Duchovní cesta

[Eva Nada]

Deus ex machina

[Alaja]

Deus ex machina

Deus ex machina pochází z antického starořeckého divadla, kde se nazýval ἀπὸ μηχανῆς θεός [apo méchanés theos]. Je to způsob, kterým antičtí dramatici řešili zdánlivě neřešitelnou situaci, do které se dostal hlavní hrdina. V takovém momentě byl na jeviště prostřednictvím mechanického zařízení spuštěn nějaký bůh (často v podobě sochy) a situaci rozřešil. Divadelní kus pak zpravidla brzy končí.
V pozdějších dobách se takto označuje už jen princip náhlého a nečekaného vyřešení situace.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Deus_ex_machina

[Alaja]

Tak jsem ten film zkoukla do větší půlky.
A ještě víc mne to utvrdilo v tom, že toto by můj učitel nikdy nebyl, i kdybych nějakého někdy potřebovala.
On nepředělal západ, ale západ předělal jeho...a tak zahodil vše, co do něho tibetští duchovní učitelé v mládí vložili...

To L.Rampa ten odchod na západ zvládnul lépe...nezačal ani chlastat, ani sexovat, natož brát nějaké drogy.....

[Alaja]

Listovala jsem si v googlu..(automatický překladač) .a ten mi potvrdil, že:

...
Těch několik učitelů, kteří měli takovou zkušenost, však bylo v jedinečné privilegované pozici, aby mohli porovnat obě zkušenosti. Nejsympatičtější z nich byl Trungpa Rinpočhe, který testoval a ochutnal nádhery západní civilizace v Anglii. Byl jedním z mála buddhistických učitelů, s nimiž mohl mluvit o takových věcech, na které se ho zeptali mnozí z jeho studentů - včetně mě -. Oficiálně byly samozřejmě zakázány všechny nelegální drogy. Ale soukromě Trungpa Rinpočhe měl, jak mi řekl (a zde parafrázuji volně z vadné paměti), hodně sympatie pro studenty, kteří vzali LSD. Dokonce dobrovolně nabídl, že bychom si to mohli v budoucnu vzít spolu - příležitost nebo výzvu, kterou jsem mu nikdy nepostačoval, a to jak k mé lítosti, tak k úlevě. Návrh byl vzrušující i děsivý. Koneckonců, jeho styl a dovednost spočívala v prořezávání výletů duchovního materialismu, nikoli k jejich vedení.

To není překvapivé. Buddhismus, více než většina duchovních cest, nemá sklon být velmi ohromen „zkušenostmi“, ať už jsou to duchovní nebo psychedeličtí. A Trungpa Rinpočhe, pro všechny jeho navenek divoké nekonvenční chování, byl tibetský mastif, když se to stalo praktickým: váš zadek byl na hranici, což znamenalo na polštáři. Alespoň v „raných dnech“ sedmdesátých let byl jeho sangha moudřejší a otevřenější než mnozí. Zdálo se, že nejde o to, aby se samsara nevyhnul, ale aby se do ní přímo dostal, pokud se ráno vrátíte na polštář, ukojíte nebo smažíte. Jak řekl v jednom z mála veřejných prohlášení o tom, LSD byla jakousi „super-samsárou“, a jelikož to zvyšuje určité samsarické tendence, může to být užitečná metoda.

O marihuaně byl méně tolerantní. Hlavním problémem, jak mi jednou řekl, bylo to, že marihuana měla tendenci „napodobovat meditaci“. Toto převzetí vedlo k dramatické konfrontaci se skupinou jeho nejranějších studentů. Na počátku sedmdesátých let se kmen hippies, známý jako Pygmejové, stal studenty a byl prvním, kdo kolonizoval nevyvinutou zemi, která se od té doby stala známou jako Rocky Mountain Dharma Center. Dláždili spolu zvláštní sortiment obytných prostor - jurty, jednopokojové pokoje, A-rámy, šestistěnnou kabinu. "V noci byla hlavní zábava tendence kopat, nalila pivo, kouřila kloub," informovala Barbara Stewartová o tom čase ve Vajradhatu Sun (srpen / září 1991), "ale následovalo setkání, silný a násilný střet, který by nakonec znamenalo začátek konce soukromé komunity Pygmejů. . . . Kouření marihuany, řekl Rinpoche, si k sobě lhali a oddávali se sebeklamu. Měli by hořet marihuanu i sebeklam. . . . Pygmejové byli ohromeni, naštvaní a zmatení. Ale jen jeden člověk - zavolej mu Mike - se bránil. Jim Lowry si pamatuje tuto scénu. . . . "Mike zasáhl Rinpočheho a Rinpočhe zasáhl Mikea." Bylo to násilné, byla to obrovská erupce. Rinpočhe hodil květináči. . . zmeškal Mika. Maggie vykřikla: „Zastavte!“ . . . . Rinpočhe v krbu postavil oheň. "Zničte sebeklam," řekl. . . . Bylo to napjaté, ale klidné. . . . Všichni šli a dostali drogu a hodili ji do ohně. Byli jsme trochu zpěv: 'Zničte sebeklam, zničte sebeklam.' . . . První dathun [měsíční skupinová meditace] byl bodem obratu, který potvrdil zřejmé, že tato země má být meditačním centrem, a nikoli řemeslnou komunitou Pygmy jako Eden. “

....

https://translate.google.cz/translate?h ... ch&pto=aue

[armin]

můžeš druhé učit ale pouze jako učení sebe sama skrze činnost učení druhých,

ale mistr už sám sebe nic učit nepotřebuje...

Spontaneita platí POUZE A JEN PRO TEBE SAMÉHO, jen pro tvou vlastní činnost, pro druhé platí něco zcela jiného co je pro ně spontánní....

Spontaneita je pouze a jen o tvé činnosti a ne o tvé produkci co ty vyprodukuješ,

prostě se to vztahuje jen a pouze k tobě a ne k druhým...

To je individuální záležitost, žádní druzí s tím nemají nic společnýho,

i když třeba s nimi bojuješ, tak ta spontaneita se vztahuje jen k tobě,

jiní to mají jinak...

No vidíš, jak pořád řešíš spontaneitu
Mne když napadne někoho něco učit, třeba dítě vyslovovat správně "r", tak nemám v tom žádný záměr - třeba jestli se tím já něco učím nebo co ty to kolem spontaneity pořád řešíš, zkrátka mne to napadne a je to pro mne radost a nepotřebuji si o tom teoretizovat ani se nějak hlídat abych náhodou neměl záměr.
I záměr mohu mít spontánně, i usilovat, když na to přijde mohu spontánně. Ty ne?

[armin]

K tomu Trugpovi.
On založil centra, kde se cvičila hinajánová meditace, šamatha a pak vipašána. Já jsem v takovém centru se účastnil pravidelných meditací. U nás je reprezentantem (vedoucím center v Česku) Tomáš Machander který přeložil většinu knih (cyklů přednášek) které v češtině vyšly.
Ale v užším kruhu kolem sebe a v některých svých přednáškách Trungpa reprezetuje vadřrajánu, která je pro většinu lidí, kteří vědí co je dobro (pro ně) a co je zlo (pro ně), kteří dobru se věnují a zlu se vyhýbají, čelí, tak pro ty je vadžrajána a tedy i Trungpa nepřijatelná.

Ale to je v pořádku. Každému co jeho jest. Čemu může porozumět, realizovat. Co je pro mne, nemusí být ještě pro tebe.
Je to věc zrání, zkušeností, poznání, osvobození, které má své stupně a proměny, podobně jako ve vědě.
Zajímavé, že neprobuzená "běžná" žena Eva cítí v tom Trungpovi tu sílu a svobodu.

Probuzená Trini a Alája k tomu naopak cítí odpor.
Jestli ony netvoří spolu spíš tak trochu něco jako cech panen kutnohorských

[Trini]

Probuzená Trini a Alája k tomu naopak cítí odpor.

Kde je jen slabost a závislost, tam žádná svoboda není.
Začínáš svým projevem připomínat intaga.

[Alaja]

K tomu Trugpovi.
On založil centra, kde se cvičila hinajánová meditace, šamatha a pak vipašána. Já jsem v takovém centru se účastnil pravidelných meditací. U nás je reprezentantem (vedoucím center v Česku) Tomáš Machander který přeložil většinu knih (cyklů přednášek) které v češtině vyšly.
Ale v užším kruhu kolem sebe a v některých svých přednáškách Trungpa reprezetuje vadřrajánu, která je pro většinu lidí, kteří vědí co je dobro (pro ně) a co je zlo (pro ně), kteří dobru se věnují a zlu se vyhýbají, čelí, tak pro ty je vadžrajána a tedy i Trungpa nepřijatelná.

Ale to je v pořádku. Každému co jeho jest. Čemu může porozumět, realizovat. Co je pro mne, nemusí být ještě pro tebe.
Je to věc zrání, zkušeností, poznání, osvobození, které má své stupně a proměny, podobně jako ve vědě.
Zajímavé, že neprobuzená "běžná" žena Eva cítí v tom Trungpovi tu sílu a svobodu.

Probuzená Trini a Alája k tomu naopak cítí odpor.
Jestli ony netvoří spolu spíš tak trochu něco jako cech panen kutnohorských

A co by jsi vlastně chtěl na Trini a Alaje změnit? Čím se ti nezamlouvají, když jsou takové jaké jsou?

Že jsi ty chodil s Vackem na ta psychedelická sezení na UK.....

A dopřeješ to i Evě? Jak jsem četla, obnovili výzkum, tak si můžete dopřát nyní nějaké ty houbičky....jistě ji potěšíš....

[Alaja]

No jo, vyrostli nám další vědečtí odborníci, co pokračují ve výzkumu...

https://www.irozhlas.cz/nepouzivat_-_ve ... sbartosova

Po 40 letech se do Česka vrací výzkum psychedelik. LSD vystřídaly lysohlávky



https://www.flowee.cz/esprit/vzdelavani ... -a-60-leta

Báječná léta psychedelik: Československo bylo centrem výzkumu LSD

[Alaja]

https://www.flowee.cz/esprit/vzdelavani ... -a-60-leta

Báječná léta psychedelik: Československo bylo centrem výzkumu LSD

Řada významných světových pracovišť opět zkoumá potenciál, který se skrývá v látkách, jako je meskalin, LSD či psilocybin. Některé z těchto institucí mají však již dřívější zkušenost, a to z doby 50. a 60. let. Než byly tyto látky na dlouhou řádku let zakázány, patřilo na špici výzkumu Československo.

Jednou z významných osobností tehdejšího psychedelického hnutí je americký psycholog českého původu Stanislav Grof. Právě na jeho popud se uskuteční zářijová Mezinárodní transpersonální konference, jež proběhne v Praze.

Lysergamid ve výrobě

50. a 60. léta nepatřila ani tak meskalinu, ale z převážné většiny diethylamidu kyseliny lysergogové, spíše známé pod zkratkou LSD. První vzorky této látky dorazily do Československa jako dar od basilejské farmaceutické firmy Sandoz (mateřské firmy LSD, kde byla roku 1943 poprvé syntetizována Albertem Hofmannem). V roce 1961 bylo LSD poprvé syntetizováno na domácí půdě Výzkumného ústavu pro farmacii a biochemii v Praze. Průmyslově se pak LSD chytl závod Spofa v Komárově u Opavy a pod názvem Lysergamid ho začal rozšiřovat po celé republice jako experimentální léčivo.

Samotný výzkum LSD probíhal od 50. do 70. let (přesněji od roku 1952 do roku 1974). Sezení s tzv. lysergovkou, jak se LSD lidově říkalo, proběhly tisíce. Na psychiatrickém oddělení v Sadské se uskutečnilo na 3000 léčebných sezení, kterých se účastnily i známé osobnosti, stejně jako v psychiatrické léčebně v Bohnicích, kde se s LSD seznámili například Karel Gott nebo nedávno zesnulý herec a mim Boris Hybner. A na co se LSD experimentálně zkoušelo?


Přínos autoexperimentů

Psychology v souvislosti s LSD zajímala problematika optických a jiných poruch vnímání, poruchy myšlení, prožívání a odžívání událostí a traumat z ontogenetického vývoje jedince, testovaly se i genetické účinky LSD anebo vliv účinků látky na spermiogenezi. Výzkumy byly také cílené na nejrůznější skupiny, jako byly autistické děti, alkoholici, exhibicionisti, neurotici a psychotici.

Podstatné místo při experimentech měli zdraví jedinci a autoexperimenty psychologů, psychiatrů a dalších odborníků na lidskou duši. Přínos vlastního prožitku byl pro většinu z nich velmi podstatný pro pochopení psychického stavu jejich pacientů. To potvrzuje ve své knize vedoucí kolektivu na psychiatrické klinice Univerzity Karlovy Jiří Roubíček.

„Vlastní zkušenost s prožitím intoxikace, která představuje zhruba zkrácený psychotický stav, má nesmírnou cenu pro pracovníky v oblasti psychiatrie. Je tu možno, aby lékaři, psychologové, sociální pracovníci i ošetřovatelé na sobě samých prožili to, co denně sledují u svých nemocných, a lépe se tak vcítili do jejich zážitků."

Na tomto pracovišti, kde výzkum LSD probíhal jako první v celém Československu, nashromáždili od roku 1952 do roku 1961 130 experimentů na 76 dobrovolnících. Dávky se pohybovaly mezi 20 až 250 mikrogramy a podávaly se povětšinou právě odborníkům na duševní zdraví.

Experimenty armády

Dalším významným krokem v klinickém užívání psychedelik bylo založení Výzkumného ústavu psychiatrického v roce 1961. Na tomto ústavu, který se v současné době jmenuje Psychiatrické centrum Praha, pracoval také Stanislav Grof, který zde položil základ své teorie o perinatálním traumatu.

Československo bylo každopádně jedním z prvních států, kde bylo LSD podřízeno státní kontrole. Řízená a kontrolovaná distribuce Lysergamidu Spofa přinesla pozitivní výsledky, nedocházelo tedy téměř ke zneužívání. S LSD dokonce experimentovala také armáda na Vojenské lékařské akademii pod vedením profesora Zdeňka Finka. I přes všechny pozitivní výsledky na československých pracovištích byla psychedelika roku 1974 přidána na zakázanou listinu a práce s nimi byla stejně jako na celém světě téměř na 20 let zastavena.

Znovuzrození psychedelik

Zákazy z let minulých dnes již každopádně neplatí a my můžeme doslova v přímém přenosu sledovat, jak se přístup k psychedelickým látkám mění. Díky velkému pokroku ve vědě jsou psychedelika seriózně studována a velmi často se o nich hovoří jako o lécích na duševní onemocnění.

Všechny dosavadní snahy o pochopení významu psychedelik a jejich možné roli v práci s vědomím směřují k již zmíněné Mezinárodní transpersonální konferenci, která si bere za cíl přehodnotit náš dosavadní pohled na svět ze všech možných úhlů pohledu. Psychedelika mohou v tomto procesu hrát důležitou roli. Chcete-li být u toho, tak neváhejte a na přelomu září a října přijeďte do Prahy.

[Alaja]

Probuzená Trini a Alája k tomu naopak cítí odpor.
Jestli ony netvoří spolu spíš tak trochu něco jako cech panen kutnohorských

Kdo to LSD nikdy nebral, nemůže patřit mezi osvícené....

[Alaja]

viewtopic.php?f=22&t=4062&p=34198&hilit=drogy+vacek#p34198

Krutina-Vacek: Sebevraždy, pokusy o sebevraždu, psychiatrické drogy, psychiatrická léčba

péči psychiatrů skončila řada členů sekty, konkrétně: Jaroslav Šajban, dat. nar. 12. 4. 1980 (pokus o sebevraždu; případ Jaroslava Šajbana je zadokumentován v psychiatrické léčebně v Bohnicích, kam byl v lednu 2015 převezen přímo z „meditačního semináře“ sekty Vacka-Krutiny ve Zlenicích poté, co se pokusil opakovaně o sebevraždu (skok pod vlak) a vyhrožoval vraždou své matky). Jaroslav Šajban sám konzumoval LSD a těsně před uvedenou akcí syntetické THC), Markéta Jindráková, Dagmar Pospíchalová, Nikol Šrajerová, Jiří Vacek, Emilie Vacková, Jiří Krutina, Eva Krutinová, Karolína Volfová, Miloš Cimprich (sebevražda), Pavel Štumpf, nar. 19. 5. 1986, Miroslava Pettingerová (pokus o sebevraždu, manželka dalšího člena sekty Roberta Pettingera, René Hrala dat. nar. 22.02.1954 a jeho syn Filip Hrala, Tomáš Havlíček a zřejmě řada dalších, jejichž osudy byly/jsou vůdci sekty utajovány. Většina z uvedených osob konzumvala a/nebo stále konzumuje psychotropní látky nebo silné psychiatrické drogy (to platí zejména pro stále okultně aktivně působící osoby: J. Krutinu, E. Krutinovou, M. Dědečka, R. Dědečkovou).


•Filip Blažek, dat. nar. 5. 5. 1978, sebe-vraždu oběšením spáchal 23. 12. 2011 v obci ZLENICE, v lese na posedu nedaleko budovy /bývalé protialkoholní léčebny/, kde se konaly "meditační semináře" Vacka-Krutiny
•Miloš Cimprich z Aše na Chebsku (skončil v psychiatrické léčebně v Dobřanech na Plzeňsku)
•Jana Lišková z Prahy
Filip Blažek, dlouholetý člen sekty a blízký "přítel" J. Vacka i J. Krutiny konzumoval psychotropní látky na základě "inspirace" od Krutiny i Vacka. Blažek bydlel v bytě Krutiny ve Strašnicích a do bytu Vacka na Lužinách docházel několikrát týdně.

Na sebe-VRAŽDĚ F. Blažka nesou Krutina s Vackem významný podíl. Krutina F. Blažkovi přímo napovídal, že „má již konečně UMŘÍT!“. Vacek, Krutina a řada takzvaných "přátel" ze sekty se k Blažkovi zachovali jako typické "hyeny" - byl pro malichernost (neúčast na "meditačním semináři") exkomunikován, ostrakizován a šikanován. Toto si jistě velmi dobře vzpomenou a vybaví "těňprtka" Dymanus, Počtová, Počta (Počtovi již mají fragment svého "přítele FUBU" opět doma v podobě syna Honzíka), Dědečková, Dědeček, Volfová-Krutinová, Vacek a další "přátelé". Podobně se chovali i k Janě Liškové, další sebevražedkyni (skok z okna panelového domu), která navštěvovala "klubovnu" v Praze (Ke klubovně 1).

V dopise F. Blažkovi Krutina stran konzumace LSD a lysohlávek přímo sděluje:

„Je možné, že si to v lysohlávkových experimentech otevřel a zůstal v tom uvíznutý, to se stává. To je z těch nevědomých experimentech. Málo lidí vůbec chápe, co je to psychedelická zkušenost a jak v ni meditovat a co dělat. Zjištuji stál evíce, soudě podle dopisů do dostávám, že s tím hledající experimentují, ale vůbe co tom nic nemají a naznají zákonitost, kterou se to řídí a zůstávají často uvíznutí se svým vědomím v těchto chycených stavech a pak pod jejich vlivem žijí svůj život. Pak vidí jaksi, jak je maminka neměla ráda a přitom si vůbec neuvědomují, že v psychedelickém stavu nahlédli pouze sebe sama a své vlastní tendence ovládat citově druhé promítli na vztah matky k nim. Nebo v psychedelické zkušenosti neprošli plně za rozpuštění ega a tedy fáze porodu, které se otiskují silou karmy a našeho podvědomí a zůstali uvízli v některé jejich části a to kolo karmy nepřesekli. Toto málokdo ví o čem je psychedelická meditace, an se není co divit, nikdo o tom z duchovních mistrů nepíše o této zákonitosti. Mám připravené pojednání o této zákonitosti, někteří si stál nemysli, že dát si LSD nebo huby je jen takový trip, opak je pravdou, je velkým zásahem do celé karmy i naší budoucnosti a může při správné znalosti a vybavení duchovní naukou mnohé přinést, ale také mnohé pokazit. Asi to budem ale muset vydat jako „samizdat“

„Vzhledem k vnitřnímu potenciálu a schopnostem jsem neměl nikdy o tebe obavy, nicméně stezku si jaksi neprováděl nejlépe ve vztahu k očistě a chápáním pozorovatele mysli, ale nebylo a není to má věc, neb jako tvůj mistr jsem se nikdy nepovažoval a ty jsi mě také nikdy tak nebral.Ale zapomen, že je něco jaksi oddělitelného, nebo, že snad vše jistým způsobem nesouvisí se vším.

Jinak doufám a přeji ti, at se vzpamatuješ, ale není to má věc, pokud nechápeš co a proč ti to píši, nevadí.“

„Jednak žádná panika. Nic zevně se neděje … jinými slovy musíš už konečně plně UMŘÍT!“

Krátce po sebevraždě Filipa Blažka vydal Krutina cynický, tradičně "vyhulený" a LSD "inspirovaný" článek s názvem „Sebevražda z duchovního pohledu“.

http://sekta-kult.blogspot.com/2017/09/ ... usy-o.html

[Alaja]

No jo, bral to pomalu kde kdo....jenom já ne....

https://www.reflex.cz/clanek/historie/8 ... zeman.html

75 let na LSD: V Česku se známou halucinogenní drogou údajně experimentoval i Miloš Zeman

Před 75 lety, 16. dubna 1943, zažil švýcarský chemik Albert Hofmann na vlastní kůži následky intoxikace drogou LSD. Toto psychedelikum vyzkoušel jako vůbec první člověk na světě, přičemž tak učinil pouze čirou náhodou, když mu látka kápla na ruku. Prožil později známé intenzivní pocity od úzkosti po štěstí a barevné fantazie. O tři dny později pokus zopakoval, tentokrát úmyslně, a výsledek byl stejný. S LSD se pochopitelně experimentovalo i v Československu. Známý je armádní experiment, kdy vojáci po chvilce působení drogy zcela ztratili schopnost jakéhokoliv plánování a velení. Historii výzkumů LSD jsme věnovali v rozsáhle cause, kterou si můžete opět přečíst.

Komunistické Československo bylo dlouho jedinou zemí světa, kde se legálně vyrábělo LSD. Lékaři tu dohlíželi na experimenty a terapie využívající proslulou halucinogenní drogu. Účastnily se jich stovky lidí – patřil mezi ně Karel Gott, Jan Švankmajer, Pavel Rychetský, Petr Pithart, Boris Hybner, Jiřina Šiklová, výtvarníci Ota Janeček, Vladimír Boudník nebo Jiří Anderle a prý i nynější prezident Miloš Zeman.

Jednoho dne v roce 1952 dora­zila na stůl Jiřího Roubíčka, docenta psychiatrické kliniky Univerzity Karlovy, krabice se skleněnými ampulkami. Obsahovaly diethylamid kyseliny lysergové – LSD. Tuto sloučeninu objevili roku 1943 chemici švýcarské farmaceutické firmy Sandoz v čele s „otcem LSD“ Albertem Hofmannem a popsali ji jako „fantastikum“, tedy drogu vyvolávající silné halucinace. Sandoz pro LSD nenašel žádné praktické využití, takže zdarma rozeslal vzorky vybraným lékařům. Včetně Roubíčka – vysokého, charismatického psychiatra, který studoval v Anglii a po návratu domů založil první československou elektroencefalografickou laboratoř, tedy EEG.

„Byl to lev salónů a měl kontakty s různými cizinci,“ vzpomíná dnes na Jiřího Roubíčka psycholog Jan Srnec. Roubíčka zajímalo srovnání schizofrenních pacientů a zdravých lidí v momentě, kdy obě skupiny podstupovaly dočasnou „modelovou psychózu“ vyvolanou LSD. Se Srncem začali hledat dobrovolníky, zejména své známé mezi umělci, aby zjistili, co mohou vytvořit nebo říci pod vlivem LSD.

Slova mají barvy!

Srnec tato sezení s LSD nahrával – třeba experiment malíře Oty Janečka nebo hudebního skladatele a výtvarníka Františka Chauna, otce režiséra Igora Chauna. Mnohé pokusné osoby prodělaly hroznou zkušenost. Psychologovi, spisovateli a komponistovi Václavu Pinkavovi, dnes známému spíš pod uměleckým jménem Jan Křesadlo, bylo právě 28 let, když mu v únoru 1954 podali perorálně 100 mikrogramů LSD. Po třiceti minutách experimentu Křesadlo na záznam říká, že má „velké ruce, jako bych se protahoval do dálky“, po hodině, že „slova mají barvy“, a po čtyřech hodinách, že „vše je roztříštěno, vše se mění, prostě jsou tam takové bizarní tvary“. Ještě následujícího dne Křesadla děsily ornamenty na stropě a zjevující se „škaredé slepice“ nebo obličeje obou osob vedoucích experiment.

Roubíček také pozval další psychiatry, aby podstoupili tuto psychózu. Stanislav Grof, „vynálezce“ holotropního dýchání působící od roku 1966 ve Spojených státech, dostal poprvé LSD v Roubíčkově klinice EEG roku 1956. Injekčně, pod stroboskopem. „V tom okamžiku mě zaplavilo světlo, jaké jsem si nikdy nedovedl představit,“ popisoval Grof později. „Měl jsem intenzívní pocit, že takhle to muselo vypadat v Hirošimě. Katapultovalo to moje vědomí z těla. Ztratil jsem asistentku, kliniku, kde se pokus konal, Prahu, planetu, měl jsem pocit, že moje vědomí nemá žádné hranice.“ Tato zkušenost ho přiměla zasvětit celý život studiu změněných stavů vědomí.

Jiří Roubíček posléze publikoval zážitky a umělecká díla „svých“ experimentátorů v knize Experimentální psychosy (1961), která československý výzkum LSD zpopularizovala. O čtyři roky později navštívil Prahu beatnický básník Allen Ginsberg a setkal se s Roubíčkem v kavárně Viola, kde o droze dlouze diskutovali; lékař básníka dokonce pozval na návštěvu bohnické psychiatrické léčebny. Tou dobou už mělo Československo své vlastní LSD.

Čs. psychiatrie na vlnách LSD

V padesátých letech se Československo snažilo vyvíjet své vlastní léky, aby získalo produkty na vývoz a zároveň aby nemuselo tolik dovážet z kapitalistických zemí. Ve Výzkumném ústavu pro farmacii a biochemii (VÚFB), který byl v pražské Kouřimské ulici otevřen v roce 1951, začali zkoumat alkaloidy derivované z námele, ve střední Evropě hojné houby parazitující na žitě. Námel produkuje sloučeniny užívané v porodnictví – a námelové alkaloidy jsou také předchůdci LSD. V roce 1959 pak chemici z VÚFB objevili novou cestu, jak z nich drogu získat. Ústav si zaregistroval Lysergamid – ochrannou známku pro LSD – a ministerstvo zdravotnictví schválilo jeho produkci „převážně k účelům experimentálním“.

Oldřich Vinař testuje v Ústavu pro doškolování lékařů několik nových psychiatrických léků, které se objevily v pozdních 50. letech, v Ústavu pro výzkum výživy lidu v Krči pak Miloš Vojtěchovský a mnozí další včetně Stanislava Grofa podnikali experimenty – často sami na sobě – dokumentující vlivy LSD, psilocybinu (drogy z takzvaných houbiček, například lysohlávek), benaktyzinu a dalších látek. Hledali tehdy „Toxin X“, který vyvolává schizofrenii.

Koncem padesátých let už psychiatři věděli, že LSD dokáže víc než jen vyvolat dočasnou psychózu. Pod odborným dohledem umí též „uvolnit“ pacientovo ego a emočně je „otevřít“, což se jeví jako užitečný nástroj pro freudovskou psychoanalýzu. Tu sice komunisté odmítli jako individualistickou a buržoazní (mladí lékaři, jako byl třeba Stanislav Grof, se ji mohli učit výhradně na soukromých lekcích při bytových seminářích), ale tolerovali skupinovou psychoterapii.

Roku 1960 podali doktoři Milan Hausner a Vladimír Doležal LSD šestadvaceti neurotickým pacientům v Lobči. V roce 1962 pak Státní úkol VII-12-5 vyhlásil nutnost hlubšího výzkumu „neuróz a reaktivních stavů“, což otevřelo dveře širšímu užití LSD. V roce 1965 byl doktor Hausner jmenován primářem léčebny v Sadské, která se záhy stala se 112 lůžky největší léčebnou využívající LSD v celé Evropě.

Karel Gott vzpomíná

Na psychoterapii pod vlivem LSD bylo v Sadské vyškoleno kolem třiceti psychiatrů a psychologů, z účinku látky byli většinou nadšeni. „Je velmi prospěšná osobnostem se sklony k závislostem,“ tvrdí i dnes doktor Jan Sikora, jenž se věnuje léčbě závislostí. V sedmdesátých letech mu LSD pomáhalo při léčbě alkoholiků v Psychiatrické léčebně v Horních Beřkovicích. Jednou podal LSD pětici beznadějných alkoholiků, kteří se experimentu zúčastnili jen proto, aby dokázali, že je droga k ničemu. „A byli to nakonec jediní pacienti, kteří vydrželi abstinovat řadu let,“ vzpomíná Sikora.

Dalším velkým centrem psychoterapie LSD se stal Výzkumný ústav psychiatrický (dnešní Národní ústav duševního zdraví) v Bohnicích. Do roku 1965 tu lékaři Stanislav Grof a Zdeněk Dytrych podali LSD během jedenácti stovek sezení. U pacientů zaznamenali nesmírně pestré reakce: někteří měli fantastické vize, jiní znovuprožívali traumata z dětství, na další udeřila deprese nebo záchvat vzteku, jiní se oddali extatickému nadšení nebo se ponořili do stavu naprosté blaženosti. Pokud pacient dostal LSD opakovaně – po několika dnech či týdnech –, mohl se jeho zážitek diametrálně lišit. Právě tato nevypočitatelnost drogy je ostatně důvodem, proč se mnozí odborníci vyslovují proti jejímu užívání v psychiatrii.

Zpěvák Karel Gott později vzpomínal, že se mu při sezení s LSD v Bohnicích „odkrývaly vzpomínky až do hlubokých dětských let, o nichž doposud vědělo jen mé podvědomí. Vyprávěl jsem profesoru Grofovi o rozhovoru mámy s tátou, který jsem jako malý kluk poslouchal za dveřmi.“

Herec a mim Boris Hybner má jinou vzpomínku: „LSD mi pomohlo, abych se našel, odpustil jsem spoustě lidí, objevil v sobě pokoru, která vede k odpuštění. Přestal jsem být agresívní, našel si laskavější pohled na svět.“

A svědectví výtvarníka Jiřího Anderleho? „Díky LSD jsem pochopil ten mirákl, proč jsem na světě.“ V průběhu posledního sezení v Bohnicích se Anderleho mysl po požití pilulky LSD ocitla v chodbě, která najednou končila tak, jako jednou skončí jeho život – a toto zjištění ho ohromilo natolik, že se od onoho momentu rozhodl věnovat výhradně svému umění.

Doktor Grof si při pozorování podobně dramatických zvratů začal myslet, že pacienti zpracovávají trauma z porodu a že i negativní zkušenost s drogou může (stejně jako bolestivé kontrakce rodičky) přinést jisté osvobození. A skutečně, mnozí tehdejší pacienti mluví dodnes v souvislosti s LSD o „znovuzrození“.

