inspiruj.cz

Pokud by láska měla být jen hrou a ne skutečností, tak to není láska. Pak tu dál zůstává závoj iluze oddělenosti, skrz který nelze nalézat Boží království.

Ty už máš uvařenej voběd, že tě zase popadla depka ???

Tak zkus ještě nanosit vodu a naštípat dřevo...

honzam píše:Každý člověk má v sobě ďábla přímo jako součást sebe sama. Je těžké se takhle dokázat přijmout. Všechna duchovní učení, která tuhle část sebe sama sytící se utrpením jiných bytostí staví mimo lidskou bytost jako něco cizorodého pocházejícího z vnějšku, jsou mylná.

Tedy prakticky všechna.

Každý člověk má v sobě i anděla přímo jako součást sebe sama. Je lehké se takhle dokázat přijmout. Všechna duchovní učení, která tuhle část sebe sama sytící se štěstím jiných bytostí staví do lidské bytosti jako něco jí přirozeného pocházejícího z nitra, nejsou úplně mylná.

Podle toho existují dvě cesty a lidská bytost může dát své srdce buď ďáblu nebo andělu.

honzam píše:Podle toho existují dvě cesty a lidská bytost může dát své srdce buď ďáblu nebo andělu.

Kohouti jsou malí páni, jitřenka řídí svítání....

Svítání je závislé na poloze pozorovatele na povrchu a rotaci Země, kokrhání řídí vnitřní biorytmus kohouta.

http://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/proc-kohouti-rano-kokrhaji-tikaji-jim-biologicke-hodiny

Poetické ráno na venkově si nedokážeme představit bez kokrhání kohouta. Ale vědí skutečně kohouti, kolik je hodin? Nebo jen reagují na ranní světlo? Záhada, podle čeho se řídí šéfové kurníků, nedala spát japonským vědcům.


Kokrhání symbolizuje ráno v mnoha zemích na celém světě. "Není ale jasné, zda kohoutí pozdravy řídí biologické hodiny zvířat nebo zda jde o odpověď na vnější podněty," vysvětluje Takashi Yoshimura z Nagojské univerzity.

Otázka není tak úplně bizarní, jak se na první pohled zdá. Kohoutí koncert totiž dokáží spustit třeba světla automobilových reflektorů i během dne. Aby vědci zjistili, zda za ranní uvítání dne může vnitřní nastavení biologických hodin, umístili několik ptáků do prostředí se stabilními světelnými podmínkami a nahrávali jejich reakce.

Ve světelných podmínkách, které simulovaly čtyřiadvacetihodinový rytmus dne, kohouti kokrhali každý den těsně před rozedněním. Podle vědců se tak potvrdilo, že kokrhání spouští biologický rytmus vnitřních hodin, tzv. cirkadiánní rytmus. I na další vnější podněty reagovali kohouti podle denní doby. To znamená, že kokrhání před úsvitem, ale prý i další kokrhání, které kohouti spouští na jiné podněty, jsou prý podmíněny vnitřním biorytmem.

honzam píše:
...
Kdo to byl a kdo to chtěl
mít jednu duši ze dvou těl
půjdu spát a nemám strach
procházet se v temnotách
...

Boží láska taví vše



v Jedno.



Tam, kde je vše jedním, kde by se bral nějaký ďábel, který by ubližoval?

Ďábel je ten Jeden, který má to vše v moci a všem vládne.

Pak ho ďábel vyvedl vzhůru, v jediném okamžiku mu ukázal všechna království země
a řekl: „Tobě dám všechnu moc i slávu těch království, poněvadž mně je dána, a komu chci, tomu ji dám:
Budeš-li se mi klanět, bude to všechno tvé.“

- Lukáš 4:5-7

https://cs.wikipedia.org/wiki/Jeden_prsten

Jeden prsten vládne všem,
jeden jim všem káže,
jeden všechny přivede,
do temnoty sváže.

Svítání je závislé na poloze pozorovatele na povrchu a rotaci Země, kokrhání řídí vnitřní biorytmus kohouta.

No vždyt jo...

Kvůli nějakýmu biorytmu nákýho kohouta rozhodně nebude svítat,

dokonce ani kvůli dvěma kohoutům na jednom hnoji...

honzam píše:Ďábel je ten Jeden, který má to vše v moci a všem vládne.

Pak ho ďábel vyvedl vzhůru, v jediném okamžiku mu ukázal všechna království země
a řekl: „Tobě dám všechnu moc i slávu těch království, poněvadž mně je dána, a komu chci, tomu ji dám:
Budeš-li se mi klanět, bude to všechno tvé.“

- Lukáš 4:5-7

https://cs.wikipedia.org/wiki/Jeden_prsten

Jeden prsten vládne všem,
jeden jim všem káže,
jeden všechny přivede,
do temnoty sváže.

To, co je podstatné, je očím neviditelné.

Světská sláva, moc i všechno bohatství světa jsou nic, proti tomu, čím je Boží přítomnost.

Kohout samozřejmě může ovlivnit svítání tím, kde bude. Pro kohouty v Japonsku svítá v jinou dobu než pro kohouty v Česku.

Nesmíš si ovšem plést kohouta s člověkem,

kohout je inteligentní stvoření, takže nevyráží na náký cesty jako člověk....

Člověk je ovšem idiot, vidí že slunce zapadlo na západě a proto se za ním v marné snaze žene, aby jej dohnal,

a tak běhá stále dokola jako pes za vlastním vocasem, tedy cykluje,

a to tak dlouho,

dokud se neunaví,

pak bude mít stejnou šanci jako ten kohout....

To, co je podstatné, je očím neviditelné.

Světská sláva, moc i všechno bohatství světa jsou nic, proti tomu, čím je Boží přítomnost.

Boží přítomnost je ovšem také viditelná,

takže nejspíše není taky podstatná,

to že ji ty nevidíš, není pro ni podstatný...

To, co píšeš, není pro Janu podstatné. Co píše víc lidí, není pro Janu podstatné. Je nemocná, má sníženou schopnost to vnímat, protože se jí svět rozplynul do sebestředného narcismu.

Jo, já vím,

ji postačí posílat do prdele, to je nakonec mohem efektivnější,
ba i pro přihlížející, páč i v nich to vzbuzuje negativní pocity s nimiž se ztotožnují,
a jejich svatý hovno je tlačí do agresivního jednání...

Já jí klidně budu psát, že je debilní kráva,
mně nějaký opětovný zabanování tady nebo tam nevadí,
ale prozatím moc nezlobí,
a já vždycky tlačím úměrně vyvíjenému tlaku...

vostalpetr píše:Vono je to jedno,
vona si Jana přečetla i to vod tebe,
načež stejně od toho odvrátí pozornost a začne ti podsouvat to, že ty to neděláš, jako kdyby ten, kdo jí to píše by měl být jaksi povinně osvícenej jako vona...

Jediný na co vcelku reaguje správně je poslání do prdele, ale i to si musí vokecat těma svejma blábolama,
jen aby se neukázalo že je blbka....

Já jsem to nehledal, jen jsem to našel, ale to co jsem hledal jsem nenašel, což mě trošku mrzí,
někam to v tý záplavě internetu zapadlo nebo bylo smazáno...

honzam píše:

honzam píše:Každý člověk má v sobě ďábla přímo jako součást sebe sama. Je těžké se takhle dokázat přijmout. Všechna duchovní učení, která tuhle část sebe sama sytící se utrpením jiných bytostí staví mimo lidskou bytost jako něco cizorodého pocházejícího z vnějšku, jsou mylná.

Tedy prakticky všechna.

Každý člověk má v sobě i anděla přímo jako součást sebe sama. Je lehké se takhle dokázat přijmout. Všechna duchovní učení, která tuhle část sebe sama sytící se štěstím jiných bytostí staví do lidské bytosti jako něco jí přirozeného pocházejícího z nitra, nejsou úplně mylná.

Co to je peklo?

Peklem je mysl obrácená ven, která říká: ,Já jsem tělo." To je peklo tady a teď. Jak můžete mít mír, když se mysl rozhodne, že hřištěm je jen tělo? Nikdo takový nemůže mít opravdový mír. Každé tělo umírá.

A co je nebe?

Je to mysl stočená dovnitř. Jak praví bible: "Království nebeské je ve vás."
http://www.poradnazdarma.cz/viewtopic.php?f=236&t=7572

honzam píše:To, co píšeš, není pro Janu podstatné. Co píše víc lidí, není pro Janu podstatné. Je nemocná, má sníženou schopnost to vnímat, protože se jí svět rozplynul do sebestředného narcismu.

Mysl obrácená dovnitř poprvé uvidí svou vlastní krásu, svůj zdroj a neobrátí se zpět k tomu, co ji ruší. Vždy zůstáváte s tím, co nejvíc milujete. Odtud neexistuje návrat.
http://www.poradnazdarma.cz/viewtopic.php?f=236&t=7572

Je možné žít život ztotožněný s tělem, pak se jeví ostatní bytosti, celý svět i Vesmír, jako něco, co je kolem nás. Má to všechno svůj příběh, je to ve vztahu k naší omezené projekci, ve vztahu k představě, čím jsme, rozdělené na dobré a zlé, krásné a ošklivé.
Dobro musí být vyváženo zlem, aby bylo rozpoznatelné.
Tohle je peklo, kdy vše, co vzniklo, čeká na vykonání rozsudku smrti. Vše, co se narodilo, umírá. Vše, co získáváme, musíme ztratit.


A je možné osvobodit se od veškerých ztotožnění, uvědomit se ve svém vlastním zdroji, který je věčný a neměnný, bez příběhu, bez dramat, bez napětí, bez jakýchkoliv omezení.

Zůstat v Království nebeském, ve kterém je všechno tím, čím původně je,

Láskou,

proto je to tak krásné.

Odtud se jeví Vostalpetrův vulgarismus, Honzamovo rohy, Trinino odsuzování, Lídiny motivace, Eviny touhy, Ajini ufouni, Hendrukovo mapování mysli, jako sen sladkého dítěte,

sen, ze kterého se nelze neprobudit.

Nic píše:Odtud se jeví Vostalpetrův vulgarismus, Honzamovo rohy, Trinino odsuzování, Lídiny motivace, Eviny touhy, Ajini ufouni, Hendrukovo mapování mysli, jako sen sladkého dítěte,

sen, ze kterého se nelze neprobudit.

Zapomněla jsi na ty své....příspěvky....ty jsou také jako...sen sladkého dítěte,.....sen ze kterého se nemůžeš stále probudit....

Moji kočičí ufouni jsou nyní na zahradě,,, v kočičí boudě právě svačí....mňáááuuuu....

Dalo by se říct, že to, co je snem nedotčené, nikdy neusnulo.

Nic píše:Je možné žít život ztotožněný s tělem, pak se jeví ostatní bytosti, celý svět i Vesmír, jako něco, co je kolem nás. Má to všechno svůj příběh, je to ve vztahu k naší omezené projekci, ve vztahu k představě, čím jsme, rozdělené na dobré a zlé, krásné a ošklivé.
Dobro musí být vyváženo zlem, aby bylo rozpoznatelné.
Tohle je peklo, kdy vše, co vzniklo, čeká na vykonání rozsudku smrti. Vše, co se narodilo, umírá. Vše, co získáváme, musíme ztratit.

A co to hledání andělů a čertů, kde se dá a kdy se dá? Třeba i v tom, co napíše někdo jiný.... To je fakt peklo pro tu mysl, furt obcuje s peklem i nebem najednou a nemůže se rozhodnout...
Mi to připomíná jednu papírovou skládačku a dětskou říkanku k ní......esli se nemýlím, tak to bylo něco jako: ....Nebe, peklo, ráj, kam svou duši dám? Do nebíčka, do peklíčka, kam ji uschovám?
Zítra tu skládačku z papíru poskládám a přidám fotku sem...