Abrahama se na AH již několikrát ptali, a odpověď byla vždy ve smyslu, že tito lidé nikdy nikdy nikdy necítili tu čistou radost, když něco takového činili... + navíc vysvětloval, že to nebylo vůbec o těchto jednotlivcích, ti byli pouze prostředky, k převažujícím vibracím ve společnosti...nedávno jsem dával do výroků v angličtině něco o tom, že myslet si že válka je výmysl, několika mocných lidí je nesmysl.. že kdyby války nebyly uspokojivé pro masy lidí, nenaplňovaly jejich žádání v určitém směru, tak by nikdy nebyly - k tomu je také dobré přihlednout
.
Neurověda podrobně zmapovala oblasti mozku, které produkují emoce, popisuje fyziologické cesty emocí a způsob, jakým se v mozku ukládají a znovu aktivují. Emoce lidí vznikají stejně jako u ostatních savců na základě jejich předchozích zkušeností s okolím. Jsou uložené v dolní části mozku v limbickém systému a aktivují se jakoukoliv zkušeností, která má třeba i malou podobnost s tím, co jsme už prožili. Jsou tedy důsledkem minulosti. Převážná většina emocí slouží k zajištění přežití a k sebeobraně. Je dobré naučit se rozpoznávat svoje emoce a tím zmenšovat jejich vliv na naše myšlení. Pak člověk přestává být pod vlivem minulosti a má šanci víc vnímat intuitivní vnitřní vedení, které bývá většinou emocemi překryté.
....................................................................................................................................................................
Děkuji vám oběma za odpovědi a zkusím na to navázat:
Já bohužel nemohu souhlasit s hodnocením AH že by zde nebyla nějaká čistá radost, nikoli proto, že bych byl jeho příznivcem,
ale mám své vlastní zkušenosti i skušenosti s druhými. Podle mě jen málokterý člověk může zažívat tak silné emoce, jako FANATIK,
A JE JEDNO JESTLI JDE O NÁBOŽENSKÉHO ČI POLITICKÉHO FANATIKA, NEBO FANATICKÉHO STAVITELE LODÍ V LÁHVI...
Je tady tvorba, obrovské zanícení pro danou věc, velká láska a oddanost té věci...
Já sám v podstatě říkám to samé co Abraham, že radost je známkou toho, že jsme v souladu se zdrojem
(tedy říkám to jinými slovy, tedy dělejte to, co vás baví a naplnuje, protože to je to nejlepší, což není vůbec žádná vysoká filozofie, ale tohle ví každej člověk)
Nisargadatta Maharadž na otázku co je známkou duchovního pokroku (tedy co je známkou souladu se zdrojem) říká:
Uvolněnost, radostivost a dostatek energie uvnitř i navenek....
(a kdybychom to řekli jen takto, a takto mi přijde, že to říká Abraham, tak by každej zapálenej fanatik byl na nejvyšší příčce duchovnosti)
ale Maharadž pokračuje:
a paradoxně známkou duchovního pokroku je nezájem o duchovní pokrok...
A PARADOXNĚ ZNÁMKOU DUCHOVNÍHO POKROKU JE NEZÁJEM O DUCHOVNÍ POKROK...
a to je ta kvalita, nebo ten rozdíl mezi fanatikem a obyčejným člověk na straně jedné a duchovním člověkem na straně druhé
a v podstatě to lze nazvat BEZPŘÍČINNÁ RADOSTIVOST
TEDY RADOST KTERÁ SE NEVÁŽE ANI K NAŠÍ OSOBĚ A ANI K NAŠEMU ÚSILÍ A ANI K NAŠEMU CÍLI...
V jednom videu s Abrahamam se jeden muž ptá, co má dělat, že jeho práce jej baví a uspokujuje a naplnuje,
a Abraham mu odpovídá, že on je (abrahama) nepotřebuje, že nepotřebuje nějaký návod, protože je to s ním v pořádku.
No kdyby to s tím chlapíkem bylo v pořádku, tak na žádného Abrahama vůbec nepůjde,
ale ten chlapík zcela určitě tušil, že i když mu jeho práce dává velkou radost a uspokojení,
že toto není úplně všechno...
Možná, že kdyby potkal Maharadže, a ten by mu řekl, že nic nechtít, po ničem netoužit a nic nemít je jedinou věcí pro kterou stojí za to žít, (což je vlastně pravý opak Abrahamova učení) že by to pro něj mělo větší význam než ta Abrahamova odpověd.
V podstatě ta emoce radosti patří do oblasti bhakti jogy,
a tam ten princip je jednoduchý,
jakýmkoli způsobem vyvolat pocit radosti, blaženosti či lásky, a dále jen pak sledovat jen tento pocit a k ničemu jej nevázat, obzvlášt ne k tomu, co jej vyvolalo a také ne k vlastní osobě
Takže mě ta Abrahamova rada ohledně radosti a toho jít s proudem nepřijde příliš dobře vysvětlená,
protože radost která je známkou že jdeme s proudem je radost bezpříčinná
a jít s proudem neznamená že děláme co nás baví a máme z toho radost, ale v tom, že činnosti se dějí a skutky jsou konány, ale není tady žádný konatel (moje osoba)