Podstata mysli a vásan

Ukázky a zamyšlení ze satsangů - setkáních

Podstata mysli a vásan

Příspěvekod Darges » pon 04. kvě 2009 21:24:28

--------- PODSTATA MYSLI A VÁSAN
Existuje jenom vědomí. Když se toto chápání snaží samo sebe pochopit, stává se myslí. Mezi chápáním a myslí není rozdíl. Mysl znamená činnost. Jaká je vaše mysl, taková je vaše činnost. Jaké je vaše chápání, taková je vaše mysl. Jaká je vaše mysl, taková je vaše činnost.
Tato činnost vytváří pět smyslů. Jsou tvořeny předměty a ty se nazývají vesmírem. Vesmír je výsledkem chápání, které kdysi vzniklo, aby pochopilo vědomí. Vědomí, které nemůže být objektivizováno, se stává objektem. Mysl se stává subjektem, který objekty vnímá.
Cokoli vidíme, cokoli chápeme, je jenom nevědomost. Protože toto chápání vzniká, vytváří mysl a mysl se stává Já jsem. Já jsem musí něco chápat a konat. Činnost pramenící z Já jsem je nepochopením, protože vědomí nemůže být pochopeno, vnímáno nebo vymyšleno. Nemá nikoho dalšího jako pozorovatele. Je samozářící, vždy přítomné, vševcí. Kdo by mohl být jeho pozorovatelem?
Chápání je objektivizovalo a ono se samo stalo subjektem. Každý subjekt vyžaduje tvorbu. Taková tvorba je výsledkem nevědomosti. Cokoli v této nevědomosti pochopíte, víte nebo vnímáte, je nevědomost.
Tvorba zmizí okamžitě stejně jako vznikla. "Já" je mysl a předměty jsou vesmír. Vyslovte "já", a je tu vesmír, přítomnost a budoucnost - a jejich nekonečné opakování. To je sansára.
Zaměňujete provaz za hada. Když jste poznal provaz, had zmizel. Proč? Protože jste ho pokládal za hada omylem. Rozpoznání provazu způsobilo, že had okamžitě zmizel.
Vznik "já" je od počátku první nevědomostí. Odvraťte se od sansáry, odvraťte se od předmětů, činnosti, mysli a smyslů, Vraťte se k "já", k první činnosti chápání.
Samotné vědomí chtělo pochopit a vzniklo jako vlna na oceánu. Tato vlna, tato sansára zanikne, když proces tohoto chápání zastavíme. Současně s tímto rozhodnutím skončit opusťte i první pochopení toho, odkud vzniká "já jsem", jež je myslí, egem, předměty a sansárou.
Už nic nechápejte. Jak? Zůstaňte tichý. Zůstat tichý znamená zůstat bez činnosti. To je vaše přirozenost. Tato cesta není žádnou cestou! Činnost je způsobena neklidem mysli. Není-li mysl rozrušena, není oceán zčeřen. Není na něm ani vlnka. Vědomí je jen vědomí. Je absolutní, dokonalou bezmezností. Nemůžete to pochopit ani popsat. Je to vědomí, Existence, Blaho. Je již zde. Co je vidět, je vidět díky tomuto světlu, této kráse. Slunce svítí díky tomuto světlu. Když se od jediné svíce zapálí sto dalších, pak svíce sice mohou být různé, ale světlo zůstává totéž. Jak se liší plamen první svíčky od plamene té poslední? Většina z vás však naneštěstí nehledí na plamen, místo toho počítáme svíčky. Vidíte tolik jednotlivých věcí a nevidíte plamen.
Vědomí je prvotním plamenem. Prostřednictvím vědomí vidíte všechno jako v zrcadle. I malé zrcadlo může odrážet hory, lesy a oblohu. Hledíte-li do zrcadla, které je ve vás, můžete vidět cokoli.
Všechno, co vidíte, je vaše snová projekce. Kdykoli něco spatřujete, sníte! Bdíte tehdy, když nevidíte nic.
Mnohost je sen. Můžete se probudit okamžitě. Jak? Nečeřte svou mysl. Nedovolte, aby vznikla vlna "já jsem". Tak jak vznikla, může i zmizet.
Nyní jste v zajetí tohoto dlouhého snu, který je příčinou utrpení a napětí. Sem tam se někdo rozhodne: "Dost!" A zde začíná touha: "Chci být volný". Tato touha se neliší od samotného vědomí nebo svobody. "Já jsem" se znovu roští do svobody, ze které vzešlo.
Vytržení mysli začíná tehdy, když nevzniká myšlenka. P tato myšlenka vzniká. Proto musí nastat nevznikání. Čím byla vlna, dokud byla skryta v oceánu?
Hleďte proto na vlnu, která nevznikla. Na prostor bez vln. Dívejte se na ni, než vznikne, a uštípněte samotné její poupě. Chci na vás, abyste vlně nedovolil vzniknout. Než vlna vznikne, je to myšlenka, která nevznikla. Myšlenka musí vznikat... potom vzniká... a pak přijde trápení, je to tak? Zmizí a po ní přijde jiná. To je proces života. Když toto realizujete, zastavíte vzruchy mysli.
Nyní prostě přivítejte myšlenku, která nevznikla. Znamená to koukat se na peleš, ze které vycházejí loupežníci, aby se vloupali do vašeho domu a kradli v něm. Vyvolejte novou myšlenku, pozvěte myšlenku, která nevznikla.
(Ticho)
Nyní pozvěte myšlenku. Nechte ji přijít. To je zastavení vlaku mysli. To je bdění. To je pozornost. Musí se to stát vaším zvykem. Tento zvyk je přirozený. Je to také přirozené blaho. Nic vás to nestojí.
Jakmile dovolíte, aby vznikla myšlenka, máte problémy. Potom je tento koloběh problémů nekonečný. Nejste-li bd myšlenka vznikne a tento vznik se nazývá sansárou. Chápete?
A když myšlenku hledáte? Nirvána. Je to prosté. Hledejte ji - a kde je sansára? (Smích) Kde je sansára, když tohle víte? Nevíte-li to, je tu nekonečná sansára.
