Intimní vztah

[armin]

To jsou ty slogany, no...

Často takto vystupuje i armin nebo Trini..., pak to působí, jak to působí..., žádné srdíčko...

Ty dáš hodně na to vystupování, že?
A podle toho usuzuješ a cítíš?

[Eva Nada]

To jsou ty slogany, no...

Často takto vystupuje i armin nebo Trini..., pak to působí, jak to působí..., žádné srdíčko...

Ty dáš hodně na to vystupování, že?
A podle toho usuzuješ a cítíš?

Ono se to vylučuje?

Zkrátka je rozdíl, když je někdo jak robot, bez citu, vřelosti, srdíčka a kde tato esence pravdivosti je....

Zrouvna tobě bych nikdy neřekla, že to budu muset vysvětlovat , ale hold, "musím,"...

[Alaja]

To jsou ty slogany, no...

Často takto vystupuje i armin nebo Trini..., pak to působí, jak to působí..., žádné srdíčko...

Ty dáš hodně na to vystupování, že?
A podle toho usuzuješ a cítíš?

Ono se to vylučuje?

Zkrátka je rozdíl, když je někdo jak robot, bez citu, vřelosti, srdíčka a kde tato esence pravdivosti je....

Zrouvna tobě bych nikdy neřekla, že to budu muset vysvětlovat , ale hold, "musím,"...

Zato vášně, to bylo tedy něco.....když si na to vzpomenu...moc nás na netu z té tehdejší vášnivé korespondence nezbylo...jeden už je někde v nebi, druhý je stále na Šumavě, třetí neznámo kde....jen ty ženský zůstaly přilepený ke svým pc......

[Nic]

.., ptal se jí, KDE cítí ona tu lásku a žena si spontánně sáhla na srdce .... a on jí říká: "Vidíte, a tam jsem skutečný a kdykoli s vámi, aniž byste mě musela vidět."....
Po té už návštěvnice jezdit přestala...

Tohle je přesně ono.

To, o co ve skutečnosti tady jde, je poznat naše pravé Já.

A naše pravé Já je v milujícím srdci - bez závoje mysli, bez připoutanosti k mysli, bez připoutanosti k projevu, bez připoutanosti k tělu.

Pak tady není žádná touha, žádný čas a ani prostor, který by milujícího od milovaného odděloval, je tady jen jediné nám všem společné Božské Já, které je Láskou. Proto je tady při poznávání Pravdy, kým skutečně jsme, ta existence takovým blahem, takovým štěstím, takovou radostí, takovým mírem, klidem a vyrovnaností.

Až když už toho bylo nadmíru, kamarád si s ní pohovořil...zeptal se jí...

Zajímavé: neudělal to hned, když mu začalo být zřejmé, že je do něj zamilovaná. Teprve když už toho bylo nadmíru a rozhodl se s ní konečně pohovořit, začal rozhovor s ní tím, že se jí zeptal.

A teprve potom, co ona ochotně zareagovala a se zájmem mu ukázala, kde tu lásku cítí, souhlasil a to její pochopení doplnil o poslední krůček: "Vidíte, a tam jsem skutečný a kdykoli s vámi, aniž byste mě musela vidět."

Nevykládal jí znovu a znovu od samého začátku, že stačí být milující v srdci, že pak ... ... ... ... ...


Poučné.

Někomu, kdo miluje, může stačit jedna věta. Někomu, kdo je otevřený Milosti, Pravdě, může náš vnitřní duchovní učitel pomoci jedním slovem. Někdo, kdo je inteligentní, může pochopit, že Největší Ježíšovo přikázání je prostě největší.

Ale tomu, kdo se lásky bojí, nepomůže vůbec nic.

[adiuv]

Až když už toho bylo nadmíru, kamarád si s ní pohovořil...zeptal se jí...

Zajímavé: neudělal to hned, když mu začalo být zřejmé, že je do něj zamilovaná. Teprve když už toho bylo nadmíru a rozhodl se s ní konečně pohovořit, začal rozhovor s ní tím, že se jí zeptal.

A teprve potom, co ona ochotně zareagovala a se zájmem mu ukázala, kde tu lásku cítí, souhlasil a to její pochopení doplnil o poslední krůček: "Vidíte, a tam jsem skutečný a kdykoli s vámi, aniž byste mě musela vidět."

Nevykládal jí znovu a znovu od samého začátku, že stačí být milující v srdci, že pak ... ... ... ... ...


Poučné.

PS. Poučné to může být, když člověk jasně pochopí, proč jí to nevysvětlil hned na začátku, když zjistil že ho miluje.

[Trini]

Až když už toho bylo nadmíru, kamarád si s ní pohovořil...zeptal se jí...

Zajímavé: neudělal to hned, když mu začalo být zřejmé, že je do něj zamilovaná. Teprve když už toho bylo nadmíru a rozhodl se s ní konečně pohovořit, začal rozhovor s ní tím, že se jí zeptal.

A teprve potom, co ona ochotně zareagovala a se zájmem mu ukázala, kde tu lásku cítí, souhlasil a to její pochopení doplnil o poslední krůček: "Vidíte, a tam jsem skutečný a kdykoli s vámi, aniž byste mě musela vidět."

Nevykládal jí znovu a znovu od samého začátku, že stačí být milující v srdci, že pak ... ... ... ... ...


Poučné.

Někomu, kdo miluje, může stačit jedna věta. Někomu, kdo je otevřený Milosti, Pravdě, může náš vnitřní duchovní učitel pomoci jedním slovem. Někdo, kdo je inteligentní, může pochopit, že Největší Ježíšovo přikázání je prostě největší.

Ale tomu, kdo se lásky bojí, nepomůže vůbec nic.

Jo, bál se její "lásky", tak ji elegantním způsobem poslal pryč. (I tak se to dá vidět. )

Každý to holt vidí po svém. Pokud neprosazuje svůj pohled jako všeobecnou pravdu, je to ok. Jinak to vede k věčnému dohadování.

[armin]

Citace z úvodního článku (odkazu):

"Druhým způsobem jak se vyhnout nárokům vztahu je duchovní obejití, kdy použijeme duchovní ideje anebo praxe abychom se vyhnuli lidským potřebám, pocitům, osobním věcem a vývoji, nebo je předčasně překročili. Určitý segment současné duchovní scény je například infikován cejchem tzv. “advaita-řeči,” jednostranným transcendentalismem, který používá neduální termíny a ideje k tomu, abychom se vyhnuli náročné osobní transformaci.

Advaita‑řeč je velmi ošidná, protože užívá absolutní pravdu ke znevážení relativní pravdy, prázdnotu k devalvaci formy a jednotu ke znevažování individuality.

Hluboké intimní spojení nevyhnutelně vyjevuje všechna naše minulá milostná zranění. Mnozí duchovní praktikanti se proto snaží zůstat neosobní nad potyčkami ve svém vztahu – aby nemuseli čelit a pracovat se svými vlastními nezahojenými bolestmi. To je ale udržuje v podvědomí a projevují se pak jako nutkavé nejasné chování, nebo vysychání vášně a šťavnatosti vztahu. Intimní osobní spojení se nemůže vyvíjet, dokud ta stará zranění, která ho blokují, nepřiznáme a neuvolníme.

Jednostranná "advaita-řeč" je jednou z pastí na duchovní cestě, která často zastaví duchovní vývoj člověka. Duchovní cesta zamrzne. "Nemám žádnou vůli, nekonám, vše se jenom děje, není co řešit, je to hra" ...

Jaksi si tím adept sám vyrazí zbraň z ruky - ten kouzelný meč poznání, který čím více se používá, tím je ostřejší.... (vždyť přece tu není nikdo, kdo by ... )

[Eva Nada]

Jo, bál se její "lásky", tak ji elegantním způsobem poslal pryč. (I tak se to dá vidět. )

Každý to holt vidí po svém. Pokud neprosazuje svůj pohled jako všeobecnou pravdu, je to ok. Jinak to vede k věčnému dohadování.

To je fakt, že každý to může vidět jinak...

Ale nejde o to, proč ji to řekl, ale jak a kdy ji to řekl, je to o empatii, vcítění se, příhodné chvíli, kdy je cítěno, že je cesta otevřena k pochopení...

