo. Měla jsem pocit, že bych měla vést meditace jinak.
Představila jsem si, že stojím u vody – jezera či moře. Voda je vlažná, tak akorát. Pomalu vstupuji po písku do vody. Průzračná voda mi zalévá chodidla a pak pomalu postupuji vpřed, cítím na kůži, jak voda stoupá vzhůru.Cítím ostrou hranu hladiny, tělem proudí vibrace, Celá jsem ve vodě, vznáším se na hladině, plavu, pak se pokouším o potápění. Jelikož se nerada koupu ve vodě s různou havětí a řasami, představovala jsem si vodu čistou, prázdnou, písčité dno, teplotu příjemnou, ani horkou, ani studenou. Jak jsem tak pobývala ve vodě, uvědomovala jsem si, že oceán je stejně tajemný jako Bůh – řečeno alegoricky. Je z vody stejně jako lidské tělo, je široký, hluboký, pro malého člověka těžko přístupný. Bez přístrojů člověk vydrží pod vodou jen pár minut a hloubka, do které se ti nejlepší dokáží ponořit, je velice malá – pár desítek metrů. Oceán je plný života, plný rozličného vědomí. Jsou v něm tvorové, kteří zvědavě pozorují člověka, nebo se po něm i oženou, když je obtěžuje. Je to podobné, jako v duchovní sféře. Astrální i duchovní bytosti různých stupňů. I chování je podobné. Při tomto srovnání - oceán a bůh - jsem si uvědomila, že stejně jako nemohu vstupovat do moře se strachem a odporem k některým tvorům, tak stejně musím vstupovat do světa duchovního, tj. – učit se milovat všechny bytosti v něm obsažené, nevyvolávat v jiných bytostech vůči své osobě averzi svým případným sobeckým chováním…. Najednou už nejsem ve vodě, ale zase medituji… Vidím červený oválný drahý kámen, hladký výbrus, barvy jako má rubín. Tento kámen je zasazen v prstenu z bílého kovu, kolem kamene je vytvarován do ‚nakadařeného‘ kříže. Kámen se velice leskl, až mne ta červená barva oslnila. Pak lesk trochu pohasl a já jsem si uvědomila ten prsten. Nevím ale, zda ten prsten byl samotný, či snad byl navléknut na prstu ruky. Přibližoval se ke mně, jako by na té ruce byl a já jsem si ho měla dobře prohlédnout. Červený kámen a bílý kov – stříbro či bílé zlato – to jsou barvy rozekruciánů! Najednou však meditace končí. Otvírám oči, zapnu lampičku a dívám se na hodiny. Meditovala jsem asi 1,5 hodiny a je právě půlnoc. Pak jsem tři hodiny ležela v knihćh a hledala, co znamenají různé symboly.


15./16.7.2000 24,00 – 1,30 hod.
Tentokrát to trvalo déle, než jsem se do meditace dostala. Obvyklé metody nezabíraly.
...
Potom jsem cítila přítomnost čehosi obrovského, nehmotného a přece hmotného. Viděla jsem v tom temném šeru, jak se kroutí velké proudy tmavé energie… a já jsem těsně u toho – jen se dotknout rukou té skoro rovné kolmé průhledné plochy, jenž mne od toho odděluje.. Potom se to stáhlo. Zvolna jsem se z Alfy vracela. Pak jsem se ale znova vrátila. Tentokrát jsem ucítila při každém nádechu nosem vůni vody. Voda – jako ze sprchy, voda jako z bazénu, voda jako z mořské pláže, slaná mořská voda s vůní rybiny. A zrakově? Jako by mne omývaly veliké vlny vody, padající na mne z různých stran, zleva, zprava, různě se kroutily..
Pak to vše zmizelo – konec meditace


:lol:
Přílohy
prsten.jpg
prsten.jpg (28.25 KiB) Zobrazeno 745 krát
Proti záři neomezeného prostoru jsou i ty nejkrásnější zážitky neúplné...
Uživatelský avatar
Alaja
 
Příspěvky: 3224
Registrován: stř 09. zář 2015 10:07:22
Poděkoval: 195
Poděkováno: 258-krát v 246 příspěvcích

Re: Pokora versus pýcha

Příspěvekod armin » sob 12. led 2019 20:43:25

adiuv píše:
Univerzum (obsahuje vše) tedy obsahuje i všechna ega.