Když se jí chcete zbavit, chcete svobodu. Udělejte to. Je v tom určité tajemství. Když to uděláte, poznáte je. A až je poznáte, pak budeme jeden druhého učit. Sdělím-li vám je dřív, než je odhalíte sám, nebudete možná souhlasit.
Nejprve to udělejte a sdělte mi tajemství. Zůstávejte ponořen v myšlenkách, které nevznikly a pozorujte, co se děje.
Jsem lupičském doupěti. Je to samé světlo a činnost.
Ano, dobře. Jděte tedy dál. Jděte dál dovnitř Je to skutečně překrásný tanec. Je to báseň. Mluvím o blahu. Vše je propojenotí, poznání, blaho, vědomínčí pospolu. Prostě to udělejte a dívejte se kolem.
Doupě se stalo vlnou.
Velmi dobře. Velmi dobře. Jděte dál. Ještě dál.
Tam nic není !
To je ono. Nyní jste to našel. Zůstaňte tu.
Cítím se tak nehodný jako lhář, protože jsem měl tolik zkušeností a moje mysl se stále vrací.
Viděl jste mysl, skutečně? Je to duch. Ve skutečnosti neexistuje. Jakmile po něčem zatoužíte, začne vás tento duch mysli sužovat. Kde je mysl, když se zbavíte touhy?
Kde je touha, tam je i trápení. Bez mysli můžete žít docela dobře. Bez mysli jste moudrý, s myslí hloupý. Nemějte touhu po ničem a stanete se vládcem tohoto království. Vy jste mír, krása a láska. Odmítněte na chvíli mysl a dívejte se.
Když vyjdete večer na silnici a spatříte hada, dostanete strach. Vezmete klacek a uhodíte ho. Nehýbá se a vy vidíte, že je to provaz. Strach je pryč a klacek zahodíte.
Položíte-li mysli otázku "kdo jsi?", zmizí. Hleďte na hada mysli a zjistěte, zda je živý. Myšlenky vám překážejí, abyste viděl svou vlastní tvář. Nedovolte vzniknout žádné myšlence a odhalte, kdo jste.
Několik posledních dnů se mi stále vracel sen o pádu. Padám z velké výšky, padám do moře a s hrůzou se probouzím. Souvisí to s tím, co se tu odehrává?
To jsou snové vásany, touhy a tendence podvědomé mysli. Meditace, pochopení nebo sebedotazování je rozvíří. Na dně jezera je kal, a přece vypadá jako čisté. Co se stane, když kal zvíříte? Má jej zvířit toto sebedotazování. Když je kal rozvířen, objeví se a potom zmizí. Aby mohl zmizet, musí se nejprve objevit.
Zjistíte tedy, že tu je něco, o čem jste nevěděl. Když meditujete, víří se snová nečistota, která ležela ve vašem podvědomí. Nikdy dřív jste si jí nebyl vědom. Ležela tam a čekala, aby se později, pomalu a až nastane čas, stala vaším novým vtělením.
Nyní je rozrušena meditací, tichem mysli a objevuje se. To, co se objevuje, musí také zmizet. Nyní můžete nečistotu spatřit. Zbavte se jí.
Jinak se chováte tak jako všichni ostatní. Nikdo se o to nestará. Jmenuje se to cyklus zrodů a smrtí. Když nebudete tyto snové tendence (vásany) vířit, dovolíte jim, aby se usadily na dně. Pak budete dál a dál hromadit nové tužby. Tento cyklus pak bude nekonečný.
V příštím životě se nejprve objeví touhy uložené na dně. U dna se pak budou ukládat touhy nové. To je koloběh životů a smrtí.
Musíte se tázat "kdo jsem?" a toto dotazování stráví a spálí vše, co mu leží v cestě.
Díky čistotě mysli budoucnost nepřijde, neboť zde není zakalené dno. Vše bylo rozvířeno a spáleno. Potrvá přítomnostt. Pokud víte, kdo jste, nejste v přítomnosti konatelem. Proto nezanechá působení činnosti žádné stopy. Co spatříte mezi minulostí a budoucností bez vazeb s nimi?
Nyní.
Ano. Mysl vás vždy vede k minulosti, minulým potěšením a zvyklostem, a tak přežvykujete staré zvyky. Najít svou tvář nyní je to jediné, co je nové. Je to odvaha. Zůstanete-li zde, překročil jste oceán. Vaše práce je skončena.
Minulý týden byl velmi těžký. Byl jsem zkoušen a nebylo to snadné.
Ano, velmi dobře. Miliony let jste spal a byl jste olupován. Nestěžoval jste si, že je to zlé, tak jako si nestěžuje opilec ležící v příkopu. Když však jste obklopen čistotou, všimnete si každé skvrny a nelíbí se vám to. Opilec leží kdekoli a je spokojen.
Objevují se všechny sny, pohřbené v mysli. Objevují se všechny tendence, aby vás opustily. Jinak jen přidáváte prach k prachu. Donekonečna sbíráte tužby.
Nyní jste s touhami skoncoval. Když to dovolí okolnosti, musí se objevit naplněné skladiště. Tendence se objevují, aby zmizely, protože jim nedáváte možnost hrát nějakou roli. Už jste zadán někde jinde. To je ta "obtížná doba", o které mluvíte.
Když nebudete toužit po svobodě, žádné těžké časy nepřijdou. Budete žít tak, jak žije skoro šest miliard lidí. Jeden člověk si však vybral těžký život. Byl to princ a žil před 2 000 lety. Co mu doopravdy prospělo, těžký život nebo život snadný? On snadný život opustil. Obrátil se zády k rodině i ke svému království a odešel vstříc těžkému živ Vzal do ruky žebráckou hůl, svlékl své královské roucho a zvolil si těžký život. Jeden z miliard je stále v lidské paměti... a vy si stěžujete po jediném týdnu.
Hleďte k Já, k átmanu, a jste v bezpečí. Kdo vás může zlomit, hledíte-li k Já? Čiňte to bez přestání čtyřiadvacet hodin denně. Jestliže milujete, musí to trvat čtyřiadvacet hodin denně. Neřeknete přece: "Třicet hodin denně tě budu milovat a na jednu hodinu půjdu do vykřičené čtvrti."
Když mluvíte o těžké době, musel jste se obrátit zády a jít někam jinam. To je váš domov. Jak se můžete mít doma zle? Kdo by nebyl doma šťastný?
Mluvili jsme o extázi, míru, lásce a štěstí. Nenajdete je nikde na celé tváři země. Můžete konat poutě, chodit do chrámů, navštěvovat údolí nebo vystupovat na hory. Mír nemají ani bohové. Hledají jej na špatném místě. Hledají v betonových cihlách! Ať půjdete jakýmkoli směrem, nikde nespatříte mír, štěstí ani lásku. Přestaňte s tím! Nemařte čas! Zůstaňte, kde jste! To je dharma, která vám pomůže. Všechno ostatní je adharma, smysly a těla. Zůstaňte, kde jste a vypátrejte, kde je mír! Je ze všeho nejblíže. Blíž než vaše vlastní oko. Pětatřicet milionů let vás mysl klamala, mé drahé děti. Byli jste šizeni. Teď to skončete! Dívejte se a poznejte, kdo jste. Okamžitě naleznete svobodu a toto utrpení klopýtání od lůna k lůnu okamžitě ustane. Jedinou cestou je hledět dovnitř. Prožitky jste prožili a mír vám nedaly. Nikde, kde není ten, kdo prožívá, nejsou prožitky. Proto zmizte! Prožívané, prožitek, prožívající... nechte je, ať zmizí teď hned. Došli jste k tomu, co nelze poznat smysly. Nyní musíte oklamat samotnou mysl, která tolik let klamala vás. Nyní přišel váš čas.
Ptejte se mysli: "Kdo jsi ? Ty jsi mne klamala. Nyní jsem rozeznal toho zloděje očima, ušima, nosem, jazykem a hm. Nyní jsem poznal, kdo je ten, který způsobuje utrpení. Nyní tě už nebudu poslouchat. Udělám to sám."
Zrušte vztahy s myslí a potom zůstanete sám. Vaše mysl vás obtěžovala. Obtěžovali vás vaši kněží. Znepokojovala vás vaše církev a společnost. Řekněte si: dost! Nyní zůstaňte sám a hledejte. Dívejte se kolem. Po nějakou dobu se nedotýkejte nikoho a ničeho, co jste znal, viděl, slyšel nebo čeho jste se dotýkal.
Klamala vás většina náboženství. Většina náboženství ubohé lidi klame. "Dělej toto, a já tě pošlu do nebe." Neposlouchejte nikoho z těchto lidí. Zjistěte, kde je nebe. Nebe přijde k vám dolů.
Zůstaňte sám. Nedovolte, aby se vás kdokoli dotkl. Budete-li mysl ignorovat, opustí vás. Odejdou vaše žádosti, opustí vás vaše pocity, vaše touhy, vaše představy. Všechno odejde.
A co se stane? Je-li odmítnuto vše, co je známo, je před vámi neznámé. Jestliže se vzdáte žádostí a tužeb po znalostech, bude to, co zbude, neznámé. Stal jste se neznámým a noříte se do neznáma, protože oba jste totéž.
Doposud vás trápilo vaše ztotožnění se se známým. "Toto jsem já a toto je mé." Možná, že z neznámého vstoupíte do prázdnoty a z prázdnoty uvidíte, že celá tato projekce je vaším hřištěm.
K nikomu nebudete cítit zášť. Je to království lásky. Ať se podíváte na cokoli, spatříte lásku. Dřív jste lidi znal, nyní je budete milovat. Budete milovat jejich Já a oni budou milovat vás. To je zvláštnost života. Budete se z tohoto života radovat. Tato planeta se stane nebem. Všechno, co uvidíte, bude krása. Uslyšíte hudbu svého vlastního Já. Ať uslyšíte cokoli, bude to hudba vašeho vlastního Já, vašeho vnitřního světla. Ať budete hovořit o čemkoli, budete vyslovovat sútry, moudrost. To se musí stát právě v tomto okamžiku. Vůbec o tom nepochybujte. Pochybnost by vám nepomohla.
Je to báseň vašeho vlastního Já. Není tu nikdo, kdo by vás klamal nebo na kom byste závisel. Miloval jste tedy pomíjivé věci. Každý je pomíjivý a každý čelí smrti. Jak můžete milovat tělo? Jak můžete milovat něco, co není věčné, trvalé, co není láskou, přebýváním, trvalostí?
Zjistěte, kdo je váš přítel. Co je vám blíž než věčnost? Je to vaše vlastní podstata. Je to vaše vlastní matka. Když na ni zapomínáte, jdete společně s ostatními. Jdete si někam pro kopanec.
Proto s tím na jediný okamžik přestaňte a všechno vám bude dáno. Když se vrátíte do své země, je vaší povinností všem pomáhat. Jakmile jste jednou něco dostal, víte, že máte lásku: viděl jste pravdu tváří v tvář. Buďte zobrazením pra ne reprezentantem člověka pro člověka. Lidem poslouží jen pravda. Jděte od dveří ke dveřím a dávejte lidem lásku. Řekněte jim, že jste šťasten, plný míru a lásky. Jsou to všechno vaši příbuzní, vaše vlastní Já.
A nejenom lidské bytosti. Ve zvířatech a stromech i ve skalách spatříte tentýž život. Můžete ke skalám i mluvit. Kamkoli pohlédnete, hleďte s láskou a skály, stromy, zvířata i lidské bytosti vám odpoví.
Nejdříve se rozplyňte ve skutečnosti, v pravdě. Stanete se pak přitažlivým a každý k vám bude váben. Budete tak krásný, protože nebudete nic žádat. Krása po ničem netouží. Vnitřní světlo se rozzáří a vykoná svou práci. Nejste to vy, kdo koná a není to ani nikdo jiný.
Vede vás vnitřní světlo, vnitřní moudrost. Vy toto světlo nevidíte, a tak mu nevěříte. Stane-li se něco velkého nebo něco dobrého, řeknete: "To jsem udělal já!" A když jdou věci špatně, viníte Boha. To je pýcha.
Je to velmi jednoduchá záležitost. Neodkládejte ji. Můžete to udělat teď a tady.

Něčemu nerozumím. Obvykle mám v životě spoustu energie k tomu, abych tvořil a konal věci. Nyní už je to podruhé, co jsem sem přišel. Je to, jako bych vzal drogu to hezké, ale celý den jsem unaven. Je všechna moje energie a tvořivost jen myslí?
Ano! (Bouřlivý smích)
Ale já nemohu celý den ležet v posteli !
Přivedla vás sem vaše energie a když jste se sem dostal, je tatáž energie v klidu.
Ale jak mám něco dělat?
Budete konat obdivuhodně, aniž byste něco dělal! Prostě zůstaňte tichý. Péči o vás převezme něco jiného. Jenom pozorujte, co se děje a zůstaňte tichý.
Vy nejste v klidu, a proto máte potíže. A tak jenom zňte v klidu a dovolte, aby z vašeho nitra něco vzešloový mír jste nikdy předtím nezažil. Zůstaňte nějaký čas tichý, a ono se to samo objeví. To je má rada.

Kršna v Bhagavadgítě říká, že k tomu, aby se člověk pl, je třeba určitého úsilí - i k tomu, aby jedl.
To, co měl Kršna na mysli, je obecně špatně chápáno. K jedení je třeba úsilí a k pozorování také. Ale to říká Kršna. Veškeré úsilí je vynakládáno skrze Kršnu. Jíte, pohybujete rukama, pohybuje se jazyk, žvýkáte, probíhá trávení. Co to je za sílu, která pohybuje rukou, čelistmi a tak dále?
Chápu. Takže to všechno dělá Kršna. Mám tedy rozvázat provaz a nechat konat Kršnu ...
I Kršna je provazem! (Smích)
Provazem je každé jméno a tvar. Co je to, co provazem není. Musí to být vaše vlastní vědomí. Vy tyto provazy nepotřebujete a Kršna to velmi dobře věděl.
Kršna měl na mysli nedotčenost. Každý je nedotčený. Dejme tomu, že se vám zdá sen, ve kterém se zamilujete do dívky. Slavíte svatbu, sezvete přátele a pak se probudíte. Sen se vás nedotkl. Nemáte s těmi oslavami nic společného. Všechno to byl jen sen. Tak se tedy probuďte, probuďte se! Váš dům hoří ze všech stran! Nespěte! Vzbuďte se!
Co to je to probuzení ? Je to upevnění se v Já prostřednictvím Já s Já pro Já. Já je nedotčeno. Absolutně nedotčeno. Tento projev je vaše síla - tento Brahma, Višnu, Mahéš (Šiva), to jsou vaše díla.
Dokud se neprobudíte, stále s sebou ponesete nesplněná přání. Dokud se neprobudíte, ponesete tato břemena, náklad nesplněných přání, a abyste je splnil, zvolíte znovu lůno.
Co tedy dělat s nesplněnými přáními? Někteří učitelé je doporučují splnit. Vezměte tedy jedno přání, splňte je a díky příbuzenství s ním se vynoří sta dalších. Ta budou taky čekat na svá splnění!
Jste-li na nějaké přání a jeho objekt vázán, vznikají ve vás nová a nová přání, která by měla být splněna. Nemůžete vzít jedno přání a splnit je. Znásobilo by se v milion jiných tužeb, které by rovněž čekaly na své naplnění. Nikdo se nikdy nevzdal žádných přání tím, že by je splnil.
Tedy odříkání?
Co vlastníte, že se toho chcete odřeknout? Co vám náleží, abyste se toho mohl zříci?
Všechna ta přání.
Jistě. Ta přání ovšem nejsou vaší podstatou. Ta vám nepatří.
Ale jsou tady.
Jestliže tu jsou, tak je splňte jedno po druhém, nebo se jich zbavte. Zjistěte, co z toho vám víc prospěje.
Viděl jste někoho mezi šesti miliardami lidí, kdo by měl všechna svá přání splněna? Potkal jste někdy člověka, který by řekl, že je spokojený, že už nemá žádná přání, ať to byl král nebo sedlák ?
Co tedy dělat ?
Moudrý muž si uvědomuje, že splněním tužeb je jejich zničení. Když jste zvolil touhu a splnil ji, trvalé štěstí vám to nepřineslo. Zvolte tedy jinou touhu, a opět vám nedá štěstí.
Abyste si splnil přání, potřebujete k tomu štěstí. Lásku a štěstí. Odmítněte pro tuto chvíli představu, že vás splnění tužeb učiní šťastným. Nechte je čekat. Odmítněte všechna přání a kam se v příštím okamžiku dostanete ? Je to utrpení nebo štěstí ?
(Mlčení)
Mluvíte o odříkání. Odříkáte se v současné době, právě v tomto okamžiku. Své zavazadlo můžete zvednout později, to nehraje roli. Věnujte v tomto okamžiku čas sobě. Když vám to nebude vhod, jděte zase zpět! Jen na chvíli nemějte nic společného se všemi těmi zástupy tužeb.
Je-li řada tužeb přerušena, je přerušena i budoucnost, protože budoucnost je samotnou minulostí. Dokud se nepohybujete v minulosti, nemůžete myslet na budoucnost. Nemáte tedy s minulostí nic společného. Alespoň na okamžik. Právě v tomto momentu! Jedinou vteřinu z vašeho čtyřicetiletého života! Spotřebujte jen jedinou vteřinu a podívejte se, jaký to má výsledek. Dívejte se sám.
V tomto okamžiku tu nic není.
Dobře, tedy jste to udělal. Jsem velmi šťastný. Teď, když jste to udělal, mohu k vám hovořit.
Tento moment nemá vztah k předchozím okamžikům. Říkáte, že tu v tomto okamžiku nic není. Jestliže tu nic není, kde je pak utrpení ? Trápení existuje tehdy, když jste s někým jiným, když tu je někdo druhý. Jen tehdy tady může být, protože jen tehdy je tu také strach z odloučení. Když potkáte člověka, když jste dva, je tu strach a utrpení. Z čeho?
Když říkáte: "Nyní zde nic není", setrvejte v tomto okamžiku. Podívejte se kolem a řekněte mi to okamžik míru, lásky a krásy, nebo není ?
Všechno je tiché. Ale já stále cítím v pozadí strach, že se staré touhy vrátí.
To znamená, že budete mít něco lepšího než tento okamžik, co vám může dát mír.
Lepšího?
Přijde něco jiného a vy vyskočíte z tohoto míru a skočíte zpět do něčeho jiného, co se již tlačí do mysli a co jste předtím odmítl, protože vám to mír nedalo. Budete snad tak bláhový, abyste se vzdal této lásky, tohoto míru pro něco jiného? Dokonce i králové odmítli pro mír své královny, své poklady a svá království, můj drahý. Odešli do lesa. Proč?
Jak můžete říci, že v této chvíli zažíváte mír a ticho, a pak chtít odejít zpět na smetiště ?
Já nevím.
Jestli nevíte, nedotkl jste se Toho. Nedotkl jste se onoho okamžiku, o kterém jsem hovořil. Nemějte žádné spojení s minulostí ani s budoucností a hleďte na sebe mezi nimi.
Vy jste to pochopil intelektuálně. To není k pochopení, je třeba se do toho ponořit.
Kvůli svým přáním potřebujete své tělo a potřebujete i ostatní těla. Sedíte na hořícím stromě. Když strom hoří, žádný pták na něm nesetrvá a odlétne. Proč stále sedíte, když všude kolem vás hoří? Vy spíte. Probuďte se!
Chtíč, hněv a lačnost jsou ohněm. Unikl někdo ohni?

Mám rád prázdnotu, do které nás při tomto satsangu vedete, ale to nemůže být konec. Buddha a Osho říkali, že toho je víc.
Existuje-li možnost dojít dál, pak to není konečné. To nejzazší je zde. Neexistuje cesta, místo ani určení. Toto je konečná pravda.
Nemusíte cestovat, nemusíte nikam chodit. Nic se nikdy nestalo. Nic se nestane, ani se nic neděje. To je svrchovaná pravda.
Kdyby tu byla nějaká cesta, musela by existovat i představa. Místo a určení jsou představy. Buddha je představa. Abyste je vytvořil, musíte nejprve vytvořit své tělo. Pak stvoříte všechny ty osobnosti, o kterých mluvíte. Nejprve tu je vytvoření vašeho těla a potom všech těl ostatních.
Kde je tedy mysl? Touto otázkou se všechno hroutí. Žádné bytosti, žádné utrpení, žádné vazby, žádné osvícení ani cvičení, kterým se ho má dosáhnout.
Mluví-li někdo o vazbách a cestách vedoucích k osvícení, já o tom nic nevím. Po pravdě tu nesmí být žádná představa těla ani jakékoli bytosti.
Všechno vzniká, když vznikne mysl. Vzniká Buddha, vyrůstá strom Bódhi i osvícení. Zjistěte, kdo Buddha je.

Jaké faktory směřují do svrchovaného příbytku Bytí, vědomí a Blaha?
Těmito faktory jsou mysl, dech a intelekt. To je vše, co máte. Každý moudrý člověk ví, že mu tyto faktory poskytují mír, nebo utrpení.
Jsou-li nasměrovány k něčemu neskutečnému předměty jsou pomíjivé, neskutečné, netrvalé, přijde utrpení. Ať jsou však namířeny jakýmkoli směrem, nacházejí nakonec jen Bytí, Vědomí a Blaho.
Jste-li přitahován k nějakému vnějšímu objektu, také hledání blaha nebo míru. Nenajdete je však, protože je tento objekt stvořením, odrazem vaší vlastní mysli. Ve skutečnosti neexistuje.
Představte si, že vidíte svůj vlastní stín a zamilujete se do něho. To vám nepomůže. Musíte najít skutečnou Bytost a nasměrovat ji k jejímu vlastnímu zdroji. Pak nastane mír.
Tak jako vám sluce nakreslené na zdi nedá světlo, tak vám nedají mír ani odrazy vaší vlastní mysli. Světlo musíte hledat u jeho zdroje, a ne u namalovaného obrazu slunce nebo svíčky.
Mysl, dech a intelekt musí být nasměrovány ke svému zdroji. Jen tam je mír a spočinutí.
Bytí, vědomí a Blaho pak na sebe vezmou podobu gurua, učitele, mistra, který vás může naučit znát Já. Nemůže existovat učitel odlišný od Bytí, vědomí a Blaha.
Pokud toto nasměrování ztratíte, hromadíte objekty. Jejich prostřednictvím nezískáte ani mír, ani lásku, ani svobodu. Jak to udělat? Musíte se obrátit směrem ke zdroji: tam, kde je blaho, svoboda a bytí. Musíte se odvrátit od svých odrých obrazů.
Jak to provést? Zůstat tichý. Očištěný intelekt. Ryzí intt. Očištěná mysl bude schopna se vrátit do svého zdroje. Jste-li zaměstnán předměty "chci toto a toto ", vede vás to od zdroje pryč.
To, co ve skutečnosti chcete, je mír a láska. Vrátíte se tam, odkud jste přišel a kde nyní jste. Trápí vás jen vaše bláhová mysl, nečistý intelekt a vásany. Musíte zůstat tichý a setrvat v satsangu svého vlastního Já. Utište mysl a udržujte ostrý intelekt. Poskvrněný intelekt nikdy nemůže pochopit.
Nemyslete - a váš vlastní átman, paramátman, bude působit jako váš guru, vy od něj nejste odlišný. Vy si to jen myslíte vinou miliony let starého klamu, letitého zvyku hrát roli. Nyní je konec! Vraťme se domů.
Když slyším, jak říkáte: "Opusťte všechna jména a tvary“ zmocňuje se mne panika.
Proč panika?
Protože se snažím je podržet. Myslím, že bych měl.
Ne, ne. Panika je dvojího druhu. Za prvé máte bolest, protože ztrácíte jméno a tvar, ačkoli byste chtěl obojí pod. Zmocňuje se vás panika z toho, že byste nezachoval jméno a tvar.
Jiný druh paniky může vzniknout, když slyšíte, že nejste ani jménem, ani tvarem. O co jde? Bojíte se toho, že jste beztvarý?
Jo. Myslím, že se bojím, že umřu v tomto ...
Dobře. Už je to jasné. Bojíte se, že když nebudete mít jméno a tvar, zemřete. To tedy je panika.
Když jdete večer spát, máte strach z toho, že opouštíte jméno a tvar? Řekněme, že jdete spát v 11 hodin večer. Jste ještě v 10 hodin 59 minut a 59 vteřin v pořádku? Nemáte strach?
Můžete být ve společnosti příjemných a drahých přátel, v prostředí nádherné přírody, vodopádů a lesů. Můžete být ve stejné posteli, ale nyní se oddělíte. Ne od přátel a těla, ale ode všech jmen a tvarů.
Proč chodíte spát? Protože vám to poskytuje odpočinek, dává to klid vaší mysli. Kdybyste několik nocí po sobě neodpočíval, byl byste někde jinde, ale ne na satsangu. Kdybyste nespal, kdybyste několik dní nevyužíval tohoto stavu bez tvaru, byla by vaše mysl velmi pobouřena. Proto musíte spát. To znamená, že musíte zapomenout jméno a tvar. Ráno můžete říci: "Dobře jsem spal. Nezdál se mi ani jeden sen. Na nic se nepamatuji." Kdo si to byl vědom nepřítomnosti jména a tvaru a je přesto šťasten? Kdo se to radoval ze stavu bez jména a tvaru? Říkáte, že jste nebyl během spánku vědomý. Kdo si byl vědom spánku? Zjistěte to nyní.
Dovolte mi, abych vám řekl, co postrádáte. Nechal jste se vždycky slepě okrádat. Kdybyste ustavičně myslel, zbláznil byste se. Víte to? Šílení lidé, paranoici, schizofrenici, myslí neustále.
I mezi dvěma myšlenkami je mezera, která vám skýtá odpočinek. Co to je ten odpočinek mezi dvěma myšlenkami nebo dvěma dechy? Příroda vás stále vede zpět k odpočinku, doporučuje vám, abyste odpočíval, ale vy o tom nevíte. Neslyšíte radu Svrchované Matky. Odpočinek je velmi přikrý a vy na to neberete zřetel.
Uvedu vám tři body: spánek a stav mezi spánkem a probuzením, vzdálenost mezi myšlenkou a myšlenkou a vzálenost mezi dechem a dechem. Nuže, vdechujte, ustaňte a dívejte se. Vdechování ustalo. V tomto okamžiku mi řeknete, kdo jste. Kdo je ona osoba, jež si je tohoto bodu vědoma?
V tomto okamžiku odmítáte vše, abyste poznal své Já. Od svého zrození až do smrti žijete pro druhé. Dokonce už před vaším zrozením vás vaši rodiče očekávali. Jakmile jste se narodil, již jste jim patřil.
Mohl byste nyní vyšetřit alespoň pár okamžiků výhradně pro sebe? Nechte být všechny definice. Ihned po narození jste byl vlastněn. Potom přišel nějaký kněz, aby vás zasvětil do své církve nebo sekly. A pak jste patřil onomu náboženství.
Ve skutečnosti jste nejen Božím synem, ale samotným Bohem. Kdo však zná toto náboženství? Vy opravdu nemáte o náboženství představu. Jste čisté, neposkvrněné, vědomé Já. Jste svoboda sama.
Kdosi na vás uvalil náboženství a vy jste to docela dobře přijal. Říkáte: "Jsem takový a takový a patřím k této církvi." Svou podstatou jste věčně svobodný. Nemáte vůbec žádná církev ani sektu.
Pak se ale stanete studentem, manželem, otcem dětí. Přichází podvečer života. Když onemocníte, lékař řekne: "Vy jste můj pacient."
Smrt. A potom i postoj truchlících: "To je můj zemřelý." Není to legrační ?
Potom je tu hrob. V žádné z těchto epizod vám nebyl ponechán jediný okamžik času jen pro vás. Jak můžete být šťasten? Je tu tedy sansára a bude trvat. Tak skutečná jako nic jiného! Protože uvědomte si to, to je vaše vlastní projekce. Je to vaše vlastní strašidlo. Strašidlo je velmi skutečné pro dítě, ale ne pro moudrého člověka. Strašidlo sansáry je pro vás skutečné. Utrpení rovněž.
Nakonec musíte učinit rozhodnutí. Toto lidské zrození je velmi šťastná doba. Kolík existuje mravenců? A kolik ryb nebo moskytů? Celých šest miliard lidských bytostí. Jen málo z těchto šesti miliard touží po svobodě. Ostatní jsou ztraceni.
Těch pár, kteří touží po svobodě, přichází na satsang. Pak se někteří z nich rozhodnou: "Proč si cestou nezatančit?" Tak znovu ztratí sílu své mysli. Ztratí tuto hru, protože jejich rozhodnutí nebylo správné. Jejich volba nebyla dobrou volbou. Nebyla dost silná. Musí to být velmi silné rozhodnutí "Tady a teď dosáhnu svobody."
Neukládám vám žádnou těžkou práci. Neukládám vám sádhanu ani cvičení. Nedávám vám k naučení žádné knihy. Jenom zůstaňte tiší. To je vše. A jestli nedosáhnete svobody, pak si stěžujte. Přijďte ke mně a řekněte: "Byl jsem tichý a k ničemu to nevedlo", ano?
Kdykoli začínáte něco dělat, musí být ve vaší mysli skryta nějaká touha.
Vidím, jak v prádelnách perou prádlo. Jak mohu očistit svou mysl ?
Chcete pro svou mysl nějakou pračku?
Ano.
Touto pračkou je satsang. Smyslem satsangu je spálit všechny zbytky vaší karmy, které vás donekonečna vtahují zpět do koloběhu zrození a smrtí.
Když je toto provedeno, stále ještě existuje cosi, co pozoruje. Nějaké strašidlo, které je třeba odstranit.
Z nitra vědomí přichází představa „jsem podmíněný". Podmíněná a nepodmíněná bezmeznost. I v hlubinách musíte sestoupit hlouběji. Být oproštěn od fantomů znamená, že se musíte nořit stále dál. Když odstraníte vše, shledáte, že tu je jakýsi původní bod.
Kdysi, před dávnými časy,byla mysl nepodmíněným vědomím. Podmíněné vědomí je stále ještě vědomí. Mysl a vědomí mají tutéž barvu. Jak tedy odstranit podmíněnost? Ať jste kdekoli, bude tam nějaká podmíněnost. Ať dosáhnete jakékoli hloubky, stále zde ještě bude nějaká podmíněnost. Jaká podmíněnost? Musíte pokračovat dále. Projdete mnoha jemnými stádii. Fyzickým, vitálním, jemným, atd...
Jak najdu intuici?
Pro intuici se ponořte do svého nitra. Ponořte se nyní dovnitř. Pak dovolte, aby intuice pracovala místo mysli. Mysl potřebuje výuku a učitele. Proto když směrujete svou mysl k jejímu zdroji a nemyslíte, objeví se intuice, pradžňa, a bude pracovat daleko lépe než myšlení. Převezme činnost vaší mysli, intelektu, smyslů, předmětů i každodenní rutiny.
Nejdřív se musíte vrátit. Nasměrujte svou mysl k jejímu zdroji a nemyslete. To je předpis na moudrost, na intuici.
"Chci udělat to nebo ono", "rozhodl jsem takto" - to je mentální gymnastika, která vede k utrpení. Vyzkoušejte si obě cesty. Nejprve zkuste "budu konat". Potom nechte Svrchovanou Sílu, která je odpovědná za veškerý projev a která poskytuje světlo slunci a sílu zemi plodit potravu, nechte tuto sílu, ať se o vás postará. Myšlenka "mohu toto udělat" je opovážlivostí a pýchou. Nevrátíte-li se zpět ke Svrchované Matce, která vás sem z nějakého důvodu poslala, ztratil jste směr. Nevadí, ještě je čas. Ještě to můžete udělat.
Vaše svrchovaná touha vrátit se domů, je jediným požadavkem, který musí být splněn. To se odhalí samo, okamžitě, tehdy a tam. Děti si staví na pláži hrady z písku. Jsou zabrány do své hry a nechtějí slyšet o návratu domů. Ale jejich rodiče řeknou: "Je večer. Pojďme domů."
Rodiče děti napomenou a ony své domy z písku rozboří. Radují se stejně, když je boří, jako když je stavěly. Odcházejí domů bez jakéhokoli pocitu ztráty nebo utrpení.
Přichází noc. Nemůžete setrvat ve svém domě z písku. Nemůžete tam zůstat, protože v noci bude silný příliv, který smete všechny vaše plány i domy.
Je tedy lepší se před přílivem vrátit na bezpečné místo.
----------------- Past, kterou kladou smysly
Každý chce být svobodný. Co je jedinou překážkou mezi vámi a svobodou? Toužení. Touha nebo očekávání něčeho, co je pomíjivé.
Vy máte toto toužení rád. Máte tedy rád tento projev a jeho konstrukce. Avšak toužení po tom, co není trvalé, vede k utrpení, stáří a smrti.
Na toužení po smyslových potěšeních se podílí každý, nikomu nedají pokoj. Nikdo, ať je to král, příslušník střední vrstvy nebo chudák, není šťasten. Všichni se štvou za tím, co se objevuje a zase mizí.
Toužení po neskutečném vás odvádí od věčné skutečnosti. Bohové mají vše, a přece nejsou šťastní.
Vždy jste měl své vnitřní světlo, ale neobrátil jste se k němu. Místo toho jste hleděl na světla zářící na vnějších objektech. Když jste hledal světlo, honil jste se za těmito objekty. Ve skutečnosti ale spatřujete jen reflexe vnitřního světla. Hledáte uspokojení u předmětů, jež zachytily odlesk vašeho vnitřního světla.
Lovíte venku. Tomu se říká toužení.
Když učiníte rozhodnutí: "Dost! Musím být volný", pak přestanou tendence mysli stáčet se ven a upínat se při hledání štěstí na předměty. Mysl je myslí jen když plní svá přání. Když po něčem toužíte, když po něčem prahnete, když cosi očekáváte, pak existuje mysl a plní svoji funkci.
Zastavte to, a je klid a ticho. V této tichosti ji nemůžete nazvat myslí. Tak jako když přehradíte plynoucí řeku. Energie pak nebude zmařena. Jakmile postavíte hráz, tok se zastaví. Mysl je pak tichá. V tomto tichu nebude řeka řekou. Už ji nemůžete nazývat řekou, je to nádrž.
Tato nezčeřená nádrž je totožná s vaším vlastním světlem. To světlo je uvnitř vaší mysli.
Mysl teď není myslí. Žádná mysl, žádné prahnutí, žádné očekávání, touhy, dojmy ani ideje.
Je dobré ji zastavit. Pak uvidíte, že jste našel drahokam, který jste hledal. Budete tím plně uspokojen. Nic víc nebe očekávat, protože to je čitdharma, naplnění všech tužeb. Čitdharma znamená, že sotvaže na něco pomyslíte, stane se to. Čitdharma je drahokam, který září svým vlastním třpytem.
Jak jej uchovat?
Je to drahokam. Když jej máte, máte vše. Jak byste jej mohl ztratit? Ztratíte jej jen tehdy, když se budete bát, že jej ztratíte a budete ho chtít podržet.
Vy jste ho však neztratil. Jak byste mohl ztratit tento drahokam, který jeřícíryt ve vás?
Září svým vlastním třpytem. Protože je vaše pozornost upoutána jinde, odráží se na předmětech a tento odraz na předmětech vás přitahuje. Toto přitahování není moudrostí.
Zjistěte místo toho, odkud tato krása, tento třpyt, tento odraz přichází. Proč tam nejít? Odvrátíte svou tvář od přeludu, který odraz zachytil a ukázal. Půjdete na druhý břeh, z nějž tento třpyt vychází. Tam uvidíte, že tato záře tu vždy byla a že je vaše. Jste to vy sám. Jak byste to mohl ztratit?
Vnořte se do světla, a jste světlem. Jste drahokamem. Jak byste mohl ztratit své vlastní Já?
Všechna království, světy, příbuzenství - lze ztratit a také to bude ztraceno. Jednoho dne ztratíte i své tělo. Na co se můžete spolehnout, když to nemůže být vaše tělo ani mysl?
Proto si trpělivě a moudře dopřejte čas a uvažujte o tom. "Daly mi věci, které dosud vlastním, všechen můj majetek a všechny vztahy mír mysli?" Myslím, že nikdo nemůže říci, že ano.
