Pink Floyd

[vostalpetr]

Pamatuješ se na dobu, kdy jsi byl ještě mladý? Zářil jsi jako slunce
Tak záři dál, ty bláznivý démante
Dnes dívat se do tvých očí je jako hledět do černých děr na obloze
Záři dál, ty bláznivý démante
Byl jsi lapen na rozcestí mezi dětstvím a úspěchem
Unášen ocelovým vánkem
Tak přijď, ty, kterému se všichni jen z dálky smáli
Přijď ty cizinče, ty legendo, ty mučedníku a záři!
Všechna tajemství odhalil jsi příliš brzo, začal jsi chtít, co nešlo splnit
Tak záři dál, ty bláznivý démante
Děsily tě stíny noci, Byl jsi vystaven plnému slunci
Záři dál, ty bláznivý démante
No, vlastně se vyčerpal svým nástupem s náhodnou precizností
Osedlal sis ocelový vánek
Tak přijď, ty blouznivče, ty, kdo do budoucnosti vidíš
Přijď ty malíři, ty pištče, ty vězni a záři!

[vostalpetr]

Odtikávají pomalu všechny ty malé chvilky, co tvoří nudný den
Lámeš a ničíš hodiny v půlce cesty
Pořád na tom samém místě v tom svém malém rodném městě
Čekáš na něco nebo na někoho, kdo ti ukáže cestu
Unaven poleháváním na slunci, raději z okna pozoruješ déšť
Jsi mladý a život je dlouhý, je spousta času k promrhání
A jednoho dne si uvědomíš, že uplynulo dalších deset let
A přitom ti nikdo neřekl, kdy máš vyběhnout, zmeškal jsi startovní výstřel
A tak běžíš a běžíš, snažíš se chytit slunce, ale to už zapadá
A obíhá okolo, a zítra ráno ti zase vpadne do zad
To slunce svým způsobem stále stejné, ale ty jsi starší
Dech se ti krátí, každým dnem blíže smrti
Každý rok je stále kratší, už není vůbec žádný čas nazbyt
Plány, co jsi měl, zmizí v nicotu nebo půl stránky roztřesených čar
Setrvávání v tichém zoufalství je typicky anglické
Čas je pryč, píseň doznívá, myslel jsem, že víc co říci mám

[vostalpetr]

Přál bych si, abys tu byl

Takže...Ty si vážně myslíš, že umíš rozlišit Nebe od Pekla?
Modrou oblohu od bolesti?
Myslíš si, že umíš rozlišit zelená pole od chladné oceli?
Umíš rozpoznat úsměv z pod závoje?
Myslíš, že to umíš rozlišit?
A už tě někdy donutili prodat své hrdiny za strašidla?
Horký popel za stromy?
Chladivý vánek za žhnoucí vzduch?
Studený komfort za změnu?
A vyměnil jsi někdy bratrství ve válce
Za hlavní roli v téhle kleci?
Jak já bych si přál, abys tu byl!
Jsme jen dvě ztracené duše plovoucí v akváriu pro rybičky
Rok za rokem
Potloukáme se pořád po tom samém dvorku
A co jsme tím získali?
Stále stejné obavy!
Přál bych si, abys tu byl!

[vostalpetr]

Mami, myslíš, že svrhnou tu bombu?
Mami, myslíš, že se tahle píseň bude líbit?
Mami, myslíš, že mi nakopou prdel?
Mami, měl bych raději postavit pevnou zeď?
Mami, měl bych raději kandidovat na prezidenta?
Mami, měl bych věřit naší vládě?
Mami, pošlou mě rovnou do první linie?
Mami, skutečně umírám?
Pst, děťátko, už neplač!
Maminka promění všechny tvé noční můry ve skutečnost
Maminka na tebe přenese všechny tvé strachy
Maminka tě schová právě zde - pod svým křídlem
Nenechá tě létat, ale nechá tě zpívat
Maminka bude své děťátko mít vždy v teple a pohodlí
Ach, děťátko...
Samozřejmě, maminka ti pomůže postavit tu zeď
Mami, myslíš, že je pro mě dost dobrá?
Mami, myslíš, že je pro mě nebezpečná?
Mami, roztrhá tvého malého hošíka?
Ach mami, zlomí mi srdce?
Pst, děťátko, už neplač!
Maminka zkontroluje všechny tvé lásky
Nenechá nikoho nesprávného dostat se k tobě
Maminka zůstane vzhůru, dokud nepřijdeš
Maminka vždycky zjistí, kde jsi byl
Maminka tě bude udržovat vždy čistého a zdravého
Ach miláčku...
Vždycky pro mě budeš malé děťátko
Mami, muselo to být tak vysoko?

[vostalpetr]

Hej, ty, tam venku v té zimě
Čím dál osamělejší, čím dál starší
Cítíš mě?
Hej, ty, stojící uprostřed katedrál
Se studenýma nohama a vadnoucím úsměvem
Cítíš mě?
Hej, ty, nepomáhej jim pohřbívat světlo!
Nevzdávej se bez boje
Hej ty, co musíš se starat sám o sebe
Co sedíš nahý u telefonu
Můžeš se mě dotknout?
Hej, ty, s uchem přimáčknutým na zeď
Co čekáš, až někdo zavolá
Můžeš se mě dotknout?
Hej, ty, pomůžeš mi s tím kamenem?
Otevři své srdce, vracím se domů
Ale to byl vše jen sen
Zeď byla příliš vysoká
Vidíš sám
Lhostejno jak se snažil
Nemohl se dostat ven
A červi se prožrali do jeho mozku
Hej, ty, tam venku na silnici
Co vždycky děláš jen to, co rozkážou ti
Pomůžeš mi?
Hej, ty, tam za tou zdí
Co prázdné lahve s halách rozbíjíš
Pomůžeš mi?
Hej, ty, neříkej, že už není žádná naděje
Společně vytrváme, rozděleni padneme

[vostalpetr]

Ahoj
Je tady někdo?
Jen přikývněte, jestli mě slyšíte
Je někdo doma?
Dáme se do toho hned, dokud něco cítíte
Slyšel jsem, že vám je čím dál hůř
Já vás mohu zbavit vaší bolesti
Postavit vás opět na nohy
Odpočívejte!
Nejdřív budu potřebovat vědět jednu věc
Jen takovou maličkost:
Můžete mi ukázat, kde to bolí?
Nic vás nebolí a přesto se ztrácíte
Jako vzdalující se loď nebo kouř na obzoru
Jenom vlnami brázdíte
Vaše rty se hýbou, ale já neslyším, co říkáte
Když jsem byl malý a měl jsem horečku
Mé ruce byly jako dva veliké balóny
A nyní mám ten pocit znovu
Nemůžu vám to vysvětlit, stejně byste to nechápal
Tohle prostě nejsem já
Stal jsem se pohodlně otupělým
O.K.
Bude to jen malé píchnutí
Nic víc
Jen ti může být mdlo trochu
Můžeš vstát?
Věřím, že jsem to udělal dobře
To tě udrží na nohou po celou tu show
No tak, je čas jít
Nic tě nebolí a přesto se ztrácíš
Jako vzdalující se loď nebo kouř na obzoru
Jenom vlnami brázdíš
Tvé rty se hýbou, ale já neslyším, co říkáš
Když jsem byl dítě
Zachytil jsem koutkem oka prchavý záblesk
A když jsem se otočil, vše bylo pryč
Už si na to nemohu sáhnout
Dítě vyrostlo
Sen se rozplynul
A já jsem se stal
Pohodlně otupělým

[vostalpetr]

Kde jsi byla, když já jsem byl zoufalý a zlomený
Když kolem mého okna dny bez užitku pluly
Kde jsi byla, když já jsem byl zraněný a bezmocný
Protože věci, co jsi řekla a věci, co jsi udělala, mě obklopily
Ty jsi se zatím spoléhala na cizí slova
A zoufale chtěla věřit tomu, co slyšíš
Já jsem se díval přímo do zářícího slunce
Ztracen v myšlenkách a ztracen v čase
Když semínka života i semínka změna byla zasazena
Venku déšť pomalu padal noční tmou
Já byl polapen v době, tak nebezpečné a neodolatelná zároveň
Brázdil jsem nekonečnými prostorami našeho mlčení
Věděl jsem, že ta chvíle nadešla
Kdy minulost je třeba zabít a do života se vrátit
Brázdil jsem nekonečnými končinami našeho mlčení
Věděl jsem, že to čekání začalo
A já hleděl jsem přímo ... do zářícího slunce

[vostalpetr]

Za obzor na místa, kde jsme žili jako chlapci
Ve světě plném lákadel a zázraků,
Tím směrem bloudily naše myšlenky stále a bez hranic
Ale zvon, co nutil nás se rozhodnout, začal znít
Po dlouhé cestě, dolů k silnici jsme se hnali
A doufám, že sejít bychom se mohli zase u té samé skály
Byla tu další otrhaná kapela, co kráčela v našich stopách
Utíkali před časem, aby nám mohli vzít naše sny
Nechávali za sebou spousty malých tvorů, co připoutat nás chtěli
K životu, který všechny možné zhouby pomalu rozkládaly
Tráva byla zelenější
Světlo jasnější
S přáteli na dosah
Noci plné divů
Hledíme přes odlesky plamenů, jak mosty za námi hoří
K záblesku toho, jaká krása nás čeká na druhé straně
Kráčeli jsme dopředu, ale náměsíčně jsme se vraceli zpět
Poháněni vlnou jakýchsi vnitřních sil
V zářivých výšinách s rozvinutou zástavou
Dosáhli jsme závratných vrcholů snu o tomhle světě
Navždy pohlceni ambicemi a chtíčem
S touhou, která nikdy nebyla ukojena
Naše unavené oči stále bloudí k horizontu
A k cestě, po které jsme kráčeli již tolikrát
Tráva byla zelenější
Světlo jasnější
Chuť byla sladší
Noci plné zázraků
Přáteli obklopeni
Na obzoru pomalu svítá
Voda plyne




















Do nekonečné řeky
Stále a navždy