R. Balsekar: Nisargadattovo učení

[Trini]

Bylo by krásné se sejít v poznání, kdo jsi, kdo jsem, kým jsme.

Pravdou je, že nejkrásnější je nejspíš o tom mlčet.

Jo, bylo by krásné, kdyby se tvoje mysl nestoudně producírovala jen na tvé Poradně. Ros je opravdu boží.

[Alaja]

Bylo by krásné se sejít v poznání, kdo jsi, kdo jsem, kým jsme.

Pravdou je, že nejkrásnější je nejspíš o tom mlčet.

Pamatuješ na "zrnění"...a vnitřní světlo"... jak jsem o tom na JZ psala a tvá reakce na to byla, že jsem nejspíš usnula u televize , že jsem měla halucinace?

Z toho, co se píše na internetových křesťanských stránkách, jsem pochopila, že to tebou omílané "srdce" je u nich ono vnitřní světlo, ono zrnění, ono Světlo Víry o kterém jsem psala.....,,ale to, o čem píšeš ty, není ono světlo....

No a setkat se v tom vnitřním světle můžeš se vším, bohužel nikdy nerozeznáš, kdo je tam kým - je to tam vše dohromady, jsou tam ti, co už jsou tzv. osvícení i ti, co o osvícení nemají dosud žádné informace.

Setkat se duchovně s někým určitým můžeš jen v hustější dimenzi, třeba v astrálu....a nebo za pomoci mentálního kontaktu, nebo telepaticky, nebo jasnovidně.... Ono "nic" ti jen umožňuje (jako dráty umožňují elektrice dostat se do tvého pc) kontakt pomocí oněch tebou zavrhovaných sil, které vlastně neustále vyžaduješ po druhých, aby se jich chopili a jali se tě dálkově navštěvovat...

[armin]

Pravdou je, že nejkrásnější je nejspíš o tom mlčet.

To ale duchovňáci většinou nedokáží (nic ve zlém, ale obzvláště ty, Jano). A když je vlastní oslavné a "probuzené" formulace (fráze) už nenapadají, tak alespoň musí citovat podobné, výřečnější nadšené sebepředváděče a oslavovače.
Po mlčení o tom ani stopy...

[Nic]

Bylo by krásné se sejít v poznání, kdo jsi, kdo jsem, kým jsme.

Pravdou je, že nejkrásnější je nejspíš o tom mlčet.

Pravdou je, že nejkrásnější je nejspíš o tom mlčet.

To ale duchovňáci většinou nedokáží (nic ve zlém, ale obzvláště ty, Jano). A když je vlastní oslavné a "probuzené" formulace (fráze) už nenapadají, tak alespoň musí citovat podobné, výřečnější nadšené sebepředváděče a oslavovače.
Po mlčení o tom ani stopy...

Bylo by krásné se sejít v poznání, kdo jsi, kdo jsem, kým jsme.

Bylo by krásné se sejít v poznání, že to samotné, že jsi, to, že jsem, je štěstím, láskou.

Ale když se to jeví jen jako fráze, když namísto toho je tady posuzování, co je na kom špatně, tak je nejspíš nejlepší o tom mlčet.

Stejně tak je nesmysl, někoho budit ze spánku a říkat mu: "Jsem šťastný, že jsi."

[Eva Nada]

Jani, to je postoj, zavisly na projevu. Neni to spatne, ale je to postoj zavisly na projevu. Predstav si, ze budes ve stavu, kde nebude nic, zadny projev, nic, proste nic, jen ty....tezko se to predstavuje, ja vim, ale I presto to zkus si predstavit...., tento stav budeme prozivat v hodine smrti...

[Nic]

Jani, to je postoj, zavisly na projevu. Neni to spatne, ale je to postoj zavisly na projevu. Predstav si, ze budes ve stavu, kde nebude nic, zadny projev, nic, proste nic, jen ty....tezko se to predstavuje, ja vim, ale I presto to zkus si predstavit...., tento stav budeme prozivat v hodine smrti...

Evi, to štěstí našeho pravého Já je právě osvobozeno od závislosti na projevu. Je v nás, jsme jím, ale nemusí být vědomé. Dokud si myslíme, že jsme tělem, osobou a něco nějak chceme a nechceme, soudíme, odsuzujeme.

Ten stav, který je tady v hodině smrti, velice dobře poznávám, je to tím, co zůstává, proto se mi to video, ve kterém popisuje

Lama Ole umírání tak líbí.

[Nic]

Při ztotožnění s představou osoby se to "jsem", "jsi" může jevit jako osobní záležitost, jako dvě rozdílné věci, ale ve skutečnosti bez jakéhokoliv ztotožňování, posuzování je to pořád stejné Božské "jsem", neměnné Bytí.

[Eva Nada]

Tak proc to jsi, jsem stale pouzivas?

[Trini]

Pomatená osoba, která ostatním osobám, chce namluvit, že jsou snové a pořád dokola povídá, jak to má bezvadný a oni blbý, protože jsou nevědomý. Když mysl začne šílet, tak to stojí zato.

Za myslí není nikdo, kdo by takové nesmysly řešil. Jen at si to ta pomatená osoba zkusí řešit v hlubokém spánku - komu to tak asi bude vyprávět.

Naštěstí se najdou realizovaní/probuzení, kteří opravdu vědí, jak hledajícím pomoci. Mysl pomatené osoby se jen nestoudně producíruje. Ale má štěstí, že jí ty nesmysly nikdo nevěří, jinak by si zavářela na pěkně blbou karmu.

Z pohledu, že se děje vše spontánně - koho by zajímalo, že nějaké snové osobě vyšiluje mysl.

[Trini]

Karma je produktem mysli, při připoutanosti k mysli je tady i připoutanost ke karmě.

Tohle tvrzení je produkt tvé mysli, která si ale namlouvá, že není myslí.

[Trini]

Bylo by krásné se sejít v poznání, kdo jsi, kdo jsem, kým jsme.

Tím tvoje mysl chce ve skutečnosti vyjádřit, že by bylo krásné, kdyby jí nikdo neodporoval.

[adiuv]

Při ztotožnění s představou osoby se to "jsem", "jsi" může jevit jako osobní záležitost, jako dvě rozdílné věci, ale ve skutečnosti bez jakéhokoliv ztotožňování, posuzování je to pořád stejné Božské "jsem", neměnné Bytí.

Bez ztotožnění s osobním já nevzniká v tom tvaru žádná potřeba z vlastního nutkání neustále poučovat druhé, které vědoucí osobní já považuje za nevědomé.

Právě podle toho se pozná rozdíl mezi Probuzenými, kteří jen odpovídají na otázky těm, kteří za nimi přicházejí, a mezi hlasatelem, který má potřebu neustále svoje názory propagovat v diskusích a doporučovat je.

Komu?

Komické na tom je, že je neustále doporučuje druhým, kteří podle něj neexistují.

Proč má potřebu to dělat? Protože

Při ztotožnění s představou osoby se to "jsem", "jsi" může jevit jako osobní záležitost, jako dvě rozdílné věci

Spasitelský komplex je malér. Jak je vidět, může ovládat postiženého i po mnoho let.

I takové zkušenosti mají ale smysl. Při nejmenším pro ty, kteří čtou ty nejrůznější - a přitom stále stejné - projevy spasitelského ega.

To zná jen svou potřebu druhé poučovat, přisuzuje ji proto i ostatním.

Přitom jen ono znovu a znovu vkládá do diskusí citace Probuzených, vytržené z kontextu, aby jejich pomocí dokazovalo, že má pravdu.

Komu to potřebuje dokazovat?

Neexistujícím druhým?

[Trini]

Hm...
Kdysi mi vyprávěla moje známá, že hodně lidí chodí za Tomášovými, aby si "cucli" - zřejmě z "energiích" probuzených. Že si prý "cucnou", aby se cítili lépe, ale protože na sobě dál nepracují, tak to zase časem zmizí.

Tak nák mám pocit, že ti lidé, co chodí za Moojim, si taky "cucnou", ale hlavně ten výsledek "cucnutí" předvádějí ostatním - smích, pláč objímačky... Pokud vím, tak to se u Ramany a u Nisargadatty nedělo. U Tomášových asi taky ne, nebo? (Tam se to zřejmě odehrávalo jen v srdci a žádná veřejná show. )

[Nic]

Tak proc to jsi, jsem stale pouzivas?

Na těch slovech není vůbec nic špatného. Je možné si i při těch slovech uvědomovat, čím skutečně jsi, jsem, jsme, bez jakýchkoliv ztotožňování.

Pak je ten projev, který vyvstává z prázdnoty a zase v ní mizí, stejnou láskou, jako samotné Bytí, protože tím Bytím samosebou Je. Ať se objeví jakýkoliv smyslový nebo mentální vjem, tak to Bytí je pořád stejné.

Nebo tady může být ztotožňování s individualitou, tělem, myslí, představou minulosti, budoucnosti, s vlastnostmi a tím vším osobním, co vytváří projekci osoby.

To konec konců také není špatné, protože to umožňuje tu hru na poznávání se.

[Nic]

Při ztotožnění s představou osoby se to "jsem", "jsi" může jevit jako osobní záležitost, jako dvě rozdílné věci, ale ve skutečnosti bez jakéhokoliv ztotožňování, posuzování je to pořád stejné Božské "jsem", neměnné Bytí.

Bez ztotožnění s osobním já nevzniká v tom tvaru žádná potřeba z vlastního nutkání neustále poučovat druhé, které vědoucí osobní já považuje za nevědomé.

Právě podle toho se pozná rozdíl mezi Probuzenými, kteří jen odpovídají na otázky těm, kteří za nimi přicházejí, a mezi hlasatelem, který má potřebu neustále svoje názory propagovat v diskusích a doporučovat je.

Díky za poučení. Nic ve zlém. Jen by mě zajímalo. Tohle poučení vzniklo z nutkání neustále poučovat druhé, které osobní já považuje za nevědomé?

Tenhle Utišující dárek lidstvu Raméš napsal před svou smrtí, protože měl nutkání poučovat druhé, měl nutkání propagovat své názory, doporučovat je, měl spasitelský komplex?

[adiuv]

Znovu se ukazuje, že Jana

zná jen svou potřebu druhé poučovat, přisuzuje ji proto i ostatním

a dokonce i Probuzeným.

To se děje, dokud člověk vůbec netuší, že existují i jiné motivace než nutkání druhé poučovat, ber kde ber.

[Trini]

832
Tazatel: Je nějaký rozdíl mezi pravdou, kterou vysloví duchovní Mistr a toutéž pravdou, kterou vysloví jeho žák? Na první pohled by se zdálo, že účinek bude stejný.

E. Tomáš: Není tomu tak. Prohlášení žáka může mít sílu jeho intelektu, ale prohlášení duchovního Mistra má vždy sílu Pravdy.

Tazatel: Co to znamená?

E. Tomáš: To znamená, že dopad obou prohlášení bude různý. To, které je řečeno Mistrem intiutivně z vnitra, zasáhne člověka až do hloubi srdce. To druhé zapůsobí obvykle jen jako informace.


.................................................................................................................................................

U Jany to nemá ani sílu intelektu. Nedá se to brát ani jako informace, protože jsou to zmaštěné přečtené informace, vytržené z kontextu a zdeformované podle potřeb jejího ega.

Proto si pořídíla Poradnu, aby je tam mohla dávat k "dobru". Nevím, proč to musí psát i tady.

Když chce odpovídat Vostalpetrovi, tak at si ho na své Poradně odbanuje.

[Alaja]

Nic píše:

Bylo by krásné se sejít v poznání, kdo jsi, kdo jsem, kým jsme.

No jo, když ty se ale nechceš hnout z toho svého oblíbeného fleku a dojít si na to duchovní kafe k těm ostatním...pořád jen žebráš, aby ti ostatní přišli za tebou, mluvili tvými slovy, psali jen to, o čem jsi přesvědčena, že je to to správné duchovní OK.....a co když se mýlíš? Ti ostatní jsou neustále tady a čekají, kdy se konečně ty přidáš k nim...jenže, jak se zdá, mluví jiným jazykem než ty, popisují jiné duchovní zážitky než ty...

Možná jsi si toho za těch 10 - 12 let na diskusních stránkách nevšimla, ale když ti ostatní se tam baví o Absolutnu, Bytí, vnitřním světle - tak si víceméně mezi sebou rozumí, chápou, o čem to ten druhý píše,... Jen ty je stále nechápeš, nevíš, o čem oni diskutuj, cítíš se osamělá.....čím to asi je?

[Trini]

Tak mne napadlo, že ti duchovní učitelé jsou většinou jako herci.... se všem jejich cnostmi i nectnostmi, touží po obdivu svých žáčků a touží mít těch žáků co nejvíc. Místo aby si vychovali pořádně jen pár svých následníků, když už po nich touží, tak cpou své informace do každé hlavy, co se mihne kolem nich...a nikdo z nich pomalu nic neví...

Jsou to holt učitelé pro úplné začátečníky.

[adiuv]

Tak mne napadlo, že ti duchovní učitelé jsou většinou jako herci.... se všem jejich cnostmi i nectnostmi, touží po obdivu svých žáčků a touží mít těch žáků co nejvíc. Místo aby si vychovali pořádně jen pár svých následníků, když už po nich touží, tak cpou své informace do každé hlavy, co se mihne kolem nich...a nikdo z nich pomalu nic neví...

Jsou to holt učitelé pro úplné začátečníky.

Snad jen pro ty, kteří ještě vůbec netuší, oč jde.

Dokud totiž někdo touží po obdivu svých žáčků, není Probuzený. A pokud někdo v tom nejlepším úmyslu začne cpát druhým své informace, ztratí o něj zájem všichni, kteří už mají nějakou tu duchovní zkušenost.

Pro příklady nemusíme chodit daleko.