Ano. Vytváří je... jako oceán vytváří vlny.

Staré indické podobenství vysvětluje, že Univerzum je jako nekonečný oceán, ze kterého se tvarují jednotlivé vlny a který všechny vlny v sobě obsahuje.

Čím se vlastně vlna liší od oceánu?

Jen svými rozměry a svým tvarem, proto může narážet na ostatní vlny, které jsou od ní odlišné...


Je i oceán vlnou, omezenou určitým tvarem?


Také mi tohle přirovnání dlouho pomáhalo... :poklona:
Ale když se probudí vášeň bez žádosti, zjišťuje, že tohle všechno je jen v mysli a to srdci nestačí. "Všechno je jinak", "Nevím" atd. je cestou Srdce...
Uživatelský avatar
armin
 
Příspěvky: 870
Registrován: pát 11. zář 2015 10:58:43
Poděkoval: 8
Poděkováno: 29-krát v 26 příspěvcích

Re: Pokora versus pýcha

Příspěvekod adiuv » sob 12. led 2019 21:03:47

Někdy mohou vznikat neshody jen proto, že přikládáme slovům různý význam. Například slovu "vášeň":

Wikipedie definuje vášeň následovně:
1.mohutný, bouřlivý a pohlcující cit vymykající se rozumové kontrole, zejména milostný
2.veliké nadšení pro nějakou věc nebo činnost, zápal.

Slovník českých synonym uvádí vášeň coby mánii, zápal

a to všechno jsou silné emocionální projevy osobního já. Vášnivé chtění, žádostivost... po něčem nebo někom, po nějakém konkrétním objektu.


V souvislosti s duchovnem (t.j. pro tu ´vášeň bez žádosti´) by možná byla výstižnější slova "celobytostná vřelost, horoucnost... "

....................................................................................................

Inu - jak praví klasik: slova bývají nástrojem k nedorozumění

:) :) :)
Uživatelský avatar
adiuv
 
Příspěvky: 303
Registrován: čtv 01. zář 2011 15:49:54
Poděkoval: 19
Poděkováno: 22-krát v 21 příspěvcích

Re: Pokora versus pýcha

Příspěvekod armin » sob 12. led 2019 21:37:37

adiuv píše:

V souvislosti s duchovnem (t.j. pro tu ´vášeň bez žádosti´) by možná byla výstižnější slova "celobytostná vřelost, horoucnost... "



Jo, to by sedělo :)
Uživatelský avatar
armin
 
Příspěvky: 870
Registrován: pát 11. zář 2015 10:58:43
Poděkoval: 8
Poděkováno: 29-krát v 26 příspěvcích

Re: Pokora versus pýcha

Příspěvekod adiuv » ned 13. led 2019 13:06:05

armin píše:
adiuv píše:
Univerzum (obsahuje vše) tedy obsahuje i všechna ega.


Ano. Vytváří je... jako oceán vytváří vlny.

Staré indické podobenství vysvětluje, že Univerzum je jako nekonečný oceán, ze kterého se tvarují jednotlivé vlny a který všechny vlny v sobě obsahuje.

Čím se vlastně vlna liší od oceánu?

Jen svými rozměry a svým tvarem, proto může narážet na ostatní vlny, které jsou od ní odlišné...


Je i oceán vlnou, omezenou určitým tvarem?


Také mi tohle přirovnání dlouho pomáhalo... :poklona:

Jasné pochopení a uvědomování si obrazu oceánu coby všetvořícího Univerza může dokonce na okamžik rozpustit vnímání sebe sama coby iluzorního já a nastane pak bleskové vnímání všeho existujícího z nekonečného neomezeného prostoru, protože na rozdíl od slovního popisování neduality (které zaktivuje levou mozkovou hemisféru, schopnou pouze mentálně vnímat logické souvislosti), jakýkoliv obraz i jeho pozorování v představě aktivuje pravou, tj. prožívací mozkovou hemisféru.

Možná proto Mistři často používají podobenství, když vysvětlují některé souvislosti s oblastí všetvořícího Bytí ... :)
Uživatelský avatar
adiuv
 
Příspěvky: 303
Registrován: čtv 01. zář 2011 15:49:54
Poděkoval: 19
Poděkováno: 22-krát v 21 příspěvcích

Re: Pokora versus pýcha

Příspěvekod adiuv » pon 04. úno 2019 19:32:37

armin píše:Porozumět sobě samému vyžaduje velkou pokoru. Začnete-li tvrzením, že se znáte, už jste se učit přestali. Anebo když řeknete, že já je pouze kupa vzpomínek, myšlenek, zkušeností a zvyklostí, takže o moc nejde, pak také veškeré učení skončilo. Když něčeho dosáhnete, ztrácíte rys pokory a nevinnosti. Jakmile dojdete k nějakému závěru, anebo zkoumáte prostřednictvím svých znalostí, jste v koncích: měníte čerstvé, živé věci za staré a mrtvé. Pouze když nemáte žádnou jistotu ani oporu a ničeho jste nedosáhli, jste volní a můžete se dívat a postupovat od jedné věci ke druhé. Váš pohled je svobodný, všechno je napořád nové. Kdo si je jist, je mrtvý člověk.

http://jiddu-krishnamurti.net/cs/volnost-ktera-nevi/krishnamurti-volnost-ktera-nevi-16

Ano. V téhle souvislosti je snadnější si uvědomit, nakolik jsme schopní plně respektovat druhé, i když se v řadě věcí mohou naše pohledy na duchovní cestu a na všechno co s ní souvisí lišit.

intago píše:Mě zajímá jen to, co mi řekne božské. Ze zkušenosti vím, že je to nejkvalitnější... Lidské řeči dávno neberu vážně.... Nakupuju u kováře :D

Petr píše:Nicmene intago se pta, zda ho tu nadale chcete (vy aktaulne prispivajici :)), nebo ne. Podle toho on se pak zaridi. Prosim tedy abyste se vyjadrili nad prispevkem v ankete nebo v prispevku pokud ano/ne nestaci.
viewtopic.php?f=4&t=4015&start=0#p30135


Jaký smysl má diskutovat s člověkem, který je naprosto sebejistý svým dosažením, považuje se za rovného Ježíši Kristu a nebere proto lidské řeči - tedy i to co my napíšeme - vážně?
Uživatelský avatar
adiuv
 
Příspěvky: 303
Registrován: čtv 01. zář 2011 15:49:54
Poděkoval: 19
Poděkováno: 22-krát v 21 příspěvcích

Re: Pokora versus pýcha

Příspěvekod armin » pon 04. úno 2019 21:09:59

adiuv píše:Jaký smysl má diskutovat s člověkem, který je naprosto sebejistý svým dosažením, považuje se za rovného Ježíši Kristu a nebere proto lidské řeči - tedy i to co my napíšeme - vážně?

Obávám se, že je to ještě horší. Že už to u dotyčného přerostlo v patologii, že jeho projevy jsou už jen zoufalým voláním potřeby být konečně Někým před druhými a to naštěstí většinu lidí kolem přirozeně odpuzuje. Takže to nemá a asi nebude mít lehké...
Uživatelský avatar
armin
 
Příspěvky: 870
Registrován: pát 11. zář 2015 10:58:43
Poděkoval: 8
Poděkováno: 29-krát v 26 příspěvcích

Re: Pokora versus pýcha

Příspěvekod adiuv » úte 12. bře 2019 12:12:14

Nakolik jsme schopní plně respektovat druhé, i když se v řadě věcí mohou naše pohledy na duchovní cestu a na všechno co s ní souvisí lišit?
Uživatelský avatar
adiuv
 
Příspěvky: 303
Registrován: čtv 01. zář 2011 15:49:54
Poděkoval: 19
Poděkováno: 22-krát v 21 příspěvcích

Re: Pokora versus pýcha

Příspěvekod Trini » úte 12. bře 2019 12:19:34

adiuv píše:Nakolik jsme schopní plně respektovat druhé, i když se v řadě věcí mohou naše pohledy na duchovní cestu a na všechno co s ní souvisí lišit?


Podle toho se pozná "přirozená autorita", že je schopna každého respektovat.
:)
Uživatelský avatar
Trini
 
Příspěvky: 2084
Registrován: úte 25. říj 2011 16:26:14
Poděkoval: 100
Poděkováno: 48-krát v 39 příspěvcích

Re: Pokora versus pýcha

Příspěvekod adiuv » úte 12. bře 2019 12:47:18

Když se objevil internet, někteří lidé si začali svou agresivitu odreagovávat v diskusích. Zbavují se tak vnitřního napětí. Je to míň riskantní, než v kdyby to dělali v každodenních kontaktech s lidmi kolem sebe.


To se děje v diskusích poměrně často, přesto se stává, že když někdo s druhým nesouhlasí, nemusí v tom být jenom jeho namyšlenost, snaha utvrzovat se ve svém přesvědčení nebo potřeba dokazovat druhým svou nadřazenost.

Nakolik jsme schopní plně respektovat druhé, i když se v řadě věcí mohou naše pohledy na duchovní cestu a na všechno co s ní souvisí lišit, závisí asi především na naší ochotě pochopit, že každý z nás dochází ke svému momentálnímu přesvědčení trochu jinou cestou, jiným druhem zkušeností.

:)
Uživatelský avatar
adiuv
 
Příspěvky: 303
Registrován: čtv 01. zář 2011 15:49:54
Poděkoval: 19
Poděkováno: 22-krát v 21 příspěvcích

Re: Pokora versus pýcha

Příspěvekod armin » stř 13. bře 2019 19:54:21

adiuv píše:To se děje v diskusích poměrně často, přesto se stává, že když někdo s druhým nesouhlasí, nemusí v tom být jenom jeho namyšlenost, snaha utvrzovat se ve svém přesvědčení nebo potřeba dokazovat druhým svou nadřazenost.


Zajímavé je, jak mnoha lidem vadí, když jim někdo nevyžádaně radí případně je upozorňuje na některé jejich omyly.
Já to moc nechápu, protože mně něco takového vůbec nevadí a jsem za to i vděčný, že se tím, co se snažím vyjádřit (třeba i tou radou) vůbec někdo zabývá a dává mi tak zpětnou vazbu (která samozřejmě může být mimo mísu - to mi ale také nevadí).
Třeba Trini je na to obzvláště alergická.
Že by za tím byla pýcha?
Uživatelský avatar
armin
 
Příspěvky: 870
Registrován: pát 11. zář 2015 10:58:43
Poděkoval: 8
Poděkováno: 29-krát v 26 příspěvcích

Re: Pokora versus pýcha

Příspěvekod adiuv » stř 13. bře 2019 20:36:27

armin píše:
adiuv píše:To se děje v diskusích poměrně často, přesto se stává, že když někdo s druhým nesouhlasí, nemusí v tom být jenom jeho namyšlenost, snaha utvrzovat se ve svém přesvědčení nebo potřeba dokazovat druhým svou nadřazenost.


Zajímavé je, jak mnoha lidem vadí, když jim někdo nevyžádaně radí případně je upozorňuje na některé jejich omyly.

Potřeba zareagovat na to, co někdo napsal v diskusi, může být zřejmě motivovaná různými spouštěči z našeho podvědomí, případně jejich kombinací. A protože většina lidí si musela poměrně často nechat líbit poučování od těch "zkušenějších" - nejprve doma, pak ve škole a později i v práci od nadřízených - a musela držet jazyk za zuby, je na takové pokusy v diskusích alergická.

Kolik by asi zbylo na internetu diskusí, kdyby (pomineme-li potřebu odreagovávat si svůj vztek a napětí nebo se jen tak vykecávat) vymizela v účastnících potřeba poučovat ostatní? Ale i roky diskutování můžou být k něčemu. Mně to pomohlo začít si tuhle :nono: potřebu uvědomovat - u sebe ;)

Rozpoznávání a uvědomování si vlastní potřeby dokazovat někomu druhému "já mám pravdu, dávej pozor, teď Ti to vysvětlím" a její tiché pozorování v sobě zřejmě způsobuje, že tahle vlastní potřeba ubývá. Současně se objevuje pochopení, že snaha někoho v diskusi přesvědčit vyvolá ve většině lidí jen protiakci. Že nemá smysl.

A poslední dobou zjišťuju, že když tuhle svou snahu nechám být a jen se zkusím podělit o svoje zkušenosti, kupodivu to nevyvolává příliš bouřlivé reakce, i když moje poznatky můžou být odlišné od těch, na které v tom příspěvku reaguju.
Uživatelský avatar
adiuv
 
Příspěvky: 303
Registrován: čtv 01. zář 2011 15:49:54
Poděkoval: 19
Poděkováno: 22-krát v 21 příspěvcích

Re: Pokora versus pýcha

Příspěvekod armin » čtv 14. bře 2019 13:44:16

adiuv píše:A poslední dobou zjišťuju, že když tuhle svou snahu nechám být a jen se zkusím podělit o svoje zkušenosti, kupodivu to nevyvolává příliš bouřlivé reakce, i když moje poznatky můžou být odlišné od těch, na které v tom příspěvku reaguju.


adiuv píše:
Nic píše:Je to obráceně, pravé Já je podstatou, díky které se může objevit projev vody, i cokoliv dalšího, ve Vědomí.

hlásá :svatozar: :church: kapka znovu a znovu, aby tak mohla vystřikovat nad hladinu, utvrzovat se tím ve ´svém´ názoru a přesvědčovat ... koho?

Oceán?
Uživatelský avatar
armin
 
Příspěvky: 870
Registrován: pát 11. zář 2015 10:58:43
Poděkoval: 8
Poděkováno: 29-krát v 26 příspěvcích

Re: Pokora versus pýcha

Příspěvekod adiuv » čtv 14. bře 2019 14:04:45

To "aby" napovídá, že jde o motivaci ve snaze něčeho dosáhnout:

Potřeba zareagovat na to, co někdo napsal v diskusi, může být motivovaná různými spouštěči z našeho podvědomí, případně jejich kombinací. A protože většina lidí si musela poměrně často nechat líbit poučování od těch "zkušenějších" - nejprve doma, pak ve škole a později i v práci od nadřízených - a musela držet jazyk za zuby, je na takové pokusy v diskusích alergická.


Někdo ovšem může i naznačení možnosti, jak si uvědomit svou motivaci, pochopit jako snahu druhého zmanipulovat :aha:
Uživatelský avatar
adiuv
 
Příspěvky: 303
Registrován: čtv 01. zář 2011 15:49:54
Poděkoval: 19
Poděkováno: 22-krát v 21 příspěvcích

Re: Pokora versus pýcha

Příspěvekod armin » čtv 14. bře 2019 19:00:30

Já jsem dříve také na Janu intenzivně reagoval. A už mne ta potřeba naprosto přešla, když jsem zjistil, že to k ničemu není dobré. Na tebe a ostatní reaguji, protože mám dojem, že to těm druhým nebo i mně může pomoci si něco uvědomit.
Třeba když se někdo považuje za osvíceného nebo pokročilého a vadí mu, když mu někdo něco radí nebo ho na něco upozorňuje, tak by si mohl uvědomit ty svoje "neosvícené" postoje.
:happy:
Uživatelský avatar
armin
 
Příspěvky: 870
Registrován: pát 11. zář 2015 10:58:43
Poděkoval: 8
Poděkováno: 29-krát v 26 příspěvcích

Re: Pokora versus pýcha

Příspěvekod adiuv » čtv 14. bře 2019 19:30:04

Proč poslední dobou reaguju? Taky totiž

armin píše:mám dojem, že to těm druhým nebo i mně může pomoci si něco uvědomit.

