Re: OSOBNÍ ÚROVNĚ POZNÁNÍ
Napsal: sob 29. kvě 2010 7:27:21
já Abrahama stále moc neznám,
ale opravdu se mi moc líbí to co píše o tvoření,
protože pro mě to, co píše je v souladu s realizací...
jediné co Abrahamovi vytýkám je, že to říká "osobám",
tedy že nezdůrazní DOSTATEČNĚ ten fakt, že to je v podstatě neosobní úroven
(teda ne, že by to neříkal, je to tam jaksi třeba na úvod, jednu minutu a pak je tam hodina povídání o tvoření, takže pak lidi získají pocit, že to je brnkačka a že jim to bude skvěle fungovat, no já myslím, že jim to fungovat nebude tak skvěle, samozřejmě všichni používáme zaměření pozornosti jedním směrem k dosažení žádaného cíle, a mnozí si určitě jen představí, že toho cíle dosáhli a nechají veškeré úsilí na bohu, ale problém je v té roztříštěnosti pozornosti,
a osoba je vždycky něco jako roztříštěná pozornost nejen do protikladné mysli, ale tak do osoby samé a do času a prostoru, prostě v tom všem je ta pozornost"vázána"
takže podle mě to může fungovat až v té neosobní úrovni, kde to ztotožnění pozornosti s pozorovanými jevy není...
ale jinak třeba chápu Wattu, že pro ni je joga něco "mrtvého" a "statického",
a myslím, že to takto chápe i mnoho lidí co praktikují jogu (proto taky vypadají dost mrtvolně a staticky)
ale pro mě realizace je uvědomění si toho Věčného a Neměnného,
ale také naprostý soulad s tvořením, které je zcela spontánní...
ale opravdu se mi moc líbí to co píše o tvoření,
protože pro mě to, co píše je v souladu s realizací...
jediné co Abrahamovi vytýkám je, že to říká "osobám",
tedy že nezdůrazní DOSTATEČNĚ ten fakt, že to je v podstatě neosobní úroven
(teda ne, že by to neříkal, je to tam jaksi třeba na úvod, jednu minutu a pak je tam hodina povídání o tvoření, takže pak lidi získají pocit, že to je brnkačka a že jim to bude skvěle fungovat, no já myslím, že jim to fungovat nebude tak skvěle, samozřejmě všichni používáme zaměření pozornosti jedním směrem k dosažení žádaného cíle, a mnozí si určitě jen představí, že toho cíle dosáhli a nechají veškeré úsilí na bohu, ale problém je v té roztříštěnosti pozornosti,
a osoba je vždycky něco jako roztříštěná pozornost nejen do protikladné mysli, ale tak do osoby samé a do času a prostoru, prostě v tom všem je ta pozornost"vázána"
takže podle mě to může fungovat až v té neosobní úrovni, kde to ztotožnění pozornosti s pozorovanými jevy není...
ale jinak třeba chápu Wattu, že pro ni je joga něco "mrtvého" a "statického",
a myslím, že to takto chápe i mnoho lidí co praktikují jogu (proto taky vypadají dost mrtvolně a staticky)
ale pro mě realizace je uvědomění si toho Věčného a Neměnného,
ale také naprostý soulad s tvořením, které je zcela spontánní...