Spasitelský komplex

Spasitelský komplex

Příspěvekod adiuv » čtv 21. bře 2019 10:49:47

Spasitelský komplex

https://psychologie.cz/spasitelsky-komplex/:

Druhé zachraňujeme proto, abychom se zachránili sami před sebou.

Na první pohled se zdá, jako by tyto ženy neměly žádné osobní potřeby. Doma „žehlí“ potíže svého partnera, odpoledne po práci vyslechnou kamarádku, která má snad už celou věčnost ty svoje deprese, a ve volném čase jdou pomáhat do dětského domova opuštěným dětem.

Pak už jim vlastně ani nezbývá čas na sebe. Rychle spát a ráno zase honem do zaměstnání, nejlépe ke svým pacientům jako zdravotní sestřička nebo ke klientům jako sociální pracovnice. Tahle práce byla vždycky jejich snem.


Kdo je spasitel

Wolfgang Schmidbauer napsal o tomto tématu celou knihu s názvem Syndrom pomocníka.

Podněty pro duševní hygienu v pomáhajících profesích:

Syndrom pomocníka představuje nebezpečí, kterému jsou vystaveni lidé pracující v pomáhajících profesích - potřebě pomáhat, která je nevědomou obranou, kompenzující neschopnost prožívat a vyjadřovat vlastní emoce a potřeby.
Autor předkládá vědecké poznatky k dané tematice a výklad doplňuje kazuistikami. Kromě popisu syndromu a faktorů podílejících se na jeho vzniku ukazuje autor vývoj v oblasti pomáhajících profesí a jeho dopad na popisovaný syndrom. Novými tématy jsou vliv syndromu pomocníka na párovou dynamiku, na jev mobbingu, nebo nebezpečí profesního vyhoření. Kniha je určena pracovníkům z oblasti pomáhajících profesí a zájemcům o toto téma. W. Schmidbauer je psycholog, autor řady publikací. V Portálu vyšla jeho kniha Psychická úskalí pomáhajících profesí (2000).


Spasitelem může být člověk v zaměstnání, zejména v sociálních oborech, ale hlavně v osobních vztazích.

• Výraznou charakteristikou spasitele je touha zachraňovat druhé.
• Nečeká na volání o pomoc, ale zachraňuje je aktivně sám.
• Připadá si pak silnější a dodává si tím pocit moci.
• Spasitel se vyhýbá prožívání vlastního života a identifikuje se se svým blízkým, kterému pomáhá, obětuje se pro druhé.
• Potřebuje pocit, že druzí bez jeho péče nepřežijí.

Spasitel si vybírá takové vztahy, kde se bude cítit potřebný.

Spasitele ve skutečnosti nezajímají opravdové potřeby partnera. Má pocit, že sám získal recept na to, jak svému příteli pomoci, a to i v případě, kdy to oběma partnerům či přátelům spíše škodí.

Pomáhání může být v tomto případě jako droga. Droga, na které jsme závislí, umožňuje náhradní identitu. Je to prostředek, jak udržet v řádu a pod kontrolou to, co by nás jinak nekontrolovatelně ohrožovalo.
Uživatelský avatar
adiuv
 
Příspěvky: 303
Registrován: čtv 01. zář 2011 15:49:54
Poděkoval: 19
Poděkováno: 22-krát v 21 příspěvcích

Re: Spasitelský komplex

Příspěvekod adiuv » pát 22. bře 2019 9:00:28

Syndrom spasitele

Taky je určitě znáte. Pomalu by se přetrhli, jen aby vám pomohli. Pomoc vám nabídnou ještě dřív, než vás samotné napadne, že byste ji snad potřebovali. A proč to vlastně dělají? Kdepak nezištně. Dává jim to pocit moci.

Tak předně – nepleťme si touhu pomoci s touhou po moci. Na první pohled se zdá, že člověka se syndromem spasitele muselo seslat samo nebe.

Ono už to slovo k tomu svádí. Jenže spasitele ve skutečnosti potřeby toho, komu ochotně podává pomocnou ruku, moc nezajímají. Spasitel nežije svůj život, ale zaobírá se starostmi druhých.


Ušlechtilost sama

Spasitel má prostě nutkavou potřebu pomáhat druhým, zachraňovat svět, sebeobětovat se. Tito lidé bývají v prvním okamžiku vskutku spásou.

Vlídně nabízejí pomocnou ruku, jsou altruističtí, nešetří milými slovy. Podrží vám dveře, přinesou polštářek za záda, pomohou do kabátu, ochotně přispěchají na pomoc zmatenému turistovi s mapou v ruce. Spasitel je ušlechtilost sama a nic za svou pomoc nechce. Až na jediné – vaši závislost.

To, čeho se bojí nejvíc, je totiž vlastní pocit prázdnoty. Proč se tak obětuje? Přitahuje ho pocit moci a důležitosti. Hnací silou jeho nezdravého dobrodiní je strach z osamění.

Tito lidé se chtějí cítit potřební a důležití, protože se bojí, že by je jinak ostatní opustili. Spasitel potřebuje mít pocit, že druzí bez něj nepřežijí. Neustálým pomáháním si tito zachránci zajišťují své místo v životě druhých. Jenže od pravé ušlechtilosti je dělí jedna zásadní okolnost: o pomoc, kterou nabízejí, se nikdo neprosil.


http://vlasta.kafe.cz/clanky/psychologi ... spasitele/


Uživatelský avatar
adiuv
 
Příspěvky: 303
Registrován: čtv 01. zář 2011 15:49:54
Poděkoval: 19
Poděkováno: 22-krát v 21 příspěvcích


Zpět na Úvahy a zamyšlení

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 3 návštevníků