Boží království

Re: Boží království

Příspěvekod Trini » ned 05. led 2020 23:22:59

:idea2:
Od Vostalpetra:

Vostalpetr píše:

Je lépe více pozorovat co se v tobě děje a proč, co cítíš a proč, než spekulovat podle a proti nejrůznějším duchovňáckým konceptům a jejich představitelům (Mistrům).

.............................................................................................................................................................................................
Jo ještě k tomuto tvýmu "je lépe", aby sis nemyslel že tě nazývám hlupákem pro nic za nic,
hlupákem jsi proto, protože si fanatik kterej je posedlej určitou představou,
taknějak podobně jako ta Jana,
a nemůžeš se toho zbavit...

Prostě fanatickej hlupák...


:)
Uživatelský avatar
Trini
 
Příspěvky: 3258
Registrován: úte 25. říj 2011 16:26:14
Poděkoval: 152
Poděkováno: 67-krát v 58 příspěvcích

Re: Boží království

Příspěvekod Nic » pon 06. led 2020 6:40:09

Vostalpetr píše:

Právě TEĎ v tomhle okamžiku, když si nic nepředstavuješ a o ničem nepřemýšlíš, je něco špatně?

..................................................................................................................................................................................
Je,
to že jsi na to jako obvykle zaměřila pozornost,


Co když je to obráceně, co když přirozenost osvobozená od připoutanosti k představám, co je jinde a jindy, tedy nespoutaná iluzí, zcela přirozeně spočívá sama v sobě, tedy v přítomnosti?
Nic
 
Příspěvky: 1361
Registrován: úte 07. čer 2016 15:14:14
Poděkoval: 70
Poděkováno: 17-krát v 17 příspěvcích

Re: Boží království

Příspěvekod Nic » pon 06. led 2020 7:06:59

Vostalpetr píše:

Jak by se smrt mohla dotýkat nesmrtelného?

......................................................................................
Docela jednoduše,

kdykoliv se nesmrtelné stane smrtelným, tak jej smrt zabije,


Kdykoliv se staneš něčím jiným, než jsi...Jak tohle je, je možné poznat v procesu snění a probuzení, Ve snu Tě může honit třeba lev, jde Ti o život, a těsně před tím, než Tě lev zakousne, se probudíš. Nestal ses ani na okamžik někým jiným. Jen jsi prožíval něco, co nebylo realita. S probuzením je jasné, že se vůbec nic nedělo. Jediné co je tady jiné od probuzeného stavu je, že ve snu není poznávaná skutečnost.

Jakmile zmizí připoutanost, pravda sama o sobě září s je si sama sebe stále vědomá. Sat-čit-ánanda září v bdění, spánku i snění a tím pádem, je tady pořád stejná skutečnost a proto je možné poznávat, i ve snu, co je sen. A ani ve snění ta realita není jiná.

Zmizí z toho veškeré drama i strach.

tak už to chodí a mindráci jsou z toho vyjukaní a snaží se svou smrtelnost potlačit svou nesmrtelností,
a blábolej že ego je iluze a svět je iluze a další hlouposti,

jen aby tý smrti unikli tak se neustále voblbují představami vo svý nesmrtelnosti,


Ve snu, když věříš, že sen, je realita a nepoznáváš skutečnost, to tak může být.

Máš smůlu, smrt zabije každýho, tedy i tebe,
smrt kašle na představy o nesmrtelnosti...


Všechny mé myšlenky o minulosti jsou už dávno mrtvé. Není v nich ani kapka života. A stejně jsou na tom všechny myšlenky o budoucnosti, tedy i představy o smrtelnosti. Také jsou mrtvé. Není v nich žádný život. Nic, co by mohlo umřít.

Všechny myšlenky v mysli, všechny představy v mysli, nejsou nic, jsou mrtvé.

To je to, co mají na mysli Probuzení, když mluví o smrti mysli.

:D

Ve skutečnosti v ní nic nikdy živého nebylo.

Ale sama existence, je živá.

Sat-čit-ánanda je tím, co je živé.
Nic
 
Příspěvky: 1361
Registrován: úte 07. čer 2016 15:14:14
Poděkoval: 70
Poděkováno: 17-krát v 17 příspěvcích

Re: Boží království

Příspěvekod Nic » pon 06. led 2020 7:26:33

S připoutaností k iluzi oddělenosti se to jeví obráceně, že projekce mysli je tím, co je živé a sat-čit-ánanda je tím, co je mrtvé.
Nic
 
Příspěvky: 1361
Registrován: úte 07. čer 2016 15:14:14
Poděkoval: 70
Poděkováno: 17-krát v 17 příspěvcích

Re: Boží království

Příspěvekod Nic » pon 06. led 2020 7:30:38

Nicméně, kdykoliv si dá mysl dovolenou a probudí se láska, které nic nežádá, sat-čit-ánanda se probouzí.

Obrázek
Nic
 
Příspěvky: 1361
Registrován: úte 07. čer 2016 15:14:14
Poděkoval: 70
Poděkováno: 17-krát v 17 příspěvcích

Re: Boží království

Příspěvekod Trini » pon 06. led 2020 10:20:09

:idea2:
Od Vostalpetra:

Vostalpetr píše:

Všechny myšlenky v mysli, všechny představy v mysli, nejsou nic, jsou mrtvé.

................................................................................................................................................

Sice tady chrlíš roky jednu myšlenku za druhou,

což nejspíš považuješ za důkaz toho, že všechny tvé myšlenky jsou mrtvé,

problém (kterej ty samozřejmě nemáš páč samozřejmě nemyslíš) bude nejspíš v tom,

že myšlenky nejsou tím nic jak tvrdíš, nebo je ani nelze zprázdnovat, jak tvrdí třeba Lída....

Abychom to zkrátili,

dokud mně neukázeš ty oči o nichž hovoří ten koán,

máš smůlu páč se o hovadinách bavit nebudu....

"Ukaž mně ty oči"


:)
Uživatelský avatar
Trini
 
Příspěvky: 3258
Registrován: úte 25. říj 2011 16:26:14
Poděkoval: 152
Poděkováno: 67-krát v 58 příspěvcích

Re: Boží království

Příspěvekod Trini » pon 06. led 2020 10:22:27

:idea2:
Od Vostalpetra:

Vostalpetr píše:

Nicméně, kdykoliv si dá mysl dovolenou a probudí se láska, které nic nežádá, sat-čit-ánanda se probouzí.

...................................................................................................................................................................................................

Špatná vodpověd, to nejsou ty oči,

budeš si asi muset dát tu dovolenou abys na to přišla....


:)
Uživatelský avatar
Trini
 
Příspěvky: 3258
Registrován: úte 25. říj 2011 16:26:14
Poděkoval: 152
Poděkováno: 67-krát v 58 příspěvcích

Re: Boží království

Příspěvekod Trini » pon 06. led 2020 10:58:37

Vostalpetr píše:

Všechny myšlenky v mysli, všechny představy v mysli, nejsou nic, jsou mrtvé.

................................................................................................................................................

Sice tady chrlíš roky jednu myšlenku za druhou,



Ale její myšlenky jsou opravdu mrtvé, proto nikoho nezajímají. ;) Prostě neustávající chrlení mrtvých, nesmyslných myšlenek. :roll:

:)
Uživatelský avatar
Trini
 
Příspěvky: 3258
Registrován: úte 25. říj 2011 16:26:14
Poděkoval: 152
Poděkováno: 67-krát v 58 příspěvcích

Re: Boží království

Příspěvekod Nic » pon 06. led 2020 15:20:55

.

Smrt mysli je zrozením moudrosti


Tazatel: Není nutné, aby byl člověk před tím, než si uvědomí svou pravou přirozenost, nejprve jedincem? Nemá ego také svoji cenu?
Maharádž: Jedinec je nanic. Je hluboce ponořen do svých vlastních problémů a nemá ani páru o svém pravém bytí. Dokud nezačne svědek, čili pozorující vědomí, využívat jedince k tomu, aby se stal spíše objektem pozorování než subjektem, není realizace možná. Díky svědkovi je realizace žádoucí a dosažitelná.


T: Takže v životě jedince přijde okamžik, kdy se stane svědkem.
M: Kdepak. Jedinec se nestane svědkem sám od sebe. To je jako kdybyste čekal, že se sfouknutá svíčka postupem času sama od sebe rozhoří. Jedinec může zůstat navěky v temnotě nevědomosti, pokud se ho nedotkne plamen uvědomění.
T: Kdo zapálí svíčku?
M: Guru. Jeho slova a jeho přítomnost. V Indii to bývá často také mantra. Jakmile je svíčka zapálena, plamen ji postupně pohltí.
T: Proč je mantra tak účinná?
M: Neustálé opakování mantry je něco, co jedinec nedělá ve svůj prospěch. Jedinec z toho žádný užitek nemá. Stejně jako svíčka, která se hořením nezvětšuje.
T: Může si jedinec začít sám od sebe uvědomovat své já?
M: Ano, stává se to někdy jako následek velkého utrpení. Guru vás chce uchránit před nekonečnou bolestí. Má s vámi soucit. I tehdy, kdy není přítomen vnější Guru, je tu vždy sadguru, vnitřní Guru, který vás řídí a pomáhá vám zevnitř. Ale slova „vnější“ a „vnitřní“ jsou jen relativní vzhledem k tělu. Ve skutečnosti je tu jednota a vnější je jen projekcí vnitřního. Uvědomění přichází jakoby z vyšší dimenze.
T: Jaký je rozdíl mezi stavy před a po zažehnutí jiskry?
M: Dokud není zažehnuta jiskra, není tu žádný svědek, který by si uvědomoval ten rozdíl. Jedinec může být vědomý, ale neuvědomuje si to, že je vědomý. Je zcela ztotožněn s tím, co si myslí, cítí a zakouší. Temnota, která v něm je, je jeho vlastním výtvorem. Jakmile ji začne zkoumat, temnota se rozplyne. Touhu po dotazování zasel Guru. Jinými slovy, rozdíl mezi jedincem a svědkem je stejný, jako je rozdíl mezi znalostí a neznalostí sebe sama. Je-li tu harmonie (sattva), má svět, pozorovaný vědomím, stejnou povahu jako vědomí, ale když se objeví aktivita a pasivita (radžas a tamas), začnou zatemňovat a pokřivovat váš pohled a vy vidíte falešné jako skutečné.
T: Co může člověk udělat pro to, aby byl připraven na příchod Gurua?
M: Touha být připraven je sama o sobě známkou toho, že Guru už přišel a zapálil plamen. Může to být jen náhodné slovo nebo stránka v knize. Guruova milost funguje tajemným způsobem.
T: Existuje něco takového jako přípravné sebe-zdokonalování? Tolik jsem toho už slyšel o jógické sádhaně.
M: Tím, kdo provádí sádhanu, není jedinec, ale svědek. Jedinec je neklidný a klade odpor až do konce, zatímco svědek pracuje na jedinci a všech jeho iluzích, minulých, současných i budoucích.
T: Jak můžeme vědět, že to, co říkáte, je pravdivé? I když je to všechno konzistentní a bez vnitřních protikladů, jak můžeme vědět, že to není výtvor bujné fantazie, živené a rozvíjené neustálým opakováním?
M: Důkazem pravdivosti mých slov je účinek, který mají na posluchače.
T: Slova mohou mít velice silný účinek. Naslouchání opakujícím se slovům může vyvolat různé druhy transů. Posluchačovy zážitky mohou být uměle vyvolané a nemohou být považovány za důkaz.
M: Účinkem nemusí být nutně nějaký zážitek. Může to být také změna povahy, motivace, vztahu k lidem a k sobě samému. Transy a vize vyvolané pomocí slov, drog, či jakýchkoli jiných smyslových nebo mentálních prostředků, jsou jen dočasné a nikam vás nedovedou. Naproti tomu pravda, o níž se tady mluví, je neotřesitelná a věčná. A její důkaz je v posluchači, v hlubokých a trvalých změnách v celém jeho bytí. Není to něco, o čem by mohl pochybovat – to by musel začít pochybovat o své existenci, což je nemyslitelné. Stane-li se má zkušenost i vaší zkušeností, jaký lepší důkaz byste chtěl?
T: Sám zakoušející je důkazem svého zážitku.
M: Jistě, ale zakoušející žádné důkazy nepotřebuje. „Já jsem a vím, že jsem.“ Žádný další důkaz chtít nemůžete.
T: Existuje pravdivé poznání věcí?
M: Relativně – ano. Absolutně – žádné věci neexistují.

Mít pravé poznání znamená vědět, že nic není.

T: Čím je relativní propojeno s absolutním?
M: Jsou totožné.
T: Z jakého úhlu pohledu jsou totožné?
M: Po vyslovení slov přijde ticho. Když odezní relativní, zůstává absolutní. Je ticho, které tu je před vyslovením slov jiné, než ticho po jejich vyslovení? Ticho je jen jedno a bez něj by slova nebylo možné vůbec slyšet. Ticho je tu stále – za slovy. Přesuňte svou pozornost od slov k tichu a uslyšíte ho. Mysl touží po zážitcích a vzpomínky na tyto zážitky považuje za poznání. Džňánin je ale za všemi zkušenostmi a jeho paměť neobsahuje žádnou minulost. Je naprosto oddělen od čehokoli konkrétního. Ale mysl prahne po formulacích a definicích a je vždy připravena sevřít skutečnost do nějaké slovní formy. O všem si chce vytvořit nějakou představu, protože bez představ mysl nemůže existovat. Skutečnost je ze své přirozenosti samostatná, ale mysl ji takovou nechce a místo toho se zabývá neskutečným. Ale to je taky to jediné, co může mysl udělat – odhalit, že neskutečné je neskutečné.
T: A vidět skutečné jako skutečné?
M: Nic takového jako vidění skutečného neexistuje. Kdo by co viděl? Skutečností můžete pouze být – ale to jste tak jako tak. Je to jen mentální problém. Zbavte se falešných představ, to je vše. Nepotřebujete žádné pravdivé představy. Žádné ani neexistují.
T: Tak proč jsme vybízeni k tomu, abychom hledali skutečné?
M: Mysl musí mít nějaký cíl. Když ji chcete povzbudit, aby se osvobodila od neskutečného, musíte jí za to něco slíbit. Ve skutečnosti žádný cíl není potřeba. Být osvobozen od nepravdivého je dobré samo o sobě – za to není potřeba žádná odměna. Je to jako být čistý – to je samo o sobě odměnou.
T: Není odměnou sebepoznání?
M: Sebepoznání je odměnou v podobě osvobození se od osobního já. Nemůžete poznat poznávajícího, protože jste poznávající. Samotný fakt poznání dokazuje existenci poznávajícího. Žádný další důkaz nepotřebujete. Ten, kdo poznal poznané, není poznatelný. Tak jako světlo lze poznat jen podle jeho barev, tak lze poznávajícího poznat jen podle poznaného.
T: Takže poznávající je jenom výsledek dedukce?
M: Znáte své tělo, mysl a pocity. Jste snad jenom nějaká dedukce?
T: Jsem dedukcí pro ostatní, ale ne pro sebe.
M: Stejně tak já. Jsem výsledkem dedukce pro vás, ale ne pro sebe. Znám sebe, protože jsem sám sebou. Tak jako vy víte, že jste člověk, protože jste člověkem. Nemusíte si stále připomínat, že jste člověk. Teprve když o tom bude někdo pochybovat, začnete své lidství nějak dokazovat. A podobně já vím, že jsem vším. Nemusím si pořád opakovat: „Já jsem vším, já jsem vším.“ Jedině když mne budete považovat za něco částečného, za jedince, tak se proti tomu začnu ohrazovat. Tak jako vy jste neustále člověkem, tak jsem i já vším – neustále. Jakmile jste něčím neustále, potom není pochyb o tom, že tím opravdu jste.
T: Když se vás zeptám, jak víte, že jste džňánin, tak asi odpovíte: „Nemám žádné touhy. Copak to není důkaz?“
M: I kdybych byl plný žádostí, stejně bych byl tím, co jsem.
T: Já plný tužeb a vy plný tužeb – jaký rozdíl by potom mezi námi byl?
M: Vy se ztotožňujete se svými touhami a stáváte se jejich otrokem. Pro mne je touha jen věc jako každá jiná, pouhý mrak na mentálním nebi, a já se necítím povinen podle ní jednat.
T: Jsou poznávající a jeho poznání dva nebo jeden?
M: Jsou obojím. Poznávající je neprojevené, poznané je projevené. Poznané je neustále v pohybu, mění se, nemá svůj pevný tvar, své stálé místo. Poznávající je nehybným podkladem veškerého poznání. Poznávající a poznané se vzájemně potřebují, ale skutečnost leží za tím. Džňánin nemůže být poznán, protože není koho poznat. Je-li tu jedinec, můžete o něm něco prohlásit, ale není-li tu žádné sebe-ztotožnění s ničím konkrétním, co se o tom dá říci? Když řeknete něco o džňáninovi, jeho odpověď vždy bude: „O kom to mluvíš? Nikdo takový tu není.“ Tak jako nemůžete říci nic o vesmíru, protože obsahuje vše, tak také nemůžete říci nic o džňáninovi, protože je vším a zároveň není ničím konkrétním. Abyste si mohl pověsit obrázek, musíte mít skobu. Když nemáte skobu, na čem bude obrázek viset? Chcete-li umístit věc, potřebujete prostor, když chcete umístit událost, musíte mít čas. Ale to, co je mimo čas a prostor, nelze nijak uchopit. Díky němu je všechno vnímatelné, ale ono samo vnímat nemůžete. Mysl nemůže poznat něco, co je za myslí, naproti tomu to, co je za myslí, je schopno poznat mysl. Džňánin nezná zrození ani smrt, existence a neexistence je pro něj jedno a totéž.
T: Když zemře vaše tělo, vy tu zůstanete.
M: Nic nezemře. Tělo je jen představa. Nic takového neexistuje.
T: Než uplyne další století, budete pro všechny kolem mrtvý. Vaše tělo bude zasypáno květinami, potom spáleno a popel rozptýlen. To bude zkušenost ostatních. Jaká bude vaše zkušenost?
M: Čas skončí. Tomu se říká Velká Smrt (mahámritju), smrt času.
T: Znamená to, že vesmír a veškerý jeho obsah zanikne?
M: Vesmír je vaše osobní zkušenost. Jak by se ho moje smrt mohla dotknout? Můžete dvě hodiny naslouchat nějaké přednášce. Kam se poděla poté, co skončila? Ponořila se do ticha, ve kterém se společně nachází začátek, prostředek i konec přednášky. Čas se zastavil, byl tu, ale už tu není. Ticho, které nastane po životě plném mluvení i po životě plném ticha, je stejné. Nesmrtelnost je osvobození od pocitu „já jsem“. Ale není to zánik. Naopak, je to stav nekonečněkrát skutečnější, vědomější a šťastnější, než si vůbec dokážete představit. Pouze vědomí „já“ už tu není.
T: Proč přichází Velká Smrt současně s „malou smrtí“ těla?
M: Nesmysl! Můžete zemřít stokrát, aniž byste se zbavil svého mentálního zmatku. A naopak, můžete si ponechat tělo a zemřít jenom v mysli. Smrt mysli je zrozením moudrosti.
T: Jedinec odejde a zůstane jen svědek.
M: Nikdo takový, kdo by říkal „já jsem svědek“, tu nezůstane. Není-li tu žádné „já jsem“, jak by tu mohl být svědek? Ve věčném stavu není pro „já“ žádné místo. Člověk, který nese balík, má strach, aby ho neztratil – jeho vědomí je upnuto na balík. Člověk, který si pěstuje pocit „já jsem“, má vědomí upnuto na „já“ – je sebe-vědomý. Džňánin se neupíná na nic a nedá se o něm říci, že by byl vědomý. A přece není ani nevědomý. On je pravou podstatou uvědomění. Nazýváme ho digambára, čili oděný do prostoru, nahý, jsoucí za vším, co je zdánlivé. Neexistuje žádné jméno ani forma, které bychom mu mohli přisoudit – a přesto, on je tím jediným, co opravdu je.
T: Tomu nerozumím.
M: Kdo by tomu taky mohl porozumět? Mysl má svoje limity. Bohatě stačí, když vás dovede ke hranicím poznání a vy spatříte nezměrnost nepoznaného. Zda se do toho ponoříte, to už záleží na vás.
T: A co svědek? Je skutečný nebo neskutečný?
M: Obojí. Je posledním zbytkem iluze, a zároveň prvním dotykem skutečného. Říkat „já jsem jen svědek“, je nepravdivé i pravdivé zároveň. Nepravdivé kvůli „já jsem“, pravdivé kvůli svědkovi. Lepší je říkat „je tu pozorování“. Ve chvíli, kdy řeknete „já jsem“, vznikne celý vesmír, spolu se svým tvůrcem.
T: Mám další otázku. Můžeme si představit jedince a já jako dva bra-try, malého a velkého? Malý bratr je rošťák a sobec, drzý a neposedný, zatímco velký bratr je inteligentní a laskavý, rozumný a uvážlivý, osvobozený od tělesného vědomí s jeho touhami a strachy. Velký bratr zná malého, ale malý nezná velkého a myslí si o sobě, že je sám. Potom přijde Guru a řekne tomu menšímu: „Ty nejsi sám, jsi z velice dobré rodiny, tvůj bratr je velmi pozoruhodný člověk, moudrý a milý a má tě moc rád. Vzpomeň si na něj, přemýšlej o něm, najdi ho, pomáhej mu a sjednotíš se s ním.“ Takže, moje otázka zní: jsou v nás dva aspekty, osobní a ne­ osobní, falešné já a pravé já, nebo je to jedno a totéž?
M: Je to obojí. Zdají se být dva, ale když je začnete zkoumat, zjistíte, že jsou jen jedním. Dualita trvá jen do té doby, než ji začnete prověřovat. Trojice mysl, já a duch (viakti, viakta, aviakta) se stane jedním. Jsou to jen různé módy zakoušení: připoutanost, odpoutanost, transcendence.
T: Váš předpoklad, že jsme ve snovém stavu, dělá vaši pozici nenapadnutelnou. Jakoukoli naši námitku odmítnete jako neplatnou. Člověk s vámi nemůže vůbec diskutovat!
M: Touha diskutovat je také jenom touha. Touha vědět, mít moc, dokonce i touha existovat, jsou jen touhy. Každý touží být, přežít, pokračovat, protože nikdo si není jistý sám sebou. Ale každý je nesmrtelný. Děláte sám sebe smrtelným tím, že se považujete za tělo.
T: Jestliže jste našel svobodu, nedal byste mi jí kousek?
M: Proč jenom kousek? Vezměte si ji celou. Berte si, je tu k dispozici. Ale vy se svobody bojíte!
T: Svámí Ramdas zažil něco podobného. Někteří jeho žáci se jednou kolem něj shromáždili a začli ho prosit o osvobození. Ramdas je s úsměvem poslouchal, pak ale najednou zvážněl a řekl: „Můžete mít absolutní a trvalou svobodu teď hned. Kdo ji chce, ať si pro ni jde. Nikdo se nepohnul. Třikrát opakoval svoji nabídku. Nikdo ji nepřijal. Potom řekl: „Nabídka se ruší.“


