Diskuse k Vostálovi

[armin]

Několikrát jsem na tvé řečičky naletěla, ale ted' už ne.

Co myslíš tím, že jsi naletěla?

[armin]

Sou-cítění není po-cit ale cit.

..............................................................

Aha,

tak to je to SAT CIT ANADA, že jo....

Pokud chceš mlít kraviny jako Jana, tak mě s tím neotravuj, já jsem slíbil pouze Janě že se jí budu zabývat, a ne všem hlupákům v okolí, jak si asi mnozí myslí...

Ještě že sis to tak hezky rozepsal, to seš fakt takovej trouba že nevidíš co jsi napsal ???

No, rozepsal jsem to tobě, že si třeba uvědomíš, že nepíšu o nějakém pocitu.
o SAT CIT ANANDA jsem nic nepsal. Mně jsou bližší naše slova - cit a pocit a nepletu do toho nějaké vyčtené duchovňačitiny a duchovňácký spekulace.

Možná jsem "takovej trouba", tak mi to třeba objasníš, co je na tom chybně.

[Trini]

Mně jsou bližší naše slova - cit a pocit

Mohl bys ty dva výrazy definovat a vysvětlit, jaký je mezi nimi rozdíl?

[Trini]

Několikrát jsem na tvé řečičky naletěla, ale ted' už ne.

Co myslíš tím, že jsi naletěla?

Začneš se na moment chovat jako normální člověk - já se na to nastavím - ale ty se v zápětí začneš projevovat jako nepříčetný rapl. Moment Dr. Jekyll a dlouho Mr. Hyde.
Takže ted' když se na moment začneš projevovat jako normální člověk, tak se už na to nenastavím. Protože vím, že v zápětí z tebe zase bude rapl. Tvoje chování mi připadá dost psychopatické. Různě jsem s tím experimentovala = měnila své reakce, ale pořád to samé.
At' už víš, že to děláš - zřejmě pak úmyslně, nebo to nevíš - obojí je podle mne psychopatické. Proto tě už neberu ani v nejmenším vážně. Podle mne máš velký problém.

[Trini]

já nejsem nijak závislý na nějaký Hiksový,
akoráte ji dávám za příklad, že to říká správně....

Podle mne ubližuje lidem mnohem víc než ostatní. Cpe je totiž drastickým způsobem do pocitu viny: Za všechno si můžeš sám: Gestapo tě umučilo k smrti = tvoje vina. Umíráš v koncentračním táboře = můžeš si za to sám. Čtyřměsíční dítě je útýráno otčímem k smrti = může si za to samo. To je prostě nemocný. Tomu mohou věřit jen masochisti. Ale zřejmě se jich mezi lidmi najde dost.

Ramana naopak lidem, kteří měli problém nést v běžném životě zodpovědnost za to, co v jejich životě probíhalo (a tím nemyslím ty drastické příklady, které jsem uvedla předtím), pomáhal tak, že jim radil, aby to předali Bohu. To má smysl, to je ok.

Ono to je ve skutečnosti stejně všechno jinak.

[Trini]

Od Vostalpetra:

No, rozepsal jsem to tobě, že si třeba uvědomíš, že nepíšu o nějakém pocitu.
o SAT CIT ANANDA jsem nic nepsal. Mně jsou bližší naše slova - cit a pocit a nepletu do toho nějaké vyčtené duchovňačitiny a duchovňácký spekulace.

................................................................................................................................................................................................

Jistěže pleteš,
copak třeba v budhismu se nemluví zrovínka čirou náhodou o soucitění ???

Mluví, že...

To nevidíš že pro pocit a soucit je základem těch slov "cit" ?

A zřejmě podobně jako ta Jana jsi ještě neslyšel o začátečnický meditaci neti neti,
která jednoduše říká že co pozoruješ či si uvědomuješ není Já....
Že pak později platí že i to pozorované má podstatu v Já, samozřejmě neznamená,
že nějaký city jsou zrovna a přímo to Já...

A city lze nepochybně pozorovat, stejně jako pocity a i soucity...

Takže proč o tom vůbec píšeš, je naprosto putna jestli je řeč o pocitech, soucitech nebo nákých citech....

Míníš se mnou probírat základy duchovních nauk pro začátečníky ???



No a ještě něco "objevnýho":

Negativní myšlení přispívá k riziku demence, tvrdí vědci

Dlouhodobý pesimismus a negativní myšlení souvisí s výskytem demence v pozdějším věku, vyplývá z nové studie.

