Bez pozorování - UMOŽNĚNÍ

Texty, návody a zkušenosti

Bez pozorování - UMOŽNĚNÍ

Příspěvekod vostalpetr » ned 16. bře 2014 17:00:32

Obrázek













CO MŮŽE UDĚLAT SNOVÁ OSOBA PRO SVÉ PROBUZENÍ ZE SNA ???



NIC....





.
Uživatelský avatar
vostalpetr
 
Příspěvky: 5259
Registrován: úte 20. led 2009 13:57:12
Poděkoval: 98
Poděkováno: 666-krát v 510 příspěvcích

Re: Bez pozorování - UMOŽNĚNÍ

Příspěvekod vostalpetr » ned 16. bře 2014 17:01:27

" Nedělejte dočista NIC, nechte TO na vás působit, užívejte si chvíle, pusťte TO, oč stále usilujete, ze čím se ženete a ve chvíli, kdy tak učiníte, ono si vás TO najde."

Osho





Když nic nepožadujete od světa, ani od Boha,
když nic nechcete, nic nehledáte, nic neočekáváte,
tak potom k vám přijde Nejvyšší Stav naprosto neočekáván a nezván.

Šrí Nisargadatta Maharadž
Uživatelský avatar
vostalpetr
 
Příspěvky: 5259
Registrován: úte 20. led 2009 13:57:12
Poděkoval: 98
Poděkováno: 666-krát v 510 příspěvcích

Re: Bez pozorování - UMOŽNĚNÍ

Příspěvekod vostalpetr » ned 16. bře 2014 17:03:55

http://www.oslikuv.net/skola/main.htm



Škola Slepého Osla

Praktické rady
Meditace čtyř elementů [Zpět] - [Tisk]

Tohle je možná nejdůležitější článek z celých mých stránek. Nejdůležitější však pro ty, kteří cvičí a praktikují. Jen ti mohou docenit a poznat jeho přínos... uvidět něco co se nedá s ničím srovnat.

Takže cvičící a praktikující... možná praktikujete dlouhou dobu a nějak se tak v tom placatíte bez zjevných výsledků. Právě pro vás je tento článek článkem, který jste tak dlouho potřebovali najít. Protože tento článek odhaluje ten skrytý kámen úrazu a vašeho nezdaru, či marného úsilí. Tak čtěte velice pozorně.

Zakladním kamenem úrazu většiny praktikujících je to, že se snaží sebe někam dostat, nebo sebe nějak změnit. Tedy oni sami jsou v pohybu a snaží se měnit pak relativně a souběžně vznikající okolí, které díky tomuto pohybu zažívají jako realitu. Dále je nutné pochopit, že nejprve si musíte vy sami v sobě vytvořit subjekt a objekt, poutníka, cíl a cestu k němu a následně jim přiřadit patřičně smyšlené vlastnosti, aby to všechno mělo smysl... tedy aby byla uskutečněna a naplněna pýcha... musí být poutník něčím nedokonalý, cíl co nejzářivější a cesta co nejtěžší... a třeba si i najít vzory... atd. Je však nutno vidět tohle všechno jen jako mentální produkt pohybující se mysli. A je-li sám pozorovatel v pohybu, nikdy nemůže najít pravdu... nikdy nenajde spočinutí, protože jeho vnímání okolí se mění zároveň s tím jak si utváří filtry pro své vnímání.

Takže marné je někam utíkat, uchylovat se do klášterů, postit se, hledat a týrat se... protože dokud není zastavené to kolo utváření... máte v ruce jen vlastní halucinace, jež nemohou být stálé a trvalé... Ať už jsou to zážitky, pocity, emoce kladné či záporné... vše se odvíjí od toho jak si je vytváříte, aby hlavní směr byl zachován. Většina lidí nevidí ten princip, kterým si vše podmiňují... vytvářejí si vždy nějaké měřítko či matrici, s pomocí které pak vyhodnocují to co se děje... a je-li to v souladu s matricí zažívají štěstí a radost a není-li to v souladu zažívají muka a utrpení. Samozřejmě jistou matrici nám již vnutila společnost, jistou jsme si přinesli z minula a jistou si utváříme tady... bez matrice byli by všichni postaveni mimo soud, a byli by blažení... Blaženost je však stav, který znamená povznesení se z kola bludného střídání štěstí a neštěstí, života a smrti.

Ale nebudu vám to vyvětlovat, protože veškerá komunikace probíhá na procesu představivosti... a blaženost je něco co si neumíte představit... takže to pak většinou dopadne, že si to zařadíte jako nějaké zářivé emocionálně fantasticky zažívané štěstí... a to je právě další kámen úrazu. Protože jste lapení jen ve smyslovém zažívání... jehož výsledek je stále relativní vzhledem ke splnění vašich vlastních ideálů jež jste si předtím stanovili. Bez těch vašich měřítek načerpaných většinou zase ze smyslového zažívání byste nemohli nikdy nic posoudit a nemuseli byste nic zažívat.

Ano tato volba tu opravdu je... dá se vzdát veškerého zažívání... opravdu nemusíte nic zažívat a můžete spočinout v blahu... Ale abyste to dokázali, musíte mít nejprve zkušenost, a sílu jít bezesmyslnou pustinou abyste zastavili ten motor co vás nutí vytvářet nesčetně podmínek proto, abyste tu mohli o něčem snít a někam směřovat... nesčetně podmínek, proč si nezasloužíte nebo nemůžete být šťastní. Být šťastný stále je nuda, být nešťastný stále je nuda... takže jediné co se dalo vymyslet, je koloběh kdy jedno střídá druhé, v přímo úměrné intenzitě toho předcházejícího. Takže jen zvyšujete kontrast a napětí střídající uvolnění... a myslíte si, že to chce něco víc, větší intenzitu větší odvaz... více a více nacpat do těch trubek požitkářství... zvýšit průtok, citlivost...

A právě tohle všechno se tady provádí ať už v materiálním, či duchovním směru... prostředky jsou různé... materialisté investují do vnějšího a duchovní zas do vnitřního... Materialisté potřebují něco mít aby se mohli radovat... duchovní zas mít jemnější cit, aby se dokázali radovat i z věcí které přímo nemají. Ale všichni se opírají jen o zažívané a prožívané a zrychlují svůj pohyb až do doby dokud nevysají všechny své prostředky a pak koukají, jak všechno oč usilovali a získali je jim odebráno... že vše oč usilovali... a čeho dosáhli, bylo podmíněné a relativní vzhledem ke společenské matrici v dané dimenzi... a že z hlediska univerzálního promarnili jen čas... A taky to sami uvidíte, až přijde den D. Mohli byste to vidět už dnes, a poučit se... jenže to byste se museli nejprve zastavit. A zastavit se... to se některým jeví jako rouhání proti vysněnému a jiným jako dávání příležitosti ostatním... Lepší je bojovat a rvát se, něco dokázat... dokázat něco, hlavně však to co někdo jiný ocení... než neuspět a zemřít pak jako nikdo.

Takže syndrom nějakého pokroku a blud zdokonalování čehokoliv a jiné hry jsou tu jen proto, aby vašemu utrpení dávali smysl. Vy chcete a musíte mít smysl, jinak byste se zbláznili... nedokážete se na chvíli zastavit a být jen tak beze smyslu pro bytí samotné. Budete se bránit zastavení toho promítacího kola stínů... budete se odvolávat na všechny možné zákony... a chtít mě potrestat, kdybych vám naordinoval rychlou a bezpečnou metodu, kdy během pár dní by se to ve vás překrystalizovalo a narodili byste se jako jiní. A já to násilím nebudu dělat, a vy nejste schopni takového odevzdání... protože jste jako rozmazlené děti... ani nevíte co chcete... a dokud skutečně nevíte co opravdu chcete... kolo vás semele. Nejprve musíte najít sílu a pevnost, najít pevnou půdu pod nohama, stát se pevní a vytrvalí jako skála, neměnní a stálí jako zlato. A k tomu by vám měl pomoci první element... jež je charakteristický svou pevností nehybností a bezvolí...

Všichni se ženou vpřed... sami svými předsudky minulými utvářeni... a ženouce se k neskutečnému... padají nakonec vysílením do propasti smrti. Abyste se zklidnili musíte jít vzad... zpět k tomu odkud se to všechno rodí... Ne k vysněnému cíli... ale k počátku. Tak počíná si moudrý, aby odhalil všechny své pohnutky a příčiny jejichž skrytý a zakletý koloběh mu nedává smyslu ani klidu. Ví a uvažuje... dokud se já sám měním, mění se i vše okolo... abych našel základní nit musím se zastavit.

Element Země :

Dáme se tedy do toho... Vůle hýbe duchem.... kdo ovládne svou vůli neporuší ducha... Až dosud jste jednali až na impuls vůle... nikdy jste nebyli ještě před vůli samotnou... ještě nikdy jste neviděli jak věci skutečně vypadají, když si o nich nic nemyslíte... Proto abyste tohle viděli a poznali, s čím to vlastně zacházíte, k čemu se nutíte směřovat a čeho se bojíte... abyste viděli odhalili stav bez nadějí a bez vůle... musíte ztuhnout, zkamenět, zastavit se...

Takže si sedněte... a mějte na paměti vlastnosti charakterizující kámen... uvolněte se a nechte se prorůst kamenem... tuhněte a tvrdněte... a všímejte si co vás od kamene odvádí... všímejte si jakéhokoliv pohybu, emocí, pocitů a tohle všechno konfrontujte vlastnostmi kamene... který nemá žádnou vůli se hýbat a někam jít něco dělat, který nemá ani oči ani uši, ani myšlenky pocity a emoce... stávejte se jen kamenem, bezvládně ležícím někde u silnice pohozeným... na dně rozvodněné řeky ležícím... přes který se jen převaluje všechno co se děje... necháváte plynout a jdete dovnitř, stále do sebe... nic nemůžete měnit... nemáte vůli... ať se děje co se děje... kamenu to nevadí...

ZAPAMATUJTE SI: Neustále konfrontovat nějakou snahu a vůli... uvědomováním si nehybnosti a ztuhlosti kamene... a neustále konfrontovat prožívání emocí, bolestí a svědění... uvědomováním si toho, že kámen necítí... Neustále se přesouvat ve vědomí do kamene, neustále se nechat jím prorůstat, a kamennět. Myšlenka určuje tok energie... takže když jste v tom dobří... opravdu se stanete kamenem... Když to děláte... ucítíte nejprve všechno co máte kde zablokované... každá buňka vašeho těla bude brnět a jako by pálit... budete mít pocit, že jste moc těžcí abyste se udrželi pohromadě a nezbortili... budete jasně cítit kde je co zablokované, protože to nebude chtít zkamenět. Tady je nutná trpělivost a neustále se promítání do role kamene... a indiferentnost a zahazování své volby a vůle... Nejprve to bude těžké a pak čím dál snazší... jako když se člověk učí chodit... Děti se to naučí samy... ale dospělý člověk z vozíku, bude se ptát jak... jak to má udělat aby se na těch nohách sakra udržel!!! Musí překonat mnoho bloků... a většinou to vzdá a zůstane na vozíku... Pak když budete vytrvalí a cvičením získáte zkušenosti a inspiraci v tom co jak nejlépe a nejefektivněji působí, pak toho stavu bude možné dosáhnout během pár sekund... jako když vypnete vypínač.

Až dokážete tento stav dosáhnout, poznáte to tak, že jste uvolnění a tělo ač bylo těžké a hrozilo mu zborcení a uhoření, rozkočení či cokoliv... je nyní prázdné lehké... které nic nevyruší... vše jako by se ustálilo... zklidnilo, vyrovnalo a vyjasnilo. Myšlenky samy ustaly, když jsme je konfrontovali neschopností jim vyhovět... Tento stav je charakteristický tím, že nic vás neruší... ani to co vás kdysi přitahovalo nejvíce ani to co vás kdysi odpuzovalo nejvíce... nic se vás nedotýká, nic s vámi nepohne... jste jen svědci... kamenné sochy, pouhá dlaždice na náměstí... nemáte žádné přání, jsou zbytečná... když se nemůžete hýbat, když nemáte vůli ani možnost se pohnout... všechno vyhasne a na místo toho nastoupí spokojenost... a naskočí vám úsměv sjednoceného člověka...

Až tohle dokážete, pak teprve můžete přejít k elementu vody... přechod popíšu příště. Zatím pilně cvičte. Nevýhodou tohoto cvičení je, že vás může vyrušit jen pohyb... takže toho klidu dosahujete jen když se sami nehýbete... ale nebojte... s elementem vody... se naučíte dosahovat tohohle i za pohybu těla... tedy při práci, při sportu... nebudete již tak unaveni a váš výkon bude větší... a s dalšími elementy i za pohybu mysli... atd.

Držím tedy palce.

Ještě bych uvedl, že tohle je základ, a že sami to budete mít těžké... protože je jen jedinná věc co vás bude rušit... a to je vědění o možnosti kdykoliv tohle skončit a jít dělat něco jiného... "užitečnějšího, smysluplnějšího" a právě na toto vědění bude vsázet všechno ten, který vás drží v kole smrti. Kdybych vytvořil pro vás podmínky, abyste o toto vědění a naději se nemohli opřít... pak bych se dostal do sporu s listinou základních lidských práv a svobod a byl bych odsouzen za týrání a mučení. Proto se v Tibetu vyučuje, až adept dokáže se odevzdat plně nauce a prokáže své nasazení mistrovi. Nicméně tohle už dávno znaly čarodějnice při svém iniciačním rituálu... se prostě spoutaly do koženého vaku, který jim znemožňoval jakýkoliv pohyb... a nechali se zavěsit na neurčitý počet dní do pustého lesa... bez pomoci... a dozoru... A až se v nich vůle a odpor ega zlomil... protože se neměl o co opřít ani koho si přivolat na pomoc, otevřely se jim dveře poznání samy... Udělat to já dnes někomu, kdo je zvyklý na láskyplné zacházení a zhýčkané pohodlíčko seminární... a někdo ho najít dřív než se to zlomí... pak bych šel já do vězení a on do blázince. A to já si na triko nevezmu... takže sami musíte dokázat své nasazení... Ti co však vydrží, budou odměněni víc, než ti nejbohatší a nejslavnější, či nejúspěšnější lidé tohoto světa. Dal jsem vám metodu, jež je šetrná a pomalá... v té razantní... a rychlé... byste museli projít a vymáchat se v kotli svých emocí a pocitů... vystupňovaných až na hranici šílenství... Jo... jo... nic není zadarmo... teda v pekle... a vykoupit se z něj... to je práce nejtěžší... pak už je vše zadarmo... pak... tedy jakmile už nemáte svou vůli ani naději... je opravdu vše zadarmo... Takže pokud volíte pomalou metodu, kterou uvádím... nečekejte výsledky za týden... jasný? Než se zbavíte všech bloků... to chvíli potrvá... a ta chvíle je přímo úměrná vašemu nasazení... Vám stačí... když vás začne bolet noha... zazvoní telefon... a už cvičení ukončujete... máte-li takový přístup... pak se nedivte, že vaší sklizní bude jen pochybnost a pocit promarněného času... buď se blíží blaho nebo se vy jemu vzdalujete... nic mezi tím není... dát si pohov... znamená... dát protivníkovi šanci, aby opevnil pozice tam kde se mu hroutí... byť by toho dosáhl pocitem, že se vám dnes vyjímečně daří a stačí tedy jen chvilka... a zítra, jindy to prý doženete.... pamatujte že zbraně... tedy pocity a emoce... musíte s kamennou tváří i myslí nechat jen plynout... jako by nebyly vaše...

Pro inspiraci třeba afirmace, které jsem používal já... Je nutné neustále si vsugerovávat, že jste neschopní pohybu... jako by zalití něčím co vás těsně obléhá a svírá... a dále, že kolem vás plyne čas a vy tak už sedíte stovky let... střídá se den a noc, jaro a zima... evoluce... vesmíry... a vy jen nedotknutelně tomu všemu přihlížíte... jako by v nějaké časové kapsli. (jako ve filmu Stroj času si to promítejte) Neustále stáčet pozornost do tělesné pozice a pozorovot tělo jako neschopné pohybu... musíte o tom přesvědčit svou mysl... prostě dokud se ve vás nezničí naděje, že je možné vstát a sezení ukončit... nikdy se nestane to o čem mluvím... Musíte zlomit jen odpor mysli něco dělat... dokud se tohle nezlomí, nikdy neuvidíte jak lehké a přirozené je sezení... dokud se tohle ve vás nezlomí... nebude pro vás cvičení tím na co se těšíte nejvíce... Až se to zlomí, pak je možné sedět bez bolesti i celý den a být v takové pohodě a uvolnění o jakém se vám nesnilo.

Já jsem se třeba stával sochou Buddhy, zlatou a nehybnou vystavenou všemu co se děje kolem... a jen nehybně pozoroval. Možná vám pomůže ze začátku mít otevřené oči, abyste konfrontovali snící mysl prostředím... Prostě být jen svěděk... a soutředit se a prohlubovat uvolnění... kterému nejvíce nesvědčí víra, naděje či jiná možná budoucnost... je dobré se nechat zasypat do hrobu, těsně svázat, zalít do betonu, nebo jen být stoletým patníkem na rušném náměstí... a prostě selhat v jakémkoliv úsilí a snaze... Takový čerstvě zasypávaný nebožtík bez rakve... nyní může si navíc skvěle uvědomovat co bylo v životě to cenné a co bylo marněním času... kde jsou majetky, přátelé, rodina, zdraví... zážitky z dovolených, sexuální... alkoholické... čím bych se blýsknul před nebeskou bránou? Na co bych se vymluvil když bych viděl jak jsem přestavěl ten chrám Otce na prasečák?

A na závěr bych ještě uvedl, že tohle není technika ani metoda... a že je to přirozený průběh, který se děje automaticky... to co uvádím je jen metoda jak vyšachovat ze hry to co tomu přirozenému až kamennému uvolnění stojí v cestě. A tedy jak na vaše napětí... napětí mezi vašimi sny a skutečností, které je zdrojem štěstí i neštěstí a které vy proto sami neustále v sobě vytváříte a na němž s nasazením života lpíte... nedivte se pak že klidu nenajdete.

Praktické poznámky k elementu Země :

Afirmace "vše je vpořádku tak jak má (mělo) být" vede k uvolnění a pocitu bezpečí a k otevření se.

Je třeba si uvědomit, že subjekt i objekt a cíl k dosažení je utvářen myslí. A neustále tohle bořit... nehledě na možné variace a vynalézavost mysli... stále se věnovat zdroji a né jeho projevům. 2 měsíce jsem ztratil tím že jsem chtěl utéct někam jinam... za světlem za lepším... byť bez fyz. těla, než jsem si uvědomil, že to co hledám není někde jinde, ale schováno ve mě. Pak teprve pozornost teče dovnitř nerušeně sama. Další měsíc tím, že jsem neměl rovná záda... trubky byly přiškrceny a nešlo nahodit celkové vyladění potřebné k přerodu z fyzické do jiné sféry.

Kamennost možná nejlépe zakotví ve tvaru pyramidy jež je tak těžká, hladká, přesná a pevná... mající těžiště v solar plex... že s ní ani zemětřesení nepohne. A kamennost se urychlí, necháte-li zkamenět jako první mysl... tak že je jako paralyzovaná nějakým jedem...

Mnohé bloky a projevy odporu byly překonány nahlížení z bodu "nejsem". A tedy rušení zažívajícího jež byl podhoubím všech bloků. Toho se "zmizení" se dá dosáhnout upřením soustředěné pozornosti na místo kde jste tak intenzivně, že zmizíte a zůstane jen okolí. Pak doporučuji zamilovat si to rozšíření, to vibrování zvukem co ucho neslyší... a odevzdat se mu aby si s vámi udělalo co chce... prostě ho milovat víc než cokoliv jiného byť by to znamenalo pocit smrti...

K dosažení bezvůle... je dobré představit si že jste zavěšení v oblasti kde vrchní část hlavy lomí se v zadní část hlavy... na oku a visíte v prostoru... uvadající bez síly a usychající bez chutí... jako mrtvoly bilancující do hrobu spouštěni pak... podřizujete se všemu, přijímáte vše... protože už není kudy kam... vše selhalo... Vše muselo selhat, protože to bylo vaším produktem... tohle je ten nejtemnější úsek. Dokud však jím neprojdete a nedosáhnete stavu bez vůle... nemůžete začít s elementem vody... jež je již jen o radosti z poddajnosti. Teprve až budete bez vůle jste připraveni na to aby vás to samo vtáhlo... a všechno ostatní se už děje samo... bez "jak". Zkrátka prohlubování zdarma a bez osobní práce... no není to fantastické!!! Stačí se jen nechat unášet... a nevytvářet odpor...

Škoda že jsem se nevyfotil před a po... abyste viděli proměny jichž ani vizáž není ušetřena... kdykoliv jdu teď nyní kolem zrcadla, mám radost... a nejvíce na co se těším je sezení... všechny ostatní oblasti života... mají jiný svěží punc spokojenosti... celkově je vše jiné... a člověk začně vnitřně medovatět, nežebrá, ale přetéká...

Beznadějný případ

Rozpustit se v lávě...

Stát se součástí toho kde jste tak aby tělo zmizelo...













Otázka : Říkáte, že veškerý konflikt je v myšlení. Takže je nutné nemyslet. Vypnout myšlenky a pozorovat je. Hledat posledního pozorovatele. Ale kdo je ten poslední pozorovatel? Jsem to já? Já pozoruji, ale kdo pozoruje mne? Říká se, že posledním pozorovatelem je čisté vědomí - Já. Ale to je jen teorie. Jak zažít, co má být zažito? Už to trvá příliš dlouho a výsledky se nedostavují. V čem je příčina? I když často zůstávám v tichu a je to živé ticho, přesto, jako by bylo něco za tím. A já nedokážu tu neviditelnou stěnu překročit. Prosím příteli, jestli jste dál než já, poraďte mi co dělat, aby pravda byla zažita.




Odpověd : Nedělej nic, tedy ani nedělání. Veškerá cílená činnost, snaha a úsilí, jež je skrytá touha já po něčem jiném než je samo já… ať už je to pocit sebevymalovávanější… zapřít sebe sama… prostě nebýt… žádné já to nevyřeší, nedokáže… protože není co vyřešit, co dokázat… problém s dosahováním zmizí, jakmile se touha po dosažení vytratí. Ego si dává všelijaké cíle… dokud má cíle má i pozornost. Usušit ten zdroj a vykořenit lze jen vhledem do toho, že všechno co lze vnímat nikomu nepatří a je prázdné. To se dá jen tehdy když je nahlédnuto svým touhám pod pokličku a pochopen zdroj a princip vznikání utrpení na základě zkoumání sebe sama. Já jsem prostě nakonec musel zvolit sebeignoraci, protože všechno co jsem dělal živilo já.

Takže jsem se ve své pozornosti ignoroval ať se mi jevilo ve vědomí cokoliv… soustředil jsem pozornost jen na nicotu, prázdnotu… ticho od vědomí sebe sama… byť by se mi slibovalo jakékoliv bytí celého vesmíru jako krásné. Musel jsem zabít všechno… i nevinné, i rostliny… celý vesmír... celý sen. Všechny krásné vzpomínky, i západy slunce i svítání jsem všechny nahlížel jako na související jevy s utrpením… byl jsem nazván vrahem a necitou sám před sebou… jako Bůh který se rozhodne zrušit veškerou existenci svého vlastního snu je obžalován ze zrady… ze sadismu… atd… Nikomu bych to období nepřál… jaká to je vyprahlá a nehostinná procházka… jež nic nedává, ale všechno krásné bere…

Jediné řešení bylo ukončit vědomí sebe sama… pocit existence nějakého já.

A to ještě bez vidiny a motivu že to k něčemu bude. Já jsem už nic nechtěl… když ti to říkám, a ty to budeš zkoušet…. už něco chceš, už si od toho něco slibuješ… a tak ti nebude nikdy fungovat nic… dokud půjdeš za svým snem.
Uživatelský avatar
vostalpetr
 
Příspěvky: 5259
Registrován: úte 20. led 2009 13:57:12
Poděkoval: 98
Poděkováno: 666-krát v 510 příspěvcích

Re: Bez pozorování - UMOŽNĚNÍ

Příspěvekod vostalpetr » ned 16. bře 2014 17:07:07

PUNDŽA - SJEDNOCENÍ S PRAVDOU

Všechny poučky a všechna písma to říkají, když nás vyzývají :

Odmítněte nás !

Je tu výslovně řečeno : Odmítněte mne !

To je to dobrodiní, kterého se vám dostalo. Jinak se svých představ nevzdáte.


Budete-li cvičit, unaví vás to, a když budete unavený, opustíte všechno.
V takovém okamžiku jste svobodný.
Oprostit se od všeho znamená svobodu.
Vše co děláte vás vyzývá : Zbav se mne ! Zbavit se tužen je svobodou....

Všechno odmítněte, a potom odmítněte i to samotné odmítání,
To je pak svoboda...

Všechno, co máte udělat je ZBAVIT SE TOUHY.....



Odmítněte všechno co může být odmítnuto, včetně této věty.
Co zůstane ?

