Elisabeth Haich: Zasvěcení

Knihy, které rozšiřují naše poznání o nás samých, podněcují nás a dávají nám návody k dalšímu rozvoji.

Co si myslíte o této knize?

Výborná, užitečná a doporučuji
18
78%
Stojí za to, si ji přečíst
1
4%
Trochu mě zklamala
2
9%
Blábol
0
Žádná hlasování
Zatím jsem nečetl(a), ale chystám se
2
9%
Nečetl(a) a nechystám se
0
Žádná hlasování
 
Celkem hlasů : 23

Elisabeth Haich: Zasvěcení

Příspěvekod Petr » sob 10. kvě 2008 20:57:42

elisabeth_haich_zasveceni.jpg
elisabeth_haich_zasveceni.jpg (15.06 KiB) Zobrazeno 5020 krát

Popis: Autorka popisuje v tomto mysticko-biografickém románu velké staroegyptské zasvěcení. Najdeme zde mimo jiné výběr z učení velkokněze Ptahhotepa, který vysvětluje okultní zákony vesmíru, lidské duše a osudu. Bohatství myšlenek, zážitků a zkušeností, které zahrnují celou oblast mystiky a názorně vysvětlují zákony karmy a znovuzrození.
Elisabeth Haich podává významné svědectví, udává směr v našem chaotickém věku. Sféry, které autorka popisuje, jsou různé: vývoj citlivého děvčete; rány osudu, jež určují proces zrání; vrchol krize, který vede do průlomu nové existence a záhadným způsobem se prolíná s hrůzami poslední války.
Kniha, ve které se prolíná biografie, román a mystické učení, podává napínavý obraz záhad zasvěcení, jehož hluboká pravda vždy dráždila fantazii. Je to zároveň nejobsažnější reinkarnační zpráva, která umožňuje získat hluboký vhled do působení karmy z života do života.


Velmi dobrá kniha, poutavě napsaná se spoustou informací. Většina už je shrnuta v popisu výše. Kniha se dotýká jak sebepoznání, tak reinkarnace a karmických závislostí. Výborná je i část z učení velkokněze Ptahhotepa.

Několikrát jsem narazil už i na názor, že po přečtení této knihy už ani nebudete chtít číst další knihy... vše je obsaženo v této.
Uživatelský avatar
Petr
Administrátor
 
Příspěvky: 2826
Registrován: čtv 08. kvě 2008 21:17:44
Bydliště: Brno / Praha
Poděkoval: 587
Poděkováno: 1276-krát v 712 příspěvcích

Následující uživatelé by rádi poděkovali uživateli Petr za tento příspěvek:
Ida

Re: Elisabeth Haich: Zasvěcení

Příspěvekod Ladipos » pát 23. kvě 2008 17:28:35

Přítelkyně tuto knihu četla a nemohla se od ní odtrhnout. Pořád o ní básnila a přesvědčila mne abych si ji též přečetl. :Studuji:
Obrázek
Uživatelský avatar
Ladipos
 
Příspěvky: 3
Registrován: pát 23. kvě 2008 17:14:46
Bydliště: Opava
Poděkoval: 0
Poděkováno: 0-krát v 0 příspěvku

Úryvky

Příspěvekod Petr » stř 05. lis 2008 8:57:31

Narazil jsem na NZ na úryvky, tak s radostí přikládám: :Studuji:

Ze solárního plexu každého člověka prýští neviditelná síla, která může vyrůst v obrovskou sílu, jestliže si člověk něco přeje z celého srdce, může přemoci i přitažlivost země.

Bakterie jsou buňkami neviditelného démonického ducha, ale západní vědci, s výjimkou několika zasvěcenců jako Paracelsus se nikdy nepokusili v této oblasti pátrat. Zlý duch obsadí jednoho, či více lidí a když jsou vibrace člověka v souladu s vibracemi zlého ducha, onemocní. Existují však vždy lidé, jejichž vibrace jsou jiné než démona. Tito lidé neonemocní. Jsou - jak to nazývá západní věda - imunní.

Vnitřní konstelace, kterou má živý tvor v okamžiku smrti, se v tiskne do duše a ta nemůže být znovuvtělena tak dlouho, dokud hvězdná klenba nemá ve svém stálém pohybu stejnou konstelaci. Tím se stane, že někteří lidé inkarnují už po krátké době, jiní pak musejí čekat eventuálně tisíciletí, až nebeská klenba vstoupí do stejné konstelace, jakou má jejich duše. Konstelace při smrti v předchozím životě je bezpodmínečně totožná s konstelací při narození v následujícím životě. Naproti tomu není nikdy totožná konstelace při zrození a při smrti, protože živý tvor se zkušenostmi změnil. Každý živý tvor - tedy taky člověk - nosí však po celý život v sobě obraz konstelace, jaká byla v okamžiku jeho narození, neboť je v něm obsaženo individuální kolo, ve kterém se skrýval postupný vývoj a změna jeho charakteru.

Hledáš odpověď na svou otázku? Odpověď dostaneš ještě ten den, jen pozorně naslouchej kolem sebe. Bůh vždy najde lidská ústa, chce-li ti něco říci. Pro něj není žádná překážka.