Článek
Jste ten typ člověka, co vždy vidí spíše poloprázdnou než poloplnou sklenku? Pokud ano, měli byste se pokusit s tím něco udělat, protože je to špatné pro váš mozek, píše CNN s odkazem na výsledky nové studie vedené vědci z University College London.

Závěrem studie je zjištění, že opakující se dlouhodobé negativní myšlenky vedou ke zhoršení kognitivních funkcí mozku a vzniku většího množství dvou proteinů, které způsobují Alzheimerovu chorobu.

„Prohlašujeme, že repetitivní negativní myšlení může být novým rizikovým faktorem pro demenci,“ řekla vedoucí autorka studie Natalie Marchantová, psychiatrička a seniorní výzkumnice oddělení mentálního zdraví na University College London.


Vědci zjišťovali frekvenci negativních myšlenek u 350 lidí starších 55 let. Typickým příkladem takového myšlení je podle výzkumníků dělání si starostí o tom, co se stalo špatně v minulosti nebo co se může pokazit v budoucnu.

Část účastníků podstoupila pozitronovou emisní tomografii, což je zobrazovací metoda, díky níž mohli vědci vysledovat množství tau a beta amyloidů v jejich mozcích. Jde o zmiňované proteiny, které způsobují právě Alzheimerovu chorobu, nejčastější typ demence. Skeny ukázaly, že lidé, kteří častěji a delší dobu propadají negativnímu myšlení, měly ve svých mozcích více těchto proteinů.

Studie se zabývala i vlivem deprese a úzkosti, které rovněž zhoršují kognitivní funkce mozku, to už nicméně potvrdily starší výzkumy.

Neurolog: Díky studii změním léčbu

„Je to první studie, která ukazuje biologický vztah mezi repetitivním negativním myšlením a Alzheimerovou chorobou. Dává to lékařům lepší možnosti pro posouzení rizika a nabídnutí osobně přizpůsobené pomoci,“ řekl CNN neurolog a zakladatel newyorské kliniky specializující se na prevenci Alzheimerovy choroby Richard Isaacson.

„Mnoho lidí, kterých se to týká, si neuvědomuje riziko specifických negativních důsledků jejich ustaraného myšlení přímo na mozek. Tato studie je důležitá, změním podle ní způsob, jakým se starám o své pacienty,“ dodal.

Pozor na unáhlené závěry

„Je důležité vypíchnout, že tohle není o tom, že krátkodobé negativní myšlenky způsobí Alzheimerovu chorobu,“ okomentovala objev šéfka Alzheimerovy společnosti v Londýně Fiona Carragherová a pokračovala další kritikou.

„Většina lidí zahrnutých ve studii byla dopředu vybrána jako skupina s vyšším rizikem Alzheimera, takže potřebujeme vidět, jestli jsou výsledky platné i pro širokou populaci,“ dodala.

Vliv myšlení na zdraví nezpochybňuje nikdo

O prospěšnosti pozitivního myšlení na lidské zdraví obecně vypovídá už celá řada starších studií.

Například loni vědci publikovali výzkum, podle kterého mají lidé s pozitivní perspektivou mnohem vyšší šanci, že se vyhnou fatálním kardiovaskulárním onemocněním, než pesimisté. „V podstatě jde o to, že čím pozitivnější člověk je, tím víc je chráněn před srdečním infarktem nebo mrtvicí,“ parafrázuje CNN závěr studie.

Podle jiných studií mají pozitivně smýšlející lidé také větší pravděpodobnost lepší imunity, fungování plic a celkově i šanci žít zdravě. Podle amerického kardiologa Alana Rozanskiho je to tím, že optimisté častěji cvičí, zdravě jedí a méně kouří.


PS,



Takže se omlouvám, nejste idioti, ale pouze dementi...

[armin]

Mně jsou bližší naše slova - cit a pocit

Mohl bys ty dva výrazy definovat a vysvětlit, jaký je mezi nimi rozdíl?

Ty nevíš co je cit?
Pocit je "po citu", když cit probíhá ho uchopíme, tím umrtvíme a místo citu vnímáme pocit - už si ho nějak uvědomíme a podle svého nastavení pojmenujeme, zařadíme a pamatujeme, rozvíjíme, stává se emocí, která řídí myšlenky, postoj atd. A cit živá přítomnost, vztah je "pocitem" v našem světě nahrazena.

Sou-cit je přirozená empatie, otevřenost, sdílení bytí. Ani to nemusí být sou-cit s nějakou konkrétní bytostí Je to cit, srdce, opravdové srdce.
Pocit nás uzavírá do našeho světa, nahrazuje cit, sou-cit.

[Alaja]

Podle jiných studií mají pozitivně smýšlející lidé také větší pravděpodobnost lepší imunity, fungování plic a celkově i šanci žít zdravě. Podle amerického kardiologa Alana Rozanskiho je to tím, že optimisté častěji cvičí, zdravě jedí a méně kouří.

Náhodou, podle toho, co je na krabičkách cigaret uvedeno, tak kouření má prý na svědomí naprosto všechna onemocnění.
A tak zbývá málo příležitostí, aby něco zbylo na onemocnění z negativního myšlení....leda tak rakovina, ta si v tom libuje......

[armin]

Takže se omlouvám, nejste idioti, ale pouze dementi...

Teď jsi se zase netrefil.
To máš z toho, že střílíš od boku a tak se často netrefíš.
Kompenzuješ tuhle chybovost postojem, že tam, kam jsi střelil byl vlastně cíl, protože cíl je neurčitý a objeví se tam, kam střílím ((to je ta tvoje kvantová fyzika dezinterpretovaná do tvé "duchovnosti". Ty jsi ve všem. Ty (tvoje ego) jsi zkrátka Absolutno.

A v tom si proto dobře rozumíš "s" Hiksovou
Umožňuje ti to neuvědomit si svoji současnou tristní duchovní situaci (to by bylo pro ego utrpení a to přece neexistuje).

Působíš obrazně řečeno jako motorka, která vyletěla ze silnice ještě hlučí motorem a točí se jí kola naprázdno.
Vypadá to tak, ale doufám a věřím, že to tak není.
To víš víra naděje láska ...

P.S. A mne zajímá proč se projevuješ tak jak se projevuješ a proč tomu tak je.
Jen abys věděl proč jsem založil tohle vlákno.

[Trini]

Mně jsou bližší naše slova - cit a pocit

Mohl bys ty dva výrazy definovat a vysvětlit, jaký je mezi nimi rozdíl?

Ty nevíš co je cit?
Pocit je "po citu", když cit probíhá ho uchopíme, tím umrtvíme a místo citu vnímáme pocit - už si ho nějak uvědomíme a podle svého nastavení pojmenujeme, zařadíme a pamatujeme, rozvíjíme, stává se emocí, která řídí myšlenky, postoj atd. A cit živá přítomnost, vztah je "pocitem" v našem světě nahrazena.

Sou-cit je přirozená empatie, otevřenost, sdílení bytí. Ani to nemusí být sou-cit s nějakou konkrétní bytostí Je to cit, srdce, opravdové srdce.
Pocit nás uzavírá do našeho světa, nahrazuje cit, sou-cit.

Takže cit je podle tebe živá přítomnost. Ona je taky neživá přítomnost? A co je to přitomnost? Ona probíhá? A přitom je to srdce?

A pocit je mrtvý cit?

Takhle se opravdu nedoruzumíme. To jsi na tom s těmi koncepty podobně jako Jana.

[Trini]

Ptala jsem se google, co je to cit.

Objevilo se ve slovenštině:

https://sk.wikipedia.org/wiki/Cit

Cit (často považovaný za identický s pojmom emócia) je afektívny stav na rozdiel od vedenia; psychický jav, ktorý spočíva v prežívaní príjemnosti alebo nepríjemnosti.

City sa vzťahujú na javy, ktoré majú stabilný motivačný význam. City odhaľujú osobnosti predmety, ktoré zodpovedajú jej potrebám a motivujú ju k činnosti zameranej na uspokojovanie danej potreby.

City sú biologicky účelné, majú regulatívny charakter, sú atavisticky staršie ako rozumové procesy, a preto silnejšie, menej ovplyvniteľné ako kognitívne procesy.

Podľa Wilhelma Wundta sa cit vyznačuje tromi podstatnými znakmi: 1. príjemnosťou - nepríjemnosťou, 2. vzrušením - upokojením, 3. napätím - uvoľnením.

Když jsem se ptala české Wikipedie na cit, objevila se jen emoce

https://cs.wikipedia.org/wiki/Emoce

Emoce
(přesměrováno z Cit)

Emoce (dle M. Macháče (1985) z lat. emovere - vzrušovat, dle M. Nakonečného (1997) lat. motio - pohyb, emoce latinsky jsou potom emotio) jsou psychicky a sociálně konstruované procesy, zahrnující subjektivní zážitky libosti a nelibosti, provázené fyziologickými změnami (změna srdečního tepu, změna rychlosti dýchání atd.), motorickými projevy (mimika, gestikulace), změnami pohotovosti a zaměřenosti. Hodnotí skutečnosti, události, situace a výsledky činností podle subjektivního stavu a vztahu k hodnocenému, vedou k zaujetí postoje k dané situaci. Podle metaanalýzy však fyziologické reakce na dané emoce nejsou jednotné.

[Trini]

Pocit

https://cs.wikipedia.org/wiki/Pocit#:~: ... A1ln%C3%AD.

Pocit může být slabě vnímaná i obtížně pojmenovatelná emoce, myšlenka, vjem, případně jejich kombinace. Různé pocity jsou součástí lidského prožitku nebo i zážitku, tedy každého běžně prožívaného lidského života. Může se jednat o pocity libé, nelibé, pozitivní, negativní nebo i neutrální. Pocit obvykle vyjadřuje něco, co člověk neumí sám přesně pojmenovat a vyhodnotit a co on sám vnímá jak smyslově, tak mimosmyslově.

Některé pocity umíme pojmenovat dobře, zejména se jedná o pocity vztahující se k fungování našeho vlastního, tedy svého lidského těla. Často pociťujeme různé biologické a fyziologické potřeby (hlad, žízeň, chlad, teplo, nutnost vyměšování apod.) nebo fyziologické pochody (třeba bolest, nevolnost, závrať apod.)

Mnohé lidské pocity bývají tzv. smíšené, jedná se o jejich různorodou směs.

Pocity spojené s osobním prožitkem našeho vědomí se ve filosofii označují jako qualia.

Rozdíl mezi citem a pocitem

https://books.google.at/books?id=_-i4Dw ... em&f=false

V nesouladu je tedy naše pojetí pocitu s Říčanem, který rozdíl mezi citem a pocitem uvádí následovně: "Od pojmu citu odlišíme pojem pocitu, který má blíže k vnímání, mluvíme např. o pocitu tepla: poněkud nelogicky přejímá psychologie z přirozeného jazyka sousloví jako je "pocit viny" či "pocit méněcennosti". Podle nás "pocit viny" nebo "pocit méněcennosti" není nelogický, pocit je jednoduše interpretací prožitkové komponenty emoce viny či méněcennosti, emočního afektu.

Aha

[Trini]

https://www.zenysro.cz/blogy/osobni-roz ... e-a-pocity

Emoce a pocity

Nějakou dobu přemýšlím nad rozdílem mezi emocemi a pocity. V poslední době se kolem nás vyrojilo mnoho článků a knih o tom, že nemoci pochází z našich nezpracovaných emocí a že si za ně vlastně můžeme sami tím, že se nám někde v těle nezpracované, negativní nebo potlačované emoce hromadí. A že každý se může uzdravit, pokud bude myslet pozitivně, ve svém životě vše přijme a nastaví svou mysl správným směrem. Ale kde se vlastně emoce berou? Skutečně jsme schopni je sami ovlivnit?

Začala jsem tedy pátrat, číst, hledat informace, přemýšlet a prociťovat své emoce a chci se s vámi podělit o má zjištění. Emoce vnímám jako něco velmi hluboko zakořeněného v nás. Emoce jsou vrozené funkce důležité pro naše přežití. Vyvolávají je v nás různé podněty, které jsou pro nás subjektivně významné, takže to znamená, že jsou pro každého jinak významné. Každý prožíváme stejnou situaci odlišně. A to na základě našich zkušeností z minulosti. Ať už v minulosti dávné, kterou si už třeba ani nevybavujeme (ale v podvědomí je uložena) nebo si ji vybavujeme, protože se buď stala v blízké minulosti, nebo to byl tak silný zážitek, že jej máme významně uložen. Emoce jsou základní motivací lidského chování. Přičemž to potvrzuje, že motivace je u každého z nás vnitřní a není ji možné ovlivnit zvenčí. Pouze můžeme motivaci u druhého člověka stimulovat.

Osm základních emocí je: strach, odpor, vztek, smutek, radost, překvapení, souhlas a očekávání. Tyto emoce mají největší vliv na náš život, na naše rozhodování, protože se rozhodujeme na základě pocitů, které z těchto emocí vychází. Nejvýznamnějším hybatelem našeho chování, podle mého pozorování, je strach. Strach ze změny, strach, že o něco přijdu, že něco nebo někoho ztratím, strach, že neobstojím, že mě nepřijmou, že jsem jiný/jiná, že mě nepochválí, strach, že se na mě bude někdo zlobit, že něco nestihnu, neudělám včas, strach že zůstanu sám/sama… a tak dále. Doplňte si sami. Zkuste toto ve svém životě obrátit. Ať hlavním hybatelem našich životů není negativní emoce, ale pozitivní, takže radost. Postupně zpozorujete ve svém životě a na svém těle velké změny.

Každá emoce má svou funkci, například funkcí radosti je pohoda a připravenost k přátelským jednáním. Funkcí strachu je vyhýbání se ohrožení nebo vyhýbání se bolesti. Každá emoce souvisí s určitými pocity, které v nás vyvolává. Ale to je zase subjektivní, protože jeden člověk se bude radovat a druhý plakat při stejné situaci. Například u sebe pozoruji, že čím dál tím více situací u mě vyvolává pláč. Ale ne pláč ze smutku, ale z radosti, ze vděčnosti. To jen člověku tečou po tváři slzy. Slzy dojetí, protože život je krásný. Člověk má v podstatě nezměněnou tvář a uvnitř, u srdce tak nádherný pocit, který spustí to, že mu z očí kanou slzy a zažívá stav, že život je krásný a užívá si privilegium bytí. Je to nádherný pocit, který má podle mě silně pročisťující efekt. A přitom v minulosti badatel William James (a k témuž závěru dospěl i dánský psycholog Christian Lange) sdělil světu „Jsme smutní, protože pláčeme“. Prý to znamená, že tělesná změna podle Jamese předchází a je příčinou vzniku emoce, tzn. že nepláčeme proto, že jsme smutní, ale jsme smutní, protože pláčeme; jsme veselí proto, že se smějeme; máme strach, protože se třeseme atd. Podle této teorie je zdrojem emocí thalamus https://cs.wikipedia.org/wiki/Thalamus).
Za pláč, křik a jiné emoční chování je pak prý odpovědný hypothalamus
Mám jiný názor (však nejsem uznávaný vědec), protože ve svém těle napřed cítím a pak se u mě spustí fyzický projev. Ale bůh ví, jak to každý máme. Třeba i toto může být u každého z nás jinak, protože uznávám, že např. smích je nakažlivý a že pokud se někdo začne smát, dokáže rozesmát celou skupinu, i když původně třeba měla náladu smutnou. Také proto jsou různé kurzy, kde se lidé učí v podstatě násilně smát.

Emoce můžeme rozdělit nejen podle toho, jaký pocit v nás zrovna vyvolávají, ale i podle délky trvání. Podle délky trvání je dělíme na afekty, nálady a dlouhodobé citové vztahy.

Afekty jsou intenzivní a prudké emoční reakce na různé zážitky (výbuchy hněvu, zlosti, spontánní smích, radost a další). Vyznačují se rychlým vznikem, bouřlivým průběhem a krátkým trváním a také nedostatkem racionální kontroly nad naším chování v těchto okamžicích. Mají tendence k okamžitému jednání a nedojde-li k „vybití“ tohoto afektu, dojde k jeho městnání a hrozí, že i nepatrný zážitek pak vyvolá další reakci v budoucnu.

Nálady vyjadřují trvalejší stav a vyznačují se malou intenzitou a delším trváním. Ovlivňují ostatní psychické funkce jako je pozornost, paměť, motivace, zájmy, postoje.

Dlouhodobé citové vztahy, v intenzivní formě se jim říká vášně, jsou dlouhodobé, trvalé city, které jsou zaměřeny ke konkrétní bytosti (například láska k určitému člověku, nebo k domácímu mazlíčkovi), věci (například láska k plyšovému medvídkovi, autu), ideje (například náboženské vyznání …) nebo aktivity (například zájmy a koníčky).

Emoce můžeme dále rozdělit podle kvality na nižší emoce (radost, smutek, strach, hněv aj.) a vyšší emoce (intelektuální, estetické, sociální).

Nižší emoce jsou spojeny s instinkty a pudy a vycházející ze základních životních potřeb, například hlad a sex. Mezi ně se řadí pocity somatické, jako je pocit únavy, bolesti, hladu a jiné a city obranné či útočné, které slouží jako jakýsi obranný mechanismus proti zevním vlivům. Nižší emoce mohou mít podobu afektu, nálady i dlouhodobého emočního stavu. Na rozdíl od zvířat jsou u lidí instinktivní a pudové projevy a s nimi spojené emoční stavy racionálně kontrolovány a kultivovány. Za sebe si tyto nižší emoce spojuji se spodními čakrami (tedy 1. – 3.).

Vyšší emoce jsou někdy označovány také jako morálka, protože jsou součástí etických, estetických, sociálních a intelektuálních postojů a jednání. Získávají se v průběhu života (nejsou vrozené) a jsou ovlivňovány společností, rodinou, skupinou lidí, mezi kterými se vyskytujeme a která nás ovlivňuje. Mívají zpravidla charakter dlouhodobého emočního stavu a často bývají trvalé. Ovlivňují charakter a formát osobnosti a motivují jedince ke konkrétním typům sociálního chování. Tyto vyšší emoce jsou podle mého názoru spojeny s vyššími čakrami (tedy 4. – 7.).

City (pohrdání, láska, touha, soucit, hrdost, stud, něžnost, takt, lítost atd.) jsou trvalejší emoce, které vyjadřují vztah k osobám, věcem, ale i pojmům jako je třeba pravda, spravedlnost, svoboda a jiné.

.
.
.

Hm...

[armin]

Ona většina lidí si uvědomuje až emoce a to považují za cit.
Emoce je produktem myšlenky, která cit omezí a dá myšlenkovému procesu náboj. Promění cit třeba v hněv, strach, zamilovanost atd.
Cit je citlivost, otevřenost, vnímavost. Cesta z uzavření do své mysli. názorů, představ atd.

Krishnamurti na toto téma říká například toto:
"Soucit jde ruku v ruce s velikou inteligencí. Tato inteligence není činností vědomostí. Vědomosti mohou vyřešit mnoho intelektuálních i technických problémů, ale inteligence je něco zcela odlišného. V žádném případě nepřijímejte to, co říkám, jenom to pozorujte. Možná jste přečetli velké množství knih, možná jste schopni skvěle diskutovat a řešit problémy, avšak mysl, která řeší problémy, není myslí inteligentní. Inteligence přichází se soucitem a láskou. A je-li tato inteligence soucitným jednáním, stává se globální, nikoliv nějakým konkrétním činem."

http://jiddu-krishnamurti.net/cs/otazky-a-odpovedi/krishnamurti-otazky-a-odpovedi-45

[Trini]

Ona většina lidí si uvědomuje až emoce a to považují za cit.

To je nesmysl. Cit, emoce, pocit jsou pojmy vymyšlené lidskou myslí, aby lidé mohlí mezi sebou - co možná nejlépe, do nejmenších podrobností - komunikovat. Zřejmě se tím nazvalo přibližně něco, ale přesně definováno to nikdy - jak je vidět - nebylo, a tak si každý může ty pojmy definovat podle svých představ - jako to děláš např. ty.

Nikdy jsem nevěděla a dodnes nevím, co je to "já" - nikdo mi to nikdy nedefinoval. Jen jsem se učila komunikovat s ostatními - nejdříve jsem zřejmě říkala Peta papá, než jsem si všimla, že všichni říkají místo toho jména nebo pojmenování (máma, táta) "já". Tak jsem to začala dělat taky. Stejně tak jsem začala používat ostatní pojmy. U konkrétních to jde bez problémů, protože se dá na ně ukázat, u abstraktních je to už těžší.

Emoce je produktem myšlenky, která cit omezí a dá myšlenkovému procesu náboj.

Pořád si nedefinoval cit. To přece podle tebe má každý vědět, že? Tvrdíš, že cit je živá přitomnost. Tak mi definuj přitomnost. Když říkáš "živá", tak zřejmě musí existovat také nějaká jiná než živá. Vysvětli to tedy.

Promění cit třeba v hněv, strach, zamilovanost atd.

Myšlenka (= pojem v mysli?) má takovou moc, sílu, že z citu (co je to? pořád ještě nevím) vytvoří emoci (= další pojem vytvořený myslí - ale pro co vlastně? )

Cit je citlivost, otevřenost, vnímavost.

Aha, ted' je zas cit citlivost, otevřenost, vnímavost - koho (čeho) k čemu?

Cesta z uzavření do své mysli. názorů, představ atd.

Ale vždyt' tohle všecho, co jsi sepsal, je z tvé mysli, jsou to tvé představy. Dokážeš si to uvědomit?