Nepřijímejte žádná slova ani proslovy.
Všechna má slova jsou jen prsty ukazující k onomu nepoznanému, jež nedovedu popsat,

Odmítněte má slova a uvidíte, co máte vidět....
Uživatelský avatar
vostalpetr
 
Příspěvky: 5259
Registrován: úte 20. led 2009 13:57:12
Poděkoval: 98
Poděkováno: 666-krát v 510 příspěvcích

Re: Bez pozorování - UMOŽNĚNÍ

Příspěvekod vostalpetr » ned 16. bře 2014 17:09:46

Tvoje vlastní osobní náboženství

Utišující dárek lidstvu

Zůstaňte uvolněně ve Vědomí.
V jakékoliv situaci dělejte přesně to co cítíte , že by jste měli dělat,
bez jakékoliv lítosti kvůli minulosti,
bez jakýchkoliv stížností na přítomnost,
bez jakýchkoliv očekávání v budoucnosti, a hlavně,
bez toho, aby jste kohokoliv obviňovali za to co udělal,
ani sebe ani nikoho jiného.

To vám umožní žít váš život ve stálém spojení se Zdrojem,
a přinese vám to štěstí skrze klid mysli: Sukha-Šanti.

Sukha-Šanti se stane vaším vlastním náboženstvím.

Když jsem udělal to, co jsem chtěl udělat,
bez pýchy a arogance,
bez viny a studu,
bez nenávisti ke komukoliv, (bez jakékoliv egoistické reakce)
s naprostou svobodou udělat cokoliv chci,
a s úplným pochopením, že nikdy nemůžu udělat chybu nebo spáchat hřích,
tak potom, pozoruji cokoliv co nastane, jako něco co se děje podle Kosmického řádu,
bez toho abych kohokoliv obviňoval.

Může být život jednodušší?

Nejvíce uklidňující slova, která vám mohu říct:
Nezáleží na tom, jestli předtím než zemřete budete Osvícení. Ať se jedná o psychopata nebo o mudrce, po smrti, ztotožněné vědomí obou, splyne se stejným Zdrojem. Oceánu nezáleží na tom jestli se do něj vlévá nejšpinavější voda nebo nejčistší voda Gangy.

Ramesh S. Balsekar
25.května, 2009
Uživatelský avatar
vostalpetr
 
Příspěvky: 5259
Registrován: úte 20. led 2009 13:57:12
Poděkoval: 98
Poděkováno: 666-krát v 510 příspěvcích

Re: Bez pozorování - UMOŽNĚNÍ

Příspěvekod vostalpetr » ned 16. bře 2014 17:14:03

Přítomnost Tady (a Ted)



„Nekonečno právě teď“: Francis Lucille




----------------------------------------------

Francis Lucille je jedním ze současných učitelů přímé cesty ke sjednocení s Tím, čím Jsme, neustálého žití v současném okamžiku. V angličtině vyšly tři jeho knihy, Eternity Now (Nekonečno právě teď), The perfume of Silence (Vůně ticha) a Truth Love Beauty (Pravda Láska Krása).

Tady je ukázka jednoho rozhovoru z knihy „Nekonečno právě teď“:


Co můžeme očekávat z našich setkání?

Naučit se neočekávat. Nic neočekávat je velké umění. Jakmile už nežijete naplněni očekáváním, žijete v nové dimenzi. Jste osvobozeni. Vaše mysl je svobodná. Vaše tělo je osvobozené. Nezbytným prvním krokem je intelektuální pochopení, že nejsme psycho-fyzickou bytostí v procesu toho, co se děje; tohle pochopení ale nestačí. Fakt, že nejsme tělem, se musí stát aktuální zkušeností, která pronikne a osvobodí naše svaly, naše vnitřní orgány a dokonce i naše buňky. Intelektuální pochopení, které odpovídá náhlému, kratičkému rozpoznání naší pravé přirozenosti, přináší záblesk čisté blaženosti; jestliže ale máme plné poznání, že nejsme tělem, pak blažeností jsme.

Jak můžu na smyslové rovině vnímat, že nejsem tělo?

Všichni prožíváme momenty štěstí, které jsou provázeny vnímáním prostorovosti a uvolněnosti. Než jsme vnímali tělo, jsme byli ve stavu bezčasosti, ve stavu ryzí a bezdůvodné blaženosti – fyzické vnímání je jeho pouhým důsledkem. Tato blaženost se vnímá sama. V této chvíli jsme nebyli omezeným tělem v prostoru, nebyli jsme osobou. Poznávali jsme sebe sama přímo v tom okamžiku. Všichni známe tuto bezdůvodnou blaženost. Pokud hluboce prozkoumáme to, co nazýváme svým tělem, objevíme, že jeho pravou podstatou je tato blaženost. Pak už nemáme potřebu, chuť, ba ani možnost hledat štěstí ve vnějších věcech.

Jak se dá dojít k takovému hlubokému zkoumání?

Neodmítejte tělesné vjemy a emoce, které se vám objevují. Nechte je, ať se ve vědomí plně rozvinou, bez vměšování vůle nebo zaměřenosti na nějaký cíl. Postupně se osvobodí potenciální energie, která je uvězněná ve svalovém napětí, tím se vyčerpá dynamika psychosomatické struktury a vrátí se základní stabilita. Takovéto pročišťování tělesného vnímání je velké umění. Vyžaduje to trpělivost, odhodlání a odvahu. V oblasti vnímání se to projeví pozvolným rozšiřováním těla do okolního prostoru, somatická struktura bude současně prostupována tímto prostorem. Prostor není prožíván jen jako pouhá absence objektů. Jakmile se pozornost osvobodí od vnímání, které ji udržuje v nevolnictví, rozpozná sebe samu jako samo-zářící prostor, který je pravou podstatou těla. V tom okamžiku dojde ke zrušení duality mezi tělem a prostorem. Tělo se rozšířilo do velikosti vesmíru a všechny hmatatelné i nehmatatelné věci jsou obsaženy v srdci. Nic není k tělu vnější. Všichni máme toto „tělo blaženosti“, toto „probuzené tělo“. Jsme celiství, žádná část nechybí. Stačí prozkoumat své království a vědomě se ho ujmout; nežijte dál v ubohé chatrči omezeného těla.

Ve chvílích ticha mívám kratičké záblesky této oblasti, pak odejdu do práce a ocitnu se v prostředí, které není ani královské, ani míruplné, a můj klid okamžitě zmizí. Jak si můžu svou vyrovnanost udržet natrvalo?

Ať ve vědomí vyvstává cokoliv, není to nic jiného než vědomí – vaši spolupracovníci, zákazníci i nadřízení, naprosto všechno, včetně domu i s nábytkem a vybavením. Nejprve to pochopíte intelektuálně, potom si ověříte, že to tak je. Přijde chvíle, kdy se už neztrácí důvěrné vyciťování tohoto laskavého prostoru, který je kolem vás; svůj domov nacházíte všude, dokonce i v přeplněné nádražní čekárně. Vypadnete z toho, jen když se zabýváte minulostí nebo budoucností. Nezůstávejte v této chatrči. Tahle nezměrnost na vás čeká právě tady, právě v téhle chvíli. Už jste se s touto současností obeznámili a jakmile jste jednou ochutnali harmonii, která spočívá pod projevením, dovolte, aby se ve vašem vstřícném uvědomování svobodně rozvíjelo vnímání vnějšího světa i pocitů vašeho těla - až do okamžiku, kdy se spontánně samo odhalí pozadí této hojnosti.

Toto převrácení perspektivy je analogické k tomu, co umožní znenadání rozpoznat v obraze stromu andělskou tvář – v jednom z těch obrazů z počátku dvanáctého století, které tak uchvacují děti. Nejprve vidíme jen strom, a pak – upozorněni titulkem pod obrazem, že je tam ukrytý anděl – začneme pečlivě pátrat v listoví, až nakonec uvidíme anděla, kterého jsme měli celou dobu přímo před očima. Důležité je vědět, že je tam anděl, kde je ukrytý, a zažít jednou proces, kdy strom postupně ztrácí svou podobu až do bodu, kdy se začnou ukazovat samotné křivky, z nichž se jeho tvar skládá, až se tyto linie přeuspořádají a svěří nám tajemství obrazu. Jakmile je jednou půda připravená, následné zvraty perspektivy jsou snadnější a snadnější, až nakonec vidíme anděla i strom takříkajíc současně. Obdobně to probíhá, když je znovu rozpoznána naše pravá podstata: stávající rozdíly mezi nevědomostí a probuzením postupně začínají být stále méně zřetelné, až ustoupí základní takovosti bytí.

Začínám si uvědomovat, jak jsem celá slepená s tělem, s tím, co vnímám, a s pocitem, že jsem samostatný jedinec.
Jak se ta slepenost projevuje?

Cítím se, jako kdybych byla zhypnotizovaná sama sebou, svou pýchou, svými emocemi, hlavně svým hněvem a neklidem v těle.

V pořádku. Jen co si začnete uvědomovat, že jste zhypnotizovaná, hypnóza ustane.

Jak to? Není mi to jasné.

Ptejte se sebe, kdo je zhypnotizovaný. Pátrejte hluboko. Kdo je to? Kde je? Dojdete k závěru, že žádnou takovou entitu není možné najít. Když prozkoumáte svou mysl i tělo, objevíte několik představ, se kterými se ztotožňujete, na příklad: „Jsem žena“, „Jsem lidská bytost“, „Jsem právnička“, atd. Můžete také rozpoznat určité pocity ve svém těle, určité oblasti, které jsou méně průzračné, hutnější, což rovněž zjistíte. Ale podíváte-li se blíž, začne být zřejmé, že nejste těmito pocity ve svém hrudníku, ani myšlenkou, že jste žena, protože myšlenky a pocity přicházejí a odcházejí, a to, čím doopravdy jste, je trvalé. A v této chvíli hypnóza skončí. Že se tyto myšlenky a pocity objevují, je menší problém než to, že se s nimi ztotožňujete. Jakmile si je začnete uvědomovat, oddělíte se od nich. Jste volná. V této svobodě se nenacházíte nikde. Je důležité zůstávat v této ne-lokalizaci, protože máme sklon rychle se znovu ztotožnit, jakmile jsme upustili od předchozího sebeztotožnění, stejně jako opice, která se nepustí, dokud se nechytí další větve.

Uvidíte, jak nádherné je žít v v této atmosféře, nepřipoutaná, bez ulpívání. Zpočátku se to zdá být trochu zvláštní, i když váš nový přístup nevytváří bariéry vůči ničemu. Můžete plně fungovat jako matka nebo jako právnička, cítit své tělo a tak dále. Být ničím, být prostorový, nikde, je velmi praktické. Značně to zjednoduší život. Nespokojte se s pouhým pochopením. Přeneste své pochopení do praxe. Zkuste být nikým. Pusťte se větví.

Není pak návrat do těla a do každodenního života obtížný?

Nikdy jste nebyla ve svém těle, takže otázka návratu do těla se vůbec neobjeví. Vaše tělo je ve vás. Vy nejste v něm. Vaše tělo se vám jeví jako série smyslových vjemů a představ. To se děje tak, že vy víte, že máte tělo, když ho cítíte, nebo o něm přemýšlíte. Tyto vjemy a myšlenky se objevují ve vás, v čisté vědomé pozornosti. Vy se neobjevujete v nich – na rozdíl od toho, co vás učili rodiče, učitelé, a téměř celá společnost, ve které žijete. V očividném protikladu k vaší faktické zkušenosti vás učili, že jste ve svém těle coby vědomí a že toto vědomí je funkcí, projevem mozku, orgánu vašeho těla. Navrhuji vám, abyste příliš nedůvěřovala tomuto vědění z druhé ruky a abyste si to ověřila sama svou vlastní, ničím neovlivněnou zkušeností. Vzpomínáte si, jak – když jste byla mladá – vám titíž lidé radili, čím dosáhnete štěstí – učte se pilně, najděte si dobrou práci, vdejte se za správného muže?

Tyhle recepty nefungují, jinak by jste tu nepokládala tyto otázky. Návody nefungují, protože vycházejí z mylného pohledu na skutečnost, z hlediska, které jsem vám doporučil zkoumat.

Sama si zjistěte, jestli se objevujete ve svém těle, v mysli, anebo jestli se naopak ony objevují ve vás. Je to obrat v pohledu, podobný jako při odhalení onoho anděla ve stromě. Třebaže se tato změna může zprvu jevit jako velmi malá, je revoluční a přináší důsledky, které přesahují naši představivost a jsou nezměrné. Pokud upřímně přijmete možnost, že onen strom může být ve skutečnosti andělem, anděl se vám objeví sám a váš život začne být kouzelný.

Můžete nám povědět něco o tom, jak intuitivně žít ze srdce?

Nebuďte osobou, nebuďte ničím. Potom, co jste pochopila, že nejste jedinec, žijete pravdu, která z toho vyplývá. Když vás už nezatěžuje představa nebo pocit, že jste osobou, ať už myslíte nebo nemyslíte, jednáte nebo nejednáte, žijete pravdu z plnosti srdce.

Jsem pak – pokud jde o to – ve správném vztahu k sobě a ke světu?

Ó ano. Jste ve správném vztahu, který je zahrnující. Svět – stejně jako vaše tělo a mysl – jsou ve vašem pravém já zahrnuty. Láska je zahrnutí. Pochopení je prostřední krok, ale konečným cílem, pravým středem je srdce.

Představuje srdce - v tom podobenství s opicí - ono místo, které se nachází mezi předchozí a následující větví?

Pokud ochotně pustíte větev, které se držíte, aniž byste se chytala další, pak padáte do srdce. Musíte přijmout umírání, dovolit všemu, co znáte, aby zmizelo – všechno, čemu jste se naučili, všechno, co máte, včetně svého života, nebo alespoň všechno, o čem si myslíte, že vaším životem momentálně je. To chce kuráž. Je to druh sebevraždy.

Je to vážně takové? Pamatujete si například chvíle, které předcházely vašemu prozření?

Ano.

Bylo to takové?

Ano.

Děkuji. Měl jste předtím nějakou představu, co se má stát?

Ano i ne. Ano, protože jsem cítil pobídku. Ne, protože až do této chvíle jsem znal jen relativní štěstí, relativní pravdu a relativní pochopení a nedokázal jsem si představit to absolutní, to nevýslovné. Já je za všemi koncepty, za všemi projekcemi. Proto také nedokážeme k tomu směřovat vlastními silami a musíme čekat, až nás to vybídne. Ale když nás to vybídne, musíme radostně a bez váhání souhlasit. A toto rozhodnutí je na nás, je to to jediné rozhodnutí, ve kterém skutečně máme svobodnou volbu.

Jedním z důvodů, proč to odsouvám a nejsem tomuto vyzvání přístupná, je strach, že se tím můj život radikálně změní.

Ó, ano. K tomu dojde.

I moje rodina se změní?

I vaše rodina. Změní se všechno.

Obávám se, že mě opustí určití lidé a nahradí je jiní.

Mohu vás ujistit, že ničeho nebudete litovat.

Existuje možnost být vybídnut a odmítnout to?

Ano, v tom máte svobodu.

Objeví se nová výzva?

Ano. Buďte připravená. Buďte dostupná. Jste dostupná, jakmile chápete, že pro to, abyste získala Vládu, nemůžete sama udělat nic. Jakmile vezmete na vědomí svou naprostou bezmoc, stanete se vyprázdněným prostorem. Stanete-li se prázdným prostorem, jste svatyní. Pak může vstoupit Moc, usednout na trůn a omilostňovat vás věčnou přítomností.
Uživatelský avatar
vostalpetr
 
Příspěvky: 5259
Registrován: úte 20. led 2009 13:57:12
Poděkoval: 98
Poděkováno: 666-krát v 510 příspěvcích

Re: Bez pozorování - UMOŽNĚNÍ

Příspěvekod vostalpetr » ned 16. bře 2014 17:16:55

Přítomnost Tady (a Ted)

Základ roste sám od sebe - Brian Lake

Zkus si jeden den všímat prostoru okolo "sebe" a v "tobě". Dívej se a všímej si prostoru, skrz který chodí naše těla. Poslouchej prostor mezi zvuky, které slyšíme.

KdYž Vám bude někdy připadat, že je někde nějaky zádrhel nebo problém, nevěřte tomu:) nevěřte všem těm blábolům které se objevují a tváří se jako něco podstatneho..problémy a trápení a divné nálady pochodují občas důležitě okolo a tváří se drsně a smrtelně vážně:) ale nebojte se jim vysmát:))

Život je zajímavá věc a stojí za to ho trošku prozkoumat. Ale ne skrze mysl! Myslím tím podívat se na něj opravdu bezprostředně čili bez prostředníka — bez mysli. Prostě se dívat a uvidíte věci. Uvidíte barvy a tvary. Ano ale ty barvy a tvary nejsou někde "venku" někde "jinde" - jsou prostě tam kde jste právě vy. Nemusíte nic dělat pro to aby tu byly. Děje se to samo. A i vidění se děje samo. No koneckonců pak zjistíte že vše se děje samo:)) Ale zpět k barvám a tvarům...stejně bezusilovně a okamžitě znáte význam všech těch obrázků, všech těch kombinací tvarů a barev..význam ač sám neviděn jako něco vnějšího nebo jako objekt, je znán a je zde a dává tomu všemu smysl. A vy nemusíte dělat vůbec nic. Prostě jen bezusilovně umožňujete všemu aby to zde bylo. Brian Lake tomu říká Čistý Živoucí Prostor. A't se vám to zdá pravděpodobné nebo ne, vy sami jste tento Živý Prostor.

No je to holt velká šaráda a habaďůra, tak se tím moc netrapte a buďte šťastní, máte přirozené právo tomu všemu nevěřit ani za mák, to vám říkám:)))

Hezký den. Guarada.
Uživatelský avatar
vostalpetr
 
Příspěvky: 5259
Registrován: úte 20. led 2009 13:57:12
Poděkoval: 98
Poděkováno: 666-krát v 510 příspěvcích

Re: Bez pozorování - UMOŽNĚNÍ

Příspěvekod vostalpetr » ned 16. bře 2014 17:21:03

Přítomnost Tady (a Ted)



"Po nespočet věků se vědomí nikdy nezměnilo. Nikdy nežilo ani neumřelo, nepřišlo ani neodešlo, nic nezískalo ani nic neztratilo. Není čiré ani zakalené, dobré ani zlé, minulé ani budoucí, pravé ani falešné, mužského ani ženského principu. Není určeno výhradně mnichům ani laikům, starým ani mladým, mistrům ani idiotům, osvíceným ani neosvíceným. Není podřízeno příčinou a následkem a nebojuje o osvo...bození.



Podobně jako prostor, i ono nemá formu.



Nemůžeš je vlastnit a nemůžeš je ztratit. Hory, řeky či skály mu nepřekáží.
Ale toto vědomí je nepopsatelné a je obtížné ho zakusit. Nejedná se o vědomí smyslového vnímání. Kolik lidí se pokusilo hledat toto vědomí, třebaže je to právě toto vědomí, jež už dalo život jejich tělům. Toto vědomí je jimi samotnými, avšak oni si to neuvědomují."

- Bódhidharma -
Uživatelský avatar
vostalpetr
 
Příspěvky: 5259
Registrován: úte 20. led 2009 13:57:12
Poděkoval: 98
Poděkováno: 666-krát v 510 příspěvcích

Re: Bez pozorování - UMOŽNĚNÍ

Příspěvekod vostalpetr » ned 16. bře 2014 18:49:07

Když nevyžadujete nic od světa ani od Boha,

když nic nechcete, nic nehledáte, nic neočekáváte,

objeví se náhle Svrchovaný stav, zcela neočekáván, nezván.
Uživatelský avatar
vostalpetr
 
Příspěvky: 5259
Registrován: úte 20. led 2009 13:57:12
Poděkoval: 98
Poděkováno: 666-krát v 510 příspěvcích

Re: Bez pozorování - UMOŽNĚNÍ

Příspěvekod vostalpetr » ned 16. bře 2014 18:50:07

Tazatel: Hluboký spánek je stav nevědění. Absolutno je za poznáním sebe sama a za stavem nevědí. Nerozumím tomu.

Maharadž: Začněte s tímto, narodí se dítě: toto dítě nezná samo sebe, dochází k pocitu hladu a žízně atd. Toto jsou fyzické záležitosti (věci týkající se těla), jež jsou spojeny se životem, ale uvnitř se však nevyvinulo poznání sebe sama, nebo zatím ještě nedozrálo. Po jednom či dvou letech začne dítě poznávat samo sebe, matku atd. V momentu co si dítě uvědomí samo sebe, začíná si uvědomovat vše okolo.

Před tím tu byla nevědomost, třebaže je to nevědění, nevědomost to je. Poté dítě získá poznání Já jsem: neví kým je, ale ví, že je něčím. Později začne dítě shromažďovat koncepty a představy o sobě samém, jimiž jej zásobují všichni okolo něj (rodiče, učitelé ve škole, přátelé, atd.) Na základě toho si začne vytvářet představu o sobě a o druhých.

Mysl se vyvinula. V průběhu dne dochází ke stavům hlubokého spánku a bdění. V bdělém stavu nebo ve stavu snění, jste si vědomi světa spolu s nahromaděnými koncepty a poté upadnete do hlubokého spánku. Teď, čistě technicky, můžete nazývat hluboký spánek stavem nevědění. Toto ale není ten stejný stav nevědění, za nímž se nachází Absolutno.

Vraťme se ještě jednou k narozenému dítěti. Nejprve je tu nevědomost, poté poznání sebe sama, následuje shromažďování konceptů, které vyvrcholí v setkání se s Guruem. Guru vám řekne: "Odhoďte všechny koncepty, a buďte sami sebou." Když jste, tak prostě jen buďte. To je první krok - přebývat ve vědomí, ve kterém jste, beze slov - to je čiré poznání. Když začalo dítě poznávat samo sebe, šlo tam také o poznání - ale to bylo obecné poznávání, což je stejné u všech lidských bytostí. Z čirého poznání se nyní stává duchovní poznání. Hledající, který pochopí to, co mu Guru sdělil, odhodí všechny koncepty, což je první krok, následuje spočívání a prohlubování v Já jsem, v čirém bytí.
Základem všeho je znalost Já jsem, beze slov. Po uvědomění si poznání sebe sama dochází k uvědomění si světa. Nyní, když se hledající noří do meditace, toto poznání sebe sama přechází do stavu nevědění (zapomnění sebe sama). Toto je ten nejvyšší stav v posloupnosti, kdy je tu aspekt těla, protože toto poznání sebe sama a stav nevědění jsou aspekty těla, a tělo znamená vědomí a v oblasti vědomí existují i tyto dva stavy. (poznání sebe sama a nevědění)

Absolutno transcenduje stav poznání sebe sama i stav nevědění. Proto, stav nevědění je nejvyšším stavem v duchovní posloupnosti, ale cílem je transcedence obou těchto stavů.


Tazatel: Myslel jsem si, že stav nevědění je Absolutno.

Maharadž: Poznání sebe sama a stav nevědění jsou jen vyjádřením tělesného vědomí. Když je tento potravinový nástroj, tělo, spolu s vědomím v konečné fázi transcendován - to, co zůstává, je Absolutno.

Je tu světlo, je tu tma, ale co je pozadí? Prostor. Prostor, který tu je, není světlý ani tmavý, prostě je. Na to, abyste spočívali v prostoru, musíte nejprve transcendovat světlo a tmu. Když dojdete do tohoto stavu, pozorujete vědění i nevědomí. To se nazývá přirozené samádhi, nebo sahadža samádhi.
Uživatelský avatar
vostalpetr
 
Příspěvky: 5259
Registrován: úte 20. led 2009 13:57:12
Poděkoval: 98
Poděkováno: 666-krát v 510 příspěvcích

Re: Bez pozorování - UMOŽNĚNÍ

Příspěvekod vostalpetr » ned 16. bře 2014 18:55:15

V náuke dzogčhenu je veľa rôznych typov meditácie a veľa spôsobov presnejšieho pochopenia, ako to urobiť, ale základný princíp je o uvoľnení.
Skrz uvoľnenie začíname oddeľovať rozličné aspekty mysli. Nie sú rozličnými vecami. Naša myseľ nie je ako kus chleba, ktorý môžete rezať na plátky. Skôr sú tu vzájomne závislé aspekty.




POKUD ZŮSTANETE V PŘIROZENÉM STAVU RELAXOVANÉ MYSLI I TĚLA,
DOJDE SAMOVOLNĚ A SPONTÁNNĚ K PROCESU JENŽ POPISUJE DZOGČHEN

DZOGČHEN JE OVŠEM NÁVOD,
KTERÝ VYCHÁZÍ Z PŘIROZENÉHO PRŮBĚHU RELAXACE,
NENÍ TŘEBA TO PRAKTIKOVAT, NASTANE TO SAMO O SOBĚ









Obrázek

Pohoda a uvolnění (stav RELAXACE bez tužeb a vůle) = UMOŽNĚNÍ
Uživatelský avatar
vostalpetr
 
Příspěvky: 5259
Registrován: úte 20. led 2009 13:57:12
Poděkoval: 98
Poděkováno: 666-krát v 510 příspěvcích


Zpět na Meditace

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 návštevníků

cron