Pokora versus pýcha

Pokora versus pýcha

Příspěvekod armin » čtv 10. led 2019 18:07:55

Tam jest podnož tvá, tam spočívají nohy tvé,
kde žijí nejchudší a nejnižší a ztracení.

Chci-li se skloniti k tobě, moje poklona nemůže dosáhnouti té hloubky,
kde spočívají nohy tvé mezi nejchudšími a nejnižšími a ztracenými.

Pýcha nikdy nemůže se přiblížiti tam,
kde ty kráčíš v šatě pokorného mezi nejchudšími a nejnižšími a ztracenými.

Srdce mé nikdy nemůže nalézti cesty tam,
kde ty obcuješ s vyobcovanci mezi nejchudšími a nejnižšími a ztracenými...

(Rabindranath Tagore - Gitándžali)
Uživatelský avatar
armin
 
Příspěvky: 2011
Registrován: pát 11. zář 2015 10:58:43
Poděkoval: 33
Poděkováno: 70-krát v 66 příspěvcích

Re: Pokora versus pýcha

Příspěvekod Alaja » čtv 10. led 2019 18:34:33

O důležitosti pokory

Jiří Vacek

Pokora je jednou z nejdůležitějších nebo možná i nejdůležitější ctností hledajícího, protože jej chrání před pýchou na své ego. Kdo zpyšní, cení si své ego, a proto není schopen je rozpouštět. Z hlediska úspěchu na stezce není ani tak „ctností“, něčím chvályhodným, ale holou nezbytností, bez které nemůžeme na stezce dojít dál. Nesměřujeme k dokonalému egu a k sebedůvěře, která by vycházela z něho, ale k pravému opaku, ke zničení ega.

Kdo správně studuje a pochopí do hloubky podstatu nauky, musí dospět k pochopení, že postavení ega, ve kterém se nachází, je strašné. Uvědomuje si hloubku svého pádu, svou bezmocnost, nedostatek poznání, svobody a zákonitost svého utrpení, kterému nemá sílu čelit. Jeho jedinou nadějí je vydat se na stezku opřen o Boha a dosáhnout jejího cíle: stavu bez ega s vědomím pravého Já.

Pokora je plné uvědomění si vlastní bezmocnosti, nedostatečnosti, neznalosti a slabosti neboli naší skutečnosti, jaká opravdu je. Zahrnuje i poznání, že svět i naše bytost je ovládána vyšší, na nás nezávislou silou a že jediné řešení naší slabosti a nedostatečnosti je opření se o tuto sílu, což je jinými slovy odevzdanost. V ní, opřeni o Boha a jeho sílu, nacházíme vše, co nám chybí: sílu, ochranu, pravé poznání i vysvobození. Nikoliv naráz, hned, ale postupně s tím, jak se dokážeme více odevzdat a pokročit na stezce v rozpouštění ega.

Poslechněme si, co o pokoře říká Ramana Maháriši v 1. díle Presence, str. 125 a dále. Vyjímám: „Jediným dobrem, které přinášejí znalosti a ostatní podobné ctnosti, je dosažení pokory. Pouze pokora je pravou ozdobou mudrců. Je zásobárnou všech ostatních ctností. Proto je vyzdvihována jako bohatství boží milosti. Ač je vlastností vhodnou pro všechny moudré lidi všeobecně, pro hledající je zvláště nepostradatelná.

Jelikož je dosažení velikosti pro kohokoliv nemožné, všechny druhy kázně jako jama a nijama, které se předepisují zvláště pro hledající na duchovní stezce, mají jediný cíl, jímž je dosažení pokory. Pokora je skutečnou známkou zničení ega. Proto je zvláště chválena sadhuy jako pro ně velmi vhodná.

Naše velikost vzrůstá úměrně s růstem naší pokory. Proto se ve vztazích k druhým máme chovat pokorně, dokud není dosaženo stavu bez ega. Je proto velmi nebezpečné přijímat chválu druhých“.

Těmito a podobnými slovy Šrí Bhagavan často zdůrazňoval svým uctívatelům, že jedinou známkou milosti je dosažení pokory. Proto ji máme pěstovat v celém svém životě. Ti, kteří nejsou pokorní, nemohou být sadhuy, i kdyby byli rozumově jakkoliv vyspělí.

Šri Bhagavan také zdůrazňoval, že „pokora je zvláště důležitá a neodmyslitelná od těch, kteří žijí na Arunáčale. Pokora je vlastnost, která vede ke spáse. Má vládnout našemu vnitřnímu i zevnímu životu“. Potud výňatek.

Proč je pokora tak důležitá? Protože podstatně omezuje projevy našeho ega a rozpouští připoutanost k němu. Kdo není pokorný, je pyšný a hrdý na své ego a místo, aby je rozpouštěl, tak je k němu připoután a posiluje je.

Důležitost pokory pro ty, kteří sídlí na Arunáčale, její uplatňování ve vztazích k druhým, můžeme oprávněně rozšířit na žáky všech mistrů. Kdo není ve vztahu k mistrovi pokorný, nemůže ani přijímat jeho milost, záři Boha, kterou mistr vyzařuje. Nedostatek pokory ve vztahu k mistrovi je jasnou známkou, že žák mistra neuznává za mistra a že se mu nechce jakýmkoliv způsobem odevzdat. Navíc, kdo není pokorný ani ve vztahu k mistrovi, není pokorný vůbec. Je proto pyšný a lpí na svém egu. Jinými slovy nerozpouští, ale posiluje své ego, a proto, jak zdůrazňuje Maháriši, ani nemá milost. Nikoliv, že by mu ji mistr nebo Bůh odpíral, ale proto, že ji pro nedostatek pokory není schopen přijmout.

Jak můžeme správnou pokoru vystihnout? Takto. Je hlubokým vnitřním pochopením a prožitkem: „Vím, že nic nevím, vím, že nic nejsem, jsem bezmocný a plně závislý ve své spáse z této nevědomosti, nesvobody a utrpení na Bohu a svém mistrovi“. Jinak řečeno, je plným a do důsledku prožitým poznáním našeho pádu a nedostatečnosti. Právě tím začíná pravá cesta k Bohu, to je oním pokáním, bez kterého se žádná cesta neobejde. Jak říká Maháriši právě pokora je největší ctností i mistrů a i Bůh sám je pokorný. Tím víc sluší žákům. Kdo o ni nedbá, sám si zavírá vstup na stezku. Bůh je nejméně ze všeho přístupný pyšným intelektuálům.

http://www.pratelejirihovacka.cz/clanky ... okory.html


;)
Proti záři neomezeného prostoru jsou i ty nejkrásnější zážitky neúplné...
Uživatelský avatar
Alaja
 
Příspěvky: 5678
Registrován: stř 09. zář 2015 10:07:22
Poděkoval: 289
Poděkováno: 404-krát v 388 příspěvcích

Re: Pokora versus pýcha

Příspěvekod armin » pát 11. led 2019 10:46:37

Porozumět sobě samému vyžaduje velkou pokoru. Začnete-li tvrzením, že se znáte, už jste se učit přestali. Anebo když řeknete, že já je pouze kupa vzpomínek, myšlenek, zkušeností a zvyklostí, takže o moc nejde, pak také veškeré učení skončilo. Když něčeho dosáhnete, ztrácíte rys pokory a nevinnosti. Jakmile dojdete k nějakému závěru, anebo zkoumáte prostřednictvím svých znalostí, jste v koncích: měníte čerstvé, živé věci za staré a mrtvé. Pouze když nemáte žádnou jistotu ani oporu a ničeho jste nedosáhli, jste volní a můžete se dívat a postupovat od jedné věci ke druhé. Váš pohled je svobodný, všechno je napořád nové. Kdo si je jist, je mrtvý člověk.
......
......
Takový stav, v němž je nemožné o cokoliv usilovat, je pravá náboženská mysl. Teprve skrze ni je možné dospět k tomu, co se nazývá pravda, skutečnost, blaženost - anebo bůh, krása a láska. Tento stav nelze vyvolat. Pochopte prosím tenhle jednoduchý fakt. Nelze vyvolat ani docílit.[ Lidská mysl je nepatrná a temná, naše city velice ploché a běžný způsob života přespříliš zmatený, aby bylo možné do tohoto těsného, zaneřáděného domku přizvat něco tak obrovského a on aby to dokázal pojmout. Moci to přizvat, by znamenalo znát to - což není možné. Kdo o sobě tvrdí, že zná - nezná. Řeknete-li, že jste k něčemu takovému dospěli, nebude to pravda. Kdo vypráví, že to zažil, nezažil z toho nic. Taková povídání jsou pouze k vykořisťování druhých - přátel i nepřátel.

Člověk se pak nutně ptá, zda by bylo možné k té věci dospět, aniž by ji hledal, aniž by ji přivolával a pokoušel se o ni. Zda by nemohla přijít jako závan větru do otevřeného okna. Závan větru přizvat nelze. Je však možné otevřít okno - a nic při tom nečekat. Byl by to jen další sebeklam.

Neptáte se někdy, proč vlastně se člověku té věci nedostává? Lidé spolu mají děti a sexuální vztahy, zažívají určitou něhu, vzájemnost, sounáležitost a přátelství. Ale proč v nich není tamto? Nepodivili jste se někdy, když jste měli méně práce a procházeli jste se zanedbanými ulicemi anebo seděli v autobuse, který vás vezl na výlet k řece či do lesa plného ptačího zpěvu, nepřišlo vám někdy na mysl, proč vlastně člověk, který tu žije stovky tisíc let, tu věc -tu květinu, která neuvadá - nedostal? Proč lidé jako vy, schopní a
bystří, bojovní a soupeřiví, mající k dispozici počítače a úžasnou techniku, se kterou dosáhli hvězd a podzemních a podmořských hlubin -, proč nikdy nedošli téhle jedné věci, na níž opravdu záleží? Nevím, nakolik jste se kdy vážně postavili otázce, proč jsou vaše srdce prázdná.

Pokud si ji položíte, jaká bude vaše odpověď - přímá odpověď bez vytáček a předstírání? Bude úměrná intenzitě a naléhavosti vašeho tázání. Vám však naléhavost chybí, jelikož se vám nedostává energie. Energie, která je zápalem pro věc, bez něhož nelze dojít pravdy; energie, která je vášní, za níž se neukrývá žádost. Lidé se však většinou vášně bojí. Člověk nikdy neví, kam ho dovede.

Takže je to asi ze strachu, že se vám nedostává energie, která je vášní objevit, proč ve vás není náboj lásky, proč se ve vašem srdci nerozhořel zázračný plamen. Prozkoumáte-li svou mysl a srdce hodně zblízka, pochopíte, proč to ve vás není. A bude-li přitom s vámi i vášnivý zápal, najednou poznáte, že to tu je.
To, čemu se říká láska, se dostaví pouze ve stavu naprostého odmítnutí, které je nejvyšší formou vášně.

Lásku - podobně jako pokoru - nelze pěstovat. Pokora vstupuje do života ve chvíli, kdy končí domýšlivost. Co však pokora je, přitom ale nebudete vědět. Ví to jen člověk, který je pyšný. A stejně tak: když dáte celou svou mysl, srdce, nervy, oči - celou svou bytost -, abyste zjistili, jak žít a vidět, co je, a dospějete i za to, co je, a zcela a naprosto odmítnete své dosavadní životní způsoby, pak tímto odmítnutím čehosi ohavného se vyjeví to druhé. Ani tohle však nebudete vědět. Člověk, který ví, že mlčí anebo že miluje, nepoznal ani lásku, ani mlčení.


http://jiddu-krishnamurti.net/cs/volnost-ktera-nevi/krishnamurti-volnost-ktera-nevi-16
Uživatelský avatar
armin
 
Příspěvky: 2011
Registrován: pát 11. zář 2015 10:58:43
Poděkoval: 33
Poděkováno: 70-krát v 66 příspěvcích

Následující uživatelé by rádi poděkovali uživateli armin za tento příspěvek:
Nic

Re: Pokora versus pýcha

Příspěvekod armin » sob 12. led 2019 11:49:44

A teď kontrolní otázka:

Krishnamurti tu píše o naprostém odmítnutí.

Jiní doporučují naopak naprosté přijetí všeho co přichází, sebe samých takových jací jsme, Boží vůle atd.

Tak jak to teda je? :donknow:
Uživatelský avatar
armin
 
Příspěvky: 2011
Registrován: pát 11. zář 2015 10:58:43
Poděkoval: 33
Poděkováno: 70-krát v 66 příspěvcích

Re: Pokora versus pýcha

Příspěvekod Nic » sob 12. led 2019 12:24:15

armin píše:A teď kontrolní otázka:

Krishnamurti tu píše o naprostém odmítnutí.

Jiní doporučují naopak naprosté přijetí všeho co přichází, sebe samých takových jací jsme, Boží vůle atd.

Tak jak to teda je? :donknow:


Absolutní přijetí je absolutní puštění

a absolutní vzdání se všeho je absolutní splynutí.

V dokonalosti jednoho z toho je tady stejnost obojího.

armin píše: To, čemu se říká láska, se dostaví pouze ve stavu naprostého odmítnutí, které je nejvyšší formou vášně.


Absolutní láska nelpí na žádné formě, na žádných podmínkách, na žádných projevech, jen zůstává láskou za všech okolností. Je tady tak dokonalá otevřenost, bezbrannost a nevinnost, že ta spontánnost všechny zábrany smete.

Zmizí všechna vymezení - moje, Tvoje, zmizí všechny role, i hranice mezi "já" a "ne-já".

Tím, že všechno obsahuje, má v sobě náboj ticha, klidu. Není tady ani opouštění někoho a ani lpění na něčem, když je vším.
Nic
 
Příspěvky: 1697
Registrován: úte 07. čer 2016 15:14:14
Poděkoval: 74
Poděkováno: 17-krát v 17 příspěvcích

Re: Pokora versus pýcha

Příspěvekod adiuv » sob 12. led 2019 12:25:40

armin píše:A teď kontrolní otázka:

Krishnamurti tu píše o naprostém odmítnutí.

Jiní doporučují naopak naprosté přijetí všeho co přichází, sebe samých takových jací jsme, Boží vůle atd.

Tak jak to teda je? :donknow:

Možná jde o chybný překlad: Krišnamurti píše o naprostém ´upuštění od...´ "Letting go..."

Dost často se stává, že pokud s něčím překladatel ještě nemá vlastní zkušenost, použije nesprávné synonymum: vzdání se, upuštění od toho, co jsme si v sobě uvědomili, přijali a jsme ochotni od toho upustit, odevzdat to Bohu, pak chybně přeloží jako odmítnutí.
Uživatelský avatar
adiuv
 
Příspěvky: 400
Registrován: čtv 01. zář 2011 15:49:54
Poděkoval: 26
Poděkováno: 30-krát v 29 příspěvcích

Re: Pokora versus pýcha

Příspěvekod Eva Nada » sob 12. led 2019 12:40:23

adiuv píše:
armin píše:A teď kontrolní otázka:

Krishnamurti tu píše o naprostém odmítnutí.

Jiní doporučují naopak naprosté přijetí všeho co přichází, sebe samých takových jací jsme, Boží vůle atd.

Tak jak to teda je? :donknow:

Možná jde o chybný překlad: Krišnamurti píše o naprostém ´upuštění od...´ "Letting go..."

Dost často se stává, že pokud s něčím překladatel ještě nemá vlastní zkušenost, použije nesprávné synonymum: vzdání se, upuštění od toho, co jsme si v sobě uvědomili, přijali a jsme ochotni od toho upustit, odevzdat to Bohu, pak chybně přeloží jako odmítnutí.

Podle mě - naprosté odmítnutí, upuštění od (vnímám to stejně, naprosté odmítnutí vnímám jako příhodnější výraz) je totéž, jako naprosté přijetí všeho - jde to ruku v ruce..., co je tím, nebo ten, kdo je navíc, je sebestředná jednotka, Jidu říkal středobod Vesmíru, který by měl něco (odmítat, upouštět od, přijímat atd.) - právě ten středobod (já jsem NĚKDO, NĚCO, já musím, měl bych, třeba i jen pozorovat, uvědomovat si, přijímat, odmítat - NE_DĚLAT NĚCO) je samotné ego, které tak samo sebe chce uchovávat živé...

Naprosté odmítnutí je jako skok ze skály. Bez návratu...., absolutní vzdání se sebe....

Těžko se sebe-vzdává, těžko... a taky to nejde naplánovat, vymyslet, připravit, atd...., ale známe to všichni, v takovém menším a příjemném, až slastném - když usínáme...., v tom velkém, finálním, když jsme opouštěli - když budeme opouštět tělo.... takto vnímám naprosté odmítnutí (toho světského, pomíjivého, což v důsledku přináší jen bolest...)
Uživatelský avatar
Eva Nada
 
Příspěvky: 896
Registrován: pát 23. dub 2010 15:47:39
Poděkoval: 34
Poděkováno: 27-krát v 26 příspěvcích

Re: Pokora versus pýcha

Příspěvekod Nic » sob 12. led 2019 12:44:36

Eva Nada píše:...., absolutní vzdání se sebe....


Je to smrt toho egoistického v nás, toho, co nás rozděluje.
Nic
 
Příspěvky: 1697
Registrován: úte 07. čer 2016 15:14:14
Poděkoval: 74
Poděkováno: 17-krát v 17 příspěvcích

Re: Pokora versus pýcha

Příspěvekod armin » sob 12. led 2019 13:09:54

adiuv píše:Možná jde o chybný překlad: Krišnamurti píše o naprostém ´upuštění od...´ "Letting go..."

Dost často se stává, že pokud s něčím překladatel ještě nemá vlastní zkušenost, použije nesprávné synonymum: vzdání se, upuštění od toho, co jsme si v sobě uvědomili, přijali a jsme ochotni od toho upustit, odevzdat to Bohu, pak chybně přeloží jako odmítnutí.


V originále je to napsáno takto:
In the same way when you give your mind and your heart, your nerves, your eyes, your whole being to find out the way of life, to see what actually is and go beyond it, and deny completely, totally, the life you live now - in that very denial of the ugly, the brutal, the other comes into being. And you will never know it either. A man who knows that he is silent, who knows that he loves, does not know what love is or what silence is.
Uživatelský avatar
armin
 
Příspěvky: 2011
Registrován: pát 11. zář 2015 10:58:43
Poděkoval: 33
Poděkováno: 70-krát v 66 příspěvcích

Re: Pokora versus pýcha

Příspěvekod adiuv » sob 12. led 2019 13:13:47

armin píše:A teď kontrolní otázka:

Krishnamurti tu píše o naprostém odmítnutí.

Jiní doporučují naopak naprosté přijetí všeho co přichází, sebe samých takových jací jsme, Boží vůle atd.

Tak jak to teda je? :donknow:

Možná jde o chybný překlad: Krišnamurti píše o naprostém ´upuštění od...´ "Letting go..."

Dost často se stává, že pokud s něčím překladatel ještě nemá vlastní zkušenost, použije nesprávné synonymum: vzdání se, upuštění od toho, co jsme si v sobě uvědomili, přijali a jsme ochotni od toho upustit, odevzdat to Bohu, pak chybně přeloží jako odmítnutí.

Odmítání je aktivita ega, je to nepřijetí spojené s pocitem: "Nechci to!!! Odmítám to!!!" Tím se ego posiluje.

Přijetí toho, co se objevilo = upuštění od odmítání + ochota se toho vzdát, upustit od toho, odevzdat to Bohu. Tím se ego rozpouští.

Ztotožnění s vyvstalou myšlenkou a jí doprovázející emocí v nás nastane automaticky jako důsledek rychlé reakce limbického systému našeho mozku - té části, kterou máme společnou se zvířaty a která je řízená z podvědomí.

naprosté přijetí všeho co přichází, sebe samých takových jací jsme, Boží vůle atd.


tedy není rezignace, ale poctivé vnímání toho, co se v nás právě objevilo - ať je to cokoliv. A ochota upustit od ztotožnění s tím.
Uživatelský avatar
adiuv
 
Příspěvky: 400
Registrován: čtv 01. zář 2011 15:49:54
Poděkoval: 26
Poděkováno: 30-krát v 29 příspěvcích

Re: Pokora versus pýcha

Příspěvekod adiuv » sob 12. led 2019 13:21:40

armin píše:V originále je to napsáno takto:
In the same way when you give your mind and your heart, your nerves, your eyes, your whole being to find out the way of life, to see what actually is and go beyond it, and deny completely, totally, the life you live now - in that very denial of the ugly, the brutal, the other comes into being. And you will never know it either. A man who knows that he is silent, who knows that he loves, does not know what love is or what silence is.


Podle slovníku Lingea, který uvádí i všechna synonyma, slovo "deny" má následující významy: popřít, odmítnout, zříci se, obětovat, dementovat.

Sef-denyying person je podle tohoto slovníku obětavec, člověk, který se obětuje.

Tedy je možné

deny completely, totally, the life you live now - volněji přeloženo: zříkat se úplně, zcela způsobu, jakým teď žijete svůj život ...
Uživatelský avatar
adiuv
 
Příspěvky: 400
Registrován: čtv 01. zář 2011 15:49:54
Poděkoval: 26
Poděkováno: 30-krát v 29 příspěvcích

Re: Pokora versus pýcha

Příspěvekod armin » sob 12. led 2019 13:51:09

adiuv píše:Odmítání je aktivita ega

Stejně tak přijímání je aktivitou ega.
Samozřejmě přijímání je to dobrý postoj, který nás odnaučuje odmítat, být v roli oběti a podobně.

Já například ani nepřijímám, ani neodmítám. Prostě se to děje a já v tom nehraje žádnou roli.
Ale to naprosté nevratné odmítnutí všeho známého je, jak píše Tara, jako skok do propasti - "sebevražda ega", mystická smrt.
Uživatelský avatar
armin
 
Příspěvky: 2011
Registrován: pát 11. zář 2015 10:58:43
Poděkoval: 33
Poděkováno: 70-krát v 66 příspěvcích

Re: Pokora versus pýcha

Příspěvekod adiuv » sob 12. led 2019 14:06:40

O přijímání říká Raméš Balsekar:

R.B.: Ego si odpor přeje. Je-li tu pochopení, že ego je pouhá fikce, žádný zápas nenastane. Pochopení znamená, že tu není žádné očekávání, znamená to přijetí. Přijetí neznamená, že bychom si nevzali aspirin, když nás rozbolí hlava. Přijímat život znamená zacházet s tím, co se objeví, bez přemítání o minulosti nebo představ do budoucna. Přijímáme-li život den po dni, okamžik od okamžiku, život může být až překvapivě jednoduchý.

V džňáně, józe vědění, slovo „akceptování“ znamená přijetí toho, co je. V bhakti, józe oddanosti, slovo „vzdát se“ znamená sklonit se před Jeho Vůlí.

Přijetí a vzdání se jsou jedno a totéž?

R.B.: Přesně! Nakonec mezi oběma cestami není žádný rozdíl.

Osvícení je ve skutečnosti stav, kdy člověk nemá žádnou potřebu cítit blaženost ani nic dalšího. Je to totální přijetí. To je ten stav.
Osobní "já" se musí nakonec rozplynout, buď odevzdaností, nebo přijetím, což je v podstatě jedno a totéž.

Takže pokud si by člověk měl vybrat jednoslovnou mantru, mohlo by to být slovo důvěra?

R.B.: To by bylo možné, ano. Moje vlastní dvě slova by ale byla přijetí a vzdání se, což znamená totéž. Můžete ale použít i slovo „důvěra.“


http://www.advaita.cz/wcd/e-knihy/ostat ... _mluvi.pdf


Uživatelský avatar
adiuv
 
Příspěvky: 400
Registrován: čtv 01. zář 2011 15:49:54
Poděkoval: 26
Poděkováno: 30-krát v 29 příspěvcích

Re: Pokora versus pýcha

Příspěvekod Trini » sob 12. led 2019 14:22:47

Vědoucí ega se dohadují, kdo to ví lépe.

Momentálně necítím potřebu být vědoucím egem, takže se ponuřuji do "nevím". :)

Všechno víte mohem lépe, tak at vás to dělá štastnými.
Uživatelský avatar
Trini
 
Příspěvky: 5092
Registrován: úte 25. říj 2011 16:26:14
Poděkoval: 330
Poděkováno: 111-krát v 100 příspěvcích

Následující uživatelé by rádi poděkovali uživateli Trini za tento příspěvek:
armin

Re: Pokora versus pýcha

Příspěvekod Alaja » sob 12. led 2019 16:00:51

:D
Při tom zkoumání Univerza jsem se otázkou nějakého ega nezabývala. Raději jsem zkoumala, za jakých okolností se to u mne prvně objevilo a jak bych mohla znovu navodit onen stav...a pokud by to šlo, tak i jednodušeji. Prostě jsem se zabývala sama sebou - a důkladně. Stav mysli, pocity, poloha těla atd., vše jsem vzala v potaz. Takže jsem si nakonec v sobě našla - pozornost, pečlivost, klid mysli, pocity že se dají regulovat (přeměňovat jeden v druhý - je to jedna a ta samá energie) ..... prostě to uvnitř mne byl takový pracovní prostor a mohla jsem se tam sama sebou zabývat kdykoli jsem měla na to trochu víc času. Třeba i v tramvaji, v metru, v autobusu. :lol:

Takže nejspíš pořád nějaké to ego dosud vlastním, když jsem se s ním nezabývala...a jak píše intago - i to Univerzum je jen pořádně obrovské ego.... :lol:
Proti záři neomezeného prostoru jsou i ty nejkrásnější zážitky neúplné...
Uživatelský avatar
Alaja
 
Příspěvky: 5678
Registrován: stř 09. zář 2015 10:07:22
Poděkoval: 289
Poděkováno: 404-krát v 388 příspěvcích

Re: Pokora versus pýcha

Příspěvekod Alaja » sob 12. led 2019 16:33:34

Alaja píše:i to Univerzum je jen pořádně obrovské ego


Má to svoje odůvodnění, proč to tak je...

Všichni duchovní učitelé přiznávají, že Univerzum je živé, že má vědomí, že obsahuje vše, že je přítomno všude. Je to tak? Ale zároveň vyžadují, aby hledající eliminoval své ego, jinak to Univerzum nikdy nenajdou. někteří dodávají, že když svá ega nezničí, tak nevyvanou do nirvány, že jo.

:D
Z toho logicky plyne, že Univerzum (obsahuje vše) tedy obsahuje i všechna ega, co se mu potulují vesmírem. Jen na zeměkouli je eg požehnaně. Dá se napsat, že počet eg velmi výrazně převažuje počet bezeg, takže Univerzum v okruhu naší planety je velmi prolezlé všemi možnými typy eg.... :P
No a tudíž Univerzum má to ego také.... :lol:
Proti záři neomezeného prostoru jsou i ty nejkrásnější zážitky neúplné...
Uživatelský avatar
Alaja
 
Příspěvky: 5678
Registrován: stř 09. zář 2015 10:07:22
Poděkoval: 289
Poděkováno: 404-krát v 388 příspěvcích

Re: Pokora versus pýcha

Příspěvekod adiuv » sob 12. led 2019 16:49:13

Univerzum (obsahuje vše) tedy obsahuje i všechna ega.


Ano. Vytváří je... jako oceán vytváří vlny.

Staré indické podobenství vysvětluje, že Univerzum je jako nekonečný oceán, ze kterého se tvarují jednotlivé vlny a který všechny vlny v sobě obsahuje.

Čím se vlastně vlna liší od oceánu?

Jen svými rozměry a svým tvarem, proto může narážet na ostatní vlny, které jsou od ní odlišné...


Je i oceán vlnou, omezenou určitým tvarem?
Uživatelský avatar
adiuv
 
Příspěvky: 400
Registrován: čtv 01. zář 2011 15:49:54
Poděkoval: 26
Poděkováno: 30-krát v 29 příspěvcích

Re: Pokora versus pýcha

Příspěvekod Alaja » sob 12. led 2019 17:37:56

adiuv píše:
Univerzum (obsahuje vše) tedy obsahuje i všechna ega.


Ano. Vytváří je... jako oceán vytváří vlny.

Staré indické podobenství vysvětluje, že Univerzum je jako nekonečný oceán, ze kterého se tvarují jednotlivé vlny a který všechny vlny v sobě obsahuje.

Čím se vlastně vlna liší od oceánu?

Jen svými rozměry a svým tvarem, proto může narážet na ostatní vlny, které jsou od ní odlišné...


Je i oceán vlnou, omezenou určitým tvarem?


Podle mne je to nevhodné přirovnání. :donknow:

Vlny se na oceánu tvoří díky tomu, že sousedí nejen s pevninou, dnem, ale i se vzduchem. No a ty vlny se tvoří jen na rozhraní vody a vzduchu, díky tomu, že je vzduch řidší než voda. Na rozhraní vody a pevniny se vlny netvoří, tam zbývá jen místo pro pomalou erozi pevniny.
No a prostor vzduchu není nedílnou součástí moře Vlny se zdvihnou jen když se někde pohne zem, vybuchne sopka, nebo nad hladinou zafouká vítr nebo ho nerozbrázdí živí tvorové...jinak je nehybný.

Ale Univerzum je jeden celek, i se svými egy - ega neexistují vně, ale uvnitř něho. Takže žádné vlny na rozhraní dvou živlů (voda - vzduch), ale když už, tak sem tam nějaké ty vnitřní proudy... :lol:
Proti záři neomezeného prostoru jsou i ty nejkrásnější zážitky neúplné...
Uživatelský avatar
Alaja
 
Příspěvky: 5678
Registrován: stř 09. zář 2015 10:07:22
Poděkoval: 289
Poděkováno: 404-krát v 388 příspěvcích

Re: Pokora versus pýcha

Příspěvekod adiuv » sob 12. led 2019 17:55:28

Vlny se na oceánu tvoří díky tomu, že sousedí nejen s pevninou, dnem, ale i se vzduchem. No a ty vlny se tvoří jen na rozhraní vody a vzduchu, díky tomu, že je vzduch řidší než voda. Na rozhraní vody a pevniny se vlny netvoří, tam zbývá jen místo pro pomalou erozi pevniny.
No a prostor vzduchu není nedílnou součástí moře Vlny se zdvihnou jen když se někde pohne zem, vybuchne sopka, nebo nad hladinou zafouká vítr nebo ho nerozbrázdí živí tvorové...jinak je nehybný.

To je fyzika... ne podobenství.

V tom advaitovém staroindickém podobenství představuje oceán neomezené Bytí, nic jiného neexistuje

Ono Samo všechno ze Sebe Sama vytváří - coby Své vlastní tvary.

Je to velmi výstižné


:)
Uživatelský avatar
adiuv
 
Příspěvky: 400
Registrován: čtv 01. zář 2011 15:49:54
Poděkoval: 26
Poděkováno: 30-krát v 29 příspěvcích

Re: Pokora versus pýcha

Příspěvekod Alaja » sob 12. led 2019 17:58:40

Mám to holt jinak..

Univerzum je uzavřený kompaktní celek, bez vnějšího ovlivňování... :D
Proti záři neomezeného prostoru jsou i ty nejkrásnější zážitky neúplné...
Uživatelský avatar
Alaja
 
Příspěvky: 5678
Registrován: stř 09. zář 2015 10:07:22
Poděkoval: 289
Poděkováno: 404-krát v 388 příspěvcích

Další

Zpět na Úvahy a zamyšlení

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 28 návštevníků