DZOGČHEN

Texty, návody a zkušenosti

DZOGČHEN

Příspěvekod vostalpetr » pát 11. úno 2011 7:01:11

Jestliže povstanou myšlenky, zůstaň v tomto stavu bděle přítomen, jestliže žádné myšlenky nepovstanou, buď bděle přítomen i v tomto stavu. V bdělém vědomí obou stavů není žádný rozdíl."

— Garab Dordže
[editovat] Prvotní stav

Nauka dzogčhenu je učením o prvotním stavu bytí, jenž je každé bytosti od samého počátku vlastní jakožto její vnitřní, přirozená podstata. Podle Dzogčhenu je prvotní stav - mimo čas, prostor či intelekt - přirozeně čistým a nestvořeným prazákladem veškeré existence, a to současně jak v rovině individuální, tak vesmírné. Realizovat tento stav tedy znamená prožívat sebe sama takového, jakým člověk ve skutečnosti je.

Všední, dualisticky zaměřené myšlení představuje omezené, egocentrické vidění skutečnosti, které nám brání v přímé zkušenosti a odděluje nás od naší pravé podstaty. Rozpoznat a pochopit svůj vlastní neduální prvotní stav znamená pochopit i nauku dzogčhenu a význam jejího předávání. Nejsou třeba žádné intelektuální, kulturní, historické či náboženské znalosti, neboť prvotní stav svou vlastní podstatou intelekt a všechny myšlenkové koncepty přesahuje.
[editovat] Spontánní samoosvobozování

Vlastní metoda dzogčhenu se nazývá samoosvobozování. Při její aplikaci se není třeba ničeho zříkat, od ničeho se očišťovat, ani usilovat o jakoukoliv přeměnu. Na této cestě vnímáme vše, co vzniká v našem karmickém vidění světa a využíváme spontánní schopnosti mysli k dosažení vlastního samoosvobození. Termín "samoosvobozování" by však neměl budit představu, že existuje nějaké "já" či ego, od kterého bychom se měli úsilím osvobodit. Základním předpokladem v dzogčhenu je totiž fakt, že žádný jev nemá svoji vlastní, nezávislou existenci.

Samoosvobozování podle dzogčhenu znamená, že ať už se v rámci naší zkušenosti objeví cokoliv, ponecháme vše takové, jaké to je. Nijak neposuzujeme, zda je to dobré nebo špatné, příjemné nebo nepříjemné, zda souhlasíme či nikoliv atp. Nebudeme-li zároveň v témže okamžiku lpět na tom, co vzniká naší aktivitou, ať je to již myšlenka nebo čin, pak se daný jev spontálně sám od sebe osvobodí.

*** *** *** *** *** *** *** *** *** *** *** *** *** *** *** *** *** *** *** ***

Učení Dawy Gjaltsena - Úvod - (bongaruda.cz)
http://www.youtube.com/watch?v=j5ApB9Jh ... r_embedded




"Buddhovská přirozenost je v každé živé bytosti, nejen v lidech, má ji také hmyz, každé zvíře a významnou částí smyslu tohoto života je této buddhovské přirozenosti dosáhnout.

V dharmě jsou v zásadě možné tři cesty:

1. ODŘÍKÁNÍ

- vzdávání se negativity, negativních myšlenek, emocí.
Učíme se je kontrolovat a zříkat se jich, to je cesta sútry.

Metafora s jedovatou rostlinou - běžný člověk ji nemůže pozřít, když to udělá, zemře. Snaží se tedy tomu vyhnout, zříkáme se, odhodíme tu rostlinu. dáme ji někam, kde na ni nedosáhnou děti, kde neublíží.

2. TRANSFORMACE

- cesta tantry.
V principu není nutné se zříkat věcí, pěti jedů a nevědomosti. tantra se snaží spíše s jedy pracovat a přeměňovat je v pět moudrostí.

Metafora s jedovatou rostlinou - lékař jedovatou rostlinu promění v lék, přidá další bylinu a vytvoří lék, který vyléčí nemoc.

3. CESTA OSVOBOZENÍ - CESTA DZOGČHENU

-na této cestě se nezříkáme pěti jedů nebo negativních emocí, ani je nepřeměňujeme, necháváme je tak, jak jsou. Nenásledujeme je, nerozebíráme, necháme je být.
Když tyto emoce necháme být takové, jaké jsou, nemají vlastní sílu na to, aby trvaly. A tak se samy osvobodí.
To se nazývá samoosvobozením.

Metafora s jedovatou rostlinou - páv se jedem živí. nemusí se jí zříkat, ani se nesnaží přeměnit jed. Jed ještě zvýrazní jeho krásu a barvy.

Všechny tři cesty jsou stejně důležité.

:flower2:

Učení Dawy Gjaltsena - Úvod II - (bongaruda.cz)
http://www.youtube.com/watch?v=OtJcBWEd ... _embedded#



Vize je mysl, mysl je prázdná, prázdnota je čiré světlo.
čiré světlo je spojením, spojení je velká blaženost.

Co to znamená vize ?

Vize může být v zásadě vnější nebo vnitřní.
Ale v tomto případě jde hlavně o vnitřní vize, jako třeba vize strachu, bolesti ze strachu, strachu spojeného s utrpením, zmatkem, hněvem. Všechny zápletky související s tímto strachem jsou vnitřní vize.
Když zavřete oči, poznáte, že vše se odehrává ve vaší hlavě. Je to ve vaší vizi. Vně se pravděpodobně nic moc neděje. Podívejte se tedy na věci ve vaší hlavě a rozeznejte, že jde o vaši vizi.
Pokud skutečně pochopíme, že jde o vizi, že to, co vnímáme, je v naší hlavě – co se stane pak ?

Pochopíme, že vize je jen naše mysl.

To jen naše mysl vytvořila tuto vizi
a tady přichází druhá otázka:

Co je to ta mysl ?

V ten moment provádíme druhou část praxe:
hledáme vlastní mysl.

Co je mysl ? Kde je má mysl ? Kdo jsem já ?
Jak mysl vypadá, odkud přichází ?
Kde přebývá ? Kam se ukrývá ?
Je nějaké takové místo ?

Hledáme mysl uvnitř, přímo, bez analyzování.
Když to dokážeme,
dosáhneme vnitřní zkušenosti.
Vnitřní zkušenosti toho,
že nic nenajdeme.
Místo toho objevíme vnitřní širý prostor,
otevřenost, procitání.
To je ta zkušenost.

Zkušenost druhé části praxe je, že
ač hledáme mysl, nedá se lokalizovat
Mysl nemůžeme najít, protože je prázdná.
A přichází otázka: Co myslíme prázdnotou ?
Co je podstatou toho prostoru, toho nic ?
Co je podstata té bezhraničnosti ?

Tím, že jsme nenašli mysl, výprava nekončí.

Cesta pokračuje.
Třetím krokem je prozkoumat to prázdno.

Je tu vážný důvod ptát se: „Co je to, ta prázdnota ?"

Často totiž lidé, kteří nic nenajdou, upadnou do nihilismu.
Nic tam není! Nemusím se tedy o nic starat.
Člověk propadne nihilismu, negaci,
a v praxi je to nedostatek uvědomění.
Proto klademe otázku:
Co je to ta prázdnota ?
A proto je řečeno: Prázdnota je čiré světlo.
Takže klademe otázku a pak,
jak se díváme ?
Podíváme se na ten prostor. Nic tam není,
ale my si dokážeme toto nic plně uvědomit.
jsme plně bdělí v tomto nic.
Dokážeme být plně živoucí v tomto nic.
Tak jako slunce dokáže zářit na čirém, bezmračném nebi,
nejinak nic není.

Sluneční svit je podstatná část prázdného prostoru nebe.
Díváme se na nebe a vidíme sluneční svit.
Díváme se do té prázdnoty, otevřenosti, a vidíme uvědomění mysli.
Proto se ta třetí část jmenuje:

Prázdnota je čiré světlo.

A jsme u čtvrté části. Nyní se ptáme:

„Co je to čiré světlo?“

Hledali jsme mysl a nic jsme nenašli.
Je zcela prázdná.
Díváme se do té prázdnoty, a nic nevidíme,
kromě čirého uvědomění.
A teď, co je to čiré uvědomění ?
To je právě ta čtvrtá otázka.
Čiré světlo je spojením.
To je odpověď na čtvrtou otázku.
Čiré světlo je spojením,
zahrnuje dvě slova: čiré a světlo,
ta slova jsou ve spojení.
Slovo čirý se vztahuje k aspektu prázdnoty,
světlo se vztahuje k aspektu uvědomění.
ano, je to prázdné, ale musíme si toho být vědomi.
a zároveň musíme mít uvědomění a nesmíme ztratit kontakt s prázdnem.
To je význam slov „čiré světlo je spojením“.
Jistě slovo spojení se používá spíše v tantře než v dzogčhenu, dzogčhen mluví spíš o neoddělitelnosti.
Ale v přímém zakoušení v tom není velký rozdíl, pro naše běžné vnímání.
Nejdůležitější je pocítit to přímou zkušeností,
to spojení, ten stav neoddělitelnosti,
Na tom záleží.
Čiré světlo je spojením – to je velmi důležité.
Když lidé mají zážitek světla, jasnosti,
zakoušejí přitom kvality jako je soucítění nebo láska -
mohou někdy ztratit spojení se základem, s prázdnotou.
Proto aspekt spojení je tak důležitý.

Jestliže jste našli spojení, spočiňte v tomto zážitku.

To je plod čtvrté části praxe.

Pátá část je poslední částí praxe .
Je vyjádřena slovy:

„Spojení je velká blaženost“.

Spojení prázdnoty a jasnosti je velkou blažeností.
Velká blaženost. Blaženost je vnitřní probuzení,
zkušenost niterné radosti.
Všichni v běžném životě zažíváme radost.
Můžeme si říct: „Dnes je krásně, jsem šťastný!“
To ale není stejná radost jako ze zážitku spojení,
které je velkou blažeností.
Spojení je velká blaženost.
Tato blaženost je duchovním probuzením,
protože pochází z rozpoznání vnitřní kvality,
z rozpoznání přirozenosti mysli.
Je to skutečné probuzení,
skutečná blaženost,
samovolná, spontánní blaženost.
Když se podíváme na tu zkušenost,
zejména na tu zkušenost,
o které jsme mluvili na začátku,
pracovali jsme se strachem,
s negativními emocemi,
bolestí a utrpením se strachem spojenými,
když nazřeme všechny tyto aspekty mysli,
mohou se stát touto blažeností,
tímto probuzením,
pokud člověk postupně praktikuje
pět částí učení.
Jednoduše řečeno, začínáme u bolesti a strachu
a když si uvědomíme, že to je všechno naše vize,
že ta vize je myslí,
mysl je prázdná, prázdnota je čiré světlo,
čiré světlo je spojením.
tehdy se bolestná vize může stát velkou blažeností.

Platí tedy, že bolest může osvobodit do velké blaženosti.

:yellowflower:

1 Nangwa sem - Vize je mysl (bongaruda.cz)
http://www.youtube.com/watch?v=h9aKpzbr ... re=channel



První část učení Dawy Gjaltsena je obsažena v myšlence

„vize je mysl“.

Co je tedy vize ? Vize je něco, co máme ve své mysli, ve své hlavě.
Například vize strachu. Vize pěti negativních emocí spojená se strachem, bolest způsobená těmito pěti jedy, jejich první příčinou je strach – to jsou naše vnitřní vize.

Je mnoho důvodů, proč to zažíváme, v našem základu je něco, co nazýváme konceptuální karmické tělo.
Někdy nazýváme jeden jeho aspekt jako tělo bolesti.
Konceptuální karmické tělo vytváří konceptuální tělo bolesti. A toto konceptuální karmické tělo není jen individuální, můžeme ho sdílet s jinými lidmi. Máme konceptuální karmické tělo společné se členy své rodiny. s našimi příbuznými sdílíme i tělo bolesti. Sdílíme i tělo bolesti země, ve které žijeme. Tělo bolesti můžeme sdílet i prožívat individuálně. Tím pádem strach nemusí být nutně osobní, může být součástí širší kolektivní situace.

Ať už jde tedy o vizi kolektivní nebo individuální, pojďme ji prozkoumat. Podívejme se na ni zblízka, právě v této chvíli: můj strach, mé negativní emoce , pět jedů spojených s tím strachem, má bolest a zmatek s tím strachem související, můj stav, který způsobuje bolest jiným lidem, i ten má spojitost s mým vnitřním strachem. Vidíme, že náš strach má mnoho vrstev. díváme se teď právě v této chvíli. Nemluvíme ani o minulosti a ani o budoucnosti, ale v této chvíli ve vašem životě. To je tedy vnitřní vize.

A teď, když se na to díváme z blízka, můžete zjistit, že tam nic není! Právě teď můžete být šťastní, můžete být nadšení životem. Můžete být maximálně nabití energií. Ale naše omezení a zvyky nás vedou k tomu, že v sobě probouzíme ten strach. Ve strachu se zabydlíme a trpíme skrz něj.
To musíme změnit; a to tím, že si uvědomíme, že se to děje a jak k tomu sami přispíváme.

Takže v první částí praxe si pohodlně sedneme, zavřeme oči a díváme se na svou vizi. vyslovte nahlas:

„Vize je mysl“.

Dívejte se na obrazy v mysli:

„Vize je mysl“.

Má vize strachu je mou myslí.
Má mysl je ta, kdo ty vize vytváří.
Můžete několikrát zopakovat, abyste si to připomněli a pak se na to uvnitř z blízka dívejte,
jděte k tomu blíž a ještě blíž, jako byste si prohlíželi nějakou květinu. Přiblížíte pohled, díváte se z blízka a ještě blíž. Díváte se zblízka svými smysly, vnitřně se díváte nekonceptuálním uvědoměním blíž, blíž a ještě blíž.

Při pohledu zblízka se stane, že vize se rozplynou, tak jako se rozplývají mraky na nebi. Mraky mizí, rozfoukal je jemný a mocný vítr vašeho uvědomění.
Vize se rozjasňují a mizí a vy už nic nevidíte!
V určité chvíli je už nevidíte.
Všechny ty příběhy prostě zmizí.
A co zbude?

