Volba totální smrti

Ukázky a zamyšlení ze satsangů - setkáních

Volba totální smrti

Příspěvekod Darges » pon 04. kvě 2009 23:00:22

-------------- VOLBA TOTÁLNÍ SMRTI
Cítím, že tam skoro jsem, ale zdá se, jako by tam čekal nějaký zážitek smrti. Je tam zkušenost smrti?
Když kapka deště padá z oblohy, bojí se. Tento pád je dobou přechodu. Kapka deště se bojí, že bude ztracena. Že spadne a bude zničena. Když však padne do oceánu, je tento strach pryč, protože se stala samotným oceánem.
Strach přijde. Nemůže existovat jiné vysvětlení, než že obtížné ego cítí, že umírá. Protože se tolik let s egem sdružujeme, věříme, že to umíráme my.
Když doopravdy žijeme, jsme volní. Když se dotkneme věčnosti, je tento zážitek smrti smrtí totální. Každý na světě umírá, jen aby byl znovu zrozen. Ve skutečnosti tedy neumírá nikdo.
Jen smrt ega čili nevědomosti je možná. Po této totální smrti nebude ego znovuzrozeno. Staneme se věčnými. Totální smrt znamená nikdy se znovu nezrodit!
Když se stanete věčným tím, že jste se zbavil tohoto koloběhu, je tato smrt smrtí totální. Nějaký čas ještě může strach existovat, ale je tu též nezměrné štěstí.
Jednoho dne jsem jel autem z Bangalore do svého těžařského tábora. Zastavil jsem, abych nabral nějakou vodu pro svůj džíp. Šel jsem k jezeru a vtom jsem spatřil hada. Držel za jednu nožku žábu. Mezitím žába chytala nějaké mouchy, které létaly kolem, a jedla je.
Byl jsem tím překvapen. Co dělat? Mohl jsem vzít klacek a žábu vysvobodit. Had se však žábami živí, tak jako se žába živí mouchami. Takže v této situaci spatřuji dharmu.
Kdybych žábu vyndal hadovi z tlamy, had mne uštkne. Žába už je polomrtvá a byla by celý zbytek života mrzák. Nemohl jsem zachránit ani mouchu, a tak jsem si pomyslel, že nejlepší bude zmizet a nerušit řád světa. Neobtěžujte žádné bytosti a nenechte se obtěžovat.
Od okamžiku, kdy jsme se narodili, jsme stejně jako ona žába v tlamě smrti, která neustále saje. Včerejšek již skončil a had dosáhl svého. Jednoho dne náš život skončí.
Užíváme různých potěšení a rozptýlení a nevíme, že naše krev je v tlamě hada, který nikoho nevynechá.
Pamatujte si, že jste jednou nohou v hadí tlamě, budete možná věnovat pozornost něčemu jinému.
Vězte, že hadovi, to jest smrti, se vyhnete, jen když poznáte sami sebe. Poznáte, že nejste tělo a že smrt si bere jen tělo a ne toho, kdo v něm přebývá. Ten, kdo v těle přebývá, je věčný.
Když víte, kdo jste, nemůže se vás smrt dotknout. Nebe se už smrtí těla rmoutit víc, než se rmoutíte odhozením svého svetru. Milionkrát jste už smrt zažili, tak to teď udělejte naposled.
Odstraňte všechno, co byste nakonec stejně ztratili. Oanit znamená neztotožňovat se s tím, nebýt přitahován ničím, co je pomíjivé. Váš život pak proběhne velmi hladce a bez myšlenky.
Každé ráno před satsangem v sobě svádím tento boj: cítím nutkání být co nejblíže u vás. Pak si však řeknu;Žádné úsilí, ne, jdi zpět. " Musím se namáhat a vybojovávat v sobě tento zápas.
Když se nebudete namáhat, pocítíte sílu toho tahu.
Cítím silný tah.
Musíte se vzdát veškerého úsilí a podvolit se mu. Když vstupujete v řece do víru, musíte se o to snažit, nebo jste do něj vtažen? Kdo by kormidloval loď do víru? Bude k němu a do něj přitažena a vy tam budete muset klesnout a nikdy už nevyjít ven. To je tah.
Odhoďte svá vesla. Zlomte stěžeň! Nechte svou loď, ať je vtažena do přívalu víru a zůstaňte klidný. Zbytek bude vykonán.
Nedůvěřuji tomu, že se to stane, když to neudělám já.
Děje se to samo sebou. Pohybujete se směrem k víru, to se odehrává samo. Nemusíte vyvíjet žádné úsilí. Zůstaňte v klidu a odhoďte všechno, co máte. Odhoďte vesla a zlomte stěžeň. Už neveslujte. To je vše, co máte dělat.
Bude to velmi hladká plavba. Když veslujete, jste unaven a občas se přihodí nehoda. Bez vesel a veslování k žádnému neštěstí nedojde. Neveslujte, poplujete s řekou.
Co to je intelekt a je tu něco jako volba?
Volba je záležitostí intelektu. Intelekt vám řekne: "Tohle je přelud. Nechoď plavat do písku pouště. Jestli tu voda ráno nebo minulou noc nebyla, musí být neskutečná." To je intelekt.
Špatnou volbou je rozhodnutí plavat a hasit svou žízeň v přeludu. Potom byste pil písek.
Když zůstanete tichý a uvážíte, že když tu předtím voda nebyla, tak není skutečná a já se nebudu snažit v ní plavat, je to intelekt velmi bystrý.
Pevně se rozhodnout, že písek je písek a řeka je řeka, předpokládá velmi ostrý intelekt. Přiveďte mysl, intelekt a dech zpět k jejich zdroji a učiňte opravdovou volbu. Jinak nebude volba správná.
Máme však skutečnou volbu?
Jak ta volba vzniká? Byl jednou jeden mladý princ, který spal s manželkou po jednom a novorozeným synem po druhém boku.
Ukážu vám, jak volil tento muž před 2 535 léty. V noci se probudil a rozhodl se: "Chci svobodu." Kde se ta volba vzala? Byl tam jeho otec, byli tam ostatní princové světa, kteří spali se svými ženami. Všichni ostatní králové, všechny bytosti ještě spí se svými královnami (Směje se.). Co ta volba, kde se vzala?
Z onoho světa.
Ano, z onoho světa. Jděte tedy do onoho světa. Vaším úkolem je jít do onoho světa. Potom převezme péči To. Bude řídit způsob vašeho života. Princ, o kterém jsem hovořil, vedl velmi krásný život. Minula století a stále ještě si z něj bereme příklad: To je volba.
Co to je peklo?
Peklem je mysl obrácená ven, která říká: ,Já jsem tělo." To je peklo tady a teď. Jak můžete mít mír, když se mysl rozhodne, že hřištěm je jen tělo? Nikdo takový nemůže mít opravdový mír. Každé tělo umírá.
A co je nebe? Je to mysl stočená dovnitř. Jak praví bible: "Království nebeské je ve vás." Jak toto nebeské království získat? Podrobením se vědomí.
Vědomí, Bytí, Nekonečnost je pravé nebe, to je svoboda osvícení. To je osvobození se od cesty, kterou člověk prošel za miliony let. Mysl obrácená dovnitř poprvé uvidí svou vlastní krásu, svůj zdroj a neobrátí se zpět k tomu, co ji ruší. Vždy zůstáváte s tím, co nejvíc milujete. Odtud neexistuje návrat.
Je to vaše rozhodnutí. "Rozhodl jsem se teď dosáhnout svobody, rozhodl jsem se mít lásku, mít vědomí samotného Bytí. Nejprve chci svatost." Toto rozhodnutí je na prvním místě. Je to jediné rozhodnutí, které musíte učinit. Podrobit se Bytí, vědomí a Blahu.
Ti, kteří učinili rozhodnutí "musím poznat sám sebe, musím se vrátit domů", budou okamžitě uspokojeni. To je skutečná dharma. To vás vrátí k vašemu vlastnímu uvědomění.
Provádět sádhanu, tapas a cvičit, abyste dosáhli svobody a osvícení, je něco, co se dělalo v minulosti. My však jsme zde a nyní a vy můžete získat svobodu okamžitě. Je to nové, ale je to velmi pravdivé.
Když se vám něco líbí, jistě se okamžitě zamilujete. Je to romance. Při jediném pohledu zapomenete na všechno. Jeden pohled stačí.
O tom, co je krásné a co ošklivé, rozhoduje mysl. Ať jde mysl kamkoli, miluje krásu, ale ve skutečnosti neví, co krása je.
Byl jednou jeden Peršan, který šel prodávat mogulským králům Indie diamanty. Cestou do jejich hlavního města Dillí procházel Paňdžábem, a tak se dostal až k řece Jalum. Spatřil překrásnou dívku, která přišla k řece pro vodu.
Vyměnili si jediný pohled a on ji následoval domů. Ukázalo se, že je dcerou hrnčíře.
Peršan si sedl pod strom a zapomněl na všechno kromě dívky. Znovu a znovu chodil k hrnčířovu domu a kupoval hrnce. Jediné, čím mohl platit, byly diamanty. Přinesl tedy nádobu s diamanty a stále znovu se chodil dívat na svou lásku. Tak všechny diamanty utratil.
Protože byl cizincem, nechtěli dívčini rodiče dovolit, aby se za něj provdala. Ten člověk strávil zbytek svého života pod oním stromem. Zapomněl na svou cestu do Indie a zůstal, aby vídal svou vyvolenou.
Když vidíte, že tu je obchod, utratíte všechno. Tato krása, vědomí, láska je vaše vlastní Bytí. A vy už utrácíte všechno, co máte, a za co? Jen zastavte tendenci mysli vycházet ven. To je vaše volba.
Před silným rozhodnutím se vše skloní. Co se stane, řeknu-li: "Udělám to tady a teď?" Nebesa se zachvějí. Bozi se budou třást a nabídnou vám všechno.
Touha být svoboden vzniká jen v málo lidech. Být osvobozen v tomto životě, v tomto roce, tento měsíc, nyní. Tato touha rozhoduje. Je to jako s motýlem, který se zamiluje do plamene a bez váhání do něj vletí. Žádné zdržování na cestě. Kolik času je třeba k tomu, abyste se sami stali plamenem? Jít přímo k plameni, to je rozhodnutí být svobodný... jít k átmanu.
Átman vás pohltí a přitom vám dá věčnou existenci, věčné vědomí a blaho. A nikdo to neví. Každý hledá svými smysly venku. Ať vidíte cokoli, kdekoli vidíte jméno a tvar, není to skutečné. Tato jména a tvary vám mír ani lásku nikdy nedají.
Cokoli vidíte, cítíte nebo zakoušíte, prostřednictvím příjemných smyslových objektů, vás nakonec zanechá hladovými.
To je tedy rozhodnutí, to je bystrost. Jen málokdo se s takovou bystrostí a rozlišením rozhodne: "Chci být svobodný." Budou hledat učitele. Učitel je ve vás. Satguru je ve vás. Vaše touha po svobodě směřuje k tomuto satguruovi, k tomuto brahma.
Především nesmí být ve vaší mysli nic jiného. Nesmíte mít žádnou jinou touhu nebo představu, která by zastiňovala vaši touhu po svobodě. Jiné tužby vás nutí vracet se znovu do koloběhu životů a smrtí. Nakonec se rozhodnete vrátit se bez předsudků a bez překážek a toto rozhodnutí je velmi silné. Jste si jej vědom a víte, kam jdete. Jste si velmi vědom toho, co jste si vybral.
Nyní jste poprvé tváří v tvář vědomí. Jestliže sebeslaběji zatoužíte po něčem jiném, obracíte se k vědomí zády. A to znamená ne méně než třicet pět milionů let. Jednou se obrátíte zády a bude to trvat třicet pět milionů let, než zase budete blízko.
Tváří v tvář Tomu potkává hledající pravdu, vědomí, sebesama. Vědomí nyní zrcadlí samo sebe. Vědomí se odráží na hledajícím, tváří v tvář. Odrazem této pravdy, tohoto vědomí je hledající samotný.
Tento odraz zničí touhu. Touha zmizí. Přišel jste s touhou po svobodě. Když jste dosáhl cle, je touha pryč. Co zbývá? Vědomí zrcadlící se ve svém vlastním vědomí. Není rozdílu mezi brahma uvnitř a vně.
Hledal jste je od místa k místu a nenacházel, protože sídlí ve vás. Ve všech srdcích. Zde jste nehledal.
Když pohlédnete do svého srdce, je po hledání. Tady cesta končí. Koloběh, karma a osud, ať je to cokoli, jsou pryč.
Čím to, že tak málokdo dospěje do tohoto stavu?
Dospěje? Nikdo nedospěl. Je to jen povídání cestou, před dosažením cle. Jdeme ke svobodě. Jdeme k lásce. Jdeme k oceánu.
Kolik řek však v oceánu vidíte? Kolik řek zbude poté, co se vlijí do oceánu? Je to jen takové povídání.
Dešťové kapky padají do oceánu a cestou si spolu poví: "Kam to jdeme? Jdeme společně a až dopadneme, zůstaneme spolu." Kde je déšť nebo dešťové kapky v oce Kolik kapek přežije oceán?
To jsou zážitky na cestě. Čím se stanete, až se jednou dotknete svého vlastního Já?
Mysl stvořila celý vesmír. Miliony bytostí. Jakmile se jednou mysl dotkne svého zdroje, který je prázdný, kolik prázdnoty bude v této prázdnotě?
Všechny tyto otázky jsou nemoudré. O těchto věcech mluví jen nevědomý člověk. Zůstaňte proto tichý a dívejte se. Nedovolte, aby ze základu vaší mysli vznikla jediná myšlenka.
O této otázce jsem s vámi chtěl mluvit.
Jaké pochopení! Říkám vám, abyste nedovolil vzniknout ani jedné myšlence a vy o tom chcete hovořit?

Chci být svobodný, ale ...
Ale? Vy říkáte ale? Kolik času jste za den této touze opravdu věnoval?
Asi pět minut.
Abyste byl osvobozen od utrpení, musíte být přitahován k tomu, co vás od blaha neodděluje. Nejprve posuďte předměty světa a pak mi jmenujte jediný, který vám dává trvalé štěstí. Kterýkoli předmět, který máte nejraději.
Jestliže jste žádný nenašel, odmítněte všechny. Když vás nakopne nějaký osel - a osel představuje předměty světa, budete ho potom ještě následovat, chováte se sám jako osel.
Podívejte se na silnici. Jdou po ní dva osli, jeden za druhým a přední kopne dozadu. Druhému teče krev z nosu a má po tom kopnutí vyražené oči. Co budete dělat?
Uteču.
Ano, opustíte toho osla. Já však vidím osly tohoto světa, jak dostávají kopanec za kopancem, krvácejí z nosu, ztrácejí zuby a stále ještě toho osla neopouštějí. Takové osly vídám každý den. Přicházejí i sem.
Strávil jste třiadvacet hodin a pětapadesát minut tím, že jste dostával od osla kopance. A stále chcete k němu čichat. Co tedy volíte?
Opustit ho.
Když tedy osla odmítnete, kam se obrátíte?
Jsem obrácený sám k sobě.
Správně! Zmoudřel jste. Co to je, ten osel? Je to celý vesmír. Všechno stvoření k zániku tím oslem.
Strávil jste všechen svůj čas tím, že jste se od něj nechal kopat. Řekněte mi, kterého člověka ten osel nekopl? Každý byl kopnut, a přece jdou dál, aby dostali ještě víc.
Co to znamená odvrátit se od osla jen na pět minut? Oslem je jakékoli jméno nebo tvar. Tvar znamená čtyři nohy a vzadu jeden ocas. Odvraťte od tohoto osla jména a tvaru svůj zrak. Dvacet tři hodiny a padesát pět minut jste oslem. Co se stane, když odvrátíte svou tvář?
Jsem volný.
Výborně. Položil jste otázku "jak?". Toto je "jak". Co zjišťujete, když jste volný? Myslíte na to?
Ne. Zažívám sám sebe bez jakékoli pochybnosti.
Proč tu nezůstanete? Není rozumné zůstat tu navždy?
Je to bezpochyby velmi rozumné.
Proč touto záležitostí nestrávíte zbytek života? Nelíbí se vám to? Není rozumné zůstat navždy zde? "Jsem Vědomí. Jsem Blaho. Jsem Bytí". Mluvte k Tomu. Myslete na To. Když potkáte upřímné přátele, kteří se o tuto záležitost zajímají, mluvte s nimi o Tom odtud. Věnujte zbytek svého života, dokud neskončí karma, této věci.
Karma jsou zásluhy nebo staré tendence, které nyní nesou ovoce. Je to to, co způsobilo, že jste dostal toto tělo, které potrvá určenou dobu. Stravte tedy ten čas láskou k svému vlastnímu Já.
Využijte tohoto času co nejlépe. Buďte rozumný a chytrý.
Neradím vám, abyste odešli do poustevny. Neradím vám, abyste žili v komunitách, ášramech nebo klášterech. Žijte šťastný život, rodinný život. Vykonávejte své zaměstnání jako hodní hoši, aby s vámi neměl svět potíže. Všechna životní postavení závisí na postavení hospodáře. Na tom, co hospodář vydělá, závisejí studenti, mniši, staří lidé i sanjásé. Proč byste se místo toho, abyste těm lidem pomohl, stával sám žebrákem?
Myšlenka komunity nebo kláštera není nic nového. Je to buddhistický pojem a neosvědčil se. Žádný klášter v záležitosti osvícení neuspěl. Zkoušelo se to, ale marně.
Zde v Indii tradičně existuje několik životních stadií. Dvacet pět let trvá život studentský, potom na dalších pětadvacet let nastupuje život hospodáře. Když pak děti vyrostou, odejdete do lesa hledat osvícení. Ve čtvrtém stadiu můžete dělat, co chcete. Útěk od života se nikdy nikomu nevyplatil.
Jsem lékař. Komu mám sloužit? Kdo mne nejvíc potřebuje?
Pacienti.
Chudí lidé?
Pacienti potřebují doktora.
Všichni pacienti?
Všichni.
Ať přijde kdokoli?
Ať přijde kdokoli. To vám bude stačit, abyste dosáhl osvícení. Božství se vám může projevit v samotném pacientovi. Když před sebou vidíte nemocného, nehleďte na váhu peněženky. Pacient je pacient, ale lékaři se takto nechovají. Je dobré být dobrým doktorem. Svět trpí. Proč mu nepomáhat? Je lepší pomáhat než se stát mnichem.
Uvědomuji si, že stále pochybuji, že by to bylo tak jednoduché. Čekám velkou zkušenost a blaho a čekám, že to bude...
Ano.
Tak jděte do Himálaje a pověste se tam za nohy. (Smích) Všechny druhy výcviku už byly absolvovány, protože je jednodušší věnovat se cvičení než tiše sedět. Můžete stát hodinu na hlavě nebo celé hodiny recitovat a zpívat mantry. To všechno je možné. Mysl vás klame, mysl nechce být tichá. Jediný způsob, jak ji zdolat, je nedovolit, aby vznikla myšlenka. Nezačínejte myslet. Tak je to jednoduché. Mysl se ráda angažuje v činnostech a cvičeních. Když nejste mentálně činný, jste v míru.
Když se vrátíte domů ke svému zaměstnání a ke své schopnosti, vzpomeňte si, že jsem vám říkal, abyste neutíkal od života. Žádné problémy neexistují. Přijměte cokoli. Neexistuje vůbec žádná odlišnost. Nasadil jste si brýle různých odstínů a ty musíte odstranit. Musí se změnit oči, kterými se díváte. Řeky, hory ani vaši přátelé se nezmění, ale budete nyní nosit brýle moudrosti, abyste odlišnost nespatřoval. Nikdo není od vás oddělen. Vše je vaše vlastní Já.
Celý svět je vaše vlastní Já. Kdo je pak dobrý a kdo špatný? To závisí na vaší přímé zkušenosti a ne na tom, co vám řekne nějaký člověk nebo kniha. Ponořte se tedy hned teď a zakoušejte to, posuďte sám.
Takové učení bez přímé zkušenosti není k ničemu. A přímá zkušenost není daleko. Musíte se nejprve rozhodnout, co je pro vás dobré. Potom ihned konejte a zjistěte, jaký to má výsledek.
Velmi dobře pečujte o své tělo, protože to je nejvzácnější dar, který vám příroda mohla dát - lidský zrod. Velmi dobře se o ně starejte, protože to je chrám boží. Bůh dlí ve vašem srdci. Toto tělo vám bude užitečné k dosažení vyššího poznání. Proto si ho važte a nepřehlížejte je. Udržujte je v pořádku po celou dobu svého lidského života.
Nemám manželku ani rodinu a skončil jsem se vším konáním ve světě. Mohu zůstat a sloužit vám?
Neznáte sám sebe, jakou pomocí tedy můžete být pro druhého? Byl byste slepcem, který vede jiného slepého. Světu byste pomohl, kdybyste poznal sám sebe. To je jediná pomoc, kterou můžete ostatním poskytnout. Nejprve se ptejte sám sebe, pak zažívejte mír a štěstí a pak nechte ostatní, aby poznali, jak štěstí a míru dosáhnout. Toto poselství nemůžete předat, dokud je sám nemáte. Najděte sebe, najděte poklad a pak jej rozdávejte. Je nekonečný, a čím víc dáte, tím víc se znásobí.
Byl jednou jeden král, který pokaždé, když skončil své denní modlitby, dal prvnímu člověku, kterého uviděl, cokoli si přál. Jednoho dne čekal na modlícího se krále fakír. Když král skončil, fakír řekl: "Přišel jsem, abych si u tebe něco vyžebral, ale vidím, že i ty sám jsi žebrák. Žebráš u Boha. Nebudu tedy žebrat u žebráka, ale u toho, u koho žebráš ty."
Každý žebrá. Kdo není žebrákem? Když nebudete žádat nic, dostanete všechno. Když nebudete o nic žádat, půjde Bůh za vámi. Dostanete vše a nemusíte žebrat.
Jak se mohu osvobodit od věcí, které mi nedovolují být soucitnějším? Jak se mohu zbavit omezení, která mi nedovolí být soucitnějším?
Chcete být soucitnější k jiným lidem? Co je ten vzácný dar, který chcete dát ostatním, aby byli šťastni? Můžete dát hladovějící polovině lidstva dost potravy? Můžete hladověj lidem tohoto světa poskytnout aspoň jedno jídlo?
Ne.
Ne. Co jim tedy chcete dát? Nejdřív potravu, potom ošacení, pak přístřeší, že? Tady nemáte co dát. Tak tedy snad mír mysli.
Svět nemůže ty lidi nakrmit. Snažily se o to nejbohatší země a nedokázaly nasytit, obléci a ubytovat ani své vlastní lidi, nemluvě o jiných. Tak co uděláte? Můžete dát mír mysli? Máte mír mysli?
Ne.
Jak tedy můžete druhým pomáhat? To je misionářská idea chtít jít pomáhat druhým lidem. Všichni jsme viděli misionáře, kteří přijeli do nerozvinuté země.
Viděl jsem misionáře vycvičené v "soucitném" postoji. Učili, jak si nezadat a jak dát svým očím zvlhnout. Viděl jsem i misionářská dramata, kde se to všechno vyučovalo jako rituál. Když je soucit naučený, je to politický trik, náboženská faleš. Soucit musí vycházet ze srdce.
Jak toho dosáhnout?
Poznejte, kdo chce mír. Kdo chce být soucitný? Představte se mu. Tomu, kdo je sám soucitný. Představte se Tomu. Ať je kdekoli. Obraťte svou mysl k Tomu a pak mi to povězte. Možná, že není nikde. Řekněte mi to.
Co je to zodpovědnost po probuzení?
Především to není dobrá otázka. Po probuzení uvidíte všechno velmi jasně, aniž byste o tom předem věděl. Po probuzení není žádné ego ani konající. Budete přebývat v něčem jiném. Člověk musí nejprve získat svobodu a pak se To postará samo.
Tuto otázku klade konající, který chce něco udělat podle pravidel chování. Probuzený člověk bezprostředně reaguje na okolnosti a tak nezanechává v paměti stopy, tak jako letící pták nenechává stopu na obloze.
Otázka o stavu po osvícení nemůže být položena před osvobozením. Nejprve získejte osvícení. Pak se podívejte, zda tuto otázku můžete položit. Tady není co konat ani co nekonat. Jen být spontánní v souladu s okolnostmi. Když je mysl mrtvá, nemůže existovat žádná představa ani činnost.
Konat má Já a ne mysl. Po dosažení svobody se noříte do Já. To je konec všech problémů, chování a mravnosti. Tuto situaci nelze popsat, představit si, ani se jí dotknout.
Říkáte, že ve svobodě nejsou pojmy. Když však pracujete v nemocnici, je pojmy naplněna. Jak se jich zbavit?
Je-li tu ego s myšlenkou "dělám to, dělám ono, chci toto, nechci tamto", pak existují nesnáze a také omyly.
Když sám sebe poznáte jako řeku, která zmizela v oceánu a není více řek, všechny vlastnosti odejdou. Oceán nemá hranice. Když jste svobodný, nejste už člověk se starými zvyky. Nekonáte, protože tu chybí konající, totiž mysl.
Žádná mysl nepracuje, kdo tedy? Pán, který koná skrze člověka pro dobro druhých. Jinak to není k ničemu.
Po osvícení je vaše práce skončena. Když jste svobodný, převezme o vás péči svoboda. Místo ega, konatele, vznikne něco jiného. Už nebude existovat "já konám".
Bude o vás pečovat jiná síla, zvaná pradžňa, transcendentní řízení. Vstoupí do všech vašich nervů a změní všechny atomy vašeho těla. Už nebudete dřívějším člověkem.
Nemusíte vynakládat žádné úsilí. Pouze se podrobte Pánu, jenž sídlí ve vašem srdci. Pak uvidíte, jak je život krásný obývat s lidmi, se svými přáteli se to stane krásným.
Činnost nebude vycházet z ega, ale ze svrchovaného Puruši. Ten převezme veškerou péči. Kdykoli promluvíte, promluví On. Ať uvidíte cokoli, spatří to On. Vaše oči budou proměněny. Nebude existovat nenávist a tyto oči všude uvidí Boha.
K této proměně dojde náhle, poté co se podrobíte. Když budete uctívat a spatřovat jen Boha, který dlí v prázdnotě vašeho srdce, bude vše vykonáno.
Když se budete chtít setkat přímo s ministerským předsedou, nepovede se vám to. Budete se k němu dostávat přes mnohá ministerstva a doporučení. Budou vám říkat, že je velmi zaměstnán. Budete muset dokonce i zdravit bezpečnostní stráž u vchodu a nakonec vám stejně nebude dovoleno, abyste ministerského předsedu navštívil.
Když s ním však budete nějak spřátelen, přijde za vámi on sám. Musíte se tedy spřátelit s Pánem tohoto vesmíru a ne s jeho strážci!
Neztraťte klíč a nebudete trpět ani v čase velkého odchodu ani až bude na odchodu Stvořitel. Každý je při svém odchodu nešťastný, musí se vzdát všeho, co měl, opustit přátele a odejít z veškerého projevu.
Jama, pán smrti, je před vámi. Každý se mu musí postavit tváří v tvář. Stál jste před ním milionkrát a bojíte se smrti proto, že jste tuto zkušenost tolikrát zažil. Strach ze smrti je jen toto. Smrti se bojí každý. Když se ale osvobodíte a získáte tak nesmrtelnost, rozpoznáte boha smrti, když přijde a obejměte ho. Políbíte smrt tak jako svého starého přítele...
Když do vaší mysli vstoupí utrpení, zeptejte se jen: "Kdo to trpí?" To je vše. Proč touto otázkou utrpení odejde? Protože jste sám sebe z té situace vyjmul. Položte si otázku "kdo je spoután?" a zjistíte, že žádná pouta ani řetězy neexistují.

Když nebudu nic dělat, jak může být něco uděláno?
Když budete při zacházení s věcmi vynakládat úsilí, musíte mít nějakou sílu. Musíte mít sílu i k tomu, abyste myslel. Úsilí můžete vynakládat fyzicky nebo mentálně.
Co vám umožňuje vyvíjet úsilí? Řeknete: "Chci jít odsud tam a tam." Potřebujete sílu na to, abyste šel. Jsou tu nohy, je tu mysl. V mysli je váš cíl a je tu silnice, po které můžete jít. Kde vezmete sílu na to, abyste udělal krok? Co umožní noze jít a mysli myslet?
Nevím.
Vy víte jen to, co se vědělo. Neznáte nepoznané, skrze něž je známé známo. Kam jdete, když říkáte "nevím"?
Ptal jsem se mysli.
"Já nevím," říká mysl, ne noha. Zeptejte se mysli, kde bere sílu myslet.
Je to touha.
Touha a mysl jsou totéž. Kde vzniká touha, aby se stala touhou?
Nevím.
Síla přichází z ničeho. Vaše úsilí pochází z nicoty. Když jdete, berete sílu z nicoty.
(Dlouhé mlčení) Ano. Ještě něco?
Není tu žádná vzdálenost, kam cestovat.
Ano, pokračujte.
Nevím, proč jsem to dřív nechápal, jsem naplněn údivem nad životem a není zde oddělení (Směje se.). Jsem velmi šťasten.
Skláním se před štěstím.
Mám pětiletého syna. Jak mám pracovat s pětiletou myslí?
Musíte přestat myslet. Děti se nechovají dobře, protože se dobře nechovají jejich rodiče. Je-li matka moudrá a bez myšlenek, uvidí ve svém dítěti božství. Bude své dítě zbožňovat jako samotného Boha. Bude v něm vidět svůj vlastní odraz, své vlastní Já v jiném tvaru. Jste-li realizovaná, budete dobrou matkou.
Jsem terapeut a. ..
Terapeut? (Smích)
Budete lepším terapeutem a pomůžete mnoha lidem. Protože konečně poznáte, o čem mluvíte. To je soucit. Prostě váš dotek, váš pohled, vaše práce. Poznáte jiný způsob terapie. Budete pracovat efektivněji, se soucitem.
Dosud to bylo zaměstnání. Budete mít štěstí, kamkoli přijdete. Ať budete kdekoli, budete tu. Jděte, kam chcete, je to vaše panství. Ať budete kdekoli, budete ve svém vědomí. Vědomí je vaším příbytkem. Vědomí je štěstí a mír.
Pracujte tedy ve štěstí a v míru. Naučte všechny své pře způsobu, jak být šťasten. Když jste štěstí dostal, předejte jim to prosté tajemství aby byli šťastni.
Dělejte, cokoli chcete. Bude to dělat To. Sebou Samým uvnitř Sebe Sama. Ta pýcha, ego, už tu nebude. Práce bude probíhat velmi odlišně, když nebude diktována myslí nebo egem. Bude to velmi spontánní práce s ostatními lidmi. Velmi přirozená, přicházející od Já k Já. Tu změnu sám zažijete. Přeji vám hodně štěstí.

Někdo se ptal, zda je to možné ztratit. Vím, že to nikdy ztratit nemůžu.
Vy říkáte, že to nikdy nemůžete ztratit. A já říkám: "Teď pozor." Povím vám o své vlastní zkušenosti. V roce 1947 jsem šel kolem pošty do Lardbaru. Byl jsem na bezpečné levé straně. Najel do mne zezadu ford.
Kolem se shromáždili lidé a řekli mi: "Podívejte se, co se stalo. Musel vám ublížit. Poznamenali jsme si jeho číslo." Měl jsem samozřejmě roztrhané kalhoty, ale tělo vyvázlo jen s malým škrábancem. A kolem se sbíhali lidé. Říkali: "Pojďme na policejní stanici." Já neříkal nic, protože mne to nezajímalo.
Co to je tato bdělost?
Na to, abyste byl bdělý, se klade velký důraz. O jakou bdělost tedy jde? Soustředění na tělo vůbec žádnou bdělostí není! Kdo toto tělo ochránil?
Při jiné příležitosti jsem jel autem asi 600 mil z Jižního Mangloru do Banglore. Právě jsem naložil loď do Rotterd Po nalodění nákladu železné rudy jsem dostal od kapitána deklaraci lodního nákladu.
Byl jsem tou dobou velmi unaven. Náklad byl mimo pobřeží a já tam musel jet a strávit osm hodin s kapitánem, abychom to papírování skončili.
Bylo velké horko, já byl strašně unaven a ještě jsem musel jet zpátky do Manglore. Sedl jsem tedy do džípu. Musel jsem od moře překonat pět tisíc metrů výškového rozdílu v sedmi velmi ostrých, vlásenkovitých zatáčkách.
Byl jsem ospalý. "No, je to na druhou stranu jen osm mil a tam dostanu šálek kávy a odpočinu si," pomyslel jsem si. "Jsou tam divocí sloni a mohou džíp shodit dolů do údolí. Tak už jen půl hodiny."
Usnul jsem a spal přímo na volantu. Když jsem dojel na druhou stranu, projel jsem velmi obtížnou, úzkou cestu po hraně údolí, které bylo kilometr hluboké. Hora čněla kilometr nahoru.
Na druhé straně jsem byl velmi osvěžen. Spal jsem hlubokým spánkem a probudil se s hlavou na volantu, když jsem sjížděl dolů. Protože jsem byl čerstvý, jel jsem dál dalších pět set kilometrů.
Otázka zní: kdo řídil, když jsem spal? Nemohu najít odpověď. Ale vy jste nyní zde a máte zkušenost to musíte pochopit.
Mluvil jsem o bdělosti. Má ji jen velmi málo lidí. Bdělost není obratnost. Je to zvědavost, kde se slovo stává slovem.
No, chtěl bych sbírat zkušenosti, když řídím své auto...
Ne, ne, vy jste tomu neporozuměl. (Směje se.)
Jednou si jeden opravdu hladový člověk lehl pod strom ke krátkému zdřímnutí. Když se probudil, vstal, sebral své věci, hůl a žebráckou misku. Spatřil kolem sedět mnoho bytostí, které vstaly a řekly: "Děkujeme za satsang."
,Já vám však neřekl ani slovo, vždyť jsem spal."
"Ano, pane. Takový satsang nemůžeme v nebi dostat. Jsme všichni bohové z různých nebes a museli jsme přijít sem, abychom dostali váš satsang. Takový satsang se nekoná ani na nebesích. Celý den jsme velmi zaměstnáni a povídáme si. Tam je vám zábava. Spousta legrace. Radovánky, o kterých nemá člověk ani ponětí. Byli jsme svými zábavami velice zaměstnáni a chtěli jsme trochu klidu. Rozhlíželi jsme se kolem a hledali, kde bychom našli trochu klidu mysli."
Nebeští bohové se rozhlíželi kolem a našli na zemi spícího člověka. ČLOVĚK BEZ MYŠLENEK VE SVÉ MYSLI VYZAŘUJE PAPRSKY MÍRU A LÁSKY. K člověku, který nemá v hlavě žádnou myšlenku, je každý přitahován.
"Přišli jsme tedy proto, že tu je místo lásky a klidu. Děkujeme vám za ten satsang."
Když se vrátili do svého příbytku, seslali na toho muže spršku květů a také strom rozkvetl a shazoval na něj své kvítky.
Jenom zůstaňte tiší a pozorujte, co se děje. Bude vás milovat celá příroda. Bude o vás pečováno lépe, než by to mohla dělat vaše vlastní matka, která vám dala zrod a přinesla vás do všech těchto svízelů.
Avšak jiná matka vědomí, když víte, že je vaší původní matkou - o vás bude pečovat a dá vám mír, štěstí i nesmrtelnost. To vám žádná jiná matka dát nemůže. Nesmrtelnost ve věčnosti. Tuto matku nepoznáváme a dostáváme se do neštěstí.
Když milujete, milujete všechny bytosti. Když jíte, jedí z vašeho talíře všechny bytosti, dokonce i ty, které již zemřely a ty, které teprve přijdou. Když hledíte, hledí vaším okem všechny oči společně.
Co je cílem života?
Odpovědnost vůči společnosti. Především poznejte své vlastní Já a potom všem ostatním bytostem služte, jako byste sloužili Jemu.
To přirozeně vznikne ve mně?
Ne, vás se to netýká. Nejste vůbec v obraze. Když tu je konající, je tu ego. Když se konající podrobí svrchované síle, všechno skončí. Pak se objeví samotná svrchovaná síla a působí v tomto těle.
Poznáte nejprve své vlastní Já a pak se té síle odevzdáte. Bude se o vás starat intuice a bude pracovat prostřednictvím vaší mysli a mozku. Pak budete schopen fungovat milionkrát lépe než individuální ego. Nikoli "lidská síla", jak říkají, ale božská síla.
Existuje něco, co bych pro vás mohl udělat.~
Ano, proč ne?
A co?
Pomáhejte ostatním. Ale ne kvůli někomu, ani kvůli mně, ani kvůli sobě. Pomáhejte každému, kdo přijde.

Velice se zajímám o toto poselství míru. Musí být předáváno v tichu. S nikým se nepřete. Seďte tiše i ve svém domě. To bude působit lépe než plány vládce světa.
Pošlete všem bytostem světa tiché poselství z nitra svého srdce.
To je jediné, po čem toužím. Nemám zájem o žádný ášram. Jestli jsem to dosud neudělal, a je mi dvaaosmdesát, nyní začnu. Lidé mi dokonce nabízejí ostrovy, které koupili, a mne to nikdy neuvedlo v pokušení. Až na posledních pár let, kdy mne fyzické problémy omezují na toto místo, jsem byl zvyklý chodit od dveří ke dveřím. Způsobil jsem vám potíž v tom, že jste musel přijít sem. Doufám, že vám to nevadí.
Mysl nepotřebujete, vaším ochráncem je nyní pravda. Učiňte pravdu zodpovědnou.
Existují léčky. Kdykoli mluvíte o pravdě, stává se svět vaším nepřítelem. Co špatného bylo na Kristovi? Jen mluvil pravdu. To byl jeho hřích, za který byl ukřižován.
Mluvte pravdu a budete věšeni, upalováni, křižováni a budete šťastni. Pohleďte na Sokrata. Tento Řek žil šťastný život a dostal pohár jedu. Platon a jiní se ho snažili zachránit a řekli mu, že podplatili strážníky a že může v noci uprchnout z vězení.
Sokrates odpověděl: "Ne, mé drahé děti, to se nestane. Celý život jsem mluvil pravdu a volím raději smrt než špatný život."
Tomu se říká Pravda. Jak dlouho přežije klam? Držte se Pravdy a ona vám nakonec pomůže. Nějaký čas můžete mít potíže. Kristus byl ukřižován. A kolik lidí z toho mělo užitek?
Máte sedmdesát nebo osmdesát let. Proč byste žili pošetilý život? Proč nezískat pár let moudrosti místo sta let bláhového hloupého a zkaženého života? Jste-li v míru, štěstí a láska je jen jediná řeč, kterou můžete hovořit a tou je ticho.
Jaký je tvůj život závisí jen na tobě.
Uživatelský avatar
Darges
 
Příspěvky: 168
Registrován: ned 03. kvě 2009 10:24:39
Bydliště: Chomutovsko
Poděkoval: 25
Poděkováno: 42-krát v 32 příspěvcích

Zpět na Satsangy

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník

cron