Iluze duchovního já

Iluze duchovního já

Příspěvekod Lída » sob 06. dub 2019 13:18:39

Nejsilnějším zájmem duchovního ega je snaha vyzrát na osobní já, aby nastal stav bez ega.

Duchovní ego coby "vědoucí já" nadšeným opakováním svého přesvědčení posiluje pocity své vlastní síly a moci. Může pak být na všechna svoje dosažení patřičně hrdé a cítí neutuchající potřebu znovu a znovu všem ostatním svoje preference doporučovat.

:church:

Proč je na duchovní cestě tak důležitá pokora?





Když pokora chybí, může se začít objevovat až nebetyčná hrdost ega na všechno, co si přisvojuje jako svoje dosažení.
Potřebuje se svými zážitky chlubit a popisovat je na webu

"Mám Jeho božský pocit hrdé posvátné vznešenosti.....Dary mám veliké... "

Inflace ega

Tento prapodivný termín můžeme jednoduše nahradit slovem nafoukanost, v rámci našeho tématu duchovní nafoukanost; speciálně hrozí po tzv. vrcholných zážitcích, nebo když se člověku aktivují archetypální obsahy jeho vlastní psyché. Během sebepoznání či i nezávisle na něm se mohou aktivizovat a zvláště pro nepřipravenou mysl může jít o těžko zvladatelný proces.

Může se z nás kupříkladu stát přemoudřelá osobnost, která vidí do hlubin, pobaveně se soucitným úsměvem shlíží na hemžení nevědomých lidiček a udílí moudré rady, kudy chodí. Přes tuto novou osobnost člověk žije, odtržen od méně zářivých, ale mnohdy autentičtějších částí sebe sama, které ovšem nikam nezmizí, ale zatlačeny do opozice, do stínu, probublávají často nepříjemnými projevy.

Je to past, do níž může spadnout a často padá hledající na nelehké cestě sebepoznání. Pokud ovšem člověk upřímně a opravdově pokračuje, má dobrou šanci ji prokouknout, opustit naleštěný sebeobraz a výšiny bohorovnosti a stát se více uzemněným, realistickým.

Duchovní pýcha dříve či později přivodí pád, zhroucení slonovinové věže. Čím vyšší je, tím bolestivější.

https://psychologie.cz/rozcesti-duchovni-pouti/

Uživatelský avatar
Lída
 
Příspěvky: 715
Registrován: ned 26. říj 2008 10:23:26
Poděkoval: 166
Poděkováno: 478-krát v 285 příspěvcích

Re: Iluze duchovního já

Příspěvekod Lída » sob 06. dub 2019 13:26:24

Kdo místo stavu nad protiklady dobra i zla potřebuje stále prožívat jen pozitivní stav bez čehokoliv negativního, automaticky odmítá a potlačuje do podvědomí všechno, co by tu podle jeho přesvědčení nemělo být. Naprosto popírá a odmítá připustit fakt, že tyto neuvědomované motivace v podobě stínu v něm pokaždé rozhodnou, jak zareaguje na současné dění i na ty, se kterými komunikuje. Je možné to dobře rozpoznat například z téhle komunikace o stínu.

Úplně jinak reagují na projevy své mysli Probuzení: ať se v jejich mysli objeví cokoliv, třeba i ta nejdivočejší emoce hněvu na nechápavého posluchače, jak se to běžně stávalo Nisargadattovi Maharadžovi, probíhá dál neustálé tiché, pokojné pozorování čistým neosobním Vědomím čehokoliv, co právě mysli vyvstalo; tím se jakákoliv emoce sama rozpustí.

Když se Nisargadatty Maharadže ptali „Máte myšlenky?“ řekl: „Nejen myšlenky, objevují se i přání a emoce. Ale při doručení se nepřevezmou. Myšlenky a touhy mohou vyvstat, ale jen se pozorují.“ Organismus pokračuje v činnosti i po osvícení a může fungovat pouze podle svých vrozených vlastností. Jednou z Maharadžových vlastností byla netrpělivost a toto byl příznak netrpělivosti.

Nicméně byl podmíněný tak, že vás pravidelně očekával patnáct minut před začátkem.

Byli tam čekající návštěvníci. A tak se projevila netrpělivost, jak to odpovídalo jeho povaze. Myšlenky a obavy v džňánim vyvstanou a jen se pozorují. Nezanechávají po sobě žádný zbytek. Mohli jste vidět, jak se Maharadž v jedné minutě na někoho divoce rozčílil a doslova v příští minutě někdo něco řekl a Maharadž se zaradoval. Žádná reakce v něm nic nezanechala. Reakce byla spontánní a byla přijata. Ale kdyby poznání nebylo úplné a pravdivé, pak by si jeho organismus mohl myslet: „Považují mě za džňániho, čeká se ode mě, že se nerozhněvám. Musím si dávat pozor, abych se nerozhněval.“ Maharadž se o to ani v nejmenším nestaral. Hněv vyvstal a bylo to.

I po osvícení je mezi jednotlivými psycho-fyzickými organismy nesmírné množství rozdílů. Maharadž překypoval vznětlivým temperamentem, zatím co Ramana Mahariši byl klidný a rozhněval se málokdy. Je to dáno rozdílností vrozených povahových rysů dotyčných organismů. Více či méně fungují dál na základě původních vlastností. Není tomu tedy tak, že by osvícení vytvářelo kopii nějakého přesného prototypu osvícené bytosti.

http://www.advaita.cz/wcd/e-knihy/ostat ... _mluvi.pdf

Uživatelský avatar
Lída
 
Příspěvky: 715
Registrován: ned 26. říj 2008 10:23:26
Poděkoval: 166
Poděkováno: 478-krát v 285 příspěvcích

Re: Iluze duchovního já

Příspěvekod Lída » ned 07. dub 2019 10:19:21

Bez "vědoucího já", které preferuje jen to dobré, je tu pokora. Jsme ochotní přijímat a tiše pozorovat cokoliv, co v mysli vyvstane. Protože - jak se píše v jiné citaci - konečně si

přiznáme svoje zranění, strachy a iluze a pracujeme s nimi.


Je to možné právě díky lásce ke všemu projevenému. Ke všemu - včetně všech negativních emocí, které se Nisargadattovi při rozhovorech s ostatními dál objevovaly, až do jeho smrti. Díky neosobní lásce ke všemu ve vědomí vyvstávajícímu, i k tomu, co by osobní duchovní já považovalo za špatné, nehodné lásky, a proto by nedovolilo, aby se mu takové reakce objevovaly a udržovalo by je potlačené v podvědomí.
Uživatelský avatar
Lída
 
Příspěvky: 715
Registrován: ned 26. říj 2008 10:23:26
Poděkoval: 166
Poděkováno: 478-krát v 285 příspěvcích

Re: Iluze duchovního já

Příspěvekod Lída » ned 07. dub 2019 13:56:04

K čemu vede všímavost k vyvstávajícím obsahům vědomí a jejich pozorování neosobním vědomím, kterému učí nejen buddhismus, ale i západní duchovní učitelé?

K jasnému rozpoznávání obsahů vědomí, včetně momentálních osobních preferencí a iluzí duchovního já.

Co se stane, když po zkušenosti Neosobního Bytí znovuvvstalé osobní já ulpí na představě vlastní osvícenosti a začne sebe samo považovat za Neosobní Bytí - za Já, ačkoliv duchovní Mistři na tohle riziko upozorňují?

Dokud všímavost chybí, není možné si uvědomit a jasně rozpoznat, že osobní já, které se mylně považuje za Já, je spolu se vším existujícím pouhým aspektem Já. Tak jako jeden sluneční paprsek není sluncem. Jenže dokud se osobní já považuje za Já, nedokáže si to uvědomit, myslí si, že zná pravdu, a bude i dál reagovat stejně dychtivě pod vládou své neutuchající potřeby stále znovu se v tom ujišťovat neustálým opakováním svého přesvědčení a jeho doporučováním druhým.

Co chybí?

Pokojné, tiché uvědomování vědomí

nejsem Já

Ono je mnou

Uživatelský avatar
Lída
 
Příspěvky: 715
Registrován: ned 26. říj 2008 10:23:26
Poděkoval: 166
Poděkováno: 478-krát v 285 příspěvcích

Re: Iluze duchovního já

Příspěvekod Lída » ned 07. dub 2019 17:13:20

Čím se iluzorní duchovní já rozplyne a beze stopy zmizí?

Jasným pochopením a přímým vnímáním, že já nejsem Já, ale že Ono je vším, i mnou.

Že existuje jen ONO, v podobě neprojevené i v dualitní, projevené podobě - coby tvary.

´Ono je vším, i mnou´ se pak vnímá jako v tom v indickém přirovnání ke zlatu, ze kterého jsou vytvarovány různé figurky.

V tomhle podobenství zlato není ´já´ nebo ´ty´ nebo..., protože to by bylo ztotožňování konkrétního tvaru se zlatem, – jenže ostatní figurky mají jiný tvar a to znamenalo by, že zlatem nejsou. Existuje jen zlato v podobách nejrůznějších zlatých figurek – tj. nejen jako ´já´ a ´ty´, ale jako všechny zlaté figurky z něho vytvarované v podobě projeveného světa, všeho živého i neživého. Je jen zlato.

Je jen Ono, jen Vědomí, které prostřednictvím svých projekcí vnímá Svoje modifikace coby tvary, vymodelované ze Sebe Sama, z čistého Vědomí.
Uživatelský avatar
Lída
 
Příspěvky: 715
Registrován: ned 26. říj 2008 10:23:26
Poděkoval: 166
Poděkováno: 478-krát v 285 příspěvcích

Re: Iluze duchovního já

Příspěvekod Lída » ned 07. dub 2019 20:11:14

Dokud si iluzorní duchovní já myslí, že

Nic píše:Tvé skutečné pravé Já žádný stín nemá,

stín je jen projekce osobního já,

které je iluzí.

Není třeba se iluzí zabývat,


nemůže rozpoznat, natož pochopit, v čem a proč o jeho neutuchající potřebě neustále prosazovat svoje osobní názory v diskusích rozhoduje neuvědomovaný stín z podvědomí.
Uživatelský avatar
Lída
 
Příspěvky: 715
Registrován: ned 26. říj 2008 10:23:26
Poděkoval: 166
Poděkováno: 478-krát v 285 příspěvcích

Re: Iluze duchovního já

Příspěvekod Lída » pon 08. dub 2019 16:54:33

Duchovní já žije v mylné představě, že stín je něco, co je "špatné" a co ve skutečnosti neexistuje, protože potřebuje vnímat jen to "dobré". Proto nedualitu aplikuje i na jednu z obou částí duality a existenci její druhé části popírá.

Asimilace stínu aneb přijetí vytěsněných obsahů osobního nevědomí do vědomí je vývojový krok přinášející postupné znovunastolení rovnovážného stavu ve smyslu celistvé osobnosti.

Přijetím dochází k tomu, co C. G. Jung nazývá realizace stínu: plnohodnotná vědomá integrace citově a emocionálně nabitých obsahů nevědomí, které dohromady tvoří to, co nazýváme stínem. Přijetím stínových aspektů své jedinečnosti rozpouštíte tu část vás samotných, kterou můžeme nazvat vaší zraněnou částí, vaší obětí.

Odpor, který vůči stínu cítíme, má zpravidla za následek, že se mobilizují předsudky všeho druhu, které téma stínu tabuizují a odsunují ho stále na vedlejší kolej.

Věnovat symptomům a procesům obsahů nevědomí trvalou pozornost patří k základům duševní hygieny vůbec. Jenže v případě stínu musíme překonávat poměrně výrazný morální odpor, stejně jako vlastní ješitnost a domýšlivost všeho druhu.

https://psychologie.cz/branou-prijeti/

Odpor, který vůči stínu cítíme, má zpravidla za následek, že se mobilizují předsudky všeho druhu, které téma stínu tabuizují a odsunují ho stále na vedlejší kolej.¨

Dr. David Hawkins:

"Jakýkoliv nový objev může narušit pečlivě vytvořený plán a být vnímán jako hrozba pro dosud převažující přesvědčení. Že výzkum vědomí ověřuje duchovní realitu vyvolává samozřejmě i prudký odpor, protože je to ve skutečnosti přímá konfrontace s nadvládou narcistického jádra ega, které je od svého vzniku sebevědomé a umíněné.

Zatímco přemíra pocitů provinilosti volá po nápravě, jejich úplná absence je mnohem vážnější a obvykle bývá důsledkem patologického stavu, který vede k různým formám psychopatologie, například jako mesiášský narcismus.

Syndrom maligního mesiášského narcismu je podrobně popsaný v 15. kapitole knihy Pravda versus nepravda".

Uživatelský avatar
Lída
 
Příspěvky: 715
Registrován: ned 26. říj 2008 10:23:26
Poděkoval: 166
Poděkováno: 478-krát v 285 příspěvcích


Zpět na Úvahy a zamyšlení

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 24 návštevníků