Zesílená intuice channelingové mystiky Ve škole moudrosti b

[honzam]

To je ovšem omyl, německý císař válu nechtěl a několikrát varoval cara aby mobilizaci odvolal, nebo bude muset mu vyhlásit válku. Ani Franz Josef válku nechtěl bojoval nerad...
Všude samé nesmysly... pravda je jiná...

Císařové přece mají vojenské poradce, kteří je mohou ovlivňovat.

[intago]

To je ovšem omyl, německý císař válu nechtěl a několikrát varoval cara aby mobilizaci odvolal, nebo bude muset mu vyhlásit válku. Ani Franz Josef válku nechtěl bojoval nerad...
Všude samé nesmysly... pravda je jiná...

Císařové přece mají vojenské poradce, kteří je mohou ovlivňovat.

To je pravda, v každém štábu byly síly pro a proti válce. Odpovědný je ale císař. Problém byl úplně jinde, úplná detektivka je to...

[honzam]

Dám se podat. Pak už jsou klasické konspirační teorie o spiknutí, kdy se nějaká skupina chce na válce napakovat.

[honzam]

Ušlo ti, že Franz Josef musel Srbsku vyhlásit válku, protože atentát na následníka trůnu byl válečným činem Srbského generálního štábu. Jinak by se zesměšnil po světě. takové byly zvyky...

Takové zvyky právě do té doby nebyly, že by se po atentátu vyhlašovala válka. Můžeš uvést nějaký příklad?

[intago]

Ušlo ti, že Franz Josef musel Srbsku vyhlásit válku, protože atentát na následníka trůnu byl válečným činem Srbského generálního štábu. Jinak by se zesměšnil po světě. takové byly zvyky...

Takové zvyky právě do té doby nebyly, že by se po atentátu vyhlašovala válka. Můžeš uvést nějaký příklad?

Války se vyhlašovaly i kvůli banalitám, tenkrát se to bralo jinak. Nástupce trůnu byl přece vysoce postavený. I v druhé světpvé se vyhjlašovala válka jen na základ potopení lodi... https://cs.wikipedia.org/wiki/Casus_belli
Výsledkem rozboru je fakt, že to byla past na Německo a R-U, kterou nastražilo Srbsko a Rusko., protože se jich chtělo zbavit... vlastně ruská léčka...

[intago]

třeba vyhlášení II.opiové války ukazuje, jak snadno to tenkrát šlo:
Na jihu Číny v Guangdongu se čínští úředníci dostali na loď Arrow , kterou sice vlastnila čínská strana, ale pronajímala ji Britům. Vztyčenou britskou vlajku svěsili dolů a odvedli několik čínských zajatců do Pekingu. Odvedení zajatců a stále omezovaný zahraniční obchod však Britům dal záminku k vyhlášení druhé opiové války. Společně s Francouzi, jež zase vyprovokovalo zabití francouzského misionáře, poslali na sever válečnou flotilu
https://theses.cz/id/nynyax/Bakalarska_ ... lova_R.pdf

[honzam]

Ušlo ti, že Franz Josef musel Srbsku vyhlásit válku, protože atentát na následníka trůnu byl válečným činem Srbského generálního štábu. Jinak by se zesměšnil po světě. takové byly zvyky...

Takové zvyky právě do té doby nebyly, že by se po atentátu vyhlašovala válka. Můžeš uvést nějaký příklad?

Války se vyhlašovaly i kvůli banalitám, tenkrát se to bralo jinak. Nástupce trůnu byl přece vysoce postavený. I v druhé světpvé se vyhjlašovala válka jen na základ potopení lodi... https://cs.wikipedia.org/wiki/Casus_belli
Výsledkem rozboru je fakt, že to byla past na Německo a R-U, kterou nastražilo Srbsko a Rusko., protože se jich chtělo zbavit... vlastně ruská léčka...

Mohlo to tak být. Zbavit, myslíš vymazat z mapy takové velké mocnosti?

Max Hastings - vojenský historik

Viníkem je Německo.

Žádný národ nenese veškerou zodpovědnost za vypuknutí války, ale zdá se mi, že Německo se provinilo nejvíce. Jen Berlín mohl kdykoliv zastavit katastrofu, ke které se v červenci 1914 schylovalo. Pokud by Rakousko-Uhersko plně nepodpořil proti Srbsku, k válce by možná nedošlo. Nejsem přesvědčený o tom, že se provinilo Srbsko a ani Rusko, jež si v roce 1914 sotva mohlo přát celoevropskou válku. Jeho vůdci totiž plánovali dokončit modernizaci armády až v roce 1916.

Zdroj: https://eurozpravy.cz/zahranicni/eu/193659-sarajevsky-atentat-byl-jen-zaminkou-kdo-opravdu-rozpoutal-1-svetovou-valku/

[intago]

To jsou právě ty lži, jež lze snadno vyvrátit z dostupných zdrojů. O tom bude i můj článek. Proč se lže? Protože říci, jak to skutečně bylo, by ohrozilo výsledky Pařížské mírové konference, ktera byla založena na vině Německa a R-U. A ta nakreslila mapu Evropy, která s drobnými změnami platí dodnes.
Pokud máš vážný zájem prostuduj si to na wiki či www.valka.cz Pár článků o tom už jsem napsal na http://intago.sweb.cz/strategie-velke-valky.htm

BTW-včera mne pochválila, jak jsem tu psal a za odměnu mi dala velmi dlouhou krásnou meditaci. Takové pohoupáníčko v Království božím... To běžný člověk nezažije nikdy, já to mám denně i několikrát...
To jsou ty výsledky mystiky, tvrdě zaplacené léty práce.

[Alaja]

A sakra....už asi nikdy nebudu té wiki věřit....

[intago]

Mužem, který rozpoutal 1.sv. byl nesporně plukovník Apis https://cs.wikipedia.org/wiki/Dragutin_Dimitrijević

Prostě kdo si dovede dohledat info, často dojde k odlišným závěrům než lid, který je líný shánět a uvěří kdečemu. Jen podívejte, kolik lidí skočilo na lep fašounům i komoušům. A to platí všeobecně.
To je obsahem i mého druhého článku o výhodách Tenerife v lednu, což se obecně považuje za nesmysl. Dokonce s tím nesouhlasila i naše delegátka, která tam léta žije!
Jenže mám důkazy, byl jsem tam už 7x. Ovšem platí to pro ty, co nemají zimu v Praze rádi...

[intago]

A sakra....už asi nikdy nebudu té wiki věřit....

Jestli sis nevšimla, z wiki cituju, v té chyba není...

[intago]

abych se vrátil k tématu, dam sem kousek meditace kámoše, asi jeho nejsilnější
meditaci nazval Extra Gult http://mystika.mysteria.cz/milos.htm

Celá meditace trvala vlastně od desáté hodiny večerní do šesté ráno, v nejsilnější fázi doslova nabité tryskem prožitků a vizí
ak popsat nepopsatelné… Všechny životní zážitky naráz. V kaskádách pocitů. Rozložené na jednotlivé pocity, na pocity základních fragmentů, jakoby základních barev, nevím kolika, třech, čtyřech? A točily se v kaskádách jako v gejzírech. Fontána pocitů, mnohaúrovňová, a pořád se točící, pořád propojující paralely. Zkrátka donekonečna vířící Ráj pocitů a zároveň peklo.

Ráj i peklo pocitů….Totální. Zažil jsem pocity úplně ze všeho. Od počítačových her přes úplně běžné každodenní prožitky, až po meditace, které jsem měl. Jakoby to bylo všechno vytažené z esencí základních prvků, ze kterých se vše skládá. Ano, „molekuly pocitů“. Jakoby pocity byly molekuly a já je zažíval rozloženy na jednotlivé prvky a ty prvky prostě tancují Stvořeným světem, myslí, Duší i tělem, a vše je propojeno v Jedno.

To je ono! Byla jenom vůle Tvá. Totální gejzír pocitů. Mě vylétávaly z těla ven, a zároveň jsem prožíval tělo, ale úplně jinak. Zvláštní pocit - uvolnění, tlak, napětí, extáze, tíseň, jakoby napnutí, napínání, totální napínání se.

Napínání strun, na které si zahrál Bůh. Struny mého života zahrály vrcholnou symfonii. To je ono, symfonii mého života. Vnitřní symfonie. Přitom tak vnější reálná. Reálná …hyperreálná, multitdimenzionální, multipocitová, a přitom fragmentově pocitová. Tělo je to jako vitráž, mnohastupňová vitráž, 3D vitráž, 5D vitráž, 6D, 7D…

Také vnímám, jak přecházejí jedny dimenze do jiných, ve fraktálách je to úplně jasné, ty Prostory. Jako lidé ty Principy známe, jen se Jich bojíme. Znal je Euklides, známe je i my, znají je zenbuddisté. Všichni známe ty Principy, známe je od pradávna. Jsou tu, žijou nás, my o nich věčně víme, tancujeme kolem nich, děláme jako by tu nebyly, ale jsou tu. Věčně tancují skrze nás a my jsme Jejich herci, diváci.

Tak intenzivní…. Cítil jsem se jak novorozenec, chlupaté mládě, v novém vzduchu, novém prostoru, nové dimenzi života. V dimenzi vnitřního života i vnějšího vnímání. Prostě narozen do jiné úrovně vnímání. Teď nevím jestli natrvalo, nebo na tu chvilku, nekonečnou chvilku, tak intenzivně, že vlastně na věky zrozen a přitom navěky umírající … ve starém pojetí, které už bylo těsné, a svírající, tísnivé a bolavé. Vlastně nežitelné. A přesto s určitou poetikou žitelné, ta Poetika je tu pořád.

Ten Život žijeme a přitom Ho nevnímáme, vlastně před Ním unikáme, než abychom Ho vnímali teď tady, stále. Plynoucí, tryskající, propojující, sebespalující, sebezničující i sebetvořící, Vše naráz. Tak jako chemické prvky. Neustále se slučují do nových molekulových struktur a zase se rozpadají.

Takový je i náš svět. Náš svět představ, forem, tvarů, pocitů, idejí, myšlenek, všeho. Když máme složitě utkanou síť představ kterou žijeme reálně. Ano síť představ, kterou žijeme reálně - to je to správné označení. Jsou skutečné a přitom jsou jen v nás, a v nás je Vše, celý Vesmír, celé Stvoření i bohové. Jsme takoví, jak vnímáme své bohy.

To je ono, život je jedna velká řecká tragédie, mýtus i komedie, parafráze na Stvoření, sebeutváření, Ano, lidé se sami utvářejí podle toho, jak se domluví a chtějí. Jak je vlastně vnitřní síly, svody archetypů, vtáhnou do svých řečišť.

Lidská duše je jako krajina, pomalu se mění ale ty stopy jsou téměř na věky nesmazatelné a přesto my o minulém věku už nevíme nic, krom mýtů, bájí a pohádek. V něm je Vše, stejný princip do nekonečna se opakující. Ten je po usilování o život tragédie, po snaze o naplnění i komedie při uvědomění si té omezené snahy, která je křečovitě trapná, ale hluboce lidská, bolestivá soucitná i dojímavá.

A tak jsem prožíval celý svůj život. Všechny možné střípky ze svého života, a snad nejen tohoto, možná i mnoha dalších, já nevím. Já nevím, co všechno jsem prožil a co vše jsem.

Jsem v tuhle chvíli kým jsem - jsem To, kým To jsem … A nejsem To, co o okamžik později, to jsem něčím jiným, ta věčná proměna sebe sama. Ztrácení sebe, nalézání, přetváření, znovuobjevování, znovuprožívání téhož v nekonečně variacích. To je ono, nekonečně variací na totéž. Vždy podle stejných zákonitostí a principů.

A ty principy jsou tak jednoduché, tak totální. Jako když se míchají barvy na plátno a lze z nich vymalovat celý svět. Stačí jen pár pigmentů a jedna spojovací hmota. Tou je Duše. Elementy pocitů, ty barvy, chutě, vůně, vše co vnímáme. Náš pohled na svět. Všechno to jsou pouze struktury elementárních pocitů, vazeb, smyslu pro propojení, pro pochopení, pro strukturu, pro řád.

Jsme jako krystaly. Entity myšlenek dělají různé vzorce napříč naším životem, naším konáním, to je ono. Když je někdo šesterečný, je šesterečný (systém uspořádání myšlenek-jejich spojovací archetyp) . Když je to trojstěn, je to trojstěn. Tedy je to trojhran, pak je to vlastně čtyřstěn. Nevím, jak to popsat. Jako Spásu* bezprostřednost - intenzitu života, nevím…jakoby bolavost, naléhavost ale i neskutečná jemnost, kadeřavost, bezprostřednost přítomnosti. V dokonalé 3D realitě nahrazujeme si ji virtuální abychom si uvědomili, že i ta naše je virtuální a lepší než tu co si vytvoříme my ..a ještě lepší ta vnitřní, ze které vychází ta vnější.



Dokonalý pohled na Vše. Pohled na svět, na sebe, snění-dění, do kterého zasahujeme, ale těžko popsat jak. Když krom vnímání se nic nezměnilo. Vše je takové jaké to bylo, Je a bude. Vnímání je jiné. Vnější, strukturovanější, prostorovější, pocitově plnější, hmmm…naplňující. Přitom může být i klidné, přestože celou noc bylo totálně bouřlivé. Uragán pocitů. To je ono Totální dynamika. Totální dynamika, smršť pocitů, smršť vzpomínek, souvislostí Všeho. Všeho, Celku života, jiných sfér. Nejde to popsat slovy. Není pro to přirovnání. Ač přirovnání jsou…

Vše je propojeno v jeden Celek ač my to nevnímáme. Je to jedna dokonalá Mandala, kde si všechny vrstvy jsou rovny a všechny mají své místo v dokonalém soukolí Řádu. Je to nekonečně stupňovitá převodovka božího proudu pocitů, každého stvoření. Soukolí pocitů, vědomí vazeb projevu i jejího vnímání, Ezechielovo kolo. To je asi tak to co se snažím marně vylíčit. Dneska jsou pro ty příměry počítače, virtuální svět.

Ani struktura počítačů to nevyjadřuje. My chápeme všechno ploše. Tak rozsekaně jako na jednotlivé fráze. Jo, to je to. Jsme jako počítače. Známe datové instrukce, ale nevíme, co jimi chtěl programátor říci a udělat, a proč? Nevíme co jimi dělá a proč to dělá. Tak my to žijeme ale nevíme proč to dělá. Žijeme ty instrukce ale nechápeme, nevnímáme ten smysl.

Ony se opakují, točí, hrají si s námi, my si myslíme, že je ovládáme. Ale to je jen naše opilost, pošetilost, jak říkají Indové, bohyně Mája. Nám všechno zdá, žijeme ve snu, jsme jako v pohádce. Jako Alenka v říši divů. Vše malé se může stát kdykoliv velkým, vše velké se může stát kdykoliv malým a nepodstatným.

Když je po tom porodu, tisícinásobném porodu. Vnímám jakoby rozhozené vnímání na ty spektrální barvy. Viděl jsem to úplně na všem, cítil jsem to na všem, žil jsem to vším. Bylo to šíleně intenzivní, až na zbláznění, ale už se nešlo zbláznit. „smích“.

Prožívat Boha je totální šílenost. Ano, bohové musejí ...a jsou šílení. Šiva ano, Šivův tanec. To je ono. Svádí Šakti zaplouvající do omezenosti a zase z ní vyplouvající zpět. Orgasticky extatické i tísnivé spojení dvou elementů, které se nikdy nesetkají…. (takový je Život, celé Stvoření).

[intago]

dopsal
Tak silnou extázi i vytržení spolu s tísní i fyzičností jsem doposud nezažil. Kdyby mi to předtím někdo vyprávěl, patrně bych nevěřil že to je možno zažít. Spíše bych ho považoval za blázna. Ale teď vím, že je to možné. Potencionální je i skutečné, projevené. Vše je otázkou hranic, jejich nastavení, tedy nastavení archetypů je vymezuje.

Výraz „Do prdele“ se mi stal v některých chvílích doslova mantrou. Nešlo přemýšlet či snad pokusit se potírat tu totální šílenou Jinakost prožívaného nezměrného vnímání bez hranic. Tak jemnou a přitom tak hlubokou do nitra drancující živost prožívaného stavu Bytí.

Jediným záchvěvem starého ega Miloše v některých bezčasových chvílích byla právě ta jeho mantra, jakožto reakce na nebývalý šok z totálního prožívání Všeho. V tom jednom nekonečném bezčasovém proudu všeho známého i neznámého, či po meditacích egem opět vytlačeného obsahu se mi nyní vrátilo v jediné meditaci i s celým mým, možná nejen současným životem. A také asi nejen mým, byla tam celá nespočetná řada postav a jejich okamžiků života v pozitivních i těch nenegativnějších momentech bytí.

Jakoby se mi ukázala celá lidská existence ve všech archetypech z mnoha úhlů prožívání najednou. A také z té skryté podstaty, ze které vyvěrá, pouhá dokonalá hra archetypů v nekonečně variacích na totéž téma. Nešlo oddělit lidské od božského, vše se točilo v jednom kruhu pocitů…

Ty mandaly co jsem viděl, vnímal, prožíval... Měly pravidelné až počítačově dokonalé vzory v celé ploše se opakující a pulzující s vitrážovou ultrajasností. Ty tvoří skládáním základních prvků s vlastnostmi reality, jak psychické, tak fyzické. Viděl jsem jich neuvěřitelně mnoho jak se zavřenýma, tak s otevřenýma očima.

Vystupovaly i z obrazů okolí, to se rozkládalo na základní barvy. Ty tvořily jakési rastry, které spojením vytvářeli obraz „vnější“ reality. Přitom jsem jasně vnímal, že je to vše vnitřní, otevřené vidění vnímání světa za hranicí lidského ega a jeho osekaných smyslů. To samotné by na prožívání bohatě stačilo.

Do toho však jsem prožíval i nekonečný trysk souvislostí s asociacemi na možná i všechny mé dosavadní prožitky ze života, ale i meditací, životů nejrůznějších lidí i situací – projevů archetypů z celého světa. A snad i mých minulých životů? Nešlo totiž odlišit co ještě jsem já – moje privátní zkušenost, co úlomek vzpomínek v novém podání a oživlém příběhu, a co je již náhled do života celého světa, či snad do sfér stvoření z jiné, totálně jiné perspektivy vnímání, prožívání i uvědomění.

Vnitřní&vnější, moje&cizí, lidské&nelidské, ďábelské&božské – to vše splývalo v jednu neuvěřitelnou směsici pocitů a obrazů. Pokud by jednotlivé pocity byly jako struny, pak se v různých akordech rozeznívaly všechny naráz. Stejně tak ve vnímání byly všechny sféry skutečnosti (projevu) naráz. Měl jsem pocit ukřižování i vzkříšení v jednom stavu, v jednom proudu pocitů a vjemů. Neuvěřitelná lidská ubohost, determinovanost jednostrannými archetypy, na druhé straně neomezená hra a kombinatorika archetypů jakoby se jen přesýpala sklíčka v kaleidoskopu.

Vnímal a prožíval jsem tu totální „rovnocennost“ Všeho – všech mandal a archetypů Bytí, jejich Výtvorů božských obrazů, jenž se překlápějí v tzv. fyzikální projev – zhmotnění vibrací (ty jsou jediným základním projevem energie) do tvaru nejrůznějších atomů, molekul, a struktur námi vnímané vnější reality.

Prožíval jsem tu „megapařbu“ Bytí z mnoha úrovní vnímání naráz. Je to však mystická – nepopsatelná a nesdělitelná zkušenost Bytí. Teď vím, jak do morku kostí smrtelně reálná je. Staré kategorie a struktury vnímání, myšlení a s nimi i pojímání sebe sama a celého světa jdou doslova do prdele!

Nové vnímání se rodí s téměř nevydržitelným napětím, tísní až fyzickou bolestí a psychickou trýzní, avšak také s extází a fascinací vším tím novým doprovázeným, jakoby nezměrným, nedefinovatelným. Za to však zcela jasně vnímaným a prožívaným stavem Bytí s nekonečně jemnou rozlišovací schopností pro vše živé i jakoby neživé...

Není nic jiného než tato velká Hra. Hra víření a projevu archetypů v nekonečnu rovnocenných kombinací prožívaných z mnoha rovin uvědomování si struktury souvislostí ve vědomí Sebe Sama.Tím se stává labyrint světa Rájem srdce a naopak.

[intago]

Zdá se vám to bláznivé?

Je. Ale taková je mystika, ostatně apoštol Pavel v bibli to říkal také

1k 3,18 Ať nikdo neklame sám sebe. Zdá-li se někomu z vás, že je na tomto světě moudrý, ať se stane bláznem, aby se mohl stát moudrým.

1k 4,10 My jsme kvůli Kristu blázny, ale vy jste v Kristu rozumní; my slabí, ale vy silní; vy slavní, ale my bezectní.

[armin]

Prožíval jsem tu „megapařbu“ Bytí z mnoha úrovní vnímání naráz.

A co takhle gigapařba. To už jsi prožíval?
A což teprve terapařba...

[intago]

Prožíval jsem tu „megapařbu“ Bytí z mnoha úrovní vnímání naráz.

A co takhle gigapařba. To už jsi prožíval?
A což teprve terapařba...

Co jsem nejsilnějšího prožil, to jsem popsal.

[armin]

Prožíval jsem tu „megapařbu“ Bytí z mnoha úrovní vnímání naráz.

A co takhle gigapařba. To už jsi prožíval?
A což teprve terapařba...

Co jsem nejsilnějšího prožil, to jsem popsal.
Ještě jedna srandovní podobnost Milošova zážitku a těch od žáby ve filmu Bufo Alvarius. Miloš si ulevoval slovy Do prdele, Oni do pi...

Tak to je houby pařba...
Kam se na mě hrabeš. Terapařba je totiž nepopsatelná - jestli ji někdy budeš pařit, pak už konečně přestaneš popisovat ty primitivní stavy. Terapařba je totiž 75,2% a o tom se už nesmí psát, jinak bys rázem skončil v pekle.

[intago]

Hmm a nevšiml sis, že ty zážitky silně připomínají bibli, Platona, Plotina, i Ladislava Klímu a stovky dalších?
třeba Deník blahoslavené (od roku 2000 svaté) Faustýny Kowalské (1905–1938)
… při modlitbě jsem uviděla znamení božího hněvu, které mělo postihnout jisté místo. Prosila jsem anděla, aby ještě posečkal, neboť svět bude činit pokání. Moje prosba však vůči božskému hněvu nebyla ničím. V tom jsem uviděla Nejsvětější Trojici. Její nesmírná Velebnost mi pronikla až do nitra duše. Když jsem si uvědomila Moc Jejich Milostí, byla jsem vzata před Trůn boží Velebnosti. Ó, jak velký je náš Pán a Bůh, jak nepochopitelná je Jeho Svatost! Začala jsem se modlit slovy, která jsem v duši cítila a viděla jsem bezmocnost anděla, který nemohl potrestat za spáchané hříchy.
…dnes jsem byla andělem zavedena až do pekelné propasti. Je velmi rozlehlá a je to místo velikého utrpení. Jsou tato: Prvním je ztráta Boha. Druhým jsou neustálé výčitky svědomí. Třetím je vědomí, že tento stav nikdy neskončí. Čtvrtým je čistě duchovní oheň spalující duší, který ji ale nespálí. Je to velmi bolestivé. Pátým je stálá temnota a smradlavý zápach. Démoni a zatracené duše se na sebe dívají a vidí všechno zlo druhých i svoje. Šestým je neustálá přítomnost satana. Sedmým je nekonečné zoufalství, nenávist vůči Bohu, klení, nadávky a rouhání.
Existuje tam ještě jedno utrpení a to utrpení smyslů. Čím která duše zhřešila, tím je trápena hrozným, nepopsatelným způsobem. Tváří v tvář tomuto utrpení bych umřela, kdyby mi Všemohoucnost nepomáhala. Píši to na boží příkaz, aby se nikdo nevymlouval, že peklo neexistuje, protože tam nikdo nebyl a neví se tudíž, jaké to tam je.
… v Srdci Ježíšově jsem poznala, že v nebi je ještě jedno Nebe do kterého vstupují jen vyvolení. Štěstí, do kterého jsou ponořeni, je nepopsatelné. Jdou ze Světla do Světla, které je vždy nové a zároveň se nikdy nemění. Duše jsou proniknuty Jeho božskostí. Nemohu to ani v nejmenším popsat. Ó, Svatá Trojice, dej se duším poznat.
Kristus mi řekl: Pohleď do Mého Srdce plného Lásky a Milosrdenství pro všechny a zejména pro hříšníky. Pohleď na Mé utrpení a ponoř se do něj.

Nebo Průběh "letu" líčí sv.Terezie z Avily následovně: Člověk pocítí tak prudké hnutí duše, že se zdá, jako by duch byl unášen, a to takovou rychlostí, a tak náhle, že na něho padá nemalý strach, zvláště na počátku. Dochází k němu takovým způsobem, že si člověk myslí, že se duch opravdu odlučuje od těla. Ačkoliv ta osoba neumírá, přesto prožívá chvíle, kdy nedokáže říci, zda je duše v těle nebo mimo tělo. Myslí si, že je celá přenesena do jiné krajiny velmi rozdílné od naší, kde v jakémsi světle, jež se nedá srovnat s naším, jsou jí ukázány tak velké věci, že by si je ani nedokázala představit, i kdyby se tím lopotila celý život.

Neměl bys poučit papeže, že nedává svatost těm správným?

[intago]

Všimni si, že tu uvádím spoustu odkazů na jiné mystické zdroje, ale vy ani jeden? Jen dokola opakujete, že mi nevěříte a že je to výplod mé fantazie a ega. Kupodivu nikdo neřekl že ďábla, což jsem na desítkách debat už také slyšel...
Proč svá slova neumíte doložit kvalitními odkazy? Copak neznáte mystickou literaturu?

[armin]

Proč svá slova neumíte doložit kvalitními odkazy? Copak neznáte mystickou literaturu?

Buď je něco skutečné nebo není. Kvalitní odkazy jsou na prd, když jim člověk ani není schopen správně rozumět. Přesněji řečeno jim "rozumí" po svém, tedy většinou blbě.