M: Připoutanost ničí odvahu. Dávající je vždy připraven dávat. Ale přijímající tu není. Svoboda znamená nechat všechno být. Lidé prostě nechtějí nechat všechno být. Nechápou, že za nekonečné se musí zaplatit konečným, tak jako je smrt cenou za nesmrtelnost. Duchovní vyspělost je v tom, že jste připraven se všeho vzdát. Vzdání se je první krok. Ale skutečné vzdání se je v tom, že si uvědomíte, že není čeho se vzdát, protože nic není vaše. Je to jako hluboký spánek – když usnete, nevzdáte se své postele – jednoduše na ni zapomenete.

:srdce:
Nic
 
Příspěvky: 1361
Registrován: úte 07. čer 2016 15:14:14
Poděkoval: 70
Poděkováno: 17-krát v 17 příspěvcích

Re: Boží království

Příspěvekod Trini » pon 06. led 2020 15:58:13

Nic píše:

M: Nikdo takový, kdo by říkal „já jsem svědek“, tu nezůstane. Není-li tu žádné „já jsem“, jak by tu mohl být svědek? Ve věčném stavu není pro „já“ žádné místo. Člověk, který nese balík, má strach, aby ho neztratil – jeho vědomí je upnuto na balík. Člověk, který si pěstuje pocit „já jsem“, má vědomí upnuto na „já“ – je sebe-vědomý. Džňánin se neupíná na nic a nedá se o něm říci, že by byl vědomý. A přece není ani nevědomý.




Žádné "já jsem", žádné "já, Já". To tady Nisargadatta popsal zcela přesně. Všechny ty koncepty jako "Já", "já jsem" se musí pustit, jinak nemůže dojít k realizaci. Kdo je k nim připoutaný, ten nemá šanci poznat Pravdu.

:)
Uživatelský avatar
Trini
 
Příspěvky: 3258
Registrován: úte 25. říj 2011 16:26:14
Poděkoval: 152
Poděkováno: 67-krát v 58 příspěvcích

Re: Boží království

Příspěvekod Alaja » pon 06. led 2020 16:12:13

M: Touha diskutovat je také jenom touha. Touha vědět, mít moc, dokonce i touha existovat, jsou jen touhy. Každý touží být, přežít, pokračovat, protože nikdo si není jistý sám sebou. Ale každý je nesmrtelný. Děláte sám sebe smrtelným tím, že se považujete za tělo.


A co teprve ta neuhasitelná touha diskutovat na inspiruj, když je přece k dispozici vlastní poradnazdarma, s těmi, co vše odkývnou a nic nenamítají........... :lol: :P
Proti záři neomezeného prostoru jsou i ty nejkrásnější zážitky neúplné...
Uživatelský avatar
Alaja
 
Příspěvky: 4114
Registrován: stř 09. zář 2015 10:07:22
Poděkoval: 217
Poděkováno: 297-krát v 285 příspěvcích

Re: Boží království

Příspěvekod Trini » pon 06. led 2020 16:13:42

Trini píše:
Nic píše:

M: Nikdo takový, kdo by říkal „já jsem svědek“, tu nezůstane. Není-li tu žádné „já jsem“, jak by tu mohl být svědek? Ve věčném stavu není pro „já“ žádné místo. Člověk, který nese balík, má strach, aby ho neztratil – jeho vědomí je upnuto na balík. Člověk, který si pěstuje pocit „já jsem“, má vědomí upnuto na „já“ – je sebe-vědomý. Džňánin se neupíná na nic a nedá se o něm říci, že by byl vědomý. A přece není ani nevědomý.




Žádné "já jsem", žádné "já, Já". To tady Nisargadatta popsal zcela přesně. Všechny ty koncepty jako "Já", "já jsem" se musí pustit, jinak nemůže dojít k realizaci. Kdo je k nim připoutaný, ten nemá šanci poznat Pravdu.

:)


P.S.
Proto Ramana používal koncept Self a ne I - tedy žádné já. Je tedy správné přeložit Self jako Nadjá nebo Jáství, tím se mysl dostane aspon trochu z toho věčného já, já, Já, Já, já, Já.. :lol:

:)
Uživatelský avatar
Trini
 
Příspěvky: 3258
Registrován: úte 25. říj 2011 16:26:14
Poděkoval: 152
Poděkováno: 67-krát v 58 příspěvcích

Re: Boží království

Příspěvekod Nic » pon 06. led 2020 16:21:04


Nisargadatta Maharadž: "Smrt mysli je zrozením moudrosti"


Trini píše:její myšlenky jsou opravdu mrtvé,...


:D

Trini píše:
Nic píše:

M: Nikdo takový, kdo by říkal „já jsem svědek“, tu nezůstane. Není-li tu žádné „já jsem“, jak by tu mohl být svědek? Ve věčném stavu není pro „já“ žádné místo. Člověk, který nese balík, má strach, aby ho neztratil – jeho vědomí je upnuto na balík. Člověk, který si pěstuje pocit „já jsem“, má vědomí upnuto na „já“ – je sebe-vědomý. Džňánin se neupíná na nic a nedá se o něm říci, že by byl vědomý. A přece není ani nevědomý.




Žádné "já jsem", žádné "já, Já". To tady Nisargadatta popsal zcela přesně. Všechny ty koncepty jako "Já", "já jsem" se musí pustit, jinak nemůže dojít k realizaci. Kdo je k nim připoutaný, ten nemá šanci poznat Pravdu.

:)


V sat-čit-ánandě žádné "já" není. Nicméně, dokud věříš, že Tvá mysl je živá, je cesta z téhle iluze skrz uvědomění, kdo jsi.

Proto Nisargadattu koncentrace na "já jsem" probudila.

Obrázek
Nic
 
Příspěvky: 1361
Registrován: úte 07. čer 2016 15:14:14
Poděkoval: 70
Poděkováno: 17-krát v 17 příspěvcích

Re: Boží království

Příspěvekod Trini » pon 06. led 2020 16:45:33

Nic píše: Nicméně, dokud věříš, že Tvá mysl je živá,


Neznám nikoho, kdo by si o své mysli myslel, že je žívá. Proto může být těžko mrtvá. :lol:

Nisargadatta viděl mysl jako velmi důležítý instrument, který je nutno důkladně pročistit, aby se stala dobrou pomůckou. K pročistění je nutné mapování mysli, které ty zatím odmítáš. Ale jednou na to taky přijdeš.

:)
Uživatelský avatar
Trini
 
Příspěvky: 3258
Registrován: úte 25. říj 2011 16:26:14
Poděkoval: 152
Poděkováno: 67-krát v 58 příspěvcích

Re: Boží království

Příspěvekod Trini » pon 06. led 2020 16:59:07

Nic píše:
Proto Nisargadattu koncentrace na "já jsem" probudila.



Kdo je přesvědčen, že je "já", které je (= "já jsem".)... a navíc, že je něčím - osobou se jménem, zaměstnáním atd.atd. Tak se nejdříve musí oprostit od toho, že je něčím, a být jen v tom od všeho očistěném "jsem" (= vlastní bytí), až přijde poznání, že nic takového není. :lol: Pokud vím, tak nejde o koncentraci - to by to "já" jen posilovalo, ale prostě o setrvávání ve vlastním bytí až to přestane být vlastním. ;)

M:Člověk, který si pěstuje pocit „já jsem“, má vědomí upnuto na „já“ – je sebe-vědomý.

:)
Uživatelský avatar
Trini
 
Příspěvky: 3258
Registrován: úte 25. říj 2011 16:26:14
Poděkoval: 152
Poděkováno: 67-krát v 58 příspěvcích

Re: Boží království

Příspěvekod Trini » pon 06. led 2020 17:44:39

:idea2:
Od Vostalpetra:

Vostalpetr píše:

T: Jak můžeme vědět, že to, co říkáte, je pravdivé? I když je to všechno konzistentní a bez vnitřních protikladů, jak můžeme vědět, že to není výtvor bujné fantazie, živené a rozvíjené neustálým opakováním?
M: Důkazem pravdivosti mých slov je účinek, který mají na posluchače.

...................................................................................................................................................................................

Ukážeš mně to oko nebo budeš dál kopírovat Maharadžovy hlouposti ?

Bez toho oka budeš jinak blábolit nesmysly jako ten Maharadž co je plnej nevědomé touhy....

No ale na to tvoje "štěstí" to sebevoblbování furt dokola stačí, to je fakt....

Cukříky hypnotizují skvěle....


:)
Uživatelský avatar
Trini
 
Příspěvky: 3258
Registrován: úte 25. říj 2011 16:26:14
Poděkoval: 152
Poděkováno: 67-krát v 58 příspěvcích

Re: Boží království

Příspěvekod Trini » pon 06. led 2020 17:51:56

:idea2:
Od Vostalpetra:

Vostalpetr píše:
Co když je to obráceně, co když přirozenost osvobozená od připoutanosti k představám, co je jinde a jindy, tedy nespoutaná iluzí, zcela přirozeně spočívá sama v sobě, tedy v přítomnosti?



......................................................................................................................................................................................

Koukám že koan si furt nevyřešila,
takže furt nic o duchovnu nevíš....

Tak snad někdy příště....



:)
Uživatelský avatar
Trini
 
Příspěvky: 3258
Registrován: úte 25. říj 2011 16:26:14
Poděkoval: 152
Poděkováno: 67-krát v 58 příspěvcích

Re: Boží království

Příspěvekod Trini » pon 06. led 2020 17:52:43

:idea2:
Od Vostalpetra:

Vostalpetr píše:

Proto Nisargadattu koncentrace na "já jsem" probudila.

.......................................................................................................

Vo tom pochybuju,

ale rozhodně musím Janu pochválit !!!!!!!!!!!

páč ten Maharadž je naprosto dokonalá ukázka jak se provádí zhypnotizování pomocí touhy,
a následně pak serfování na té vlně touhy pomocí koncenrace,
pak se samozřejmě jeví fakt, že člověk se neztotožnuje s jinými touhami,
páč serfuje pouze na jediné vlně jediné touhy,
a to již jej nikdy neopustí, páč toto již nevidí...

Proto furt mele dokola to samé, dokola a dokolečka do naprostého zblbnutí,
aniž by si toho byl vědom....

Prostě dokonalá hypnoza cukříkama...

Stačí zaměřit pozornost a je vymalováno....

((Celý sem to nečet, páč je to horší než to co sem dal napsledy Miroslav))




Stačí poslouchat bigbít a už to vite :


https://www.youtube.com/watch?v=xZHo09aJa-c






:)
Uživatelský avatar
Trini
 
Příspěvky: 3258
Registrován: úte 25. říj 2011 16:26:14
Poděkoval: 152
Poděkováno: 67-krát v 58 příspěvcích

Re: Boží království

Příspěvekod Trini » pon 06. led 2020 18:06:02

Trini píše:
M:Člověk, který si pěstuje pocit „já jsem“, má vědomí upnuto na „já“ – je sebe-vědomý.



P.S. A jak je teprve sebevědomý, když místo svého malého já je najednou velkým, pravým a úplně vlastním Já. :lol:

:)
Uživatelský avatar
Trini
 
Příspěvky: 3258
Registrován: úte 25. říj 2011 16:26:14
Poděkoval: 152
Poděkováno: 67-krát v 58 příspěvcích

Re: Boží království

Příspěvekod Alaja » pon 06. led 2020 18:20:07


Misionáři, dealeři, donátoři a kogregacionalismus


Misionáři, dealeři, donátoři a kogregacionalismus
V České republice není mnoho znovuzrozených křesťanů. Přesto procházejí stejnými zkouškami jako Boží lid kdekoliv jinde na světě. Uprostřed této hrstky občas vyvstane radikální skupina zejména mladých lidí, kteří jsou přesvědčeni, že objevili něco, co je nezbytné, aby převzala celá církev. Hledají proto různé způsoby, jak toto učení zprostředkovat ostatním. Pokud tito narazí na odpor, nezřídka to chápou jako odpor proti Duchu svatému nebo protivení se požadavkům Písma. Nechci se zabývat, zda se přitom prosazuje zdravé učení nebo jen vlastní interpretace Písma. Mnohem více pozoruji způsoby, jak se dané věci prosazují. Za dobu, co jsem křesťanem, jsem si povšiml, že v pozadí podobných skupin stojí obvykle zahraniční misionář, který je zároveň dealerem/donátorem učení nějakého cizojazyčného učitele.

1. Zahraniční misionář navštěvuje denominaci

Všiml jsem si také způsobu, jak taková práce obvykle probíhá. Buď na pozvání, nebo z popudu nějaké zahraniční církve přijede misionář, který zahájí práci v nějaké denominaci. Věnuje se určité specifické činnosti a je přesvědčen, že má vyučovat méně pokročilé české křesťany. Rád bych při této příležitosti podotkl, že Čechy se přiklonily ke křesťanství již v 9. století a není třeba mít komplex před misionáři ze zemí, které mají například sotva třistaletou tradici. Daný misionář proto nejprve pracuje v denominaci a je schopen zprostředkovat poměrně slušné peníze pro své tuzemské spolupracovníky. Má to ale jeden háček. Platí se jen tehdy, pokud se hraje přesně podle zahraničních not. Misionář tedy nepřijíždí jako služebník, ale jako budoucí šéf, který si přivezl noty a hledá hráče z jiných těles pro orchestr, který bude dirigovat.

2. Zahraniční misionář se obklopuje mladými a horlivými stoupenci

Velmi brzy se v okruhu misionáře vytvoří nějaká vnitrocírkevní organizace z mládežníků, která jeho vliv a později i učení začíná distribuovat prostřednictvím různých seminářů a překládané literatury. Spojující aktivitou může být i nějaký zahraniční sport, jazykové kurzy nebo výcvikové a výukové tábory, které se stanou prostředkem šíření specifické a vyhraněné věrouky. Nezřídka se přitom začíná objevovat i odpor z dané církve, který obvykle akceleruje založení nezávislé paracírkevní organizace, biblického semináře (se zahraniční akreditací v rámci nečeské církve), školicího střediska, sportovního klubu apod. Vše bývá finančně napojeno na zahraničí. Ve skupině okolo misionáře se začíná vytvářet i zvláštní kultura, slaví se v Česku netradiční svátky, například se vydlabávají dýně se svíčkou na Halloween, jedí se krocani na den Díkůvzdání (nic proti tomu v dané kultuře), pořádají se různá párty, zavádí se zvláštní druh jazyka obsahující slova vzniklá z jazyka misionářů s českými koncovkami, a skupina občas připomíná zahraniční ambasádu.

