Posedlost utrpením a znovuzrozováním

Texty, návody a zkušenosti

Posedlost utrpením a znovuzrozováním

Příspěvekod vostalpetr » pon 11. lis 2013 18:54:40

V době mládí byl Gautama zcela zaujat pomíjivostí všech věcí. Uvádí: Když jsem ještě žil v domě, přijímal jsem, co vstupovalo do vědomí pěti smysly: zrak těšily viditelné postavy, ucho tóny, čich vůně, chuť šťávy, tělo doteky, jak to je vítané, milé, příjemné a žádoucí (…) Po čtyři měsíce období dešťů mě obklopovaly hudebnice a já jsem neopouštěl palác. Pak jsem poznal podle pravdy, jak smyslové radosti vznikají, co je na nich štěstím a utrpením a jak jim lze uniknout.

To, o čem zde Gautama promlouvá, se stalo důležitým aspektem nauky: pomíjivost všech věcí kalí radost z nich a činí je strastiplnými pro toho, kdo prohlédne. K postřehu, že žádné prožitky a věci nejsou trvalé, přistoupilo v mládí poznání, že také on sám jako člověk je pomíjivý. V tomto zhýčkaném životě mě napadla myšlenka:„Nevědomý člověk, jenž je podroben stáří, nemoci, smrti, aniž by jim mohl uniknout, je sklíčen, zděšen a zhnusen, když vidí starce, nemocného, mrtvého; avšak na sebe sama při tom nemyslí. Ale i já podléhám stáří, nemoci, smrti a nemohu jim uniknout. Nebylo by správné, kdybych při pohledu na staré, nemocné, mrtvé nebyl sklíčen, já, který podléhám stáří, nemoci, smrti a nemohu jim uniknout.“ Zatím co jsem o tom přemýšlel, zmizelo mé opojení mládím, zdravím a životem.

Gautamovo zdůraznění prchavosti všech fenoménů a jeho touha po ustání žádosti neprozrazují žádnou rezignaci. Byl naopak přesvědčen, že za vznikáním a zanikáním jsou jiné, cennější zkušenosti: Toužil jsem (…) po tom, co podléhá zákonu zrození, stárnutí, nemoci a smrti, starostí a chyb. Pak jsem uvažoval: proč usiluji o to, co podléhá tomuto zákonu? Neměl bych raději usilovat o to, co tomuto zákonu nepodléhá, o nejvyšší mír (…), protože jsem poznal nevýhody toho všeho?





Čtvrtým vnorem získal Gautama schopnost být dokonale v přítomnosti, aniž by o to usiloval v myšlenkách nebo žádostech. Když nastala noc, soustředil se na výchozí bod všech nauk o vysvobození, na své zapletení do koloběhu znovuzrození a tak vyvolal probuzení. Tím, že nasměroval svou pozornost na zpřítomnění předešlých existencí, vstoupily postupně do jeho vědomí biografie minulých životů: Tam jsem žil v této rodině. To byl můj stav, povolání, štěstí a zármutek. To byla má smrt, a když jsem tam zemřel, zrodil jsem se opět zde. Nakonec si byl vědom statisíce předchozích životů a jeho vzpomínka sahala za počátek tohoto světa do dříve existujících světů. Viděl, že světy tak jako životy následují jeden za druhým v nekonečném zanikání a vznikání.

Pak se Gautama obrátil k zákonům znovuzrození. Pozoroval mizení a objevování bytostí, aby poznal, jak se bytosti, které v myšlenkách, slovech a činech jednaly špatně, (…) dostávají po smrti do dolního světa, zatímco těm, které konaly dobro, se dostalo příznivějšího znovuzrození. Gautama viděl, jak lidé svými činy (karmou) přispívají k průběhu vlastního osudu a podle toho jsou v koloběhu znovuzrozování podrobeni stálému vzestupu a sestupu. Nakonec Gautama namířil svou pozornost na vystoupení z koloběhu znovuzrození, na zničení zákalů, jak to označoval v džinistické terminologii. Džinisté vysvětlovali vztah trvalého džívy k pomíjivým tělům tak, že do džívy vtékají během tělesných skutků jemné materiální substance, které ho vážou k světu. Zničení těchto zákalů (ásrava) bylo proto osvobozením džívy ze znovuzrozování. Gautama se již vzdal úsilí zastavit vlivy potlačením činů. Překonal znovuzrození poznáním pravdy. Tradiční buddhistické texty hovoří o čtyřech ušlechtilých pravdách jako esenci Gautamovy nauky: Toto je strast, toto je vznik strasti, toto je zánik strasti, toto je stezka, vedoucí k zániku strasti. Idea, že bezprostřední a soustředěné pozorování věci odhalí skryté podmínky a principy, se stala základním názorem buddhismu. Když poznal život jako sled narození a smrti, zákony, které jsou jeho základem a východiskem, Gautama věděl: Koloběh znovuzrození je ukončen.

Nápadné na líčení probuzení je to, že zde nenalezneme ani slovo o osvobození džívy nebo átmana ze znovuzrozování. Neznamená to, že by byl Gautama objevil za pomíjivým světem něco trvalého. Právě pomíjivost tvořila obsah probuzení, proces znovuzrození, zanikání a vznikání světů. Ani čtyři ušlechtilé pravdy jako cesta ze znovuzrození a cíl nehovoří o nalezení něčeho trvalého, nýbrž o zániku strasti. Tak se zásadně lišila nejen cesta, kterou Gautama zvolil, nýbrž i její cíl od jiných indických učitelů vysvobození.

Po sedm dnů, které následovaly po probuzení, zvažoval Gautama, co prožil. Našel nový výklad znovuzrození, který odpovídal jeho nové zkušenosti: nikoli neproměnný džíva nebo átman putuje v různých tělech smrtí a zrozením, spíše proces bytí bez začátku a bez konce přináší stále nové tvary. To, co spojuje za sebou následující životy, není neměnná podstata, nýbrž nepřerušované plynutí, v němž vzniká jedna pomíjivá bytost za druhou. Vznik a zánik tvarů přitom není svévolný; uskutečňuje se podle zákonitosti, že kvalita přítomných činů (karma) formuje činy budoucího života. Tyto souvislosti shrnul Gautama v noci sedmého dne po probuzení do poučky o závislém vznikání, do svého vysvětlení procesu znovuzrozování, které se stalo jádrem filosofického učení buddhismu.





Znovuzrozování
Skočit na: Navigace, Hledání

Znovuzrozování je buddhistický pojem užívaný k označení neustálého procesu smrti a narození, kterým prochází každá bytost v samsáře, dokud nedosáhne konečného osvobození – Nirvány.

Buddhismus sice vznikl na pozadí upanišadového náboženství, ale jeho pojetí znovuzrozování je značně odlišné. Buddhismus říká, že všechny jevy jsou:

nestálé a pomíjivé,
iluzorní jako sen, čili bezpodstatné,
a díky nepochopení jejich pravé podstaty přinášející jen a jen utrpení.

Podle buddhismu není žádné trvalé věčné „duše“. Pojem „já“ je jen dokonalou iluzí, všechny cítící bytosti jsou totiž jen pomíjivým shlukem iluzorních tělesných a mentálních fenoménů a různých typů vědomí. Není proto nic, co by přecházelo z jednoho života do druhého, a tak mezi dvěma zrozeními je pouze kauzální kontinuita. Proto také někteří buddhisté raději nepoužívají pojmy jako reinkarnace ani převtělování.

Buddhisté k osvětlení svého pojetí znovuzrozování často používají přirovnání k zapálení svíčky od jiné hořící svíčky. Plamínky nejsou totožné, ale na druhou stranu nejsou ani zcela odlišné. Je mezi nimi příčinná souvislost. Jiná metafora je jablko, které každý rok vyrůstá na témže místě větvičky stromu.

Různé buddhistické školy se liší v názorech, jak přesně znovuzrozování probíhá. Théraváda tvrdí, že nové zrození následuje ihned po smrti. Tibetské školy naproti tomu trvají na existenci přechodného stavu „bardó“, který může trvat až 49 dnů. To vedlo k vývoji zvláštní „vědy“ o smrti a znovuzrození, která je popsána v Tibetské knize mrtvých.

Hnací silou znovuzrození jsou podle buddhistického pojetí v okamžiku smrti jedince nevyhaslé mentální síly, jejichž příčinou je žádostivost po smyslových radostech, po pokračování v existenci a po posmrtném zániku.

Žádostivost ve spojení s pomíjivostí všech jevů vede k pocitům nespokojenosti a utrpení. Proto i buddhisté usilují o konečné vysvobození z cyklu znovuzrozování (samsára), kterým je nirvána (vyhasnutí žádostivosti), a cestou k ní je Ušlechtilá osmidílná stezka.
Uživatelský avatar
vostalpetr
 
Příspěvky: 4257
Registrován: úte 20. led 2009 13:57:12
Poděkoval: 95
Poděkováno: 597-krát v 443 příspěvcích

Re: Posedlost utrpením a znovuzrozováním

Příspěvekod vostalpetr » pát 15. lis 2013 10:45:50

Někdy ta honička za věčným štěstím, vzniklá díky utrpení z pomíjivosti věcí,
trvá dost dlouho...a přinese vcelku dost utrpení

Nejdřív se vytvoří utrpení z pomíjivosti věcí,
pak se vytvoří touha se toho utrpení zbavit
a pak se tak dlouho blbne pod vlivem té touhy,
než tu touhu pustíme

a spokojeně si sedneme na zadek
na kterém jsme již předtím, než jsme začali trpět, už seděli


Tak trošku blázinec....a to jen díky našemu pesimistickému náhledu na svět...


Ostatně,
kde by byly všechny PESIMISTICKÉ NÁBOŽENSKO-DUCHOVNÍ SYSTÉMY bez utrpení ???

Vždycky se musí říct, že je něco špatně, aby se dalo vyrazit za tím, co je dobře
a to dobře se pak odsune často až na onen svět,
tam nás čeká pak nějaká odměna...
Uživatelský avatar
vostalpetr
 
Příspěvky: 4257
Registrován: úte 20. led 2009 13:57:12
Poděkoval: 95
Poděkováno: 597-krát v 443 příspěvcích


Zpět na Meditace

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník

cron