Alaja píše:Nic píše:A s tím se objevuje zároveň i poznání, že neexistuje nic a nikdo, kdo by byl mimo to, ale může tady být sen - iluze oddělenosti a pak tohle nemusí být jasné.
A z čeho jsi tohle usoudila?
Tohle je přesně to, co učí všichni Probuzení. Poznat nejprve, kdo skutečně jsi bez připoutanosti k smyslovým vjemům, k mysli.
V hluboké meditaci, introspekci, se objeví poznání, že i když tady není mysl, není tady tedy žádné možné ztotožňování s čímkoliv, pořád je tady vědomé vědomí, ve kterém se nemusí vůbec nic zobrazovat a tohle čisté Vědomí je Tvým skutečným Bytím, je Bytím celé existence, všeho, co existuje. A tohle čisté Bytí je sat-čit-ánanda, je to to Blaho, se kterým jsi měla tu čest.
Všechno, co si můžeš kdy uvědomit se zobrazuje ve vědomí, nemůže to být nikde mimo. Je tedy v tom Vědomí, které je samo o sobě Blahem, tím, čemu se říká Boží království.
S připoutaností k mysli je možné prožívat všechno možné, nejen blaho, ale i iluzi oddělenosti a s ní i všechno to trápení individuality, která se rodí, umírá. Všechno to dobrodružství, všechna možná nebezpečí. A život individuality z pohledu připoutanosti k tělu končí vždy tragicky - smrtí. Smrtí kterou každý na okamžik dojde k osvícení a když toho dobrodružství nemá dost a potřebuje si ještě něco prožít, vyřešit, odpykat, dokončit, tak se rodí znovu jako ztotožnění s individualitou.