Aha a ted' přijde citace od někoho, koho považuješ za autoritu:

Krishnamurti na toto téma říká například toto: "Soucit jde ruku v ruce s velikou inteligencí. Tato inteligence není činností vědomostí. Vědomosti mohou vyřešit mnoho intelektuálních i technických problémů, ale inteligence je něco zcela odlišného. V žádném případě nepřijímejte to, co říkám, jenom to pozorujte. Možná jste přečetli velké množství knih, možná jste schopni skvěle diskutovat a řešit problémy, avšak mysl, která řeší problémy, není myslí inteligentní. Inteligence přichází se soucitem a láskou. A je-li tato inteligence soucitným jednáním, stává se globální, nikoliv nějakým konkrétním činem."

A ted' jsem to dítě, co volá: Vždyt' je císař nahej!"

Pro mne je soucit sou-cítění.

Cítím bolest (vnímám bolest, je tady bolest - v těle, v psyché, kterou jsem se naučila označovat jako "mou, svou" - nebot' právě z tohoto konkrétního těla, psyché je pozorován a vnímán svět - aspon to tak připadá).
Vnímám, cítím v mém těle, v mé psyché bolest jiného těla a psyché nebo je jich více, nebo-li prožívám to jako by to bylo v mém - to je pro mne sou-cítění. "Cizí bolest" se stala "mou bolestí". Proniká mne ( umožnuje to moje křehkost).

Co je tedy cit? Energie, stav, energetický stav?

[Alaja]

Co je tedy cit? Energie, stav, energetický stav?

Jj, podle mne je to mentální energie....která se dá tvarovat do kladných či záporných stavů....

Promění cit třeba v hněv, strach, zamilovanost atd.

PS. dalo by se také uvažovat o tom, že je to něco, z čeho v hmotném stavu vznikly gravitační či magnetické síly .......

Třeba Pratchett v jedné své knize o zeměploše tu magnetickou sílu nazval..."láska k železu"....

[Trini]

Od Vostalpetra:

Teď jsi se zase netrefil.
To máš z toho, že střílíš od boku a tak se často netrefíš.

.......................................................................................................................

Jenže já nejsem Hiksová, nikomu neradím,
a ani nejsem ty abych se trefoval do lidí
já fakt nemám zapotřebí se někam trefovat,
páč ty mně žádný otázky nekladeš,

s tebou je to stejný jako s Janou, stále jen chodit přiblble dokola
v kolečku duchovní pitomin...

Kompenzuješ tuhle chybovost postojem, že tam, kam jsi střelil byl vlastně cíl, protože cíl je neurčitý a objeví se tam, kam střílím ((to je ta tvoje kvantová fyzika dezinterpretovaná do tvé "duchovnosti". Ty jsi ve všem. Ty (tvoje ego) jsi zkrátka Absolutno.

......................................................................................................................................................................................................

Proč si mě pleteš s Hiksovou, to je přece učitelka, ta dělá něco zcela jiného než já !
Mým záměrem není se trefovat správně (vono by to bylo stejně ho... platný)
mým záměrem je vyvolat pohyb, chceš-li boj,
boj protikladů...
Cesta je cíl...
Proto vystačím s tím svým oblíbeným že je to naopak....

Hiksová dává informace a já dělám vopak...

[Trini]

Od Vostalpetra:

Podle mne ubližuje lidem mnohem víc než ostatní. Cpe je totiž drastickým způsobem do pocitu viny: Za všechno si můžeš sám: Gestapo tě umučilo k smrti = tvoje vina. Umíráš v koncentračním táboře = můžeš si za to sám. Čtyřměsíční dítě je útýráno otčímem k smrti = může si za to samo. To je prostě nemocný. Tomu mohou věřit jen masochisti. Ale zřejmě se jich mezi lidmi najde dost.

Ramana naopak lidem, kteří měli problém nést v běžném životě zodpovědnost za to, co v jejich životě probíhalo (a tím nemyslím ty drastické příklady, které jsem uvedla předtím), pomáhal tak, že jim radil, aby to předali Bohu. To má smysl, to je ok.

Ono to je ve skutečnosti stejně všechno jinak.

..................................................................................................................................................................................................................

Tak ti nevím,
život je prostě činnost a pokud tu činnost neovládáš, tak pak prostě děláš chyby,
to je stejný jako kdybys neuměla matiku nebo češtinu,
ovšem s mnohem horšími následky....

