Stránka 39 z 46

Re: Jen tak

PříspěvekNapsal: úte 13. úno 2018 3:38:03
od Alaja
https://www.novinky.cz/veda-skoly/20024 ... -svem.html

Motýli umějí mluvit, dokonce se hádají. Ale potichu a po svém

Anglický spisovatel Rudyard Kippling kdysi napsal bajku o motýlu který dupal, Eduard Petiška psal zase o motýlu, který zpíval, a Bohuslav Martinů mluvícím motýlům dokonce věnoval baletní suitu. V reálném světě ale motýli nemluví, nedupou ani nezpívají. Opravdu?

Bylo to jako ve vědě už tolikrát – čirá náhoda,“ vzpomíná Mirian Hay-Roeová na svůj objev v časopise Journal of Insect Behavior. „Neměla jsem v úmyslu zkoumat zvukové komunikace motýlů. Prostě jsem si všimla, že vydávají zvuk,“ přiznala entomoložka ze zemědělského institutu University of Florida, která před několika lety jako první popsala zvukové signály pestrých středoamerických baboček z podčeledi perleťovců Heliconiinae.

Sotva slyšitelné hádky

Hay-Roeová studovala pralesní hmyz ve velkém univerzitním skleníku.
Její kolegyně tam zkoumala modrobílé perleťovce Heliconius cydno: jejich potravu – pyl z květů – a hromadné nocování na stromech. Perleťovci v prostoru dominovali a Hay-Roeová si kolegyni postěžovala, že zahánějí ostatní druhy.

Všimla si, že při pronásledování jiných druhů vydávají tichounký cvakavý zvuk, cvakají na sebe, když se potkají v letu, a „baví se“ i před nocováním v hejnu na stromě.
„Když jsem se s tím svěřila kolegům, měla jsem z jejich reakce dojem, že si myslí, že blázním,“ říká Hay-Roeová. „Nikdo si toho nevšiml, protože to bylo cvakání opravdu slabé, ale když jste se soustředili, bylo slyšitelné docela zřetelně.“

Vyzbrojena obyčejným kazetovým magnetofonem a spoustou trpělivosti chodila za perleťovci po skleníku a nahrávala jejich cvakání. Záznamy pak s kolegou Richardem Mankinem přehrávali, třídili a analyzovali. Na rozdíl od studie z roku 1967 nenašli na křídlech motýlů uším podobné struktury a sami neobjevili ani orgány, které by zvuky vyluzovaly. Měli však v rukou jasně vypovídající zvukové nahrávky. Oba vědci předpokládají, že perleťovci zvuky vydávají cíleně, a proto soudí, že slouží ke vzájemné komunikaci.

Slovník motýlštiny je zatím kratičký

Hay-Roeová nevytvořila žádný „slovník motýlštiny“, ale z kontextu chování a z frekvence zvuků vyvodila, že jde o zastrašovací signály, sloužící k vymezení teritoria. Entomoložka našla i vysvětlení pro to, proč se zmíněná starší studie nezmiňuje o motýlích zvucích.
„Skleníky jsou chlazeny poměrně hlučnými ventilátory, takže kolegové motýlí zvuky prostě neslyšeli. Mohlo jít také o nedostatečnou citlivost tehdejších záznamových přístrojů,“ uvedla.

Pravděpodobnější důvod je však ve ztrátě schopnosti vydávat zvuky u samotných motýlů, chovaných v umělých podmínkách. Hay-Roeová prokázala, že z přírody odlovení motýli schopnost „mluvit“ ztratili už po třech měsících života ve skleníku a nová generace schopnost už vůbec neměla.

Už v roce 1874 geniální Charles Darwin vyslovil domněnku, že jiný babočkám příbuzný rod Hamadryas z podčeledi Biblidinae, který vydává zřetelně slyšitelné zvuky, tak vábí samičky ke kopulaci. Pozdější pozorování ale prokázalo, že tito motýli „cvakají“ téměř výhradně když jsou vyrušeni, a entomologové usoudili, že jde o zastrašovací, obranné signály. Koncem minulého století vědci zjistili, že hamadryasové mají uším podobné orgány, schopné registrovat zvuky vydávané jedinci stejného druhu.

„Nikdo se zatím neodvážil kategoricky tvrdit, že motýli užívají zvuku ke komunikaci, ale
víme, že umějí zvuky vydávat i registrovat,“ tvrdí Jayne Yacková z Carleton University v kanadské Ottawě. „A to je docela pádný argument pro existenci komunikace.“ Poslední výzkumy ale ukazují, že schopnost komunikovat mezi sebou se v motýlí říši neomezuje jen na dospělce.



Nikdo se zatím neodvážil kategoricky tvrdit, že motýli užívají zvuku ke komunikaci, ale víme, že umí zvuky vydávat i registrovat.

Housenky varují vetřelce

Běžné housenky motýlů srpokřídleců (Drepana arcuata) z čeledi srpokřídlecovití (Drepanidae) se živí listím olší a bříz. Když se z původního chomáče jednotlivé kusy rozlezou po stromě, každá housenka obsadí jeden list. Na něm zůstane, dokud ho celý neožere. Pak se vydá dál. To ale není nijak jednoduché, protože listy už jsou obsazené.
Larvy motýlů jsou sice většinou býložravé, ale o potravu soupeří, a tak by za normálních okolností při střetu následoval souboj.

Srpokřídleci však dokážou vetřelce varovat, aby se na jejich list nepokoušel dostat. Nedokážou vydávat skutečné zvuky, ale přesto své vlastnictví listu inzerují „sdělením“. Entomologové z kanadské univerzity Carleton a jejich američtí kolegové z University of Florida zjistili, že k této výstražné komunikaci používají housenky sprokřídleců výrůstky na zadečkových článcích těla.

„Jsou to opravdu pozoruhodní tvorové,“ napsala Jayne Yacková v článku v letošním dubnovém vydání magazínu Nature Communications. „Vyvinuli si komplexní systém vibračních signálů, které vydávají pomocí výrůstků z přeměněných nohou.“
Housenky těmito výrůstky drhnou o list, což vydává slabý škrabavý zvuk. Ten je ale dost silný, aby jej vetřelec zaregistroval.

Nohy místo hlasivek

„Když housenka hodující na listu tento zvuk vydá, další housenka se na něm už neusadí,“ dodala Yacková. „Je to, jako by říkala ,Tady jsem já, jdi pryč, ten list je můj’.“.
Entomologové zkoumali, zda se tento způsob varovné komunikace vyskytuje i u příbuzných druhů. Sestavili proto evoluční žebříček starších a mladších druhů.

Zatímco vývojově starší, vzdálenější druhy potravní konkurenční vztahy řešily spíše přímou hrozbou, výhrůžným postupem nebo i soubojem, příbuznější mladší druhy už vykazovaly schopnost protivníka varovat škrábáním výrůstky z přeměněných nohou.
Podobný mechanismus mají i vzpřímenky, motýli z rodu Caloptilia. Jejich housenky, které „své“ listy na třešních umí charakteristickým způsobem srolovat, zahánějí vetřelce vibracemi.

Autoři studie upozornili na zajímavou paralelu užití nohou k varovné komunikaci u řady jiných živočichů, počínaje bubnováním tlapami u klokanů po hrabání kopyty u býků.

Re: Jen tak

PříspěvekNapsal: úte 20. úno 2018 13:21:31
od Alaja
Mňauuu... :Foto:

Re: Jen tak

PříspěvekNapsal: úte 20. úno 2018 13:22:17
od Alaja
:Foto:

Re: Jen tak

PříspěvekNapsal: úte 20. úno 2018 13:25:22
od Alaja
Tak já nevím, je to jen hromada klestí, nebo přístřešek nějakého bezdomovce? :donknow:

Ještě nedávno tam ta hromada nebyla...

Re: Jen tak

PříspěvekNapsal: úte 20. úno 2018 17:07:27
od Alaja
https://www.youtube.com/watch?v=2fXAVeXwdmA

Silvestr 2005 - Bohdalová, Šíp, Potměšil + Cesta na Mars

:lol:

Re: Jen tak

PříspěvekNapsal: stř 28. úno 2018 19:19:45
od Alaja
Tři strany mincí..... :meditace:

Re: Jen tak

PříspěvekNapsal: čtv 01. bře 2018 10:33:12
od Alaja
Z FB...

Re: Jen tak

PříspěvekNapsal: pát 02. bře 2018 13:58:15
od Alaja
Koukám na Opičího krále a zjišťuji, že tam mají některá mnišská roucha zdobená do obdélníčků....zajímavé....

https://www.youtube.com/watch?v=ykT_IAhU8Co&t=43s

Vzpomněla jsem si na kresbičku PM z Fatimy, jak ji prý namalovaly děti, co jí viděly....také je nějak podobně obléknuta, i když v jiné barvě...
Netušila jsem, že by mnišská roucha mohla být kostkovaná či obdélníčkovaná... :D

Re: Jen tak

PříspěvekNapsal: úte 06. bře 2018 15:59:48
od Alaja
:Foto:

Re: Jen tak

PříspěvekNapsal: pát 09. bře 2018 11:35:14
od Alaja
:Foto:

Re: Jen tak

PříspěvekNapsal: ned 11. bře 2018 12:55:17
od Alaja
Je smažno, lepě švihlí tlové se batoumají dálnicí,
chrudošiví jsou borolové, na mamné krsy žárnící....