Mysl, která se je snaží najít, snaží se je sledovat. Je tam mysl, je tam uvědomění. Není tam žádný objekt.
Subjekt je ponechán bez objektu.
A to je právě smysl tvrzení: „Vize je mysl“.
Nenacházím to, co hledám, místo toho nalézám toho, kdo se dívá.

Co nalézáme při této zkušenosti?
Pocítíte něco jako: ufff.
Jako by 50 % vašeho strachu právě zmizelo a ubylo objektů a zápletek s ním spojených. Zmizely.
Vaše tělo, váš duch, vaše mysl, váš dech
vše je najednou fu – o dost lehčí.

A co uděláte, spočinete v této lehkosti mysli 5 minut, 10 minut, hodinu, dvě hodiny – to záleží na vaší schopnosti setrvat v uvědomění. Pokud umíte, setrvejte déle. pokud neumíte, spočiňte tam krátce, ale s jasností.

Mnoho praktikujících provádí dlouhá sezení, ale bez dostatečné jasnosti. Je lepší setrvat kratší dobu, ale s jasností.
I když je to jen 5 minut, je to výborný začátek, na kterém můžete dál stavět. Vašim úkolem je opakovat toto cvičení, najít tu lehkost a setrvat v ní, jak nejdéle umíte.

A stále to opakovat.

:flower2:

2 Sem tongpa Mysl je prázdná (bongaruda.cz)
http://www.youtube.com/watch?v=BhLP4POp ... re=channel



Druhá část učení Dawy Gjaltsena v pěti částech říká:
„Mysl je prázdná“.
Druhá věta je tedy:
„Mysl je prázdná“.
Je to v zásadě odpověď na otázku: co je mysl ?
Nenoť první část byla o tom, že „Vize je mysl“.
A zjistili jsme, že vize Je mysl, že žádná pevná vize mimo ni neexistuje.
Další dotaz, co je mysl ?
Následně odpověď mysl je prázdná.
Je to otázka i odpověď intelektuální povahy.
Jak se ale tahle otázka týká nás v našem životě ?
Jaký dává smysl v naší zkušenosti.
Jak se může stát základem pro náš další rozvoj ?
Je důležité vědět a uvědomit si ?
Samozřejmě nejde provádět druhou část cvičení bez toho,
aniž bychom prošli první částí.
Všem, kteří první částí neprošli
to tedy důrazně doporučuji.
Pokud máte tedy první část za sebou, víte že
u vize strachu, bolesti, vize negativních emocí,
vize strachu, u těchto vnitřních vizí jsme se ptali: „Co je to?“
A jasně jsme si uvědomili, že tam nic pevného není; je to jen naše mysl.
A ve chvíli, kdy si to uvědomíme, práme se sami sebe: „Co je má mysl?
Kde je má mysl? Odkud přichází? Kde se nachází? Kam se ubírá? Má snad nějakou konkrétní barvu, tvar, pozici, konzistenci ? “
Položte si tyto otázky.
Nemělo by to být ale intelektuální dotazování.
Dívejte se dovnitř způsobem, jakým vnímají smysly, ne pomocí myšlenkové analýzy.
Podívejte se svým nekonceptuálním uvědoměním, prohlížejte si to.
„Kde je má mysl ? Odkud přichází? Kde se nachází? Kam se ubírá?“
Díváme se dovnitř, přibližujeme pohled víc a víc a stane se to, co předtím.
Ten strach, ta bolest, to „já“, totiž ego se rozplyne!
Jedno po druhém se rozplyne, stejně jako před tím,
tak jako mrak se rozplyne po obloze.
Jak to, že se ty mraky rozplývají? Protože jemný vítr vnitřního uvědomění fouká na vaše ego, na tu bolest, na ten strach. A díky tomu větru se mraky ega a bolesti rozpouštějí v širším vnitřním prostoru.
Co nacházíme? Postupně, pomalu se rozpouštějí.
Před námi je další velký objev, nový rozměr otevřenosti, který uvnitř zažíváme.
Cítíme při tom takovou úlevu, svobodu, mír, potenciál, vše v tom prostoru. Kdy se to stane ?
Když se naučíme bezprostředně. Jinými slovy nekonceptuálním způsobem.
Bez zapojení myšlení. Je to velmi podobné tomu, jak pozorují smysly.
V tomto případě pozorujeme mysl, nikoliv vizi. Ve druhé části pozorujeme mysl, nikoliv vizi.
V první části pozorujeme naopak vizi, nikoliv mysl.
A tím, jak to pozorujeme, to mizí. Cítíme plnou, stoprocentní otevřenost.
V první části praxe jako by se rozplynula vize strachu. V druhé části se rozplynul strach sám.
Jako by se rozplynula samotná bolest. Pokud získáte schopnost se takto znovu a znovu dívat, budete mít plnou zkušenost s otevřeností.
A co uděláte v tomto okamžiku ?
Stejně jako před tím setrváte v té otevřenosti, ve vnitřním širém prostoru, nic nerozebíráte, neanalyzujete, neposuzujete, jen spočíváte v tom širém prostoru, kde zakoušíte pocit míru a jste bez strachu a bolesti.
Ne bez nějakého obecného strachu a bolesti, ale bez zcela konkrétního strachu a bolesti, kterou zažíváte ve svém životě.
Toto je lék na konkrétní strach a konkrétní bolest.
Nepomůže vám to léčit jen váš vlastní strach a bolest, pomůže to léčit i strach a bolest, kterou sdílíme s rodinou, který sdílíme se svými přáteli, ale i v širším měřítku celé země, v globálním měřítku našeho kolektivního strachu. pomůže to. Zaručeně to emočně pomůže lidem, se kterými jste emočně silně propojeni. Každou chvíli, kdy cítíme otevřenost, to má vliv na ostatní, kteří mají k vám nějaký vztah.
Takže druhá část praxe hledá odpověď na otázku:
„Co je mysl?“
A zakoušíte během ní, že mysl je prázdná.
V každé chvíli, úplně v každé chvíli je naše mysl čirá.
Pomyslete na tohle na závěr:
jakkoliv je velká naše bolest, náš strach nebo zmatek, které cítíme v každé jednotlivé chvíli, pokud se podíváte zpříma na svou mysl, mraky se rozplynou a najdete niterný mír, niternou otevřenost.
Jsou přítomné v každé jednotlivé chvíli a vy k nim máte přístup, jen se musíte dívat správným směrem a správným způsobem.

:yellowflower:

3 Tongpa ösel Prázdnota je čiré světlo (bongaruda.cz)
http://www.youtube.com/watch?v=olvEMkNm ... re=channel





Třetí lekce Dawy Gjaltsena je

„prázdnota je čiré světlo“.

První byla „ vize je mysl“, druhá „mysl je prázdná“ a teď tedy „prázdnota je čiré světlo“, jako odpověď na otázku: „Co je prázdnota?“
Při provádění praxe jsme se zaměřili nejprve na svůj strach, všechny vize spojené s utrpením a se strachem. Když jsme se podívali zblízka, předmět strachu jsme nenašli. Pak jsme pohlédli na subjekt: co je to mysl? A nenašli jsme nic pevného – žádnou inherentní (lpící) existenci mysli.
Co je tedy prázdnota ?
Tohle zkoumání máme před sebou, to je průzkum, který chceme provést.
v naší zkušenosti, když z našeho strachu vně a ani uvnitř nic nenacházíme, když nenacházíme žádný strach a ani ego, tím, jak se díváme dovnitř stále víc zblízka, rozplývá se to v úplné nic. V zásadě nenacházíme nic. Nic, nic, co to znamená ? Je to opravdu nic ?
jak pociťujeme to „nic“ ?
Když nic nenacházíme a nic nevidíme, znamená to, že tam nic není? Ne.

To je přesně ten důvod, proč je ta třetí otázka tak důležitá.

Mnoho učení a doktrín upadá do tohoto nihilismu. Stejně jako upadá do negace mnoho praktikujících.
v určitém momentu, když hledají a nic nenacházejí, si řeknou: „Aha, nic tu není.“ Zanoří se hluboko do nicoty, opakovaně.
A nicota může způsobit depresi, ztuhlost, v těle, dechu i chování.

Je to velmi důležitá otázka, proto se ptáme: „Co to je prázdnota?“

Prázdnota je čiré světlo!
Ta prázdnota je ve skutečnosti naplněnost, plnost.
Je to zdroj všech kvalit.
Ta prázdnota je otevřenost, je řešením.
Je jako matka, ze které se rodí dítě, která dává život dítěti.
Ten prostor je jako země, ze které vyrůstá všechna vegetace.
Ten prostor je jako nebe, v němž existují všechny planety a hvězdy.
Mohou existovat jen proto, že známe potenciál a zářivost tohoto prostoru, jeho aspekt dynamické energie.
Do zkušenosti této chvíle se to převádí jako kvalita probouzející se bdělosti.
Bdělost.
Nicota. Bdělost. Uvědomění.

Ve své praxi, když se podíváte, když hledáte svou mysl a nic nenacházíte.
Na tomto místě jsme zanechali svou praxi: „Nic nenacházím.“
Není tam žádné ego, žádné já, není tam žádná „má mysl“, která by se dala nějak lokalizovat.
Stal se z toho prostor.
Uvědomujte si to.
Podívejte se na to uvědomění, pociťujte ho.
Uvědomění je jako sluneční záře.
Když na nebi nejsou žádné mraky.
Díváme se skrz nebe na slunce.
A tehdy vidíme jasnost sluneční záře.
Když tomu nebrání mraky, vidíme nebe.
Přítomnost nebe nám pomáhá vidět jasnost slunce.
Nepřítomnost strachu jako vize a strachu jako subjektu nám pomáhá vidět naši vnitřní otevřenost.
A vnitřní otevřenost nám pomáhá spatřit naše uvědomění v podobě vnitřní jasnosti.
Vidíte to ? Cítíte to ?
Takže to nic je plné probuzení, plná sluneční záře.
Setrvejte v té pozornosti, v živoucnosti.
Spojte se s nimi.
Čím víc se spojíte s uvědoměním, tím méně riskujete, že upadnete do negace a nihilismu.
U lidí, kteří praktikují meditaci vsedě - navštívil jsem různé skupiny, které se tím zabývají – často vidím, že zpočátku sedí ve správné pozici, ale už za deset minut jsou všichni v pozici se svěšenou hlavou.
Co to znamená? to není bdělé uvědomění, to je jednoznačně spánkový asán.
Prostě usínají. a domnívají se, že spočívají v přirozeném stavu mysli nebo v prázdnotě, což tak není.
Proč?
Možná zpočátku mají i zkušenost prázdnoty, ale pak z nedostatku jasnosti upadnou do otupělosti.
A ta otupělost je přivede do hlubokého spánku.
Není to bdělost, nedokážou udržet hlavu zpříma.
To je znak nedostatku uvědomění.
Takže ve třetí části praxe je třeba mít zkušenost nejen s prázdnotou,
ale být i ve stavu uvědomění, obeznamovat se s ním a zvykat si na něj.

:yellowflower:

4 Ösel zungjuk Čiré světlo je spojení (bongaruda.cz)
http://www.youtube.com/watch?v=tLmaz7pc ... re=channel



Došli jsme do čtvrté části učení Dawy Gjaltsena.
Začali jsme tím, že vize je mysl a mysl je prázdná a došli jsme k tomu, že prázdnota je čiré světlo; a teď následuje: „čiré světlo je spojení“.
Čtvrtá část je tedy:

„čiré světlo je spojení“.

To je v zásadě odpověď na otázku, co je čiré světlo?
Pracovali jsme se strachem a bolestí a emocemi se strachem spojenými.
Dívali jsme se na předmět svého strachu a nic jsme nenašli – je to naše vize – uvědomili jsme si, že zbyla jen mysl.
To je první část.
Ve druhé části jsme se dívali na to, „co je mysl?“
Dívali jsme se zblízka a nemohli jsme v naší mysli nic najít .
Mysl je totiž prázdná.
A ve třetí lekci jsme se ptali, „co je to ta prázdnota?“
Prázdnota není jen prázdnota, není to pouhé nic.
Je v ní plnost života, uvědomění.
Prázdnota je čiré světlo.
A čtvrtá část: „co je to čiré světlo?“
Odpověď je: „čiré světlo je spojení.“
Když se podíváme na tvrzení „čiré světlo je spojení“, obsahuje dvě slova: čiré a světlo.
Čirost se vztahuje k prázdnotě, otevřenosti, světlo se vztahuje k uvědomění, jasnosti.
Nejsou to ale dvě oddělené kvality a zkušenosti,
Je to jediná zkušenost.
Je to něco jako moudrost, jediná moudrost, jediná sféra úplnosti.
Je důležité tomu porozumět. Často v naší zkušenosti buď upadáme do nihilismu (do zamítavého postoje), nebo do eternalismu (víry v něco pevného, co naši oddělenou identitu spasí a zachová).
Dopouští se toho mnoho doktrín a mnoho praktikujících ve své meditaci.
Dám jednoduchý příklad: když meditujete a spočíváte přitom v přirozeném stavu mysli, spočíváte ve vnitřním prostoru, mohou se objevit dvě překážky.
Jedna, že upadnete do nihilismu. Co to obnáší? Cítíte prázdnotu a ta přináší otupělost, nedostatek životní síly, uvědomění a to vás uspí.
Nebo se může stát v momentu, když spočinete v přirozeném stavu mysli, v momentu, kdy meditujete v prázdnotě, jste najednou hrozně kreativní. Vynoří se všechna možná spojení s prací, vaše kreativita se probudí, vynoří se myšlenky a všechny možné emoce.
V zásadě je mysl ještě aktivnější, než byla. Proč? Měli jste spočinout, uvolnit se, proč je mysl tak aktivní?
Jednoduše protože ta zkušenost neobsahuje zážitek prostoru. Chybí spojení se základem.
Chybí spojení s matkou, s vnitřní matkou, s vnitřní esencí.
Proto se hrnou všechny ty myšlenky a emoce.
Toto se v naší zkušenosti děje velmi často.
Proto nauky říkají: „čiré světlo je spojení.“

Čiré světlo je spojení.

Tyto dva aspekty jsou ve spojení a neoddělitelné nejen ve filosofické rovině,
ale i v naší zkušenosti, tak bychom to měli prožívat.
Takže v této rzi praxe učení Dawy Gjaltsena v pěti částech jsme dospěli ke čtvrtému stupni zkušenosti; spočineme-li ve vnitřním prostoru, musí to být v naprosté vyváženosti, uvolněnosti a uvědomění prázdnoty a jasnosti.
Neoddělitelný stav prázdnoty a jasnosti je velmi důležitý.

Takže stručná rekapitulace:
podíváte-li se pozorně na předmět svého strachu – na vizi – nic zvláštního neuvidíte.
Pak se podíváte na toho, kdo se dívá, na subjekt ega, a nic nenajdete.
Podíváte se na toho, kdo to vše pozoruje a taky tam nic není,
takže zažíváte úplnou vnitřní prostornost. Úplnou prostornost.
A s plným uvědoměním.
A není rozdíl mezi tím uvědoměním a otevřeností.
Otevřenost se nijak neliší od uvědomění.
Není v tom žádná oddělenost.
Je to stav neoddělenosti.
Vy setrváváte v tomto stavu neoddělitelnosti, aniž byste o něm přemýšleli, analyzovali nebo posuzovali.
Jednoduše setrvejte v tomto vnitřním stavu neoddělitelnosti prázdnoty a jasnosti.
Když se objeví nějaká vize, provádíte první část praxe: vizi sledujete.
Když nad ní začne převládat subjekt, ptáme se v souladu s druhou částí praxe: „co je to mysl?“
A mysl se rozplyne, všechny předměty se rozplynou a přivede vás to zpět k otevřenému uvědomění.
Do neoddělitelného stavu otevřenosti a uvědomění. Prostě v tom spočiňte.
jak jsem již řekl setrvejte 5 minut, 10 minut, hodinu, dvě hodiny – to záleží na vaší schopnosti setrvat v uvědomění. Pokud umíte, setrvejte déle. Ale mějte stále na paměti: kratší a jasná praxe je lepší než dlouhá, ale ve stavu otupělosti.
S jasným stavem mysli je třeba se postupně obeznamovat.
Vezměte si to takto: kolik času v našich běžných životech trávíme zamotáni v příbězích a emocí spojených se strachem ?
Kolik hodin tím trávíme vědomě nebo nevědomě ?
Někdy jsme si toho vědomi, jindy ani to ne ale i tak jsme do toho stále ponořeni.
Takže změnit zvyk, opustit tohle místo a spočinout v čirém, neoddělitelném stavu otevřenosti a uvědomění bude vyžadovat nějaký čas praxi.
Shrnutí tedy na závěr je: pokoušejte se tedy setrvávat v tom neoddělitelném stavu otevřenosti a uvědomění a to s největší jasností tak dlouho, jak to dokážete.

:yellowflower:

5 Zungjuk dewa chenpo Spojení je velká blaženost (bongaruda.cz)
http://www.youtube.com/watch?v=AcC0wnu5 ... re=channel




Toto je poslední část pětidílného učení Dawy Gjaltsena,
která zní
„spojení je velká blaženost“.
Když se podíváme na svůj každodenní život, rozumíme tomu.
Kdykoliv se nám podaří vytvořit nějaké spojení, je to dobrý pocit.
Když se dokážete spojit se sebou samými, je to dobrý pocit.
Když se dokážete propojit s někým jiným, máte z toho dobrý pocit vy i ten člověk.
V mezilidských vztazích je jedna z nejpodstatnějších věcí, snaha o spojení na úrovni fyzické, emocionální nebo spirituální.
Ať už dokážete vytvořit toto spojení na kterékoliv úrovni, vždy vám to přináší dobrý pocit.
Čím hlubší spojení dokážete vytvořit, tím lepší jsou pocity a tím menší je závislost na vnějších okolnostech.
To platí velmi často. Pokud ve vztahu dokážete navázat pouze fyzické spojení, je to jedna věc. Duchovní vztah, spojení v srdci je jiná zkušenost.
Spojení je tedy základní věcí lidského života.
Děti se nemohou řádně rozvíjet, pokud jim chybí citové spojení s rodiči, hlavně spojení lásky.
Takže: „Spojení je velká blaženost“.
Díky spojení nebo skrz něj vyvstává mnoho zkušeností.
Mnoho krásných zkušeností. Překrásných zkušeností.
Spojení mezi otevřeností a uvědoměním, když se toto spojení probudí, když ho rozpoznáme a je dokonale vyvážené, povstávají pozitivní vlastnosti.
Jinak byste se mohli ptát: „ Můžu spočívat v prázdnotě, ale co mi to přinese?“
„Jak mohu být šťastný jen tím, že setrvám v prázdnotě ?“
Pouhé spočívání v prázdnotě vás možná opravdu šťastné neudělá, ale pokud spočinete v neoddělitelném stavu prázdnoty a jasnosti, budete šťastní.

Například: příkladem může být třeba situace, kdy v životě nic necítíte.
Lidé si připadají ztracení, zneuznaní, nechtění. Zavržení, izolovaní.
Když se takto cítíte, co to je ?
jaké jsou vaše pocity ?
Cítíte, že chybí spojení.
Cítíte se odtržení od své rodiny, odtrženi od svých kolegů a přátel, sami se izolujete.
A tohle přerušené spojení, když se v něm zabydlíme, zapůsobí, že cítíme bolest a depresi.
A naopak, když cítíme spojení s tou vnitřní otevřeností, spojení s vnitřním světlem, a naučíme se tento stav rozpoznávat, zrodí se v nás naděje.
Zrodí se čtyři nezaměnitelné kvality a deset prádžnaparamit.
Zrodí se nespočetné osvícené kvality.
Takže, v naší malé zkušenosti s meditací v pěti částech učení jsme v první části pracovali se strachem. Nenašli jste předmět strachu ani jeho subjekt, našli jste otevřenost a vnitřní světlo. Naučili jste se tu otevřenost a vnitřní světlo rozpoznávat.
A pokud v tomto spojení trvale setrváváte, co z toho místa povstane ?
Naděje – protože jste pracovali se strachem. Bude se manifestovat radost spojená s tou nadějí, protože jste pracovali s bolestmi spojenými se strachem. Přijde to přirozeně.
Jen tomu musíte věřit.
Říkám to, protože toto jsou praxe, o kterých jste nikdy předtím neslyšeli, nikdy jste je neprováděli a budete muset uvěřit v jejich účinnost, než se o tom sami přesvědčíte.
Až té zkušenosti dosáhnete, už nebudete muset spoléhat na něčí výklad.
Je tedy důležité věřit v tu zkušenost a opakovaně v ní setrvávat.
v té zkušenosti neoddělitelné otevřenosti a uvědomění a to co nejdéle.
Postupně umožněte, kladu důraz na toto slovo, nevytvářejte, ale umožněte – tu naději.
Umožněte tu radost. Umožněte vaše vnitřní kvality. Jste připraveni na to, aby se ve vás zrodily, dozráli jste k proměně. Protože jste poznali ten prostor, spojení otevřenosti a uvědomění.
Z toho místa povstane blaženost.
„Spojení je velká blaženost“
můžeme si to představit jako širé bezmračné nebe
a hřejivý sluneční svit.
Ze spojení zářivého slunečního svitu a širého nebe se rodí mnoho elementů: země, voda, oheň…Vznikají všechny přírodní elementy a z nich pak – představte si ovocné stromy , a představte si, jak se v tom čistém nebi teplo slunce dotýká těch stromů a plodů.
A postupně díky nebi a teplu slunce plody uzrávají. A ty jsou blažeností pro ty, kteří ji potřebují. To je ten příklad. Radost, vnitřní radost je plodem který teplem uvědomění uzrál v širém nebi.

:flower2: :yellowflower: :whiteflower:



Učení Dawy Gjaltsena - Závěr (bongaruda.cz)
http://www.youtube.com/watch?v=3LLIB7gd ... r_embedded




:svatozar:
Naposledy upravil vostalpetr dne čtv 17. bře 2011 10:40:41, celkově upraveno 14
Uživatelský avatar
vostalpetr
 
Příspěvky: 4326
Registrován: úte 20. led 2009 13:57:12
Poděkoval: 95
Poděkováno: 597-krát v 443 příspěvcích

Následující uživatelé by rádi poděkovali uživateli vostalpetr za tento příspěvek:
irulan, Jana

Re: DZOGHČEN

Příspěvekod vostalpetr » pát 11. úno 2011 7:14:54

***


POZNÁMKA
K PRÁZDNOTĚ MYSLI (tedy k videu č. 2:


KÜNŽI A VLASTNÍ ZKUŠENOST

Jakmile nám mistr objasní základ, jak jej chápe dzogčhen, je dobré tento popis srovnat s vlastní zkušeností základu, kterou získáme prostřednictvím praxe a uvedení.

V dzogčhenu je základem všech jevů künži, která odpovídá ze sebe samé povstávající moudrosti a principu osvobození. V Žangžung ňängjü je všudypřítomnost künži symbolizována neohraničeným prostorem. Prostor je nekonečným základem veškeré existence... Podle bönu není tento prostor omezen pouze na vnější prostor či na vnitřní prostor mysli. V künži neexistuje rozlišování na vnější a vnitřní... Künži prostupuje naprosto stejnoměrně sansáru i nirvánu a není rozdělena na vnitřní a vnější. Běžná dualistická mysl však rozlišuje mezi vnitřní künži, neexistencí já v člověku, a vnější künži, která je absolutní skutečností veškeré existence. Takové hranice ale künži nemá. Sama ze sebe povstávající moudrost künži prostupuje jak myslí cítících bytostí, tak i všemi jevy a celým vesmírem...



TEDY JEDNODUŠE ŘEČENO, NEOMEZUJTE PRÁZDNOTU PROSTORU JEN NA SVOU DUTOU HLAVU,
ALE ZAHRNTE PŘEDEVŠÍM DO NÍ I POCITOVÁNÍ TĚLA A PAK OSTATNÍ SVĚT :yes:


:flower2: :yellowflower: :whiteflower:




TŘI ÚROVNĚ PRAKTIKOVÁNÍ:

Vzhledem k úrovni praktikujícího rozlišujeme tři druhy osvobozování vyvstávajících myšlenek či vášní.

:whiteflower: Pokročilý praktikující dokonale chápe základ (künži), který je zdojem sansáry a nirvány a kde je sansára i nirvána dokonalá. Abychom osvobodili myšlenky, nemusíme nic dělat, protože v tomto stavu neexistuje žádné posuzování. Zcela jsme se integrovali s prvotním stavem, takže nás v jednání nic neomezuje. Takové osvobození je prvotním neboli samopovstávajícím samoosvobozováním. V tomto stavu se myšlenky i vášně spontánně, bez úsilí samoosvobozují, jakmile vyvstanou. Je to stav úplné realizace dzogčhenových mistrů, kteří chodí, mluví, jedí a dělají vše bez jakéhokoliv rozptýlení.

:yellowflower: :yellowflower: Na druhé úrovni, která přísluší středně pokročilým praktikujícím, se osvobozujeme prostřednictvím sebepozorování, když vyvstane smyslový vjem či vášeň, jako je na příklad vztek. V tomto případě vyvíjíme úsilí, neboť chceme integrovat. Když se rozčílíme, snažíme se setrvat v kontemplaci, nebo se snažíme pozorovat vášeň a osvobodit ji. Vášeň osvobodíme, zjistíme-li, že skutečnou podstatou vášně je prázdnota. Pozorovatel a pozorovaná vášeň se ve stejném okamžiku rozpustí, my spočineme v tomto spojení a snažíme se vidět věci takové, jaké jsou, místo to, abychom se nechali ovlivnit vášní. Tento druh osvobození nazýváme osvobozením po vyvstání. Vyžaduje úsilí pozorování a rozpoznávání vášně.

:flower2: :flower2: :flower2: Na třetí úrovni praktikujícího nejnižších schopností je velmi obtížné integrovat kontemplaci. Také samoosvobození myšlenek a vášní není snadnou záležitostí. V případě těla a smyslů se musíme snažit více pracovat s bdělou pozorností, musíme rozpoznávat vášně v okamžiku, kdy vyvstávají, a poté je nenásledovat. Když se vášeň objeví, můžeme s ní pracovat na příklad tak, že se sami sebe ptáme, zda jsou pro nás a pro ostatní její důsledky prospěšné či zhoubné. Pouhé uvědomění, že povstala vášeň, jako na příklad vztek, nestačí, protože když se rozčílíme, snadno zapomeneme na všechny svoje plány, jak se vztekem pracovat. Musíme rozpoznat, že vášeň je iluzorní jako sen, a musíme být neustále bdělí a pozorní. Toto je osvobození prostřednictvím prosté bdělé pozornosti a vyžaduje úsilí používat bdělost, abychom nenásledovali myšlenky a vášně."

Ukázky jsou z knihy Tenzin Wangyal Rinpočhe: "Zázraky přirozené mysli"


:starik:
Naposledy upravil vostalpetr dne pon 14. úno 2011 10:05:54, celkově upraveno 9
Uživatelský avatar
vostalpetr
 
Příspěvky: 4326
Registrován: úte 20. led 2009 13:57:12
Poděkoval: 95
Poděkováno: 597-krát v 443 příspěvcích

Následující uživatelé by rádi poděkovali uživateli vostalpetr za tento příspěvek:
Jana

Re: DZOGHČEN

Příspěvekod vostalpetr » pát 11. úno 2011 7:45:10

Rob Preece:
Pouze s pomocí obratné praxe a vedení si můžeme začít uvědomovat, že mysl obsahuje podpovrchový proud jasnosti a světelnosti, který je zcela jiného řádu. Otevřít či probudit tuto přirozenou jasnost znamená rozvinout základnu svého bytí do stavu, který je prost většiny emočních a psychických narušení plynoucích z naší smrštěné, nefunkční identity. Tento stav „buddhovské podstaty“ či probuzený potenciál je zřejmě to nejdůležitější, co musíme na počátku své cesty objevit....

Náš život může být nervózní a plný strachu v důsledku snahy chránit se před tím, co považujeme za „realitu“. Čím víc se stahujeme, tím víc se náš svět plní stresem a napětím a my cítíme větší nejistotu a strach ze změny. Máme stále méně místa, méně času, méně skutečné svobody, méně osobního prostoru. Vnější okolnosti mohou k této nouzi přispívat, ale prvotní příčina pramení v mysli.

Ve svém stavu kontrakce ztrácíme vztah k přirozenému prostoru, který je v naší realitě přítomen. Kdybychom se mu otevřeli, zjistili bychom, že je vlastně prostorná, plynulá a ve své podstatě svobodná. Tato prostornost je však kvůli naší hluboko zakořeněné nejistotě nepřijatelná pro naši křehkou identitu; naopak se stává zdrojem značné úzkosti. Ve své nevědomosti jsme slepí vůči tomuto přirozenému prostoru a žijeme ve stavu smrštěnosti nazývaném v sanskrtu dukkha (doslova „smrštěný prostor“), jehož protikladem je otevřenost prostoru zvaná sukkha. Pojem dukkha se však obvykle překládá jako „utrpení“ nebo „neuspokojení“, zatímco sukkha znamená blaženost....

...Když mne něco ohrožuje, zažívám vnitřní stah kolem pocitu „já“. Je to hmatatelná, téměř fyzická kontrakce, která způsobuje silné emoční napětí v mé hrudi. Odsud, dřív než to dokážu ovlivnit, mohu reagovat vztekem a agresí na svou obranu. Anebo se mohu cítit zraněný a uražený a stáhnu se dovnitř, abych tam nalezl klid a bezpečí. Ve všech těchto projevech cítím jasný projev svého lpění na pocitu „já“. Zpočátku se zdá, že se tento pocit „já“ a jeho obranné reakce vztahují k nějaké určité části mě samého, která je pevná a musí se bránit. Pouze když se podívám hlouběji, všimnu si, že tyto reakce plynou z trvání na něčem, co ve skutečnosti není podstatné, a vykreslují obraz světa, který není skutečný. Ačkoli mohu mít pocit, že jsem zraňován, zastrašován či odmítán, podívám-li se hlouběji na toto reaktivní „já“, vidím, že není pevné, věčné ani skutečné. Neexistuje solidní základ jeho existence. V mém těle, pocitech, mysli ani vjemech se nenachází jako něco jsoucího. ....

...Rozpoznání nepřítomnosti pevného „já“ a následné uvolnění stahu kolem něj neznamená, že bychom vůbec neměli ego. Je však důležité rozlišovat mezi normálním, funkčním egem, které představuje ohnisko našeho vztahu se světem, a tímto emočně nabitým, fixním pocitem ega.

Jasné rozlišení mezi těmito dvěma je životně důležité, pokud opravdu chceme porozumět pojmu prázdnoty „já“, s nímž buddhismus operuje. Nepochopení tohoto rozdílu by mohlo znamenat, že budeme vnímat prázdnotu jako jistý druh nihilismu, v jehož rámci popíráme buď příliš mnoho, anebo nesprávnou věc. Vzpomínám si, že počátkem 70. let, kdy jsem se poprvé setkal s knihami o zenu, jsme já a mí přátelé vyznávali způsob myšlení, jenž říkal: „Neexistuje žádné ego, takže na ničem nezáleží — prostě si dělej, co chceš, vždyť to vlastně dělá nikdo.“ Naše pojetí neexistence „já“ vedlo k jakési beztvarosti, která postrádala jakýkoli smysl pro osobní zodpovědnost. Není to však ego, co musí být odstraněno, nýbrž ulpívání ega, trvající na „já“ jako na čemsi pevném a skutečném....

....Jak píše Stephen Batchelor ve své málo známé knize Flight (Let),7 podprahovým motivem ulpívání ega je únik před esenciální, prostornou povahou naší bytosti. Říká, že úzkost je stěžejní emoční projev existenciální nejistoty spojené s ulpíváním ega. Tato existenciální úzkost je spojena s naším úsilím vyrovnat se s esenciálně prázdnou podstatou ega. Vede k ulpívání na čemkoli, co potvrdí náš sebecit. Přimykáme se k příjemným věcem, které dávají naší existenci opodstatnění, a bojujeme v sebeobraně proti čemukoli, co nás ohrožuje. Anebo můžeme popírat a umrtvovat svou bolest. Existují
tři základní dispozice: chtivost, odpor a nevědomost. Pomíjivá podstata naší tělesnosti, naše smrtelnost, nás však nevyhnutelně bude pronásledovat a nakonec nás donutí čelit naší bazální úzkosti....

...Během kroužení okolo ústřední kvality naší buddhovské podstaty dochází v určitém okamžiku k zásadnímu posunu v uvědomění. V meditaci jsem si tohoto posunu občas povšiml.
V počáteční fázi meditace jsem si vědom své vzájemné provázanosti s nestálostí a komplikovaností svého života. Když se má mysl usadí, složitost jevů a forem už mne tolik nevtahuje. Náhle si uvědomím posun. Mé vědomí se usadilo v prostoru, který je přítomný, ale není svázán časem a formou. Připomíná mi to střed cyklónu či bouře. Osa mého vědomí se posunula od relativity forem k neduální přítomnosti. Možná se na to dá pohlížet jako na posunou horizontály k vertikále.
V tomto místě bdělé přítomnosti a prázdnoty není žádná osoba, žádné „já“, které by zakoušelo rozvíjení stezky. Stejně tak tu není žádná stezka, není kam jít. Není tu nic trvalého a podstatného, čeho bychom se mohli držet, a tak můžeme prostě zakoušet vědomí přítomného okamžiku....

>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>


Nauka Dzogpa Čhenpo

Namkai Norbu Rinpoche

"Jestliže povstanou myšlenky,
zůstaň v tomto stavu bděle přítomen,
jestliže žádné myšlenky nepovstanou,
buď bděle přítomen i v tomto stavu.
V bdělém vědomí obou stavů není žádný rozdíl."
Garab Dordže

Dzogčhen (v sanskrtu Maha Ati) je prastarou naukou o esenciální podstatě lidského bytí. Nelze ho považovat za nějakou školu nebo náboženství, dokonce ani nevyžaduje, abychom něčemu věřili. Spíše nás nabádá, abychom si své prožívání uvědomovali v co nejvíce rovinách a tak poznali svou pravou přirozenost. Tato nauka není pouze teoretická, nýbrž především praktická – nabízí nám praktická cvičení, která působí ve všech třech rovinách lidské existence (tělo, energie a mysl) a lze je jednoduše spojit s každodenním životem a proměnit tak celou naši zmatenou životní zkušenost ve skutečnou svobodu a moudrost.

Nauka dzogčhenu je učením o prvotním stavu bytí, jenž je každému od samého počátku vlastní jakožto jeho vnitřní, přirozená podstata. Podle Dzogčhenu je tento prvotní stav - jenž je mimo čas, stvoření i zánik - v zásadě čistým prazákladem veškeré existence, a to jak v rovině individuální, tak vesmírné. Proniknout do tohoto stavu tedy znamená prožívat sebe sama takového, jakým člověk ve skutečnosti je, tedy jako střed vesmíru. Nemíní se tím přirozeně střed v tom obecném, sobeckém smyslu. Všední, egocentricky zaměřené vědomí naopak představuje omezené, dualistické vidění skutečnosti, které nám brání v přímé zkušenosti a odděluje nás od naší pravé podstaty. Poznat a pochopit tento prvotní stav znamená pochopit i nauku dzogčhenu a význam jejího předávání. K tomu nepotřebujeme žádné intelektuální, kulturní ani historické znalosti, neboť prvotní stav již svou vlastní podstatou intelekt zcela přesahuje.

Dzogčhen je učením velice přímým a přestože je považován za esenci všech tibetských duchovních tradic, sám o sobě nenáleží ani k buddhismu, ani k bönu a není dokonce ani tibetského původu - prvotní stav totiž nemá žádnou národnost a je všudypřítomný...

Vlastní metoda dzogčhenu se nazývá samoosvobozování. Při její aplikaci se není třeba ničeho zříkat, od ničeho se očišťovat, ani se jakkoliv přeměňovat. Na této cestě používáme vše, co vzniká v našem karmickém vidění světa a využíváme spontánní schopnosti mysli k dosažení vlastního samoosvobození. Termín "samoosvobozování" by však neměl budit představu, že existuje nějaké "já" či ego, od kterého bychom se měli osvobodit. Základním předpokladem v dzogčhenu je totiž fakt, že žádný jev nemá svoji vlastní, nezávislou existenci. Samoosvobozování podle dzogčhenu tedy znamená, že ať už se v rámci naší zkušenosti objeví cokoliv, ponecháme vše takové, jaké to je, a nijak neposuzujeme, zda je to dobré či špatné, krásné či ošklivé. Nebudeme-li zároveň v tomtéž okamžiku lpět na tom, co vzniká naším úsilím, ať myšlenka nebo čin, pak se to automaticky samo od sebe osvobodí. Jestliže provádíme svou praxi takovým způsobem, tak semena onoho jedovatého stromu dualistického vidění světa nemají nikdy šanci ani vyklíčit, a tím méně pak zapustit kořeny a vyrůst.

Vše, co vzniká,
není ve své podstatě o nic reálnější
než odraz v zrcadle,
průhledně čisté a jasné
nepopsatelné,
logicky nevysvětlitelné.

A přece semínka minulých činů,
naše karma, nadále způsobují
další vznikání.

Přesto věz,
že vše, co existuje, je zcela prázdné,
bez vlastní podstaty,
naprosto neduální.

(Buddha Šákjamuni)

Zakoušíme-li stav dzogčhenu, překročili jsme dualistické vidění, které nás odděluje od naší vlastní podstaty, jenž je prostorem prvotního stavu. Není v něm zapotřebí cokoli vytvářet, přijímat nebo odmítat. Je to stav dokonalé kontemplace, rigpy, spontánní bdělé přítomnosti. Tato neduální ryzí přítomnost znamená, že si neplánujeme budoucnost, nezabýváme se minulostí ani se nenecháváme polapit iluzorními myšlenkami, které vznikají v tomto okamžiku; tato ryzí přítomnost znamená, že se obracíme do svého nitra, pozorujeme vlastní mysl a ponecháváme ji v jejím autentickém, původním, přirozeně dokonalém stavu. Veškeré jevy, celý vesmír je pak pouhou ozdobou, ornamentem tohoto prvotního stavu.

Proto žijeme svůj život normálním způsobem a ke své praxi nepotřebujeme žádná pravidla – kromě svého bdělého vědomí, díky němuž setrváváme ve stavu prvotní jednoty a tento stav neustále sjednocujeme s čímkoliv, co vzniká a projevuje se. Vše se tak stává součástí naší zkušenosti, aniž bychom navenek dávali jakkoliv najevo, že provádíme nějakou praxi. Právě tento neustálý proces sjednocování nazýváme "samoosvobozování", "dzogčhen", "neduální kontemplace", či jednoduše "kontemplace".

Vstoupit do kontemplace jen na takovou chvíli,
než by mravenec přešel od kořene nosu na špičku,
nás přiblíží k realizaci více,
než kdybychom strávili celý život hromaděním dobrých skutků.

(Buddha Šákjamuni)

Dzogčhen je tedy naukou, jež působí převážně v rovině mysli a pouze samotnou neduální kontemplaci můžeme označit jako dzogčhen v užším slova smyslu. Můžeme však rovněž používat různé druhy praxe súter nebo tanter, shledáme-li, že jsou pro nás nezbytné k odstranění překážek, jež dosažení či udržení stavu neduální kontemplace brání. Tyto metody, sloužící k dosažení tohoto neduálního stavu, jsou ovšem druhořadými typy praxe ve srovnání s praxí neduální kontemplace samotné... Hlavní praxí dzogčhenu je tedy přímé vniknutí do neduální kontemplace, setrvávání v ní a její další prohlubování až do okamžiku dosažení plné realizace.

Nepostradatelným vůdcem, společníkem a pomocníkem na této cestě je mistr. Tak jako v tradičním tibetském buddhismu, je i v dzogčhenu vztah mistra a žáka naprosto zásadní, neboť mistr svému studentovi nepředává pouhé informace či intelektuální znalosti. Díky tomu, že mistr trvale dlí ve stavu neduální kontemplace, může svého žáka nechat tento stav zakusit. Provádí to při tzv. přímém uvedení (předání transmise). Žák pak pod vedením mistra používá praxí, které obdržel zároveň s transmisí, do té doby, než dokáže neduální stav, zpočátku dosahovaný jen během meditace, integrovat do běžného denního života, tedy do chvíle, kdy se každý okamžik jeho života stane praxí vedoucí k rychlé realizaci.

Transmise neboli předání vytváří linii. Prvním článkem linie, na jejímž konci stojí Čhögjal Namkhai Norbu, je Samantabhadra. Samantabhadra, tibetsky Kuntu Zangpo ("Vždy dobrý"), je prvotní Adi Buddha, zobrazovaný jako tmavě modrá, nahá postava a představuje Dharmakáju, neboli "dimenzi podstaty existence", zářivou prázdnotu prostoru prvotního stavu, nekonečnou energii bez formy. V linii následuje Vadžrasattva, tibetsky Dordže Sempa (Diamantová mysl), představující Sambhógakáju, neboli "dimenzi dokonalé radosti", bohatou na množství nehmotných forem, které však mohou vnímat jen bytosti s rozvinutými schopnostmi jasnosti mysli. Linie pokračuje Nirmánakájou Garab Dordžem, prvním dzogčhenovým mistrem naší epochy.

***
Uživatelský avatar
vostalpetr
 
Příspěvky: 4326
Registrován: úte 20. led 2009 13:57:12
Poděkoval: 95
Poděkováno: 597-krát v 443 příspěvcích

Následující uživatelé by rádi poděkovali uživateli vostalpetr za tento příspěvek:
irulan

Re: DZOGČHEN

Příspěvekod Dagmar » pát 04. bře 2011 14:15:39

:thumb:
Uživatelský avatar
Dagmar
 
Příspěvky: 58
Registrován: ned 03. kvě 2009 19:57:32
Poděkoval: 161
Poděkováno: 23-krát v 19 příspěvcích

Re: DZOGČHEN

Příspěvekod PánBů » pát 04. bře 2011 16:58:18

Už se na to snažím koukat podruhé a zřejmě jsou tam i zajímavé myšlenky se kterými souhlasim ale nějak nestíhám udržet pozornost vočem to mluví. Docela problém hodně těch duchovních jejich slova mě spíše uspávají jak ukolébavka než že by si drželi mou pozornost. Až dnes skutečně oceňuji proroky kteří umí jít jasně a stručně na věc a neokecávat to okolo nějakou duchovní omáčkou :D
Asi budu muset začít trénovat nějaké ty 14tihodinové meditace abych udržel pozornost když tihle uspávači mluví 10 minut. :)
Uživatelský avatar
PánBů
 
Příspěvky: 179
Registrován: pát 22. říj 2010 14:11:16
Poděkoval: 84
Poděkováno: 51-krát v 37 příspěvcích

Re: DZOGČHEN

Příspěvekod vostalpetr » pon 07. bře 2011 12:02:31

:meditace:

No vždyt je to jednoduchý,
a je to o tom, co znáš, tak si jednou poslechni a můžeš to zkusit,
nic složitýho to není...
Uživatelský avatar
vostalpetr
 
Příspěvky: 4326
Registrován: úte 20. led 2009 13:57:12
Poděkoval: 95
Poděkováno: 597-krát v 443 příspěvcích

Re: DZOGČHEN

Příspěvekod PánBů » pon 07. bře 2011 12:07:29

a je to o tom, co znáš

Spinkání to znám a je mi při tom dobře :happy:
Uživatelský avatar
PánBů
 
Příspěvky: 179
Registrován: pát 22. říj 2010 14:11:16
Poděkoval: 84
Poděkováno: 51-krát v 37 příspěvcích

Re: DZOGČHEN

Příspěvekod Dagmar » pon 07. bře 2011 17:54:55

PánBů píše:Spinkání to znám a je mi při tom dobře :happy:

--------------------
jj také to znám, je to bez námahy a jde to samo. Móóóóóc příjemné. :lol: :lol:
Uživatelský avatar
Dagmar
 
Příspěvky: 58
Registrován: ned 03. kvě 2009 19:57:32
Poděkoval: 161
Poděkováno: 23-krát v 19 příspěvcích

Následující uživatelé by rádi poděkovali uživateli Dagmar za tento příspěvek:
PánBů

Re: DZOGČHEN

Příspěvekod vostalpetr » pon 07. bře 2011 22:20:33

Spinkání je určitě dobrý,
ale je ti to naprd, když o tom nevíš,
dzogčhen je taky spinkání, ale vědomý spinkání, takže si to užiješ mnohem líp

Já byl vždycky hedonisticky založenej,
takže ode mne můžete očekávat jen slastné vylepšení života a žádný sadomasochistikoasketický blbosti..




:psik:
Uživatelský avatar
vostalpetr
 
Příspěvky: 4326
Registrován: úte 20. led 2009 13:57:12
Poděkoval: 95
Poděkováno: 597-krát v 443 příspěvcích

Následující uživatelé by rádi poděkovali uživateli vostalpetr za tento příspěvek:
PánBů

Re: DZOGČHEN

Příspěvekod vostalpetr » stř 09. bře 2011 7:48:37

Protože to Jana na Jitřní zemi pomalu přepisuje,
tak jsou zde už i texty k videjím,
takže ti co usínají při videjích,
můžou usínat i přičtení...
Uživatelský avatar
vostalpetr
 
Příspěvky: 4326
Registrován: úte 20. led 2009 13:57:12
Poděkoval: 95
Poděkováno: 597-krát v 443 příspěvcích

Následující uživatelé by rádi poděkovali uživateli vostalpetr za tento příspěvek:
PánBů

Re: DZOGČHEN

Příspěvekod Lída » pon 24. říj 2011 12:18:03

poznámky k dzogčhenu:

Dawa Gjaltsen ve svém výkladu používá slovo "vision". "Vision" - správně přeloženo - znamená představu, obraz, "viděné". Tedy to, co vnímáme vědomím - cokoli vnějšího nebo vnitřního. Např. počítač, u kterého právě sedíme, a všechno ostatní v našem zorném poli; dále vzpomínky na minulé dění, které ve vědomí vyvstávají, i naše představy něčeho budoucího. Dawa Gjaltsen tedy nemluví o "vizi" coby mystickém zážitku, ani o jasnovidných vizích vzdálených dějů.

Anglické slovo "union", které Dawa Gjaltsen ve výkladu používá, v tomto kontextu znamená "sjednocení".

Anglické slovo "bliss", které Dawa Gjaltsen ve výkladu používá, má několik významů: kromě významu "blaženost" (jak se obvykle překládá a který vyjadřuje emocionální stav), znamená stav spokojenosti, míruplnosti, naplnění, v němž nic nechybí a nich nepřebývá.


Z knihy Čhögjal Namkhai Norbu: Zrcadlo

Z předmluvy:

Poznání, které nám mistři dzogčhenu předávají, není ani intelektuální, ani není nijak ovlivněno náboženskými či filozofickými principy. Naopak, týká se naší bezprostřední a konkrétní lidské zkušenosti.

Termín dzogčhen znamená "naprostou" (čhen) "dokonalost" či "úplnost" (dzog), čímž míníme prvotní stav každé bytosti, její absolutní potenciál, projevující se v nesčetných formách na úrovni energie – buď jako vnitřní chaos a utrpení v koloběhu přerozování (samsára), nebo jako dimenze osvícení, tedy stav mimo veškeré utrpení (nirvána).
Uživatelský avatar
Lída
 
Příspěvky: 612
Registrován: ned 26. říj 2008 10:23:26
Poděkoval: 146
Poděkováno: 439-krát v 261 příspěvcích

Následující uživatelé by rádi poděkovali uživateli Lída za tento příspěvek:
irulan

Re: DZOGČHEN

Příspěvekod Lída » stř 26. říj 2011 17:08:58

"Dokud svou mysl nepoznáme skutečně do hloubky, necháváme se zcela ovládat iluzemi a nepozorností. A protože svůj neduální stav ryzí přítomnosti nejsme s to rozpoznat, nevyhnutelně si navykáme na jednání ovlivněné iluzemi...

Jestliže rozpoznáme svůj prvotní stav ryzí přítomnosti – který je od počátku čistý a jen dočasně zastřený – a jestliže bez rozptýlení i nadále v rozpoznávání tohoto stavu pokračujeme, pak se všechna nečistota rozplyne. Právě to je esencí cesty. V tom okamžiku se nám skutečně zjeví přirozenost prvotního stavu ve své naprosté čistotě. Pokud tuto přirozenost rozpoznáme jako takovou, jaká je, a toto poznání se v nás jednou provždy ustálí, tj. když dosáhneme nepřetržité ryzí přítomnosti své skutečné původní kondice, pak právě tento stav nazýváme nirvánou. Ani osvícení není tedy nic jiného než naše vlastní očištěná mysl.

Proto pouze prostřednictvím své mysli, která je kořenem přerozování, můžeme samsáru překonat. A stejně tak pouze díky své mysli, která je i podstatou osvícení, můžeme dosáhnout osvobození. Vzhledem k tomu, že mysl je jediným základem všeho, musíme se pevně rozhodnout věnovat se praxi, což znamená pracovat se svou myslí.
Uživatelský avatar
Lída
 
Příspěvky: 612
Registrován: ned 26. říj 2008 10:23:26
Poděkoval: 146
Poděkováno: 439-krát v 261 příspěvcích

Následující uživatelé by rádi poděkovali uživateli Lída za tento příspěvek:
irulan

Re: DZOGČHEN

Příspěvekod Lída » čtv 27. říj 2011 16:45:38

V podstatě jde o to, abychom udržovali svou mysl neustále ve stavu bdělé přítomnosti a nepodléhali rozptýlenosti... Jestliže máme mysl soustředěnou, nenecháváme se ovlivňovat iluzemi, ale naopak si dokážeme udržet pozornou sebekontrolu a následně i ryzí přítomnost svého prvotního stavu, mysl se skutečně stává esencí všech nauk a jádrem všech cest k poznání. Všechny jevy dualistického vidění, samsára a nirvána, štěstí a utrpení, dobro a zlo, totiž vycházejí pouze z mysli a nemají žádný jiný původ. Proto se říká, že nerozptýlená mysl je základem všech cest a tím nejhlubším principem praxe... Rozpoznávání prvotního stavu mysli a kontinuity jeho přítomnosti je vskutku esencí všech cest, základem všech meditací, konečným cílem všech praktických cvičení, nektarem všech tajných metod i klíčem ke všem nejhlubším naukám. Proto je třeba hledat způsob, jak setrvávat v neustálé bdělé přítomnosti a nenechat se ničím rozptylovat.

Znamená to nezabývat se minulostí, nepředjímat budoucnost a nenechat se ani zaujmout iluzorními myšlenkami, které vznikají v tomto okamžiku, nýbrž obrátit se do svého nitra, pozorovat vlastní mysl a ponechávat ji v jejím pravém stavu, jenž všechna omezení minulosti, přítomnosti i budoucnosti zcela přesahuje. Je třeba pouze setrvávat v tomto autentickém stavu, aniž na něm něco měníme a aniž se necháme ovlivňovat karmickými představami a úsudky o tom, jaký tento stav je, zda vůbec existuje, nebo jestli je negativní či pozitivní, a podobně...
Uživatelský avatar
Lída
 
Příspěvky: 612
Registrován: ned 26. říj 2008 10:23:26
Poděkoval: 146
Poděkováno: 439-krát v 261 příspěvcích

Následující uživatelé by rádi poděkovali uživateli Lída za tento příspěvek:
irulan

Re: DZOGČHEN

Příspěvekod Lída » pát 28. říj 2011 9:33:36

Stav klidu je ve skutečnosti podstatou mysli, zatímco pohyb je její energií. To jsou dva od sebe neoddělitelné aspekty téhož – stejně tak se nedá odlišit slunce od svých paprsků nebo jezero od vln. Pokládáme-li stav klidu za něco kladného a žádoucího a pohyb myšlenek za cosi záporného, čeho se chceme zbavit, pak tím jen podporujeme své dualistické představy o přijímání a odmítání. Takto bychom ale svůj běžný mentální stav nikdy nepřekonali. Absolutně nejdůležitější věcí tedy je udržet si nerozptýlenou bdělou přítomnost a uvědomit si jakoukoli myšlenku, která vznikne, ať už je dobrá či špatná, důležitá či nedůležitá, a tento stav "pohybu" pak dále pozorovat... Vědomě rozpoznávat znamená, že jsme si plně vědomi přítomnosti jakékoli myšlenky, týkající se minulosti, přítomnosti či budoucnosti, stejně jako jakéhokoliv smyslového objektu. Skrze toto bdělé vědomí přítomnosti "rozpoznáváme" stav pohybu myšlenek a dále v tomto stavu pokračujeme, aniž toto rozpoznávání opomíjíme. V žádném případě to ale neznamená, že bychom se měli snažit proud myšlenek nějak přerušit nebo usilovat o to, abychom myšlenky zadržovali, měnili či mysl jakkoli korigovali... Pokud se v nás objeví myšlenka odporu, také tu rozeznáme a aniž bychom se tímto odporem nechali nekontrolovaně ovládnout, pokračujeme nadále v bdělé přítomnosti i této myšlenky...

Jestliže neumíme svou bdělou přítomnost sjednotit s veškerou každodenní činností včetně jídla, chůze, spánku, sezení, nemůžeme pokračovat v meditativním stavu mimo časově omezené úseky věnované meditaci... Proto je velice důležité, abychom se snažili udržet si bdělou přítomnost co nejvíce a integrovali ji se vším, co děláme...

Abychom byli schopni dosáhnout neodlučitelnosti meditace od každodenní činnosti, nestačí věnovat meditaci každý den jen nějakou hodinu, ale je zapotřebí uplatňovat praxi celých čtyřiadvacet hodin denně. Toho lze dosáhnout jen tehdy, když nejsme rozptýleni. Učení dzogčhenu je obecně označováno jako "cesta samoosvobozování". "Samoosvobozování" zde znamená to, že myšlenky a vášně není třeba zavrhovat, nýbrž je jen jednoduše rozpoznat jako energii svého prvotního stavu."
Uživatelský avatar
Lída
 
Příspěvky: 612
Registrován: ned 26. říj 2008 10:23:26
Poděkoval: 146
Poděkováno: 439-krát v 261 příspěvcích

Následující uživatelé by rádi poděkovali uživateli Lída za tento příspěvek:
irulan

DZOGČHEN

Příspěvekod Lída » ned 30. říj 2011 22:49:41

Dilgo Khyentse Rinpoche na http://www.nyingma.com/dzogchen1.htm:

Každodenní praxe dzogčhenu znamená prostě rozvinutí plného, bezstarostného přijímání, neomezenou otevřenost všem situacím.

Měli bychom dojít k plné otevřenosti vůči hřišti našich emocí a při kontaktech s lidmi být otevření, beze snahy o manipulování a taktizování.

Nikdy bychom se neměli stahovat do sebe jako svišť do své nory, všechno bychom měli prožívat plně. Tento přístup uvolní obrovské množství energie, obvykle zadržované procesem obrany zafixovaných názorů. Vztahovat se k něčemu je proces, kterým se odtahujeme od přímého prožívání každodenního života.

Přítomnost v daném okamžiku může zpočátku vyvolávat obavy. Ale přivítáním pocitů obav s plnou otevřeností můžeme prolomit bariéry, vytvořené navyklými emočními schématy.

Když se věnujeme objevování prostornosti, můžeme v sobě rozvinout pocit plného sebeotevření celému vesmíru. Můžeme se otevřít s absolutně jednoduchou a nahou mysli. Je to běžná a účinná praxe upouštění od masky sebeobrany.

Ve své meditaci bychom neměli rozdělovat vnímání od oblasti vnímání. Neměli bychom být jako kočka, číhající na myš. Měli bychom pochopit, že cílem meditace není "jít hluboko do sebe sama" nebo odtahovat se od světa. Praxe by měla probíhat svobodně, s introspekcí a s koncentrací, bez omezujících představ a sebeovládání.

Nekonečná bezpočáteční samozářící moudrost vesmíru je podstatou bytí – je počátkem i koncem chaosu. Přítomnost uvědomování si v prvotním stavu nemá žádnou předpojatost vůči osvícení či ne-osvícení. Tento základ bytí, který je znám jako čistá nebo prapůvodní mysl, je zdrojem, z něhož vyvstávají všechny jevy. Je znám jako velká matka, lůno potenciality, z něhož se všechny věci rodí a v němž se rozpouštějí s bezprostřední dokonalostí a absolutní spontánností.

Všechny aspekty jevů jsou dokonale čisté a průhledné. Celý vesmír je otevřený a průchodný – všechno se navzájem prostupuje.

Protože všechno je obnažené, jasné, prosté zábran a zastření, neexistuje nic, čeho by se mělo dosáhnout nebo co by se mělo uskutečnit. Podstata jevů se objevuje sama od sebe a je samozřejmě přítomná v uvědomování, překračujícím čas. Všechno je přirozeně dokonalé takové, jaké to je. Všechny jevy se objevují ve své jedinečnosti jako část neustále se měnícího uspořádání. Toto uspořádání pulzuje životem spolu se smyslem a významem v každém okamžiku; nemá smysl poutat se k takovým významům po okamžiku, kdy se samy objeví.

To je tanec pěti prvků, v němž hmota je symbolem energie a energie je symbolem prázdnoty. My jsme symbolem svého vlastního osvícení. Osvobození či osvícení je už tu, bez jakéhokoliv úsilí nebo praktikování.

Každodenní praxí dzogčhenu je prostě život sám. Dokud neexistuje stav nerozvinutosti, nevzniká potřeba chovat se nějakým specielním způsobem, nebo snaha získat něco "nad" nebo "za" tím, kde momentálně jste. Neměl by tu být žádný pocit úsilí o dosažení nějakého "úžasného cíle" nebo "pokročilého stavu".

Usilovat o nějaký takový stav je neuróza, která nás jen podmiňuje a funguje jako překážka volného proudění Mysli. Měli bychom se rovněž vyhnout úvahám o sobě jako o bezcenném člověku – jsme přirozeně svobodni a nepodmíněni. Jsme vnitřně osvíceni a nic nám nechybí.

Když se zabýváme meditační praxí, měli bychom to vnímat jako něco stejně přirozeného jako jídlo, dýchání a vyměšování. Meditace by se neměla stát specializovanou nebo metodickou záležitostí, překypující seriózností a vážností. Měli bychom pochopit, že meditace překračuje snahy, praktikování, záměry, cíle a dualitu osvobození a neosvobození. Je stále dokonalá; není třeba cokoliv korigovat. Jelikož všechno, co vyvstává, je prostě hra mysli jako taková, neexistuje žádná neuspokojivá meditace a žádná potřeba hodnotit myšlenky jako dobré nebo špatné.

Proto bychom měli prostě jen sedět. Zůstávat jednoduše na svém místě, ve své vlastní podmíněnosti takové, jaká je. Když zapomeneme na sebevědomé pocity, nemusíme si myslet "já medituji". Naše praxe by měla být bezúsilná, bez napětí, bez pokusů kontrolovat nebo ovládat, bez snahy stát se "míruplným".

Když zjistíme, že sebe sama zneklidňujeme jakýmkoliv z těchto způsobů, přerušíme meditaci a prostě odpočíváme, nebo nějakou chvíli relaxujeme. Pak se vrátíme k meditaci. Máme-li buď během meditace, nebo po jejím skončení "zajímavé zkušenosti", měli bychom se vyvarovat pokusů dělat z nich něco zvláštního. Trávit čas úvahami o nich znamená jen rozptylování a snahu stát se něčím zvláštním. Tyto zkušenosti jsou pouze známkami praktikování a měly by být považovány za přechodné události. Neměli bychom se pokoušet je znovu prožívat, protože taková snaha slouží jen zkreslování přirozené spontánnosti mysli.

Všechny jevy jsou naprosto nové a čerstvé, absolutně jedinečné a zcela nezávislé na jakýchkoliv představách minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Jsou zažívány v bezčasosti.

Ustavičné proudění nových objevů, odhalení a inspirace, které vyvstávají každým okamžikem, jsou projevy naší jasnosti. Měli bychom se učit vnímat každodenní život jako mandalu – jako svítící okraje zkušeností, které spontánně vyzařují z prázdné přirozenosti našeho bytí. Aspekty naší mandaly tvoří každodenní objekty našich životních prožitků, pohybující se v tanci nebo vesmírné hře. Tímto symbolismem vnitřní učitel odhaluje hluboký a konečný význam bytí. Proto bychom měli být přirození a spontánní, všechno přijímat a ode všeho se učit. To nám umožní uvidět i úsměvnou a zábavnou stránku událostí, které nás obvykle iritují.

V meditaci můžeme prokouknout iluzornost minulosti, přítomnosti (present) a budoucnosti – naše zkušenost se stane kontinuitou současnosti (nowness). Minulost je v přítomnosti udržována pouze nespolehlivou pamětí. Budoucnost je jen promítáním našich přítomných představ. Přítomnost se rozplyne sama, jakmile se ji pokusíme uchopit. Proč se tedy trápit snahami vytvořit pevný základ pro iluzi?

Měli bychom se osvobodit od vzpomínek na to, co bylo, a od předpojatostí o meditaci. Každý okamžik meditace je zcela jedinečný a plný potenciality. V takových okamžicích budeme neschopni poměřovat svou meditaci minulými zkušenostmi, suchou teorií, nebo prázdnou rétorikou.

Prostě se pohroužit přímo do meditace v současném okamžiku, celým svým bytím, svobodni od pochybností nebo napětí, je osvícení.“
Uživatelský avatar
Lída
 
Příspěvky: 612
Registrován: ned 26. říj 2008 10:23:26
Poděkoval: 146
Poděkováno: 439-krát v 261 příspěvcích

Následující uživatelé by rádi poděkovali uživateli Lída za tento příspěvek:
irulan, Martin108

Re: DZOGČHEN

Příspěvekod vostalpetr » ned 11. pro 2011 15:32:02

Indická advaita říká, že vše Absolutno, čisté Bytí. Ta tibetská učí, jak to vnímat. Tady je pár myšlenek o cestě samoosvobozování z knihy Čhögjal Namkhai Norbu: „Dzogčhen – přirozeně dokonalý stav“:

"V dzogčhenu je jediným principem stav poznání. K praxi dzogčhenu nepotřebujeme studovat ideje náboženských nebo filozofických tradic. Můžeme mu dokonale porozumět i bez použití řady komplikovaných pojmů.

V nauce dzogčhenu se označuje termínem „poznání“ nebo „stav poznání“ stav vědomí, který je jako zrcadlo. A to v tom smyslu, že jeho přirozená podstata nemůže být poskvrněna žádným odrazem, který se v něm objeví. Nacházíme-li se ve stavu pravé přirozené podstaty, nic nás nemůže ovlivnit. Vše, co povstává, prožíváme jako přirozenou součást svého vlastního prvotního stavu. Nejdůležitější proto není zříci se relativní kondice nebo ji měnit, ale porozumět její pravé přirozenosti.

V dzogčhenu se „přirozená podstata mysli“ označuje celou řadou pojmů jako „prvotní báze“, „prazáklad všeho“, „esence prvotní bódhičitty“ atd… V překladu do tibetštiny je bódhičitta vyjádřena pojmem čhangčhub sem, jenž se skládá ze tří slov – čhang znamená „očištěný“, čhub znamená „dokonalý“ a sem znamená mysl. „Mysl“ zde zastupuje „přirozenou podstatu mysli.“ „Očištěná“ znamená, že všechny překážky a negativity jsou pročištěny. Prvotní bódhičitta je tedy stav, jenž je od samého počátku bez překážek a dokonalý. Je to kondice mimo čas, mimo dualismus, čistá a dokonalá jako přirozená podstata zrcadla. Pokud si ji ale neuvědomujeme, neprojevuje se a je nutné, abychom odstranili dočasné překážky, které ji zastírají.

Podstata je mimo všechny koncepty. Obsahuje jasnost, která se manifestuje jako myšlenky a různé aspekty energie. Jedním z aspektů jasnosti je i stav ryzí přítomnosti. Ve stavu kontemplace jsou všechny manifestace energie vnímány jako ozdoby prvotního stavu.

V dzogčhenu používáme různé metody, v nichž pracujeme s energií, ty však nejsou založeny na aktivitě mysli. Jejich principem je přímá integrace projevů energie se stavem ryzí přítomnosti. Stav ryzí přítomnosti zůstává stejný, přestože máme třeba i tisíce různých zkušeností. Ať už se objeví cokoli, vše se automaticky samo od sebe osvobozuje. To míníme samoosvobozováním. Toto samoosvobozování je přesně to, co je třeba uplatňovat v denním životě. Jako příklad si vezměme hněv. Praktikující dzogčhenu ve chvíli, kdy se rozzlobí, se nesnaží hněv ani zablokovat, ani ho přeměnit v moudrost, ale pouze ho bez posuzování pozoruje. Tak se hněv ponechaný ve svém přirozeném stavu rozplyne. Bylo mu dovoleno, aby se sám od sebe osvobodil.

Teprve až objevíme, že ve všech různých zkušenostech je stav ryzí přítomnosti, můžeme pochopit, co to znamená být mimo dualismus. Skutečný stav existence se projevuje v různých formách – čistých nebo nečistých – aniž se mění jeho pravá přirozenost. Proto se říká, že je neduální. Když začneme mít skutečnou zkušenost se stavem kontemplace, je třeba ji integrovat se všemi denními aktivitami, s chůzí, jídlem, mluvením a tak dále. Je třeba být v uvolněném stavu, ale smysly musí být bdělé a pozorné, protože jsou to jakési brány jasnosti. Není nic, co bychom měli měnit nebo odstraňovat.

Když naše myšlenky mizí, povstávají neustále nové. To se nazývá „pohybem“, který je přirozeným projevem jasnosti mysli. V dzogčhenu je důležité, abychom se naučili s tímto „pohybem“ pracovat a integrovat tak všechny aspekty své energie. Stav klidu je pouze zkušeností, nikoli samotným stavem kontemplace. Jsme-li v kontemplaci, ve stavu ryzí přítomnosti, pak není rozdílu mezi stavem klidu a pohybem. Není tedy třeba hledat stav bez myšlenek."
Uživatelský avatar
vostalpetr
 
Příspěvky: 4326
Registrován: úte 20. led 2009 13:57:12
Poděkoval: 95
Poděkováno: 597-krát v 443 příspěvcích

Re: DZOGČHEN

Příspěvekod vostalpetr » ned 25. pro 2011 12:35:14

Künži – základ všech jevů

"Künži se podobá nekonečné obloze.
Její moudrost září jako slunce všemi směry.
Projevy tří kájí nekonečně září jako sluneční paprsky.


KÜNŽI A VLASTNÍ ZKUŠENOST

Jakmile nám mistr objasní základ, jak jej chápe dzogčhen, je dobré tento popis srovnat s vlastní zkušeností základu, kterou získáme prostřednictvím praxe a uvedení.

V dzogčhenu je základem všech jevů künži, která odpovídá ze sebe samé povstávající moudrosti a principu osvobození. V Žangžung ňängjü je všudypřítomnost künži symbolizována neohraničeným prostorem. Prostor je nekonečným základem veškeré existence... Podle bönu není tento prostor omezen pouze na vnější prostor či na vnitřní prostor mysli. V künži neexistuje rozlišování na vnější a vnitřní... Künži prostupuje naprosto stejnoměrně sansáru i nirvánu a není rozdělena na vnitřní a vnější. Běžná dualistická mysl však rozlišuje mezi vnitřní künži, neexistencí já v člověku, a vnější künži, která je absolutní skutečností veškeré existence. Takové hranice ale künži nemá. Sama ze sebe povstávající moudrost künži prostupuje jak myslí cítících bytostí, tak i všemi jevy a celým vesmírem...

Domnívá-li se někdo, že je rozdíl mezi künži jako "samostatnou oblastí absolutna" a mezi künži, která prostupuje všechny věci, můžeme tento omyl vyvrátit na příkladu slunce, které se odráží ve všech řekách a mořích stejně. To, že existuje mnoho odrazů, neznamená, že je mnoho sluncí.

Pokud se někdo domnívá, že existuje rozpor mezi prvotní čistotou künži a mezi tím, že jsou v ní uloženy všechny karmické stopy a zdroj nevědomosti, vyvrátíme tento omyl, pochopíme-li, že v základu neexistuje dualita čistého a nečistého, která se objevuje v činné mysli vyvozující rozdíly. Prostor může být znečištěn, ale toto znečištění existuje pouze v mysli pozorovatele... Stejným způsobem zůstává prostupující prvotní vědomí čisté.

Naše vědomí zastřené nevědomostí je uchopující myslí, která své zkušenosti drží a nenechá je samoosvobodit... Prostor zde představuje všudypřítomnost prvotní báze a prvotního vědomí, které jsou v mysli neustále přítomné bez ohledu na to, zda jsme uvědomělí či rozptýlení ze stavu bdělé přítomnosti.


INTEGRACE STAVU BDĚLÉ PŘÍTOMNOSTI S OKOLNOSTMI A VÁŠNĚMI

Musíme být schopni integrovat všechny události ve všech situacích... Musíme integrovat vše, co je kolem nás, vše v vnějším světě. Až se nám to podaří, musíme pokračovat dále v integraci svých vášní. Když se rozčílíme, je nutné integrovat vztek, neboť jinak jednáme pod jeho vlivem a pak děláme všechny ty věci, které obvykle děláváme, když jsme podmíněni hněvem. Stejně tak je třeba integrovat všechny emocionální stavy radosti a smutku, pochybností a očekávání, všechny emocionální překážky.


TŘI ÚROVNĚ INTEGRACE

Absolutní náhled náleží nejpokročilejším praktikujícím. V tomto stavu praktikující integruje všechny činy s absolutním stavem neduální bdělé přítomnosti.

Pokud nedokážeme přímo integrovat kontemplaci s prožíváním vykonávaných činů, začínáme na druhém stupni, stupni průměrného praktikujícího, který medituje a snaží se o vnitřní pozorování. Vyvíjíme úsilí, abychom setrvali v kontemplaci, zapojíme moudrost a náhled do meditace do jemných pohybů energie, které probíhají během praxe a bezprostředně po jejím ukončení. Tibetské přísloví říká: "Prostřednictvím meditace praktikující pozoruje a stává se přirozeně svobodným."

Nedokážeme-li takto postupovat, začínáme na třetí, nejnižší a nejpokornější úrovni, kde pracujeme s náhledem bdělé pozornosti a do všech činů těla, řeči a mysli zapojíme konceptuální uvědomění. Jakmile si všimneme, že nás něco rozptyluje, vyvineme větší úsilí a bdělost, abychom se navrátili do stavu kontemplativního vědomí a pomocí konceptuálního uvědomění se snažíme integrovat rušivou myšlenku či vášeň do stavu kontemplace.

Co se týče komunikace s jinými lidmi a přímého uvědomění těchto lidí, je nejlepší, když začínáme na třetí a nejjednodušší úrovni. Snažíme-li se hned aplikovat nejvyšší úroveň, může se stát, že budeme žít v určitém fantazijním světě absolutní pravdy prázdnoty a neskutečnosti všech jevů a zanedbáme tak praxi relativní pravdy soucítění vůči jiným bytostem. Také se nám nepodaří rozvinout uvědomění svého vlastního stavu a stavu jiných bytostí v dualistickém světě. Tento krok je právě tím nutným a důležitým krokem k nejvyšší integraci.


TŘI ZPŮSOBY OSVOBOZENÍ

Vzhledem k úrovni praktikujícího rozlišujeme tři druhy osvobozování vyvstávajících myšlenek či vášní.

Pokročilý praktikující dokonale chápe základ (künži), který je zdojem sansáry a nirvány a kde je sansára i nirvána dokonalá. Abychom osvobodili myšlenky, nemusíme nic dělat, protože v tomto stavu neexistuje žádné posuzování. Zcela jsme se integrovali s prvotním stavem, takže nás v jednání nic neomezuje. Takové osvobození je prvotním neboli samopovstávajícím samoosvobozováním. V tomto stavu se myšlenky i vášně spontánně, bez úsilí samoosvobozují, jakmile vyvstanou. Je to stav úplné realizace dzogčhenových mistrů, kteří chodí, mluví, jedí a dělají vše bez jakéhokoliv rozptýlení.

Na druhé úrovni, která přísluší středně pokročilým praktikujícím, se osvobozujeme prostřednictvím sebepozorování, když vyvstane smyslový vjem či vášeň, jako je na příklad vztek. V tomto případě vyvíjíme úsilí, neboť chceme integrovat. Když se rozčílíme, snažíme se setrvat v kontemplaci, nebo se snažíme pozorovat vášeň a osvobodit ji. Vášeň osvobodíme, zjistíme-li, že skutečnou podstatou vášně je prázdnota. Pozorovatel a pozorovaná vášeň se ve stejném okamžiku rozpustí, my spočineme v tomto spojení a snažíme se vidět věci takové, jaké jsou, místo to, abychom se nechali ovlivnit vášní. Tento druh osvobození nazýváme osvobozením po vyvstání. Vyžaduje úsilí pozorování a rozpoznávání vášně.

Na třetí úrovni praktikujícího nejnižších schopností je velmi obtížné integrovat kontemplaci. Také samoosvobození myšlenek a vášní není snadnou záležitostí. V případě těla a smyslů se musíme snažit více pracovat s bdělou pozorností, musíme rozpoznávat vášně v okamžiku, kdy vyvstávají, a poté je nenásledovat. Když se vášeň objeví, můžeme s ní pracovat na příklad tak, že se sami sebe ptáme, zda jsou pro nás a pro ostatní její důsledky prospěšné či zhoubné. Pouhé uvědomění, že povstala vášeň, jako na příklad vztek, nestačí, protože když se rozčílíme, snadno zapomeneme na všechny svoje plány, jak se vztekem pracovat. Musíme rozpoznat, že vášeň je iluzorní jako sen, a musíme být neustále bdělí a pozorní. Toto je osvobození prostřednictvím prosté bdělé pozornosti a vyžaduje úsilí používat bdělost, abychom nenásledovali myšlenky a vášně."

Ukázky jsou z knihy Tenzin Wangyal Rinpočhe: "Zázraky přirozené mysli"
Uživatelský avatar
vostalpetr
 
Příspěvky: 4326
Registrován: úte 20. led 2009 13:57:12
Poděkoval: 95
Poděkováno: 597-krát v 443 příspěvcích

Re: DZOGČHEN

Příspěvekod vostalpetr » ned 25. pro 2011 12:36:43

Praxe dzogčhenu v každodenním životě

Překlad z Dilgo Khyentse Rinpoche na http://www.nyingma.com/dzogchen1.htm :

Každodenní praxe dzogčhenu znamená prostě rozvinutí plného, bezstarostného přijímání, neomezenou otevřenost všem situacím.

Měli bychom dojít k plné otevřenosti vůči hřišti našich emocí a při kontaktech s lidmi být otevření, beze snahy o manipulování a taktizování.

Nikdy bychom se neměli stahovat do sebe jako svišť do své nory, všechno bychom měli prožívat plně. Tento přístup uvolní obrovské množství energie, obvykle zadržované procesem obrany zafixovaných názorů. Vztahovat se k něčemu je proces, kterým se odtahujeme od přímého prožívání každodenního života.

Přítomnost v daném okamžiku může zpočátku vyvolávat obavy. Ale přivítáním pocitů obav s plnou otevřeností můžeme prolomit bariéry, vytvořené navyklými emočními schématy.

Když se věnujeme objevování prostornosti, můžeme v sobě rozvinout pocit plného sebeotevření celému vesmíru. Můžeme se otevřít s absolutně jednoduchou a nahou mysli. Je to běžná a účinná praxe upouštění od masky sebeobrany.

Ve své meditaci bychom neměli rozdělovat vnímání od oblasti vnímání. Neměli bychom být jako kočka, číhající na myš. Měli bychom pochopit, že cílem meditace není "jít hluboko do sebe sama" nebo odtahovat se od světa. Praxe by měla probíhat svobodně, s introspekcí a s koncentrací, bez omezujících představ a sebeovládání.

Nekonečná bezpočáteční samozářící moudrost vesmíru je podstatou bytí – je počátkem i koncem chaosu. Přítomnost uvědomování si v prvotním stavu nemá žádnou předpojatost vůči osvícení či ne-osvícení. Tento základ bytí, který je znám jako čistá nebo prapůvodní mysl, je zdrojem, z něhož vyvstávají všechny jevy. Je znám jako velká matka, lůno potenciality, z něhož se všechny věci rodí a v němž se rozpouštějí s bezprostřední dokonalostí a absolutní spontánností.

Všechny aspekty jevů jsou dokonale čisté a průhledné. Celý vesmír je otevřený a průchodný – všechno se navzájem prostupuje.

Protože všechno je obnažené, jasné, prosté zábran a zastření, neexistuje nic, čeho by se mělo dosáhnout nebo co by se mělo uskutečnit. Podstata jevů se objevuje sama od sebe a je samozřejmě přítomná v uvědomování, překračujícím čas. Všechno je přirozeně dokonalé takové, jaké to je. Všechny jevy se objevují ve své jedinečnosti jako část neustále se měnícího uspořádání. Toto uspořádání pulzuje životem spolu se smyslem a významem v každém okamžiku; nemá smysl poutat se k takovým významům po okamžiku, kdy se samy objeví.

To je tanec pěti prvků, v němž hmota je symbolem energie a energie je symbolem prázdnoty. My jsme symbolem svého vlastního osvícení. Osvobození či osvícení je už tu, bez jakéhokoliv úsilí nebo praktikování.

Každodenní praxí dzogčhenu je prostě život sám. Dokud neexistuje stav nerozvinutosti, nevzniká potřeba chovat se nějakým specielním způsobem, nebo snaha získat něco "nad" nebo "za" tím, kde momentálně jste. Neměl by tu být žádný pocit úsilí o dosažení nějakého "úžasného cíle" nebo "pokročilého stavu".

Usilovat o nějaký takový stav je neuróza, která nás jen podmiňuje a funguje jako překážka volného proudění Mysli. Měli bychom se rovněž vyhnout úvahám o sobě jako o bezcenném člověku – jsme přirozeně svobodni a nepodmíněni. Jsme vnitřně osvíceni a nic nám nechybí.

Když se zabýváme meditační praxí, měli bychom to vnímat jako něco stejně přirozeného jako jídlo, dýchání a vyměšování. Meditace by se neměla stát specializovanou nebo metodickou záležitostí, překypující seriózností a vážností. Měli bychom pochopit, že meditace překračuje snahy, praktikování, záměry, cíle a dualitu osvobození a neosvobození. Je stále dokonalá; není třeba cokoliv korigovat. Jelikož všechno, co vyvstává, je prostě hra mysli jako taková, neexistuje žádná neuspokojivá meditace a žádná potřeba hodnotit myšlenky jako dobré nebo špatné.

Proto bychom měli prostě jen sedět. Zůstávat jednoduše na svém místě, ve své vlastní podmíněnosti takové, jaká je. Když zapomeneme na sebevědomé pocity, nemusíme si myslet "já medituji". Naše praxe by měla být bezúsilná, bez napětí, bez pokusů kontrolovat nebo ovládat, bez snahy stát se "míruplným".

Když zjistíme, že sebe sama zneklidňujeme jakýmkoliv z těchto způsobů, přerušíme meditaci a prostě odpočíváme, nebo nějakou chvíli relaxujeme. Pak se vrátíme k meditaci. Máme-li buď během meditace, nebo po jejím skončení "zajímavé zkušenosti", měli bychom se vyvarovat pokusů dělat z nich něco zvláštního. Trávit čas úvahami o nich znamená jen rozptylování a snahu stát se něčím zvláštním. Tyto zkušenosti jsou pouze známkami praktikování a měly by být považovány za přechodné události. Neměli bychom se pokoušet je znovu prožívat, protože taková snaha slouží jen zkreslování přirozené spontánnosti mysli.

Všechny jevy jsou naprosto nové a čerstvé, absolutně jedinečné a zcela nezávislé na jakýchkoliv představách minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Jsou zažívány v bezčasosti.

Ustavičné proudění nových objevů, odhalení a inspirace, které vyvstávají každým okamžikem, jsou projevy naší jasnosti. Měli bychom se učit vnímat každodenní život jako mandalu – jako svítící okraje zkušeností, které spontánně vyzařují z prázdné přirozenosti našeho bytí. Aspekty naší mandaly tvoří každodenní objekty našich životních prožitků, pohybující se v tanci nebo vesmírné hře. Tímto symbolismem vnitřní učitel odhaluje hluboký a konečný význam bytí. Proto bychom měli být přirození a spontánní, všechno přijímat a ode všeho se učit. To nám umožní uvidět i úsměvnou a zábavnou stránku událostí, které nás obvykle iritují.

V meditaci můžeme prokouknout iluzornost minulosti, přítomnosti (present) a budoucnosti – naše zkušenost se stane kontinuitou současnosti (nowness). Minulost je v přítomnosti udržována pouze nespolehlivou pamětí. Budoucnost je jen promítáním našich přítomných představ. Přítomnost se rozplyne sama, jakmile se ji pokusíme uchopit. Proč se tedy trápit snahami vytvořit pevný základ pro iluzi?

Měli bychom se osvobodit od vzpomínek na to, co bylo, a od předpojatostí o meditaci. Každý okamžik meditace je zcela jedinečný a plný potenciality. V takových okamžicích budeme neschopni poměřovat svou meditaci minulými zkušenostmi, suchou teorií, nebo prázdnou rétorikou.

Prostě se pohroužit přímo do meditace v současném okamžiku, celým svým bytím, svobodni od pochybností nebo napětí, je osvícení.
Uživatelský avatar
vostalpetr
 
Příspěvky: 4326
Registrován: úte 20. led 2009 13:57:12
Poděkoval: 95
Poděkováno: 597-krát v 443 příspěvcích

Následující uživatelé by rádi poděkovali uživateli vostalpetr za tento příspěvek:
irulan

Re: DZOGČHEN

Příspěvekod vostalpetr » ned 25. pro 2011 12:38:27

Z knihy Čhögjal Namkhai Norbu: Zrcadlo
http://www.kosmas.cz/knihy/62430/zrcadl ... itomnosti/

Z předmluvy:
Poznání, které nám mistři dzogčhenu předávají, není ani intelektuální, ani není nijak ovlivněno náboženskými či filozofickými principy. Naopak, týká se naší bezprostřední a konkrétní lidské zkušenosti.

Termín dzogčhen znamená "naprostou" (čhen) "dokonalost" či "úplnost" (dzog), čímž míníme prvotní stav každé bytosti, její absolutní potenciál, projevující se v nesčetných formách na úrovni energie – buď jako vnitřní chaos a utrpení v koloběhu přerozování (samsára), nebo jako dimenze osvícení, tedy stav mimo veškeré utrpení (nirvána).

________________________________________________________________________________________

Namkhai Norbu:

"Dokud svou mysl nepoznáme skutečně do hloubky, necháváme se zcela ovládat iluzemi a nepozorností. A protože svůj neduální stav ryzí přítomnosti nejsme s to rozpoznat, nevyhnutelně si navykáme na jednání ovlivněné iluzemi...

Jestliže rozpoznáme svůj prvotní stav ryzí přítomnosti – který je od počátku čistý a jen dočasně zastřený – a jestliže bez rozptýlení i nadále v rozpoznávání tohoto stavu pokračujeme, pak se všechna nečistota rozplyne. Právě to je esencí cesty. V tom okamžiku se nám skutečně zjeví přirozenost prvotního stavu ve své naprosté čistotě. Pokud tuto přirozenost rozpoznáme jako takovou, jaká je, a toto poznání se v nás jednou provždy ustálí, tj. když dosáhneme nepřetržité ryzí přítomnosti své skutečné původní kondice, pak právě tento stav nazýváme nirvánou. Ani osvícení není tedy nic jiného než naše vlastní očištěná mysl.

Proto pouze prostřednictvím své mysli, která je kořenem přerozování, můžeme samsáru překonat. A stejně tak pouze díky své mysli, která je i podstatou osvícení, můžeme dosáhnout osvobození. Vzhledem k tomu, že mysl je jediným základem všeho, musíme se pevně rozhodnout věnovat se praxi, což znamená pracovat se svou myslí.

V podstatě jde o to, abychom udržovali svou mysl neustále ve stavu bdělé přítomnosti a nepodléhali rozptýlenosti... Jestliže máme mysl soustředěnou, nenecháváme se ovlivňovat iluzemi, ale naopak si dokážeme udržet pozornou sebekontrolu a následně i ryzí přítomnost svého prvotního stavu, mysl se skutečně stává esencí všech nauk a jádrem všech cest k poznání. Všechny jevy dualistického vidění, samsára a nirvána, štěstí a utrpení, dobro a zlo, totiž vycházejí pouze z mysli a nemají žádný jiný původ. Proto se říká, že nerozptýlená mysl je základem všech cest a tím nejhlubším principem praxe... Rozpoznávání prvotního stavu mysli a kontinuity jeho přítomnosti je vskutku esencí všech cest, základem všech meditací, konečným cílem všech praktických cvičení, nektarem všech tajných metod i klíčem ke všem nejhlubším naukám. Proto je třeba hledat způsob, jak setrvávat v neustálé bdělé přítomnosti a nenechat se ničím rozptylovat.

Znamená to nezabývat se minulostí, nepředjímat budoucnost a nenechat se ani zaujmout iluzorními myšlenkami, které vznikají v tomto okamžiku, nýbrž obrátit se do svého nitra, pozorovat vlastní mysl a ponechávat ji v jejím pravém stavu, jenž všechna omezení minulosti, přítomnosti i budoucnosti zcela přesahuje. Je třeba pouze setrvávat v tomto autentickém stavu, aniž na něm něco měníme a aniž se necháme ovlivňovat karmickými představami a úsudky o tom, jaký tento stav je, zda vůbec existuje, nebo jestli je negativní či pozitivní, a podobně...

Stav klidu je ve skutečnosti podstatou mysli, zatímco pohyb je její energií. To jsou dva od sebe neoddělitelné aspekty téhož – stejně tak se nedá odlišit slunce od svých paprsků nebo jezero od vln. Pokládáme-li stav klidu za něco kladného a žádoucího a pohyb myšlenek za cosi záporného, čeho se chceme zbavit, pak tím jen podporujeme své dualistické představy o přijímání a odmítání. Takto bychom ale svůj běžný mentální stav nikdy nepřekonali. Absolutně nejdůležitější věcí tedy je udržet si nerozptýlenou bdělou přítomnost a uvědomit si jakoukoli myšlenku, která vznikne, ať už je dobrá či špatná, důležitá či nedůležitá, a tento stav "pohybu" pak dále pozorovat... Vědomě rozpoznávat znamená, že jsme si plně vědomi přítomnosti jakékoli myšlenky, týkající se minulosti, přítomnosti či budoucnosti, stejně jako jakéhokoliv smyslového objektu. Skrze toto bdělé vědomí přítomnosti "rozpoznáváme" stav pohybu myšlenek a dále v tomto stavu pokračujeme, aniž toto rozpoznávání opomíjíme. V žádném případě to ale neznamená, že bychom se měli snažit proud myšlenek nějak přerušit nebo usilovat o to, abychom myšlenky zadržovali, měnili či mysl jakkoli korigovali... Pokud se v nás objeví myšlenka odporu, také tu rozeznáme a aniž bychom se tímto odporem nechali nekontrolovaně ovládnout, pokračujeme nadále v bdělé přítomnosti i této myšlenky...

Jestliže neumíme svou bdělou přítomnost sjednotit s veškerou každodenní činností včetně jídla, chůze, spánku, sezení, nemůžeme pokračovat v meditativním stavu mimo časově omezené úseky věnované meditaci... Proto je velice důležité, abychom se snažili udržet si bdělou přítomnost co nejvíce a integrovali ji se vším, co děláme...

Abychom byli schopni dosáhnout neodlučitelnosti meditace od každodenní činnosti, nestačí věnovat meditaci každý den jen nějakou hodinu, ale je zapotřebí uplatňovat praxi celých čtyřiadvacet hodin denně. Toho lze dosáhnout jen tehdy, když nejsme rozptýleni. Učení dzogčhenu je obecně označováno jako "cesta samoosvobozování". "Samoosvobozování" zde znamená to, že myšlenky a vášně není třeba zavrhovat, nýbrž je jen jednoduše rozpoznat jako energii svého prvotního stavu."




Už delší čas vycházejí v českém překladu knihy tibetských mistrů dzogčhenu, např.

Tenzin Wangyal Rinpočhe: Zázraky přirozené mysli. Podstata nauky dzogčhenu v původní tibetské tradici bön
http://www.dharmagaia.cz/kniha/698-tenz ... radici-bon

Čhögjal Namkhai Norbu: ZRCADLO – Poučení o bdělém vědomí přítomnosti
http://www.knihynainternetu.cz/zlevnene ... tomno.html

Čhögjal Namkhai Norbu: Dzogčhen – Přirozeně dokonalý stav
http://www.dharmagaia.cz/kniha/21-namkh ... onaly-stav

Čhögjal Namkhai Norbu: Křišťál a cesta světla. Sútry, tantry a dzogčhen
http://www.dharmagaia.cz/kniha/414-namk ... a-dzogchen
Uživatelský avatar
vostalpetr
 
Příspěvky: 4326
Registrován: úte 20. led 2009 13:57:12
Poděkoval: 95
Poděkováno: 597-krát v 443 příspěvcích

Re: DZOGČHEN

Příspěvekod vostalpetr » sob 23. úno 2013 13:40:29

http://translate.google.cz/translate?hl ... wQ7gEwATgK

Dzogčhen praxe v každodenním životě
JS Dilgo Khjence Rinpočhe


Každodenní praxe dzogčhenu je prostě vytvořit kompletní bezstarostnou přijetí, otevřenost ve všech situacích bez omezení.

Měli bychom si uvědomit, otevřenost jako hřišti našich emocí a vztahují se na lidi bez umělosti, manipulace nebo strategie.

Bychom měli zažít všechno úplně, nikdy odnímání do sebe jako svišť kůží ve své díře. Tato praxe zprávy
obrovská energie, která je obvykle zúžená procesem zachování pevné referenční body. Referentiality je proces
které jsme ustoupit z přímé zkušenosti každodenního života.

Být přítomen v okamžiku, kdy se může zpočátku vyvolat strach. Ale vítaje pocit strachu s naprostou otevřenost, jsme řez
překážky vytvořené obvyklé emocionální vzory.

Když jsme se zapojily v praxi objevování prostoru, bychom měli rozvíjet pocit otevírání sami úplně do celého vesmíru. Měli bychom otevřít se s naprostou jednoduchostí a nahotě mysli. To je silný a běžné praxe svržení masku vlastní ochrany.

Neměli bychom udělat dělení v naší meditaci mezi vnímáním a pole vnímání. Neměli bychom se jako kočka sledování myši. Měli bychom si uvědomit, že cílem meditace je, aby nechodil "hluboko do sebe" nebo odstoupit od světa. Praxe by měla být zdarma a non-koncepční, neomezují introspekce a koncentraci.

Vast unoriginated self-světelný moudrost prostor je důvod bytí - začátek a konec záměny. Přítomnost povědomí v pravěké stavu nemá zaujatost vůči osvícení nebo non-osvícení. Tento důvod je, který je známý jako čisté a původní paměti, je zdrojem, ze kterého všechny jevy vznikají. To je známý jako velký matkou, jak v lůně potenciality, v níž všechny věci vznikají a rozpustí se v přírodním self-perfectedness a absolutní spontánnost.

Všechny aspekty jevů jsou zcela jasné a přehledné. Celý vesmír je otevřený a volný - vše je vzájemně prostupujících.

Vidět všechny věci, jako nahý, jasně a bez zatemnění, není nic k dosažení nebo realizovat. Povaha jevů se objeví přirozeně a se přirozeně vyskytuje v časovém přesahovat vědomí. Vše je samozřejmě perfektní stejně jako je. Všechny jevy objevují ve své jedinečnosti jako součást stále se měnícím vzoru. Tyto vzory jsou živé s významem a význam v každém okamžiku, ale není tam žádný význam připojit k těmto významům mimo okamžiku, ve kterém vystupují.

To je tanec pěti prvků, která látka je symbolem energie a symbol prázdnoty. Jsme symbolem naší vlastní osvícení. Bez námahy nebo praxe vůbec, osvobození nebo osvícení je už tady.

Každodenní praxe dzogčhenu je prostě každodenní život sám. Vzhledem k tomu, rozvinutý stát neexistuje, není třeba se chovat v žádným zvláštním způsobem nebo se pokusit, aby dosáhli co nad rámec toho, co jste ve skutečnosti jsou. Mělo by být žádný pocit snaží dosáhnout nějaké "úžasné cíle" nebo "pokročilém stádiu."

Chcete-li usilovat o takovém stavu je neuróza, která platí pouze podmínky nám a slouží k zabránění volného pohybu mysli. Měli bychom se také vyhnout myslet na sebe jako bezcenných osoby - my jsme samozřejmě zdarma a nepodmíněné. Jsme vnitřně osvíceni a nedostatek nic.

Při zapojení do meditační praxi, měli bychom pocit, že se stejně přirozené jako jíst, dýchat a vyprázdňovat. To by se nemělo stát specializované nebo formální událost, nafouklý s vážností a vážnost. Měli bychom si uvědomit, že meditace přesahuje úsilí, praxe, cíle, cíle a duality osvobození a non-osvobození. Meditace je vždy ideální, není nutné opravit cokoliv. Vzhledem k tomu, vše, co vzniká, je prostě hra mysli jako takové, není neuspokojivá meditace a není potřeba, kdo ohodnotí myšlenky jako dobrý nebo špatný.

Proto bychom měli prostě sednout. Stačí zůstat ve svém vlastním bytě, ve vašem vlastním stavu, stejně jako to je. Zapomínání self-vědomé pocity, nemáme myslet "já jsem meditoval." Naše praxe by měly být bez námahy, bez námahy, bez pokusů na ovladači nebo síly a aniž by se snažil, aby se stal "pokojný."

Pokud zjistíme, že jsme je znepokojující sami v některém z těchto způsobů, jsme se zastavili meditovat a prostě odpočívat nebo na chvíli odpočinout. Pak jsme pokračovat
naše meditace. Pokud budeme mít "zajímavé zážitky" buď během nebo po meditaci, měli bychom zabránit tomu, aby něco speciálního z nich. Chcete-li strávit čas přemýšlet o zkušenostech je prostě rozptýlení a pokus se stát nepřirozené. Tyto zkušenosti jsou prostě příznaky praxi a měla by být považována za přechodné události. Neměli bychom se pokoušet znovu prožít, protože k tomu slouží pouze k narušení přirozené spontánnost mysli.

Všechny jevy jsou zcela nové a svěží, naprosto unikátní a zcela zbavený všech konceptů minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Jsou
zkušenosti v bezčasí.

Neustálý proud nový objev, odhalení a inspirace, které vzniká v každém okamžiku je projevem naší jasnosti. Měli bychom se naučit vidět každodenní život jako mandalu - světelné třásně zkušenosti, které vyzařují spontánně z prázdné povaze našeho bytí. Aspekty naší mandaly jsou den-to-denní objekty naší životní zkušenosti pohybující se v tanci, nebo hrou vesmíru. Do této symboliky vnitřní učitel odhaluje hluboký a konečným význam bytí. Proto bychom měli být přirozené a spontánní, přijímat a učit se od všeho. To nám umožňuje vidět ironický a zábavný stranu událostí, které obvykle dráždí nás.

V meditaci můžeme prohlédnout iluzi minulosti, přítomnosti a budoucnosti - naše zkušenosti se kontinuita nowness. Minulost je
pouze nespolehlivý paměť držená v současnosti. Budoucnost je jen projekcí našich současných představ. Současné sám zmizí jako
Jakmile budeme snažit pochopit. Tak proč se obtěžovat s pokoušet se vytvořit iluzi pevné zemi?

Měli bychom se osvobodit od našich minulých vzpomínek a předsudků meditace. Každý okamžik meditace je zcela unikátní a plný potenciál. V takových chvílích, budeme schopni soudit meditaci, pokud jde o předchozí zkušenosti, suché teorie nebo duté rétoriku.

Stačí ponořit přímo do meditace v okamžiku nyní, s celou naší bytostí, bez váhání, nudy nebo vzrušení, je osvícení.
Uživatelský avatar
vostalpetr
 
Příspěvky: 4326
Registrován: úte 20. led 2009 13:57:12
Poděkoval: 95
Poděkováno: 597-krát v 443 příspěvcích

Další

Zpět na Meditace

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník

cron