Tak je prostě učí jak se tu činnost naučit,
v prvé řadě se musí sesynchronizovat sami se sebou, tedy musejí chtít to co chtějí,
a ne to co si pouze myslí že chtějí,
no a za druhé to musejí odevzdat bohu...

Samozřejmě mindráci (kdo jinej by tam taky chodil) mají velkej problém již s tím prvním,
protože se neustále ženou za štěstím což jim způsobuje vzrůst utrpení,
tak prostě jim říká že mají dělat a chtít to co skutečně chtějí...

Někdy je to trošku horor ty rozhovory,
ale alespon to ještě jakš takš lze rozkličkovat,

takže vyhánět z lidí tydle démony které je ovládají je nekonečný točení se v kruhu...

[armin]

Pro mne je soucit sou-cítění.

Přesně tak. Ale není to jen soucítění s bolestí druhého, ale i s radostí druhého i s klidem druhého a nejen druhého. Nebo ty to máš jinak?
Dobře - obecněji pojem soucit formuluje například ten Krishnamurti, proto jsem ho ocitoval. Ne jako nějaký argument. Já tě o ničem nepřesvědčuji, nepotřebuji tě o něčem přesvědčit a tedy nějak nějak argumentovat. Myslel jsem že jsi zvědavá na vysvětlení, toho, co jsem napsal a proto jsem se pokusil to zformulovat.

Pro tebe je autoritou Wikipedie, že jsi ji ocitovala? No asi ne, tak stejnou motivaci k citaci něčeho zkus vidět i u druhého. Třeba nemají všichni stejnou motivaci a postupy jako Jana.

Ty s Vostálem jste už totiž tak zblbnutí komunikací s Janou, že jste pořád nastražení k obraně a útoku a už nedokážete pochopit, co píše někdo jiný...
Všude vidíte, co a jak dělá Jana a automaticky si to promítáte na všechny ostatní.

[Trini]

Tak ti nevím,
život je prostě činnost a pokud tu činnost neovládáš, tak pak prostě děláš chyby,

To považuji za blbost. Člověk nedělá chyby, člověk prožívá zkušenosti. Jako chybu se naučil označovat, když není spokojen s výsledkem. Tak se to naučil od svých "vychovatelů".

to je stejný jako kdybys neuměla matiku nebo češtinu,
ovšem s mnohem horšími následky....

Doučovala jsem druhé matematiku a pochopila jsem při tom, že za to nemohou, když jim to nejde. Mně to šlo samo. Tak jsem zkoušela různé metody, jak jim to ulehčit.
Mně dělal vždy velké problémy český pravopis (německý nebo ruský ne, to šlo bez problémů). Ale ve větném rozboru jsem byla perfektní.

Každý je holt nadaný na něco jiného. Mnohost a různorodost.

Tak je prostě učí jak se tu činnost naučit,
v prvé řadě se musí sesynchronizovat sami se sebou, tedy musejí chtít to co chtějí,
a ne to co si pouze myslí že chtějí,

Ale to je přece blbost. To je jen alibismus, aby Hicksová měla nějaké odůvodnění, když její nablblé rady nevyjdou. Tak začne tvrdit, že to vlastně nechtěli.

Jak zatím má být nějaké chtění, tak už je to na nic.

Někdy je to trošku horor ty rozhovory,
ale alespon to ještě jakš takš lze rozkličkovat,

takže vyhánět z lidí tydle démony které je ovládají je nekonečný točení se v kruhu...

No, rady duchovních učitelů, i když jsou obvykle jen "starší žáci" jsou smyslplnější než ty uplné blbiny od Hicksové. Ty si do toho interpretuješ něco, co v tom vůbec není.

V 80. letech se to snažili řešit New Agečáci tvrzením, že si to všichni domlouváme, než se narodíme: "Já budu hrát dceru, kterou ty budeš zneužívat a týrat." Protože už tenkrát někdo přišel s tím, o čem dnes Hicksová tvrdí, že to chaneluje.

Když si někdo dělá, co chce, tak tím nutně zasahuje do možností druhého, ten si pak nemůže dělat, co by chtěl. A tvrzení, že to vlastně nechce, je opravud nablblé.

Možná svět vypadá, jak vypadá, protože si pár lidí s neuvěřitelným množstvím peněz, dělá, co chce - dělají ze světa své loutkové divadlo. Někdo by jim měl vysvětli, že to vlastně nechtějí.