Na její reakce jsem poměrně dlouho taky v diskusi nereagovala, jenže nakonec jsem s překvapením zjistila, že pokud nepůjde o napadání, ale o aplikování pouhé všímavosti k motivacím, můžou reakce na to co píše být užitečné: nejen mně, ale i těm, kteří tyhle diskuse čtou. Když totiž někdo dlouhodobě reaguje stále stejně a pořád znovu - bez ohledu na souvislosti - všem doporučuje totéž, i když se ho nikdo na nic neptal, je nakonec celkem snadné jasně si uvědomit, že to evidentně dělá v tom nejlepším úmyslu a že ho k tomu zřejmě nutí něco, co si v sobě vůbec neuvědomuje.

A tak se při čtení těch neustále se opakujících stejných reakcí stále znovu ukazuje, jak důležitým klíčem k sebepoznání jsou právě naše neuvědomované motivace. (O tom by byla mohla vyprávět i Míla Tomášová, které se to neuvědomované sebeztotožnění s nějakou skrytou motivací také ještě občas stalo a na někoho nespravedlivě vyjela - jenže pokaždé si to dodatečně uvědomila a dotyčnému se pokorně omluvila; bylo to pro nás velmi poučné.)

Záleží tedy především na míře ochoty zaměřit pozornost na své neuvědomované motivace a naučit se s nimi pracovat. Jak?

armin píše:Obecně by se dalo říci bdělostí - tj. rozpoznáváním vlastních iluzí v každodenním životě, zkoumáním povrchních motivací, motivací hlubších, ze kterých ty vědomé vycházejí, zkoumání pocitů, zdroje myšlenek, pocitů, rozpoznávání aktuální tendence k ulpění tendence k tomu něčím být nebo něco mít (třeba pravdu) a proč se ta tendence objevuje, z čeho pramení...

Bdělost je probouzena, udržována ostrá a intenzivní otázkou (ne záměrem být bdělý).
Není-li živá otázka, nepřijde ani živá odpověď.

Dokud se vše nerozpustí, nenarovná, jsme stále v zajetí svých představ a iluzí které mohou spočívat třeba i v tom, že prožíváme poznání, Boží lásku, atd. ale všechno jsou to jenom iluze a velká překážka na cestě k poznání Pravdy, protože se mylně domníváme, že už ji žijeme a tím pádem tu už není živá OTÁZKA a odhodlání. Místo potřebné pokory v nás vyroste duchovní pýcha (už jsme se něčím stali).

Uživatelský avatar
adiuv
 
Příspěvky: 303
Registrován: čtv 01. zář 2011 15:49:54
Poděkoval: 19
Poděkováno: 22-krát v 21 příspěvcích

Re: Pokora versus pýcha

Příspěvekod armin » čtv 14. bře 2019 21:13:11

adiuv píše:A tak se při čtení těch neustále se opakujících stejných reakcí stále znovu ukazuje, jak důležitým klíčem k sebepoznání jsou právě naše neuvědomované motivace. (O tom by byla mohla vyprávět i Míla Tomášová, které se to neuvědomované sebeztotožnění s nějakou skrytou motivací také ještě občas stalo a na někoho nespravedlivě vyjela - jenže pokaždé si to dodatečně uvědomila a dotyčnému se pokorně omluvila; bylo to pro nás velmi poučné.)


A pak jsou "probuzení", kteří tohle neřeší, ti už to přece mají a tyhle problémy jsou pro ně jenom iluzorní. A to je ta duchovní pýcha. Ta snaha udržet si a obhájit si (i pro sebe) dosažený "status" pokročilého nebo dokonce osvíceného. Tím nemyslím Janu, ta je zkrátka ...(už nezměnitelná v tomto jejím životě), ale třeba Trini.
Tam vidím určitou (bohužel málo pravděpodobnou) možnost hlubšího uvědomění.
Ale třeba se ukáže, že...
A to je ten nevypočitatelný život - ne jen pro sebe a o sobě...
Uživatelský avatar
armin
 
Příspěvky: 870
Registrován: pát 11. zář 2015 10:58:43
Poděkoval: 8
Poděkováno: 29-krát v 26 příspěvcích

Re: Pokora versus pýcha

Příspěvekod Eva Nada » čtv 14. bře 2019 22:33:03

adiuv píše:Proč poslední dobou reaguju? Taky totiž

armin píše:mám dojem, že to těm druhým nebo i mně může pomoci si něco uvědomit.

Na její reakce jsem poměrně dlouho taky v diskusi nereagovala, jenže nakonec jsem s překvapením zjistila, že pokud nepůjde o napadání, ale o aplikování pouhé všímavosti k motivacím, můžou reakce na to co píše být užitečné: nejen mně, ale i těm, kteří tyhle diskuse čtou. Když totiž někdo dlouhodobě reaguje stále stejně a pořád znovu - bez ohledu na souvislosti - všem doporučuje totéž, i když se ho nikdo na nic neptal, je nakonec celkem snadné jasně si uvědomit, že to evidentně dělá v tom nejlepším úmyslu a že ho k tomu zřejmě nutí něco, co si v sobě vůbec neuvědomuje.

A tak se při čtení těch neustále se opakujících stejných reakcí stále znovu ukazuje, jak důležitým klíčem k sebepoznání jsou právě naše neuvědomované motivace. (O tom by byla mohla vyprávět i Míla Tomášová, které se to neuvědomované sebeztotožnění s nějakou skrytou motivací také ještě občas stalo a na někoho nespravedlivě vyjela - jenže pokaždé si to dodatečně uvědomila a dotyčnému se pokorně omluvila; bylo to pro nás velmi poučné.)

Záleží tedy především na míře ochoty zaměřit pozornost na své neuvědomované motivace a naučit se s nimi pracovat. Jak?

armin píše:Obecně by se dalo říci bdělostí - tj. rozpoznáváním vlastních iluzí v každodenním životě, zkoumáním povrchních motivací, motivací hlubších, ze kterých ty vědomé vycházejí, zkoumání pocitů, zdroje myšlenek, pocitů, rozpoznávání aktuální tendence k ulpění tendence k tomu něčím být nebo něco mít (třeba pravdu) a proč se ta tendence objevuje, z čeho pramení...

Bdělost je probouzena, udržována ostrá a intenzivní otázkou (ne záměrem být bdělý).
Není-li živá otázka, nepřijde ani živá odpověď.

Dokud se vše nerozpustí, nenarovná, jsme stále v zajetí svých představ a iluzí které mohou spočívat třeba i v tom, že prožíváme poznání, Boží lásku, atd. ale všechno jsou to jenom iluze a velká překážka na cestě k poznání Pravdy, protože se mylně domníváme, že už ji žijeme a tím pádem tu už není živá OTÁZKA a odhodlání. Místo potřebné pokory v nás vyroste duchovní pýcha (už jsme se něčím stali).



Stále a stále reaguješ stejně, doporučuješ všímavost a uvědomování si a ten, který si nevšímá, neuvědomuje, je hold níže :roll:
Je to už dost únavné, ale pokud to pořád potřebuješ tak dělat, reagovat, nedá se nic dělat, stejně jako Jana, stejně jako armin, který jen převážně provokuje... dobrou...
Uživatelský avatar
Eva Nada
 
Příspěvky: 368
Registrován: pát 23. dub 2010 15:47:39
Poděkoval: 2
Poděkováno: 10-krát v 10 příspěvcích

PředchozíDalší

Zpět na Úvahy a zamyšlení

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník