O prvotním principu Života

O prvotním principu Života

Příspěvekod Alaja » stř 12. úno 2020 22:03:38


https://joga.vedomi.info/prvotnim-principu-zivota-1/

O prvotním principu Života (1)

26.3.2017 ∼ Jiří Krutina


Zkušenostní reinterpretace původního textu Abhinavagupty: Paramārthacarcā

Úvod

Text je volnou zkušenostní interpretací či adaptací původního krátkého textu Paramārthacarcā o pouhých 8 verších kašmírského filozofa a tantrika Abhinavagupty. Nečiním si nárok, ani jsem neusiloval o akademický přesný překlad originálního textu, který mám za to, není ani z principu možný, vzhledem k povaze jazyků, ale je výsledkem širšího kon-textu mé individuální zkušenosti. Vycházel jsem jak z anglického překladu i originálu sanskrtských slov a z celkového meditativního zkušenostního studia tantry a učení Abhinavagupty jako celku, s jejímž univerzálním jádrem souzní a ladí má vlastní individuální zkušenost a prožívání.

Psaní textu mi bylo meditací prožívání psaného a současně vnitřním duchovním cvičením snahy vyjádřit v psaném prožívané. Tak chápu i samotný význam „ústního tradování“ tantry. Výsledný text není jenom překladem cizích slov, ale zejména živým vyjádřením vnitřní zkušenosti vzešlé z kontemplace nad tímto krátkým textem, který vzešel z podobné meditativní zkušenosti.

I.

Záře Já, která přestože, je vše-prostupující a vždy-přítomná, není často nevědomými lidmi zkušenostně rozpoznávána. Tato záře čirého světla je zcela jiné povahy než světlo slunce, měsíce nebo lampy. Oproti záři Já, je záře slunce jenom prostředkem usnadňující aktivní život na zemi, zatímco záře Já je Život sám. (1)

Září Já, je samo vědomí jako takové, vědomí samotné, nikoliv vědomí toho, či onoho. Toto vědomí nepatří nějakému já, nebo „Bohu“, ale je prvotní podmínkou – otevřeným polem možností, skrze které se vše zpřítomňuje ve svém bytí a je osvěcováno tímto světlem vědomí.

Vědomí samo se svou základní vlastností nejryzejšího citu či pociťování (cit) má charakter Sebe-prožívajícího (vimarša/sparša) neohraničeného pole-otevřeného prostoru Světla (prakáša).

Světlo, kterým je samo vědomí, či jeho jedna z vlastních kvalit vědomí je však jiné povahy, než jiná zevní světla, která jsou tohoto Světla projevem ve všech jeho barvách a odstínech smyslových zkušeností.

Toto Světlo na rozdíl od všech ostatních vnějších druhů světla, nemá svůj zdroj v prostoru, ale je samotným zdrojovým prostorem – matricí všeho, která ze sebe všechny formy života a bytí skrze své lůno nevyčerpatelných vrozených kvalit (Tma) zpřítomňuje a ztělesňuje ve světle vědomí.

Toto prvotní Světlo má charakter otevřeného pole (pra – akáša) obsahujícího a osvětlujícího všechny zkušenostní prostory vědomí.

Světlo je jednou ze subjektivních kvalit Vědomí, která je snad nejčastěji zmiňována v nejrůznějších duchovních tradicích.

Vědomí není jenom základem a zdrojem všeho (Šiva), ale je současně „živou“ schopností – vůlí a připraveností k vyjádření se ve svém Sebe-prožívání (vimarša) ve všem, co zpřítomňuje (Šakti).

Vědomí je prvotní podmínka „všeho“, prvotní pole živého světla osvětlující vše ostatní.

Světlo vědomí je foneticky modulovanou – zvučící září veškerých forem bytí aktuálních i možných tohoto vědomí.

Vědomí je samotný Život (Ži-va/Šiva), jeho esencí (sára). Život je věčnou transformací celkového vědomí prožívání a současně stále nové zkušenosti – prožívání samotného vědomí ve svém nevyčerpatelném tvořivém potenciálu a možnostech projevení.

V každém okamžiku našeho prožívání je vždy přítomno samo vědomí tohoto prožívání, které je skutečným prožívajícím já – vědomím Já, které není žádným z „já“, které „má“ vědomí, ale je vědomím samým.

Vědomé prožívání se ve své zkušenosti vede k rozpoznání skutečného Prožívatele, kterým je samo proměňující se cítící vědomí našeho prožívání jako celku.

Vědomí je primárně vědomé prožívání jako samo vědomí. „Nevědomé vědomí“ je nesmyslná abstrakce. Vědomí je primárně „vědomé“ – to činí vědomí vědomím. Proto míním, že například koncepty „sebe si vědomé vědomí“, jsou zcela zbytečné. To, co je myslím nutné, je komunikovat to, co vědomí „je“ zkušenostním jazykem, který nese samo vědomí, nikoliv zavádět nové koncepty a abstrakce a stavět stále nové mentální „babylonské věže“.

Vědomí Já není žádným z kontinua „prožívaných – zakoušených já“, ale samotným vědomím prožívání jako celku.

Otázkou míním není „jak dosáhnout svého Já“, či jak „realizovat své Já“, ale rozpoznat v naší aktuální zkušenosti – prožívání se, vždy přítomné vědomí způsobu jak se prožíváme, jak zakoušíme sebe i věci uvědomované. Místo nevědomého ztotožňování s prožívanými zkušenostmi se musíme ztotožňovat se samotným prožívajícím vědomím.

Co nám pouze často chybí, je věnovat dostatečně potřebný čas-pozornost tomu, abychom rozpoznali, že vědomí našeho prožívání, ať jde o nás samé, emoce, pocity, myšlenky, věci kolem nás, druhé není tím, co prožíváme, ale stále novou prožívanou zkušeností vztahu samotného vědomí našeho prožívání a prožívání samotného vědomí vyjadřující se v našem prožívaní v podobě kontinua prožívaného tónu-pocitu univerzálního neomezeného pole vědomí a jeho subjektivních vrozených kvalit vyzařované jeho světlem.

Vědomí prožívá vědomí skrze nás.

Vědomí vědomí veškeré a všechna individuální vědomí.

Poznámka: Slovesný tvar od slova „vědomí“ zní stejně jako podstatné jméno „vědomí“. Co činí „vědomí“ samo? Co „dělá“ jak „působí“ vědomí? Ono vědomí vše, skrze sebe zpřítomňuje a ztělesňuje i stále aktualizuje ve svém bytí.

Vědomí poskytuje prostor pro všechny zkušenosti, věci, já, těla i světy, které prožívá, vnímá a je si jich vědomé. Co činí vědomí vědomím? Že je vědomé – proto je vědomím a současně vše i vše individuálně ze sebe vědomí jako různá individuální určitá vědomí – určité formy či podoby-těla(kula) vědomí. Každá forma bytí je vždy současně určité vymezené vědomí – proto určité tělo vědomí.

Zřejmě není toto sloveso ani dosud jazykově uznáno oficiální češtinou, nicméně se mi jeví jako opodstatněné, toto slovo „oživit“ právě pro vyjádření základní účinnosti – působnosti vědomí, jako takového.

Sloveso vědomí například ve spojení: „vědomí vědomí“ vyjadřuje základní vlastnost vědomí jako věčně přítomné aktivity (parakrija) skrze kterou vědomí zpřítomňuje svůj potenciál k akci v podobě bytí všech věcí a fenoménů, které zpřítomňuje a prožívá. Z pohledu tantrické metafyziky jde o nejvyšší Šakti (Parašakti) představující sféru vědomí veškerého stále aktualizované prožívání vědomí.

Vědomí stále vědomí celou naší zkušenost prožívání sebe, těla, druhých i světa jako celku, co nám však často chybí je jeho dostatečná intenzita – tudíž samo celistvé vědomí v naší aktuální zkušenosti prožívání.

