inspiruj.cz

Velký Héruka vytváří základní energii všech hněvivých héruků a pak přicházejí Buddha heruka, Vadžra heruka, Ratna heruka, Padma heruka a Karma heruka se svými manželkami. Představují divokou, bujnou kvalitu energie, které nelze odporovat. V základě je kvalita pěti rodin pokojný stav, otevřený a pasivní, protože je naprosto stabilní a nic jej nemůže vyrušit; obrovská síla tohoto pokojného stavu se manifestuje jako hněvivá. Je často popisována jako soucitný hněv, hněv bez zášti.
Pak jsou zde Gaurí, jiný druh hněvivé energie. Pět héruků je existencí energie, jaká je, zatímco gaurí jsou aktivizující energií. Bílá gaurí tančí na mrtvole, její činností je umlčet myšlenkový proces, a proto drží žezlo z mrtvoly dítěte. Obecně symbolizuje mrtvola základní neutrální stav bytí; tělo bez života je stav bez jakýchkoliv aktivních myšlenek, dobrých či zlých, nedualistický stav mysli. Dále je zde žlutá bohyně, která drží luk a šíp, protože dosáhla jednoty obratných prostředků a vědění; její funkcí je spojovat je dohromady. A pak je zde rudá gaurí držící prapor vítězství vyrobený z kůže mořské příšery. Mořská příšera symbolizuje princip samsára, jemuž nelze uniknout; bohyně, držící ho jako prapor, znamená, že samsáro není odmítáno, ale přijímáno, jaké je. Potom na severu je Vetálí, černé barvy, která drží vadžru a kalich z lebky, neboť symbolizuje neměnnou kvalitu dharmaty. Vadžra je nezničitelná a kalich z lebky je jiný symbol obratných prostředků. Nemusíme se všemi zabývat do detailů, ale jen pro základní představu těchto gaurí a poslů spojených s hněvivou mandalou, každá konkrétní postava má funkci v naplnění konkrétní energie.
Hněvivá božstva představují naději a pokojná božstva představují strach. Strach ve smyslu znervóznění, neboť ego s nimi nemůže žádným způsobem manipulovat; jsou naproto neporazitelná, nikdy neopětují útok. Nadějná kvalita hněvivé energie je naděje ve smyslu neustálé tvůrčí situace, viděna, jaká skutečně je, jako základní neutrální energie, která stále pokračuje a nepatří dobru ani zlu. Situace se může zdát ohromující a vymykající se vaší kontrole, ale ve skutečnosti se nejedná o otázku kontroly či toho být kontrolován. Máte tendenci zpanikařit, myslet si, že si můžete udržet kontrolu; je to, jako když si najednou uvědomíte, že jedete velmi rychle, a tak dupnete na brzdu, což zapřičiní nehodu. Funkce gaurí je vejít mezi tělo a mysl. Mysl v tomto případě je inteligence a tělo je impulzívní kvalita, jako panikaření, což je fyzická akce. Gaurí vstupují mezi inteligenci a akci, přetínají kontinuitu sebeudržování ega; to je jejich hněvivá kvalita. Přeměňují destruktivní energii na energii tvůrčí. Právě tak, jako bylo tělo Rudry přeměměno na héruku, tak je transmutována síla obsažená v impulzivní kvalitě paniky či akce.

vostalpetr píše:Trungpa byl kokot,

ne protože chlastal a šukal,

ale protože to byl budhistickej kokot co chtěl druhý něco učit,

Eva Nada píše:A co moje stouchani?

Alaja píše:***
Je smažno, lepě švihlí tlové se batoumají dálnicí...
Třiatřicet ve stínu, to jsou vedra, to jsou vedra...
A na hlavu mu kape tér.....

Eva Nada píše:Jsem se dívala, že v pondělí je úplněk, měsíc, alespoň u nás, je úplně hooodně veliký, příjde mi, že nějak větší, než normálně...

Ta snaha jen o vokopávání kotníků, co provozuje třeba Trini, mi přijde už trochu nudná.

Eva Nada píše:Jsem se dívala, že v pondělí je úplněk, měsíc, alespoň u nás, je úplně hooodně veliký, příjde mi, že nějak větší, než normálně...

vostalpetr píše:

Alaja píše:***
Je smažno, lepě švihlí tlové se batoumají dálnicí...
Třiatřicet ve stínu, to jsou vedra, to jsou vedra...
A na hlavu mu kape tér.....

Pěkný,
to víš je srpenec tak léto vrcholí,
konečně nebe bez mráčku, voda v rybníku teplá (akoráte Vltava je stále ledová)
to byl nápad stavět přehrady, měli by to zbourat,
ten pozůstatek komunismu...

Ono učit druhé může být stejně spontánní činnost jako třeba to šukání nebo malování obrazů.

https://psychologie.cz/spontannejsi-stastnejsi/

Spontánnější, šťastnější

Když jsme spontánní, jsme u kormidla svého života. A mozek nás podpoří dávkou dopaminu.



Poslední dny hodně přemýšlím nad tím, co všechno člověku pomáhá, aby byl sám na sebe hodný. A aby se víc staral o to, co potřebuje. Věřím, že jedna z důležitých ingrediencí je právě schopnost udělat čas od času něco spontánního, autentického a nového.

„A pak jsem dostal nápad, že si půjdu zaběhat. Vlastně ani nevím, proč jsem utíkal.“ Pamatujete si tuhle větu z Forresta Gumpa? A co tu ze Sedmi statečných? „Znal sem jednoho chlápka v El Pasu, jednou se svléknul a skočil mezi kaktusy. Taky jsem se ho ptal proč. Řekl, že mu to přišlo jako dobrej nápad.“

Když se z ničeho nic rozhodnete udělat něco neplánovaného, zaplaví vás většinou kombinace pocitu novosti a překvapení. Následuje vzrušení, zvědavost, pocit dobrodružství. Podle Tanii Lunové, která se na Hunter College psychologií překvapení zabývá, se vám v tu chvíli v mozku uvolňuje dopamin, a právě ten je zdrojem oné zvědavosti a dobrodružnosti.

A tak jste najednou ochotní pustit se do něčeho, co třeba nedává tak úplně racionální smysl. Prostě z toho jen máte radost. Protože ten nápad vyšel z vás.

Co víc, máte v tu chvíli k nejrůznějším činům víc odvahy. Spontaneita bývá propojená s úzkostí. Asi byste sami intuitivně řekli, že když jste míň úzkostní, dovedete se chovat svobodněji a uvolněněji. Ale funguje to i naopak.

Ano, spontaneita narůstá s poklesem úzkosti, ale taky úzkosti ubývá s nárůstem spontaneity. Píše o tom třeba psychoterapeut Daniel Tomasulo a potvrdí se vám to, jakmile se zapíšete třeba do kurzu divadelní improvizace.

Spontaneita souvisí s pocitem autonomie

Důležitá věc: spontánní není totéž co impulzivní. Impulzivní chování je něco, co většinou děláme v nevyrovnaném stavu mysli. Když nemáme kontrolu sami nad sebou. Impulzivní chování je automatické, reflexivní, nemůžeme se mu bránit.

Oproti tomu když jednáme spontánně, je to spíš naopak. Připomínáme si, že to my jsme u kormidla našeho života. Ne očekávání druhých, naši šéfové, rodiny, očekávání druhých, denní agendy, dokonce ani plány vytvořené v minulosti. A trénujeme také svou adaptabilitu, otevřenost ke změnám.

A takový trénink autonomie a kontroly nad vlastním životem už může mít velké dopady na celou lidskou duši. Pocit autonomie je klíčový pro motivaci ke změnám a k tomu se v životě, v práci nebo ve škole vůbec o něco snažit. Pro spokojenost a stabilitu ve vztazích i ve světě obecně.

Současně jsou spontánní nápady něco, co si nemůžete nařídit.

Příkaz „buď spontánní“ je podobně absurdní jako „křič potichu“.

Proč to někdy nejde?

Schopnost spontánního jednání do velké míry závisí na tom, nakolik je člověk ochotný sám sobě důvěřovat. Mnoho lidí si své skutečné potřeby a nápady z nich vycházející raději ani neuvědomí z většinou nevědomého strachu, co by je to vlastně napadlo. Že by to bylo něco nepřijatelného.

Jiní nápad dostanou, ale okamžitě ho téměř automaticky zavrhnou, protože si řeknou: „To je blbost, to nemůžu.“ A teď už nemluvíme o tom, že se vysvlečete a skočíte do kaktusů nebo vyrazíte z domu a pár měsíců běháte. Ale o tom, jak se chováte ve vztazích, co druhým říkáte a neříkáte, co byste chtěli udělat sami pro sebe. A tady už se dotýkáme nejen autonomie, ale hlavně opravdovosti.

Být schopný připustit si nebo udělat něco, co vás napadne, znamená tak trochu věřit svým rozhodnutím. Důvěřovat tomu, že dovedete rozpoznat ty úplně pitomé nápady od těch, na kterých opravdu něco je. A být připravený riskovat chybu.

Protože upřímně, jsou i špatné spontánní nápady. A ne každý je třeba realizovat. Často je skutečně z dlouhodobého hlediska rozumnější zachovat si dobré vztahy nebo práci. A tady je možná na čase vzpomenout třetí film – Saturnina:

„Někteří lidé se vydrží dívat na misku koblih třeba do oběda. Jiní si představují, jaké by to bylo, kdyby někdo začal koblihami házet po ostatních. A ti třetí… inu, ty ta představa láká natolik, že se rozhodnou ji vyzkoušet.“

Jak se dostat do většího kontaktu se sebou a být laskavější i k vlastním praštěným nápadům? V zítřejším článku se můžete zkusit inspirovat tím, co pomáhá druhým lidem pečovat o sebe a všímat si vlastních potřeb. A třeba i něco vyzkoušet: Chovat se sám k sobě slušně

Ano, spontaneita narůstá s poklesem úzkosti, ale taky úzkosti ubývá s nárůstem spontaneity. Píše o tom třeba psychoterapeut Daniel Tomasulo a potvrdí se vám to, jakmile se zapíšete třeba do kurzu divadelní improvizace.

Protože upřímně, jsou i špatné spontánní nápady. A ne každý je třeba realizovat. Často je skutečně z dlouhodobého hlediska rozumnější zachovat si dobré vztahy nebo práci. A tady je možná na čase vzpomenout třetí film – Saturnina:

„Někteří lidé se vydrží dívat na misku koblih třeba do oběda. Jiní si představují, jaké by to bylo, kdyby někdo začal koblihami házet po ostatních. A ti třetí… inu, ty ta představa láká natolik, že se rozhodnou ji vyzkoušet.“

vostalpetr píše:

Ono učit druhé může být stejně spontánní činnost jako třeba to šukání nebo malování obrazů.

No to ne,

protože kdyby jsi chtěl někoho spontánně učit, tak ho můžeš učit pouze spontaneitě,

(byl by dost nesmysl jej učit čemukoliv jinému než právě té spontaneitě, když už tedy jsi schopen spontánně učit))

• bezprostřední, bezděčný, samovolný, expresivní

• dějící se nebo vyvstávající bez zjevné vnější příčiny, samočinně

• vyplývající z přirozených sklonů nebo popudů, nikoli z vnějších pobídek či donucení, dobrovolný, nevynucený

• provedený bez (zdlouhavého) přemýšlení, nepromyšlený, neúmyslný, nezáměrný

• chovající se, projevující se nenuceně, bez ostychu, přirozeně

https://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web. ... /spontanni