3. Zahraniční misionář začíná vyučovat radikální důrazy

Věroučné důrazy, které skupina šíří, mohou být různé. Je třeba například obnovit duchovní dary nebo naopak začít věřit, že již ustaly; je třeba začít věřit v predestinaci nebo naopak získat celý národ pro Krista; je třeba začít budovat Davidův stánek se všemi hudebními nástroji nebo naopak hudební nástroje odložit; je třeba zrovnoprávnit službu žen nebo naopak nepustit ženy za kazatelnu apod. S mnohými důrazy můžeme i souhlasit, i když bývají velmi polarizované a nevyvážené, ale způsob jejich prosazování bývá velmi specifický a často agresivní. Misionáři/dealeři přelézají ohrady a získávají si sympatizanty, dotují je a dělají si z nich stoupence, přičemž nezřídka ignorují dané církve.

4. Zahraniční misionáři získávají další skupiny a sbory

Všiml jsem si dále, že misionáři, než začnou usilovat získávat celé sbory, mají zájem o mládežnické skupiny. Často jim v tom pomáhá protidenominační učení: v Bibli přece žádné denominace nejsou! Jsou přeci jen místní sbory. Skutečností ovšem je, že vedení denominací často není daným učitelům dostatečně vstřícné a tak je potřeba podkopat jeho legitimitu. Stoupenci misionářů/dealeů následně ztrácejí loajalitu ke své tradici (pokud nějakou vůbec měli) a stávají se spíše loajální k zahraniční misii. Velmi často začnou misionáři/donátoři dotovat či vydávat nějaké „mezidenominační oběživo“, které je ovšem značně monotématické a striktně šíří daný důraz (herezi). Když se podíváte na webové stránky takové skupiny nebo sboru, jejich orientaci lze snadno zjistit podle odkazů, které mají zřídkakdy co společného s domovskou denominací.

5. Zahraniční misionáři zakládají samostatné denominace

Někdy se misionářům/dealerům podaří založit samostatnou denominaci z odtržených sborů, ačkoliv je zakázáno slovo „denominace“ k označení skupiny používat. Předtím se ale mladí stoupenci radikálních pohledů nejprve snaží (obvykle neúspěšně) celou svoji denominaci proměnit k obrazu svých zahraničních vzorů/donátorů. Nabízí se další a další školení vedoucím, hledají se žáci nově založených a ze zahraničí dotovaných seminářů a institutů, zaštítěných obvykle nepřenosnou zahraniční akreditací, a pořádají se nové a nové konference a distribuují se ze zahraničí dotované tiskoviny hájící dané důrazy.

Je to všechno špatné?

Mám jisté pochopení pro křesťany, kteří jsou nespokojeni s věroukou svých církví. Také mi dnes vadí obecné zlehčování Písma na kulturně podmíněnou sbírku veršíků, ekumenické ústupky hraničící s rekatolizací, ignorování jasných pasáží Písma o inspirovanosti, o službě žen, o homosexualitě apod. Ovšem způsoby práce daných misionářů/dealerů mi přijdou zcela vzdálené, cizí a silně neetické. Opakuji, že misionář není povolán k tomu, aby vládl, ale aby sloužil. Má získávat stoupence pro Krista, nikoliv lovit v místních církvích následovníky, které shromažďuje na jedno místo a se kterými pak pořádá hromadné fotografování, aby získal další finanční injekce ze zahraniční pro své skvělé výsledky. Není dealerem zahraničních učení, ale služebníkem Kristovým. Nepřijíždí primárně vyučovat a vést, ale sloužit a pomáhat, případně může začít na zelené louce budovat v naší zemi doposavad nekonvenční tradici.

Odlišný úhel pohledu

Misionářem vyučení, často mladí a nezkušení mládežníci někdy dostávají výhodné nabídky k tomu, aby v zahraničí vystudovali školu, odpovídající misionářovu zaměření. Zcela logickým důsledkem je pak silná loajalita k donátorovi, který toto studium umožní. Z takto proškolených učňů se pak stávají sami učitelé na nezřídka téměř partyzánsky založených školách, které jsou pak baštami zahraničních nauk. Jejich absolventi a sympatizanti jsou přesvědčeni, že získali vynikající a jedinečné znalosti, které musí přijmout i jejich denominace, pokud v ní ještě setrvávají.

Rád bych se proto na celou věc podíval z opačného pohledu. Brání někdo, například v kongregační církvi radikálním bratřím vyznávat a praktikovat to, čemu věří? Možná, že ani ne. Spíše mi přijde, že se mladí stoupenci ve službách zahraničních idejí snaží, aby ostatní přejali jejich pohled. Dokonce mám pocit, že volají po tom, aby tento pohled byl autoritativně vymáhán. K tomu bych podotkl jediné. Mám okolo sebe bratry, kteří si například myslí, že Bůh je původcem hříchu a že někteří lidé mají prostě tu smůlu, že se narodí jako nevyvolení a již před stvořením světa jsou pasivně přdurčeni jít do pekla, aniž by se tomu mohli jakkoliv vyhnout. Něco takového je samozřejmě urážkou Boží dobroty, lásky a spravedlnosti. Ale určitě bych neměl potřebu nějak tyto lidi autoritativně donucovat k tomu, aby věřili něčemu jinému. Nepomohlo by to, pokud neodloží literaturu, skrze kterou na Písmo pohlížejí. K tomu musí dozrát a spíše bych trpělivě vysvětloval, že Bůh je dobrý, laskavý a spravedlivý. Jen Duch svatý může vést k nápravě. Určitě mi také přijde nepochopitelné, když je v Písmu napsáno, že žena nemá učit, že někdo tvrdí pravý opak. Je ale něco platné silové řešení, navíc pokud mám sbor, kde věří stejně jako já? Je důležitější, že mohu svobodně vyznávat, čemu věřím nebo to, zda můj pohled přijmou i ostatní? Samozřejmě, že jsou věci, ze kterých slevit nejde, ale misionáři/dealeři právě z méně podstatných věcí dělají šibolety.

Kongregační princip nepovažuji za dokonalý ani za nejlepší. Má své výhody i nevýhody. Neznám žádný jasný biblický verš, který by říkal, která forma církevní správy je nejlepší. Má ale jednu obrovskou výhodu, která je zároveň i jeho největší slabinou. A to, že sbor je zde svrchovaný. Výhodou je to, že pokud něčemu věřím, mohu v rámci jedné denominace najít sbor, kde mohu svojí víru praktikovat v souladu se svým svědomím. Na druhé straně, pokud sbor sejde z cesty, není moc šancí ho v tom z vnějšku zastavit. Proto se v kongregačním principu stávají sbory často ideovými základnami zahraničních misionářů/dealerů a jsou v posledku loajální svým zahraničním emisarům více než například presbyterní církve, kde existují mechanismy, jak vliv misionářů/dealerů regulovat.

Rizika silových řešení

V současné době se ekumeničtí proponenti snaží denominace donutit, aby se kongregačního principu vzdaly a rozhodovali v nich jedinci, které by bylo možné snadněji získat a skrze ně i dané církve. Například kardinál Duka žádal představitele církví, aby se za krátkou dobu vyjádřili k věci, kterou z principu církevního zřízení nemohou sami rozhodnout. Tento tlak pak formuje církevní strukturu žádoucím, proekumenickým směrem. Každá denominace má totiž své představitele, kteří jsou zváni na setkání s politiky, s kulturními činiteli a občas je jim poskytován mediální prostor. Ačkoliv je reakce veřejnosti prakticky nulová až záporná, je opravdu možná někdy těžké odolat pokušení domněnky vlastní důležitosti. Vím, o čem mluvím a nejsem v tom jiný. V takovém prostředí pak vznikají i různé neformální vztahy, skrze které se pak protlačují různé dokumenty, jako byla „Ekumenická charta“. Jak těžké je pak říci vysoce postaveným ekumenickým spolubratřím „ne“, pokud se po nich žádá něco, s čím dotyčný představitel vnitřně nesouhlasí. Svého času si například kardinál Vlk získal ke svým cílům skrze ekumenické představitele téměř všechny ekumenické církve s výjimkou velmi statečného Rudolfa Bubika. Avšak stačilo překonat strach, říci slovo nesouhlasu, a ostatní se začali přidávat.

Nyní mluvím čistě obecně, ale představme si, že v čele kongregace bude třeba ekumenik, který bude z vnějšího popudu usilovat, aby církev spěla ke konciliárnímu sjednocení. Nemá k tomu však autoritu, protože reprezentuje jednotu svrchovaných sborů. Radikálové však přijdou s návrhem, že je třeba zakázat službu žen. Ekumenik ve vedení to podpoří (neodporuje to navíc římskokatolické nauce o svěcení žen). Rozšíří se obecné krédo, které zahrne tento bod do závazné věrouky, a precedens je na světě. Radikálové, se kterými v tomto jinak souhlasím, budou mít pocit vítězství, stejně jako v pozadí stojící dealer/misionář. Po nějakém čase ovšem přijde ekumenik (a nyní opravdu nemám nikoho konkrétního na mysli) s tím, že je třeba do věrouky závazně vložit, že Bibli není možné chápat jako verbálně neomlyné Boží slovo, ale jen jako inspirovaný služebný nástroj s lidskou příměsí (římskokatolickou církev princip „sola skriptura“ ohrožuje). Radikálové budou protestovat a tvrdit, že je to proti principům kongregacionalismu a že každý sbor má právo tomu rozumět jinak. Jenže chyba lávky, je zde již jimi vynucený precedens. Pokud mohla kongregace silou vynutit zákaz služby žen, bude možné rovněž „silou vynutit“, že Bible je inspirovaná kniha plná lidských nedostatků.

Závěr

A tak přestože nejsem stoupencem ryzího kongregacionalismu, jsem si plně vědom jeho velmi silné stránky. Kdybych ale byl kongregaciona­listou, zcela jistě bych nechtěl podkopat jeho základní pilíř tím, že budu vnucovat ostatním to, čemu sám věřím, i když jsem přesvědčen, že je to správné. Mohlo by se mi pak stát, že bych stejně tak byl nucen akceptovat učení a praxi, která by mi byla nevlastní a kterou by mi stejným způsobem někdo vnutil. Jiné systémy zde mají pojistky různých komisí a rad, kongregacionalismus spíše ne. Každá církev má proto nezbytné krédo, které sice lze rozšířit, ale jakékoliv změny jsou dvousečné a je třeba se pak podřídit všeobecnému konsensu. Pokud je to pro někoho nepřijatelné, poctivější by bylo odejít do denominace nebo spíše vlivové skupiny misionáře/dealera, jemuž je v srdci vydán a jehož respektuje. Jsem hluboce přesvědčen, že mít pravdu znamená i prosazovat ji v souladu s principy společenství, jehož jsem součástí.

Můžeme tedy vyznávat mnoho z dnešního pohledu radikálních učení. Uprostřed ekumenismu, liberalismu, genderismu, feminismu, evolucionismu, homosexualismu apod. pak budeme považováni za zpátečníky a fundamentalisty. Obhajujme přesto své pojetí, o kterém jsme přesvědčeni, že je biblické. Pišme, diskutujme… Ale představa, že budeme své pohledy vymáhat silou, přelézáním ohrad nebo zakládáním revolučních výborů, teologických a biblických institutů se zahraniční podporou v rozporu s vůlí denominace, se míjí účinkem. Velmi brzo se může stát, že rozjetý vlak nebude možné zastavit a ze svobodných kongregací se záhy stane episkopát vnucující své pojetí všem.


https://www.apologet.cz/?q=articles/id/ ... ionalismus
Proti záři neomezeného prostoru jsou i ty nejkrásnější zážitky neúplné...
Uživatelský avatar
Alaja
 
Příspěvky: 4114
Registrován: stř 09. zář 2015 10:07:22
Poděkoval: 217
Poděkováno: 297-krát v 285 příspěvcích

PředchozíDalší

Zpět na Úvahy a zamyšlení

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník