Stránka 1 z 3

Ohýbání pravdy

PříspěvekNapsal: stř 25. lis 2015 15:33:26
od Petr

Re: Ohýbání pravdy

PříspěvekNapsal: stř 25. lis 2015 19:56:23
od armin
K ohýbání pravdy většinou nedochází metodicky, jak je v dokumentu popisováno, ale většinou nevědomky a instinktivně.
Každopádně je jasné, že víra je opakem schopnosti a vůle člověka poznávat pravdu. Útěkem, před realitou, při nejlepším berličkou.

Něco jiného je důvěra.
Důvěra je mezi lidmi, ne v něco - v nějakou bibli či korán nebo v nějakou osobu (co řekne, je svaté).
Důvěra je také k životu, pak není potřeba víra.
Lidé manipulují většinou neúmyslně, nezáměrně. Bydlí-li člověk v nějaké iluzi, má tendenci a schopnost o ní přesvědčovat i druhé.
Potřebuje to pro potvrzování si "pravdivosti" své iluze.

Re: Ohýbání pravdy

PříspěvekNapsal: čtv 26. lis 2015 13:31:06
od irulan
K Miroslavove "důvěře" versus "víře": myslels to ve smyslu tom, ze důvěra je jakási absence kontroly s neocekavanim určitého výsledku (narozdíl od viry, kdy je ocekavan a chtěn určitý výsledek)?

Re: Ohýbání pravdy

PříspěvekNapsal: pon 30. lis 2015 17:55:06
od armin
irulan píše:K Miroslavove "důvěře" versus "víře": myslels to ve smyslu tom, ze důvěra je jakási absence kontroly s neocekavanim určitého výsledku (narozdíl od viry, kdy je ocekavan a chtěn určitý výsledek)?

Důvěra není absence kontroly. Ta "kontrola" je v tomto případě spíše bdělostí, to znamená uvědomování si toho, co se děje a případně z čeho to vychází (proč se to děje) a kam to směřuje. Účelem takové bdělosti je poučení, poznávání, nikoliv ovlivňovat, aby to nějak bylo nebo nebylo. A ta bdělost je nejen k tomu co přichází ale i k reakcím mysli, emocím, druhým lidem atd. Zkrátka ke všemu co se v mysli objevuje.
Nemáme jiný cíl, než poznání, Pravdu a to ať cesta vede přes nebe a nebo přes peklo. Na tom nezáleží.

A takovou bdělost probouzí touha po Pravdě, po poznání toho, co vlastně je a proč to je, a to taková, která je stálá a mnohem silnější než všechny ostatní touhy.

Důvěra k "životu" spočívá v tom, že člověk důvěřuje tomu, že co přichází, je právě to, co potřebuje na své duchovní cestě k poznání.

Touto důvěrou se naváže přímý a stálý kontakt s vnitřním Učitelem (jiní třeba říkají s Bohem), který se může projevit například i tím, že se objeví Mistr v lidské podobě.

Jinými slovy tuto důvěru formuluje CH.Trungpa, například jako "lví řev":

… „Lví řev“ je nebojácné prohlášení, že jakýkoli stav mysli včetně emocí je zpracovatelná situace a je připomínkou v meditační praxi. Uvědomujeme si, že chaotické situace nesmí být odmítány, ani je nesmíme považovat za regresivní podněty, které nás vrací zpátky do zmatku. Musíme respektovat vše, co se děje v našem stavu mysli. Chaos by měl být považován za mimořádně dobrou zprávu.
Přetváření neboli transmutace neznamená odmítnutí základních kvalit emocí. Přesněji řečeno se tento proces podobá alchymistické praxi, při které se proměňuje olovo ve zlato. Neodmítáme základní kvality materiálu, ale měníme vzhled a látku. Zakoušíme tedy emoční vzedmutí takové, jaké je, ale přitom s ním stále pracujeme, sjednocujeme se s ním.
Může se objevit strach, že emoce budou natolik silné, že nás mohou strhnout a ztratíme svoji důstojnost, postavení lidské bytosti.
Transmutace znamená, že tímto strachem projdeme. Dovolíme si v emoci zůstat, procházet jí, poddat se jí a prožít ji. Začneme vycházet emoci vstříc místo toho, abychom jenom zažívali, jak emoce přichází k nám. Začne se vyvíjet vztah, tanec.
V důsledku toho se i nejsilnější emoce stanou dokonale zpracovatelné, místo toho aby nás strhly, protože zde není nic, co by mělo být strženo, neboť jsme nevytvořili žádný odpor.
Pokud zde není odpor, objeví se pocit rytmu. Hudba a tanec probíhají současně. To je lví řev. Cokoliv se objeví v samsárické mysli, je považováno za cestu. Vše je zpracovatelné, účinné. To je odvážné provolání – lví řev.
Pokud vytváříme „záplaty“, abychom zakryli to, co považujeme za nefunkční, nezpracovatelné situace – metafyzické, filosofické, náboženské záplaty – pak naše jednání není lvím řevem.
Je to velmi žalostné skučení zbabělce….

Re: Ohýbání pravdy

PříspěvekNapsal: stř 02. pro 2015 10:52:01
od irulan
K touze po pravde: je to touha vedoucí te k definitivnímu poznani, nebo ac tušíš, ze definitivně nikdy svet nepoznas, kazde TED dílčí poznávání je předmětem tvé pozornosti? Ptám se proto, pac to prvni snad by mohlo byt spise odvrácením se od aktuálního k něčemu "v budoucnosti", ignorace bezprostředního. A v tom bych se mohla motat tak dlouho, dokud nerezignuju na "konečný" výsledek.
To co jsi napsal o důvěře k životu, s tim souhlasim, i kdyz mnohdy "pochopim" až dodatecne. Emoce jsou rychle.

Re: Ohýbání pravdy

PříspěvekNapsal: stř 02. pro 2015 15:26:23
od Monika
armin píše:
Důvěra není absence kontroly. Ta "kontrola" je v tomto případě spíše bdělostí, to znamená uvědomování si toho, co se děje a případně z čeho to vychází (proč se to děje) a kam to směřuje.

Účelem takové bdělosti je poučení, poznávání, nikoliv ovlivňovat, aby to nějak bylo nebo nebylo. A ta bdělost je nejen k tomu co přichází ale i k reakcím mysli, emocí druhým lidem atd. Zkrátka ke všemu co se v mysli objevuje.
Nemáme jiný cíl, než poznání, Pravdu a to ať cesta vede přes nebo přes peklo. Na tom nezáleží.

A takovou bdělost probouzí touha po Pravdě, po poznání toho, co vlastně je a proč to je, a to taková, která je stálá a mnohem silnější než všechny ostatní touhy.

Důvěra k "životu" spočívá v tom, že člověk důvěřuje tomu, že co přichází, je právě to, co potřebuje na své duchovní cestě k poznání.

Touto důvěrou se naváže přímý a stálý kontakt s vnitřním Učitelem (jiní třeba říkají s Bohem), který se může projevit například i tím, že se objeví Mistr v lidské podobě.




:thumb: :thumb: :thumb:

delší dobu jsem tu nebyla, ale tohle je skutečně radost číst ... velmi zřídka jsem slyšela, že někdo tak brilantně vystihl jádro pudla, jako Armín v tomto příspěvku ...

Re: Ohýbání pravdy

PříspěvekNapsal: stř 02. pro 2015 16:15:34
od Monika
irulan píše:K touze po pravde: je to touha vedoucí te k definitivnímu poznani, nebo ac tušíš, ze definitivně nikdy svet nepoznas, kazde TED dílčí poznávání je předmětem tvé pozornosti? ...

k tvé otázce jeden moudrý muž Ramana Mahariši řekl

"kosmos vstupuje do pole vidění současně s vidoucím" - pokud ovšem mluvil s lidmi které už skutečně hledali pravdu ...

"Bez vidoucího viděné předměty neexistují. Najděte vidoucího a stvoření je v něm obsaženo. Proč se dívat ven a stále vysvětlovat jevy, které jsou nekonečné?" (hledání vidoucího - introspekce dovnitř sebe - je podstatou átmavičáry o čem se hodně psala na poradně)

k podobnému závěru, že bez vidoucího nejsou viděné předměty - došel i Albert Einstein, které zformulovat v kvantové fyzice ...

shodou okolností, ač jinými slovy, o tom nedávno psal i jamajský dráp ve svém příspěvku

"Při hledání království božího je důležité zapřít sebe sama a umět se odevzdat v míře, v které sami sebe známe.

Rozumějme tomu dobře, je jediné zdrojové vědomí, které tady bylo, je a bude. To vytváří tento náš dočasný svět. Lidské tělo je takový transformátor, které přemění to zdrojové vědomí na to, čemu říkáme "já".

To, co se od nás chce, je obrátit svoji pozornost dovnitř (k Bohu).
Tím, že budeme vytrvale zapírat, to čím jsme se staly a budeme upínat pozornost k tomu čím odjakživa jsme (viz výrok "Bohové jste"), se rozpustí clona, která nám teď brání vidět pravdu."

viewtopic.php?f=22&t=3728&p=21322#p21322

Re: Ohýbání pravdy

PříspěvekNapsal: stř 02. pro 2015 16:34:16
od armin
irulan píše:K touze po pravde: je to touha vedoucí te k definitivnímu poznani, nebo ac tušíš, ze definitivně nikdy svet nepoznas, kazde TED dílčí poznávání je předmětem tvé pozornosti? Ptám se proto, pac to prvni snad by mohlo byt spise odvrácením se od aktuálního k něčemu "v budoucnosti", ignorace bezprostředního. A v tom bych se mohla motat tak dlouho, dokud nerezignuju na "konečný" výsledek.
To co jsi napsal o důvěře k životu, s tim souhlasim, i kdyz mnohdy "pochopim" až dodatecne. Emoce jsou rychle.

Možná by bylo srozumitelnější používat místo formulace "touha po pravdě" používat "láska k pravdě".
Každé dílčí poznání, odkrytí dílčího omylu, závislosti, iluze, je dílčím osvobozením, radostí a uschopněním bytosti k dalšímu hlubšímu a jemnějšímu poznávání, tj. přibližování se k milovanému, kterého už cítíš ve svém srdci pod příkrovem všech svých omylů, omezení, zaslepeností, sebestřednosti atd.

Re: Ohýbání pravdy

PříspěvekNapsal: stř 02. pro 2015 19:48:04
od Eva Nada

Re: Ohýbání pravdy

PříspěvekNapsal: čtv 03. pro 2015 20:07:47
od irulan
Jj
Jen tato formulace:
armin píše:.... tj. přibližování se k milovanému, kterého už cítíš ve svém srdci pod příkrovem všech svých omylů, omezení, zaslepeností, sebestřednosti atd.

...jak tomu rozumět? Vystihuje to tu lasku o ktere píšeš, ale co je to za lasku? K "vysnenemu" dokonalému stvoriteli a k tomu, ze on je pouze ten dobry?
A co to "cítění", zde nejspíše to správné a nad myšlením, jak ho rozlišit od cítění CHTENEHO? - rozuměj mam svou vysněnou iluzi a tim, ze na ni velmi ulpim, dokáže se zhmotnit až k tomu, ze jsem přesvědčena o tom, ze je to jen a jen pravda. Toto je konkretne take ma zkusenost, ze clovek dokáže sam sebe i na delší dobu oblbnout. Jedine, co u toho bylo jaksi alarmující byl neklid a nutkani (tu iluzi živit). Neklid a nutkani...závislost...
Co to je za lasku, o ktere píšeš?

Re: Ohýbání pravdy

PříspěvekNapsal: čtv 03. pro 2015 22:24:39
od armin
irulan píše:Jj
Jen tato formulace:
armin píše:.... tj. přibližování se k milovanému, kterého už cítíš ve svém srdci pod příkrovem všech svých omylů, omezení, zaslepeností, sebestřednosti atd.

...jak tomu rozumět? Vystihuje to tu lasku o ktere píšeš, ale co je to za lasku? K "vysnenemu" dokonalému stvoriteli a k tomu, ze on je pouze ten dobry?
A co to "cítění", zde nejspíše to správné a nad myšlením, jak ho rozlišit od cítění CHTENEHO? - rozuměj mam svou vysněnou iluzi a tim, ze na ni velmi ulpim, dokáže se zhmotnit až k tomu, ze jsem přesvědčena o tom, ze je to jen a jen pravda. Toto je konkretne take ma zkusenost, ze clovek dokáže sam sebe i na delší dobu oblbnout. Jedine, co u toho bylo jaksi alarmující byl neklid a nutkani (tu iluzi živit). Neklid a nutkani...závislost...
Co to je za lasku, o ktere píšeš?

Tohle postihlo Janu, a to kardinálně. A bohužel nejen ji - to cítění chtěného.

Má to svoji evoluční funkci, tohle momentální zamlžení mysli, slepá zamilovanost, touha než pravdivé vnímání sebe a reality. Dojde k oplodnění a evoluce došla svého dílčího cíle.
A totéž se hodně plete i do té duchovnosti. Hezká víra nahrazuje třeba zrovna nepříjemnou skutečnost.

Je dobře, že jsi v tomhle tak obezřelá a uvědomuješ si už tyhle pasti.
A proč si to uvědomuješ?
Že po mnoha zkušenostech (ne jen v tomhle životě) si začínáš uvědomovat, že pravda, pravdivost, opravdovost (poctivost), je to jediné důležité a to je začátek lásky k pravdě. Protože všechno ostatní je jen ...

Re: Ohýbání pravdy

PříspěvekNapsal: pát 04. pro 2015 14:39:14
od irulan
Vypada to tak, ze si svet ohýbáme a tvorime podle svych přání, ale jen dočasně. Splní se mi, co chci - i s negativy o kterých nevim. A dík tem negativum můžu vystrizlivet. A přemýšlet o tom chteni. Je to omamny a dráždivé kořeni zivota, vyřádíš se, dáš do toho svoji energii, odvážeš se, ale kdyz ztratis nadhled, staneš se otrokem vlastni závislosti.
Kontrola tuším taky neni dobra, zvlášť kdyz nevim, co vlastne kontroluju, kdyz to neznám. Pak mam dojem, ze je to jak pohádka o třinácté komnatě, dostane me to. Co muzu nez snad nepotlačit protivnyho strizlivyho sebekritika....

Re: Ohýbání pravdy

PříspěvekNapsal: ned 06. pro 2015 22:18:28
od Jana
armin píše:
Tohle postihlo Janu, a to kardinálně. A bohužel nejen ji - to cítění chtěného.


Ano, tohle je nádherný příklad ohýbání pravdy.

Jana po čtyřiceti letech šťastného soužití pořád ještě nevychází z úžasu, do koho se to zamilovala a komu vděčí za všechna ta krásná léta.

:happy:

Debil ani náhodou.

Je v něm síla obrovského chlapa a něha se kterou bere do náruče.

S moudrostí, lehkostí a stoickým klidem prochází životem a přitom je plný vášně, když se milujeme.

Jeho maminka vyprávěla, že když ho přivezla z porodnice, tak se po první noci na něj šla podívat, jestli není mrtvej, celou noc nezaplakal, ani jednou ji nevzbudil, a další noc to samé.

On se už takovej zlatej narodil.

Re: Ohýbání pravdy

PříspěvekNapsal: pon 07. pro 2015 23:25:47
od armin
armin píše:
Tohle postihlo Janu, a to kardinálně. A bohužel nejen ji - to cítění chtěného.


Horší je, když se tahle tendence "cítění chtěného" uplatní v duchovní oblasti.
Tam většinou nefunguje korekce realitou (jako je tomu třeba ve zmíněném mezilidském vztahu nebo manželství), která by dotyčného probrala z případných iluzí. Naopak v bezbřehé duchovní oblasti jen to přímo ideální prostředek úniku před realitou do duchovních iluzí, sebeklamů.
Pak je člověk schopen se dokonce se i odpálit, aby zabil co nejvíce "bezvěrců".
Víra je mocná čarodějka...

Re: Ohýbání pravdy

PříspěvekNapsal: úte 08. pro 2015 7:19:32
od Jana
Je zajímavé, kudy bloudí Tvá představivost.

Podle Tebe není šance setrvávat v Boží přítomnosti a uvědomovat si v ní, kdykoliv se v ní ocitáme, blaho, štěstí, lásku, krásu ?

Tohle pro Tebe může být jen fikce?

Potřebuješ si nalhávat něco o kysleých hroznech a sladkých citrónech ?

Čím je pro Tebe Buddhovo Správné myšlení?

Je pro Tebe chronickým pomlouváním těch druhých ?

Re: Ohýbání pravdy

PříspěvekNapsal: úte 08. pro 2015 12:32:03
od Trini
armin píše:
Horší je, když se tahle tendence "cítění chtěného" uplatní v duchovní oblasti.
Tam většinou nefunguje korekce realitou (jako je tomu třeba ve zmíněném mezilidském vztahu nebo manželství), která by dotyčného probrala z případných iluzí. Naopak v bezbřehé duchovní oblasti jen to přímo ideální prostředek úniku před realitou do duchovních iluzí, sebeklamů.


Které se musí chránit před zborcením. Jak se zdá za každou cenu. Etické hodnoty byly nahrazeny slogany prázdných slov.

Re: Ohýbání pravdy

PříspěvekNapsal: úte 08. pro 2015 13:14:45
od Jana
armin píše:
Tohle postihlo Janu, a to kardinálně. A bohužel nejen ji - to cítění chtěného.


Cítění chtěného je fajn věc, je fajn, když můžeš cítit lásku, klid, radost, štěstí, pohodu,

horší je cítění nechtěného, což se projevuje například jako chtíč, antipatie, hněv, nenávist, zloba, závist, potřeba neustále někoho kritizovat a pomlouvat...

A ohýbáním pravdy může být mimo jiné tvrzení, že chceš nechtěné a odmítáš chtěné.

Pak bys jako milovník pravdy stál bohužel o lež.

Což by se při ohýbání pravdy mohlo klidně stát.

Re: Ohýbání pravdy

PříspěvekNapsal: úte 08. pro 2015 14:08:29
od Trini
Jana píše:
armin píše:
Tohle postihlo Janu, a to kardinálně. A bohužel nejen ji - to cítění chtěného.


Cítění chtěného je fajn věc, je fajn, když můžeš cítit lásku, klid, radost, štěstí, pohodu,

horší je cítění nechtěného, což se projevuje například jako chtíč, antipatie, hněv, nenávist, zloba, závist, potřeba neustále někoho kritizovat a pomlouvat...

A ohýbáním pravdy může být mimo jiné tvrzení, že chceš nechtěné a odmítáš chtěné.

Pak bys jako milovník pravdy stál bohužel o lež.

Což by se při ohýbání pravdy mohlo klidně stát.


Díky za praktické ukázky, jak se "citění chtěného" projevuje.

:)

Re: Narovnání pravdy

PříspěvekNapsal: úte 08. pro 2015 14:16:13
od Jana
Není zač a hodně štěstí.

:happy:

Re: Narovnání pravdy

PříspěvekNapsal: úte 08. pro 2015 14:36:38
od Trini
Jana píše: a hodně štěstí.

:happy:


Radši ne. O to, co ty nazýváš štěstím, opravdu nestojím.
:)