Jsou podvědomé myšlenky důležité?

O tom, co vás zajímá, co vám není jasné, kde máte pochybnosti, a o vašich zkušenostech se zákonem přitažlivosti....

Jsou podvědomé myšlenky důležité?

Příspěvekod Petr » pon 22. čer 2009 10:45:31

peto píše:Taktiez nic nehovori o podvedomych skrytych myslienkach a presvedceni, ktore nam nevedome programuju mysel a darmo sa my vedome snazime vyberat spravne myslienky. Samozrejme, ze stalym vedomim ovplyvnovanim ovplyvnime aj podveodmie, len to trva urcite dlhsie. tak co je lepsie alebo ako to sklbit.


Na toto se ho jiz nekolikrat lide ptali a vzdy odpovedel, podvedome veci a myslenky nas neovlivnuji, nevsimejte si jich, zapomente na to, nereste to. Mohou vas ovlivovat pouze vedome veci. Pokud se ta podvedoma myslenka aktivuje a prejde do aktivniho vedomi, tak tam uz je dulezita a ovlivnuje nas a az v ten moment bychom s tim meli neco delat.... dokud neni aktivovana, tak ji nema smysl resit.
Uživatelský avatar
Petr
Administrátor
 
Příspěvky: 2826
Registrován: čtv 08. kvě 2008 21:17:44
Bydliště: Brno / Praha
Poděkoval: 587
Poděkováno: 1276-krát v 712 příspěvcích

Re: Jsou obsahy podvědomí důležité?

Příspěvekod Lída » pon 22. čer 2009 15:00:11

Abraham...
…vzdy odpovedel, podvedome veci a myslenky nas neovlivnuji, nevsimejte si jich, zapomente na to, nereste to. Mohou vas ovlivovat pouze vedome veci.

To se bohužel naprosto rozchází s prokázanými a ověřenými fakty. Působení podvědomí (nevědomí) totiž souvisí s činností naší pravé mozkové hemisféry a způsob, jakým ovlivňuje to, co vnímáme, je už dobře zmapovaný – natolik, že tahle fakta berou jako samozřejmost nejen fyziologové a psychoterapeuti, ale i duchovní učitelé, jako třeba současný Dalajlama. O tom, nakolik podvědomí ovlivňuje obsahy našeho vědomí, se můžeme dočíst v úctyhodné řadě prací odborníků, věnovaných podrobnému mapování činnosti vědomí a nevědomí; navíc si to ale můžeme ověřit i my sami v každodenní zkušenosti.

Asi 80% všech našich reakcí na to, s čím se v životě setkáváme, pochází z nevědomí, a když se o něj nezajímáme a jednáme jen podle toho, co si uvědomujeme ve svém vědomí, se stáváme nevědomky i mluvčími svého nevědomí. Neuvědomujeme si totiž, PROČ si to či ono myslíme, PROČ se nám teď ve vědomí objevil konkrétní pocit a my jsme pak podle něj zareagovali. To PROČ totiž závisí na motivaci, která je většinou zcela nevědomá – mimo dosah našeho uvědomění - a může být u různých lidí velmi různá.

Konkrétní příklady:

Někdo je laskavý, protože mu to připadá naprosto samozřejmé, nic jiného nezná, je laskavý, protože to vnímá jako samozřejmost – neskrývá se za tím žádná nevědomá motivace. Ověří se to rychle – okolí vždycky citlivě reaguje na to skryté nevědomé v nás, a tak takového člověka mají rádi i ti, kdo s ním třeba v něčem nesouhlasí :) . Může existovat i jiný člověk, který je k druhým stejně laskavý jako ten první, důvodem té laskavosti ale je, že tenhle člověk se lidí bojí a nechce si je na sebe poštvat: v životě se totiž zatím často ocital v roli bezmocné oběti násilí. Aniž to tuší, za jeho laskavostí se skrývá strach a úzkostná potřeba nevyvolávat v druhých hněvivé reakce, které by ho zranily, čili motivace, která s laskavostí k druhým nemá nic společného. Trochu jinou podobnou variantu představuje třetí člověk, který je k ostatním stejně laskavý jako ten první, ovšem příčinou té laskavosti je jeho vlastní bytostná potřeba, aby druzí byli laskaví k němu: i když nebyl v roli oběti, v životě zažil málo laskavosti a teď je tedy na každého důsledně hodný v naději, že ostatní se budou k němu chovat stejně – že z nich laskavé jednání „vyloudí“. Zcela nevědomky touží po tom, co se v psychologii nazývá „pohlazení“ – touží po pohlazení pro sebe, a tak aniž to ví, aniž si to vůbec uvědomuje, ani v jeho důsledně laskavém chování ke druhým o laskavost k druhým vůbec nejde.

Nevědomé obsahy tedy neustále vskrytu ovlivňují to, co vstupuje do našeho vědomí. Jsou skryté za myšlenkami a my si je většinou neuvědomujeme. To, co z nás vyzařuje, se ale zamaskovat nedá, druzí nás vnímají i s našimi nevědomými emocionálními podtexty a reagují především na ně. Proto se oba - ten druhý a třetí laskavě se projevující člověk - mohou pořád znovu setkávat s tím, že lidé budou reagovat víc na jejich nevědomé motivace, které z jejich projevu vycítí a které s laskavostí nemají nic společného. Přes to ti dva si to vůbec neuvědomují a jsou skálopevně přesvědčeni, že jsou laskaví k druhým, protože je to správné a má to tak být, i když trpí tím, že ostatní i nadále reagují na jejich laskavost docela nevlídně nebo značně zdrženlivě. Oni sami se ve skutečnosti o druhé nezajímají, a tak i oni jsou druhým lhostejní, což je z reakcí jasně znát. I tady platí, že jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá, stejné přitahuje stejné - ve vibrační rovině, kterou nevědomky vyzařujeme. To je to, co působí - ne to, co se ve svém vědomí domníváme a co si namlouváme.

Proto všechny duchovní cesty mají společného jmenovatele: učit se, jak rozpoznávat všechny ty nevědomé skryté příčiny našich vědomých myšlenek, příčiny, které nás bez našeho vědomí automaticky programují, ovlivňují naše jednání a vyzařují z nás, ať chceme nebo nechceme. Základem je sebe-poznávání, aby se tak i naše nevědomé motivace postupně staly jasně rozpoznatelným obsahem našeho vědomí a my tak mohli k těm původně nevědomým pocitům (protože jde především o pocity) zaujmout vědomý postoj. Jinak se stáváme bezmocnými hříčkami svého podvědomí.

To, co si člověk u sebe neuvědomuje, nemůže vibračně změnit tak dlouho, dokud to nevstoupí do jeho vědomí.
Uživatelský avatar
Lída
 
Příspěvky: 612
Registrován: ned 26. říj 2008 10:23:26
Poděkoval: 146
Poděkováno: 439-krát v 261 příspěvcích

Následující uživatelé by rádi poděkovali uživateli Lída za tento příspěvek:
Pavel

Re: Jsou podvědomé myšlenky důležité?

Příspěvekod Petr » pon 22. čer 2009 23:08:36

Tak jak jsem to pochopil, tak Abraham nepopira existenci podvedomi, ale rika, ze nevedome myslenky netvori, nebo velmi malo. Protoze nejsou soustredene.
Presneji vlastne, pokud jsou myslenky podvedome, tak k nim necitime emoce, a pokud k nim necitime emoce, tak netvori a tim padem jim nemusime venovat pozornost.

Tam kde se to protina, je ze nase vedome myslenky vyvstavaji z urcite casti z naseho podvedomi, a v tento moment Abraham rika, je dobre jim venovat pozornost. V tento moment se aktivovali a jsou pro nas dulezite. Pokud nase podvedomi obsahuje nas system presvedceni a system viry, tak je velmi dulezite. Ale dle Abrahama v nem neni potreba patrat a hledat, ponevadz daleko dulezitejsim indikatorem jsou aktivni myslenky.

Take si ted vzpominam, ze to same rikal nejen o podvedomi, ale prave o nasich presvedcenich na otazku, jestli se je mame pokouset hledat a menit...odpovidal, neni treba, pokud na ne nemyslite tak nejsou aktivni, pockejte si, ony se vam sami budou objevovat.

Na tom prikladu toho cloveka s tou laskavosti..se mi zda, ze pokud ta motivace neni cista, tak prave drive nebo pozdeji, se ty myslenky v nem aktivuji a proto citi ty negativni emoce. Takze tady jde uz take o vedome myslenky o tom, ze ostatni nereaguji tak jak by chtel. A s timto se jiz da pracovat. Pokud by se neaktivovali negativni pocity a on si udrzel laskavost a pozitivni mysleni, tak se naskyta otazka, zda je potreba neco resit :))) Nebo si tak muze vesele dal zit, dokud se to nejak aktivne neprojevi.

Jinak anglicky text k tomuto od Abrahama jsem dal zde: http://abrahamovo-uceni.inspiruj.cz/ind ... &Itemid=74

:ahoj2:
Uživatelský avatar
Petr
Administrátor
 
Příspěvky: 2826
Registrován: čtv 08. kvě 2008 21:17:44
Bydliště: Brno / Praha
Poděkoval: 587
Poděkováno: 1276-krát v 712 příspěvcích

Nestarat se o podvědomí?

Příspěvekod Lída » úte 23. čer 2009 8:58:17

Podvědomí je energeticky nejmocnější část člověka, která stejně jako u zvířat zajišťuje naši sebeobranu a neustále ovlivňuje lidské vědomí v míře daleko větší, než tušíme a než jsme schopni si připustit. Proto je na světě tolik kolizí, válek, hádek a vzájemného odmítání, ačkoliv jako novorozeňata jsme všichni přátelští a nikdo z nás nechce vědomě ubližovat. Jenže emoce pocházející ze všech negativních zkušeností se v nás ukládají a během života ovlivňují naši psychiku způsobem, který si většinou vůbec neuvědomujeme. Je to biologický fakt, řízený zákonem akce a reakce, a bylo by krátkozraké popírat ho a zavírat před ním oči. Je samozřejmě možné nedělat nic s naší nevědomou motivací a utrpením z toho pocházejícím, počkat si, až se to samo objeví ve vědomí - tak to ostatně odjakživa dělá většina lidí.

Člověk se ale nemusí učit jen přes bolest. Moudří odnepaměti hledali cesty k sebepoznání, které vede za utrpení, k neosobnosti, k míru v duši, protože intuitivně poznávali, jak mocně nás podvědomí ovládá, i když tomu tak tehdy neříkali a nebylo to ještě vědecky prokázané.
Uživatelský avatar
Lída
 
Příspěvky: 612
Registrován: ned 26. říj 2008 10:23:26
Poděkoval: 146
Poděkováno: 439-krát v 261 příspěvcích

Re: Jsou podvědomé myšlenky důležité?

Příspěvekod Darges » úte 23. čer 2009 9:12:18

S tím souhlasím. Jestliže jsem něco kdysi nezpracovala a je to někde ve mně hluboko, nevynořilo se to, nemá to cenu hledat. Stejně to nenajdu nebo najdu jen část. Až bude ten správný čas, aktivuje se to, samo se to vynoří (včetně doprovázejících emocí), mohu si to prohlédnout a něco s tím udělat. Žít v tom dál nebo se rozhodnout, že takhle už ne. Jsou to různé vzorce chování, různé prožitky, myšlenky. Jen si uvědomit, že to není skutečné jako tenkrát, není to úplně skutečné. Člověk pak před tím stojí a prožívá to jakoby znovu - to samé. Ale nebát se toho, prohlédnout si to. Je tu šance s tím něco udělat.
Je to vlastně ochota a touha chtít to změnit, se změnit. Je to součást, důsledek duchovní cesty. Můžeme tomu říkat všelijak, ale je to naše součást změny, ke které jsme dali svolení.
Může se stát, že se u člověka, který neví o co jde, toto stane. Aktivují se tyto myšlenky spolu s emocema a on v tom tápe. Říká si, to jsem už jednou zažil. To znám. Tenkrát ... a vzpomene si, jak to bylo. Buď v tom setrvá a žije si v tom dál, nechává se litovat a lituje sám sebe nebo s tím něco udělá. "Tentokrát to musí dopadnout jinak. Nechci si to prožít znovu." Ochotně se vrhá do změny.
Mnozí však si tento proces uvědomují a cíleně se mění, chtějí se měnit. Vědí, že tu ta možnost je. Pokud se jim tato myšlenka , o níž je tu řeč, vynoří, s láskou ji přijmou, prozkoumají, uvědomí si její přítomnost včetně emocí, které ji doprovází, mohou s ní pracovat. S radostí pak přijímají změny ve svém životě.
Minulost nezměníš, ta tu už byla. Ale pohled na sebe sama, na různé prožitky, emoce, trápení, bolesti a skutky (chcete-li prohřešky) ty ano. Tohle je jeden ze způsobů, jak vyčistit mysl a tím i fyzické tělo. Vždyť právě tam se s tím setkáme v podobě nemocí.
Jaký je tvůj život závisí jen na tobě.
Uživatelský avatar
Darges
 
Příspěvky: 168
Registrován: ned 03. kvě 2009 9:24:39
Bydliště: Chomutovsko
Poděkoval: 25
Poděkováno: 42-krát v 32 příspěvcích

Re: Jsou obsahy podvědomí důležité?

Příspěvekod Lída » úte 23. čer 2009 13:23:50

Jj, Darges. Nemá smysl snažit se navazovat kontakt s těmi obsahy podvědomí, které jsou uložené kdesi v hloubce a žádný problém nedělají.

Kontakt naváže samo podvědomí, obvykle přes emoce, které začnou nenápadně prolínat do jednání člověka, ten si jich zpočátku většinou ani nepovšimne, a ony mu čím dál víc komplikují život. Že se něco zaktivovalo, se často pozná jen přes reakce okolí, které na naše neuvědomované pocity reaguje citlivě jako seismograf.

Výborně se v takových situacích osvědčuje na příklad focusing
http://www.dobromysl.cz/scripts/detail.php?id=509
zkušenosti s focusingem na http://forum.jitrnizeme.cz/viewforum.php?f=36

Mám zkušenost, že je zbytečné čekat, až bude trápení neúnosné, že je možné ochotou ke spolupráci "dovnitř" změnit pohled na sebe sama, na různé prožitky, emoce, trápení, bolesti a skutky. Vnímám to jako jeden ze způsobů, kterým lze čistit podvědomou mysl a současně i fyzické tělo.
Uživatelský avatar
Lída
 
Příspěvky: 612
Registrován: ned 26. říj 2008 10:23:26
Poděkoval: 146
Poděkováno: 439-krát v 261 příspěvcích

Následující uživatelé by rádi poděkovali uživateli Lída za tento příspěvek:
Darges

Existují podvědomé myšlenky?

Příspěvekod Lída » pát 26. čer 2009 14:43:08

Podvědomí souvisí s funkcí naší pravé mozkové polokoule, s animální částí mozku, tedy s oblastí, která stejně jako u ostatních živočichů zajišťuje naše bezpečí a sebeobranu. Reaguje automaticky na každou situaci, kterou cítíme jako nežádoucí nebo nepříjemnou. Mozková kůra, kde probíhá myšlení, nemá šanci do těchto reakcí zasáhnout – je totiž vývojově mnohem mladší a pomalejší. Může teprve dodatečně připojit svůj korektivní pohled, pokud si ovšem svou emocionální reakci dokážeme uvědomit. Cituji z článku na http://www.jitrnizeme.cz/view.php?cislo ... 2008010051 :
Vědec Václav Cílek říká:
„Každý z nás je kolekcí podprahových impulzů, o kterých z 80% nic nevíme.“

… Starší části mozku tak zůstávají intelektuálním pochopením nedotčené, protože je ovládá prastarý zabezpečující supervizor – program, který má na starost přežití živočicha coby samostatně existujícího jedince. A ovlivňuje nejen hmotné tělo, ale i psychiku. Funguje obdobně jako u zvířat, kterým zajišťuje přežití, ocitnou-li se v nebezpečí…


Zvířata reagují jen instinktivně, u nich neexistuje myšlení jako u lidí. Znamená to tedy, že podvědomí ani u nás nepoužívá myšlenky, projevuje se jen instinktivními pocity a emocemi, které naše pozornost často ani nezaregistruje.

Jak v životě reagujeme, aniž by to způsobila nějaká myšlenka, dokládá následující příklad:

Když někdo v dětství potlačoval svoje reakce na to, že se rodiče hádají a okřikují ho (dítě je na nich plně závislé a bojí se dát najevo nesouhlas), tak i když dotyčný člověk v dospělosti už na domácí atmosféru svých ranných let úplně zapomněl a vcelku bez problémů prožívá svůj život, může se stát, že bez jakýchkoliv konkrétních vnějších příčin ho zčistajasna zasáhne emocionální reakce úzkosti, provázená nevolností. Jak k tomu došlo? V místnosti, kde právě je, totiž odkapává vodovod, právě tak, jako kdysi v dětství v kuchyni, kde si hrával; a současně slyší od vedle hlasy z televize, kde se právě hádají podobně, jako kdysi jeho rodiče… Podvědomí pracuje samostatně a asociativně, spojí si, že to kdysi souviselo s pocity nevolnosti a nechutenství, kterými dítě reagovalo na neřešitelnou situaci. A najednou se objeví zdánlivě bezdůvodná žaludeční nevolnost. Přitom ten člověk na dětství už dávno ani v nejmenším nepomyslel. Asociativní řetězec pocitů pracuje zcela mimo oblast myšlení a vědomého vnímání. Potíž je především v tom, že jakmile se dávné podvědomé obsahy jednou probudily a zaktualizovaly v dospělém věku, pak jakýkoliv další, teď už současný vnější podnět, se může přiřadit ke spouštěčům neurotické reakce: když teď - současně s hlasy z televize a s kapajícím kohoutkem - na příklad venku zahouká hasičské auto, napříště se už i samotné houkání hasičů může stát spouštěčem a vyvolat u něho pocit nevolnosti. A o všech těch příčinách nemá dotyčný ani tušení, protože nemají s jeho vědomým myšlením nic společného. On celou dobu uvažoval o tom, jak přemístit v pracovně nábytek, a všechny zvuky vnímal jen okrajově.Tak vznikají zdánlivě bezdůvodné neurotické poruchy.

Podvědomí se přihlásilo a on se bude muset začít svými kdysi potlačenými úzkostmi zabývat vědomě, bude se muset naučit ty vibrace transformovat.
Uživatelský avatar
Lída
 
Příspěvky: 612
Registrován: ned 26. říj 2008 10:23:26
Poděkoval: 146
Poděkováno: 439-krát v 261 příspěvcích

Re: Jsou podvědomé myšlenky důležité?

Příspěvekod Darges » pát 26. čer 2009 15:55:55

Nahlédla jsem na ten odkaz. Trochu si to protiřečí, ale je to hezky vysvětleno. Tady vidím rozpor.
Základní příčinou emoce je momentální podmíněnost mysli a je třeba, aby se tato podmíněnost změnila pomocí nového podmínění, které nestojí na vědomém úsilí člověka.
Vědomá mysl nemůže sebe samu osvobodit od emoce, kterou sama vytvořila.
Je nutné, aby mysl ztichla, aby si jen hluboce uvědomovala samotnou emoci, bez jakékoliv vědomé snahy udělat s ní něco. V pasivní tichosti je prostor pro transformaci, která proběhne mimovědomě. V takovéto tichosti je skutečný potenciál pro základní změnu v chápání, v němž iluzorní budoucnost neexistuje.


Má zkušenost je, až to vypluje na povrch, uvědomit si tu emoci (to je už ve vědomé mysli) a rozhodnout se vědomě, že ji nechám rozpustit a s láskou odejít. Prohlédnu si ji, prozkoumám a uvědomuji si, že to teď takhle už není, teď žiji jinak. Není v tom žádná obrana, kontrakce, odmítání ani ztotožňování se s tím. Vše probíhá ale vědomě. Já to i vidět chci a vidím to. Očekávám tyto změny s otevřenou náručí a děkuji, že se to děje. Je v tom i má důvěra v tento proces a jistá odevzdanost.
Při prohlížení se mnohdy u toho objeví i lehká vzpomínka na tu situaci, kdy se to dělo. Je to kratičký moment několikavteřinový. Emoce ta odeznívá pomaleji. Pak je ono uvědomování si, co s tím chci udělat. Ale "udělat" v uvozovkách. Jen si stačí uvědomit, že je to stará emoce. Tělo a mysl mi nabízí něco k dořešení (ve smyslu léčí se, čistí se), případně mám něco pochopit.
Pak nastává pocit vnitřního klidu, kdy se to rozpustí, zmizí, odejde. Jsem toho ale také svědkem. Je to hezké, je to bez velké snahy, je to s uvědoměním si, je to s láskou. Pak se dostaví pocit lehkosti a uvolnění, doprovázený pocitem radosti, klidu a míru.
Je to má zkušenost, tak to dělám já.
S Láskou Darges :give_flower:
Jaký je tvůj život závisí jen na tobě.
Uživatelský avatar
Darges
 
Příspěvky: 168
Registrován: ned 03. kvě 2009 9:24:39
Bydliště: Chomutovsko
Poděkoval: 25
Poděkováno: 42-krát v 32 příspěvcích

Rozpouštění emocí

Příspěvekod Lída » pát 26. čer 2009 16:38:45

Vědomá mysl nemůže sebe samu osvobodit od emoce, kterou sama vytvořila.

Vědomá mysl opravdu přímo s tou emocí sama nemanipuluje:
Není v tom žádná obrana, kontrakce, odmítání ani ztotožňování se s tím ... je to bez velké snahy, je to s uvědoměním si, je to s láskou
:) :yes:

Je to - jinak vyjádřeno - tiché vnímání emoce bez jakékoliv vědomé snahy udělat něco přímo s ní.

Moje zkušenost je, že klíčem k transformaci je plné přijetí té emoce. Nestačí s ní myšlenkově souhlasit "no tak ano..." Klíčem není jen mentální souhlas, ale vnitřní celobytostné přijetí. V té chvíli se sám od sebe objeví vnitřní úsměv...a rozpuštění emoce následuje, taky samo od sebe. Vlastně jsme s ní nic sami neudělali, nemanipulovali s ní v dobrém úmyslu, jen jsme ji přijali, a došlo ke změně - ke zmizení emoce, které nebylo výsledkem vědomého úsilí anulovat ji.

A můžu ji plně přijmout, jakmile si uvědomím, že ta emoce je pohybem energie samotného Zdroje :2in1: :poklona:
Je to Zdroj v pohybu, kterým ze Sebe Sama vytváří všechny věci, ty jemné i ty hmotné.

Někdy mi připadá, že vyjadřovat tyhle jemné věci slovně je hrozně obtížné: vyjádření Mistrů jako je Balsekar nemusí obsahovat slovo "láska" při tichém vnímání emoce, o kterém mluví, protože láskyplný stav je pro ně trvalý, přirozený, samozřejmý :) :give_flower:

Ramesh Balsekar: Obrázek
Uživatelský avatar
Lída
 
Příspěvky: 612
Registrován: ned 26. říj 2008 10:23:26
Poděkoval: 146
Poděkováno: 439-krát v 261 příspěvcích

Re: Rozpouštění emocí

Příspěvekod Darges » pát 26. čer 2009 17:24:16

Lída píše:Někdy mi připadá, že vyjadřovat tyhle jemné věci slovně je hrozně obtížné: vyjádření Mistrů jako je Balsekar nemusí obsahovat slovo "láska" při tichém vnímání emoce, o kterém mluví, protože láskyplný stav je pro ně trvalý, přirozený, samozřejmý :) :give_flower:

S tím opravdu souhlasím. Myslela jsem na to samé při čtení tvého vysvětlení. :lol: . Děkuji, :give_flower: :kvetina: :flower2:
Darges
Jaký je tvůj život závisí jen na tobě.
Uživatelský avatar
Darges
 
Příspěvky: 168
Registrován: ned 03. kvě 2009 9:24:39
Bydliště: Chomutovsko
Poděkoval: 25
Poděkováno: 42-krát v 32 příspěvcích


Zpět na Diskuze k Abrahamovi a zákonu přitažlivosti

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník