inspiruj.cz

Co si myslíte o zlaté střední cestě? Jak na vás působí?

Tak mě to dnes ráno napadlo, že se to často zmiňuje a cítím u sebe jakýsi odměřený postoj k tomu. Tak jsem nad tím přemýšlel a cítím z toho kompromis - tj. ústupek z ideální cesty. Cítím z toho asi i nejistotu a nejasnost, kterou cestou se vydat. Mozna i strach z "radikalnejsi" cesty, o ktere zatim nejsem presvedcen jako o spravne. A v ten moment je dobry napad se radeji vydat jinou cestou.
Jak z ni citim nejistotu pri rozhodovani, tak z ni citim i jistejsi polohu toho, kdo se po ni vydal, nyni je v teritoriu, kde se citi bezpecneji.. v tom smyslu ze neudelal chybu, a kdyby udelal, tak to neni tak daleko svoje rozhodnuti korigovat, ani na tu, ani na tu stranu.

Jak to vnimate vy?

pro mě osobně je dobré jít si cestou, jakou zrovna chci

jj to kazdopadne vlastne tedy i tou stredni cestou, pokud ji zrovna chces..a tak je to vlastne spravne

Tak mě to dnes ráno napadlo, že se to často zmiňuje a cítím u sebe jakýsi odměřený postoj k tomu. Tak jsem nad tím přemýšlel a cítím z toho kompromis - tj. ústupek z ideální cesty. Cítím z toho asi i nejistotu a nejasnost, kterou cestou se vydat. Mozna i strach z "radikalnejsi" cesty, o ktere zatim nejsem presvedcen jako o spravne. A v ten moment je dobry napad se radeji vydat jinou cestou.
................................

zÁLEŽÍ PŘEDEVŠÍM NA TOM, CO SI PŘEDSTAVUJEŠ POD POJMEM ZLATÁ STŘEDNÍ CESTA...

Mnoha lidem se to může zdát jako určitý kompromis mezi protiklady,
taknějak blbě funguje politika pravice a levice,
trošku solidarity a trošku svobody (to je ten politickej guláš co si každej den můžeme přečíst v novinách a zkouknout v televizi)

Podle mě zlatá středbí cesta je prostě PŘIJMUTÍ PROTIKLADŮ,
ale nikoli nějakým šedivým kompromisem, ale tím že přijmeš oba dva protiklady jako plně oprávněné

Není podstatný, jestli pak jdeš doprava nebo doleva,
podstatný je to PŘIJMUTÍ
A PŘIMUTÍ ZNAMENÁ, ŽE POZORNOST NENÍ VÁZANÁ K PROSAZOVÁNÍ JEDNOHO PROTIKLADU A ODMÍTÁNÍ DRUHÉHO PROTIKLADU
A MŮŽE TAK DOJÍT K UVĚDOMĚNÍ POZORNOSTI JAKO UNIVERZÁLNÍHO VĚDOMÍ...

Nejlepšími protiklady jsou paradoxy,
jako např. VÍM, ŽE NIC NEVÍM
a když přijměš obě dvě strany jako rovnocenné, tak zde zůstane jen čistá pozornost sama o sobě


takže žádnej kompromis, ani nějaká "osobní" cesta, ale přijmutí protikladů a uvědomění si pozornosti, která je zde ještě před protiklady...

vostalpetr píše:...
Podle mě zlatá středbí cesta je prostě PŘIJMUTÍ PROTIKLADŮ,
ale nikoli nějakým šedivým kompromisem, ale tím že přijmeš oba dva protiklady jako plně oprávněné

Není podstatný, jestli pak jdeš doprava nebo doleva,
podstatný je to PŘIJMUTÍ
A PŘIMUTÍ ZNAMENÁ, ŽE POZORNOST NENÍ VÁZANÁ K PROSAZOVÁNÍ JEDNOHO PROTIKLADU A ODMÍTÁNÍ DRUHÉHO PROTIKLADU A MŮŽE TAK DOJÍT K UVĚDOMĚNÍ POZORNOSTI JAKO UNIVERZÁLNÍHO VĚDOMÍ...

U mě teď přijetí znamená uvědomění se jako vzájemné spojení protikladů. Díky mně jedno vytváří druhé. Utrpení mnoha bytostí vytváří nelidské ďábelské blaho.

vostalpetr píše:
Podle mě zlatá střední cesta je prostě PŘIJMUTÍ PROTIKLADŮ,
ale nikoli nějakým šedivým kompromisem, ale tím že přijmeš oba dva protiklady jako plně oprávněné

PŘIJMUTÍ ZNAMENÁ, ŽE POZORNOST NENÍ VÁZANÁ K PROSAZOVÁNÍ JEDNOHO PROTIKLADU A ODMÍTÁNÍ DRUHÉHO PROTIKLADU
A MŮŽE TAK DOJÍT K UVĚDOMĚNÍ POZORNOSTI JAKO UNIVERZÁLNÍHO VĚDOMÍ...

Nejlepšími protiklady jsou paradoxy,
jako např. VÍM, ŽE NIC NEVÍM
a když přijmeš obě dvě strany jako rovnocenné, tak zde zůstane jen čistá pozornost sama o sobě

takže žádnej kompromis, ani nějaká "osobní" cesta, ale přijmutí protikladů

a uvědomění si pozornosti, která je zde ještě před protiklady

Yes

adiuv píše:

vostalpetr píše:
Podle mě zlatá střední cesta je prostě PŘIJMUTÍ PROTIKLADŮ,
ale nikoli nějakým šedivým kompromisem, ale tím že přijmeš oba dva protiklady jako plně oprávněné

PŘIJMUTÍ ZNAMENÁ, ŽE POZORNOST NENÍ VÁZANÁ K PROSAZOVÁNÍ JEDNOHO PROTIKLADU A ODMÍTÁNÍ DRUHÉHO PROTIKLADU
A MŮŽE TAK DOJÍT K UVĚDOMĚNÍ POZORNOSTI JAKO UNIVERZÁLNÍHO VĚDOMÍ...

Nejlepšími protiklady jsou paradoxy,
jako např. VÍM, ŽE NIC NEVÍM
a když přijmeš obě dvě strany jako rovnocenné, tak zde zůstane jen čistá pozornost sama o sobě

takže žádnej kompromis, ani nějaká "osobní" cesta, ale přijmutí protikladů

a uvědomění si pozornosti, která je zde ještě před protiklady

Yes

Samozřejmě, že tehdy to ještě vostalpetr neměl propracované jako dnes. Určitě by se opravil v tom, že je potřeba přijmout i tu špinavou nepozornost a uvědomění si nepozornosti.

honzam píše:Samozřejmě, že tehdy to ještě vostalpetr neměl propracované jako dnes. Určitě by se opravil v tom, že je potřeba přijmout i tu špinavou nepozornost a uvědomění si nepozornosti.

Ta tendence myslet za ostatní je opravdu legrační. Není lépe myslet hlavně sám za sebe a o sobě, co dělám či bych měl nebo neměl dělat?
Asi ne, to je to poslední, co by pavlačové drbny chtěly dělat

armin píše:

honzam píše:Samozřejmě, že tehdy to ještě vostalpetr neměl propracované jako dnes. Určitě by se opravil v tom, že je potřeba přijmout i tu špinavou nepozornost a uvědomění si nepozornosti.

Ta tendence myslet za ostatní je opravdu legrační. Není lépe myslet hlavně sám za sebe a o sobě, co dělám či bych měl nebo neměl dělat?
Asi ne, to je to poslední, co by pavlačové drbny chtěly dělat

Vítej mezi nás.

honzam píše:

armin píše:

honzam píše:Samozřejmě, že tehdy to ještě vostalpetr neměl propracované jako dnes. Určitě by se opravil v tom, že je potřeba přijmout i tu špinavou nepozornost a uvědomění si nepozornosti.

Ta tendence myslet za ostatní je opravdu legrační. Není lépe myslet hlavně sám za sebe a o sobě, co dělám či bych měl nebo neměl dělat?
Asi ne, to je to poslední, co by pavlačové drbny chtěly dělat

Vítej mezi nás.

Kdo chce s vlky býti, musí s nimi výti

armin píše:
Kdo chce s vlky býti, musí s nimi výti

Mňauuu

vostalpetr píše:Podle mě zlatá střední cesta je prostě PŘIJMUTÍ PROTIKLADŮ

POZORNOST NENÍ VÁZANÁ K PROSAZOVÁNÍ JEDNOHO PROTIKLADU A ODMÍTÁNÍ DRUHÉHO PROTIKLADU

MŮŽE TAK DOJÍT K UVĚDOMĚNÍ POZORNOSTI JAKO UNIVERZÁLNÍHO VĚDOMÍ...

Možná proto je tak užitečná praxe všímavosti. Někdy není snadné si všimnout, že něco prosazujeme nebo odmítáme, přijde nám to v té chvíli jako jediná možnost ... přitom je za tím skrytá emoce, neuvědomované nutkání něco prosadit nebo tomu druhému dokázat, že se mýlí, a to nás k tomu prosazování pudí

a když přijmeš obě dvě strany jako rovnocenné, tak zde zůstane jen čistá pozornost sama o sobě

takže žádnej kompromis, ani nějaká "osobní" cesta, ale přijmutí protikladů a uvědomění si pozornosti, která je zde ještě před protiklady....