Nejdramatičtější příběh je asi ten Miroslavin. Dnes už je babičkou, žije u Berouna a je šťastná. V roce 1967 ji ale zcela ochromila deprese a naprostá hrůza ze sexu s manželem, trpěla katatonickými stavy. Podrobila se třem sezením s LSD pod dohledem doktora Borise Merhauta. Před tím posledním ji naučil modlitbu – a pak jí podal velké množství drogy. Seděla několik hodin na podlaze, zcela neschopná pohybu, a pak to přišlo: „Skrčila jsem se mezi dveřmi do fetální polohy a doktor Merhaut usoudil, že se cítím jako v okamžiku těsně před zrozením,“ vzpomíná Miroslava. „Přehodil přese mě deku, třásla jsem se. Pak jsem se natáhla na podlahu. Bylo to nádherné, Merhautova žena Eliška se mi zjevovala jako anděl, cítila jsem obrovskou lásku, rozplynula jsem se po místnosti… Byla jsem absolutně volná, svobodná. Tátu jsem milovala, i děti – táta, můj muž, je pro mě od té doby vším na světě.“

Zabývat se mystickými nebo náboženskými zážitky při intoxikaci LSD bylo v komunistické zemi samozřejmě riskantní. Grof si dával pozor, aby se o nich ve svých česky psaných pracích nezmínil. Učinil tak až po roce 1966, kdy přesídlil do USA a stal se propagátorem transpersonální psychologie, při níž se pacienti v rámci terapie vracejí do minulých životů, cestují do jiných dimenzí a meditují. Grofův konkurent Hausner ovšem napsal v roce 1966 komentář propagující terapii LSD přímo do Rudého práva. Mimo jiné tu uvedl: „LSD-25 je v tomto ohledu jakousi sondou do podvědomí... Sonda sahá velmi hluboko, často do prvých dnů života, ne-li dále.“

Prezident Zeman na LSD?

Jak zasahovalo LSD do politiky? Někteří psychiatři dnes tvrdí, že jejich kolegové, doktoři Souček a Černý, poskytovali terapii LSD ve smíchovském státním sanatoriu SANOPS, určeném vysoce postaveným stranickým představitelům.

Psycholog Eduard Bakalář z Ústřední vojenské nemocnice pak pořádal sezení s LSD s dobrovolníky a to včetně budoucího režiséra Jana Švankmajera, výtvarníka Martina Stejskala nebo nynějšího předsedy Ústavního soudu Pavla Rychetského. Ten v autobiografické knize Diskrétní zóna (formou rozhovoru ji napsal Tomáš Němeček) vzpomíná: „Připravili nám slamníky na podlahu – v jedné místnosti byl Petr (politik Petr Pithart; pozn. red.), ve druhé já, protože intoxikaci LSD asi skutečně nelze prožívat jinak než vleže, je to ohromný náraz. Nemocniční kachlíky nevytvářejí nijak příjemné prostředí a já měl navíc strach. (…) Neměl jsem žádné barevné halucinace, žádné radostné prožitky. Byl to černobílý, velmi intenzívní, těžko sdělitelný vjem. Osobně mu říkám vnímání Boha, pocit absolutní pravdy.“

Socioložka Jiřina Šiklová, rovněž dobrovolnice z UK, na LSD vzpomíná ráda: „Pro mě to byl pozitivní zážitek, který ve mně otevřel velmi mírumilovné myšlenky.“ Při intoxikaci pozorovala krásnou, zlatem zdobenou vázu, jež v ní probudila pocit, že by měla všechny bližní chovat v úctě – včetně politiků. „Řekla jsem si, že bych měla být tolerantní k politickým názorům jiných, ačkoli s nimi nesouhlasím,“ vypravuje dnes.

Jiřina Šiklová tvrdí, že s LSD experimentoval svého času dokonce i nynější prezident Miloš Zeman. „LSD jsme zkoušeli na různých chalupách a chatách a Miloš Zeman, tehdy mladý student nebo už možná absolvent Vysoké školy ekonomické, to také zkusil. A bylo to někde na Orlíku, v chatě Jiřího Hermacha.“

Bylo to opravdu tak?

Prostřednictvím svého mluvčího prezident vzkázal: „Nebylo to s určitostí LSD, Jiřina Šiklová doporučila v té době vyzkoušet marihuanovou cigaretu. S dodatkem pustit si k tomu, v poklidné situaci, nějaké pěkné LP. V oněch dobách Miloš Zeman dal na toto doporučení, žádné zvláštní účinky ale nezaznamenal. A od té doby již žádný takový experiment neabsolvoval.“

Léčba homosexuálů

Česká psychoterapie LSD se po roce 1968 pustila do ještě kontroverznějších vod, než byly ty politické. V Sexuologickém ústavu fakulty všeobecného lékařství Univerzity Karlovy se LSD užívalo k „léčení“ dvanácti homosexuálních mužů a šesti transsexuálních žen, kteří „nechtěli homosexuálně žít za žádnou cenu“. Zatímco devět mužů se sociálně adaptovalo a „třetina skupiny zcela upustila od homosexuálních kontaktů“, na ženy neměla „léčba“ žádný dopad. „LSD spíše dotvářelo poruchu a dodávalo ženám rozhodnost k prosazování touhy žít po mužském způsobu,“ uvádí odborná studie.

LSD se rovněž podávalo autistickým dětem v Dětské psychiatrické léčebně Dubí. Jakkoli to dnes zní jako šokující informace, tehdy nešlo o nic ojedinělého – v USA bylo tou dobou publikováno minimálně sedm odborných studií, tvrdících, že LSD má na autistické děti pozitivní vliv. Ředitel dubského ústavu Petr Boš v odborném žurnálu Československá psychiatrie napsal, že LSD pomohlo všem čtyřem dětem, jimž je podal. Mezi nimi byl i tři a půl roku starý chlapec, jenž „… ke konci sezení verbalizoval a překonal svůj strach z vody. Ten se váže k pravděpodobnému psychotraumatu v raném dětství (podle reference psychotické matky byl asi v 18 měsících posazen do horké vody, v ještě ranějším věku jej babička chtěla utopit).“

Psychotropní závody ve zbrojení

LSD je látka bez barvy, bez zápachu, bez chuti, navíc extrémně koncentrovaná – jeden gram může způsobit halucinace až u deseti tisíc lidí. I proto se o ni zajímaly armá­dy obou rivalů ve studené válce. V roce 1953 americká CIA hlásí, že SSSR vyvíjí LSD jakožto vojenskou zbraň, která by kontaminovala potravu nebo vodu, „aby se celé skupiny lidí – včetně armádních jednotek – staly lhostejnými k okolí“.

Ačkoli byla tato obava ve skutečnosti přehnaná (účinek LSD rychle zneutralizuje světlo, teplo nebo chlór), stačila na to, aby obhájila americký armádní výzkum a spustila psychotropní závody ve zbrojení. V roce 1966 prohlašuje americký generál J. H. Rothschild, že by USA mohly použít nezhoubné chemikálie typu LSD jako zbraně ve Vietnamu, Československá armá­da se zároveň pouští do vlastního výzkumu. O něm vypovídá i snímek Experiment z roku 1969 (dnešní hit YouTube), v němž se čtyři důstojníci doslova hroutí smíchy a nejsou ani schopni nasadit si plynové masky – vypili totiž kalíšek vody obsahující 150 mikrogramů LSD.

A pak je tu StB – používala LSD při výsleších? Těžko říct. Někdejší vysoký důstojník Státní bezpečnosti (a později také CIA) Josef Frolík ve svých pamětech Špión vypovídá uvádí, že v ruzyňské věznici měla StB laboratoř, v níž vězni sloužili jako „morčata ke zkouškám různých jedů, halucinogenních drog a sér pravdomluvnosti“. A minimálně jedno vysoce postavené „morče“ zde za nevyjasněných okolností, zřejmě právě po podání drog, v roce 1963 také zemřelo – šlo o někdejšího předsedu sociálně demokratické strany Bohumila Laušmana.

Také věznice Pankrác měla podobné oddělení, a to v areálu bohnické psychiatrické léčebny. Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV) po revoluci identifikoval 128 vězňů, kteří byli ve zdejším pavilónu č. 17 drženi mezi lety 1950 a 1989 především kvůli svým politickým aktivitám. „Většina těchto lidí vypověděla, že jim byly aplikovány halucinogenní látky,“ říká někdejší ředitel ÚDV Pavel Bret. „Někteří tomu říkali test pravdy.“ Jestli bylo mezi těmito látkami LSD, není ovšem jisté. Důkazní materiály byly skartovány a většina potenciálních pachatelů i svědků je dávno po smrti.

Zdrogování Západu?

V roce 1963 vypršela Švýcarům ze Sandozu platnost patentu na LSD a hned v následujícím roce československé ministerstvo zdravotnictví schválilo komerční výrobu přípravku Lysergamid. To vše za mohutného přesvědčování lékařů o „zvyšující se poptávce po tomto preparátu mezi našimi psychiatry“, provázeného tvrzením „že o náš lysergamid je vážný zájem také v zahraničí“.

Výroba se přesunula do státního podniku Galena v Opavě. Drogu posléze distribuoval státní podnik Léčiva pod názvem Lysergamid-Spofa. V dubnu 1966, po široce medializovaných provokacích Timothyho Learyho a zákazu nelegálního držení LSD v Americe, švýcarský Sandoz ohlásil, že s produkcí LSD končí, a tak se psychiatři celého světa spojili a začali jako jeden muž objednávat místo švýcarského LSD československý lysergamid. Jen v červenci 1966 navštívili Hausnerovu léčebnu v Sadské lékaři z Bostonu, New Yorku, Londýna, Bukurešti a Florencie. „Bylo jim doporučeno, aby o látku psali na Chemapol,“ napsal Hausner do oficiální zprávy.

A Chemapol vyhověl: podle jedné faktury ze srpna 1966 prodala společnost 5000 ampulí (celkem 0,5 gramu) lysergamidu jisté kanadské nemocnici za 2300 USD. Tou dobou bylo LSD součástí šedé zóny – USA schválily první zákony, které tuto látku zakazovaly v roce 1966, ale ve většině zemí světa bylo legální přinejmenším do roku 1971. Mnozí západní lékaři je tedy mohli bez obav dovážet. Nějaké samozřejmě proniklo na černý trh, kde se gram látky cenil až na 20 000 USD.

LSD ve „vysoké hře patriotů“?

Několik autorů tvrdí, že sovětský blok v šedesátých a sedmdesátých letech vyráběl obrovské množství LSD i jiných drog a pašoval je do západních států, aby tu prostřednictvím chemie radikalizoval mládež a destabilizoval vlády. Mnohé z těchto příběhů rozšířil bývalý československý politik a generál Jan Šejna, podle něhož naše vojenská kontrarozvědka vyvinula technologie pro masovou výrobu nelegálních drog a školila vlastní chemiky i mezinárodní pašeráky drog na základně v bratislavské čtvrti Petržalka.

Ať už to bylo kvůli drogám na černém trhu, nebo vinou mezinárodního tlaku na zákaz LSD, Československo s výzkumem drogy po roce 1974 skončilo. Ministerstvo zdravotnictví nařídilo okamžité zničení veškerých zásob přípravku Lysergamid. Zástupce ministerstva se osobně dostavil do Sadské a rozmašíroval veškeré ampulky kladivem, zlomený Milan Hausner strávil zbytek života léčbou horníků v uranových dolech ve Stráži pod Ralskem. Bohnickou zásobu LSD pak kdosi zakopal na nemocničním pozemku. Hledači pokladů, pozor: nenašla se zatím ani ampulka.

Léta to vypadalo, že je příběh u konce. Ale mladá generace lékařů testuje na prestižních amerických univerzitách terapie s užitím psychedelických drog jako psilocybinu nebo MDMA (tedy extáze), které by měly léčit závislosti a posttraumatické stresové poruchy. Loni švýcarský psychiatr Peter Gasser publikoval zprávu o tom, že terapie LSD snížila míru úzkosti u pacientů v terminálním stadiu rakoviny – a navázal na práci, již započal Stanislav Grof ve Státech před čtyřiceti lety. I v Bohnicích dnes lékaři užívají ke svým výzkumům psilocybin a EEG. Čeští výzkumníci se tak s LSD evidentně neloučí...

Autor článku Ross Crockford je ka­nadský publicista, od roku 2007 ­pracuje na monografii o ­československém ­výzkumu LSD. Po celou dobu s ním ­spolupracuje redaktorka Reflexu ­Kateřina Kadlecová.

[Alaja]

Roubíček také pozval další psychiatry, aby podstoupili tuto psychózu. Stanislav Grof, „vynálezce“ holotropního dýchání působící od roku 1966 ve Spojených státech, dostal poprvé LSD v Roubíčkově klinice EEG roku 1956. Injekčně, pod stroboskopem. „V tom okamžiku mě zaplavilo světlo, jaké jsem si nikdy nedovedl představit,“ popisoval Grof později. „Měl jsem intenzívní pocit, že takhle to muselo vypadat v Hirošimě. Katapultovalo to moje vědomí z těla. Ztratil jsem asistentku, kliniku, kde se pokus konal, Prahu, planetu, měl jsem pocit, že moje vědomí nemá žádné hranice.“ Tato zkušenost ho přiměla zasvětit celý život studiu změněných stavů vědomí.

Že by takto získal armin tu vizi agresivního světla???

Pak se ovšem vůbec nedivím, že nebylo k němu laskavé a přítulné.....

[Alaja]

Fakt na tom ujížděl pomalu kde kdo.....a udělal si na tom slávu, popularitu a ...prachy....


https://cs.qwe.wiki/wiki/History_of_lys ... ethylamide

Historie diethylamidu kyseliny lysergové - History of lysergic acid diethylamide

[Alaja]

A ještě něco na úterý ke čtení...

https://lamaoleodpovida.cz/category/pra ... y-alkohol/

Lama Ole odpovídá....

Jaký vliv mají drogy na mysl?


Drogy, kromě LSD, psilocybinu, meskalinu a několika podobných drog z Amazonie, působí opačně než meditace.
Drogy ukazují prožitky, které se v mysli objevují – meditace ukazuje samotnou mysl. Drogy mysl rozptylují – meditace ji koncentruje. Brát drogy a meditovat, to nejde dohromady.
Ve skutečnosti je alkohol, přestože se po něm hloupne, člověk nemá moc styl a je bez fantazie, lepší, protože se po něm nestáváme kluzkými. Chováme se sice hloupě, potom si to ale uvědomíme a omluvíme se, lidé to pochopí a tím to končí.
Ale s hašišem je to jiné. Dělá lidi kluzkými jako úhoř, obracíme věci tak, jak se nám to hodí. Stárneme, ale nemoudříme. Sám jsem hodně kouřil, přibližně devět let snad téměř každý den. V šedesátých letech jsme věřili, že to může být prospěšné. Opravdu jsme si to mysleli. Měli jsme přece Learyho a Aldouse Huxleyho a všechny ty opravdu nejlepší mozky, kteří nám to říkali.
Ale moje zkušenost s lidmi, kteří jsou na drogách, je taková, že když s nimi jsem, začínám být neklidný. Necítím, že by chápali to, co dělám. Když jsem s lidmi, kteří pijí, pokouším se jim něco říct. Ale když jsem s lidmi, kteří kouří hašiš, pak si raději listuji v novinách, protože mám pocit, že to, co říkám, pořádně nechápou. Radil bych tedy těm, kteří chtějí opravdu meditovat, aby přestali kouřit hašiš. Učit se meditovat je také levnější! A po určité době je to minimálně stejně příjemné. Ale je to zkrátka těžší. Musíš to vybudovat vlastními silami. Na druhou stranu na tom, co jsi sám vybudoval, můžeš i stát!



Jak působí drogy z buddhistického pohledu? Jsou stavy, které pod jejich vlivem prožijeme, skutečné?


Celkově nelze drogy doporučit. Důvod pro to, že nabízejí silné prožitky, nepochází z drog. Tím důvodem je mysl. Prožitky vycházejí z naší mysli. Neexistuje žádná droga, která by přinášela štěstí. Jediné, co drogy dokážou, je to, že prožijeme štěstí, které bychom za normálních okolností prožívali po dlouhou dobu, za velmi krátký čas. Jednoho dne už nic nemáme a přijdou špatné prožitky.
Odrazuji od toho. Nevzal bych si ani hašiš, nejmírnější drogu ze všech. Příliš mnoho alkoholu také ne. Nejlepší, co máme, je jasný rozum a vnitřní kvality mysli. Od toho bych začal. To je nejlepší droga. Nejlepší droga je krásná žena! Nebo silní muži. Nejlepší droga je láska.
V roce 1963 nás bylo v Kodani tak 20, 30 přátel. Dnes jich je na živu pět a z toho dva nebo tři si nosí hlavu pod paží. Z těch, kteří skutečně vyvázli, fungují dnes dva nebo tři normálně. Je to příliš velká ztráta.
Opravdu od toho odrazuji.



Můžeš nám říct něco o tvých zkušenostech s drogami?


V mé době měly drogy jinou funkci než dnes. Duchovní horizont byl dva centimetry nad nejvyšší věží v Kodani a ani o centimetr výš. Měli jsme dokonale čtverhranné hlavy. Stali bychom se ještě materialističtější než naši rodiče. Hodně jsme pili a každý týden jsme se zapletli do třech, čtyřech rvaček, tak velký to byl tlak. Neměli jsme žádnou vizi pro náš život. Nebyl tu žádný pohled.
Drogy nás dělali lidštějšími. Ale tak 80 nebo 90% našich přátel z tehdejší doby dnes už nežije. Zaplatili jsme vysokou cenu. Ale tak to je s těmi, kdo jdou v první linii. Ti to schytají. Po nich přijdou jiní lidé a zemi, kterou ti první dobyli, obsadí.
Nepochybuji o tom, že naše duchovní prostředí, naše otevřenost jsou dnes daleko větší, protože odvážní lidé v šedesátých letech prolomili obvyklé koncepty. Protože měli dostatek důvěry v prostor mysli, aby je mohli prolomit. Dnes jsou však drogy jako starý klobouk. Jsou směšné. Když jsme brali drogy, byli jsme avantgarda, ti nejlepší z celé společnosti, kteří je brali, aby mohli objevovat nové světy. Dnes je berou zničené děti, jako pomalou sebevraždu. Drogy jsou dnes „out“.
Zdá se, že každá droga má svoji dobu, ve které spouští hodně karmy. Když například zkoumáme staré prameny z doby, kdy se tabák po dobytí Ameriky dostal na Západ, tak zjistíme, že v té době byl halucinogenem. Lidé, kteří kouřili tabák, byli často zobrazováni, jak zvrací. Nad jejich hlavami jsou vidět malé bubliny s obrázky, na kterých jsou různé komické věci. Ti lidé měli halucinace. A dnes je tabák špatný už jen pro plíce.
A to znamená – pryč s drogami. Už nejsou k ničemu. Zabíjely moji generaci. To je také důvod, proč dnes polovodiče navrhují Japonci a ne my nebo Američané. Celá generace u nás a v Americe, která to měla dělat, je pryč. Proto se východní Asie dostala dopředu. Potlačili braní drog, nedovolili mladým lidem tuto svobodu.



Když následkem užívání drog upadneme do stavů zmatenosti, můžou za to pak pouze drogy nebo k tomu musíme mít i dispozice?


Určitě tu musí být kroužek a háček. Prožil jsem šedesátá léta a mám s drogami mnoho zkušeností. Než jsem se dostal k buddhismu, napsal jsem diplomovou práci na univerzitě v Kodani a velmi jsem se zajímal o všechny možnosti rozvoje mysli.
Takže jasné světlo, které člověk vidí po požití LSD, nebo schopnost opustit tělo a všechny tyhle věci jsou naprosto báječné. Ale pak postupně zjišťujeme, že to nejsou drogy, které nás dělají šťastnými. Během 8 hodin prožijeme radost, kterou bychom za normálních okolností prožili možná během půl roku. Když si tohle několikrát dopřejeme, začnou z banky přicházet červené dopisy s nápisem „Přečerpáno!“ a pak už to není radost a smysl. Potom to může vést ke strachu a zmatku.
Pokud jsme brali drogy, vytvořili jsme plochu, na které můžeme pracovat. Pracujeme s tím a dále se rozvíjíme prostřednictvím meditace, kde vytváříme základ pro všechno další. Ale pokud jsme žádné drogy nebrali, nemusíme to dohánět.
Neříkám, že by se LSD nemělo používat. Mělo by být aplikovatelné psychology v případě extrémního strachu ze smrti. V tomto případě dokáží opravdu minidávky o 25 mikrogramech způsobit, že tento strach zmizí. Myslím si, že dobří psychologové by měli mít možnost používat LSD jako nástroj, možná i lamové, pokud mají čas. Jako lék. Ale nemělo by být volně k dostání, aby si ho mohl každý nacpat do hlavy. To není dobré.
Pokud se dokážeme rozvíjet bez drog, vlastní silou a prostřednictvím meditace, je to daleko účinnější. Vytváříme něco trvalého. Když bereme drogy, létáme nahoru a pak zase přistáváme a máme spoustu prožitků, které připomínají jojo a o kterých později můžeme moudře tlachat. Ale nemáme žádné trvalé zkušenosti. Při meditování klademe jeden kámen na druhý. Tam, kam se dostaneme, pak také doopravdy jsme.



Jak nejlépe skončit s kouřením hašiše?


Co nejspíš zjistíme, když přestaneme s hašišem, je, že jsme byli závislí především na tabáku. Nejsnazší způsob je, když budeme dál vesele kouřit tabák, a přiznáme si tak, že primární závislost byl tabák a ne hašiš.



Myslíš, že lidé jako Aldous Huxley, kteří se zabývali filosofickými myšlenkami, hodně toho vyzkoušeli a také experimentovali s drogami, mohou najít svou vlastní cestu k osvícení?


Aldous Huxley byl ve skutečnosti člověk dvou tváří. Na jednu stranu byl extrémně nadaný, na druhou stranu byl také na některých úrovních dost nezralý. Celá rodina Huxleyů byla geniální. Je to velká škoda, že jejich geny vymřely, protože se jako mnoho jiných inteligentních lidí zapomněli rozmnožovat.
Aldous Huxley byl humanista, měl ale i velmi vyvinuté vnímání. V jeho knihách je hodně moudrosti.
Také to, co vyprávěla jeho žena Laura Huxley o tom, jak umíral, že cítila jeho hlas znít pořád dále v prostoru, je velmi dobré. Dostal se přinejmenším na velmi vysokou úroveň vědomí. Pokud tu ale nebyl nějaký háček, za který se zachytil kroužek. Není jisté, jestli odešel do čisté země. Je spíše pravděpodobné, že se dostal do oblasti bohů.
Dostat se vlastní silou do čisté země je těžké. Potřebujete útočiště a spojení s buddhou.



Jak můžeme pomoci přátelům, kteří začali brát drogy a stali se díky tomu značně pyšnými a izolovanými?


Lidem, kteří berou drogy, bychom jednoduše měli vysvětlit, že subjektivně se sice cítí lépe, ale objektivně fungují hůře. Drogy oslabují jejich schopnost kritického myšlení.
Zatímco objektivně jdou jejich schopnosti stále více dolů a oni toho ve škole, v práci a v životě stíhají stále méně, jejich schopnost kritického myšlení se snižuje tak rychle, že věří tomu, že jsou dobří a že se stále zlepšují.
Ego se vyhýbá situacím, ve kterých by se mohlo rozvíjet. Na tyto skutečnosti můžeme vždy zcela jasně poukázat: neudělal zkoušku, nezvládl práci, nedokázal se vypořádat s osobními záležitostmi.
Člověk se možná cítí dobře, ale uvíznul ve vlastním snu. Podíváme-li se na to objektivně, tak takovému člověku se v životě nevede příliš dobře. Lidem, kteří berou drogy, můžeme vlastně pomoci až tehdy, když už sami zjistí, že klesli na dno. Důvod, proč nebereme do center lidi závislé na alkoholu a drogách, je jednoduchý, je to ztráta času. Nemluvíte totiž s lidmi, mluvíte s drogou.
Pokud přijde někdo, kdo bere heroin, bude sentimentální. Pokud je někdo na kokainu, chová se jako studený čumák, chce všechno kontrolovat. Když přijde někdo na extázi, pak nebude schopen ničemu rozumět. Pokud bere amfetamin, oběhne třikrát stůl a pak zase vyběhne. Když si někdo dal jointa, bude tu sedět a bude mít hodně pocitů – ale příští ráno si stejně nebude nic pamatovat.
Náš život je krátký a času je tak málo, a proto řekneme díky, že jsi přišel a díky, že zase jdeš, přijď zase, až budeš schopný pochopit to, co ti říkáme.



Jak máme zacházet s novými lidmi, kteří přijdou do centra a mají problémy s alkoholem nebo drogami?


Nevedl bych o tom v centru žádnou velkou diskusi. Lidé můžou přijít jen tehdy, když jsou čistí, a pak dostanou to, co chtějí.
Můžeš celý večer mluvit s někým, kdo má velký problém s alkoholem nebo drogami, bude všemu velice hluboce rozumět a příští ráno, až droga přestane účinkovat, si nebude nic pamatovat.
Z našich daní platíme instituce, které byly zřízeny speciálně pro lidi s problémy. Kdo přijde k nám, měl by být schopný meditovat a měl by si to přát.
Nejsme sociální zařízení. Kdybychom byli, vyčerpávali bychom se a nemohli bychom nic nabídnout lidem s nadbytkem.
Pokud je někdo jednou opilý, tak to strpíme, je to přítel, pokud kouřil konopí, také v pořádku, dokud jsme přátelé. Ale lidé s trvalými problémy do centra nepatří.



Jak je možné, že někdo, kdo dosáhl vysoké úrovně realizace, může být přesto tělem omezován, třeba v případě alkoholismu?


K tomu může dojít snadno. Tibeťané přirovnávají tělo ke čtyřem hadům v potrubí. Hadi musejí mít svoje hlavy vždy ve stejné úrovni, jinak se vzájemně pokoušou a onemocní. Krev, lymfa a černá a žlutá žluč musejí být vždy v rovnováze. Když se tělo dostane z rovnováhy, může být na obtíž. Měli jsme učitele, jako byl Trungpa tulku, který na alkoholismus zemřel. Lamu, který byl hlavou školy Ňingma, Číňané bili natolik, že napůl zešílel.
Pokud jsme v těle, máme problémy, které s tím souvisejí. Na druhou stranu, když tělo nemáme, nemůžeme mluvit s lidmi. Je to prostě obtíž, kterou musíme podstoupit. Měli bychom pochopit pojem tulku. Znamená „iluzorní tělo“, tulku vnímá, že má tělo, a ne že je tělem.



Jak můžeme pomoci příteli, který se právě přivádí do ohromných těžkostí? Není si toho ale vědom a odmítá všechny dobré rady.


Existuje bezprostřední a nepřímý způsob, jak s tím pracovat. Bezprostředně lidem řekneme: „Poslyš, víš, co se sebou děláš?“ Vkládáme do toho co nejvíc úsilí.
Jinak děláme přání k buddhům a říkáme: „Prosím, dejte mu jednu do nosu, rychle a tvrdě, než spotřebuje celý svůj kapitál, aby opět přišel na to, že to nebyl dobrý nápad, a dokázal se odpoutat.“ Máme dobré zkušenosti s Vysvoboditelkou (skt. Tára), ženským buddhovským aspektem. Dokáže pomoci mateřským způsobem.
Mahákála je v tomto případě možná trochu hrubý, ale i jeho můžeme použít. Dělal bych tedy přání, aby se rychle dostali do problémů, aby mohli rychle přestat, místo toho, aby se v tom dlouho trápili. Protože čím déle to dělají, tím více váhy ztrácejí a tím hlouběji se dostávají do potíží. Když chtějí běžet hlavou proti zdi, pak je důležité, aby ti, kteří jim za normálních okolností před tu zeď nastaví polštář, polštář občas vytáhli a řekli: „Olé!“ Když to bude bolet, možná začnou přemýšlet. Měli by určitě být konfrontováni s tím, co dělají.
Můj bratr pracoval s lidmi, kteří se léčili ze závislosti. Šel na ně velice tvrdě a provokoval jejich pýchu. Zacházel s nimi opravdu jako s onucí, stále jim ukazoval jejich situaci: „Podívej se, co teď jsi, podívej se, co jsi ze sebe udělal“. A u mnohých z nich mohl nakonec najít trochu hrdosti a říct: „Pojď, ukaž mi, jak to umíš udělat jinak.“ Tak je z toho zase vytáhl. Ale je to těžké. Špatná společnost je jako med. Špatně ho dostáváš z prstů.

[armin]

Probuzená Trini a Alája k tomu naopak cítí odpor.
Jestli ony netvoří spolu spíš tak trochu něco jako cech panen kutnohorských

Kdo to LSD nikdy nebral, nemůže patřit mezi osvícené....

Nemyslel jsem odpor k LSD, ale k tomu Trungpovi - jeho způsobům.
Já jsem také LSD nikdy nezkoušel.
Pan Tomáš to také nedoporučoval. Říkal že ti z těch, kteří tam jezdili a brali LSD napřed zakoušeli "nebeské stavy" jakoby probuzené a časem postupně horší a horší až pekelné a tak toho nakonec rádi sami nechali.
A v tom článku o Trungpovi, co jsi publikovala, cituje autor Trungpu, že stav LSD je supersamsaro - tedy ještě zmatenější a závislejší než normální stav
A pokročilý vadžrajánový praktik by měl zvládnout nejen samsaro ale třeba i peklo i samotného ďábla. Nenechat se ničím zblbnout, unést, pohltit, zastrašit.

[armin]

A co by jsi vlastně chtěl na Trini a Alaje změnit? Čím se ti nezamlouvají, když jsou takové jaké jsou?

Nic bych nechtěl změnit. Mně se zamlouváte tak jak jste.

[Trini]

https://lamaoleodpovida.cz/category/pra ... y-alkohol/


Jak je možné, že někdo, kdo dosáhl vysoké úrovně realizace, může být přesto tělem omezován, třeba v případě alkoholismu?


K tomu může dojít snadno. Tibeťané přirovnávají tělo ke čtyřem hadům v potrubí. Hadi musejí mít svoje hlavy vždy ve stejné úrovni, jinak se vzájemně pokoušou a onemocní. Krev, lymfa a černá a žlutá žluč musejí být vždy v rovnováze. Když se tělo dostane z rovnováhy, může být na obtíž. Měli jsme učitele, jako byl Trungpa tulku, který na alkoholismus zemřel. Lamu, který byl hlavou školy Ňingma, Číňané bili natolik, že napůl zešílel.
Pokud jsme v těle, máme problémy, které s tím souvisejí. Na druhou stranu, když tělo nemáme, nemůžeme mluvit s lidmi. Je to prostě obtíž, kterou musíme podstoupit. Měli bychom pochopit pojem tulku. Znamená „iluzorní tělo“, tulku vnímá, že má tělo, a ne že je tělem.

Na tělo se musí dávat pozor. Používat ho k alkoholismu nebude to pravé ořechové.

Můj "milovaný učitel" byl praktik. Vyprávěl, že toltéčtí šamani se ve své duchovnosti přecenovali a tělo podcenovali. Přišel conquistador, praštil je kyjem po hlavě a bylo.

On sám pil jen vodu.

[Trini]

https://lamaoleodpovida.cz/category/pra ... y-alkohol/

Brát drogy a meditovat, to nejde dohromady.
Ve skutečnosti je alkohol, přestože se po něm hloupne, člověk nemá moc styl a je bez fantazie, lepší, protože se po něm nestáváme kluzkými. Chováme se sice hloupě, potom si to ale uvědomíme a omluvíme se, lidé to pochopí a tím to končí.

Zajímavý pohled na alkohol měl Rudolf Steiner. Podle něho působí alkohol v člověku jako Proti-Já. V hloubkách duše prý ochromuje síly paměti, že člověk pak nic neví o reinkarnaci a karmě.
Ve vývoji lidstva ale prý měl alkohol právě proto důležitou roli. Ale to už je ukončené. Kdo se chce duchovně školit, by si podle něho měl alkohol odřeknout.