inspiruj.cz

Tak jsem několik let se angažoval na Inspiruj i na Poradně. Mnohé jsem poznal, mnohé jsem vyzkoušel, pochopil ale z pohledu duchovní cesty (mé či druhých) nejsou výsledky moc povzbudivé. A to ani tady ani na poradně.
Nejsem si jistý, zda moje závěry a poznatky v tomto prostředí vůbec publikovat.

Mám dojem, že na to tady nikdo není zvědavý. Že všichni jsou zvědaví spíš na svůj "úspěch" v komunikaci, jak tomu bývá v kolektivních diskuzích.
A duchovní cesta tu nikoho vlastně nezajímá, nikomu nechybí (ani neví, co to vlastně je) - jak je to normální ve většinové společnosti.
Všichni jsou spokojeni s tím, co mají, akorát by nejspíš rádi, aby to druzí ocenili, jak tomu v kolektivu bývá.

A někteří "machři" se posunuli od duchovna rázem k duc-hovnu. To se stává, když člověk neobstojí na duchovní cestě. Takto to s ním zamete.

Pan Tomáš na otázku:
"Jak poznáme, že jsme z duchovní cesty sešli?"
odpověděl:
"No podle toho, že se vám začne všechno dařit."

A o to nám tu hlavně jde, aby se nám všechno dařilo. Ne?

armin píše:A o to nám tu hlavně jde, aby se nám všechno dařilo. Ne?

Watch Zlatan and learn.

A o to nám tu hlavně jde, aby se nám všechno dařilo. Ne?

Já nějak nevím o co mně jde, měl bych to snad vědět ?

A mělo by mně o něco jít ?



Myslím, že by sis měl konečně nastudovat stav osvícení abys z toho mohl odvodit sadhánu pokud možno správně,
a ne tak, že by někomu mělo o něco jít...
Pokud to ale chceš popsat pomocí chtění, tak to by mělo jít o to, aby ti o nic nešlo...

Prozatím popisuješ pouze ego sadhánu která se nikterak neliší od jakéhokoliv jiného chtění čehokoliv, prostě nějaké chtění něčeho, co považujeme za "štěstí",
ego se rozhodlo, ego usiluje, egu se daří nebo nedaří, ego má cíl atd.

S tím si běž za Janou...

To že se ti daří nebo nedaří je jednak hodnocení ega (takže zbytečně se tím zaobírat)
stejně takjak říká Maharadž známkou duchovního pokroku je nezájem o to, jestli jsi duchovně pokročil,
jelikož je to opět hodnocení ega,
takže co s tím ?

Pan Tomáš na otázku:
"Jak poznáme, že jsme z duchovní cesty sešli?"
odpověděl:
"No podle toho, že se vám začne všechno dařit."

Musí to být naopak, takže správně je to tak, že to poznáme podle toho, že jsme vyšli na duchovní cestu...

Pokud tě zajímá ještě to daří a nedaří tak si to prostě taky vobrat a máš to...

Ale vůbec nechápu proč to spojovat do nákýho "pocitovýho" guláše...

armin píše:
To se stává, když člověk neobstojí na duchovní cestě. Takto to s ním zamete.

Ale to se podle mne právě stalo tobě. A místo, abys to dal do pořádku, tak to promítáš do těch druhých.

Ty to vidíš u nás tady, já to vidím u tebe.

Snad je proto lepší, když to budeš diskutovat s Evou na Poradně, že nejsou lidi apod. Už to děláte leta, tak proč by jste s tím měli přestat a zkusit něco jiného, že?

A jestli se vám nedaří, tak bud'te spokojeni, jak to děláte správně.

Já to obdobně jako Petr neřeším. Co by to jako mělo být, že se "daří dobře"? Co tím myslíš?



P.S. Mě když se někdo zeptá, jak se mi daří, tak ze mě akorát dostane.: Hm, no, jo . Žádnou standartní odpověd': Děkuji za optání, daří se mi dobře.

Také netuším, o co arminovi vlastně jde.

Duchovních textů nejrůznějšího žánru je tu na inspiruj přece už mraky, takže ten, kdo se rozhoduje jak "duchovně kráčet", má docela velký výběr.
Ale podle mne je lepší cestu absolvovat sám, dle svých dispozic , a pak si to nakonec prozkoumat, kterému duchovnímu směru to bylo nejbližší.

Ale jestli armin tady hledal nějakého svého budoucího žáčka, tak má nejspíš smůlu, alespoň mezi těmi několika, co sem pravidelně píší. Podle mne totiž ti už jen odpočívají a relaxují na konci té duchovní cesty, ale armin si toho nevšiml.
Ale docela bych mu přála ten úspěch, aby se mu ozval někdo neznámý, neodkopaný, a nechal se arminem duchovně vyučovat...

Ne každý má tendenci stát se učitelem....já o tom nesnila ani jako mladá, ani nyní, když už mladá nejsem. Učit někoho (kdo o to stejně nestojí) holt není mé poslání. Co jsem mohla, to jsem na netu dávno zveřejnila a jestli si z toho někdo něco vybral, je to jeho věc.

PS: stejně netuším, co chtěl armin vlastně učit....

Trini píše:
Já to obdobně jako Petr neřeším. Co by to jako mělo být, že se "daří dobře"? Co tím myslíš?

Já tím nic nemyslím. Citoval jsem, co nám pan Tomáš v úzkém kruhu řekl.
Já to chápu velmi přesně, i mám tu zkušenost, že to tak je a proč to tak je.

A nechci to svým vysvětlováním rozmělňovat.
Ber, nebo nech ležet.

Alaja píše:PS: stejně netuším, co chtěl armin vlastně učit....

Dark Zen!

armin píše:Ber, nebo nech ležet.

Only a Sith deals in absolutes!

Alaja píše:

Duchovních textů nejrůznějšího žánru je tu na inspiruj přece už mraky, takže ten, kdo se rozhoduje jak "duchovně kráčet", má docela velký výběr.

Duchovní cesta je o něčem jiném než si něco vybírat.
Nechci někoho něco učit.

Když se v člověku probudí duchovní cesta, cesta k obětování, opuštění všeho pro Pravdu, začnou se dít zázraky. Objeví se učitel, ne nějaký Osho nebo Mooji, ale ztělesnění vnitřního učitele, osud se začne odvíjet jinak (vývojová karma) atd. Je to intenzivní - náročné, je to zázrak.
Duchovní cesta je intimní vztah s Bohem (Mistrem) nebo jak to říci a velká milost, spalující oheň. Krása, která zastavuje dech, sou-cit otevírající cestu ke skutečným druhým, vstup do Neznáma...
Není nic krásnějšího a nic smysluplnějšího.
A je to velká Milost. A pokud se člověk kvůli nějakým svým mindrákům nebo jiným důvodům neschopnosti se pustit samosvojnosti nebo tendence si cestu přivlastnit,
pak Milost se stáhne zpět a člověka pak ani neví, co to vlastně zmizelo ("už z toho vyrostl") a začne machrovat a "duchovně" žvanit podobně jako tady Vostál. Mlátit "duchovní" prázdnou slámu.
Strážce prahu (psychologické pokušení) člověka "vyhodí" z cesty do prachu duchovňáckého odpadu, duchovních sebepředváděčů a žvanilů. a rádoby učitelů. A dotyčný ani neví, že se mu to stalo.
Hřích proti duchu svatému se nedá odpustit. Není kdo by ho mohl odpustil. Trest (důsledek) je ztráta Ducha svatého, Milosti...

To není můj případ, ale je zde a hlavně nejen zde hodně názorných příkladů takového pádu do Krásy prosté "pohody" a spokojenosti se sebou.

P.S.
Kdyby náhodou někoho zajímalo, o čem je duchovní cesta, doporučuji knihu CH. Trungpy "Protnutí duchovního materialismu"

Z tebe byl ten žádaný a správný kazatel v kostele. Zřejmě ses minul povolání.

armin píše:Nechci někoho něco učit.
...

Tak proč to v následujícím dlouhém a naléhavém odstavci děláš?

honzam píše:

armin píše:Nechci někoho něco učit.
...

Tak proč to v následujícím dlouhém a naléhavém odstavci děláš?

To není učení.
Je to když tak výzva ke změně.
Samozřejmě planá.

armin píše:P.S.
Kdyby náhodou někoho zajímalo, o čem je duchovní cesta, doporučuji knihu CH. Trungpy "Protnutí duchovního materialismu"

A co je tohle?

armin píše:P.S.
Kdyby náhodou někoho zajímalo, o čem je duchovní cesta, doporučuji knihu CH. Trungpy "Protnutí duchovního materialismu"

Tohle?

V tomto smyslu neexistuje žádný vnější problém, který by se nedal vyřešit s naší schopností měnit způsob, jak se vztahujeme ke svým emocím. Seznámení se s touto pravdou přináší pocit osvobození. Jednou z praxí bódhisattvy je transformace překážek ve stezku. Jako praktikující buddhismu ji můžeme provádět pouze v případě, že máme určitou kapacitu zdravě a čistě se vztahovat ke svým pocitům a emočnímu životu. Pokud tomu tak není, možná jen pozitivní fasádou zakrýváme hlubokou bolest. Transformovat svůj život znamená víc než jen být pořád pozitivní — jde o schopnost věci plně cítit, ať už jsou příjemné či bolestné, a zůstat přitom otevření a prostorní. Prostornost naší zkušenosti neznamená, že činíme život pozitivním — znamená to, že jsme otevření, angažovaní a opravdoví v tom, co je. V praxi mahámudry se emoce přirozeně osvobodí do své vrozené vitality a původního bdělého vědomí, pokud se naučíme setrvávat otevření a jasní. Schopnost bódhisattvy transformovat životní okolnosti se rodí z jeho hluboké vnitřní otevřenosti vůči pocitům. Má-li k této transformaci dojít, je zásadní, aby byl člověk schopen zůstat v těle a bděle přítomný uprostřed plnosti citového života.

Bože, vždyť je to začátek cesty ....i když je to na konci knihy....

Zkus nabídnout něco pokročilejšího....

Tohle je na mě příliš náročné. Už jsem dávno ztracený případ.

armin píše:

Trini píše:
Já to obdobně jako Petr neřeším. Co by to jako mělo být, že se "daří dobře"? Co tím myslíš?

Já tím nic nemyslím. Citoval jsem, co nám pan Tomáš v úzkém kruhu řekl.
Já to chápu velmi přesně, i mám tu zkušenost, že to tak je a proč to tak je.

Tak se to týkalo právě jen tebe a toho úzkého kruhu.

Řekl jsi, že E. Tomáš by se se mnou ani nebavil, takže to není určeno pro mne. Moje cesta byla jiná. A to pokud vím, E .Tomáš řekl, že cest je nespočetně mnoho. Kdyby bylo pro mne správné, si od E. Tomáše něco osobně vyslechnout, tak by se to určitě stalo, o tom vůbec nepochybuji. Proto jsem také nikdy nelitovala, že jsem se za Tomášovými nepodívala. Navíc jsem si jistá, že kdyby mně měli něco říct, tak mi to řeknou i ted'. Žiju totiž v podstatně jiném světě - co se týče duchovna - než ty.
Pro tebe je zřejmě správný tvůj svět, pro mě ten můj.

Navíc: Kdyby to bylo určené i mně, tak bys to dokázal vysvětlit a nemlžil bys.

Alaja píše:

armin píše:P.S.
Kdyby náhodou někoho zajímalo, o čem je duchovní cesta, doporučuji knihu CH. Trungpy "Protnutí duchovního materialismu"

Tohle?

V tomto smyslu neexistuje žádný vnější problém, který by se nedal vyřešit s naší schopností měnit způsob, jak se vztahujeme ke svým emocím. Seznámení se s touto pravdou přináší pocit osvobození. Jednou z praxí bódhisattvy je transformace překážek ve stezku. Jako praktikující buddhismu ji můžeme provádět pouze v případě, že máme určitou kapacitu zdravě a čistě se vztahovat ke svým pocitům a emočnímu životu. Pokud tomu tak není, možná jen pozitivní fasádou zakrýváme hlubokou bolest. Transformovat svůj život znamená víc než jen být pořád pozitivní — jde o schopnost věci plně cítit, ať už jsou příjemné či bolestné, a zůstat přitom otevření a prostorní. Prostornost naší zkušenosti neznamená, že činíme život pozitivním — znamená to, že jsme otevření, angažovaní a opravdoví v tom, co je. V praxi mahámudry se emoce přirozeně osvobodí do své vrozené vitality a původního bdělého vědomí, pokud se naučíme setrvávat otevření a jasní. Schopnost bódhisattvy transformovat životní okolnosti se rodí z jeho hluboké vnitřní otevřenosti vůči pocitům. Má-li k této transformaci dojít, je zásadní, aby byl člověk schopen zůstat v těle a bděle přítomný uprostřed plnosti citového života.

Bože, vždyť je to začátek cesty ....i když je to na konci knihy....

Zkus nabídnout něco pokročilejšího....

Ten samý pocit mám z Trungpy i já. Že to, co píše, je jen pro takovou všeobecnou orientaci, než se rozhodne někdo hledat.