inspiruj.cz

Jedno mini video z Abraham-Hicks: Brain Massage



Proč vaše vnitřní bytost nikdy neřekne Promiň...

Víte, že vaše Vnitřní bytost se nikdy, vůbec nikdy, ani jednou neomluví?
Víte, že se vaše Vnitřní bytost nikdy nebude omlouvat?
Není to něco, co stojí za to vědět?
Protože vaše Vnitřní bytost se nikdy na sebe nebude takto chybně dívat.
A pak se snažit vysvětlit, proč jste něco udělali.
Vaše vnitřní bytost se nikdy neomluví
a pokaždé když se omluvíte vy, tak je to tím,
že se více staráte o jejich pohled a ne o tento (vnitřní bytosti)
Vaše Vnitřní bytost nikdy neodpouští..nikdy
Vaše vnitřní bytost nikdy nic neodpustila..
A víte proč?
Vaše vnitřní bytost nikdy nic nekritizovala..takže to nikdy nemusela brát zpět.
Jediný důvod proč musíte odpouštět je ten, že jste se soustředili na něco,
co se teď snažíte odebrat.
Vaše Vnitřní bytost toto dělat nemusí.
Takže podstatou odpuštění je se dostat do Vortexu
a zastavení té původní vibrace.

Od Abraham-Hicks
Mexická plavba 2010

tohle me donutilo reagovat a dokonce jsem se kvuli tomu zaregistroval, abych se mohl vyjadrit... Vazeni Abraham blaboli - nemam potrebu a nikdy jsem nevytvarel flame, ale ceho je prilis...

Abraham se tvari jako mesias a uci nas zit svobodne, pritom jsou kladeny podminky, ktere na prvni pohled clovek neodhali a ma potrebu slyset vic a vic az se ocitnete v naproste nesvobode a svazanosti viz. prejes si to ci ono spatne apod.

Kdo v zivote nemel (bytostne) niterni potrebu se omluvit a dojit smireni?

Abraham tvrdi, ze soucasti jeho skupiny je i Jezis ci jeho vedomi, ale oba dva uci naprosto dve odlisne cesty...

...tak a ted muzou litat kameny, ale ja proste musel

jakypak flame ten tu moc casto nebyva

ja to vidim tak, ze pokud neni A, tak nemuze byt B, pokud neni VINENI, nemuze byt OMLUVA.. uplne krasne jednoduchy a jasny - tak myslim, ze to bylo mysleno

Možná, Petře, ten nadpis měl znít spíš "Vaše Vnitřní bytost nikdy neobviňuje"

Říkat B, aniž je známo A, je silně provokativní a matoucí, taky jsem vyvalila oči, když jsem to četla

Lída píše:Možná, Petře, ten nadpis měl znít spíš "Vaše Vnitřní bytost nikdy neobviňuje"

Říkat B, aniž je známo A, je silně provokativní a matoucí, taky jsem vyvalila oči, když jsem to četla

Ono je to prece v textu docela vysvetleno, ne?

Vaše vnitřní bytost nikdy nic nekritizovala..takže to nikdy nemusela brát zpět.
Jediný důvod proč musíte odpouštět je ten, že jste se soustředili na něco,
co se teď snažíte odebrat.
Vaše Vnitřní bytost toto dělat nemusí.

Ten nazev je takovy pritazlivy - prevzal jsem ho z originalniho nazvu videa..i kdyz ten nazev neni od Hicksovych, ale on autora z YouTube.

A co třeba tohle?

Omlouvám se proto, abys necítil vinu.

Necítím vinu, ale tahle hra na vinu je tak nesmyslná,

že Ti nabízím omluvu a tím snímám z Tebe bolest.

jjjjj, ted na to koukam, vlastne jsem ten nadpis prece jen trochu prekroutil,
Melo tam byt: nikdy nerika promin nebo nikdy se neomlouva...ono je to sice uplne to stejne jak s tim odpustenim, ale asi to zni mirneji .

Za chybku v prekladu se neomlouvam .

ked uz nie z nadpisu tak z textu je to jasne zrozumitelne

Maar píše:Kdo v zivote nemel (bytostne) niterni potrebu se omluvit a dojit smireni?

Ve videu i prekladu se rika "Vase vnitrni bytost se nikdy neomlouva". Interpretace typu, ze clovek se nikdy neomlouva nebo nemusi omlouvat si myslim ze neni to, co se snazi to video ( Abraham ) rict. To co Abraham nazyva "vnitrni bytost" je tak jak to chapu ja ona nefyzicka cast cloveka, zdroj, chceteli buh. Z tohohle pohledu je jasne, ze tahle cast v nas se nikdy neomlouva, protoze tahle cast v nas nikdy nema za co, nedela zadne chyby, nesoudi, nekritizuje. Tak si myslim, ze to video bylo mysleno, podle meho nazoru video vubec nerika, ze clovek se nema nikdy omlouvat.

Vidim dve nove zajimave teorie o omlouvani se
Prvni o tom, ze se vlastne muzeme omluvit i kdyz to tak necitime, proto abychom ubrali vahu vineni nas nekoho jineho. To je zajimave. Vlastne se neomlouvame, ale rikame ze se omlouvame, aby on se mohl citit lepe. Zajimave, otazka jestli to neni medvedi sluzba
Druha o tom, ze vnitrni bytost se neomlouva, ale clovek ano . Ja bych to krasne Abrahamovo zjednoduseni zase zpet nezeslozitoval . I clovek se muze omluvit pouze tehdy, pokud se momentalne soustredi negativnim zpusobem na neco, co v minulosti udelal. To neznamena, ze to neco neudelal, a ze za to, kdyz nekdo chce, nelze citit vinu, ale znamena to, ze se lze zamerovat pozitivne na aspekty te udalosti, tak ze nebudeme mit potrebu se omlouvat. Zamerovat se z Vortexu. A ne proto, abychom se nemuseli omlouvat, ale proto, ze se chceme citit dobre, a pak z toho mista, skutecne necitime sebemensi potrebu se omlouvat. Ale musi tam byt ten soulad vibraci, musime to tak skutecne plne citit.

Dalsi pripad je trosku slozitejsi a souvisi s dobrymi mravy... jdeme a omylem nekomu pribouchneme dvere.. automaticky rikame promin a myslime to tak.. tam vidim spontannost okamziku.. realita je tak blizko a je tak cerstva, ze jeji negativni dopad (fyzicke zraneni...) a nase zamereni na to, nam proste nedava moc moznosti, jak hned videt pozitivni stranky toho pribouchnuti

PS. Uz vim jak jsem dosel na ten puvodni nadpis "Vase vnitrni bytost nikdy neodpousti" - je primo z titulku od Abrahama

Petr píše:V
Druha o tom, ze vnitrni bytost se neomlouva, ale clovek ano .

Ja jsem se tim svym vysvetlenim jen snazil vysvetlit , ze Abraham nenabada k tomu, aby se clovek v zadnem pripade neomlouval, coz si myslim, ze tak rozhorcilo Maar. Jinak jasne ze se clovek omlouva, ale to video melo byt myslim o tom, myslet a chovat se tak aby nebylo treba se omlouvat, ze?

Radek píše:... to video melo byt myslim o tom, myslet a chovat se tak aby nebylo treba se omlouvat, ze?

jj a a mozna take o tom, divat se (treba i zpetne) na sve chovani tak, abychom nemeli potrebu se omlouvat.

Já nevím jak ostatním, ale mě přijde ten text celkově nesrozumitelný

Jednak, co je myšleno tou vnitřní bytostí a kdo je tedy potom ten druhý, který má (nemá) odpouštět....Četl jsem to několikrát a pořád tápu, kdo je kdo...
Dále - vnitřní bytost neodpouští, pže nekritizuje. Což by na první pohled mohlo zavánět logickým - příčina ->následek (nekritizuji -> není třeba odpouštět). Ale myslím, že naopak ty nejvíce láskyplné bytosti také nikoho nekritizují a přesto jsou plné soucitu a odpuštění ( Ježíš atd. )

Text na mne navíc působí trochu manipulativně, takže ve spojení s tím, že tomu moc nerozumím, dávám v tomto případě za pravdu Maarovi.

me to prijde srozumitelny, ale chapu, ze tom uze prijit nekomu nesrozumitelny, protoze je to vystrihnute z delsi konverzace a je vystrihnuta zrovna spise vrcholici pasaz, ktera ma sice vetsi energeticky naboj (Abraham se dostal do obratek), ale uz muze pokulhavat se srozumitelnosti .... Me se to tak ale libi, mam rad, kdyz se Abraham dostane do obratek

Ale myslím, že naopak ty nejvíce láskyplné bytosti také nikoho nekritizují a přesto jsou plné soucitu a odpuštění ( Ježíš atd. )

Soucit je trochu neco jineho.. ale to odpusteni v pripade Jezise, vnimam spise tak jak to psala Jana.. tak ze sejimaji tihu sebevineni z nekoho jineho. Nevim proc to delali tenkrat tak.. jestli to jinak neumeli, nebo to bylo nejrychlejsi, nebo to byla v te dobe cesta nejmensiho odporu (na to bych si vsadil )
Abraham to dnes dela jinak.. opravdu jsem ho neslysel rikat nekomu ze mu odpousti, ale co dela je, ze vysvetluje lidem, ze se nemusi sebevinit, ze to je to nejhorsi co, mohou udelat.
Ale nechci je vubec porovnavat, protoze to byla jina doba a i Abraham ma asi dnes jinou skupinu posluchacu nez mel tenkrat Jezis a ostatni...a navic Jezis byl prece jen fyzicky , takze musel vice dbat o svuj soulad a obcas v nem nemusel byt. Abraham to ma jednodussi .

pro mě je třeba tato abrahamova stať zcela srozumitelná, základní, logická a "defaultní" mé povaze. taky v tom nevidím žádnou "diškrepanci" - zkrátka tam, kde není viny, není důvody k obviňování. kde není důvodu k obviňování, není důvodu k odpouštění. jestliže někdo učiní někoho zodpovědného za cokoli, co se ho dotkne, má pak potřebu odpouštět. ale kde by se tam ta potřeba bez toho vzala? vidím tento "problém" velice jednoduše.

dle mého soudu ježíš soucitný nebyl - naopak jednal velmi pragmaticky a v mnoha případech "tvrdě", takže ho ostatní (naprotá většina z tehdejší doby) nechápala. proto také bylo potřeba neustále jeho činy "vysvětlovat", jelikož tak, jak se zkrátka seběhly, se jedněm zdály "příliš tvrdé", jiným "příliš vzdálené", "příliš nevysvětlitelné", "příliš lidské", nebo naopak "příliš božské" atd. a už to jelo - každý si vytvořil svého ježíše. to je taky ten problém, co jsme tady už mnohokráte nakousli (naposledy u hitlera) - osoba, na kterou se díváme (nebo o níž přemýšlíme, je-li už např. mrtvá atd.) je spoluutvářena tím, že se na ni díváme (naším pohledem, našimi myšlenkami atd.) - platí to o komkoli, platí to i o abrahamovi. platí to pochopitelně "častěji" o lidech, o nichž se "častěji" hovoří, a kteří se tím pádem častěji stávají součástí našich myšlenek. základ nám nahodili tím, čím byli, a s ním už si můžeme pracovat, jak je libo.

ježíš nikdy nikomu neřekl, že za někoho snímá nějakou vinu jenom aby bylo jasno. můžeme-li usuzovat z tomášova a markova evangelia, což jsou dva naprosto jediné relevantní zdroje, bylo celé učení o něčem dost jiném, než bylo křesťanství. ta osoba jménem ježíš toho samozřejmě mohla říct mnohem víc. jsou-li záznamy jeho slov skutečnými záznamy jeho slov (v případě těchto dvou je pravděpodobné, že se alespoň něco přes tu jednu generaci dochovalo v takřka původním znění - v dalších už jsou zcela evidentní jiné snahy), nemají se středověkým křesťanstvím, tak jak se pro nás do současné doby dochovalo, takřka nic moc společného. nicméně přesto vznikla dlouhá epocha, kdy se sázelo na vinu, trest a odpustky. proč je otázka vývoje člověka a také momentálního brainwashingu, který tu dobu ovládl (pokaždé je jeho tvář trochu jiná a vychází z aktuálního stupně člověka - v době, kdy je hlad, je to něco jiného, než když je relativní nadbytek atd. - stále jsme ovšem strůjci toho my sami. přestože vyjde naprosto nastejno, jestliže si někdo koupí odpustek v kostele, nebo si ho koupí sám u sebe tím, že někomu odpouští, je to v krvi současné generace stále natolik, že pohana odpustků (čili odpouštění) zdá se být stále velkým hříchem v čem zkrátka člověk vyrůstá a v čem je vychováván, to transformuje nejobtížněji. podle mě to stojí za to, ale na druhou stranu, jestli je v odpustkách někomu dobře a jinak je to pro něj obtížné, proč ne...

Petr píše:Dalsi pripad je trosku slozitejsi a souvisi s dobrymi mravy... jdeme a omylem nekomu pribouchneme dvere.. automaticky rikame promin a myslime to tak.. tam vidim spontannost okamziku.. realita je tak blizko a je tak cerstva, ze jeji negativni dopad (fyzicke zraneni...) a nase zamereni na to, nam proste nedava moc moznosti, jak hned videt pozitivni stranky toho pribouchnuti

tak tohle nemá s odpouštěním jako takovým nic společného - to je jako s těmi emocemi: v síle okamžiku jsou něčím zcela jiným, než setrvávají-li u někoho po dlouhou dobu (jakoukoliv jinak dlouhou než je okamžik). nevím, proč se to pořád označuje stejnými slovy, když jde o zcela odlišné pocity dle mého by mělo existovat slovo (např. emoce) pro dlouhodobé stavy a jiné slovo (např. pocit) pro běžné spontánní krátkodobé stavy. problém odpuštění a viny vzniká tam, kde v sobě někdo je schopen pozdržet pocit okamžiku a udělat z něj nějakou trvalou emoci. v tom momentě si člověk vytváří problém. a v tom momentě pro ten problém hledá viníka. a komplikace je na světě, gamesa o odpuštění je rozehrána, rukavice hozena

diky za dovysvetleni.. ono to, co pisu o Jezisovi nebo vlastne komkoliv jinem, nez o sobe, se musi brat hodne s rezervou, protoze je, ani Jezise, ani Hitlera, zase tak moc dobre neznam, a spis jsou to jen moje domnenky..

watta píše::) tak tohle nemá s odpouštěním jako takovým nic společného - to je jako s těmi emocemi: v síle okamžiku jsou něčím zcela jiným, než setrvávají-li u někoho po dlouhou dobu (jakoukoliv jinak dlouhou než je okamžik). nevím, proč se to pořád označuje stejnými slovy, když jde o zcela odlišné pocity dle mého by mělo existovat slovo (např. emoce) pro dlouhodobé stavy a jiné slovo (např. pocit) pro běžné spontánní krátkodobé stavy. problém odpuštění a viny vzniká tam, kde v sobě někdo je schopen pozdržet pocit okamžiku a udělat z něj nějakou trvalou emoci. v tom momentě si člověk vytváří problém. a v tom momentě pro ten problém hledá viníka. a komplikace je na světě, gamesa o odpuštění je rozehrána, rukavice hozena

to se mi libi
jinak v tomto pripade jsem psal spis o omluve, nez o odpusteni protoze Abraham tam zminoval 3 veci - omluvu, 'vysloveni Promin' a to odpusteni..