Uvědomuje si vesmír sám sebe?

Uvědomuje si vesmír sám sebe?

Příspěvekod Alaja » ned 21. črc 2019 22:58:53

Uvědomuje si vesmír sám sebe?

Jedním dechem můžeme říci: Ano, vesmír si uvědomuje sám sebe. Druhým dechem můžeme říci: Ale není to o tom, že by kámen měl vědomí. Přesto se můžeme směle přiklánět k názorům, které tvrdí, že příroda a vesmír a vše v přírodě a vesmíru nápadně harmonicky uspořádané je dílem čiré Inteligence. A můžeme také souznít s předpoklady, že Vesmír si uvědomuje sám sebe, protože…

Protože podle mnohých prastarých mystických pramenů a v některých případech i podle teorií současné vědy je skutečná PODSTATA základního, svět tvořícího POHYBU skrytá mimo náš viditelný hmotný svět, její DYNAMIKA (příčina pohybu) vzniká za pomyslnou hranicí trojrozměrného prostoru. Z mystického pohledu svět za touto hranicí – za závojem nevědomí – nazýváme transcendentní realitou, která představuje přesah či překročení bezprostředně vnímané reality. Transcendentní realitu, která nám umožňuje prožívat nadsmyslové skutečnosti a poznávat vše, co (zdánlivě) není součástí běžného světa, pojďme v tuto chvíli vnímat jako Prvotní, a to z toho důvodu, že podstata Pohybu, která proniká do našeho hmotného světa, vše oživuje, a to nezávisle na tom, zda tuto skutečnost považujeme za fikci či iluzi.


Pokud by ustal Pohyb základní vesmírné energie, svět by ustrnul v nehybnosti. A dost možná by v jediném okamžiku veškerý pozorovatelný hmotný vesmír zmizel-, avšak traduje se, že dokud bude žít byť jen jediný člověk, (nebo ve vesmíru bytost člověku podobná – vědomá a tím realitu viditelného světa tvořící), tak se tak nestane. Na toto téma existuje spousta mystických „mýtů“, jedním z nich je i dávná a v současnosti opět přijímaná představa, že takovéto události svět již mnohokrát zažil. Například se traduje, že velmi dávné civilizace, (o jejichž existenci doposud nemusíme mít ani tušení), téměř beze stopy zmizely z tohoto světa, přičemž po jejich existenci zůstaly jen nepatrné záznamy a to v předmětech složených z čistě přírodních ingrediencí. Hmatatelné hmotné stopy anebo intuitivně vnímatelné informace v přírodních materiálech uložené – na energetické úrovni zapsané v okamžiku:

„Kdy se Věčnost (přechodně) ujímá vlády nad stvořeným světem a v jediném okamžiku z hmotného světa mizí vše uměle vytvořené.“

Základ těchto mýtů může být dost dobře reálný, protože přírodním mediem, schopným uchovat a nést informace je voda, a také kámen – vnitřní komponenty kamene, krystalů a minerálů. Informace lze zpětně číst také z vnějších energetických polí informací, které jsou součástí nejen kamene, ale veškeré hmoty nebo místa. Jedná se o energetická pole informací související s dávnými i nedávnými událostmi – v čase a prostoru. Jedná se o informace, které jsou vždy-přítomné a jsou tedy součástí vědomé Přírody a sebe si uvědomujícího Vesmíru.

Kámen vypadá na první pohled jako nehybný, přesto je tvořen energií vibrující na určité frekvenci. Kámen obklopuje energetické pole, které zajišťuje, kopíruje a ve formě informace uchovává jeho „existenci ve Věčnosti“. A tak „vědomí kamene“ může kdykoliv (opakovaně, a třeba i razantněji) proniknout, neseno pohyblivými proudy Věčnosti, zpět do našeho světa, zpět do časoprostoru. Okamžiky, kdy se proudy Věčnosti setkávají s reálným světem a s lidským vědomím, mají mnoho podob, od mimosmyslového přijímání informací až po takzvané „osvícení“. Zajímavé na tom je, že pokud by ustal svět tvořící Pohyb energie, vše by ustrnulo v nehybnosti nejen v našem reálném světě, v nehybnosti by ustrnul i skrytý svět za závojem nevědomí. Svět materiální není od světa transcendentního či duchovního oddělen, nadpřirozeno není odděleno od vnímatelné reality. Od sebe neoddělitelné duchovně materiální procesy jsou utvářeny Pohybem základní vesmírné energie, která je součástí více dimenzí, více vesmírných realit, přestože mohou být tyto dimenze vymezeny různým spektrem časoprostorových měřítek (dohledatelných na krystalické kosmické mřížce – informačních bodech prostoru).

Celé spektrum časoprostorových měřítek všech vrstev živého vesmíru není možné obsáhnout v čase jednoho života, proto je „osvícení“ tak trochu zavádějící pojem, toto spektrum veškeré struktury vesmíru (všech vrstev vědomí) je však obsaženo na úrovni informačních vesmírných polí. Každé sebe-vědomé informační pole Universa, (ať už je to vědomí člověka nebo „vědomí“ kamene, stromu, řeky nebo hvězdy) je charakterizováno určitými (konkrétními) časoprostorovými měřítky, na které je lidská mysl schopná se za určitých podmínek napojit. Jedná se o vícedimenzionální prostorovou mřížku, kde každý jeden bod na mřížce je utvářen souborem informací (Akáša, morfická či morfogenetická pole).

Jen obtížně si dovedeme představit, (snad jen pouze v okamžiku, kdy naše vědomí – neseno vesmírnou energií – spočine mimo reálný svět – a očima transcendentní zkušenosti – na tento svět „shora nahlíží“), že svět, který považujeme za jedinou realitu, sám o sobě žádný pohyb nevyvíjí a sám o sobě žádnou dějovou, prostorovou a časovou dynamiku nemá. Podstata svět tvořícího Pohybu je skrytá ve vakuu, ve zdánlivě prázdném Prostoru, ve vesmírném Vědomí.

Vakuum – v prázdnotě skryté transcendentní Světlo a Zvuk – vnímáno nezávisle na smyslech, vnímáno nikoliv jako prázdnota nebo temnota, ale jako (neohraničená) PLNOST NICOTY – vnímáno prostřednictvím pole Vědomí – jelikož toto pole disponuje vlastnostmi smyslů (zrcadlí vlastnosti smyslů) – je universální pamětí, je všude-přítomným Já všech bytostí – prožívá svět prostřednictvím smyslů všech individuálních bytostí.

Z prázdnoty (nevědomost a temnota) se rodí PLNOST. Prázdnota je základem pro úsvit – pro oživení spící světové mysli, pro zrod vesmíru (krystalické geometrie vesmíru), pro zrození i smrt, pro Lásku. Prázdnota je od reálného světa oddělená velmi tenkou oponou, která zakrývá světlo poznání. Oponu nevědomí může odstranit záblesk čiré intuice vždy přítomného Vědomí, v ten okamžik je odhaleno transcendentní Světlo a do pohybu se dává prvotní Zvuk – a vířivá spirála Vědomí sama pro sebe odhaluje, jakým způsobem dokáže obsáhnout nekonečno. Nekonečno se v ten okamžik ukáže být přirozeným prostředím pro toto vědomé vesmírné Já – z něhož opakovaně vzniká nespočet individuálních já. V ten okamžik může být viděno, jak vířivá spirála Světla a prvotního Zvuku zachytí tu kterou duši – na krystalické mřížce nehybnou bodovou hodnotu individuálního vědomí – a jak se čirá Inteligence Života v jediném okamžiku dává do pohybu…

To vše vyznívá paradoxně a složitě, pochopení vyžaduje přímou zkušenost, stavu prozření či osvícení se ale nelze naučit čtením knih, nelze jej bez výhrad přijmout bez přímého nadsmyslového spirituálního prožitku. Jednou z možných zkušeností je (časově neohraničený) bezmyšlenkový stav individuálního vědomí ukotvený v přítomném okamžiku. Bezmyšlenkový stav individuálního vědomí, a to i za denního bdění, je tvořivý pouze v případě, že současně nezastiňuje běžný proces myšlení. Obojí probíhá současně – bdělost bez myšlenek podporuje jasnost mysli, která je schopná vnímat vše skryté běžnému vědomí prostřednictvím energetického pole vesmírného Vědomí. Činnost mysli totiž není v přítomném okamžiku rušena rozmarnostmi, tužbami a náladami ega a duše se s myslí ztotožňuje pouze okrajově – stává se pozorovatelem, plně je ztotožněna s polem Vědomí. Duše se vzdaluje potřebám ega a je v souladu s abstraktní nicotou, prozření či osvícení však nastává až v okamžiku, kdy se duše povznese dokonce až nad nicotu, a to z toho důvodu, že pole abstraktní nicoty může vyvolat stav zdánlivé blaženosti a duše se může v tomto poli čirého Vědomí, (jenž je na vyšší úrovni „tekuté“ povahy), „utopit“.

Bezmyšlenkový stav individuálního vědomí ale neznamená odcizit se vnějšímu světu, neznamená to ani prázdné prožívání reality. Pokud ego zdolá rozmary života, neznamená to, že ego nemůže nic myslet, nic cítit, nic plánovat, naopak, jedná dle nejvyšší intuice – čiré vědomí a bdělost duše, poznání a bdělost ega společně „hrají na stejnou notu“. Pro stav probuzení je potřebný také prožitek temnoty a pohroužení se do nevědomosti, jak ve stavu denní bdělosti, tak ve stavu spánku, proto se snění někdy podobá nočním můrám, má to však své skryté důvody. Pokud individuální ego nepřijme nejrůznější aspekty temnoty ve stavech bdělosti, neklidný spánek a divoké snění není možné zdolat pouze vůlí, bez pomoci čirého poznání. Čiré poznání, (vědomé znovuzrození v Mysli čirého Vědomí), přichází v okamžiku překonání nevědomosti, kdy individuální ego osobní zkušeností ve světě metafyzickém dozraje až k (pomíjivému) prožitku universálního Já.

Pohyb základní vesmírné energie, jako základní princip nejen v informačním bodu „nehybně“ uložené, ale i „pohyblivé“ paměti duše, přichází z Věčnosti, jelikož Život to je pohyb a dynamika pohybu ve Věčnosti.

Podstatný je právě PŮVOD této energie. Zde je naznačeno, že svým způsobem i kosmická Mysl (zřejmě) existuje mimo vždy a všudypřítomnou Věčnost. Protože původ či příčina POHYBU vesmírné energie, nebo „místo“, kde dynamika pohybu základní vesmírné energie vzniká, je pro nás nepoznatelné. Pohyb základní vesmírné energie a její mnohorozměrná dynamika oživuje „vysněný virtuální svět“ kosmické Mysli tím, jak do tohoto vícedimenzionálního virtuálního prostředí neustále proudí…

…tak vzniká hmotný svět, kde ta která individuální mysl dokáže, anebo nedokáže, nejen svým zrakem rozeznat obrazy falešných iluzí od pravdivých skutečností. Je nasnadě, že „obrazy zdánlivě falešných iluzí“ mohou být také klíčem k prokouknutí „zdánlivě pravdivých skutečností“. Jde o „obrácení informací“, zde je možné použít také výraz konverze – kdy je informace převedena do jiného kódu nebo formátu, například intuitivně nebo ve změněném stavu vědomí.

Pokud si vytvoříme nové vnitřní i vnější programy ve shodě s myšlením a jednáním v Lásce, iluze v pravdě mizí a zůstává čirá jasnost ve vědomí – přítomnost v Lásce.

Trénovaná intuice – nezbytná součást transformace vědomí

Intuice je nejdůležitějším nástrojem pro osvícenou mysl. (Mějme ale na paměti, že osvícení je zde myšleno jen jako nepatrný bod dotyku s Věčností, kterému předchází například poznání astrálních dimenzí.) Bez trénované intuice vnímáme svět pouze fyzickým zrakem a (programově naladěným) působením individuální mysli. Osvícená mysl, poté, co úspěšně absolvovala „Bláznovu cestu sebepoznání“ a dokáže dát svému životu skutečný smysl, má schopnost vnímat svět také vnitřním zrakem. A pokud dokáže splynout s vesmírnou Myslí, potom se alespoň občas dokáže dotknout Věčnosti a úspěšně (vědomě) transformuje své vědomí na vyšší úroveň. Nevidí pouze to, co je na nebi. Vidí také to, co je nad nebesy. A to, co osvícená mysl „vidí“ nad nebesy, nemusí mít vůbec nic společného s bohorovností ani s bohabojností, s jakoukoliv bohoslužbou ani s ničím, co bývá považováno za bohapusté.

Znovuzrozen v individuální mysli jest totiž ten, kdo svět vidí působením Mysli (působením pole čirého Vědomí) a plně přijímá sám sebe jako součást Všeho a přitom se více než kdykoliv jindy upevňuje jeho vnitřní i vnější pozemské pouto. Jasnozřiví lidé s vytříbenou intuicí a se schopností empatie nejsou jasnozřivými sami o sobě, projdou-li za života procesem znovuzrození (hlubokou proměnou osobního vědomí), dokáží vidět skrytou realitu PROSTŘEDNICTVÍM pole čirého Vědomí a nepochybují o tom, že jejich duše je všudypřítomná. Nepochybují o tom, že paměť jejich duše je nedílnou součástí Věčnosti – nesmrtelnosti vědomí. Nepochybují o tom, že i sama duše prochází vývojovým procesem a učí se principům spirituality.
Vytříbená intuice a nadsmyslové vnímání vede osvícenou mysl k postupnému „ztotožnění se“ s čirým polem vesmírného Vědomí. Osvícení je ale teprve začátek pravé spirituální cesty, protože i nadále zůstává pozemskému vědění pravé tajemství transcendentního světa skryto. A pokud osvícená mysl nestaví své působení ve vnějším světě na obdiv, tehdy vznikají posvátné texty, které nám přímo i mezi řádky předkládají skrytá fakta o vesmíru a o Inteligenci vesmíru, který si ve své nejvnitřnější podstatě „uvědomuje sám sebe“. Posvátné vědění, které předběhne svou dobu, a které je světu předkládáno bez okázalosti, někdy upadne v zapomnění a nezničeno na časové ose lidských dějin čeká na znovuobjevení – v časoprostoru věčnosti na úrovni sebe si vědomého Vesmíru je v podobě „spících“ informací vždy přítomné.


https://www.psychologiechaosu.cz/uvedom ... -sam-sebe/
Proti záři neomezeného prostoru jsou i ty nejkrásnější zážitky neúplné...
Uživatelský avatar
Alaja
 
Příspěvky: 3833
Registrován: stř 09. zář 2015 10:07:22
Poděkoval: 209
Poděkováno: 282-krát v 270 příspěvcích

Zpět na Úvahy a zamyšlení

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 návštevníků

cron