Re: Jen tak

PříspěvekNapsal: pát 16. bře 2018 10:53:34
od Alaja
https://www.youtube.com/watch?v=OOggQrJNHeM

Aurora Borealis Live Stream
Živě vysíláno 14. 3. 2018


:meditace:

Re: Jen tak

PříspěvekNapsal: sob 17. bře 2018 10:15:37
od Alaja

https://www.novinky.cz/veda-skoly/46467 ... oveka.html

Vědci zjistili, proč je pes nejlepším přítelem člověka

Že psi mají k lidem blízký vztah, se ví od nepaměti. Nová vědecká studie, která zkoumala genetické aktivity v hypofýze neboli podvěsku mozkovém lišek, ukazuje, jak u psů evolucí klesá úroveň stresového hormonu. To z nich dělá vůči člověku přátelská a důvěřivá stvoření, a odlišuje je od jejich divočejších příbuzných, jiných psovitých šelem.

„Už dřívější studie ukazovaly u zvířat na silný vztah mezi krotkostí a odpovědí organismu na stres,“ řekla pro web ScienceAlert.com vedoucí zmiňované studie Jessica Hekmanová z Univerzity v Illinois.

„Nízká úroveň ustrašenosti, charakteristická pro domestikované druhy zvířat, je úzce spjata s poklesem hladiny adrenokortikotropního hormonu (ACTH) v jejich krvi. Tento hormon vylučovaný podvěskem mozkovým mimo jiné řídí i odpověď organismu na stres.“

To už je tedy jasné, ovšem vědci až doposud nezmapovali procesy, které stojí za změnami v aktivitě hypotalamu, hypofýzy a nadledvin. Aby lépe pochopili změny v genetické výbavě zvířat, rozhodl se tým Jessicy Hekmanové zaměřit lišky a také na výzkumný genetický program, který má kořeny ještě v sovětské éře.

Umělá změna evoluce

Institut cytologie a genetiky v Novosibirsku už více než půl století chová lišky, aby mohli tamní vědci studovat, jak se z divokých zvířat stávají zvířata ochočená. Chovný program rozjel ruský vědec Dmitrij K. Beljajev, který chtěl objasnit genetické faktory za evolucí moderních psů. Jeho odkazem jsou generace stříbrných lišek, norků, hranostajů a potkanů, které byly uměle vybrány a jejich evoluce pozměněna.

Hekmanová spolu se svou kolegyní Annou Kukekovovou, porovnávala aktivitu genů v hypofýze šesti ochočených lišek a šesti lišek vyšlechtěných k agresivitě. Předchozí studie ukázaly, že ačkoliv je v krvi ochočených lišek ve srovnání s divokými méně ACTH, v jejich hypofýzách je koncentrace hormonu prakticky stejná.

„Zdá se tedy, že rozdíly v obsahu tohoto hormonu v krvi zvířat nezpůsobují geny. Snížený obsah ACTH v krvi krotkých lišek způsobuje nějaký jiný mechanismus,“ řekla pro ScienceAlert Kukekovová.

Rozhoduje tvar buněk v hypofýze

Zdá se, že zásadní vliv měly geny, které kontrolují tvar buněk v podvěsku mozkovém. Jinými slovy, ačkoliv u obou typů lišek nebyl zásadní rozdíl v produkci ACTH, o jeho uvolňování rozhodovalo zakřivení buněk v hypofýze. „Podvěsek mozkový krotkých lišek možná produkuje stejné množství stresového hormonu ACTH, ale je méně efektivní v jeho uvolňování do krevního řečiště,“ vysvětluje Jessica Hekmanová.

Aby bylo jasno, nedá se asi říct, že by existoval jeden určitý rys, který by proměnil předky moderních psů z nebezpečných predátorů na milé společníky. Například jedna nedávná studie odkryla změnu v chromozomech, která psům umožnila stát se mazlíčky. Tuto změnu by bylo možné srovnat s Williamsovým syndromem, genetickou poruchou, která u lidí způsobuje přehnaně společenské chování.

Je nutné přiznat, že ne všechny změny byly tak úplně pro dobro psů. Výzkum totiž už také dokázal, že během domestikace psi také přišli o trochu své inteligence.

Re: Jen tak

PříspěvekNapsal: úte 20. bře 2018 18:32:58
od Alaja
:Foto:

Re: Jen tak

PříspěvekNapsal: pon 26. bře 2018 14:28:16
od Alaja
:Foto:
..že by...jaro?

Re: Jen tak

PříspěvekNapsal: sob 31. bře 2018 23:00:18
od Alaja
https://stars24.cz/zpravy/z-domova/2674 ... la-policie

Matka odmítla opustit své miminko hospitalizované na JIP! Zasahovala policie


...

Re: Jen tak

PříspěvekNapsal: úte 03. dub 2018 14:35:00
od Alaja
Jaro konečně dorazilo.... :Foto:

Re: Jen tak

PříspěvekNapsal: stř 04. dub 2018 12:37:12
od Alaja
:Foto:

Re: Jen tak

PříspěvekNapsal: ned 08. dub 2018 21:38:15
od Alaja
:Foto:

Re: Jen tak

PříspěvekNapsal: ned 15. dub 2018 4:53:04
od Alaja
https://www.youtube.com/watch?v=74IsySs3RGU


The Cosmic Web, or: What does the universe look like at a VERY large scale?

:star: