inspiruj.cz

flpbb píše:... Nebo snad ty nejsi součástí Vesmíru? ...

Vesmír je ve mně, jeví se ve vědomí jako krásná myšlenka.

Motýl

motáš koše s baňama. samozřejmě že jsem součástí vesmíru jako vše kolem. nejsem ale vesmírem.

Říká se jablka a hrušky, ale to je irelevantní. Každá součást vesmíru je vesmírem. Proč? Právě díky té vzájemné propojenosti, kterou jsi zatím nepochopil.

Jana

Vesmír je ve mně, jeví se ve vědomí jako krásná myšlenka.

Ano, Vesmír je to nejúžasnější, co existuje. Každý atom tvého těla je z dalekých hvězd a vše pochází z jednoho bodu - Velký třesk. V tom bodě bylo vše, fyzici vůbec neví co, jak a proč, ale když se to rozlítlo, vznikly galaxie, sluneční soustavy, planety... A i život.

jsem součástí vesmíru jako vše kolem. nejsem ale vesmírem

Proč? Odjinud:

Představovat si, že v jednotlivostech je celá existence, je jako říkat, že celý oceán je v jednotlivých vlnách. Oceán není jednotlivými vlnami. Vlna - jednotlivost - je jen pohyb nezměrného oceánu na jeho povrchu.

Princip hologramu funguje - stručně řečeno - následovně: Každý z menších celků dostává ve společném poli existence v dané chvíli stejné informace, na všudypřítomné informace ale každý z nich zareaguje úměrně své vybavenosti, t.j.schopnosti ty informace vnímat. Na příklad lidský mozek dokáže zareagovat na nějakou informaci svými různými částmi, tj. systémy i subsystémy, velmi sofistikovaně a na několika rovinách současně. Mnohem jednodušeji na tutéž informaci zareagují jednotlivé orgány v jeho těle. A ještě menší celky - tělesné buňky v nich - zareagují na tutéž informaci zcela primitivně, protože jejich "mozky", buněčné membrány, jsou velmi jednoduché.

Vesmírné vědomí v sobě neustále promítá veškeré tvary a komplexní informace, týkající se celého projeveného systému a všech jeho podob. Každý projevený tvar - organismus - zachytí z komplexní informace tolik, kolik mu umožňují jeho orgány. To platí na všech rovinách a týká se to všech jevů v dualitě: například list na stromě zareaguje na sluneční světlo primitivním způsobem, fotosyntézou. Rozvinutější organismus člověka zareaguje na totéž sluneční světlo mnohem složitějšími chemickými pochody.

Řeknu to srozumitelněji: zkuste v nějaké konstantě něco nepatrně změnit - vše kolem vás se zhroutí. Vše je spolu tak svázané, propojené a závislé, že z toho až běhá mráz po zádech. Možná kdybych třeba tento příspěvek nenapsal, mnoha lidem by se ubíral život jinak... Samozřejmě je to v tomto případě nadsázka a fikce. Možná...

Zajímalo by mě tedy, proč p. Adiuv neodpovídá na přímou výzvu v příspěvku Balsekar, Osho atd. Něco mu skříplo v orloji?

flpbb píše:Zajímalo by mě tedy, proč p. Adiuv neodpovídá na přímou výzvu v příspěvku Balsekar, Osho atd. Něco mu skříplo v orloji?

Někdo rád vyzývá druhé, proč ne, každého z nás baví něco jiného. Výzev chodí v dnešním světě spousta, i reklamní agentury vyzývají lidi ke všemu možnému. Ty ale nejspíš taky zareaguješ jen na to, co tě zaujme.

Já třeba rád dám občas řeč s někým, koho zajímá téma, věc jako taková, a když to vidí jinak, nevnucuje druhým svůj názor a je ochotný se na to podívat i z jiného pohledu. Říkat druhému, že je trouba a že já to vidím správně, má přirozeně taky svůj smysl, pomáhá to se odreagovat, ale s tématem to nijak nesouvisí.

Máme holt různé priority, to je myslím normální. Tak se měj

Říkat druhému, že je trouba a že já to vidím správně, má přirozeně taky svůj smysl, pomáhá to účastníkům se odreagovat, ale s tématem to nijak nesouvisí.

Aha, tak takhle to tedy je. V tom případě: SUBHAM ASTU SARVADŽAGATÁM!

napadá mě otázka, proč by vesmír měl plnit všechna naše přání? je to jeho povinnost? a práva máme jen my? a nebývají práva vždy vyvážena i povinnostmi? u každého z nás, bez výjimek?

za deset dní jediná reakce - o čem to asi vypovídá?

Že všichni zdejší štamgasti jsou již zcela osvícení a tím pádem zmizel důvod diskutovat.



PS: To je jenom důkaz, že to jsou skvělé stránky.

to je tak filigránská odpověď, že na ni nelze cokoli říci. vše, co může být řečeno, jen lehce sklouzne po skle osvícenosti, která je v takových výšinách, že vše pozemské je pro ni v totálním nedohlednu.

a máš pravdu, skvělé stránky to jsou, když osvícení mlčí. skvěle to pak plní svůj účel, provozovat diskusní forum, na kterém nikdo nediskutuje.

Moc pěkná diskuse a rád bych se k ní (sice opožděně, ale přece) připojil také svou úvahou:

Již před mnohými staletími (respektive tisíciletími) si lidé povšimli, že slova pronášená s vírou a přesvědčením mají moc. A pokud je vedou nad sebe, mohou změnit současnou realitu i přinést štěstí. Jak jinak, než že na tom postavili základy jednotlivých náboženství, aby skrze ně mohli dosíci naplnění svých přání. Nevím, se starými systémy víry jsem se příliš nesetkal, ale mohu říci, že některé evangelické spolky tuto nauku vytříbili téměř k dokonalosti a skrze své modlitby do probíhající reality skutečně dokážou vstoupit, porovnat se s ní a případně ji změnit.

Moderní doba přinesla rozčarování náboženstvím a nechuť k víře. I byly analytickou metodou hledány jiné cesty, jež by případně přinesly stejný výsledek. S tím souvisí objev afirmace a různé metody ladění mysli k dosažení positivního výsledku. I tato diskuse je postavena na těchto principech, v nichž zvídavá mysl dokonce dochází k závěru, že veškerá naše přání se zhmotňují a dříve či později dojdou naplnění.

Inu, pokud bychom to skutečně definovali jakožto "dříve či později", pak nejspíš ano, neboť je vysoce pravděpodobné, že projdeme všemi stavy a tudíž i těmi naplňujícími. Nejsem však zastáncem teorie, že v principu každé naše přání se rovnou zhmotňuje. Postačí si na něj jen počkat a nerušit ho jinými přáními protipólově laděnými. Obávám se, že takhle vesmír opravdu nereaguje (jedná se toliko o naše zbožné přání), i když je ve své podstatě na naše přání připraven.

Nicméně zde máme dva zcela odlišné systémy (víru a afirmaci) skrze něž lze změnu reality skutečně vyvolat. Oba dva mají svá úskalí a svým způsobem nás předem determinují k následujícím krokům. Nebude však určitě nezajímavé začneme-li hledat, co je principiálně spojuje. Odtud pak lze dojít pozoruhodných výsledků, jejichž závěry však jsou na každém z nás. Tady bych snad zmínil jen určitý předpoklad, odkud je možné vyjít.

Na nosné vlně čiré vibrace se odvíjí samotné přání.

Conchar píše:Nicméně zde máme dva zcela odlišné systémy (víru a afirmaci) skrze něž lze změnu reality skutečně vyvolat. Oba dva mají svá úskalí a svým způsobem nás předem determinují k následujícím krokům. Nebude však určitě nezajímavé začneme-li hledat, co je principiálně spojuje.

Afirmace je mentální informace, která, pokud je správným způsobem přijímána, ovlivňuje naše podvědomí a odtud je pak ovlivňována naše víra.
Dokud však člověk sám sebe dokonale nezná a neví, co doopravdy chce, tak je používání afirmací poněkud pracný způsob žití, kdy člověk musí být stále ve střehu, aby přitahoval to, co chce a nepřitahoval to, co nechce.
Pokud se mu podaří sám sebe opravdu poznat, tak může všechny afirmace pustit, protože se objeví poznání, že nalézá naplnění všech tužeb a tudíž není co víc chtít.

Je tady jen bezstarostné užívání si existence.



PS:
Ale i k tomu sebepoznání mohou napomoci afirmace a víra.

Spíš bych řekl, že splyne se záměrem svého zrození (vstupuje s ním do souladu) a přeje si právě to, co je zrovna naplňováno. Pak vypadá, že tančí na poli přání jako lung-gom-pa a klas (tužeb připoutanosti) se pod ním neohne.
To jsi určitě měla na mysli. Avšak cesta daleká a mnohé pochopení nutné k tomu.

jen taková stručná noticka k názvu tohoto vlákna: "proč vesmír neplní naše přání?"
1) proč by měl?
2) kam by to celé vedlo, kdyby všichni jen poroučeli (pardon, diktovali svá přání)?
3) existuje vesmírný řád? a pokud ano, jaké je naše místo v něm?
4) jsme skutečně jenom my sami anebo máme svá jiná "já" v jiných světech a dimenzích?
5) jaký je smysl naší existence v této dimenzi a co se tu máme učit?

každý ať si odpoví sám. (pokud chce)

Conchar píše:Spíš bych řekl, že splyne se záměrem svého zrození (vstupuje s ním do souladu) a přeje si právě to, co je zrovna naplňováno.

Moc pěkně řečeno, přání se plní dřív, než se na ně pomyslí.
Tudíž mizí všechny touhy. To, co je, je přesně tím, co má být.

Pak vypadá, že tančí na poli přání jako lung-gom-pa a klas (tužeb připoutanosti) se pod ním neohne.

Lung-gom-pu neznám, ale zní to hezky.

Pojal bych to tak, že probíhající realita je inspirací k tomu, co si přát. Tím, že člověk docení (s hloubkou porozumění všech odehrávajících se procesů a vazeb), co nám vlastně přináší, a vstoupí s ní do souladu. Z tohoto hlediska touhy vlastně nemizí, jsou pouze odsunuty stranou, namísto toho je zaoscilováno na děj, který zrovna probíhá. A tak trvale. Mezitím, jak procházíme různými stavy, jsou i ony původní touhy jaksi mimochodem naplňovány dějem přítomným, který za různých situací nastává. Neboť, pokud mu ponecháme přirozený tok, pak se respektive ona energie podprahových přání sama dožaduje naplnění a vstupuje do současnosti.

V takovém případě lze zcela nenásilně protančit všemi úskalími bytí, aniž bychom někde tvrději narazili. Jen udržet se ve správném rytmu neulpívání a mít soustředěnou pozornost do "teď".

Proč se vykašlat na to , aby VESMÍR PLNIL NAŠE PŘÁNÍ
http://www.stesticko.cz/casopis/filmy-a ... video/750/
Cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly ...