Zákon přitažlivosti (LoA)

[Petr]

Ahoj Boby ,
je to velmi zajimava otazka, a sam jsem si ji take pokladal a pokladam. ja to vetsinou kombinuji. Resp. nechodim uplne hluboko, tak ze bych nejakou svou emoci do hloubky rozebiral, co bylo pricinou a proc se to deje, kde to kdy vzniklo. Vetsinou kdyz ted premyslim, tak chodim k prvnimu duvodu, myslence, kde ta emoce ma puvod a ten zpracuji, treba Koleckem soustredeni.
pokud se v tom problemu totiz zase budeme dlouho prehrabovat, tak tim hledanim vsech moznych duvodu negativnich emoci, nebo nemoci, tak zase jen znovu aktivujes negativni emoce, je to takove Koleckou soustredeni naopak.
Rid se tim, co ti funguje. me Abrahamuv zpusob funguje na 100%.
Petr

[Peto]

Ahojte vsetci,
Cital som ten prispevok o chorobe. Ked venujeme pozornost niecomu, co je odlišné od nasich tuzob tak sa odpojime od zdroja. Toto odlucenie sposobi nedostatocne zasobovanie energiou. To v ktorej oblasti ludskeho tela sa prajaví zavisí od chybneho vzorca spravania. Cakry resp. enrgia nimi prechadzajuca maju na starosti oblasti okolo nich. Ak mame problemy s komunikaciou tak enrgia prudi do 5. cakry len velmi slabo. Ak chceme vyzdraviet staci( vlastne niet inej moznosti) ako upriamit pozornost na prichadzajuci stav zdravia. V udrzani pozornosti Vam budu branit vzorce spravania, ktore vsak nemusite odstranit, pretoze jedine na com skutocne zalezi je to aby ste boli stastni a tato vibracia stastia vas spoji s vasou vetsou castou, ktora sa skrze vas materializuje ako zdrava a stastna bytost.
Prajem pekny a radostou rozžiarený deň.

[Návštěvník]

Ahojte vsetci,
Cital som ten prispevok o chorobe. Ked venujeme pozornost niecomu, co je odlišné od nasich tuzob tak sa odpojime od zdroja. Toto odlucenie sposobi nedostatocne zasobovanie energiou. To v ktorej oblasti ludskeho tela sa prajaví zavisí od chybneho vzorca spravania. Cakry resp. enrgia nimi prechadzajuca maju na starosti oblasti okolo nich. Ak mame problemy s komunikaciou tak enrgia prudi do 5. cakry len velmi slabo. Ak chceme vyzdraviet staci( vlastne niet inej moznosti) ako upriamit pozornost na prichadzajuci stav zdravia. V udrzani pozornosti Vam budu branit vzorce spravania, ktore vsak nemusite odstranit, pretoze jedine na com skutocne zalezi je to aby ste boli stastni a tato vibracia stastia vas spoji s vasou vetsou castou, ktora sa skrze vas materializuje ako zdrava a stastna bytost.
Prajem pekny a radostou rozžiarený deň.

toto bol moj prvy prispevok, ja nie som ten predchadzajuci peto,som peto2

[Petr]

toto bol moj prvy prispevok, ja nie som ten predchadzajuci peto,som peto2

Koukam ze nas Petru a Petu tady je

[peto2:-)]

aj vo svojom okoli mam vela Petrov. Nieco na tom mene je
Abraham a tato filozofia mi poskytla vsetko co som hladal.Mimo ineho mam aj reiki 2.st a vykladam karty.

[Iffany]

Zdravím. Na tyhle stránky jsem narazila když jsem hledala něco o Abrahamovu učení (moc chválím a děkuji) a nedá mi to, abych nepřispěla se svou zkušeností. Je pravda, že jsem se k tomuhle učení dostala teprve nedávno a docela náhodou. No, náhodou... Nic není náhoda, že? Zabývala jsem se intuicí a jeden den mě prostě napadlo, že se mám jít podívat do Librexu, jestli tam nemají jednu konkrétní knihu o intuici. Samozřejmě jsem si i rozumově zdůvodnila, že by to bylo fajn, protože je čtvrtek a to tam mají 15% slevu Tak procházím knihkupectvím a nevím proč, cítila jsem neuvěřitelné zklamání, že jsem nic nenašla. Prostě jsem měla pocit, že si odtamtud mám něco odnést. Tak jsem celé oddělení prošla ještě jednou a docela zklamaná jsem odcházela. Vtom jsem si všimla, že u východu z oddělení je ještě stolek s "novinkami". Říkám si, no, tam stejně nikdy nic moc není, ale juknu. Pořád nic a úplně poslední 2 knihy, byly Zákon přitažlivosti a Moc a síla přesného záměru. Tak si říkám, jo, to bych mohla koupit. Pochopila jsem, že je to něco podobného, jako je Secret (ale ten film je fakt takový dost "hollywoodsky" udělaný) a říkala jsem si, že v knize bude celá věc podrobněji a lépe vysvětlena. Koupila jsem Zákon přitažlivosti (a za pár dní i Moc a sílu) a najednou jsem měla úžasný pocit spokojenosti Knížku jsem přelouskala téměř za 1 den. Naprosto úžasně napsané, srozumitelně podané a hlavně, na všechny otázky, které tam byly uvedené, bych se zeptala i já sama. A co je nejdůležitější. Opravdu to funguje. Tohle by se mělo snad učit na základní škole Snažím se si den opravdu rozdělit do segmentů a daří se. A hlavně, celkově mám mnohem pozitivnější pocit ze života než dřív (a to jsem pravda docela realista a bývala jsem velký skeptik). Není někdy jednoduché odbourat své pochybnosti, nedůvěru a podobné negativní pocity, ale jde to. Stačí se zaměřit na pozitivnější myšlenku a postupně si vytvořit pozitivní aspekt i k tomu, co ve mě negativní pocit vyvolalo. Navíc je to docela vzrušující hra a adrenalin. Ale bude to ještě fest práce, než si tohle vše člověk zautomatizuje a bude používat přirozeně. Takže přeji všem hodně štěstí při "zaměřování"

[Thesecretlie]

http://thesecretlie.blogspot.com/

[Radon]

Dobrý den,

zhlédl jsem ukázky a část diskuze. Zatím jsem ale nenašel odpověď na dvě otázky. Opravdu může být člověk šťastný jenom tím, že dostane co chce? Vede tento systém ke klidu, nebo pouze k nekonečné touze po dalších podnětech, které nám navozují příjemný pocit? Další otázka je o vztahu k okolí – mám, dle Abrahama zaujmout egoistický pocit, že já jsem šťastný za každou cenu, ostatní mne nezajímají, protože co kdyby náhodou kontakt s neštěstím, nemocí, chudobou, egoistickým zlem atd. způsobil negativní vibrace. Tedy všechna negativa ostatních, která potkáváme vytěsním s tím, že je to jejich problém?
Děkuji a zdravím.

[Petr]

Zakon pritazlivosti se zda byt o tom jak si veci pritahovat, abychom mohli byti konecne stastnymi... a to je dle me docela podstatne nedorozumneni.. i kdyz neco na tom urcite je a da se to vyuzit k dilcim uspechum a .... treba i tudy vede cesta, ale trochu obklikou (dle me).

Tu podstatu proc Abraham mluvi o Zakonu pritazlivosti vidim v tom, ze nam spise ukazuje jak tento vesmir funguje a proc se nam deji takove a takove veci. Ukazuje nam nasi silu. Ukazuje nam, ze jsme mocni tvurci, tvurci nasi vlastni reality. Ukazuje nam moc a vliv nasich myslenek na nas zivot.

Neni to prave vubec o tom, si umet neco pritahnout, abychom pak uz mohli byt konecne stastni . Je to cele o tom byt stastni uz TED, kdyz manifestace jeste nenastala , naucit se tak verit v zakony tohoto vesmiru a naucit se zamerovat svou pozornost a venovat pozornost svym emocim, tak ze budeme stastni i kdyz jeste to, po cem touzime neni manifestovano. Byt stastny uz jen tim, ze se na tu svou touhu zameruji, a nebyt nestastny tim, ze se zameruji na soucasne, docasne nenaplneni te touhy. Je to o tom byt stastny, protoze chci byt stastny. Neni to o tom mit veci, abych mohl byt stastny a neni to ani o tom, chtit byt stastny, aby se ty veci konecne manifestovali. Je to o tom byt stastny, protoze chci byt stastny. A manifestace pak prijde, ale bude to jiz jen tresinka na dortu, a budu z ni mit velkou radost, a budu ji ocenovat a budu za ni stastny. Takze cely je to pohyb ve stesti ke stesti.. a manifestaci si na te ceste dopravate tak jako mimochodem plnymi dousky .

[Petr]

Nekonecna touha po dalsich podnetech

Tot otazka. Je nasim cilem opravdu bozsky klid, nebo nekonecny expanzivni pohyb za nasimi touhami? Po cem touzime? Neni i touha po klidu touhou, za kterou plyneme k jejimu naplneni? Nevznikne, az ji naplnime , v tom klidu po case dalsi nova touha? Treba na neklid? Na tvoreni? Na ten uzasny tvorivy tanec zivota? Nebyla to prave tata touha, ktera se nam vyplnila nasi inkarnaci zde? Kdo vi, jak to je Tak si uzivejme to, co nas bavi, treba klid, nebo neklid.

[Petr]

Další otázka je o vztahu k okolí – mám, dle Abrahama zaujmout egoistický pocit, že já jsem šťastný za každou cenu, ostatní mne nezajímají, protože co kdyby náhodou kontakt s neštěstím, nemocí, chudobou, egoistickým zlem atd. způsobil negativní vibrace. Tedy všechna negativa ostatních, která potkáváme vytěsním s tím, že je to jejich problém?

Tak jeste jsem neodpovedel na tuto otazku . No ten text je na me formulovany trosku divne a z takoveho uhlu pohledu, ze se mnou nerezonuje, i kdyz je v celku pravdivy a dalo by se z jeho podstatou souhlasit
Zkusim to same preformulovat:

Další otázka je o vztahu k okolí – mám, dle Abrahama zaujmout egoistický postoj, že já jsem šťastný za všech okolností, ostatní mne neovlivňují, a i přes kontakt s neštěstím, nemocí, chudobou, egoistickým zlem atd. jsem důsledný ve svém zaměřování se na pozitivní aspekty a udržuji si pozitivní vibrace. Jsou tedy všechna negativa ostatních, která potkáváme, opravdu jen jejich volbou?

Takto to se mnou jiz rezonuje lepe .

A jeste k tomu "Stastny za kazdou cenu": tak jsem nad tim premyslel a vlastne nevim jaka je cena za stesti? jakou cenu platime za sve stesti? Dle me zadnou. Mozna to bylo mysleno tak, ze pokud jsou ostatni nestastni, tak se od nas ceka, ze budeme nestastni s nimi? Ze budeme sdilet jejich nestesti? A pokud to nestesti s nimi sdilet nechceme, tak oni nas nebudou povazovat za pratele...? Ja si o tom myslim, ze pokud sestoupime vibracne za nimi do jejich nestesti, tak v ten moment jim uz nemame co dat, protoze tu radost, kterou oni treba chteji, to povzbuzeni, ten pozitivni pohled, jsme prave opustili.

Jinak uprimne moc moc dekuji za tyto otazky! Protoze vyvolavaji odpovedi, a to je krasny pocit .

Diky!

Petr

[Radon]

Ahoj Petře,

děkuji za odpovědi, kterým rozumím. Souhlasím s tím, že síla našeho podvědomí je opravdu velice silná. Také souhlasím s tím, že realitu si vytváříme sami v tom smyslu, že povaha věcí kolem nás je neutrální, zabarvení jí dodáváme sami, svým hodnocením. Jsme tedy opravdu sami odpovědni za své pocity. Mám ale dojem, jako by Abraham vysvětloval jen jednu část problému. Takovou, kterou je většina lidí je schopna pochopit a vztáhnout na svůj život. Jsem přesvědčen, že touha plodí jenom další touhu a roztáčí začarovaný kruh touhy po něčem, v čem není možno nalézt upokojení. A co soucit?
nejsem si teď jist, na jakém stupni emoční stupnice se soucit nachází, ale neměli by se lidi snažit, v rámci svých možností, pomoci ostatním? Toto mne právě v tomto učení ruší. Představa lidí, pokud to přeženu, kteří se ženou za uspokojením všech svých tužeb, mi občas připadá až nebezpečná.

Ještě jednou děkuji za odpovědi i za možnost diskuze na zajímavé téma.

[Petr]

Ahoj ahoj

Odpovedi ohledne soucitu jsem presunul sem: viewtopic.php?f=64&t=733

jeste se vratim k tomuto:

Představa lidí, pokud to přeženu, kteří se ženou za uspokojením všech svých tužeb, mi občas připadá až nebezpečná.

Myslim si, ze nam jeste chybi tak siroky nadhled, abychom toto mohli domyslet do vsech dusledku. Takovy nadhled, ktery nam muze poskytnout Abraham, i kdyz nerikam abychom se v tomto na nem absolutne spolehali, spise chci rict, ze ten jeho sirsi nadhled muze stat za nase uvazeni.

Ja osobne zatim nedokazi dohlednout az do vsech dusledku tohoto. Nicmene to, co tam vycituji je, ze to muze byt cesta. Mozna totiz az teprve, kdyz uspokojime sve vlastni sobecke potreby, tak jsme schopni plne a nesobecky davat.. mozna, ze pokud zacneme davat prilis brzy, zatimco nejsme plne jeste vyrovnani, uspokojeni, stastni, tak sice davat muzeme, ale je to jakoby prilis brzo, protoze se nam tam mohou vloudit vedlejsi postranni umysly, ta motivace nebude uplne cista a bude dochazet k rozpolcovani nasi energie...
Naproti tomu kdyz mam uspokojene sve veskere potreby, tak jakakoli interakce s okolim mi prijde velmi cista.

[Radon]

Ano, ale v tom to je. Myslíš, že člověk někdy dojde k uspokojení svých tužeb? Své vlastní sobecké tužby nemůžeš uspokojit – plodí jenom další tužby. Člověk se nikdy nespokojí s tím co má, chce víc. To co získává, je mu v té chvíli málo. Proto v tom vidím rušivý element, nebo možná jen vějičku, která nás má - může povodit.

[Lída]

Své vlastní sobecké tužby nemůžeš uspokojit – plodí jenom další tužby.

To je prostý fakt, který si člověk pořád znovu ověřuje. Právě žádostivost, chtění a toužení je ten bumerang, který nás vymrští pryč ze současného okamžiku k zatoužení po něčem, co tu TEĎ není. A když se nám podaří konečně dosáhnout žádoucího cíle, bumerang nás znovu vymrští k zatoužení po něčem dalším...

Maximum, po kterém toužíme, se nedá získat z prostého důvodu: už tu právě TEĎ je. Plné uspokojení je tu, kdykoliv plně žijeme současným děním a tvořivě ho rozvíjíme. V té chvíli jsme scelení, plní energie... Jakmile si ale vytyčíme nějaký budoucí cíl a přilneme k němu, jakmile začneme toužit po něčem jiném a odmítáme, co je teď, protože chceme to jiné, naše energie se rozštěpí, její část přilne k tomu vytouženému v budoucnosti - a její zbývající část vytvoří pocit nedostatku. Ten vzniká přilnutím k něčemu, co tu teď není.

Přitom všechno nedorozumění vyplývá jen z nesprávně formulovaného A. poselství, z používání nesprávných slov. Právě to vyvolává nejvíc námitek a nutnost pořád znovu vysvětlovat, jak to A. vlastně myslí. Z toho, co jsem z Tvých vysvětlení četla, Petře, je zřejmé, že touhu coby ulpění na něčem budoucím nemáš na mysli, jenže výraz "toužit po něčem“ nebo "expanzivní pohyb za našimi touhami“ ( a stejně i sloveso "chtít", "žádat") už po tisíciletí bohužel znamená v obecném chápání na Východě i na Západě právě ulpění na něčem, co tu teď není a po čem toužíme, co chceme, což má za následek ztrátu prožívání současného okamžiku. To je obecná lidská zkušenost, není to jen dojem několika z nás tady, kteří na to poukazujeme. Nedá se očekávat, že lidstvo začne najednou chápat úplně jinak význam běžných slov - že je u A. začneme chápat v jiném nebo dokonce v opačném smyslu, než jaký odjakživa mají. Což je škoda. Kdyby kterýkoliv odborník přestal respektovat obecný význam slov a začal ve svých návodech nazývat např. posuv ústupem a pokles zdvihem, jeho návod by byl pro zbytek lidstva nepoužitelný, protože by chápali význam jím používaných slov tak, jak je odjakživa běžné.

Mistři všech dob říkají, že jediným klíčem ke štěstí je přijmout, co je tady a teď, a rozvíjet to s veškerou tvořivostí a vynalézavostí, aby se dění vyvíjelo optimálním směrem, ve prospěch všech zúčastněných. Shodují se v jednom: vyvaruj se touhy, ničitelky radosti! Opakují: přestaňte toužit po něčem, co tu není! Touha, žádost znamená pocit nedostatku, nenaplnění! V každé situaci přijměte ideu jejího optimálního řešení
(něco jako optimální program) a s vynaložením veškeré tvořivosti a dovednosti ho začněte uskutečňovat
– právě tady a teď. A pokud se při tom objeví nějaké překážky, dobrá, pokaždé je zahrneme do daných podmínek a znovu program zoptimalizujeme: hledáme a tvořivě objevujeme nejlepší způsob, jak to zrealizovat. Jsme v pohodě, protože jsme neulpěli na představě, že "to musí být jen tak a ne jinak." Protože jedinou podmínkou trvalé spokojenosti je neulpět na zvoleném cíli, to znamená po ničem netoužit.

Mám pocit, že podobně to asi míní i Abraham - ale jen díky Tvým mnoha vysvětlením, Petře.

[Petr]

Ano, ale v tom to je. Myslíš, že člověk někdy dojde k uspokojení svých tužeb? Své vlastní sobecké tužby nemůžeš uspokojit – plodí jenom další tužby. Člověk se nikdy nespokojí s tím co má, chce víc. To co získává, je mu v té chvíli málo. Proto v tom vidím rušivý element, nebo možná jen vějičku, která nás má - může povodit.

Toť otázka... po čem tedy toužíš ty? Po klidu, po nehybném stavu? Co pak, až ji naplníš? Nevznikne ti další touha? Nechci ale nikoho v žádném případě odvádět od jeho tužeb, ať jsou po klidu nebo tvoření. Takže klidně jděme za svými touhami a naplňme je, pokud je toužíme naplnit!
To co říká Abraham je právě, že toto nekonečné plynutí za našimi tužbami je podstatou věčnosti vesmíru. A souhlasí s tebou , že když naplníme jednu touhu v určité oblasti, tak se vytvoří další a další a další....

[watta]

Mistři všech dob říkají, že jediným klíčem ke štěstí je přijmout, co je tady a teď, a rozvíjet to s veškerou tvořivostí a vynalézavostí, aby se dění vyvíjelo optimálním směrem, ve prospěch všech zúčastněných.

S tím nesouhlasím. Říkají to leckteří, ale mnozí jiní zase ne. A už vůbec ne všichni. Říkají to hodně na východě, v Asii a tam, kde přijali monoteismus. Ostatní říkají mnohdy velmi protichůdná tvrzení, čím více pohanštější, tím méně používají "dělej... " "vyvaruj se... ". Čím více pravá moudrost, tím více je ponechaná na vůli naslouchajícího. Protože ten naslouchá, až když může. A když může, už může i slyšet. Když může i slyšet, může i pochopit. Ale předtím se k naslouchání stejně nedostane.

Ale budiž, i kdyby to říkali opravdu všichni na této planetě, asi mají dobrý důvod k tomu někoho takto k něčemu nabádat (například by se jim rozpadla společnost, to se dá pochopit).

Já bych se nejdříve zeptala - kdo je to, ten "všichni zúčastnění", a jakou míru na jeho účasti mám já? Chci ho ve svém vezdejším životě? Pozvala jsem ho? Chci zažít nějakou zkušenost, na které se ten "zůčastněný" bude podílet? Teprve pokud si odpovím já, sama za sebe, bez ohledu na všechny možné mistry, ANO, pak je to můj zúčastněný.

Zachování společnosti obecně a k tomu vedoucí uplatňovaná pravidla (mysli tak a tak, dělej to a to, vyvaruj se toho a toho - jen tak budeš šťastný ) - jsou mi naprosto lhostejná a k mému štěstí nevedou. Leč - neberu je těm, kteří je stále potřebují.

A dále, je-li mi jasné, jestli jsem ve společnosti těch, v jejichž společnosti opravdu být chci, pak si teprve mohu položit otázku, jestli mě zajímá jejich prospěch. Případně jak se chci podílet na jejich prospěchu. Prospěch všech zúčastněných je fikce - nikdy nevznikne situace, z níž by měli všichni prospěch, tedy takový, aby si jej uvědomovali. Prospěch několika málo vybraných zúčastněných už fikce být nemusí. Ale i pak tu nejsem já od toho, abych tento prospěch této skupiny zajišťovala. Jsme tu od toho všichni, pokud chceme fungovat jako spolek. Já osobně jsem tu od toho, abych zajišťovala svůj prospěch. To je moje zodpovědnost, kterou jsem si zavdala svým zrozením. Je to dost mnoho práce a zábavy zároveň a jakýmkoliv vzdalováním se od plnění tohoto rozkošného úkolu - například tím, že se budu starat primárně o prospěch druhých - si plnění svého úkolu komplikuji. Nejenom že si tak koleduji o to, že nebudu schopna splnit si to, co jsem sama sobě slíbila, ale také se vystavuji nebezpečí, že - nezodpovědně - svůj úkol nebudu schopna splnit sama, a tím pozvu k řešení dalšího. Takhle si můžeme všichni dohromady, my všichni zúčastnění, být ku prospěchu, až nakonec nesplníme nikdo nic, natož vlastní štěstí.

Ale cesta každého je rozdílná. I proto bych se vystříhala jakéhokoliv "dělej x a y", nebo "vyvaruj se toho a toho".

Další otázka by mohla být: co je to optimální směr. Ale protože na tu si nemůžeme odpovědět, nemá smysl ji pokládat.

Mám pocit, že podobně to asi míní i Abraham

Já si právě tímhle nejsem úplně tak jistá, já mám spíš dojem, že Abraham chce, aby vznikaly nové a nové touhy, ale nejenom touhy, prázdné, ale i jejich naplňování.

[Petr]

Lída píše:
Mistři všech dob říkají, že jediným klíčem ke štěstí je přijmout, co je tady a teď, a rozvíjet to s veškerou tvořivostí a vynalézavostí, aby se dění vyvíjelo optimálním směrem, ve prospěch všech zúčastněných.

S tím nesouhlasím. Říkají to leckteří, ale mnozí jiní zase ne. A už vůbec ne všichni.

No me se to az na tu prvni a posledni cast docela libi Tj.:

Klíčem ke štěstí je přijmout, co je tady a teď, a rozvíjet to s veškerou tvořivostí a vynalézavostí.


I kdyz pochopil jsem, ze se ti tam asi nelibi prave tyto dve casti

[Lída]

ve prospěch všech zúčastněných

se Ti nelíbí, Petře? Proč?

[Petr]

Protoze vetsinou nevime, co je prospesne pro ostatni. Pouze si to myslime, a to vetsinou dle toho, co je nebo bylo prospesne pro nas.
a za dalsi, i kdybychom to vedeli, tak by bylo opravdu velmi tezke najit reseni, ktere je ku prospechu vsem... ale to nevadi, protoze to neni potreba..staci rozvijet veci smerem, ktere jsou ku prospechu nam, a on zakon pritazlivosti nas da uz dohromady s temi, kterym je to same take ku prospechu.

otazka je co myslis konkretne temi zucastnenymi, protoze nekde je to maly okruh lidi, nekde cela zemekoule, pokud zustaneme prizemni ))))