Titulky k youtube videím

Doporučuji! O zákon přitažlivosti a o tom, jak být nepodmíněně šťastný

Re: Titulky k youtube videím

Příspěvekod Petr » čtv 01. črc 2010 12:36:06

tak to je pro me vyzva... :? pokusim se nejak nashromazdit, co najdu a dam to pak sem. :writting2:
Uživatelský avatar
Petr
Administrátor
 
Příspěvky: 2826
Registrován: čtv 08. kvě 2008 21:17:44
Bydliště: Brno / Praha
Poděkoval: 587
Poděkováno: 1276-krát v 712 příspěvcích

Re: Titulky k youtube videím

Příspěvekod Honza P. » sob 03. črc 2010 14:14:55

No hlavně bych potřeboval o titulkovat videa o které jsem už zde ve fóru psal. Jedná se o to interview s Esther Hicks, má to devět částí. A v USA to vyšlo na DVD. To by bylo pro mne moc potěšující zpráva, kdyby se ta videa otitulkovala. :ahoj:
„Na životě je nejkrásnější to že žijeme.“
Omlouvám se, Prosím odpusť mi, Miluji tě, Děkuji
„Jsme Michelangelem vlastního života. A David, kterého tesáme, jsme my sami.“
„Stáváme se tím, na co myslíme“
Uživatelský avatar
Honza P.
 
Příspěvky: 12
Registrován: úte 25. kvě 2010 19:23:28
Poděkoval: 0
Poděkováno: 4-krát v 3 příspěvcích

Re: Titulky k youtube videím

Příspěvekod Petr » ned 04. črc 2010 9:49:18

tak titulky mas v poste ;)
Uživatelský avatar
Petr
Administrátor
 
Příspěvky: 2826
Registrován: čtv 08. kvě 2008 21:17:44
Bydliště: Brno / Praha
Poděkoval: 587
Poděkováno: 1276-krát v 712 příspěvcích

Re: Titulky k youtube videím

Příspěvekod Petr » ned 04. črc 2010 10:05:19

Honza P. píše:No hlavně bych potřeboval o titulkovat videa o které jsem už zde ve fóru psal. Jedná se o to interview s Esther Hicks, má to devět částí. A v USA to vyšlo na DVD. To by bylo pro mne moc potěšující zpráva, kdyby se ta videa otitulkovala. :ahoj:

ted jsem prohledaval tve prispevky, a nejak jsem to nenasel.... :donknow: ale myslim, ze jsi asi myslel The Secret behind the secret. Z toho jsou tady na inspiruj prelozeny dva uryvky:
viewtopic.php?f=42&t=81
viewtopic.php?f=42&t=99

Jinak, co si ted vzpominam, tak ten uvod, kde mluvi ciste Jerry a Esther bez Abrahama, tak je hodne podobny tomu co maji v predmluve, nebo v prvni kapitole knih, ktere tu vysly.

No a s preklady titulku na vyzadani je trochu potiz, protoze ja vetsinou vazne prekladam jen to, co me momentalne zaujme :obed:, a preklady na vyzadani vylozene nedelam (leda kdyby se to prolnulo s tim, ze me to hodne zaujme :D).
Slo by to jedine zadat nekomu, kdo se tim zivi...ale chtelo by se to s nim domluvit na dobre cene a jestli je ochoten za to nekdo z nas priplatit.
Uživatelský avatar
Petr
Administrátor
 
Příspěvky: 2826
Registrován: čtv 08. kvě 2008 21:17:44
Bydliště: Brno / Praha
Poděkoval: 587
Poděkováno: 1276-krát v 712 příspěvcích

Následující uživatelé by rádi poděkovali uživateli Petr za tento příspěvek:
saaskia

Pain arthritis in her hip – bolestivá artritida v kyčli

Příspěvekod Mykelo » sob 15. pro 2012 22:47:53

originál zde:
http://www.youtube.com/watch?v=OkRuHnH6dag

překlad zde:

Žena: Dobrý den. Už pracuju několik měsíců s "kalendářem záměrů" a jsem opravdu ohromená.
Má otázka je: teď pracuji s částí "uvolnění se namísto odporování". Uvolnění se do toho, co chceme, a vnímání myšlenek vibračně. Je to myšlení těch myšlenek, co způsobuje tu vibrační harmonii?

Abraham: No jo, je. Protože ať myslíš na cokoli - jinak řečeno soustřeďuješ se na to, koncentruješ, představuješ si, dáváš něčemu pozornost, používáš, vzpomínáš - jinými slovy, cokoli co reprezentuje soustředění aktivuje vibrace. A tak, jak aktivuješ vibrace, tak jako odezva přijdou pocity. A proč to je? Proč se můžeš podívat na něco v sobě teď a tím generovat pocit - buď radosti nebo agónie nebo něco mezi tím? Ten důvod je, protože tu je proud, který stále přichází k tobě nebo skrz tebe, který je tvým "zdrojem". Když se na něco soustředíš teď, tak vytvoříš vibrační harmonii nebo disharmonii mezi vibracemi tvého zdroje a tebou. Pro představu pro hudebně znalé: Je to něco jako když zahraješ notu, která je v harmonii nebo která je stejná - ty tak nějak splynou. Nebo notu, která je mimo harmonii. Takže emoce, ktrou cítíš, je o harmonii tebe s tvou duší, zdrojem - s tvou vnitřní bytostí. Takže: mysli a ciť, mysli a ciť. Ale: Mylslím, že se dostáváme k něčemu důležitému, kam se chceme dostat. A to je: Když se staráš převážně o to, jak se cítíš, tak jsi spíš veden k tomu myslet způsobem "bez odporování". Kupříkladu: Ester ráda sleduje politické debaty v TV. Protože ji intelektuálně stimulují. A ona ráda slyší věci, se kterými souhlasí. A taky se ráda "hádá" o věcech, se kterými nesouhlasí. Tj.má ráda stimulaci. Ale musím říct, že nevěřím, že sledování těchto debat v ní vyvolává dobré pocity. Takže ona si vybírá něco, co je zajímavé, fascinující více než co přináší dobré pocity. Já bych to sám nikdy nedělal. To neznamená, že to musí být buď a nebo. Určitě může být něco zajímavého a dobrého zároveň, když k tomu přistoupíš ze správného úhlu pohledu. Jinak řečeno: Ona může začít sledovat ty debaty, aby získala dobré pocity z toho sledování, ale věci v těch debatách se odvíjejí moc rychle. Jinak řečeno: je tu moc věcí, které jsou při tom v ní aktivovány, nad kterými ona pak nemá kontrolu, takže to je pro ni taková "horská dráha", víte. Když se rozhodneš, že není nic důležitějšího než cíti se dobře, tak věřím tomu, že začneš vést své myšlenky těmi směry, které spíše směřují k dobrým pocitům. Jinými slovy: je to jako sledování filmu. Ona dobře ví, že chce sledovat film, který ji povzbudí a ne který ji vyděsí. Takže ona je velmi pečlivá při výběru filmů, které bude sledovat. A já chci, aby ona a i vy všichni jste byli pečlivý ohledně reality, kterou sledujete. Protože realita, kterou vy sledujete, je vlastně film, který vytvořil někdo jiný. Všechno, co prožívají ostatní, je tak fiktivní, jako film, na který se díváte, protože to není reálné v tom smyslu, že by to mělo sílu skočit do vaší vlastní zkušenosti. Vy jdete třeba do kina - vidíte něco děsivého a tak řeknete svému dítěti "Neboj broučku, to není opravdové". A my vám chceme říct, že někdo může vidět třeba někoho s rakovinou, a vy mu můžete říct zrovna tak to samé "Neboj broučku, to není opravdové", protože to bylo vytvořeno vibracemi té osoby a nemá to vlastní život a sílu, aby to mohlo skočit do vašich životních zkušeností. Bylo to pochopitelné? Jo. Je to silné. Lidé řeknou: Abrahame - to je realita, pravda, fakt a proto bych tomu měl věnovat svou pozornost. A já říkám: slyšeli ste, co jste právě řekli? Řekli ste: "Někdo jiný dal pozornost něčemu, co nechtěl, a to dostatečně dlouho, aby aktivoval vibrace, a dostatečně dlouho, aby se ty vibrace stali dominantními. A dostatečně dlouho, že se to stalo jeho životní zkušeností. A protože to udělal on, tak bych to já měl udělat taky." A já říkám: takhle bych neuvažoval.

Ž: Dobře. Pracovala sem s fyzickým stavem - bolestí kloubů, artritidou. Poslouchala sem kazetu o zdraví..zapomněla sem jméno té kazety, kterou sem hodně poslouchala. Myslím, že se cítím lépe a věřím tomu, že není absolutně nic, co bych nemohla mít, dělat nebo být.

A: A to je pravda. Něco vám tady sdělím. Tohle je teď perfektní příklad k pochopení rozdílu mezi "cestou akce" a "cestou emocí". A myslím tím tohle: Řekněme, že vaše tělo nějak bolí. Můžete oddělit ve vaší mysli pocit fyzického nepohodlí a emocionální odezvu na to? Myslím tím tohle: Mohly by vaše klouby bolet za vibrací naděje a mohly by vaše klouby bolet za vibrací strachu? Nebo takhle: Když vás klouby bolí a vy máte naději, tak vaše vybrace dovolují tělu se změnit. Ale když vás bolí klouby a vy jste ustrašení, tak jdete opačným směrem. To je to, proč se nemoci vždy zhorší právě po stanovení diagnózy. Protože vy vždycky emocionálně klesnete po diagnóze. Ledaže by s diagnózou přišel zároveň lék. Jinak řečeno: Máte tenhle problém, ale tady tenhle lék to vyřeší. Poté emocionálně neklesnete. Ale když vás někdo označí, že máte nemoc, na kterou není účinný lék, pak se vaše "emocionální cesta" nasměruje špatným směrem. A to je proč nemoci v té chvíli naberou rychlý spád. Takže: "Moje tělo bolí, ale já mám naději." "Moje tělo bolí, ale já mám strach." PROCIŤTE SI TO.. Při vaší naději to tolik nebolí, skoro okamžitě. Při naději se rozptýlíte. Při strachu se bolest stává větší a větší a větší. Vyzkoušejte si to na sobě při nejbližší bolesti hlavy nebo zad nebo při jakémkoli fyzickém vjemu. Prožijte si ty pocity a všimněte si rozdílu. Měli ste někdy nějakou obtěžující myšlenku, která ve vás vyvolala strach, paniku nebo naštvání? A shledali ste se z toho zpocení, museli ste si sundat svetr? Vaše tělo jednoduše reaguje na vaše emoce. A reaguje ihned. To je proč se třeba díváte na napínavý film a vaše srdce začne pořádně bouchat. To je protože jste rozjeli emoce a tělo na ně hned reaguje. Já bych tolik chtěl, abyste pochopili, že vaše tělo je první v řadě, co reaguje na emoce, které máte. A skoro nikdo není ochoten uznat tuto "emocionální cestu". Většina lidí říká: Ohó, já se vydám tou správnou "emocionální cestou", až se změní podmínky. A já říkám: to je moc pozdě. Nebo mnohem těžší. Fakt mnohem těžší.
Dobrá.

Ž: Děkuji.

A: Ano, samozřejmě.
Uživatelský avatar
Mykelo
 
Příspěvky: 2
Registrován: sob 15. pro 2012 22:28:58
Poděkoval: 0
Poděkováno: 1-krát v 1 příspěvku

Stage 4 cancer – rakovina 4. stupně

Příspěvekod Mykelo » sob 15. pro 2012 22:49:05

originál zde:
http://www.youtube.com/watch?v=3gD3_PaQ77E

překlad zde:
Muž: Dobrý den. Cítím se trochu rozpolcený. Vy jste často říkával, že když necítíme něco, co bychom měli, tak ať si neděláme starosti - ono se to zvětší (do té míry, že to pak jistojistě pocítíme). A pak na druhou stranu říkáte ten příběh o parašutistovi, který skočí z letadla a zapomene si padák a tak vám volá o pomoc mobilem: "Co mám dělat??" a vy na to: "Nedělej si starosti - brzy to skončí." A..já se cítím občas jako ten parašutista, protože jsem vytvořil něco..zmanifestoval jsem nějaké události v mém životě od června, což byla jedna zdravotní krize za druhou. A k tomu před 3 týdny jsme byl diagnostikován rakovinou 4.stupně. A..víte..nejsou to dobré vyhlídky. A na druhou stranu - co se pamatuji, tak jsem se nikdy necítil šťastnější, jak teď po té diagnóze. Tím myslím, jakože cítím naději, cítím se pozitivně..
Abraham: ..a zaměřený.
M: A zaměřený.
A: To je něco, co funguje u většiny z vás. Ujasnění si, co chcete. Nějak se do zaměření dává víc vciťování se. Takže, když se zaměříš/soustředíš, tak se cítíš lépe než kdy jindy, protože tam pak prochází víc energie než kdy jindy. Ale když ztratíš své zaměření, tak se cítíš hůř. Což je takový nějaký pocit, jako když padáte z letadla bez padáku.
M: Takže má otázka je: Jak získám zase zpět to zaměření po tom, co mi v červnu prasklo slepé střevo? Jak se dostanu zpět k té pozornosti? Jakou radu bys mi dal, abych se zas mohl soustředit?
A: Tady jde o tohle. Myslím si, že jsi zaměřený. Tvá pozornost je tady. Tak a teď, co chceš udělat..- máme tu opravdu výhodu té očividné, zřejmé manifastace. Když se něco manifestuje - a říkejme tomu tak, jak to je - neříkejme tomu hrozná, štrašná rakovina. Říkejme tomu rakovinný indikátor vibrací. Vibrační indikace. Takže, když se na chvíli zastavíš a zamyslíš se nad tím, jak tu indikaci vnímáš, prožíváš, a pak se zeptáš sám sebe: "ve kterých oblastech, situacích mého života cítím stejné emoce?" A bude jich mnoho. Jinak řečeno: vibrace pokračují a pokračují, a emoce na ně odpovídají a odpovídají, a ty je všechny ignoruješ a ignoruješ, a pak se to manifestuje. Ale to, jak prožíváme samotnou manifestaci a jak prožíváme vznik té manifestace, je stejné. Takže, když už se jednou manifestace projevila a ty ses zastavil a identifikoval jsi to, jak se díky té manifestaci cítíš, pak jsi schopný se podívat na své každodenní myšlení a identifikovat to: "Ano, cítil sem se tak při téhle myšlence a při téhle, a při tamté myšlence taky." Pak si uvědomíš, že se můžeš tak dostat ke kořeni problému, kterým je myšlenka, která je toho příčinou. A tu myšlenku změníš a indikátor se bude muset změnit taky. Když to vidíš jako indikaci něčeho, co nemůže být změněno, tak to všechno ti dosvědčuje, že to nemůže být změněno. A tady s tím zásadně nesouhlasím. S doktory, kteří prohlašují cokoli za nezměnitelné, nevyléčitelné. Protože to je ignorance tohle říkat. Oni vůbec nechápou vibrace ani vibrační indikace ani sílu zaměřené mysli a vůbec nevěnují pozornost té široké škále situací, které vytváří ty následky. Jinak řečeno: Je tu spousty možností, protože je tu spousty směrů, kam můžeme zaměřit mysl. Takže si s tím můžeš vyhrát, jakkoli budeš chtít. Opravdu.
Tak tedy, jak prožíváš - jak cítíš tu diagnózu? Neprocházej ten řetězec událostí do minulosti, protože kde jsi teď, tak tam teď jsi. Takže, jak prožíváš tenhle manifestační indikátor? Jaké emoce v souvislosti s tím máš?
M: Ehm. Právě teď cítím velkou naději, protože se cítím koncentrovaný/zaměřený..
A: Ano, cítíš, protože já to z tebe cítím. Zeptejme se více efektivněji. Co byla ta první reakce, kterou jsi měl hned po diagnóze? Jaké to byly emoce?
M: Moje enegrie se změnila.
A: Uvědomění. Ale co bylo před tím?
M: No, cítil sem, jako bych věděl, že něco přichází. Bylo to něco jako..
A: Souhlasím. Ale ještě před tím. Jinými slovy: cítím z tebe, že se vyhábáš pozorností tomu, jak si se během toho cítil. A ty nejsi stále ochotný si přiznat, jak jsi se cítil, když se tu objevil ten indikátor. To se nám tu pořád opakuje. Tedy: Jak tě ta diagnóza zasáhla? Jaký to byl pocit?
M: No upřímně.., když sem to slyšel, tak sem se cítil trochu ochromený, necítil sem se vystrašený. Ahm..
A: Takže říkáš, že jsi nebyl překvapený.(M: Nebyl) Cítil jsi zadostiučinění? Potvrdilo to něco, co jsi čekal? Ne - to asi není to správné vyjádření.. Cítil jsi zklamání? Zklamal jsi se tím, že jsi nevytvořil něco lepšího?
M: Ne. Ale cítil sem to jako indikátor mně samotného, jak se nepohybuju životem vpřed v určité úrovni.
A: Tak ty jsi přeskočil k termínu indikace. Tedy pro tebe více než hrůzná diagnóza, která vyvolává strach o život, jsi to vzal jako indikátor neefektivní tvorby v životě.
M: Ano. A také jako indikátor nevěnování se radostným věcem mého života.
A: Ty jsi teď přeskočil celou fázi, ale to je vpořádku. Jinak řečeno: Skočil jsi přímo do toho, co ten indikátor znamená. Takže teď s tím můžeš něco udělat, že? Jinak řečeno: to je důvod, proč to už teď řešíš. Ty jsi se už stal orientovaným na řešení. (M: Ano) Ty jsi si už definoval, co chceš..vyčistit. A teď - když tady hovoříme o vyčištění, tak tím nemyslíme jít do minulosti a osekat to, co bylo špatný, nebo dokonce to odstranit z tvých vibrací. Myslíme tím zaměřit se efektivněji. Jaké věci ses tedy rozhodl udělat? Na co se hodláš více soustředit – více radostněji?
M: No - na můj vztah k rodině. Už sem to vlastně začal dělat. Dokonce den před tou mou diagnózou má nejmladší dcera Taťána si mě vzala stranou, abychom si promluvili. A řekla mi, že si dělá starosti, protože mě neviděla už dlouho šťastného. Já sem tehdy nebyl ve své kůži, tak nějak sem se ztratil sám sobě, jak sem byl bez radosti. A ona to poznala. Je jí 14 let. A já sem si uvědomil, že má pravdu.
A: Jak v sobě vzbuzuješ více radosti? Jak tě vidím tady na našem semináři, tak jsi klidný, tichý, ne moc vzrušený ani nadšený z věcí, ze kterých by většina lidí měla silný emoce. Tedy: mohl by jsi říci, že jsi časem v životě záměrně utlumil své emocionální reakce ? Řekli by lidé, kteří tě již nějakou dobu znají, že jsi v životě mírný až poddajný nebo spíš živý?
M: Nevím.. To je dobrá otázka.
A: Co myslíš?
M: Klidný.Řekli by, že sem klidný.
A: Co si myslíš, že je příčinou toho, že se energie pohybuje rychleji? Jinak řečeno: Když někdo řekne, že je zaseklý, tak bychom to znázornili na: "Já chci, ale...já chci, ale... tohle ano, ale tohle ne.. výhody, nevýhody.." Jinak řečeno: Zaseklý znamená být velmi objektivní a přemýšlet o všech možných možnostech. A dokonce když se energie chce už rozhýbat, tak ji nenechá dostat se moc daleko ještě před tím, než ji zkontroluje. To je "klid". A pak je tu toto: "Vím, co fakt nechci. A pak vím, co fakt chci." Toto je být chvíli "nahoře" a chvíli "dole". Člověk je jakoby na horské dráze. Byl jsi v tvém dětství blízko někoho, kdo byl chvíli nahoře, chvíli dole?
M: Ano
A: A rozčilovali tě tyhle výkyvy natolik, že ses rozhodl být sám jiný?
M: Asi ano.
A: A rozhodl ses pak sám být vyrovnaný? A ať si cítil cokoli, tak ses rozhodl to neukazovat, abys to nenaštvalo nikoho jiného?
M: No, nevím, jestli to bylo vědomě.. Mohlo to tak být..
A: Je to tak. A není zajímavé, že tvá 14letá citlivá dcera, která je v přirozené harmonii, přesto, žes jí nechtěl ukázat žádné emoce, které by ji naštvali, tak je naštvaná, protože..protože - a to stojí teď za zmínku: Na druhé straně "vím, co nechci" je "já jím, co chci!" Jinak řečeno, je tu mnoho života, který je třeba žít v tomto vibračním rozsahu, že? (M: Ano) A když to všechno dáš jakoby pod pokličku tak, že vibruješ takto omezeně, tak to může někdy udusit to, co se opravdu odehrává v tobě. A myslím si, že - teď to asi bude znít divně, trochu mimo: Někdy se mluví o lidech, kteří mají rozštěpenou osobnost, kteří si myslí, že mají 2., 3., 4. osobnost. A já říkám, že to je vedlejší produkt snahy o kontrolu. A ty síly uvnitř člověka to stejně nějak dostanou ven a vyjádří. Ale co může znít divně je, že tohle se děje právě tady. Jinak řečeno: I když jsi skvěle potlačil jakékoli "zčeření" svého vibračního pole, tvé tělo vyjadřuje tyto zčeření a to i přesto, že jsi nechtěl to zčeření uznat. To dělá tvůj případ perfektním příkladem toho, že když uznáš, jak sme slyšeli, že když máš emoce a nejsi si jich vědom, takže to neuvolníš, neuvolníš ten odpor, tak ten odpor naroste. Takže teď jsi došel k jasnému uvědomění. Naše debata opravdu pomohla si to ujasnit. Pojďme se podívat na podstatu toho, o čem tu debatujeme. Takže ty bys teď mohl říct, že chápeš, že jsi v sobě rozpoznal vibrace odporu, které jsi předtím neviděl a nezklidnil, které jsou evidentně tu, protože manifestace indikuje, že jsou tu. A tedy teď si to uvědomuješ a jsi více vnímavější díky tomu všemu. Budeš tedy věnovat více pozornosti, jak prožíváš své myšlenky, a to každý den, v každý moment. A zklidníš je, když se vynoří. A máš na to spoustu času. Důvod, proč se cítíš v klidu, je, protože nejsi v riskantní situaci. Důvod, proč se cítíš v klidu, je, protože tohle je příležitost pro tebe si přijít na to, co ten vibrační mix mezi tebou a "tebou" opravdu je. Považuješ se za učitele?
M: Někdy ano.
A: Já to z tebe cítím. A někdy..chci teď říct tady té místnosti plné učitelů..myslíte to velice dobře a staráte se tolik o ostatní, ale často si nepřiznáte svou vibrační disharmonii kvůli strachu, co by si o tom někdy mysleli ostatní. A to je vskutku opak toho, co byste chtěli učit. Vy chcete být opravdoví. Ty chceš být opravdoví - to je to, co ti říkala tvá dcera: "Chci, abys byl opravdoví, pravdiví, chci cítit tvou radost a nevadí mi ale taky poznat tvou naštvanost. Jen buď pravdivý. Nehromaď to v sobě, nepředstírej, že to neexistuje." Nech své emoce, aby tě vedli vibračně. Jsi s tím spokojený?
M: Ano.
A: Nedělej si s tím starost, nebude to pro tebe těžké. A prosím ostatní tady, kohokoli kdo tě zná, aby ti dělali tolik problémů, kolik jen bude možné.
M: Děkuji.
Uživatelský avatar
Mykelo
 
Příspěvky: 2
Registrován: sob 15. pro 2012 22:28:58
Poděkoval: 0
Poděkováno: 1-krát v 1 příspěvku

Následující uživatelé by rádi poděkovali uživateli Mykelo za tento příspěvek:
Motýlek


Zpět na Abraham-Hicks - Abrahamovo učení

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 návštevníků