Našeptávač

[jamajsky.drap]

P.S. Duchovní Mistři mají různé nátury... liší se povahou stejně jako my

vysvětlují proto tu cestu, ten způsob, jakým se do žití v přítomnosti sami dostali

Každý z nich se zbavoval jiné kombinace nevědomých překážek, v tom jsme každý jiný, a tak když to, co říkají, nepasuje na mou náturu, protože to není můj týpek, připadá mi to, co říká, jako blbost
................................................................................................................................................

Jasně,
problém je samozřejmě v tom,
že se to pak stanoví jako nějaká "univerzální" cesta pro všechny
a navíc se to začne praktikovat z pozice konatele...

Bavil jsem se se svým kamarádem madarem v indii,
o tom, co může být velkou pomocí na duchovní cestě,
pomocí, která by byla UNIVERZÁLNÍ, A KTERÁ BY NÁS NESTAVĚLA DO ROLE KONATELE

a došli jsme k názoru,
že je to SATTVICKÁ STRAVA...

Zajímavé
Za posledních cca půl roku,co se věnuji duchovnímu učení jsem pročetl dílo Tolleho, Abrahama, Setha, Osho, J.Vitale, N.D.Walshe, Tepperweina, beletrii Coelho, Megre. Ze začátku jsem měl tendence ulpívat na všem, co je psáno. Nicméně postupně zjištuji, že ledacos mi nesedí, ledacos si navzájem odporuje. Ono i soustředění pozornosti na Přítomný okamžik je do určité míry duchovní učení a nemusí každému sedět. Takže se řídím tím, co cítím intuitivně. Třeba film Tajemstí, se mi intuitivně moc "nezdál" , ale zdálo se to být perfektní, tak jsem to začal používat. Po nějaké době jsem se na to vykašlal.

Takže podle mě je UNIVERZÁLNÍ duchovní cesta ta, kterou cítíte intuitivně. A nenechat se zmást autoritami, modrým z nebe ani dokonale promyšlenými scénáři.

[vostalpetr]

Nicméně postupně zjištuji, že ledacos mi nesedí, ledacos si navzájem odporuje.
.....................................................................................................

To je naprosto v pořádku, že ti něco nesedí,
a to že si některý věci odporují je také v pořádku, mnohem horší by bylo, kdyby se ti to zdálo logický a bez rozporů,
meditace je paradoxní záležitost a jsou zde kladeny paradoxní podmínky, proto je zde ten rozpor, a ty protikladné odmínky je třeba "splnit"...



Takže podle mě je UNIVERZÁLNÍ duchovní cesta ta, kterou cítíte intuitivně. A nenechat se zmást autoritami, modrým z nebe ani dokonale promyšlenými scénáři.
..............................................................................................................................................
No to je spíše tvoje individuální duchovní cesta,
a UNIVEZÁLNÍ na té tvé duchovní cestě je to, že se dostáváš při nějaké aktivitě (třeba meditaci, ale i při čemkoliv jiném) do přítomného okamžiku, což v podstatě znamená, že jsi relaxovaný, uvolněný, spokojený, radostivý,intenzivně prožíváš sám sebe nebo celý svět, a máš dostatek energie uvnitř i na venek a jsi celkově klidnější...

To jsou prostě univerzální známky duchovního poroku,
a pokud tyto věci nepřijdou, pak je to známkou toho, že něco je ŠPATNĚ,
ŽE SE POUZE POHYBUJEŠ V OBLASTI MYSLI,
ŽE JSI POUZE VYMĚNIL SVŮJ DŘÍVĚJŠÍ ŽIVOT VE ZTOTOŽNĚNÍ S MYSLÍ ZA JINÝ (DUCHOVNÍ) ŽIVOT VE ZTOTOOŽNĚNÍ S MYSLÍ

viz. následná reakce...


PS.
Pokud jsem psal o satvické stravě jako o univerzální pomoci,
tak je to psáno z pohledu toho, že prostě všichni musíme (univerzálně, tj. platně pro všechny) jíst
například o meditaci to neplatí, nebot je známo, že jsou lumpové co nemeditují,
i když na druhou stranu, všichni univerzálně meditují, jen tomu tak neříkají....

[Jana]

"Všechno je ON"

Tuhle afirmaci ale nevymyslel Hill.
................................................................................

No tahle afirmace (alespon pro mě) říká:

NEMUSÍŠ SE STARAT O MYSL, NEBOT JE V POŘÁDKU, JE TO ON,
NEMUSÍŠ SE S TÍM NĚJAK TRÁPIT A PŘEMÝŠLET O TOM, PROTOŽE AT VYMYSLÍŠ COKOLI A UDĚLÁŠ COKOLI, TAK JE TO ON

JE TO PŘIJMUTÍ, A KDYŽ NĚCO PŘIJMU, TAK UŽ O TOM NEMUSÍM DÁL PŘEMÝŠLET...

nevím, jestli tohle se dá nazvat jako práce s myslí,
určitě zde ale není nějaké úsilí o zastavení, ovládntí, uklidnění apd.
to prostě nastává automaticky, protože se dostáváme do přítomného okamžiku...

No to je ono. Je tu bdělá pozornost posílající našeptávače do háje.
Tedy úsilí bez úsilí, které mysl uklidní a vláda nad myslí se přenechává tomu, kterýžto je ON nebo-li Já.

[vostalpetr]

Takže pozorné vnímání pocitů a jejich nezaujaté pozorování nejen že mysl neposiluje, ale je to naopak způsob, kterým mysl ztrácí svou magickou přitažlivost nebo démonickou pověst coby "něco nespásného", odlišného od TOHO, a co tudíž stojí v cestě sjednocení s Bytím a čemu je proto nutné se vyhýbat jako čert kříži a nevěnovat jí žádnou pozornost.
........................................................................................................................................

To přece není nezaujaté pozorování,
to je RADOSTNÉ pozorování,
protože přijmutí znamená, že všechno je v pořádku (i když mysl má tendenci to hodnotit třeba negativně)

((PRO MĚ JE PODSTATNÁ TA RADOSTIVOST, UVOLNĚNOST, PROŽÍVÁNÍ PŘÍTOMNOSTI, nikoli sledování mysli, i když je fakt, že mysl přijde a znovu a znovu bude chtít vytvářet rozdělení a já to opět musím přijmout,

mně tam prostě vadí ta neutralita, což je samozřejmě aspekt vědomí, ale dalším aspektem je i blaženost (ananda),
což by tam podle mě mělo také být, nebot to "sjednocení" probíhá na podkladě blaženosti, nebot vědomí je to absolutně putna, že je tam rozdělení, protoože vědomí to jen pozoruje, ale sjednocení je prostě blaženost, nebot to znamená že všechno je v pořádku))

Viděl jsem hodně ašrámů, a všichni oddaní byli chodící nezaujatě pozorující mrtvoly, bez jakéhokoli hllubokého prožívání existence, protoože se udržovali v poziici nezaujatého pozorování

Jedině MINAŘÍK ZDŮRAZNUJE TEN FAKT,
ŽE DUCHOVNÍ POOKROK SE MUSÍ DÍT PŘES RADOSTNÉ STAVY...

Dá se to popsat jako stav malého dítěte,
nebo jako stav když jsme zamilováni (i když při zamilovanosti směřujeme svou lásku ven)
nebo jako stav hluboké relaxace a uvolněnosti, jako když třeba přijdeme po náročném dni domů, a máme všechno splněno a nemusíme se ničím zaobírat

To jsou stavy, kdy mysl je přirozeně a bez úsilí klidná,
malý děti i zamilovaní jsou plní energie a jen tak něco je nesetřelí
atd.

KDE PAK JE PAK NĚJAKÝ PPROSTOR PRO NĚJAKÝHO POCHYBOVAČE?


Jenže tohle se v hinduistický literatuře nepíše,
tohle se nepíše ani v budhiismu a ani v křestanství
(jasně je to tam taky, ale pod vrstvou jiných seriozních blábolů o klidné mysli apd)

[vostalpetr]

No to je ono. Je tu bdělá pozornost posílající našeptávače do háje.
..................................................................................

On se ani nemůže objevit,
je-li všechno On, je všechno v pořádku a je zde radostné a bdělé prožívání...

nášeptávač říká, že něco není v pořádku, že je třeba něco udělat,
našeptávač je známkou toho, že zde není radost

[vostalpetr]

Ono i soustředění pozornosti na Přítomný okamžik je do určité míry duchovní učení a nemusí každému sedět.
...................................................................................................................................

No to nesedí 99,9%,
a meditace na Přítomnoost nesedí 99,9999%,

Tomáš říká, že to je meditace pro duchovní orly
ale v podstatě jakákoli meditace funguje na tomto principu,
jen k tomu používá různé individuální způsoby činností, a nejlepší je si vybrat to, co ti nejvíc vyhovuje a přináší radost, nebot to je tvoje osobní parketa...

a známkou toho, že se doostáváme do nebo spíše k Přítomnosti je radostivost, bdělost, uvolněnost, klid mysli, dostatek energie (jak už jsem psal)

meditace na Přítomnost tě začne bavit až na úplný závěr,
nejlepší hudbou je ticho,
nejvyšší mantrou je prožíívání sebe,
nejlepší činností je prostě klid
blabla bla....

[vostalpetr]

JEŠTĚ K TÝ RADOSTI ČI K LÁSCE (ANANDĚ) A NEUTRÁLNÍMU POZOROVATELI


http://forum.jitrnizeme.cz/viewtopic.php?f=15&t=609

T: Můj problém je následující. Jak jsem pochopil, je každý zážitek sám o sobě skutečností. Je tady – v prožívání. Jakmile ho ale začnu zkoumat a ptát se, kdo to prožívá, kdo je pozorovatel a tak dále, je už zážitek pryč a jediné, co mohu zkoumat, je pouhá vzpomínka na zážitek. Nemohu prostě zkoumat přítomný okamžik – teď. Neuvědomuji si přítomnost, ale jen minulost. Když si něco uvědomuji, nežiji ve skutečnosti v přítomnosti, ale jen v minulosti. Může existovat opravdové uvědomování si přítomného okamžiku?
M: To, co popisujete, není vůbec uvědomění, ale jenom přemýšlení o zážitku. Skutečné uvědomění (samvid) je stavem čistého, nezúčastněného pozorování, bez sebemenšího záměru cokoli s pozorovanou událostí dělat. Vaše myšlenky a pocity, slova a činy mohou být také součástí pozorované události. Vy to vše nezaujatě sledujete v plném světle jasného pochopení. Dokonale chápete, co se odehrává, protože se vás to nedotýká. Může to vypadat jako nějaká chladná lhostejnost, ale ve skutečnosti tomu tak není. Jakmile jste v tomto stavu, zjistíte, že milujete to, co vidíte, ať už to má jakoukoli podstatu. Tato BEZVÝHRADNÁ LÁSKA JE PRUBÍŘSKÝM KAMENEM UVĚDOMĚNÍ. Pokud tu není, znamená to, že se o situaci jen zajímáte z nějakých osobních důvodů.


PS. Tohle je přesně ten důvod, proč neustále kritizuji POSTOJ NEUTRÁLNÍHO NEZAUJATÉHO POZOROVATELE,
(který všichni neustále doporučují)

PROTOŽE V NĚM NENÍ PŘIJETÍ A SJEDNOCENÍ,

to je prostě jen postoj vyděleného ega....
(a je to jasně vidět jak u Vackovců, tak i v Ramanašrámu, kde jsou všichni bez života jak vyschllý mrtvoly)

[watta]

jamajsky drap:

díky za sdílenou zkušenost, je to také mimo jiné hezký příspěvek do diskuze o miguelu ruizovi, kde jsme se pozastavovali nad tím, že nabádá ostatní lidi k nedůvěřivosti - tohle je úplně nejnázornější ukázka toho, jak je všechno vždy pro někoho dobré. jestliže někdo lpí na nějakém učení tak, že se mu stává již brzdou, než dočasnou berlí, je určitý odstup, k němuž (ale určitě chybně zvolenými slovy) tolle nabádá, stoprocentně na místě.

[vostalpetr]

tohle je úplně nejnázornější ukázka toho, jak je všechno vždy pro někoho dobré. jestliže někdo lpí na nějakém učení tak, že se mu stává již brzdou, než dočasnou berlí, je určitý odstup, k němuž (ale určitě chybně zvolenými slovy) tolle nabádá, stoprocentně na místě.
..................................................................................................................................

to, co je pro někoho lékem,
může být pro někho jiného zase jedem

například postoj nezaujatého pozorovatele je zpočátku velkou pomocí,
která nás může někam dovést,
ale je si třeba uvědomit, že tento postoj je poněkud omezený a překročit to omezení

Mně se třeba líbí Osho,
který v Oranžový knize říká, vyberte si nějakou meditaci co se vám nejvíc líbí a praktikujte,
až vám to přestane přinášet radost, tak to změnte a najděte si jinou meditaci

radost, uvolněnost, sebeuvědomění a přirozený klid jsou známky duchovního pokroku,
a pokud tyto věci nepřicházejí, je to známka toho, že něco není v pořádku...

[Ida]

Děkuji za diskusi Vás všech, ze které si člověk může vybrat, co potřebuje a co mu vyhovuje.

Podle mě našeptávač a můj vnitří hlas není jedno a to samé. Můj vnitřní hlas mě nikdy neobviní -ty jsi necvičilal, nedodržela jsi co sis předsevzala, nemáš pevnou vůli. Můj vnitřní hlas mi nezpůsobí špatnou náladu, ale vede mne v životě k pohodě a dobré náladě.
Myslím, že našeptávač je produkt mozku tedy hmotného těla, vnitřní vedení je hlas mé duchovní bytosti. Našeptávače slyším v hlavě, vnitřní hlas v oblasti 5 čakry v páteři.

Jana píše - Cokoliv Bůh strvořil, dobře stvořil.

Čím více roste moje víra v Boha, tím častěnji slyším svůj vnitřní hlas,který mne vede a tím méně se mi stává, že mne sráží našeptávač.

Celá diskuse vzniklad z toho, že Lenny vyčítálek vyčítá - zase jsi necvičila.

Lenny je ve věku, kdy prostě M U S Í - se učit, hrát, poslouchat rodiče .......
Musí je slovíčko deprimující a odebírá sílu člověku k jakékoli činnosti. Mám pocit že Lída píše - měla bych .
Co poradíte mladému človíčku? Jak přejít z musím - na měla bych - a později chci - a dělám to ráda?

Jana píše - Jde o to prokouknout tu hru, že to je jen hra a pak je to jen hra. /V našem věku je už jednoduché to prokouknutí/. Dělám jenom to co chci a dělát to ráda. Miluji vše, co je kolelm mne. Vše je ON.

[Lída]

Lída nepíše "měla bych", ale "co mi pomáhá", neb zjistila na vlastní kůži, že teorie jsou sice pěkná věc, ale dokud se to nevyzkouší, nedá se poznat, co skutečně funguje, co doopravdy vede k bezděčné spokojenosti
A nejvíc mi pomáhá – už dlouho – právě to neosobní všimnutí si, pozorování bez odmítání nebo chtění, které Vopstalpéťovi připadá jako blbost

Co poradíte mladému človíčku? Jak přejít z musím - na měla bych - a později chci - a dělám to ráda?

Možná to, co jsem tu někde už psala: "Všimni si, že tě to nebaví… a vzpomeň si, co se v té chvíli dá udělat… , aby tě to zas začalo doopravdy bavit: co to vlastně bylo jóóó... ahá , hrát si s tím, co zrovna dělám … jako ten prcek na pískovišti, když staví hrad... toho vůbec nenapadne, jestli to, co dělá, je správnější nebo důležitější, než dělat bábovičky... jen dělá ten hrad tak soustředěně, že přítomný okamžik tomu dodává celou svou šťávu... a vůni..."

Dodala bych: jde vlastně jen o objevení způsobu, jak si to sám dovedně přeřadit z šuplíčku "musím" nebo "měla bych" do šuplíčku "užiju si to". Třeba: tak jo… Co je na tom fajn? Co mi to přinese? K čemu mi to pomůže? A pro školáka: "Ten úkol bude pak hotovej a můžu vypadnout ven, nemusím pak už na to myslet, vracet se k tomu – skvělý pocit!"

Kdosi napsal, že někteří lidé se rodí s takovou povahou, že každou práci, kterou by právě měli udělat, vidí v duchu už napřed hotovou. Pak to už "jen" udělají. Šťastlivci

Určitě bude těch způsobů víc. Každému pomáhá v praxi něco trochu jiného, protože jsme trochu jinak naprogramovaní - procházeli jsme různými kombinacemi zkušeností; proto taky každému vyhovují trochu jiné způsoby zacházení se svým mozkem, aby se odprogramoval ze svého bručounství a znechucení a smutnění a vztekání se a aby se postupně vrátil k přirozené pohodě, kterou jsme mívali coby prckové v peřince, když nás nic nebolelo

Tak ať se daří

[Jana]

Lenny je ve věku, kdy prostě M U S Í - se učit, hrát, poslouchat rodiče .......
Musí je slovíčko deprimující a odebírá sílu člověku k jakékoli činnosti. Mám pocit že Lída píše - měla bych .
Co poradíte mladému človíčku?

Jak přejít z musím - na měla bych - a později chci - a dělám to ráda?

Jedině žitou láskou k tomu všemu, co je. Jedině radostí z existence. Děti rády napodobují a v jejich přirozenosti je zvídavost, hravost. Rády se přidají k dospělému, který to, co je třeba, dělá rád.

Dětem říkám jedinou radu: Nedělej, co Tě nebaví.
Radila jsem to i svým dětem, když se rozhodovaly, čemu se věnovat. Občas se na střední a vysoké škole bránily, že není možné dělat jen to, co baví, že občas se musí dělat i věci, které nebaví, aby pak mohly dělat, co baví.

Ale dneska všechny mají své povolání jako koníčka.

[vostalpetr]

A nejvíc mi pomáhá – už dlouho – právě to neosobní všimnutí si, pozorování bez odmítání nebo chtění, které Vopstalpéťovi připadá jako blbost
.......................................................................................................................

Nejdřív se mi zdálo, že se v joze blbne jen místama a jen omyllem,
ale ted jsem už došel k přesvědčení, že se blbne napprosto všude a naprosto cíleně...

Existuje samozřejmě i jiná možnost, že totálně zblblej jsem ve skutečnosti jenom já a joga je v pořádku,
ale díky tomu, že sem tam naleznu poměrně ojedinělý hlas který je v souladu s mým názoorem,
jako třeba Minařík, nebo ten ciitovaný Maharadž či Tolle,
takže si říkám, že to se mnou nebude až zas tak špatný,
že ta chyba bude nejspíš v tý hinduistický joze,
protože v indii je všude bordel,
takže není žádnej důvod, aby nebyl bordel i v joze...

[vostalpetr]

A nejvíc mi pomáhá – už dlouho – právě to neosobní všimnutí si, pozorování bez odmítání nebo chtění, které Vopstalpéťovi připadá jako blbost
..............................................................................................................................

Neber to Lído prosím osobně,
víš, že jsem jen pouhopouhý teoretik, který se vyhýbá hovořit konkrétně o nějaké osobě,

ale jestliže někdo napíše, že mu to UŽ DLOUHO POMÁHÁ,
tak tím také říká, mimo jiné, že mu to stále ještě nepomohlo,
že to nepřineslo kýžený výsledek,
a tudíž je zde reálná možnost, že ta pomoc v sobě obsahuje chybu...

Samozřejmě, můžeme říci, že chyba je třeba v danné osobě, že nevyužívá dostatečně té pomoci,
nebo také, že ta pomoc musí působit dlouhodobě, jeden celý živoot nebo třeba několik dalších životů,
ale i ta první námitka, že chyba je v té pomoci je poměrně reálná...

[Lída]

Neberu to osobně

A nejvíc mi pomáhá – už dlouho – právě to neosobní všimnutí si, pozorování bez odmítání nebo chtění...

jestliže někdo napíše, že mu to UŽ DLOUHO POMÁHÁ,

znamená to, že v mysli se postupně rozpouštějí vásany, které byly během mládí (a kdovíkdy předtím) uskladněné v podvědomí, a pod vlivem okolností vytrvale produkují navyklé reakce v podobě různých emocí, přitažlivosti a odporu a dalších "klenotů", což nás při automatickém sebeztotožnění s nimi vytrvale udržuje v představě, že já jsem tendlencten konatel

Nisargadatta přístupu umožňujícímu rozpouštění vásan říkal "nepřevzetí dodávky."

Tím, že se "nepřebíráním dodávek" podpalubí zprázdňuje, se víc a víc objevuje pohoda i za takových okolností, kdy dřív byl oheň na střeše, přestává vadit, co dřív vadilo, daří se snadno řešit, co dřív byl problém - a hlavně: je tu víc radosti ze života, jasnější vědomí... ten iluzorní egoušek nemá už takovou potřebu si vyskakovat, občas dokonce sklapne pec a je potichu...

což vůbec není
k zaho-zení

[vostalpetr]

Nisargadatta přístupu umožňujícímu rozpouštění vásan říkal "nepřevzetí dodávky.
................................................................................................

Vždycky je taktrošku problém pochopit, co kdo říká a co tím míní,
což je věc naprosto normální,
Lucky a já chápeme Maharadže úplně jinak,
přečteme si stejnou knihu a pak říkáme každej něco jinýho...

Třeba takovej Maharadž učil techniku" nejsem toto a nejsem tamto", ale také říkal, nedělejte vůbec nic, jen budte,
nebo "nepřebírejte dodávku" a určitě toho bude víc, co lze u něj najít...

Kd\ž jsem si přečetl Balsekarovu knihu o Maharadžovi ( nepamatuji si název,ale jsou to takové krátké popisy různých satsangů), tak jsem si říkal, kam to ten Balsekar chodil, vždyt tohlle Maharadž vůbec neučil...

Když vidím jak vypadají lidé u Vacka a v Ramanašrámu,
tak je mi jasný, že ta chyba nemůže být jen v pochopení učení,
ale že je ta chyba i v samotném učení:
nakonec i Vacek to přiznává, že v jeho zkušenosti velmi dlouhou dobu chyběl asppekt anandy, že to nebylo v pořádku, že po několik let byl ve stavu TND, kdy nebyl schopen vůbec pomyslet na cokoli duchovního nebo vůbec meditovat,
a přesto Vacek neustále učí svoje žáky držet poziici neutrálního ppozorovatele...

A přitom je všeobecně známo,
že technika bhakti a džnána mají fungovat dohromady,

stejně tak je známo, že při cestě bhakti se neobjevuje TND, protože jde o transformacii všeho vnímaného v lásku
(pokud bhaktové pláčou, že furt nevidí boha, je to jen proto, že si neuvědomují, že láska je bůh, ale to není TND)

Ty znaky duchovního pokkroku, které jsem zde popsal jsou naprosto jasný,
a můžu snad vcelku odpovědně říci, že jsem je nikde u žáků nenašel,
jediný co jsem viděl byly položivý mrtvoly,
ega koncentrovaný do ega...

A ten příspěvek od Maharadže z JZ co jsem napsal výše to zcela jasně vysvětluje, pokud zde není lláska ke všemu vnímanému (bhakti) tak je to jen postoj osoby...

Koncept VŠECHNO JE ON je koncept z pohledu vědomí,
ale paralelně platí, že VŠECHNO JE LÁSKA
a láska je ten princip, který provádí sjednocení (rozdělující mysli)

mnozí kritizovali Janu za její psaní o lásce,
ale je to jen jejich hloupoost, že dávají přednost suchým duchovním konceptům, před touhle jednoduchou poučkou,
a že to považujíí za jakýsi pouhopouhý emocionální vznět

Takže na závěr:

Odevzdat vše bohu znamená přijmout, že (podstatou) VŠEHO JE ON, což znamená, že VŠECHNO JE LÁSKA

(mám tričko z koncertu Chinmoje, kde je napsáno: Bůh je ve všem, ale všechno je láska...)

[Lída]

Hledání "jak je to jedině správně" čili princip odhalováníní chyb...

No mě to taky občas popadlo, jenže tím zaměřováním se na to, "co je blbě," se pokaždý vypadne z vortexu...
Jako kdyby člověk chodil po lese, hledal houby, a místo zaměření na "Hele, támhle je houba" ... se zaměřoval na "Tady žádná není, tady taky žádná není, tady taky ne... hernajs, kde u všech všudy ty jedlý houby jsou?" Je pak soustředěný na to, co je špatně, a nutně tím přehlídne spoustu hříbečků, skoro celých schovaných pod mechem...

Když si Mistři vzájemně protiřečí, když každý říká něco jiného.... prostě jsme tak naprogramovaní, že cestu ke sjednocení každý vykládá i chápe trochu jinak... podle svých zkušeností.... a někdy Mistr dokonce na stejnou otázku odpoví každému tazateli něco jiného...

Prostě od každého beru, co potřebuju a co je v souladu s mým dosavadním pochopením,
vyzkouším to, když to pomáhá, je to a ostatní věci neřeším

[vostalpetr]

Když si Mistři vzájemně protiřečí, když každý říká něco jiného.... prostě jsme tak naprogramovaní, že cestu ke sjednocení každý vykládá i chápe trochu jinak... podle svých zkušeností.... a někdy Mistr dokonce na stejnou otázku odpoví každému tazateli něco jiného...
..................................................................................................................................

jASNĚ,
proto je také třeba všechna ta dílčí (rozdílná) učení hodnotit z úrovně realizace, z té nejvyšší úrovně,
a to jak z vlastní zkušenosti tak ze zkušenosti druhých,
pak vidíš co tam je za chybu a co tam chybí...

A to je v podstatě ten úryvek z Maharadže,
jasně že je tam neutrální nezaujatej pozoroovatel (to tam přece píše)
ale dodává že je tam i láska ke všemu projevenému,
a dále dodává, že pokud tam ta láska není, je to jen postoj ega...





V podstatě s tímto souvisí i další naprostá hloupoost, která se neustále traduje,
že stav realizace nejde poppsat, že se to nemá dělat, protože to klame,
a podobné předsudky, jako že si máme především hledět své vlastní úrovně atd.
To je naprostý nesmysl, protože vycházíme-li při výkladu učení "odspodu nahoru", nemůžeme jinak, než nasekat spoustu chyb, a to zcela zákonitě

Já se stále vracím k tomu, co napsal na JZ Turija, protože to je pro mě ne-dvojná filozofie,
protoože když se k tomu nevrátím, tak tam začnu okamžitě sekat chyby,
protože je opravdu důležité neustále všechno (učení)korigovat s úrovní realizace...

Takže jak detailní náhled třeba na to, co to je pozice nezaujatýho svědka,
prootože je nutné se nad tím zamyslet,
ale zároven na to pohllédnout i z pozice celku (tedy úrovně realizace)
a zcela určitě vím, že tam v tom detailním rozboru udělám chybu...

Jestliže Lucky radí číst mezi řádky (dodneška nevím co to je)
tak já říkm, že každé učení se musí korigovat z úrovně nejvyššího stavu...

[Jana]

VŠEHO JE ON, což znamená, že VŠECHNO JE LÁSKA

No, to je sice pravda, ale když čtu Tvé texty, tak mi dochází, že existuje ještě další rozměr, který představuješ, prostě seš Božskej na entou. Mám obrovskou radost, když čtu, co píšeš. Jsi jako čistá voda,

ne, jsi jako horskej potok, vodopád pročisťující stojaté vody.

Díky.