Jen tak 2.

Re: Jen tak 2.

Příspěvekod Alaja » sob 18. črc 2020 20:03:07

:Foto:
Přílohy
DSCN1041.JPG
Proti záři neomezeného prostoru jsou i ty nejkrásnější zážitky neúplné...
Uživatelský avatar
Alaja
 
Příspěvky: 5678
Registrován: stř 09. zář 2015 10:07:22
Poděkoval: 289
Poděkováno: 404-krát v 388 příspěvcích

Re: Jen tak 2.

Příspěvekod Alaja » sob 18. črc 2020 21:36:19

https://www.youtube.com/watch?v=mqsMUfecNrY

Rivers of Babylon, Sugar Sugar, More Than I Can Say, Forever and Ever, Mississippi, Guantanamera

tany, tany.... :D
Proti záři neomezeného prostoru jsou i ty nejkrásnější zážitky neúplné...
Uživatelský avatar
Alaja
 
Příspěvky: 5678
Registrován: stř 09. zář 2015 10:07:22
Poděkoval: 289
Poděkováno: 404-krát v 388 příspěvcích

Re: Jen tak 2.

Příspěvekod vostalpetr » ned 19. črc 2020 0:06:01

:D :D :D


Ano i tanec je dobrá katarzní meditace,
jenže já to mám s tancem stejně jako se sexem,
jakmile se začnu potit, zvolnuji, mávám rukama abych udělal průvan
a zvolnuji a zvolnuji
a zvolnuji...

V tom videu mně přijde, že furt nějak zrychlují a zrychlují...
Uživatelský avatar
vostalpetr
 
Příspěvky: 5259
Registrován: úte 20. led 2009 13:57:12
Poděkoval: 98
Poděkováno: 666-krát v 510 příspěvcích

Re: Jen tak 2.

Příspěvekod Alaja » ned 19. črc 2020 0:28:32

vostalpetr píše::D :D :D


Ano i tanec je dobrá katarzní meditace,
jenže já to mám s tancem stejně jako se sexem,
jakmile se začnu potit, zvolnuji, mávám rukama abych udělal průvan
a zvolnuji a zvolnuji
a zvolnuji...

V tom videu mně přijde, že furt nějak zrychlují a zrychlují...


:lol: :lol:
Já mívala tanec ráda...a nejraději ten jive... :srdce:
Ovšem - bylo nutné, aby taneční partner ho uměl také. Alespoň nezbytné minimum... :P
S manželem jsme se shodli, a když to šlo a někdo pohlídal děti, tak jsme si na nějakém plese v zimě pořádně zaplesali. Naposledy jsem na plese plesala v devadesátých letech v Praze. I přes ten úraz, co jsem před pár lety tehdy měla. Ke stolu pak dorazila nějaká omladina a vyzvídala, jestli někde závodně tancujeme...museli jsme je zklamat.... :lol:
No a pak byl ještě jeden taneček, o něco později, v nějaké kavárně na Smícháči....v uličce mezi stoly a barem....taneční parket tam neměli, ale známý, co měl zrovna narozky, si chtěl zatančit, když tam tak krásně a nahlas vyhrávala muzika....takže mě mu manžel na chvilku zapůjčil...co to jen hráli...jo, tu písničku Na kolena, na kolena, jé, jé, jééé...

:lol:
Proti záři neomezeného prostoru jsou i ty nejkrásnější zážitky neúplné...
Uživatelský avatar
Alaja
 
Příspěvky: 5678
Registrován: stř 09. zář 2015 10:07:22
Poděkoval: 289
Poděkováno: 404-krát v 388 příspěvcích

Re: Jen tak 2.

Příspěvekod vostalpetr » ned 19. črc 2020 1:26:29

To my občas vyrazíme na náš vesnickej ples požárníků a baráčníků,
jenže tam hrají kapely a navíc hrají hrozný srágory,
úplně nejlíp jsme se vyblbli předloni v jednom baru na Zakyntosu,
kde majitel byl fanda do tvrdší muziky takže jsme tam deset dní pařili
a propili všechny prachy, ale bylo to skvělý,
hlavně dobrá muzika takže jsme se vyřádili...

Ale já už moc nevydržím, už to není punk jak za mlada,
vlastně držím už jen pozy jak ten Gena :

https://www.youtube.com/watch?v=8LG3g6v ... rt_radio=1
Uživatelský avatar
vostalpetr
 
Příspěvky: 5259
Registrován: úte 20. led 2009 13:57:12
Poděkoval: 98
Poděkováno: 666-krát v 510 příspěvcích

Re: Jen tak 2.

Příspěvekod Alaja » ned 19. črc 2020 1:32:23

:D Oshovy meditace...všimla jsem si, že tam má i ten tanec...
Přílohy
DSCN1049.JPG
DSCN1049.JPG (142.63 KiB) Zobrazeno 8847 krát
DSCN1050.JPG
DSCN1050.JPG (142.44 KiB) Zobrazeno 8847 krát
DSCN1052.JPG
DSCN1052.JPG (142.65 KiB) Zobrazeno 8847 krát
DSCN1053.JPG
DSCN1053.JPG (143.85 KiB) Zobrazeno 8847 krát
DSCN1054.JPG
DSCN1054.JPG (143.28 KiB) Zobrazeno 8847 krát
Proti záři neomezeného prostoru jsou i ty nejkrásnější zážitky neúplné...
Uživatelský avatar
Alaja
 
Příspěvky: 5678
Registrován: stř 09. zář 2015 10:07:22
Poděkoval: 289
Poděkováno: 404-krát v 388 příspěvcích

Re: Jen tak 2.

Příspěvekod Alaja » ned 19. črc 2020 1:32:55

a pokračování...
Přílohy
DSCN1055.JPG
DSCN1055.JPG (142.64 KiB) Zobrazeno 8847 krát
Proti záři neomezeného prostoru jsou i ty nejkrásnější zážitky neúplné...
Uživatelský avatar
Alaja
 
Příspěvky: 5678
Registrován: stř 09. zář 2015 10:07:22
Poděkoval: 289
Poděkováno: 404-krát v 388 příspěvcích

Re: Jen tak 2.

Příspěvekod Alaja » ned 19. črc 2020 1:38:28

A jé...bude pršet.. :destnik:


https://www.seznamzpravy.cz/clanek/cr-v ... _campaign=

ČR v neděli zasáhnou silné bouře s přívalovým deštěm


Českou republiku v neděli odpoledne zasáhnou silné bouřky s přívalovými srážkami a krupobitím. Mohou stoupnout hladiny malých toků, hrozí zatopení podchodů, podjezdů, sklepů a jiných níže položených míst.

Výstrahu s nízkým stupněm nebezpečí dnes vydal Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ).

Podobně jako v červnu hrozí, že bouřky se nebudou pohybovat a takzvaně se „vyprší“ na jednom místě.

„Kolem tlakové níže ve vyšších vrstvách atmosféry bude na naše území proudit vlhký a teplý vzduch od jihovýchodu,“ uvedli meteorologové. Úhrny přívalových srážek mohou v bouřích dosáhnout až 30 milimetrů. Varování platí od nedělního poledne do 22:00. Zejména řidiči by měli v bouřce snížit rychlost a jet opatrně. Nebezpečné mohou být také blesky.

V pondělí má být pak v ČR oblačno až polojasno, ojediněle během dne místy přeháňky nebo bouřky. Nejvyšší denní teploty vystoupají na 25 až 29 stupňů Celsia, v dalších dnech se ale potom ochladí
Proti záři neomezeného prostoru jsou i ty nejkrásnější zážitky neúplné...
Uživatelský avatar
Alaja
 
Příspěvky: 5678
Registrován: stř 09. zář 2015 10:07:22
Poděkoval: 289
Poděkováno: 404-krát v 388 příspěvcích

Re: Jen tak 2.

Příspěvekod vostalpetr » ned 19. črc 2020 1:56:36

Výbornej tanec je jen nechat tančit ruce str. 146

Ale úplně nejskvělejší a nejvíce uvolnující je Latihan str. 203
což sice není tanec, ale spontánní pohyb,
to je prostě pecka kdy si to tělo samo řídí a uvolnuje se tam kde je potřeba,
jen je to občas dost fyzicky náročný ale člověk tak dokonale uvolní tělo i tam, kde vůbec netušil že bylo v napětí...
Je to taková obdoba nechat tančit ruce...
Uživatelský avatar
vostalpetr
 
Příspěvky: 5259
Registrován: úte 20. led 2009 13:57:12
Poděkoval: 98
Poděkováno: 666-krát v 510 příspěvcích

Re: Jen tak 2.

Příspěvekod Alaja » ned 19. črc 2020 2:15:46

vostalpetr píše:Výbornej tanec je jen nechat tančit ruce str. 146

Ale úplně nejskvělejší a nejvíce uvolnující je Latihan str. 203
což sice není tanec, ale spontánní pohyb,
to je prostě pecka kdy si to tělo samo řídí a uvolnuje se tam kde je potřeba,
jen je to občas dost fyzicky náročný ale člověk tak dokonale uvolní tělo i tam, kde vůbec netušil že bylo v napětí...
Je to taková obdoba nechat tančit ruce...


:D
http://osho.cz/osho-info/latihan/

...


Modlitba

Stoupněte si a uvolněte se. Počkejte, až ve vás začne pracovat Bůh. Následně v hlubokém meditativním rozpoložení "buď vůle tvá" relaxujte. V klidu si počkejte na ten proud energie který ucítíte. Bude to trvat tak 3-4 minuty. Vaše tělo zažije několik záchvatů. To do vás proudí energie. Vaše tělo začne zaujímat různé polohy - bude tančit, pohybovat se, naklánět se, chvět. Vše si dovolte a spolupracujte s tím, co se děje. Pak se dostaví Latihan, tedy sahadž jóga. Odevzdáte všechno božství, protože vaše mysl je lstivá. Stanete se pozorovatelem a budete překvapeni tím, co uvidíte. Vaše ruka se začne sama pohybovat, ikdyž jste jí vy nedali pokyn. Až si na tento stav zvyknete, zjistíte, že nemůžete přestat. Udělejte tedy následující: pomodlete se a řekněte: "Na 20 min se zmocni mé bytosti a čiň, co chceš: Buď vůle Tvá; přijď království Tvé." Uvolněte se u toho. Bůh začne tančit a uspokojí nejen potřeby vašeho těla, ale i hluboké potřeby vědomí.
Proti záři neomezeného prostoru jsou i ty nejkrásnější zážitky neúplné...
Uživatelský avatar
Alaja
 
Příspěvky: 5678
Registrován: stř 09. zář 2015 10:07:22
Poděkoval: 289
Poděkováno: 404-krát v 388 příspěvcích

Re: Jen tak 2.

Příspěvekod vostalpetr » ned 19. črc 2020 7:49:14

Stoupněte si a uvolněte se. Počkejte, až ve vás začne pracovat Bůh. Následně v hlubokém meditativním rozpoložení "buď vůle tvá" relaxujte. V klidu si počkejte na ten proud energie který ucítíte. Bude to trvat tak 3-4 minuty. Vaše tělo zažije několik záchvatů. To do vás proudí energie. Vaše tělo začne zaujímat různé polohy - bude tančit, pohybovat se, naklánět se, chvět. Vše si dovolte a spolupracujte s tím, co se děje. Pak se dostaví Latihan, tedy sahadž jóga. Odevzdáte všechno božství, protože vaše mysl je lstivá. Stanete se pozorovatelem a budete překvapeni tím, co uvidíte. Vaše ruka se začne sama pohybovat, ikdyž jste jí vy nedali pokyn. Až si na tento stav zvyknete, zjistíte, že nemůžete přestat. Udělejte tedy následující: pomodlete se a řekněte: "Na 20 min se zmocni mé bytosti a čiň, co chceš: Buď vůle Tvá; přijď království Tvé." Uvolněte se u toho. Bůh začne tančit a uspokojí nejen potřeby vašeho těla, ale i hluboké potřeby vědomí.


Jo to je vono,

to je vpodstatě "samoosvobozování těla", "moudrost těla" "dzogčhen na fyzické úrovni"

To je propojení těla s energií UV, dzogčhen je pak propojení mysli s energií UV,

samozřejmě Latihan uvolnuje nejen tělo, ale i mysl a osobní vědomí,

a stejně jako dzogčhen to je úroven savikalpových vhledů,

propojení a uvědomění já s UV

ovšem ne na podkladě nějaké techniky, ale spontaneity, proto taky sahadža..
Uživatelský avatar
vostalpetr
 
Příspěvky: 5259
Registrován: úte 20. led 2009 13:57:12
Poděkoval: 98
Poděkováno: 666-krát v 510 příspěvcích

Re: Jen tak 2.

Příspěvekod Alaja » ned 19. črc 2020 21:12:58

:Foto:
Přílohy
DSCN1057.JPG
DSCN1057.JPG (130.34 KiB) Zobrazeno 8823 krát
Proti záři neomezeného prostoru jsou i ty nejkrásnější zážitky neúplné...
Uživatelský avatar
Alaja
 
Příspěvky: 5678
Registrován: stř 09. zář 2015 10:07:22
Poděkoval: 289
Poděkováno: 404-krát v 388 příspěvcích

Re: Jen tak 2.

Příspěvekod Alaja » čtv 23. črc 2020 16:42:57

https://www.orthodoxia.cz/slovnik.htm

Malý slovníček pravoslavných teologických pojmů a názvosloví

:meditace:
Proti záři neomezeného prostoru jsou i ty nejkrásnější zážitky neúplné...
Uživatelský avatar
Alaja
 
Příspěvky: 5678
Registrován: stř 09. zář 2015 10:07:22
Poděkoval: 289
Poděkováno: 404-krát v 388 příspěvcích

Re: Jen tak 2.

Příspěvekod Alaja » čtv 23. črc 2020 17:03:22


https://orthodoxiachristiana.cz/o-j-rom ... bozenstvi/


O. J. Romanidis*: Pravoslaví není náboženství

Z pohledu pravoslavné theologie všechny lidi na světě čeká stejný konec. Nehraje přitom žádnou roli, jedná-li se o pravoslavné křesťany, buddhisty, hinduisty, atheisty, nebo kohokoliv jiného. Všichni lidé jsou předurčeni k tomu, aby jednou spatřili Slávu Boží. Uvidí ji na konci lidské historie při druhém příchodu Krista. Všichni lidé uvidí Slávu Boží a z tohoto hlediska je tedy všechny čeká stejný konec. Všichni uvidí Slávu Boží, ale s jedním rozdílem. Spasení uvidí Slávu Boží jako Světlo, zatímco ostatní jako oheň spalující.



Předkládáme českému čtenáři ukázku z knihy o. J. Romanidise „Πατερική Θεολογία“. Obsah knihy tvoří přepsané přednášky z dogmatické theologie, které autor pronesl v zimním semestru akademického roku 1983-1984 na Theologické fakultě Univerzity v Soluni. Jedná se tedy o přepis živého, mluveného slova.

U mnohých převládá názor, že Pravoslaví je jedním z mnoha náboženství, jejichž hlavním cílem je příprava věřících na život po smrti. Jinými slovy jde o to, zajistit pro pravoslavné křesťany místo v ráji. Chápou to tak, že pravoslavné vyznání, na základě toho, že je pravoslavné – tedy pravé, poskytuje ještě větší jistotu v zajištění ráje. Pokud tedy někdo nevyznává pravoslavnou víru, je to vedle jeho potenciálních osobních hříchů další důvod, který ho pošle do místa zatracení.

Pravoslavní křesťané, kteří smýšlí tímto způsobem, spojují Pravoslaví výlučně s životem po smrti. Proto také v tomto životě nejsou příliš aktivní. Ale čekají na to, až zemřou, a půjdou pak do ráje, protože za svého života byli pravoslavní!

Jiná část pravoslavných je zase aktivní v církevním životě. Jsou to ti křesťané, kteří se zas tak moc nestarají o život budoucí. Naopak důležitý je pro ně život zde na zemi. Zajímá je tedy, jak jim Pravoslaví může být nápomocné k tomu, aby se jim na tomto světě žilo dobře. S tímto přístupem se modlí k Bohu a obrací se k duchovním, aby za ně vykonávali různé církevní služby. To vše dělají proto, aby jim Bůh pomohl mít se dobře na tomto světě. Jde jim o to nebýt nemocný, zajistit své děti, nastřádat věno pro dcery a najít dobrého zetě. Pro syny si přejí, aby našli dobré a bohaté manželky, aby jim šla dobře práce, třeba na burze či v podnikání. Je zřejmé, že takoví pravoslavní křesťané se moc neliší od věřících jiných náboženství, kteří také dělají podobné věci.

V takovém pojetí má Orthodoxie s ostatními náboženstvími dvě společné charakteristiky.

Za prvé připravuje věřící na život po smrti. Zajišťuje jim tedy takové místo v ráji, jak si každý sám představuje. Za druhé věřícím zajišťuje, aby je v tomto životě nepotkalo žádné soužení, zármutek, bolesti, aby nezažili žádné katastrofy, války a podobně. Jde o to, aby Bůh vše zařídil podle jejich potřeb a tužeb. V takovém případě náboženství hraje v tomto životě, a zejména v každodenních starostech, významnou roli.

V podstatě však žádného takového křesťana nezajímá otázka, jestli Bůh existuje. Kdo Ho hledá? Jestli Bůh je či nikoliv, pro ně není zajímavá otázka. Raději by chtěli, aby Bůh existoval, aby se k Němu mohli obracet a žádat splnění svých potřeb. Potřebují Ho, aby byli úspěšní v práci a aby měli štěstí ve svém životě.

Vidíme tedy, že lidé mají silné nutkání a chtějí, aby Bůh existoval. Potřebují věřit, že Bůh je. Chtějí Boha, aby jim zajistil vše to, co jsme zmínili. A protože potřeba člověka je, aby Bůh existoval, Bůh existuje.

Pokud by člověk neměl potřebu Boha a byl by schopen zajistit si sám vše potřebné k životu jiným způsobem – v takovém případě těžko říct, kolik lidí by bylo věřících. S tímto fenoménem se setkáváme také v Řecku.

Často také vidíme, že mnozí lidé, kteří dříve žili bez zájmu o náboženství, se na sklonku svého života obracejí k náboženství. Častokrát se tak děje na základě nějaké události, která je vylekala. Nemohou již více žít bez toho, aniž by se obraceli k nějakému bohu o pomoc. Jejich nutkání je pověrčivost. Zde vidíme, jak nám sama lidská přirozenost pomáhá a nutí nás k tomu, abychom žili nábožensky. To neplatí pouze pro pravoslavné, ale pro všechny věřící všech náboženství. Lidská přirozenost je všude stejná. Člověk je ve své padlé přirozenosti zatemněný, a tak přirozeně (lépe řečeno nepřirozeně) pověrčivý.

Nyní je však třeba položit si otázku, kde končí pověrčivost a začíná pravá a skutečná víra. K této otázce mají sv. Otcové jasné stanovisko a kritéria.

Je mnoho pravoslavných, kteří žijí (nebo se domnívají, že žijí) podle Kristova učení. Přitom nedělají víc než, že každou neděli chodí do kostela, pravidelně přijímají sv. Tajiny, obracejí se k duchovním a tak podobně. To vše dělají, aniž by postupovali hlouběji v duchovním životě. Celý život zůstávají u litery zákona a s duchem zákona se míjí. Jaký prospěch mají takoví křesťané z toho, že jsou pravoslavní?

Podobně to dopadá i s dalším typem pravoslavných křesťanů. To jsou ti, kteří se modlí výlučně za život po smrti, za sebe a za druhé. Přitom zcela přehlížejí tento pozemský život. Což můžeme říct, že alespoň oni z Pravoslaví získávají nějaký prospěch?

První tendence je příznačná pro duchovní na farnostech a pro věřící, které kolem sebe v podobném duchu shromažďují. Druhá tendence je zase typická pro mnichy v klášterech. Většinou se jedná o starší archimandrity na sklonku života obklopené několika mnichy.

Podstata problému spočívá v tom, že obě dvě tendence nejsou vůbec zaměřeny na cestu OČIšTĚNí a OSVíCENí. Proto jsou z patristického hlediska mylné. A jsou mylné už ve svém směřování. Správnou cestou kráčíme pouze za předpokladu, že směřujeme k OČIšTĚNí a OSVíCENí a že praktikujeme pravoslavnou, patristickou metodu askeze za účelem získání noetické modlitby.

Obě dvě zmíněné tendence jsou opačnými extrémy. Chybí jím ZáKLADNí OSA.

ZáKLADNí OSA, která drží pohromadě Pravoslaví, jediná osa protínající všechna témata důležitá pro Pravoslaví, osa, která vše staví na správný základ, je následující: Jedná se o cestu duchovního výstupu skrze očistění, osvícení a zbožštění.

Církevní Otce nezajímá jen a pouze, co se stane s člověkem po smrti. Zajímá je především, co se stane s člověkem zde na zemi. Po smrti totiž neexistuje možnost léčit náš nús (nejvyšší část lidské duše určená pro komunikaci člověka s Bohem pozn. překl.), a proto je třeba, aby léčba začala zde na zemi. Neboť platí, že „v Hádu není možné pokání“. Proto pravoslavná theologie není ani mimosvětská, ani budoucnostní, ani eschatologická, ale čistě vnitrosvětská. Pravoslaví svůj zájem soustřeďuje na člověka, pokud ještě žije zde na tomto světě a nikoliv po smrti.

Z jakého důvodu je však důležité očištění a osvícení? Je to pro to, aby šel člověk do ráje a vyhnul se peklu? K tomu jsou třeba? Chce-li někdo najít správnou odpověď na tuto otázku, musí mít k ruce základní hermeneutický klíč, podle kterého platí následující zákon:

Z pohledu pravoslavné theologie všechny lidi na světě čeká stejný konec. Nehraje přitom žádnou roli, jedná-li se o pravoslavné křesťany, buddhisty, hinduisty, atheisty, nebo kohokoliv jiného. Všichni lidé jsou předurčeni k tomu, aby jednou spatřili Slávu Boží. Uvidí ji na konci lidské historie při druhém příchodu Krista. Všichni lidé uvidí Slávu Boží a z tohoto hlediska je tedy všechny čeká stejný konec. Všichni uvidí Slávu Boží, ale s jedním rozdílem. Spasení uvidí Slávu Boží jako Světlo, zatímco ostatní jako oheň spalující. Fakt, že všichni uvidíme Slávu Boží je očekávaná skutečnost. To, že uvidíme Slávu a Světlo Boží je danost, která se stane, ať chceme nebo nechceme. Jak však budeme zakoušet toto vidění Slávy Boží, se bude lišit.

Poslání Církve a duchovních není, aby nám pomohli vidět Slávu Boží, to se stane tak či onak. Poslání Církve spočívá v tom, „jak“ každý člověk uvidí Boha a nikoliv v tom „jestli“ uvidí Boha. Dílo Církve by se tedy dalo shrnout do následující zvěsti:

Existuje pravý Bůh, který se zjevuje buď jako Světlo nebo jako oheň spalující. Všichni lidé při druhém příchodu Krista uvidí Boha. Je třeba se připravit, abychom Ho viděli jako Světlo a nikoliv jako oheň. (Částečnou zkušenost tohoto vidění mají všichni lidé po odchodu jejich duše z těla.)

Jak příprava věřících v Církvi, tak i příprava ostatních lidí, kteří touží vidět Boha jako Světlo, spočívá v konkrétní léčebné metodě, která musí začít a skončit zde na zemi.

Léčba se musí uskutečnit zde na zemi, neboť po smrti již není možné pokání. Tato léčba tvoří podstatu a obsah pravoslavné Tradice a také hlavní starost Pravoslavné církve. Samotný proces léčby se sestává ze tří následujících fází duchovního výstupu: První je očištění od vášní, následuje osvícení milostí Ducha Svatého a nakonec přichází zbožštění opět milostí Ducha Svatého. Pokud člověk nedosáhne alespoň částečného osvícení v tomto životě, není možné, aby viděl Boha jako Světlo ani v tomto, ani v příštím životě. Tak o tom svědčí sv. Symeon Nový Theolog.

Jak je patrné, církevní Otcové se zajímají o to, v jakém stavu se člověk nalézá teď a tady. Přitom platí, že každý člověk potřebuje projít touto léčbou. Každý člověk má zodpovědnost před Bohem, aby zde v tomto životě, začal tuto léčbu. Neboť zde v tomto životě je to možné. Po smrti už to možné nebude. Každý člověk sám za sebe se rozhoduje, zdali se vydá cestou léčby či nikoliv.

Kristus řekl: „Já jsem ta cesta“(J 14,6) Cesta kam? Nikoliv pouze na věčnost. Kristus je v prvé řadě cestou v tomto životě. Kristus je naší cestou k Jeho Otci a k našemu Otci.

Kristus se zjevuje člověku nejdříve v tomto životě a ukazuje mu cestu k Otci. Touto cestou je sám Kristus. Pokud člověk neuvidí Krista v tomto životě alespoň svým noetickým vnímáním, neuvidí Otce, tedy Světlo Boží ani v příštím životě.

::____
Přeloženo z řečtiny: o. J. Romanidis, Patristická Theologie [řecky], Thesaloniki 2004, s. 42-49.

::____
O autorovi: o. J. Romanidis (1927- 2001) je jedním z celosvětově nejvýznamnějších pravoslavných dogmatických theologů 20. století. Narodil se v Řecku, ale vyrůstal v USA. Vystudoval theologii nejdříve na Univerzitě v Yale, poté v Paříži na Institutu sv. Sergije, a nakonec i na Univerzitě v Athénách. Přednášel v USA, Libanonu a Řecku. úspěšně pokračoval ve snaze svého učitele o. G. Florovského o vysvobození pravoslavné theologie ze „západního zajetí“. Jeho nejcennější přínos spočívá v tom, že ve svém díle zanechal jako dědictví základní hermeneutické klíče, bez kterých celá ta neskutečná duchovní hloubka, bohatství a krása patristické Tradice zůstává uzamčena a nepochopena.
Proti záři neomezeného prostoru jsou i ty nejkrásnější zážitky neúplné...
Uživatelský avatar
Alaja
 
Příspěvky: 5678
Registrován: stř 09. zář 2015 10:07:22
Poděkoval: 289
Poděkováno: 404-krát v 388 příspěvcích

Re: Jen tak 2.

Příspěvekod Alaja » pát 24. črc 2020 2:57:12

http://orthodoxie.cz/srovn/nestvorene-energie.htm

Význam učení o nestvořených energiích
(Předběžný náčrt)


»Hesychasté, jak o tom svědčí ctihodný Řehoř Sinajský, dosahovali vyšších stupňů duchovního života. Jedním z velmi vzácných projevů hesychastické askeze bylo zření „nestvořeného světla“. O tomto „zření“ se nedozvídáme pouze u ct. Řehoře. Již ct. Makarios Veliký (4. století) a ct. Simeon Nový Theolog hovoří o tomto „nestvořeném světle“. Ve 14. století se stala otázka „zření nestvořeného světla“ předmětem bohosloveckých sporů v Byzanci. Dokonce byla příčinou svolání několika církevních sněmů. Počátek sporů je spojen s příchodem učeného kalabrijského monacha Varlaama.« (Byzantologie)

Zde pojednáme o tématu sporu sv. Řehoře Palamy se západním mnichem Varlaamem (nebo Barlámem), který patřil ke stoupencům západní scholastické teologie a aristotelské filosofie. V synaxáři se o něm píše: „Světskou moudrostí se nadýmaje, domníval se, že ve zmatku svých idejí má všechno vědění“ (Byzantologie). (Připadá mi, že tato stručná teze by mohla docela dobře charakterizovat západní myšlení jako celek, ale to není předmětem těchto řádků; pozn. aut.) Ve 14. století přišel Varlaam na Východ a zaútočil na tamní mnichy kvůli způsobu jejich duchovního života. „Podle některých badatelů přibyl Varlaam do Byzance s cílem zkompromitovat athonské mnišstvo, které vždy patřilo k nejrozhodnějším odpůrcům jakékoliv formy unie s Římem. Bydlel poblíž Svaté Hory Athos a osobně se seznámil s hesychasty. Tvrdě však odmítal jejich duchovní cestu a zření nestvořeného světla označil za přízrak“ (Byzantologie).



Mniši, kteří ve svých kontemplacích zřeli nestvořené světlo Kristova Proměnění na hoře Tábor, poznávali skrze toto světlo Boha a zároveň v něm viděli veškeré stvoření, celý svět, spatřovali na něm pečeť Božího jména a pociťovali při tom duchovní nebeskou radost. Jméno Ježíše Krista, které je v srdci člověka, uděluje mu sílu zbožštění, kterou nám daroval sám Spasitel... Život Pravoslaví je spojený s nahlížením jiných světů. Modlící se křesťan se podle svých sil a duchovního stavu účastní života Ježíše Krista, Bohorodice a svatých, a skrze ně se stává účastníkem neviditelného světa a jeho hodnot (dle Dogmatické teologie). V Pravoslaví platí: věříme, jak se modlíme; vyjadřuje se tím sepjetí mystiky s obsahem víry, čímž je odmítnut jakýkoliv průnik racionální filosofie do naší křesťanské víry.

Časem se Varlaamovi podařilo vyvolat skandál, a jeho teze byly řešeny sněmovně. Východní starobylou duchovní praxi (hesychasmus) a potažmo i pravoslavnou teologii hájil athonský mnich sv. Řehoř Palama, jenž pro účely obhajoby zformuloval pravoslavnou víru v energie Ducha Svatého (toto učení je nazýváno Palamismus); spor totiž bylo nutno přenést na teologickou rovinu, aby bylo lze dobrat se k odhalení, které učení je autentické a Církvi vlastní, a které je novotou a herezí.



Ve sporech mezi Varlaamem a Palamou se střetl nově vykrystalizovaný západní církevní duch s původní východní spiritualitou. Západní duchovnost v té době už měla za sebou tu proměnu, která nastala v západním křesťanstvu po rozkolu, kdy (jak říkají Řekové) Západ změnil křesťanství k nepoznání. Ve Varlaamovi přichází tedy tento nový západní duch, aby se zde na Východě utkal s tradiční pravoslavnou spiritualitou. Praktické a zesvětštělostí pokroucené pojetí křesťanství zde bojuje proti autentickému starému křesťanství, o němž pravil Pán, že je uctíváním Otce v Duchu a v Pravdě. Je to konflikt mezi „křesťanstvím“, které se shlédlo v boji za dosažení světských cílů, a křesťanstvím, vytrvale se zakládajícím na slovech Páně: „Království mé není z tohoto světa.“

„Při první veřejné disputaci (v Soluni) r. 1338 obvinil Varlaam hesychasty z různých herezí. Palama je bránil poukazem na neprůkaznost těchto tvrzení a na jeho latinské teologické myšlení... Většina dnešních pravoslavných autorů je shodná v tom, že se jednalo o artikulaci dávných sporů mezi scholastickou teologií a svatooteckým učením či mezi akademickým racionalismem a cestou duchovní zkušenosti.“ (Byzantologie)

Ohniskem střetu je na mystické úrovni otázka zbožštění člověka a na teologické rovině otázka, zda jsou Boží energie stvořené či nestvořené. Východ nakonec sněmovně potvrdil Palamovo stanovisko, navazující na celou svatootcovskou tradici, že energie Ducha Svatého (tj. milost, blahodať*) jsou nestvořené, a západní učení o stvořených energií vyhlásil za herezi jako takové je oddělil od Církve. (Mimochodem, římskokatolická církev dodnes na této sněmovně odmítnuté herezi trvá a je to pevná součást římskokatolické víry, jak svědčí jejich dogmatika: „Milost posvěcující je od Boha odlišný, stvořený dar.“)



To je pro mnohého dnešní křesťana asi dosti nesrozumitelné téma, a možná by někomu mohlo připomínat hnidopišské disputace, které se vedly na scholastickém Západě ve stylu: "kolik ďáblů se vejde na špičku jehly..." Ve skutečnosti je však otázka Božích energií zásadní a způsob jejího vyřešení má dalekosáhlé následky pro církevní i duchovní život. Proto se zde pokusím otázku energií alespoň stručně vysvětlit.

Kořen celého problému tkví ve vztahu Stvořitele k Jeho stvoření. Stará církevní tradice (např. slavní Kappadočtí otcové) učí, že Stvořitel (tj. Bůh) je nestvořený a mezi Ním a veškerým stvořením je zásadní odlišnost a oddělení. Boží podstata je komukoliv, kdo je stvořen, zcela nepřístupná, nepochopitelná, neproniknutelná. Nic stvořeného nemá přístup k podstatě Nestvořeného.

„Základní rozdělení, na němž spočívá celá realita stvořeného bytí, znamená protiklad Boha a celého souhrnu stvořeného světa, znamená rozdělení na stvořené a nestvořené.“ (Lossky)



»Svět je ve své podstatě jiný než Bůh. Existuje mimo Boha „ne co do místa, nýbrž co do přirozenosti“ (sv. Jan Damašský). Tyto jednoduché teze víry nás přibližují k tajemství právě tak bezednému, jako je tajemství Božího bytí. Je to tajemství bytí stvořeného, reality bytí, které je vnější vzhledem k Božské všudypřítomnosti, které je svobodné vzhledem k Božské všemohoucnosti, které je úplně nové svým vnitřním obsahem před tváří Trojičné plnosti. Jedině křesťanství anebo přesněji židovsko-křesťanská tradice zná absolutní pojem stvořeného. Stvoření z ničeho (ex nihilo) je dogma víry. Tato víra byla poprvé vyjádřena v Bibli ve II. knize Makabejské (7,28)...“ (Dále se vysvětluje, že řecký text naznačuje stvoření naprosto z ničeho). „Nic podobného není v jiných náboženských anebo metafyzických systémech. Podle jedněch se tvůrčí akt uskutečňuje tak, že vychází z nějaké možnosti, kterou věčně nabízí bytí, a tato možnost je od věků dána k dispozici demiurgovi. V antické filosofii je něčím podobným „prvotní“ hmota, kterou formuje neurčené bytí. Hmota sama o sobě reálně neexistuje, je čistou možností bytí. Ovšem, je to totéž „nebytí“, avšak ... neběží o absolutní nic. Materiálno jako odraz dostává jakousi pravděpodobnost, stává se něčím slabě připomínajícím svět idejí. Takový je především dualismus Platónův a takové je též, ač s nepatrnou odlišností, věčné „formování“ hmoty u Aristotela.« (Lossky: Dogmatická teologie)


Právě ovlivnění antikou a Aristotelem způsobilo odchýlení římskokatolického učení od původního křesťanství (a to nejen v oblasti našeho tématu stvořených energií; Platónova báje vstoupila do učení Říma jako očistec, pohanský pontifik stojí v základu ideje papismu, Aristoteles je spolu alchymisty a mágy ideovým otcem římské víry v transsubstanciaci atd.)

»V jiných učeních se setkáme s myšlenkou tvoření jako Božského procesu. Bůh tvoří ze samotného svého bytí, nezřídka cestou prvotní polarizace, která pak působí veškerou různorodost kosmu. Svět je zde projevem nebo emanací Božství. To je základní koncepce hinduismu, totéž pak vidíme znovu v helenistické gnósi, ke které má velmi blízko myšlení Plotínovo, zacílené k monismu... Zde se kosmogonie stává theogonií. V postupném svém klesajícím „zhmotňování“ se Absolutno etapovitě stává stále relativnějším, projevujíc se ve světě, do něhož se spouští. Svět je potom kleslý Bůh, který se snaží, aby se znovu stal Bohem.« (Lossky: Dogmatická teologie)



Takový svět, který je emanací Božství, není zásadně oddělen od Boha a nepotřebuje k překlenutí propasti mezi Stvořitelem a světem žádné nestvořené energie. To je (ve své podstatě: pohanské) myšlení, které skrytě (nepřiznaně) stojí za porozkolovou římskou teologií. (Běžně se s takovým pojetím vztahu člověka a Boha setkáváme v hinduismu a buddhismu: člověk je v principu božský, jen na to nějak zapomněl... Stačí tedy, aby se rozvzpomněl, kým ve skutečnosti je, a objevil svou božskou podstatu.)

Pro nás jsou nestvořené energie spojeny s počátkem člověka i s jeho cílem: »Nestvořená blahodať* (milost) je vložena do samotného tvůrčího aktu, a duše získává život i blahodať (milost) současně, neboť blahodať (milost) je onen dech Boží, „Božský proud“, oživující přítomnost Svatého Ducha. Jestliže se člověk stal živým tehdy, když v něho Bůh vdechl dech života, pak k tomu došlo proto, jelikož blahodať (milost) Ducha Svatého je pravý počátek naší existence.« (Lossky: Dogmatická teologie)

Římskokatolické uvažování o světě je podobné pohanskému, jak je charakterizuje Lossky: »V antické filosofii žil poznatek o centrálním místě člověka, které tato filosofie vyjadřovala pojmem „mikrokosmos“. V učení stoiků například bylo výsadní postavení člověka nad kosmem zdůvodněno tím, že člověk zahrnuje v sobě kosmos a dává mu smysl: neboť kosmos je velký člověk, a člověk je malý kosmos.«



Takové pohanské smýšlení smíchané s biblickou zprávou o vládě člověka nad světem (vytrženou však z křesťanského kontextu) spojené s nárokem na dispozici s Kristovým odkazem, tvoří smrtící kombinaci: vede k barbarskému nakládání s přírodou, devastaci a drancování zdrojů a ke stejnému nakládání s lidskými bytostmi.



Sbližování Římské církve s antikou a pohanstvím docela pěkně ilustruje případ jednoho žáka »filozofa, působícího na dvoře peloponéského despoty Theodora II., Georgia Gemitose Plethona (+1452), který hledal nové řešení státního bytí v platonizujícím polytheismu. Jeho platonské učení o ideách, spojené se starořeckým pantheonem a orientální fatalismus vytvářely jedinečnou myšlenkovou syntézu. Mezi jeho žáky například patřil Ioannes Argyropulos, zakladatel řecké filozofie v Itálii a později jmenovaný kardinál Bessarion ... Bessarion patřil mezi průkopníky humanismu a obdivovatele řecké filozofie: mimo jiné se snažil uvést platonismus do služeb křesťanské víry« (Byzantologie). Bessarion, žák řečeného pohanského filosofa, byl součástí byzantské delegace na Ferrarsko-florentském sněmu, který vnutil Konstantinopoli unii s Římem.
Jako člen řecké delegace se Bessarion vyznačoval nadšením pro unii a zlobou vůči jejím odpůrcům. Situaci na tragickém sněmu popisuje Runciman: "Řecká delegace nebyla jednotná. Biskupů kolem cařihradského patriarchy byla ubohá hrstka, neboť celá řada právě těch nejosvědčenějších odmítla účast, také filosofů zde bylo jen několik. Císař, aby zlepšil úroveň své delegace, musel rychle povýšit tři učené mnichy na metropolitní stolce. Byli to Bessarion z Trapezuntu, Isidor Kyjevský a Markos Efezský. Prví dva na sněmu Pravoslaví zradili a získali za to od papeže kardinálské klobouky ... Nově povýšení mniši Bessarion a Isidor byli získáni pro latinské stanovisko; toužili sjednotit řeckou a italskou kulturu. Všichni ostatní řečtí biskupové, až na jediného, nakonec podepsali pod tlakem císaře a pod dojmem špatných zpráv o situaci doma..." Sv. Marka z Efezu, který jediný v řecké delegaci na sněmu ve Florencii nezradil pravoslaví a odmítal unii, Bessarion nazval bláznem (západní autoři sv. Marka pro jeho striktní nekompromisnost ve věcech pravoslavné víry považují za "fanatického odpůrce Říma"). »Po návratu se delegace setkala s neskrývaným nepřátelstvím a naprostým odporem u řeckého lidu. V Cařihradě zavládl smutek, přestaly se konat bohoslužby. Bessarion při vší své vysoké váženosti brzy shledal, že bude opatrnější odejít do Itálie, kam potom za ním přišel Isidor, kterého hněvivě zapudili Rusové, kterým byl jako metropolita kyjevský císařem vnucen.«
O čem vlastně byla celá unie? Nejen o vtažení Byzance pod vládu Říma, ale především o vnucení pohanstvím ovlivněného římského učení a nové duchovnosti pravoslavným Byzantincům. Prakticky na všech herezích vyznávaných v té době Římem nalezneme stopy pohanství či dokonce pohanské kořeny: filioque (skrytě ruší trojiční princip - základ křesťanské víry v Boha - tím, že subordinuje Svatého Ducha), papežský primát (inspirace pohanským pontifikem), vládnoucí Řím (v pozadí je pohanská idea Římu jako „věčného města“), očistec (původně pohanská báje) atd. Především však jde o pohanského ducha, který už vanul myšlením římských prelátů a který způsoboval, že filosofům a myslitelům nějak zasaženým pohanstvím je učení římskokatolické teologie namnoze důvěrně blízké.
»Idea mikrokosmu se znovu objevuje u svatých Otců Církve. U nich však rozhodně tato idea přerůstá jakýkoliv imanentismus. „Není nic divného na tom, — říká sv. Řehoř Nysský, — že je člověk obrazem a podobenstvím všehomíra, neboť země pomíjí, nebesa se mění a všechno, co obsahují, je právě tak efemerní, jako ona sama.“ A hle — před kosmickou magií antického, k soumraku klesajícího světa je s úsměvem nastolena svoboda: „Ti, kteří si mysleli, že vyzvednou lidskou přirozenost takovým mnohomluvným pojmenováním, — dodává sv. Řehoř Nysský, — si nepovšimli, že současně vyznamenali člověka hodnotami, které jsou vlastní komárům a myším.“ Skutečná velikost člověka nespočívá v jeho nesporné příbuznosti s kosmem, nýbrž v jeho účastenství na Božské plnosti. Spočívá v tajemství „obrazu“ a „podoby“, které je v člověku skryto. „Jsem země, a proto spojen s pozemským životem, — píše sv. Řehoř Bohoslovec, — ale jsem také i Božská částečka, a proto v srdci nesu touhu po životě budoucím.“« (Lossky)

Tady je vyjádřeno, že smysl a cíl člověka neleží v tomto světě, ale v Bohu. Tedy spojení a sjednocení s Bohem je klíčovým tématem lidského života.






Jak se tedy člověk může spojit s Bohem, jak se s Ním může sjednocovat, jak Ho může poznávat? To jsou, jak jistě uznáte, závažné otázky, které se dotýkají každého člověka. Nejde tu skutečně o nic méně významného, než o přístup k Bohu. Je-li Bůh nestvořený a my stvoření, jak překlenout tuto propast mezi stvořeným a nestvořeným? Bůh nechce nechat své stvoření opuštěné a nechce zůstat nepoznán a nechce být absolutně nepřístupný, a proto sám překlenuje tu nekonečnou vzdálenost a rozdílnost mezi stvořením a Stvořitelem svými nehmotnými energiemi, vyzařováním, působením. A tyto energie jsou dle pravoslavné víry nestvořené, věčné, vycházející z Boží podstaty. Bůh otevírá své nitro a skrze energie Ducha Svatého se činí přístupným, poznatelným a skrze tyto energie se stvořené může spojit - sjednotit s Nestvořeným. Sice nemáme a nikdy nebudeme mít přístup k Boží podstatě, ale skrze Jeho energie máme účast na Bohu, resp. na Božském životě.



»Spolu se svatými Otci staví Palama základy své teologické reflexe na nemožnosti postihnout Boží podstatu lidským poznáním. S tím se ovšem neshoduje věky potvrzená existence živého společenství člověka s Bohem ve víře. Proto bylo nutné přesvědčivě teologicky ukázat, jak je možná tato duchovní zkušenost živého společenství s Bohem, když Boha ve své podstatě není možno postihnout.
Svatý Řehoř pojednává ve svých spisech v této souvislosti nejenom o asketickém díle a očištění srdce člověka, jak to činí mnozí svatí Otcové, ale dotýká se také hodnocení zvláštního poslání člověka na zemi. Obraz Boží člověk nenosí jenom v srdci, ale je i v lidském těle, protože člověk není jen duše (srdce) nebo jen tělo. Dědictví svatootecké nenechává stranou žádnou aktivitu mimo sféru Boží činnosti. Pouze psychosomatická jednota člověku umožňuje přijímat Boží zjevení. Proto je mimořádně důležité modlitební dílo, aby byl člověk schopen Boží zjevení vnímat. Důraz na synergismus a psychosomatické poznání Boží existence jako "theosis" patří ke zvláštnostem učení svatého Řehoře.

V Bohu je třeba rozlišovat - učí dále svatý Řehoř - mezi jeho podstatou, nepostižitelnou poznáním a nepřístupnou jakémukoliv obecenství, a s ní neslitě a též nerozdělitelně spojenými energiemi. Tyto energie či síly jsou vždy spolubytnými s Božstvím. Skrze ně Bůh jedná ve světě. Jsou nestvořené a věčné; jinak by mohly v čase doznávat jistých změn. Jsou přístupné obecenství, aby mohly být místem obecenství s Bohem. Neboť jak to potvrzují ostatní svatí Otcové, jako např. Jan Damaskinos, Řehoř Nisský a další, je Bůh poznáván v Božím dění ve světě. Sama Boží Milost "Blahodať" je, podle svatého Řehoře, Boží energií, jíž se uskutečňuje spojení duše s Bohem. Světlo hory Tábor je také nestvořená Boží energie. Všechno stvořené se může dotýkat těchto Božích energií, nikoliv však Boží podstaty.« (Byzantologie)

Jedině „...theose člověka (zbožštění nestvořenými energiemi) je překonáním prvotního rozdělení na stvořené a nestvořené a skrze člověka i celého kosmu.“ (Lossky)

»Západní teologové zápasili s tím, že nedokázali rozlišit věčný život ve Svaté Trojici od časného působení Boží Trojice ve stvořeném světě. ... Tomáš Akvinský tvrdil, že Bůh se projevuje ve stvoření pouze bytností (podstatou), že nepůsobí mimo podstatu. Sv. Řehoř Palama rozlišuje v Bohu podstatu, triádu Božích Osob a Božskou energii. Palama vycházel z toho, že je-li Boží podstata pro člověka nedostupná, jak by pak člověk mohl mít účast na Božském životě? Pro potvrzení své úvahy uvádí biblické texty: "Boha nikdy nikdo neviděl" (Jan 1,18), který se vztahuje k Boží podstatě, a dále: "Blahoslavení čistého srdce, neboť oni Boha viděti budou" (Mat 5,8), jenž se vztahuje ke zření Božské energie, k blahodati* Boží. Sv. Řehoř vychází z evangelijní události, která se stala na hoře Tábor. Ptá se: "Co na Táboře apoštolé viděli? Snad Boha v jeho podstatě?" Odpovídá jasným: "Nikoliv." Tím sv. Řehoř vysvětluje tajemství života ve Svaté Trojici a zároveň její působení ve stvořeném světě skrze energie. Podle Palamy jsou Božské energie oním světlem hory Tábor. ... Skrze své energie působí Svatá Trojice ve světě. Sv. Řehoř Palama tímto poukázal na spojení mezi Boží Trojicí a člověkem, který stojí na vrcholku pyramidy celého stvoření (hovoří se o theosis).« (Dle Dogmatické teologie)

Na Západě bylo toto učení o Trojici a Božských energiích pohřbeno zavedením „filioque“, které způsobilo odsunutí úlohy Svatého Ducha mimo pozornost církve, zhroucení původního učení o dokonalé rovnosti všech tří Osob v Trojici s následkem narušení rovnováhy v eklesiologii (v teologickém chápání církve jednostranný důraz na jednotu na úkor mnohosti, což v důsledku rodí herezi papismu).

Když Řím vyhlásil dogma, že tyto energie jsou stvořené a zavrhl pravoslavné učení o nestvořených energiích, chytil se do neúprosné teologické pasti. Stvořené energie už v samotném svém principu nejsou věčné, ale patří do sféry tohoto stvořeného světa. A jako takové nemají žádnou moc spojovat člověka s Nestvořeným Bohem, umožnit člověku sjednocení s Bohem. Stejně jako nic z tohoto stvořeného světa nemůže překlenout propast mezi stvořením a Nestvořeným, tak ani žádné stvořené energie. Je-li Boží blahodať* (milost) stvořená, pak je to něco podobného jako elektřina či jiná síla z tohoto našeho světa. Z toho nevyhnutelně vyplývají jen dva možné závěry. Buď není sjednocení s Bohem možné, neexistují-li nestvořené energie a trváme-li stále na tom, že Boží podstata je všemu stvořenému zcela nepřístupná (to by asi nebyla dobrá zpráva pro latiníky). Nebo musejí opustit původní učení o Bohu a zapomenout, že Boží podstata je člověku nepřístupná. A podle takového myšlení už nejsou nestvořené energie pro spojení s Bohem zapotřebí. A západní učení se vydalo od dob Tomáše Akvinského právě touto druhou cestou. Bůh byl prohlášen za poznatelného lidským rozumem. Tedy už není zahalen neproniknutelným tajemstvím. Tedy alespoň pro latiníky... Jediné, co Zápaďanovi ještě brání plně poznat Boha, je nedostatečnost jeho rozumu. Čili není to kvalitativní nedostatek ale spíše kvantitativní - prostě nemáme dost rozumu na poznání Boha, leč v zásadě by rozum byl schopen Boha zcela poznat. Inu.



Stojí proti sobě dvě římsko-katolické dogmatické formulace: „Milost posvěcující je od Boha odlišný, stvořený dar,“ a proti tomu: „Milost posvěcující působí účast na božské přirozenosti.“ Jenže jak může působit účast na božské přirozenosti (tj. Boží podstatě) něco, co je stvořené, co patří do naší „antroposféry“, pokud je tato oblast stvoření zcela oddělena od Boží přirozenosti? Z hlediska pravoslaví jsou obě formulace neslučitelné a protiřečící. Jak již bylo výše řečeno: jediným řešením této hádanky je popřít nepoznatelnost Boha a připustit, že od Boha tak docela odděleni nejsme, použít pohanský model, v němž je stvoření emanací Božství, v důsledku čehož má člověk přístup k Boží podstatě a při tom pak mohou být jakési stvořené energie nějak nápomocné (např. posilovat člověka, zostřovat jeho myšlení atd.).







Myslím, že není potřeba příliš rozvádět, jak dalekosáhlé následky má tento západní způsob smýšlení o Bohu pro církevní i duchovní život. Všechny novoty v západní církvi jsou spleteny ze třech základních římských herezí: filioque, papežský primát a stvořené energie. Všimněte si, že všechny se nějak týkají Ducha Svatého (ne nadarmo vytýkali před tisíciletím východní otcové oddělenému Římu právě herezi duchoborectví). Filioque je subordinací Osoby Svatého Ducha na nejnižší (a potažmo podřadné) místo v Boží Trojici. Papežství je v zásadě úkazem, kdy se do čela církve postavila jedna lidská osoba, které je přisvojeno to, co v Kristově Církvi může náležet jen Svatému Duchu - garance církevní jednoty a pravosti bohoslužeb, neomylnost a hlavenství v pozemské církvi (skrze Ducha Svatého je v Církvi přítomen Kristus Pán, jakožto její jediná hlava). Nu, a konečně učení o stvořených energiích, které činí energie Ducha Svatého čímsi, co nemá zásadní a nenahraditelnou důležitost pro spojení člověka s Bohem, spíše je takovým služebným nástrojem napomáhajícím člověku.

Obě koncepce, které se tenkrát v době sv. Řehoře Palamy střetly, mají zásadní význam pro duchovní život církví. Zatímco palamismus je učením, které zacílí život a myšlení církve mimo tento svět, k nebeskému království, ke Kristu; naopak učení o stvořených energiích ve svém praktickém důsledku uzavírá život, myšlení a cíle církve v tomto světě (což na historii i současnosti římsko-katolické církve vidíme bolestně názorně).

»Smysl života chápeme ... podle sv. Serafíma Sarovského jako „získávání Ducha Svatého“. A v pravoslavném (palamovském) pojetí Boží milosti jako nestvořených energií, jimiž se nám nepoznatelný Bůh odhaluje a s námi se spojuje ... (v tom) vidíme hlavní aspekty Kristova spasitelného díla, které umožňuje theosi člověka a v něm celého kosmu.« (Dle Pavla Alše)







Teologické pohledy sv. Řehoře snad můžeme shrnout takto:


1.Poznání Boha je zkušenost, která se dává křesťanům skrze svaté Tajiny, vyžaduje však zapojení celého člověka v modlitbě a službě Bohu i bližnímu. Tehdy se Bůh dává poznat, nikoliv však jako "intelektuální" zkušenost rozumu, ale v procesu, do něhož je zapojena celá lidská bytost. V Kristu Bůh přijal celého člověka (duši i tělo) a celý člověk byl v Kristu zbožštěn. Každý křesťan je zván, aby se tohoto Božského života zúčastnil a to je pravdivým poznáváním Boha.
2.Bůh je pro nás naprosto nepochopitelný ve své podstatě (bytnosti) - v tomto životě stejně jako v životě budoucím. Člověk se zbožštěním může stát bohem jedině z lásky a prostřednictvím energií. Nepoznatelnost Boží podstaty je základním tvrzením už Kappadockých otců. Bůh je absolutně transcendentní, čili je Stvořitelem "z ničeho". Vše existuje jen díky Jeho vůli a energii.
3.Na jedné straně Palama hlásá nepochopitelnost Boha, na straně druhé silně akcentuje tvrzení o zbožštění člověka, které je původním záměrem a cílem lidské existence. Je tu ukázán rozdíl mezi Boží podstatou a energií. Nesnažme se zdůvodňovat tento rozdíl filosofií. Boha nelze "obejmout s hory" filosofickými kategoriemi. Své učení považuje Palama za rozvinutí učení IV. a VI. všeobecného sněmu (o dvou přirozenostech a dvou energiích v boholidské Osobě Ježíše Krista). Lidství Ježíše Krista se ve Spasitelově osobě spojilo Božstvím; lidství se však nestalo Božstvím dle podstaty, ale bylo proniknuto Božskými energiemi. Touto cestou má nyní lidství přístup k Bohu - prostřednictvím těch nestvořených Božských energiích, které sjednotily lidství a Božství v Kristu. Tyto energie nesmíme považovat za emanaci Božství nebo za Boží stvoření, ale jsou Božstvím a dávají se nám skrze Syna v Duchu Svatém. (S použitím Pohledů do dějin dogmatické teologie)







Zbývá ještě zmínka - jak si mohou být pravoslavní teologové jisti, že energie Ducha Svatého jsou nestvořené? Je to jen logická dedukce, ve smyslu výše popisovaného smýšlení o Bohu, nebo je pro víru v nestvořené energie ještě jiný důvod? Jak lze vytušit ze sugestivního formulování této otázky, další důvody tu vskutku jsou. Abychom je uviděli, musíme mít na paměti, že pro pravoslavnou církev je charakteristické velice úzké propojení věrouky (dogmatu) a duchovního života (říkáme, že spiritualita je žitá dogmatika, čili - věřené dogma rodí duchovnost, a duchovní život zpětně potvrzuje církví hlásanou dogmatickou pravdu; pravdivá dogmata rodí neklamný duchovní život, nepravdivá dogmata zplodí iluzorní duchovní život).

Tedy, učení o nestvořených energiích navazuje na duchovní život celé historie církve. Sv. Řehoř Palama, který teologicky formuloval toto učení, měl osobní a plnou zkušenost s nestvořenými energiemi. Byl nositelem zření nestvořeného táborského světla a jeho zkušenost byla totožná se zkušeností jeho dávných i nedávných předchůdců - svatých poustevníků a dalších otců - byl zástupcem odvěké církevní tradice - apoštolského vědomí Boha. Lidé, kterým se zjeví Bůh, dostávají nejen mystickou zkušenost či zážitek, ale především poznání Boha - poznání o Bohu. Právě tyto lidi nazýváme pravými teology.



Mimochodem, veškerá pravoslavná teologie má tento původ - tj. pochází z Božího zjevení; nebyla vymyšlena nějakým chytrákem u psacího stolu, nýbrž byla zjevena Bohem - Ježíšem Kristem; sněmovní formulace nebyly přijímány Církví automaticky, ale jen když odpovídaly duchovní zkušenosti Církve. Každý spis, výrok nějakého otce, formulace sněmu či prostě vše, co aspiruje na to, aby vstoupilo do církevní tradice, je od okamžiku svého zveřejnění podrobeno neúprosnému a neovlivnitelnému soudu církve - soudu Ducha Svatého; tento proces trvá celé generace a v jeho průběhu jsou každý výrok či teologické dílo, které si činí nárok vyjadřovat víru Církve, srovnávány s evangeliem a s duchovní zkušeností Církve, s přijatými součástmi posvátné Tradice i s Bohopoznáním současníků; v průběhu tohoto procesu je spis, výrok či formulace buď zavržena jako hereze, nebo odsunuta do zapomnění jako zbytečná, či opravena, když je sporná, a konečně - může být přijata a osvojena církví jako autentické vyjádření apoštolské víry a vědomí Církve.

Takoví lidé, kteří prošli cestou očištění, osvícení a dosahují zbožštění, mají své poznání nikoliv z knih a studia, leč přímo od Boha. Palama měl toto přímé poznání o energiích Ducha Svatého, a další mužové Boží to v jeho době i v dobách následujících ze své vlastní zkušeností a dle svého Bohopoznání potvrzovali. Církev v následujících věků palamismus verifikovala jako součást autentické tradice církve všech dob.



Tento úkaz známe i z dnešní doby. Je všeobecně známo, že za starcem Paisiem Athonským (+ 1994), který měl jen pár tříd základní školy a tím jeho školní vzdělání končilo, jezdili profesoři z Athénské teologické univerzity řešit všelijaké spletité teologické jemnosti - vždy dostali odpověď. Paisij byl totiž jedním z těch, komu se zjevuje táborské nestvořené světlo. Podobné věci vypráví sv. Siluan Athonský v první polovině 20. století.



»Učení svatého Řehoře Palamy se neliší od teologického myšlení svatých Otců. Nebýt opovážlivosti "heretiků", ani by si nedovolil, jak sám uvedl, vypovídat o tak složitých teologických tématech, jakým je formulování rozdílů mezi Boží podstatou a energiemi.« (Byzantologie)

To nám odkrývá další zajímavý pohled na střet sv. Řehoře Palamy s Varlaamem. Zatímco v Palamovi vystoupila tenkrát na sněmech tradiční a živá duchovní zkušenost bezprostředního Bohopoznání, tak ve Varlaamovi (k jehož učení se Řím stále hlásí) se ukázal nový duchovní stav západního křesťanstva, které již tuto zkušenost ztratilo (z dávných památek je patrné, že v prvním tisíciletí byli i na Západě nositelé duchovní zkušenosti identické s pouštními otci čtvrtého a pátého století a celou východní tradicí). V době Varlaamově už bylo toto Bohopoznání na Západě zapomenuto, zvítězila racionalistická scholastika, právnické pojetí teologie a světskost. Proto byl střet mezi Palamou a Varlaamem tak ostrý, nesmiřitelný a bez možnosti shodnout se na kompromisu.
Proti záři neomezeného prostoru jsou i ty nejkrásnější zážitky neúplné...
Uživatelský avatar
Alaja
 
Příspěvky: 5678
Registrován: stř 09. zář 2015 10:07:22
Poděkoval: 289
Poděkováno: 404-krát v 388 příspěvcích

Re: Jen tak 2.

Příspěvekod Alaja » pát 24. črc 2020 4:36:48

Proti záři neomezeného prostoru jsou i ty nejkrásnější zážitky neúplné...
Uživatelský avatar
Alaja
 
Příspěvky: 5678
Registrován: stř 09. zář 2015 10:07:22
Poděkoval: 289
Poděkováno: 404-krát v 388 příspěvcích

Re: Jen tak 2.

Příspěvekod Alaja » pon 27. črc 2020 16:47:50

:Foto:
Přílohy
DSCN1071.JPG
DSCN1071.JPG (246.97 KiB) Zobrazeno 8745 krát
DSCN1074.JPG
DSCN1074.JPG (234.47 KiB) Zobrazeno 8745 krát
DSCN1073.JPG
Proti záři neomezeného prostoru jsou i ty nejkrásnější zážitky neúplné...
Uživatelský avatar
Alaja
 
Příspěvky: 5678
Registrován: stř 09. zář 2015 10:07:22
Poděkoval: 289
Poděkováno: 404-krát v 388 příspěvcích

Re: Jen tak 2.

Příspěvekod Alaja » stř 29. črc 2020 4:09:07

:Foto:
Přílohy
DSCN1077.JPG
DSCN1076.JPG
DSCN1078.JPG
Proti záři neomezeného prostoru jsou i ty nejkrásnější zážitky neúplné...
Uživatelský avatar
Alaja
 
Příspěvky: 5678
Registrován: stř 09. zář 2015 10:07:22
Poděkoval: 289
Poděkováno: 404-krát v 388 příspěvcích

Re: Jen tak 2.

Příspěvekod Alaja » čtv 30. črc 2020 19:02:16

:Foto: kytí...
Přílohy
DSCN1088.JPG
Proti záři neomezeného prostoru jsou i ty nejkrásnější zážitky neúplné...
Uživatelský avatar
Alaja
 
Příspěvky: 5678
Registrován: stř 09. zář 2015 10:07:22
Poděkoval: 289
Poděkováno: 404-krát v 388 příspěvcích

Re: Jen tak 2.

Příspěvekod Alaja » ned 02. srp 2020 4:46:31

:Foto: ranní duha...
Přílohy
FSCN1100.JPG
Proti záři neomezeného prostoru jsou i ty nejkrásnější zážitky neúplné...
Uživatelský avatar
Alaja
 
Příspěvky: 5678
Registrován: stř 09. zář 2015 10:07:22
Poděkoval: 289
Poděkováno: 404-krát v 388 příspěvcích

PředchozíDalší

Zpět na Obrázky, fotografie, mandaly

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 8 návštevníků

cron