Z učení velekněze Ptahhotepa
Neofyt stojí před veleknězem a naslouchá zbožně jeho slovům. Dnes mu budou vysvětleny zákony, na nichž spočívá tajemství zázračného působení hůlky. Jsou to samozřejmě jednoduché zákony přírody. Bůh je všude přítomný a vyzařování jeho všudypřítomnosti se projevuje ve viditelném hmotném světě jako přírodní zákon. Tudíž se nemůže nic dít mimo zákony přírody. Jsou jen na každém vývojovém stupni různé.
Prostě nevědí, že tyto síly jsou stejně zákony přírody jako ony, na které si už zvykli, které však znají v jejich povaze stejně málo! Neboť lidé nevědí, proč ze semene vyrůstá rostlina nebo proč se z oplodněné buňky vyvíjí nová bytost. Lidé ani nevědí, co skutečně znamená ,oplodnění´ a proč se buňka po oplodnění rozdělí, proč se toto dělení stále opakuje a tím začíná rozmnožování buněk, které nepřestává ani narozením, ale trvá tak dlouho, až se z první buňky vyvine dospělý jedinec, až nárůst – tato řetězová reakce – sám sebe zbrzdí a pomalu dochází ke zpětnému pochodu. jelikož se lidé s tímto jevem neustále setkávají, zvykli si na to a už se tomu nediví. Že však ze semene vyroste rostlina, že se narodí dítě a člověk zemře, nebo že vítr ze čtyř světových stran působí různě a ještě mnoho jiných každodenních jevů, to vše jsou stejné ,zázraky´, jako působení a tajemství hůlky a jiné ,zázraky´ a ,magické síly´ zasvěcenců. Aby bylo možné správně pochopit síly, se kterými pracují zasvěcenci a které také působí v hůlce života, je nutné se před tím ještě některým věcem přiučit. Je třeba si uvědomit, že vše, co na sebe vzalo hmotný tvar, je vnímatelné a poznatelné jen proto, že to vypadlo z dokonalé jednoty a z dokonalé rovnováhy. Ale vše věčně usiluje dostat se z oddělenosti zpět do jednoty a rovnováhy. Rovnováha znamená stav naprostého klidu, nehybnost. Stávání se – tedy celé viditelné a poznatelné stvoření – je oproti tomu pádem z rovnováhy a trvalé, neustálé usilování o návrat do rovnováhy. To znamená neustálý neklid, neustálý pohyb. Kdyby tento neustálý pohyb ustal jen na okamžik, změnilo by se celé stvoření náhle v duchovní energii, to znamená, že by jako hmota bylo zničeno. Všechny energie, všechny síly, ve vesmíru jsou pohyby, které vyzařují z jednoho bodu – z vlastního středového bodu – v kruhových vlnách, rozpínají se, rozbíhají se a projevují se jako pulsující vibrace. Projevy síly přestanou až tehdy, když síly, které se dostaly z rovnováhy, se vrátí do svého prvotního stavu rovnováhy, do božské jednoty. Prvotní stav tedy znamená, že přestává existovat každý hmotný jev. Hmota je ve své nejvnitřnější přirozenosti také pohybem a když tento pohyb ustává, přestává hmota existovat. Dokud existuje trojrozměrný hmotný svět, je neklid, pohyb, jejím neměnitelným zákonem. Tím, že se tvůrčí síla projevuje na každém stupni nesčetných možností, vzniká v souladu s těmito stupni i nesčetně mnoho druhů vibrací, vlnových délek a vlnových forem, frekvencí, z nichž však můžeme vnímat, dokud jsme v těle a svými omezenými vnímacími možnostmi, pomocí svých smyslových orgánů, pouze určitou část. Zda se nám určitá forma vibrace jeví jako nehmotná energie nebo ,pevná´ hmota, závisí na naší vlastní představě a dojmu o něčem, co v základě není ničím jiným než pohyb, vibrace, frekvence.
Čím kratší jsou vlny, v nichž se energie projevuje, tím méně vzniká v našem vědomí představa hmoty. Pojmenováváme ony vibrace, které zažíváme ve svém vědomí bezprostředně pomocí smyslových orgánů, podle svého vnímání různými názvy: hmota, zvuk, elektřina, teplo, chuť, vůně, světlo; vyšší, nehmotné energie a záření, které můžeme vnímat pouze vyššími nervovými a mozkovými centry pak: myšlenkové vlny, ideové vlny. Nad nimi existují ještě vyšší, pronikavější paprsky a frekvence až k těm nejvyšším, vše pronikajícím frekvencím božské – tvůrčí síly: život sám! Tyto frekvence můžeme vnímat už pouze jako stav vědomí. Tak působí všude ve vesmíru nepředstavitelné množství vibrací, od nejkratší až po nejdelší vlnovou délku. Všechno stvoření, počínajíc světovými tělesy – ústředními slunci světových systémů – až po nejmenší jednobuněčnou bytost, celá škála projevení, jsou účinky, různě složenými formami projevu těchto záření. Žijeme uprostřed těchto různých paprsků, ať to víme či nikoliv, ba ještě víc: tyto paprsky a energie ztvárnily také nás, lidské bytosti, a působí neustále v našem těle, v naší duši a v celé naší bytosti. Celý vesmír sestává z těchto různých vibrací . Pramen těchto tvůrčích vibrací nazýváme Bohem. Bůh stojí sám nad vším projeveným a spočívá v sobě v bezčasém a bezprostorovém, absolutním rovnovážném klidu. Vyzařuje se však do hmotných tvarů, aby je oživil a učinil živými. Jelikož Bůh je všudypřítomný a naplňuje celý vesmír, je vše ve vesmíru proniknuto Bohem. Nic nemůže existovat, aniž by bylo v Bohu a aniž je Bohem proniknuto, neboť Bůh je všude přítomen a nic ho nemůže vypudit z jeho vlastní přítomnosti. Tudíž i každý bod poskytuje možnost, aby se jím Bůh projevil a vše, co bylo projeveno a existuje v poznatelném světě, má v sobě tento bod jako svůj vlastní střed. Od tohoto bodu začalo první projevení, stvoření , pád z rovnováhy. Tento aspekt boží, který tvoří hmotný svět a oživuje jej tím, že jím proniká, tedy to, co je v nás a ve všech živých tvorech životem samým, nazýváme vyšší Já. Všechny výrazy, jako Bůh, Stvořitel, univerzální Já nebo vyšší Já, nebo tvůrčí princip, znamenají jedno a totéž božství v jeho různých aspektech. Ve středu jsou energie dosud vysoce duchovní, mají nejvyšší frekvence. Čím více se však vzdalují od středu kruhovým vyzařováním, tím se stávají hmotnějšími, až se vyzařující energie postupně změní ve hmotu. Tím se vyzařující energie sama ohraničí a stane se na okraji nejvíce od středu vzdáleném tvrdou hmotnou kůrou. V důsledku toho je obraz – jméno – Boha projevujícího se ve viditelném světě, kruh – vnitřní kruh vyšších sil, obklopený tvrdou hmotnou kůrou. Vyjádřeno písmeny, symbolem je OM. Všechna stvoření, od ústředních sluncí až po jednobuněčnou bytost, jsou takto utvářena. Pohlédněme na naši Zemi v průřezu: ve středu jsou mohutné tvůrčí síly ještě ve stavu vznikání ohnivého kruhu, pak následují plynné oblasti, potom kruhy roztaveného, tekutého a nakonec je vše obklopeno tvrdou, pevnou kůrou hmoty. Ve středu září současně všemu silami, vytvářejícími tvary, také opačná, dostředivá síla, která do sebe opět vtahuje všechny hmotné jevy. Kdyby tvrdá místa nekladla odpovídající odpor, zmizely by všechny jevy ve svém vlastním středu. také naše Země, se všemi živými tvory. Jen odpor hmoty tomu zabraňuje a proto je vůbec možné, že existuje stvoření a že je zde, na tvrdé, hmotné, zemské kůře život. Ještě jiný příklad existuje pro vnitřní stavbu hmotných tvarů: páteř každého obratlovce ukazuje v průřezu stejné vnitřní uspořádání – velejemnou substanci míchy, nesoucí tvůrčí životní sílu, ohraničenou a chráněnou tvrdou kůrou kosti. Ať se prořízne jakákoliv kost kostry, je tu vždy stejný průřez, ať je to lebka, obratel, holenní kost. Prořízne-li se rostlina, je vidět stejný obraz. Podobný příměr lze najít u poražených kmenů stromů. Vnitřní struktura stromu je tatáž: ze středu vyzařující kruhy životní energie, napájené jemnou hmotou nejvnitřnějšího nitra stromu – letorosty, vykazují vyzařování života stromu, opakující se každé jaro a jsou obklopeny tvrdou kůrou kmenu. Růst probíhá vždy ze středu, z nitra ven, nejvnitřnějším pramenem všech sil a projevů je Bůh. Tento aspekt Boží, který se odívá v hmotu, činí z jevů živé bytosti a který nazýváme vyšší Já (logos), nás také vtahuje zpět do našeho nitra, neboť jsme vypadli z božské jednoty, z rajského stavu. Je to nebeský ženich, po kterém touží lidská duše. Toto pravé, božské Já, nesmí být nikdy zaměněno s osobním já, které nemá pravou existenci a je pouze zdánlivou bytostí. Za každým projevem, ať je to slunce, planeta, člověk, živočich, rostlina nebo hmota, je pramenem života tentýž Bůh, totéž božské Já. Ačkoliv tentýž Bůh je všude přítomný a projevuje se skrze každého tvora, jsou přesto formy projevu tak různorodé; to proto, že Bůh se manifestuje na každém stupni možností projevu a tyto jevy, manifestované na různých stupních, projevují z Boha pouze tolik, kolik božsky-tvůrčí síly může každý – dle svého stupně – vědomě zažít a nést. Neboť zažít nějakou sílu vědomě znamená jí být a současně ji všude vyzařovat, tedy také do vlastního těla. Proto musí mít také tělo odpovídající odolnost, jinak by je mohlo vyzařování Já spálit a zničit. Z toho důvodu také nejsou těla různých jevů stejná, jejich hmota má velice rozdílnou odolnost, odpovídající stupni vědomí nesčetných forem života. Chemické složení hmoty určuje, které vibrace může tělo snášet. Je-li tělo vystaveno záření, vůči kterému je nedostatečně odolné, škodí to celé nervové soustavě. To může vést k úplnému nervovému zhroucení, ba duševní chorobě. Překročí-li vibrační číslo této síly rozsah jedné oktávy, působí dokonce smrtelně. proto je třeba – má-li být vědomí člověka zasvěceno do vyššího stupně božské síly – nejdříve připravit jeho tělo, podrobit je mimo jiné chemickému procesu, aby rozdíl nečinil více než nanejvýš jednu oktávu. Jinak by zemřel. Ve hmotném světě existují čtyři stupně projevu, které nazýváme podle jejich jevu a stupně vědomí: hmota, rostlina, živočich, člověk. Hmota ve srovnání s člověkem má sotva nějaké vědomí, přesto však ukazují jevy v krystalu, že i ve hmotě je určitý druh vědomí. Každý stupeň jevových tvarů má o jednu oktávu vyšší stupeň vědomí. Pouze člověk má možnost projevit několik stupňů vědomí – až po božské sebe-vědomí, vědomí Já. Držíme-li se rozmezí – oktáv, na které jsme dosud rozdělovali vývojové stupně, zjistíme, že kategorie člověk zaujímá na velkém vývojovém žebříčku, sahajícímu od země až do nebe, čtyři stupně a že každá z jeho příček znamená ve škále vibrací jednu oktávu. Lidé znají tyto čtyři stupně a nazývají je: člověk, vyznačující se svým intelektem; genius, vyznačující se svou intuicí; prorok, vyznačující se moudrostí a univerzální láskou; poslední, nejvyšší stupeň je člověk božský, vyznačující se svou vševědoucností a všemohoucností. Ve hmotném světě jsou tedy čtyři projevy, které spolu manifestují sedm vibračních oktáv. Každý tvor vyzařuje stejné vibrace, z nichž sám sestává, tedy ty, které nese vědomě. Hmota, nejnižší stupeň vědomí, se projevuje pouze smršťováním, ochlazováním a tvrdnutím. Rostlina již projevuje dva stupně: hmotnou a ji oživující vegetativní sílu. Rostlina projevuje hmotné vibrace nevědomě, nosí své tělo jako šat, ale jejím stupněm vědomí je hmotu oživující rostlinná úroveň. Síla této úrovně má tři znaky, podle nichž ji lze poznat, ať se projeví kdekoliv: vyhledávání potravy, přijímání potravy a asimilace neboli trávení. Živočich projevuje tři síly: hmotnou, rostlinnou a živočišnou. Má tělo, hledá potravu, jí, tráví, a je vědomý na živočišné úrovni, má emoce, pudy, pocity, sympatii, antipatii a žádosti. Živočich je vědomý na třetím stupni vývoje, pouze o stupeň níže než člověk. Průměrný člověk stojí o jednu vibrační oktávu výše: je vědomý na mentální úrovni. Má intelekt a schopnost myšlení. Projevuje však i ostatní tři stupně: materiální – má tělo, vegetativní – vyhledává potravu, přijímá ji a tráví, živočišné – má mysl a citový život, pudy, sympatie, antipatie a žádosti. Jeho charismatickým stupněm však je jeho intelekt. Člověk vědomě myslí. Při dalším vývojovém stupni učiní člověk velký krok: pozvedne své vědomí ze světa účinků do světa příčin. Čerpá z každého pramene kausální úrovně a projevuje tuto sílu, která se v jeho vědomí jeví jako intuice. Je schopen pomocí intelektu a duchovní síly vyjádřit slovy své zážitky na vyšší úrovni a tlumočit je svým bližním. Může však projevit svou intuici i v jiných formách umění: bez rozměrů v hudbě jako skladatel, ve dvou dimenzích čarami a barvami jako malíř, ve třech dimenzích plastickými tvary jako sochař nebo tanečník. Tvůrčího člověka nazýváme géniem. Génius projevuje pět vibračních oktáv sil hmotných, rostlinných, živočišných, mentálních a kausálních. Prorok – tak je v lidské řeči nazýván stupeň vědomí další vibrační oktávy. Projevuje všechny předchozí stupně, je však vědomý na další úrovni, na úrovni božské moudrosti a univerzální lásky. Tato univerzální láska, odpovídající šestému stupni, je naprosto duchovní silou a nesmí být nikdy zaměněna za lásku třetího, živočišného stupně, která je projevem živočišných pudů. Ona láska je vibrací transformovanou o tři stupně níže a jejím pramenem je pud rozmnožovací. Taková láska je touhou po majetku a chce vždy jen tělo. Nutí člověka přiblížit se k druhé, milované bytosti, obejmout ji, líbat ji, tisknout ji k sobě, jedním slovem vlastnit ji. Kdo podléhá této lásce, žije ve svém vědomí ještě ve stavu rozdělení a hledá svozu tělesnou doplňující polovinu, aby došel uspokojení. Tato láska chce vždy brát, něco mít, vlastnit. Láska v šestém stupni projevu - láska proroků však nepramení z rozdělení, ale z prvotního stavu božské všejednoty. Lidé vědomí na tomto stupni nechtějí nikoho vlastnit, cítí se sjednoceni s nekonečným celkem. Člověk božský je sedmým a nejdokonalejším projevem božím, je to člověk, který se stal plně vědomým. Všechny ostatní formy projevu manifestují pouze transformované vibrace, pouze část boží. Člověk božský je ten, kdo projevuje Boha – své vlastní božské Já – plně, v jeho dokonalosti, dokonalým vědomím; ten, který zažívá a vyzařuje božské tvůrčí síly v jejich prvotních, netransformovaných vibracích a frekvencích. Je svrchovaně vědomým; žádná jeho část není nevědomá. Jedině člověk má možnost ovládat a vyzařovat všech sedm vibračních oktáv, jelikož má ve své nervové soustavě nervová centra odpovídající sedmi oktávám transformované a netransformované tvůrčí síly. Je však schopen vyzařovat pouze vibrace onoho stupně, na kterém se stal vědomým, neboť dokud se na nějakém stupni ještě nestal vědomým, zůstávají odpovídající nervová centra v latentním stavu. Průměrný člověk tedy bude vyzařovat vibrace do čtvrté úrovně, génius do páté, prorok do šesté a pouze božský člověk je schopen vědomě vyzařovat všech sedm oktáv a podle své vůle buď vyzařovat božsky-tvůrčí sílu v netransformovaném stavu, nebo ji proměnit a vést dál v nižších, transformovaných frekvencích. Hůlka, kterou je možné vidět u zasvěcenců, sestává z hmoty – druhu mosazi, která má schopnost předávat vyzařování odpovídající každému stupni. Je zhotovena tak, že může předávat vibrace nezměněné, ale i slaběji, či silněji – podle vůle toho, kdo ji používá. Hůlka může být požehnáním i kletbou. To závisí na tom, kdo ji dostane do rukou. Zasvěcenec je schopen vyzařovat touto hůlkou v libovolné míře všechny síly tvoření – od nejvyšší božské až po nejnižší hmotnou, protože má všechny tyto síly ve své vlastní bytosti a pomocí hůlky je vědomě převádí dál. Z velké škály těchto vibrací může člověk vnímat svými smyslovými orgány jen část. Co vibruje níže nebo výše, může zažít pouze jako stav mysli. Tak například nejvyšší božské frekvence zažívá jako univerzální lásku. Nejnižší frekvence ultrahmoty, které jsou ještě nižší než ty, které naše oční a hmatové nervy vnímají jako hmotu a proto jsou mimo naše smyslové vnímání, zažívá člověk v mysli jako nenávist. Zasvěcenec použije hůlky vždy správně a bude vyzařovat vždy tu sílu, která je třeba k vytvoření něčeho dobrého, tedy přinášejícího požehnání. Ultrahmotných vibrací použije – v případě nutnosti – jako neviditelnou, izolující, neproniknutelnou ochrannou zeď. S pomocí hůlky může zasvěcenec ovládat všechny přírodní síly, zvětšovat je nebo je neutralizovat. Všichni živí tvorové mají tyto síly, ale vždy ve formě odpovídající jejich vývojovému stupni. Také je používají, ale nejsou si toho vědomi. Téměř žádná bytost nepřemýšlí o tom, jak například může zvedat ruce a nohy... nebo že se dokonce dokáže oddělit od země celým tělem – poskočit – i když na krátkou dobu. Vše se děje vůlí člověka nebo jiného živého tvora. Tato vůle je proces, kdy člověk vysílá sílu a může této síle dát směr. Chce-li člověk například zvednout paži z její uvolněné polohy – visí, protože ji přitahuje Země – pak tato síla proudí z vůle člověka do paže a nutí svaly, aby se stáhly a tím paži zvedly. Tím, že síla vůle proudí do paže a do svalů, člověk přemůže ve své paži přitažlivost Země, tu obrovskou přírodní sílu. Totéž se děje při výskoku do vzduchu, avšak pouze krátce, protože síla vůle člověka je jen krátkou dobu větší než přitažlivost Země. Čas tedy spotřebovává vůli přeměněnou v sílu. Čas! A prostor? Síla je spotřebována dvěma faktory, časem a prostorem. Kdyby bylo možné dokázat sílu člověka zesílit a nahromadit ji v těle, bylo by možné zemskou přitažlivost přemoci na delší dobu a udržet se ve větší vzdálenosti od země, bylo by možné se vznášet! To člověk nedokáže, jestliže se nestal vědomým na božské úrovni. Avšak zasvěcenec, který je vědomý na božské úrovni, může bezprostředně čerpat sílu své vůle proto přitažlivosti Země. Zasvěcenec zná všechny vibrace a má vědomě vyvinuté orgány, jejichž pomocí tyto síly používá. Příkladem je síla myšlenek, díky které je možné se telepaticky dorozumívat. Také tyto síly jsou ovládány pomocí vyššího orgánu mozku. Lidé ani nevědí, že takové orgány mají. Zasvěcenec je schopen vyzařovat nejvyšší ze všech sil, božskou tvůrčí sílu. tato síla je silou a vyzařováním života, věčného Bytí. Oživuje a udržuje celý vesmír. Požívat této síly dokáže jedině božský člověk, jediný živý tvor, který je ve svém vědomí totožný s Bohem a vyzařuje tuto sílu ze svého božského vědomí, ze svého kosmického, vesmírného vědomí. Žádný jiný tvor by tuto sílu vědomě neunesl. Každá síla má svou materializaci na Zemi, a proto docházíme k tomu, že všem silám a vibracím odpovídá určitá hmota, která má odolnost, aby ji snesla a vedla dál, nebo dokonce ji dokáže nahromadit a pak po určité časové období vyzařovat. Je lhostejné, jak tuto hmotu nazýváme. Jsou z ní vytvořena těla živých bytostí a forem projevu odpovídající různým stupňům vědomí. Navíc však tato těla obsahují ještě druhy hmoty, odpovídající vibracím pod jejich stupněm vědomí. Hmota rostliny má například nutnou odolnost pro vibrace rostlinné životní síly, ale také pro samotné vibrace hmoty, neboť má hmotné tělo. Nervy a těla zvířat v sobě nosí živočišnou sílu odpovídající živočišnému stupni, ale také o oktávu nižší vibrace rostlinných a ještě o další oktávu nižší vibrace hmotných frekvencí. Nervy průměrného člověka mají například dostatečnou odolnost, aby unesly vibrace mentální úrovně, stejně jako vždy o oktávu transformované vibrace živočišné, rostlinné a hmotné úrovně. Mentálními energiemi myslí a je na této úrovni vědomý, živočišnými energiemi cítí a zažívá všechny stavy mysli, rostlinné silové proudy oživují jeho tělo a jeho tělo je vybudováno z hmotných sil. A tak to jde stále výš až k božskému člověku, který vědomě používá všech svých mozkových a nervových center a je schopen vést nejvyšší vibrace života, který má své ústřední sídlo v míše – bez transformace do svých nervových center a do svého těla a rovněž je vyzařovat. Hmota jeho těla má odolnost odpovídající nejvyšší božské síle, stejně jako, samozřejmě, i transformovaným vibracím ostatních šesti stupňů projevu. Těla lidí v různých stupních vývoje tedy sestávají pouze zdánlivě ze stejné hmoty. Ve skutečnosti jsou sestavena z různých chemických prvků, jejichž odolnost vždy odpovídá stupni vědomí ducha, který v nich sídlí.
Jiné zákony působí v duchovním světě, jiné v mentálním a opět jiné ve hmotném světě. Ale v hmotném světě působí opět různé zákony, dokonce v téže hmotě, podle jejích rozměrů. Je například přírodním zákonem, že povrch klidné vody je vždy vodorovný. Ale tento zákon platí pouze pro určitý rozměr. Neboť kapka vody uvnitř kalichu květu je ve tvaru koule a malý živý tvor, který by žil v tomto nepatrném malém světě, by mohl zjistit, že jevovou formou vody je kulovitý tvar. Proč ? Protože poměr mezi povrchovým napětím vody a silou, která vodu nutí do vodorovnosti, je u kapky, tedy malého množství, zcela jiný než u velké plochy. Přesto působí tytéž zákony. Lidé vědí málo o silách, působících v přírodních zákonech. Znají jen ty, se kterými se seznámili v denním životě. Na ty si zvykli a říkají těmto jevům „přírodní zákony“. A jelikož je pojmenovali, namlouvají si, že tyto přírodní síly znají také v jejich povaze. Považují jejich působení za samozřejmé. Stojí-li však před jevem, o kterém soud nic nevědí, volají ,zázrak!´ nebo ,kouzlo!´.

Archa úmluvy
Dokáže-li tělo božského člověka snášet jak nejvyšší frekvence, tak i všechny transformované oktávy, znamená to, že musí existovat také hmota s odolností schopnou snášet a vodit jak božskou tvůrčí sílu, tak o všechny ostatní frekvence transformovaných oktáv, aniž se při tom dematerializuje.
Synové boží tudíž ve svém domově vynalezli hmotu, druh mosazi, z níž byly sestaveny ony přístroje, které hromadí nejvyšší tvůrčí frekvence buď v původní nebo transformované manifestaci a vyzařují je zesíleně nebo zeslabeně. Tyto konstrukce jsou vybudovány tak, že uchovávají tvůrčí božské síly – jako život sám. jelikož nejvyšší z těchto přístrojů, který nese a vyzařuje božsky tvůrčí sílu, tvoří dokonalé spojení – tak dokonalé jako manželský svazek – mezi božskými a hmotnými frekvencemi, mezi Bohem a Zemí, nazýváme tento nepředstavitelně mohutný nositel síly, nabitý samotnou božskou frekvencí, archou úmluvy. Je třeba nyní pochopit, proč tyto přístroje byly před lidmi tak utajovány. Božský člověk, který rozvinul své nejvyšší schopnosti, s nimiž může klidně zacházet, jelikož archa úmluvy obsahuje a vyzařuje stejnou sílu jako on sám, jakou on sám je. Avšak člověk na nižším stupni by při pouhém dotyku archy v témže okamžiku padl mrtvý, jako bleskem zasažený. Božské frekvence by jeho nervy okamžitě spálily a postihla by je mrtvice. Totéž nastává, když se tato frekvence osvobodí z izolace v míše a pronikne netransformovaná do nervů. I tehdy člověk či zvíře, či dokonce rostlina okamžitě zemře. Lidé nazývají tuto smrt mrtvicí. Tuší, že neznámá síla zasáhla zemřelého jako blesk. Touto silou je samotný proud života, který je jinak v míše – u rostlin v jejich nejvnitřnějším průchodu – dobře izolovaný a proudí do těla pouze příslušně transformovaný. Z izolace se uvolní jen při nemoci a pak způsobuje mrtvici. Z téhož důvodu se nesmějí nezasvěcení lidé přiblížit k přístrojům, s nimiž je schopen disponovat jen člověk božský. Ale to není vše. Jelikož vyzařují všepronikající energie, musí se držet v úkrytu za silnými skalními zdmi z nejsilnějšího izolačního materiálu. Neboť životní energie sama působí smrtelně, narazí-li na hmotu, která nemá odpovídající odolnost. Hmota je dematerializována, rozpuštěna. Archa úmluvy a ještě další přístroje jsou tedy vytvořeny z hmoty, která může být nabita božskou tvůrčí energií, aniž by se dematerializovala. Archa vyzařuje netransformovanou tvůrčí sílu, působí podle dávky záření životodárně nebo smrtelně. Tato síla má stejný charakter vibrace jako síla vůle člověka, který dokáže přemoci vše, dokonce přitažlivost pozemskou, i když na krátkou dobu. Archa úmluvy tuto sílu vyzařuje tisícinásobně zesílenou. A tak, jako země působí na hmotu přitažlivou silou a přitahuje ji k sobě, můžeme působit proti přitažlivosti země bez výjimky v každé hmotě, tudíž zbavit ji na kratší či delší dobu její váhy. Může se však – je-li to nutné – působit i opačně, tedy spolu s přitažlivostí Země a zvýšit její váhu dle libosti pomocí ultrahmotných paprsků. Tímto způsobem ztrácejí i největší balvany na kratší či delší dobu svou váhu a lze vystavět velice snadno nejvyšší stavby; nebo se váha natolik zvýší, že se balvany propadnou do země. Je-li třeba vyhloubit studnu, není zapotřební vynášet zem, ale nechá se vhodně velký balvan klesnout do země zvětšením jeho váhy, až bude dosaženo požadované hloubky. Pomocí archy úmluvy, obrovského zdroje síly, je možné přeměnit také nehmotné energie, jako například světelné paprsky, ve hmotu a naopak hmotu je možné rozpustit a přeměnit ji v energii, působící po věky. Slunce vysílá po miliardy let kromě jiných záření i taková, která se v atmosféře Země promění změnou energie na světelné paprsky. Zasvěcenci však museli, jak bylo psáno v dějinách Země, opustit Zemi na tisíce let a všechna svá zařízení zničit. Nevědomí lidé by jinak způsobili nevýslovnou pohromu. Pozdější generace mnohým pozůstatkům z doby působení zasvěcenců neporozumí. Mimo jiné také tomu, jak bylo možné opracovávat povrch nejtvrdších kamenů naprosto hladce a tak přesně, že tam, kde se desky dotýkají, není ani nejmenší skulina. Lidé si budou lámat hlavu nad tím, jak mohli otroci otesat kameny tak přesně pouhou ruční prací. Jelikož lidé činili ze svých bližních otroky, budou se domnívat, že i synové boží nechali pracovat zotročené lidi. Po tisíciletích je nenapadne, že byl dematerializován na povrchu přebytečný kámen a tak vytvořena z nejtvrdších skal správná tělesa bez nejmenšího lidského úsilí. Přístroje byly nastaveny na hloubku a šířku a kámen je v té míře dematerializován. Je to velmi jednoduché, jakmile člověk zná podstatu různých energií, k nimž patří hmota. Ale tato znalost je požehnáním pouze pro vědoucího; ten také ví, že láska je život a nenávist smrt. Pouze zasvěcenci nejvyššího stupně mohou být architekty. Nepracovali s otroky, ale s přírodními energiemi. Díky těmto přístrojům bylo možné vytvořit každý jevový tvar tvůrčí energie. Manifestace závisí pouze na tom, jak dlouho a z jaké vzdálenosti se nechala tvůrčí energie působit. Lidé považovali za samozřejmé, že přicházeli se svými nemocemi do chrámu a že byli opět uzdraveni. Nemoc znamená, že vibrace těla byly rozladěny. Navrátí-li se rozladěná část těla do její vlastní vibrace, člověk se uzdraví. Každý orgán má svou vlastní charakteristickou vibraci. To znamená, že každý orgán je takový, jaký je, protože základem jeho přirozenosti je určitá charakteristická vibrace a tato vibrace v něm stále působí a udržuje jej. Když se vibrace změní, příslušný orgán onemocní. Bylo možné také regulovat počasí na Zemi a udělat nebe jasně modrým, nebo bylo-li to nutné – vytvořit mraky a déšť. Lidé viděli blesky a slyšeli hřmění z pyramidy a byli šťastní, protože věděli, že to znamená požehnaný déšť. Žili v jistotě, že se chrám o vše stará, o jejich zdraví, o požehnaný déšť, o jejich blahobyt a také o jejich duchovní blaho. Technicky zaměřený člověk však může vznést dotaz, jak vůbec byla nabíjena archa úmluvy. Byl jen jediný zdroj na Zemi, který dokázal vyzařovat tuto sílu, a tím byl božský člověk sám. Bylo povinností každého velekněze nabíjet archu božsky-tvůrčí silou. Buď vedl vlastní nejvyšší sílu bezprostředně do archy, nebo docílil stejného výsledku pomocí hůlky života tím, že hůlkou proměnil níže transformovaný, ale bezpodmínečně pozitivní proud ze své ruky v božsky-tvůrčí sílu a vedl ji do archy. Neboť božský člověk, který dosáhne dokonalosti, vyzařuje běžně tvůrčí sílu také pouze transformovaně. Pouze v soustředěném stavu, ve kterém je ve svém vědomí totožný s Bohem, je božská síla vyzařována ve své původní vibraci. Musí se tedy nacházet ve stavu kosmického vševědomí, chcete-li vyzařovat tvůrčí sílu. Kdyby ho nezasvěcení lidé spatřili v tomto stavu, utekli by s velkým úlekem, neboť božský člověk pak vyzařuje tak nadpozemské, božské světlo, že lidé tento pohled nesnášejí. Kdyby se nezasvěcení dotkli zasvěcence ve stavu božského bytí, padli by okamžitě mrtví, stejně jako kdyby se dotli archy. Vysílá-li tedy zasvěcenec své životní paprsky za účelem léčení, ponoří se do koncentrace, jejíž vyzařování lidé snášejí bez úhony, pouze stupňuje sílu zavedenou do příslušných nervových center pomocí hůlky, až k tvůrčí schopnosti. Neboť hůlka je vybudována právě tak, že může vyzařování nejen vést dál, ale může je dle libosti předávat též transformovaně, zesíleně nebo zeslabeně. Zasvěcenec se tedy nemusel dostat do stavu božského bytí, aby vedl nejvyšší životní záření do archy, ale ponořil se do nižší koncentrace a vedl pak do archy sílu odpovídající tomuto stupni pomocí hůlky, která ji zesílila až k tvůrčí energii. Když je archa tímto způsobem nabita, vyzařuje opět na dlouhou dobu nejvyšší a nejsilnější energii jako zdroj všech ostatních sil na Zemi. Zasvěcenec mohl také pomocí hůlky vytvořit a vést nejrůznější frekvence, neboť hůlka byla archou úmluvy v malém vydání, až na to, že v ní tvůrčí síla nebyla nahromaděna jako v arše.

Synové boží - předchozí civilizace
Kdysi žila na Zemi rasa, která se velice lišila od lidských ras, které v tehdejší době žily na Zemi. Projevovala plně zákon ducha a ne zákon hmoty jak dnešní lidské rasy. Byla vědomá na božské úrovni a projevolala jej také zde na Zemi, aniž by přimísila vlastnosti těla - sobectví. Tato rasa si ve své božské čistotě skutečně zasluhovala jméno Synové boží.

Celý život byl založen na duchovnosti, lásce a nesobeckosti. Tělesné žádosti, pudy a vášně ducha nezastiňovaly. Příslušníci této vysoko stojící rasy znali všechna tajemství přírody a jelikož znali i své vlastní síly a drželi je pod nadváhou ducha, měli též schopnost ovládat a řídit přírodu svými mocnými silami. Nemuseli si vydělávat svůj chléb těžkou tělesnou prací, neboť místo, aby prosycovali Zemi potem, nechali pracovat přírodní síly. Znali všechny přírodní síly, tajemství hmoty, sílu mysli a také tajemství vlastní bytosti. Znali také tajemství, jak se síla mění ve hmotu a obráceně, jak ze hmoty se stává síla. Sestavili zařízení a nástroje, jejichž pomocí mohli nahromadit, dát do pohybu a využívat nejen všechny síly přírody, ale také své vlastní duchovní síly. Žili v míru a šťastně na velké části Země jako vládnoucí rasa. Avšak již tenkrát žili na Zemi i jiní tvorové, podobní Synům božím, ale s mnohem hmotnějším tělem a na mnohem nižším stupni vývoje. Jejich vědomí bylo zcela ztotožněno s tělem a duch tupý. Žili v pralesích, bojovali mezi sebou, s přírodou a se zvířaty. Tito tvorové byli předchůdci současného člověka. Rasa synů člověka vznikla křížením s rasou Synů božích. Ve vesmíru působí zákon neustálého pohybu a změny. Země se snynínachází v údobí, kdy probíhá proces materializace. To znamená, že božsky-tvůrčí síla vniká stále hlouběji do hmoty a moc na Zemi přechází do rukou stále hmotnějších ras, které stály dříve pod vedením výše stojících duchovních ras. Výše stojící duchovní rasa postupně vymírá. Stahuje se z hmoty na duchovní rovinu a ponechá lidstvo nějakou dobu - měřeno pozemským časem, mnoho, mnoho tisíciletí o samotě, aby mohlo stoupat vzhůru; bez viditelného vedení, svou vlastní silou. Tak se muselo stát, že živočišně-hmotná rasa - jeskynních lidí - se podle božích zákonů neustále rozmnožuje, nabývá moci, až jednou přijde čas, kdy převezme vládu na Zemi. Vyšší rasa však musela, než opustila zemi, naočkovat níže stojící rase , své duchovní síly, aby - podle zákona dědictví - byl po dlouhém, velmi dlouhém vývojovém procesu opět umožněn vzestup z hmoty. Tak na sebe vzali mnozí Synové boží rasy velkou oběť, že zplodili děti s dcerami primitivních lidí. Tímto prvním křížením vznikli noví jednotlivci a později postupně nové lidské rasy. Božská síla Synů božích a mohutná tělesná síla dcer lidí vytvořily nejrůznější potomky. Jednak tělesné, jednak duchovní obry. Jsou tu tedy tělesní obři, kteří z matčiny strany zdědili primitivní nevyvinutý mozek. U nich působí tvůrčí síla jejich otců na hmotné úrovni a dostávají mohutná těla. Svými obrovskými tělesnými silami se zmocňují slabších a zvířeckými žádostmi své přirozenosti se stávají obávanými tyrany. Jsou tu však i duchovní obři, kteří neprojevují zděděnou tvůrčí sílu v těle, ale ve vyšších mozkových centrech. Ti mají za úkol, aby nižší, živočišnou a s tělem ztotožněnou lidskou rasu, jakož i mezirasu vzniklou křížením, ještě nějakou dobu vedli, uvedli ji do moudrostí, věd a umění, tedy do vyšší kultury, poučovali ji a byli jí dobrým příkladem božsky-univerzální lásky, nesobeckosti a duchovní velikosti. Tak jsou dns země, kde panuje touha po moci, tyranie, a jiné, kde prozatím ještě panuje moudrost a láska. To vše postupně zmizí a lidstvo bude znát velké zasvěcence a jejich tajné vědy pouze z historických záznamů, tradic a legend. Pomocí zákonů dědičnosti je tu však i v nejtemnějším období Země možnost, aby se Syn boží narodil v lidském těle, aby ukázal lidstvu cestu z temnoty a utrpení.

Synové boží nemuseli pracovat tělesnou silou, protože nechali pracovat přírodu. Vlastnili některé přístroje, jimiž mohli ovládat přitažlivost Země - zrušit ji nebo také zvětšit - to znamená, měnit podle libosti.
Bylo tak možné snížit váhu nejtěžší hmoty na nulu, nebo naopak váhu ještě zvýšit. Když těžký obrovský kamenný blok ztratí tímto způsobem váhu, mohlo by jej i dítě malíčkem odstrčit nebo naopak odnést do libovolné výše. Lodě byly naloženy těmito bloky vysoko jako hora, aniž byly přetíženy, protože kamenné bloky byly před tím delší dobu ozařovány a tím ztratily váhu. Všechny mohutné stavby, které by lidská síla nikdy nemohla vystavět, byly Syny božími postaveny tímto způsobem. Tam, kde se Synové boží vylodili, vytvořili vysokou kulturu. Všude, kde dosud vládnou, vedou lidi k nesobecké lásce a obětují se pro jejich dobro - obětují se tím, že ještě nějaku dobu prodlévají na Zemi, aby je učili a rozmnožili duchovní síly. Dříve býval vládce farao současně veleknězem. Byl v jedné osobě pozemským i duševním vůdcem národa. Později však, když se země kulturou i bohatstvím zvětšovala, rozdělili Synové boží úkoly a od té doby se jeden zabývá světskou vládou, zatímco nejstarší, hlava rodu, vykonává povinnosti duchvoního vedení. Farao vládne zemi. Veleknězi přináleží povinnosti chrámu. Je strážcem vědění v každé oblasti. Jelikož veškeré vědění pramení z jeidného zdroje, dává zasvěcení do věd, do umění a také velké zasvěcení v chrámu do "umění bez umění" ducha. Proto také lidé mají jiný tvar hlavy než potomci Synů božích, kteří tvořili vládnoucí rodinu. Ti, kdož mají tuto dlouhou lebku, potřebují relativně málo rozum, neboť zažívají pravdu vnitřním zřením. Čelo není silně klenuté, neboť mozková centra, v nichž sídlí schopnost myšlení, jsou vyvinuta natolik, nakolik je třeba vnímat zevní dojmy a vědomě je prožívat. Oproti tomu v záhlaví jsou dokonale vyvinutá mozková centra, která jsou tělesnými nástroji duchovních projevů. Tato centra umožňují být vědomými na božské úrovni a dávají také ony vyšší kvality a vlastnosti, kterými se Synové boží liší od synů člověka. Lidské bytosti ve svěm vědomí žijí v čase a prostoru, leč Synové boží mají také pozemská těla, ale žijí v dokonalé duchovní svobodě osvobozeni od času a prostoru. Silou božského vědomí, pomocí těchto mozkových center, se mohou volně pohybovat v čase a prostoru. To znamená, že je možné přepnout své vědomí libovolně do minulosti nebo budoucnosti. JInými slovy, mohou v tomto stavu zažít minulost nebo budocunost jako přítomnost. Stejně tak se mohou osvobodit od překážky prostoru a přenést své vědomí do místa, kam chtějí. V tomto stavu není žádné "zde" ani žádné "tam", ale pouze všudypřítomnost! Neboť minulost a budoucnost - zde i tam - jsou pouze různými aspekty, různé projekce jedné a téže skutečnosti, věčného a všudypřítomného Bytí: Boha!
Uživatelský avatar
Petr
Administrátor
 
Příspěvky: 2826
Registrován: čtv 08. kvě 2008 21:17:44
Bydliště: Brno / Praha
Poděkoval: 587
Poděkováno: 1276-krát v 712 příspěvcích

Následující uživatelé by rádi poděkovali uživateli Petr za tento příspěvek:
Ida

Re: Elisabeth Haich: Zasvěcení

Příspěvekod Petr » ned 11. led 2009 22:46:22

Uživatelský avatar
Petr
Administrátor
 
Příspěvky: 2826
Registrován: čtv 08. kvě 2008 21:17:44
Bydliště: Brno / Praha
Poděkoval: 587
Poděkováno: 1276-krát v 712 příspěvcích

Následující uživatelé by rádi poděkovali uživateli Petr za tento příspěvek:
Ida

Re: Elisabeth Haich: Zasvěcení

Příspěvekod AlfaScorpii » pon 01. úno 2010 0:13:04

Petr píše:Několikrát jsem narazil už i na názor, že po přečtení této knihy už ani nebudete chtít číst další knihy... vše je obsaženo v této.


Tak s tímhle názorem vůbec nesouzním. Podle mě tohle říkají lidé, kteří moc jiných knih nečetli. Slyšel jsem na ní ódy, ale po přečetení mě spíš zklamala. Je v ní sice obsaženo relativně dost zajímavých informací, hlavně co se týče učení Ptahotepa, ale jinak mě moc neoslovila.
V žádném případě nesouhlasím s tvrzením, že je v ní obsaženo všechno. Některé pasáže dle mě nabízejí jen velmi úzký náhled na danou věc a mohou být dokonce zavádějící. Mému způsobu smýšlení je docela vzdálená, ale uznávám, že může být zajímavým úvodem pro člověka, který s pronikáním do duchovních sfér teprve začíná. Pro každého je dobré něco jiného a tak je to v pořádku :-)
Já osobně bych jí doporučova spíš jako zajímavost.
Uživatelský avatar
AlfaScorpii
 
Příspěvky: 361
Registrován: čtv 24. pro 2009 17:25:29
Bydliště: Mnichovice u Prahy
Poděkoval: 147
Poděkováno: 147-krát v 94 příspěvcích

Re: Elisabeth Haich: Zasvěcení

Příspěvekod Petr » pon 01. úno 2010 12:30:01

No dnes uz bych take nerekl, ze je v ni obsazeno vse... :) ale je tam toho hodne zajimaveho, hlavne pro ty co za tim o tom moc nevi :)
Uživatelský avatar
Petr
Administrátor
 
Příspěvky: 2826
Registrován: čtv 08. kvě 2008 21:17:44
Bydliště: Brno / Praha
Poděkoval: 587
Poděkováno: 1276-krát v 712 příspěvcích

Re: Elisabeth Haich: Zasvěcení

Příspěvekod watta » pon 01. úno 2010 17:37:47

podle mě je to náhodou dost zdařilá a inspirativní science fiction, určitě bych ji nezatracovala, tak pro opravdu dlouhé večery, kdy už člověk skutečně neví, po čem jiném by sáhnul, to může být hezké čtení, příjemné třeba před spaním...
:give_flower:
Uživatelský avatar
watta
 
Příspěvky: 1050
Registrován: úte 16. čer 2009 12:07:19
Poděkoval: 124
Poděkováno: 291-krát v 200 příspěvcích

Re: Elisabeth Haich: Zasvěcení

Příspěvekod AlfaScorpii » úte 02. úno 2010 22:16:26

watta píše:pro opravdu dlouhé večery, kdy už člověk skutečně neví, po čem jiném by sáhnul, to může být hezké čtení, příjemné třeba před spaním...
:give_flower:


Asi tak bych to taky viděl :-)
Uživatelský avatar
AlfaScorpii
 
Příspěvky: 361
Registrován: čtv 24. pro 2009 17:25:29
Bydliště: Mnichovice u Prahy
Poděkoval: 147
Poděkováno: 147-krát v 94 příspěvcích


Zpět na Knihy

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 návštevníků

cron