Sloveso „vědomí“ vyjadřující základní působnost samotného vědomí, vyjadřuje vědomé prožívání v prožívaném za současného udržovaného vědomí skutečného Prožívatele, kterým je vědomí samo. Toto prožívání vědomí v prožívaném je současně zpřítomňováním – tvořivou řečí formující vědomí ve svých individuálních zkušenostech.

Být si vědom čehokoliv současně znamená přímé rozpoznání – vědomí, že samo vědomí čehokoliv, ať už myšlenky, či jakéhokoliv já, či sebe-prožívání není danou myšlenkou, já, či sebe-prožíváním, ale všech myšlenek, pocitů přirozeně prostým vědomím.

Udržování tohoto základního rozpoznání-zkušenostního pochopení je meditativním vědomým prožíváním vědomí samého a jeho vyjádření v prožívaném kontinuu naší zkušenosti bez ztotožňování pouze z prožívanými zkušenostmi sebe a věcí uvědomovaných.

Být vědomý znamená primárně vědomě prožívat, vědomě cítit, být si vědom svého celkového prožívání v tom nejryzejším slova smyslu za současného rozpoznání stále nově vyvstávajícího širšího prostoru-pole vědomí tohoto prožívání, ve kterém přebýváme v naší zkušenosti, jako skutečného – neosobního a s žádným pocitem sebe přivlastňujícího Prožívatele prožívání sebe a světa, kterým je samo cítící vědomí (cit) jako takové.

Přivlastňování si vědomí za „své“ a ztotožňování se s uvědomovanými zakoušenými zkušenostmi sebe a světa, ať už jsou jakkoliv „duchovní“ či „mystické“ vede ke ztrátě intenzity tohoto stále přítomného přirozeného meditativního vědomí a ztotožněním s omezujícími způsoby sebe-prožívání.

Šiva, které je onou září vědomí Já neoznačuje jenom metafyzický koncept, tedy vědomí jako takové, ale i božstvo – boha, který je potenciálně stále přítomnou jednou z našich identit duše, jako určitý způsob zpřítomnění zkušenosti samotného vědomí či identifikace s vědomím samým.

Poznat Šivu z tantrického pohledu znamená být Šivou, tedy zpřítomňovat-ztělesňovat svým tělem vědomí aspekt-kvality vědomí Šivy (světlo a prostorovost). To znamená rozpoznat a ztotožnit se s vědomím jako neomezeným polem tichého klidného světla vědomí zpřítomňující vše vně i v nitru zkušenostního pole bytí-svět-těla-já jako celku jako naše já.

Meditace „ztotožnění se Šivou“.
1.Buď si vědom současné a společné přítomnosti tvého těla, všeho kolem i v tvém nitru, celého prostoru zahrnujícího vše vně i v nitru tvého těla;
2.Buď si vědom světla ryzí subjektivity zpřítomňující vše v tomto zkušenostním prostoru;
3.Buď polem světla vědomí tohoto zkušenostního prostoru.
Proti záři neomezeného prostoru jsou i ty nejkrásnější zážitky neúplné...
Uživatelský avatar
Alaja
 
Příspěvky: 4878
Registrován: stř 09. zář 2015 11:07:22
Poděkoval: 250
Poděkováno: 346-krát v 333 příspěvcích

Re: O prvotním principu Života

Příspěvekod Alaja » stř 12. úno 2020 22:05:23


https://joga.vedomi.info/prvotnim-principu-zivota-2/

O prvotním principu Života (2)

2.4.2017 ∼ Jiří Krutina


Zkušenostní reinterpretace původního textu Abhinavagupty: Paramārthacarcā

II.

Neexistuje žádná věc, předmět, myšlenka, tělo, bytost, svět, jakákoliv podoba bytí (žádný objekt), oddělitelný od svého vědomí, ve kterém přebývá, ze kterého vyvstává-je vyzařován a od svého ryze subjektivního vědomého prožívání jako určitého vědomí dané skutečnosti. Různost a rozdílnost vnímaná mezi objekty se netýká jejich společné esence, kterou je kontinuum prožívajícího vědomí Já, které se prožívá skrze tyto objekty a jako vědomí těchto objektů. (2)

Prvotní skutečností není nic objektivně existujícího, něco daného, něco ukončeného, určité jsoucno, ale vědomí možnosti daného. Neexistuje samostatně něco jako myšlenka, vždy existuje vědomí myšlenky, a to samo myšlenkou není. Současně vše uvědomované, vše, co vědomí prožívá, je vždy současně určitý prožitek – zkušenost-prožívání určitého vědomí, strukturující se v podobě dané myšlenky, věci, těla, světa. Vše uvědomované, pociťované, vnímané, pozorované, nejsou nějaké „neživé obrazy“ nebo „klam“ či „iluze“, ale vždy určité prožívané vědomí, o své struktuře – těle a dalších kvalitách, ve kterých se manifestuje samo vědomí. Jakákoliv snaha či nabádání, abychom svět a tělo chápali jako klam a iluzi, jakési „ne-já“, které je nutné přesáhnout, či se od nich rozlišit, abychom „realizovali“ či si „uvědomili“ Já, je od počátku minutím se cíle.

Vědomí je prvotní princip a podmínka všeho, současně vědomí je vše a ve všem a současně vše je vždy určitým „vědomím“, takto prožívaným ve vědomí samém. Jinými slovy, vše, co existuje, ať už aktuálně, nebo jenom jako možnost – potenciálně, je vždy současně určitým vědomím, jeho unikátní individuální prožívanou částí.

Výrokem, že „vědomí je vše a vše je vědomí“ neříkáme, že vše je nerozlišená „kaše“, ale že existuje jedna esence všeho v různých svých individuálních kvalitách a formách, které jsou jasně různé, rozlišené od vědomí samého i od sebe navzájem, ale současně neoddělitelné od vědomí, které je vědomí (sloveso).

Slovo „jednota“ nám i říká, co je podstatou „jednoty“: „jedna – nota“, tedy jde o mnohost individuálních vyjádření jediné podstaty lišící se nikoliv v esenci, ale ve formě tónu svého individuálního projevu. Ono jediné Já prožívající se v srdci veškerého bytí není určité Já mající vědomí, ale samo vědomí jako takové. Současně všechny formy bytí jsou konkrétními individuálními formami-těly vědomí, nikoliv iluzí nebo klamem vyvstávající v neohraničeném oceánu vědomí (ambunidhi) všeho, co je a může být.
Proti záři neomezeného prostoru jsou i ty nejkrásnější zážitky neúplné...
Uživatelský avatar
Alaja
 
Příspěvky: 4878
Registrován: stř 09. zář 2015 11:07:22
Poděkoval: 250
Poděkováno: 346-krát v 333 příspěvcích

Re: O prvotním principu Života

Příspěvekod Alaja » stř 12. úno 2020 22:07:04


https://joga.vedomi.info/prvotnim-principu-zivota-3/

O prvotním principu Života (3)

9.4.2017 ∼ Jiří Krutina


Zkušenostní reinterpretace původního textu Abhinavagupty: Paramārthacarcā

III.

Tímto unikátním způsobem je Šiva ztělesněním masy Sebe-vědomí všeho a současně všechny formy bytí přesahující září, ve které se stále nově tvoří svět zrcadlící Sebe-prožívání vědomí. Vědomí Já jako celek a vědomí prožívaného těla a světa jako celku jsou neoddělitelné. Všechna různá prožívaná já neoddělitelně souznící se svými prožívanými zkušenostními dimenzemi světů a těl jsou různé aspekty jediného Prožívatele, kterým je vědomí samo (Šiva), tvoří Tělo zcela samostatné svobodné Moci-Síly (Šakti) spočívající v Šivovi. (3)

Vědomí (Šiva) je jak všepřesahujícím polem světla vědomí (transcendencí), tak současně plně imanentní ve svém Sebe-prožívání tvořící ztělesňování všech aspektů prožívaných já a jejich světů, které jsou božskou symfonií nevyčerpatelných „tónů“ chutí-nálad-kvalit vědomí samého.

Ztělesňování Šivy je (jeho – ve smyslu nikoliv jemu „patřící“, či jí „vlastnící, ale v něm svobodně spočívající) Šakti.

Nejzazší skutečnost, kterou je Vědomí samo (Anuttara) má dialektickou povahu vztahu nedvojné (v esenci) dvojnosti (ve formě bytí), či neoddělitelné rozlišenosti dvou různých aspektů jediného vědomí.

Šivaistická nauka chápe pojem „advaita“ překládaný obecně jako „nedvojnost“ jinak než známé indické učení advaity. Chápe jej ve formě dvojnosti bez duality. Různost je v projevu své působnosti, nikoliv v esenci. Proto se také pro rozlišení od klasické advaity nazývá učením paradvaity, nejvyšší dvojnosti a současně nejvyšší nedvojnosti.

Samo někdy říkáme „ryzí“ vědomí, vědomí samé, není něco zcela od všeho rozlišené a oddělené. Takové pojímání „vědomí“ je klamné. Vědomí je vždy vztahem dvou zcela různých od sebe nedělitelných svých principů Mužského/Šiva a Ženského/Šakti. Základní povahou Božství není statické jsoucno, ale vzájemný vztah dvou samostatných a různých aspektů jediné skutečnosti, kterou je vědomí (dvaita), které jsou současně neoddělitelné ve své esenci (advaita).

Prvním aspektem tohoto vztahu je vědomí jako takové (Šiva) a to vědomí jakéhokoliv bytí, či Bytí jako celku a druhým aspektem je bytí vědomí (Šakti), tedy jeho ztělesňování a manifestace.

Celkové Bytí vědomí tvoří Tělo Šivy, tedy vědomé – živé tělo vědomí (staroslovansky živatma (doslova „živá tma“ – skrytý potenciál, živé tělo bez těla), ve staroslovanštině), stejně jako každé individuální bytí vědomí je vždy určitým individuálním tělem (kula), tedy ohraničeným vědomím (akula), ztělesňující potenciální moc vědomí v jejích nevyčerpatelných tvořivých možnostech.

Chápat vědomí bez svého nedílného aktivního aspektu, bez v něm spočívající moci, která je jeho rovnocenným a zcela samostatným aspektem – či snad lépe přímo dření vědomí vede k mnohým nesprávným přesvědčením o skutečnosti.

Vědomí není prázdnotou, nicotou, abstraktní negací jsoucna, ale naopak překypující těhotnou plností možností jsoucen, je primárně proto vědomím potenciálů a možností. Tyto potenciality a možnosti existují výhradně ve vědomí jako intenzity vědomí.

Vědomí ve své primární „rodičovské“ roli veškerého bytí i bytostí, je stále rodící Matkou všeho a všech i ochraňujícím vědomím všeho – Otcem.

Meditace na vždy přítomné vědomí našeho prožívání

Základní naší zkušeností je vždy přítomné prožívání. Prožívání je neoddělitelné a zprostředkovávané vždy přítomným vědomím, byť samo vědomí nemusí být rozpoznáváno ve svém plném potenciálu. Stále něco prožíváme, sebe, nebo věci světa.

Co je další naší samo-potvrzující zkušeností, že toto prožívání je ryze subjektivní, ať už jej přisuzujeme čemukoliv vnějšímu mimo nás, nebo si to přivlastňujeme jako „naše“ prožívání.

Každý okamžik prožívání ale implikuje možnost změny prožívání, jak potvrzuje naše běžná zkušenost. Každý okamžik prožívání je tedy současně vždy potenciálem nové změny prožívání. Každý prožitek implikuje zákonitě potenciální možnost jiného nového prožitku. Z toho plyne, že naše prožívání je vždy omezené, neboť vždy současně zůstává skrytá nová širší, hlubší i kvalitativně jiná zkušenost našeho prožívání.

Říkáme-li, že naše prožívání je vždy z principu omezené a neúplné, další otázkou je, zda by nebylo naopak pro nás přínosné rozšířit své prožívání a proč? Plné prožívání je žití plnosti života samého. Nikoliv nadarmo existuje lidové přísloví, že život se má žit na plno – plně, jenom takový život je naplněním svého potenciálu. Pak základním předpokladem je plné prožívání – co jiného je prožívání než život sám. Jak jinak víme o životě? Přeci jej cítíme, lépe je nejvnitřnějším CITem v nás, který nám umožňuje prožívání života, dar života samého všem živým cítícím bytostem.

Rozšířením či obecně zintenzivněním přítomného prožívání je současně samovolně zcela přirozeně zesilovaná intenzita samotného vědomí v naší zkušenosti, které je ve skutečnosti dosud skrytým zdrojem i potenciálem prožívání. To současně přináší nový potenciál změny aktuálního prožívání z tohoto nového vědomí, které vyvstává ve zkušenosti do popředí.

Můžeme hovořit o rozsahu, či horizontu našeho prožívání a o jeho hloubce či intenzitě. Jak jej rozšířit a prohloubit?

Prvně je třeba se přestat fixovat a ztotožňovat pouze s různými prožitky přisuzovaným věcem, které vnímáme, a zaměřit se na samotné subjektivní probíhající prožívání jako takové – vědomí jeho probíhání, nikoliv „vlastnění“, či jakékoliv manipulování s ním z pozice nějakého „já“.

Jak? Jedině tím, že si prožívání přestaneme přivlastňovat nebo se mu vzpouzet, jak běžně vyjadřujeme slovy „já prožívám to, či ono“ a současně, že své prožívání zesílíme. Jak?

Co nám umožňuje sebe prožívání či prožívání jakékoliv věcí světa, barvy, které vidíme zvuky hudby, hlasu, který slyšíme, vůně, které čicháme, chutě, které chutnáme a všechny doteky, a tělesné pocity, emoce které zakoušíme, ať příjemné či nepříjemné ve všech jejich odstínech? Mám za to, že se shodneme na tom, že naše aktuální tělesná přítomnost, naše přítomné tělesné bytí jako celek.

Problémem ale je, že své tělesné bytí často příliš necítíme, necítíme se v něm doma, často vlivem svých nesprávných přesvědčení o realitě je vnímáme dokonce jako hmotné objektivní, kterým nejsme, či dokonce jeho pociťování jako překážku, nebo dokonce trest.

Není přirozenější cesty, jak zesílit a rozšířit své prožívání čehokoliv, než zesílením svého sebeprožívání či prožíváním jakékoliv zkušenosti celo-tělesným způsobem, což přináší rozšíření vnímání a současně i rozšíření vědomí tohoto prožívání, v kterém spočíváme, což nám umožnuje se identifikovat s novým vědomím našeho prožívání.

Rozpoznáváme se a prožíváme v plnějším vědomí aktuálně prožívaného já nebo světa natolik, nakolik jsme si vědomí tělesného bytí sebe.

Rozšíření vědomí je přirozeně umožněno udržováním vědomí celo-tělesného sebe-prožívání jako takového za současného vnímání věcí a jevů světa. Toto nové rozšíření vědomí našeho prožívání přirozeně transformuje naší zkušenost prožívání samotného vědomí a zachovává vědomí skutečného Prožívatele, kterým není žádné z prožívajících já, ale vědomí samo, širší pole prožívajícího se vědomí.

Prožívání je neoddělitelné od vědomí, je jím umožněno a samo prožívání je Sebe-oživující vitalitou vědomí, pokud není současně ztráceno vědomí jako takové a pohlcováno v prožívání. Jeli naopak udržování samo vědomí jakéhokoliv prožívání, je současně takové vědomé prožívání zdrojem nové vitality prožívání, tedy života samého.

Já jako celek, kterým není žádné z prožívaných já, ani nějaké Já, které má vědomí, ale pole pociťujícího se vědomí, dále vědomí prožívání jako celku, je tělesné bytí jako celek. Já je neoddělitelné od těla, od tělesného prožívání, jiným slovy Já je Tělo a každé já je současně určitým aktuálně prožívaným tělem. Každé prožívání vědomí je vždy a výhradně tělesným prožíváním vědomí.

Vědomí a tělo jsou neoddělitelné, každá změna ve vědomí je změnou tělesného bytí a současně potenciálně novou zkušeností vědomí jako takového, vědomí samého. Současně v každém pohybu a změně naší tělesnosti se ztělesňuje nové prožívané já.

Základní podoba meditace či jógy vědomí pak spočívá v módu vědomého prožívání, tedy snaze být co nejvíce vědomí svého aktuálního prožívání se současným umožněním samo – transformační moci vyvstávání vždy nové zkušenosti samotného vědomí, kterým jsme, v kterém spočíváme a jehož jsme unikátním individuálním vyjádřením v podobě jeho stále čerstvé uvolňované vitality nepohlcované v prožívání bez vědomí. Udržování vědomí prožívání bez pohlcování vědomí v prožívaném přirozeně současně vede ke stále nové zkušenosti prožívání samotného vědomí.

Základní přirozeně indukovanou tantrickou disciplínou směřující k celistvosti našeho vědomí Já jako celku je intuitivní snaha o současné trvalé udržování vědomí celo-tělesného sebe-prožívání, prožívání sebe, druhých i všech zkušeností světa v zrcadle celo-tělesného pole vědomí. Udržování vědomí celo-tělesného bytí vede ke zcela nové zkušenosti tělesnosti jako pociťujícího pole vědomí.
Proti záři neomezeného prostoru jsou i ty nejkrásnější zážitky neúplné...
Uživatelský avatar
Alaja
 
Příspěvky: 4878
Registrován: stř 09. zář 2015 11:07:22
Poděkoval: 250
Poděkováno: 346-krát v 333 příspěvcích

Re: O prvotním principu Života

Příspěvekod Alaja » stř 12. úno 2020 22:08:33


https://joga.vedomi.info/prvotnim-principu-zivota-4/

O prvotním principu Života (4)

16.4.2017 ∼ Jiří Krutina


Zkušenostní reinterpretace původního textu Abhinavagupty: Paramārthacarcā

IV.

Různé aspekty prožívaných objektů světa nejsou různé a oddělené od je vyzařující záře vědomí, jsou ryze trans-subjektivními foneticko-světelnými kvalitami samotného vědomí, které je vždy svobodné a současně zrcadlené v prožívaném světle vědomí. Všechny pociťované a vnímané rozdíly jsou podobny zrcadlení světla v drahokamu nebo zrcadle – různými záblesky jediného lomu světla a významu.(4)

Všechny formy bytí jsou nejen ohraničenými formami vědomí (těly/kula), ale současně také individuálními samostatnými jednotkami-kvanty vědomí, které ztělesňují a vyzařují. Jejich vnímání a prožívání je výsledkem inter-subjektivního světla prožívajícího vědomí a prožívané formy vědomí. Věci nejsou předem dané tak, jak je vnímáme, ale stále se aktualizující a strukturující v našem vědomí jako výsledek vzájemné interakce prožívajícího vědomí a prožívaného.

V.

Pokud akceptujeme jako zkušenostně sebe-potvrzující, že cokoliv samovolně vzniká v dutině dělohy matky, nezbytně nabývá podoby svého původního vzoru, pak stejně tak zrcadlo pociťujícího vědomí nepotřebuje a nevyžaduje žádnou jinou zevní příčinu mimo sebe k nabývání podob a tvarů všech existujících věcí ve světě, které jsou výsledkem výhradně jeho Sebe-prožívání. (5)

Na metaforickém vyjádření procesu vznikání plodu v děloze matky je komunikován způsob vznikání všech forem bytí ze svého vědomí. V otevřeném poli neohraničeného vědomí potenciálu (Děloha Velké Matky/MÁ KÁLÍ/KUNDA) se rodí všechny formy bytí, tedy všechny těla z intenzit svých potenciálů skrze živé pociťující „zrcadlo“ vědomí. Tato temná – černá sféra neprojevených možností o různých intenzitách a kvalitách tvoří nejprimárnější sféru samotného vědomí jako takového.

VI.

Pokud svou zkušeností akceptuješ esenciální neoddělitelnost prožívaného objektu a samotné jeho vědomí prožívání, pak ó vědomí Já, jsi to ty sám, a nikoliv žádné z prožívaných já, kdo je Nejvyšším Bytím a vše, co je přítomno, je bezprostředně prožíváno v tobě. Toto poznání vzkvétá skrze vrozenou milost v tobě samém, ó nejvyšší Bytí, jež jsi věčně aktualizovaným tvořením. (6)

Pro-cit-nutí do skutečnosti-světa vědomí, je jeho znovu – rozpoznáním (abhi-džňána). Nic nezískáváme, nic nelze k této skutečnosti přidat ani jakýmkoliv soustředěním pozornosti, či jejím ovládáním z jakéhokoliv zkušenostního já, které si přivlastní uvědomování či pozornost.

Co lze, je odstranit nesprávná přesvědčení o vědomí, zakalující nám vnímání a rozpoznat stále věčnou přítomnost vědomí v naší zkušenosti. Nejde o otázku mnoha let nějakého „duchovního úsilí“ či meditace v ústraní, jak to nesprávně tvrdí někteří duchovní učitelé, ale jde o otázku meditativního myšlení v souladu se skutečností odstraňující nesprávná přesvědčení a vnímání vědomí přímo tam, kde se ve svém životě nacházíme.

VII.

Toto věčně nové znovu-procitnutí Sebe, Já, je od samotného počátku vždy stále nově přítomné a sebe-potvrzující. Co zbývá zkušenostně rozpoznat je vždy přítomnou ochotu-připravenost a doslova dychtivost Pána, kterým je časem a prostorem neomezené, všeprostupující pole vědomí Já. Skláním se tomuto Pánu Bhairavovi. (7)

Bhairava označuje nejvyšší tantrické osobní božstvo jako plné ztělesnění zkušenosti vědomí samého (Šiva), je stále přítomen jako nejvnitřnější potenciál duše každého člověka. Právě k nejvnitřnějšímu potenciálu našeho bytí se máme k němu „sklánět“, nikoliv nějakému „bohu“.

VIII.

Těchto sedm veršů komunikuje jemné pochopení odstraňující veškerou úzkost a z ní plynoucí nesprávné úvahy a skutečnosti. Udržuj toto pochopení v srdci svého bytí, pokud toužíš po nejvyšším principu života. Díky tomu vstoupíš do nejvyššího stavu Bhairavi znovu a znovu a tak přímo zříš tajemství nejvyššího stavu bytí přesahující všechny zkušenostní světy třech sfér. (8)

Tři (trika) základní sféry vědomí odpovídají vědomí toho co je, vědomí potenciálního, vědomí tvoření či stávání se, jež je výsledkem tvořivého pnutí obou předchozích sfér. Z této základní metafyzické trojice vědomí utkává předivo všech zkušenostních dimenzí všech rozmanitých těl a jejich světů.

Tato základní metafyzická trojice je obsažena i ve starobylé filozofii pranároda Árijsko-Slovanského (Triglav), který současně představuje tři základní charakteristiky vědomého bytí: Svobodu, Svědomí a Sounáležitost se vším, co je a může být.
Proti záři neomezeného prostoru jsou i ty nejkrásnější zážitky neúplné...
Uživatelský avatar
Alaja
 
Příspěvky: 4878
Registrován: stř 09. zář 2015 11:07:22
Poděkoval: 250
Poděkováno: 346-krát v 333 příspěvcích


Zpět na Úvahy a zamyšlení

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 3 návštevníků