A to, bohužel, "dokáže" málo lidí...

O tom psala adiuv, teda domnívám se...

Já do něj taky byla zamilovaná, strávili jsme v blízkosti spolu někoilk dnů, ale hlavně večerů pozdě do noci, bylo to pěkné, pro mě i trochu náročné se znovu "prát" se svými touhami a jejich nenaplněním, držel si odstup, ale tak mile, nenásilně, že jsem necítila vysloveně odtažení, odmítnutí, byl jednoduše bezbranný a "nedělal nic", nevím, jestli to bude vámi dobře pochopeno, sdíleli jsme spolu blízkost, sdíleli, to bylo nejdůležitější, takovou, ve které nebylo stopy obrany.... a tím to bylo jemné a nevinné....

Ne tak jako u jáčka, když jsem ho při přivítání objala, dostával osypky a celé jeho tělo se ježilo v obraně....

Je málo lidí, kteří jsou jemní jak v projevu, tak hluboce uvnitř, vlastně to nemůže být jinak (ahoj armine), možná takoví lidé jsou podobní Gándímu, který byl také takový...., zároveň se tito lidé projevují velkou moudrostí, protože opět - nemůže být jinak.... jsou spojeni na té nejhlubší rovině se vším ..., s životem...

Naopak ten, kdo žije především jen hlavou (chjo, mám obavu, že takový je pořád jáčko i armin, mě nejbližší osoby, i když oba dva mají velké předpoklady hlavu propojit se srdíčkem, ale úspěšně se tomu brání)..., působí (ahoj armine) mnohdy jako buldozer v krámku se sklem, po nájezdu zůstávají jen střepy a zmar... , bez pochopení...

Ale hold každý jsme právě teď nějaký, tak si přejme vše dobré....

[Eva Nada]

Mě nejvíce v tom úvodním článku, co sem dal armin, zaujala pasáž Vztah jako pohřebiště...., je to tak...., i v knize Protnutí duchovního materialismu Trungpa píše o 6 nebích, nebo peklech??? , a píše o tom, že se lidské ego, lapené, uvězněné v malém prostoru bez oken a dveří, kdy neustále si rozbíjí hlavu o nepropustné stěny (má vlastní slova), dostane z tohoto stavu jen v tzv. lidské říši, v žádné jiné, než právě v lidské a o tom jsou i tato slova:

Vztah jako pohřebiště

Abychom si vysvětlili, jak ta alchymie funguje, použijeme drsnější metaforu tantrických buddhistických a hinduistických tradic: vztah je pohřebištěm. Tradičně se v asijských společnostech odnášela mrtvá těla na pohřebiště, aby je sežrali supi a šakali. Z pohledu tantrického jogína je to ideální místo k praxi, protože je přímo na křižovatce života, kde jsou vedle sebe zrození a smrt, strach a nebojácnost, pomíjivost a probuzení. Zatímco něco zaniká a umírá, jiné živí a je živeno, a něco dalšího se ze zániku rodí. Pohřebiště je ideálním místem k praxi, protože je přímo na křižovatce života, kde nelze jinak, než cítit syrovost lidské existence.

Čögyam Trungpa rinpoče popisoval pohřebiště jako “veliký hřbitov, kde jsou pohřbeny všechny složitosti samsáry a nirvány”. Samsára je podmíněná mysl, která zastiňuje naši přirozenou podstatu, zatímco nirvána je přímé vidění této podstaty. V jednom ze svých prvních seminářů Trungpa rinpoče popsal tuto skličující křižovatku takto:

Je to místo, kde se současně rodí i umírá. Je to jednoduše náš drsný a syrový charakter, základ, kde neustále zvracíme, upadáme a děláme chaos. Neustále umíráme a neustále rodíme. Na pohřebišti jíme, sedíme, spíme, máme noční můry… Ani se nepokouší skrýt pravdu o realitě. Všude kolem se válejí těla, utržené paže, ruce, vnitřnosti a poletují vlasy, toulají se šakali a supi, každý se snahou ukořistit nejlepší kus masa.

Každý máme jakousi představu, spíš karikaturu, o blaženosti vztahu. Měl by zajišťovat trvalé bezpečí a útěchu, abychom nemuseli čelit drsnému, bolestivému a obtížnému životu. Představujeme si, že nalezení té správné osoby, nebo manželství s ní, nás zachrání od osamělosti, zklamání, zoufalství, hrůzy nebo dezintegrace. Každý, kdo byl delší čas v manželství, ví asi něco o té pohřebištní vlastnosti vztahu – těla všude okolo a toulající se šakali a supi, se snahou ukořistit nejlepší kus masa. Trungpa rinpoče říká, že když pracujeme s tou “drsnou a syrovou situací” pohřebiště, objeví se “jiskra sympatie a soucitu, odevzdání se, nebo otevřenosti. Chaos v naší neuróze je jediným místem, kde můžeme budovat mandalu probuzení.” To je silné vyjádření, protože říká, že se můžeme probudit, jenom když čelíme chaosu svých neurotických vzorců. To je ale často to poslední, čím se chceme ve vztahu zabývat.

Trungpa rinpoče říká, že se naše neuróza zakládá na faktu, že:

… velké oblasti našeho života se snaží odvrátit objevení naší vlastní zkušenosti. Teď (na pohřebišti v našem vztahu) máme šanci prozkoumat tyto veliké oblasti, které v nás existují a kterým se snažíme vyhnout. To je první poselství, snad velmi chmurné, ale současně nadějné. Nepokoušíme se z pohřebiště uprchnout, ani uprostřed něj stavět Hilton. Budujeme zde ale mandalu probuzení. Na pohřebišti dochází k neustálému osobnímu zkoumání a mimo to k odevzdání se, otevírání a vystavení se situacím tak jak jsou. Být úplně vystaven a cítit, že lze dát zrodu jiného světa.

Atd.

https://www.cestyksobe.cz/intimni-vztah ... hnem/12787

[Eva Nada]

Zato vášně, to bylo tedy něco.....když si na to vzpomenu...moc nás na netu z té tehdejší vášnivé korespondence nezbylo...jeden už je někde v nebi, druhý je stále na Šumavě, třetí neznámo kde....jen ty ženský zůstaly přilepený ke svým pc......

Jo, to byly časy...

Vášeň je dobrá.... je to.... jako když máš otevřené dveře srdíčka, dokořán, dýcháš z hluboka, z plných plic, vydechuješ, dýcháš.... necháš vyvěrat to, co je uvnitř, co "chce samo ven".... je to jako láva..... která se dostává na povrch, ven, ven, ven, cítíš tu lehkost, krásu projeveného i neprojeveného, dýchání, dýchání, dýchání, spojení.... spojení....

Ale někdy je dobré umět i dveře zavřít.... (z knihy Kámen mudrců...., kdo četl, ví...)

[adiuv]

Jo, bál se její "lásky", tak ji elegantním způsobem poslal pryč. (I tak se to dá vidět. )

Každý to holt vidí po svém. Pokud neprosazuje svůj pohled jako všeobecnou pravdu, je to ok. Jinak to vede k věčnému dohadování.

To je fakt, že každý to může vidět jinak...

Ale nejde o to, proč ji to řekl, ale jak a kdy ji to řekl, je to o empatii, vcítění se, příhodné chvíli, kdy je cítěno, že je cesta otevřena k pochopení...

Yes

Byl empatický, a tak mlčel a tiše čekal

Když po čase poznal, že tím utrpením z neopětované lásky nakonec vnitřně dozrála k možnosti pochopit, promluvil.

Kdyby jí to byl řekl hned na začátku, vnímala by to jen jako odmítnutí a zareagovala by úplně jinak. A místo aby jí to pomohlo, buď by se ho snažila dál a dál přesvědčovat, nebo by ho s hořkostí odepsala jako lumpa, který si její lásku vůbec nezaslouží.

[Eva Nada]

Jo, bál se její "lásky", tak ji elegantním způsobem poslal pryč. (I tak se to dá vidět. )

Každý to holt vidí po svém. Pokud neprosazuje svůj pohled jako všeobecnou pravdu, je to ok. Jinak to vede k věčnému dohadování.

To je fakt, že každý to může vidět jinak...

Ale nejde o to, proč ji to řekl, ale jak a kdy ji to řekl, je to o empatii, vcítění se, příhodné chvíli, kdy je cítěno, že je cesta otevřena k pochopení...

Yes

Byl empatický, a tak mlčel a tiše čekal

Když po čase poznal, že tím utrpením z neopětované lásky nakonec vnitřně dozrála k možnosti pochopit, promluvil.

Kdyby jí to byl řekl hned na začátku, vnímala by to jen jako odmítnutí a zareagovala by úplně jinak. A místo aby jí to pomohlo, buď by se ho snažila dál a dál přesvědčovat, nebo by ho s hořkostí odepsala jako lumpa, který si její lásku vůbec nezaslouží.

Ano...

Protože - z vlastní zkušenosti - utrpení a právě ono - paradoxně otevírá naše srdce....

[armin]

držel si odstup, ale tak mile, nenásilně, že jsem necítila vysloveně odtažení, odmítnutí, byl jednoduše bezbranný a "nedělal nic", nevím, jestli to bude vámi dobře pochopeno, sdíleli jsme spolu blízkost, sdíleli, to bylo nejdůležitější, takovou, ve které nebylo stopy obrany.... a tím to bylo jemné a nevinné....

Takhle se často chovají k ženám homosexuálové - jako přátelé. Jedna moje známá (krasavice, umělkyně), když ji někdo tou svojí jemností, bezbranností, krásou a decentností zaujal, tak se nakonec ukázalo, že je homosexuál. Dokonce si jednoho takového vzala v USA za manžela a byla to velká nezapomenutelná láska (z její strany).

[Eva Nada]

držel si odstup, ale tak mile, nenásilně, že jsem necítila vysloveně odtažení, odmítnutí, byl jednoduše bezbranný a "nedělal nic", nevím, jestli to bude vámi dobře pochopeno, sdíleli jsme spolu blízkost, sdíleli, to bylo nejdůležitější, takovou, ve které nebylo stopy obrany.... a tím to bylo jemné a nevinné....

Takhle se často chovají k ženám homosexuálové - jako přátelé. Jedna moje známá (krasavice, umělkyně), když ji někdo tou svojí jemností, bezbranností, krásou a decentností zaujal, tak se nakonec ukázalo, že je homosexuál. Dokonce si jednoho takového vzala v USA za manžela a byla to velká nezapomenutelná láska (z její strany).

No, to nevím, tady ten žije v partnerství s ženou a mají dvě malé holčičky
Jáčko o něm prohlásil, že vůbec nechápe, proč se tady znovu narodil...

[Trini]

Jo, bál se její "lásky", tak ji elegantním způsobem poslal pryč. (I tak se to dá vidět. )

Každý to holt vidí po svém. Pokud neprosazuje svůj pohled jako všeobecnou pravdu, je to ok. Jinak to vede k věčnému dohadování.

To je fakt, že každý to může vidět jinak...

Ale nejde o to, proč ji to řekl, ale jak a kdy ji to řekl, je to o empatii, vcítění se, příhodné chvíli, kdy je cítěno, že je cesta otevřena k pochopení...

Mluvila jsi s tou paní o tom, jak to vnímala ona?

Je málo lidí, kteří jsou jemní jak v projevu, tak hluboce uvnitř, vlastně to nemůže být jinak

Když mi přišel do cesty "můj boží člověk", tak jsem neřešila, že nikdo takový už není, byla jsem vděčná, že je tady, že se objevil v mém životě.

Ty pořád tak nějak brečíš, že kolem sebe nemáš lidi podle svých představ. Nebylo by lepší se ptát sama sebe, proč takové lidi do svého života nepřitahuješ? Kolik jsi v sobě už zrealizovala z toho, co od nich očekáváš?

[Eva Nada]

Nemluvila, to mi on jen povídal, jako "příběh"... a já ho jako příběh uchopila a prezentuji po svém, když se objevila vhodná chvíle ho prezentovat.... podle mě, příběh, hodně pomůže v pochopení, více než slova z hlavy, fráze, slogany, mnohdy působí taková slova jako kamení, nic nepomohou přenést, přinést, žádné pochopení, ale příběh, ten je, nebo by měl být, živý, kdy umožní tu danou situaci prožít a pochopit, nebo taky ne...

Co se týče osob v mém životě, jsou přesně takové a tehdy, jak jsou pro mne (můj růst, řekněme) , právě důležití, jako u každého z nás, co si z toho "faktu" odneseme, to je taky individuální....
Hold teď mám kolem sebe takové lidi, jaké mám a jaké si zasloužím, stejně jako ty nebo kdokoli jiný..., možná jsem svým způsobem naivní (trošku špatné slovo), snílek, kde srdce spěchá někam, co vyciťuje, ale nohama je jinde... proto ten můj projev asi působí, že brečím,...., ale brečet (na pohřebišti vztahů...) není špatně..., je to takové, no.... někdy dost těžké, ale svým způsobem krásné...., viď, armine...

Ale někdo to má určitě jinak, že se koupe v té boží lásce, kráse...., taky jsem se v ní jistou dobu koupala a skládala básně o andělských světech...., naštěstí mě to brzy pustilo...

No a někdo je zase přísně racionální a drží se toho, čeho...., vlastně, zdravého úsudku a toho, co si ustavil ve své mysli jako pravdivé, ale vlastně je mrtev...

No a někdo atd. atd.

[Trini]

Nemluvila, to mi on jen povídal, jako "příběh"... a já ho jako příběh uchopila a prezentuji po svém, když se objevila vhodná chvíle ho prezentovat.... podle mě, příběh, hodně pomůže v pochopení, více než slova z hlavy, fráze, slogany, mnohdy působí taková slova jako kamení, nic nepomohou přenést, přinést, žádné pochopení, ale příběh, ten je, nebo by měl být, živý, kdy umožní tu danou situaci prožít a pochopit, nebo taky ne...

Co se týče osob v mém životě, jsou přesně takové a tehdy, jak jsou pro mne (můj růst, řekněme) , právě důležití, jako u každého z nás, co si z toho "faktu" odneseme, to je taky individuální....
Hold teď mám kolem sebe takové lidi, jaké mám a jaké si zasloužím, stejně jako ty nebo kdokoli jiný..., možná jsem svým způsobem naivní (trošku špatné slovo), snílek, kde srdce spěchá někam, co vyciťuje, ale nohama je jinde... proto ten můj projev asi působí, že brečím,...., ale brečet (na pohřebišti vztahů...) není špatně..., je to takové, no.... někdy dost těžké, ale svým způsobem krásné...., viď, armine...

Ale někdo to má určitě jinak, že se koupe v té boží lásce, kráse...., taky jsem se v ní jistou dobu koupala a skládala básně o andělských světech...., naštěstí mě to brzy pustilo...

No a někdo je zase přísně racionální a drží se toho, čeho...., vlastně, zdravého úsudku a toho, co si ustavil ve své mysli jako pravdivé, ale vlastně je mrtev...

No a někdo atd. atd.

To, co píšeš, působí hodně sebestředně. Sama sebe idealizuješ - jako srdíčkovou naivku, toužící po něčem, co ji ti druzí hrozní nemohou dát - a ty ostatní dost tupíš (asi ti to dává pocit povznesenosti).

Celé je to velmi povrchní - tedy podle mého vkusu. Ale je fakt, že já jsem na lidi dost náročná.

[Eva Nada]

Ty na me zase pusobis jako studeny cumak, tvrda a vseho znala , mozna, kdyby z nas dvou udelali jednu, byl by to ideal

[Trini]

Ty na me zase pusobis jako studeny cumak, tvrda a vseho znala , mozna, kdyby z nas dvou udelali jednu, byl by to ideal

No, to určitě ne. Co by si Armin počal, kdybys k němu už nepasovala?

[Trini]

Ty na me zase pusobis jako studeny cumak, tvrda a vseho znala , mozna, kdyby z nas dvou udelali jednu, byl by to ideal

No, to určitě ne. Co by si Armin počal, kdybys k němu už nepasovala?

P.S. Intimní vztahy jsou jistě pro vás dva ta správná cesta. Máte tam oba velké deficity. Tak na tom pilně pracujte.