Všichni ztrácejí každý okamžik. Stále umírají miliony lidí a miliony přijímají zrod. To pokračuje každou minutu. Dnes jsem tu, ale zítra tu být nemusím. Náš dech nás může každým okamžikem opustit.
Opravdovou moudrostí je proto touha najít drahokam a prohlásit: "Najdu jej dnes a bez prodlení!" Pak uvidíte, že jej ani hledat nemusíte. Má svůj vlastní třpyt a vy si na to nemusíte brát lampu. Září svým vlastním světlem. Musíte k němu jen obrátit tvář, pozornost.
Jas tu je, ale vaše oči nejsou čisté. Nemůžete ho zde, ve vodě řečiště vidět. Nemůžete ho vidět, protože máte v očích prach. Tím prachem je touha.
Odstraňte prach, touhu, prahnutí, odstraňte toto očekáv Co spatříte, když prach touhy a očekávání odstraníte?
Prázdnotu.
Prázdnotu! (Směje se.) Tam, kde je prach, je projev, nekončící zármutek a utrpení. Okamžitě odstraňte ten prach a pět minut se dívejte.
Učiňte toto rozhodnutí: "V průběhu tohoto celého cyklu života věnuji pět minut na to, abych ze svých očí odstranil prach." A pak se dívejte! Spatříte před sebou svou vlastní tvář! Svarúpa. To se jmenuje daršana. Vaše vlastní svarúpa.
Nikdo nevidí. Všichni spatřují jiné tváře, ne své vlastní! S prachem v očích uvidíte jen odlišnost. Žádný prach, žádná odlišnost. Jen vaše vlastní Já, váš vlastní odraz. Nikdo jiný. Žádný cizinec.
Tomu se říká odstranění prachu. Za prvé: "Já jsem toto a on je tamto." To je prach. Když je prach odstraněn, neexistuje žádné vy, ani já, ani ona. Zbavte se prahnutí, očekávání a touhy. Nic neztratíte. Jděte hned a spatřete své Já. Spatřete svobodu, vědomí. Později se uvidí, co jsme udělali. Jděte hned teď a pohleďte na své Já.
Jestli potom budete potřebovat nějaké cvičení, provádějte je. Jestliže jste předtím, než jste uviděl, upadl do pasti nějakého cvičení, potom Já neuvidíte. Místo toho zůstanete zde a budete tak přitahován k tomu, co děláte, že řeknete: "To je všechno", a zapomenete dál hledat své vlastní Já.
Zapomeňte na všechno! Zapomeňte na všechny souvislosti. Zapomeňte na svobodu i na pouta. Mezi vámi a vědomím není žádná zeď. Je to jen vaše hra, protože vy nechcete pokročit dál.
Přišel jste si sem pro svobodu a pro nic jiného. Mějte svobodu stále na mysli.

Neměl bych se vzdát žen a být volný?
Byla to žena, kdo vám dal zrod. Vaše vlastní matka. Rodinný život nemá se svobodou nic společného. Je to úplně jiná záležitost. Pokud jsem zjistil, neprospěl nikomu ani odchod do kláštera.
Já se však miluji s jinými ženami, ne s manželkou.
Pak jste její problém. Jestliže vyhledáváte jinou ženu a pro vaši manželku to problém není a jestliže ona dělá totéž a není to problém pro vás... když jste tak dohodnuti, není to problém.
Dobře, ale ona s tím nesouhlasí.
To je to, co říkám. Vy jste její problém. Říkáte, že jste svámí. Co to znamená? Svámí je ten, kdo se vzdal všech tužeb zde i jinde to velmi důstojné jméno. Jestliže jste svámí, měl byste se náležitě chovat.
Štěstím není splňování touhy po nějaké věci, jako je například sex. Štěstí existuje jen tehdy, když tato touha pomine. Oproštění se od tužeb vám dá štěstí. Kdykoli vznikne touha, podívejte se dovnitř, odkud pramení. Když touha zmizí, zažijete bezmezné štěstí.
Jakmile však jednou předmět své touhy získáte, objeví se touha jiná. Jedna je splněna a jiná čeká. Ani králové nejsou šťastni. Absolutním blahem je "žádná touha". A jste-li blažený, máte mír. Tam, kde je mír, je i ticho mysli. Kde je ticho mysli, tam je svoboda. Uspokojování tužeb nikdy nekončí. Těla pominou. Odešly miliony těl, a přece není žízeň po potěšení ukojena. Proto přecházíme z inkarnace do inkarnace. Čiňte tedy, jak myslíte.
Kdybyste nešťastnou náhodou hořel a chtěl skočit do řeky, co byste udělal, kdyby šel kolem vás přítel a zval vás do restaurace na zmrzlinu? Taková musí být touha po svobodě. Nesmíte se na cestě zastavit, abyste nabral další touhu.
Zvuk, pohled, pach, chuť a dotyk: těmito pěti smysly jste obklopen tam, kudy vstupuje oheň. A co je to oheň? Touha. Hoří a vy spíte. Probuďte se! Tady a teď!
Jste obklopen těmito pěti okny, kterými do vašeho domu vstupuje oheň. A vy spíte. Co je ten oheň a co jsou tato okna? Jsou to vaše touhy.
Lidské zrození je svrchovaný nástroj pro získání svobody. To, čím se lišíte od jiných živočichů je, že máte šanci dosáhnout svobody. Tak se tedy dívejte, kudy přichází oheň! Zvukem, pohledem, pachem, chutí a dotykem je pět ohňů. Musíte se svých přání zbavit.
Všechny ostatní živočichy stráví jediný oheň. Pohled můry je přitahován světlem svíce. Touha po potěšení ze světla je její svrchovanou touhou, která ji přivede do plamenů, v nichž zanikne.
Jen jediné pochutnání, a ryba je chycena na háčku. Jeleni jsou přitahování zvukem a pak polapeni.
Způsob, jak chytat slony, je vykopat hlubokou jámu. Na ni se rozprostře klestí a napodobí se hlas slonice, jako by z vycházel z tohoto klestí. Slon přijde a upadne do zajetí.
Včela usedá na květinu, pro její vůni. Některé květiny však loví včely jako potravu.
Všichni tito živočichové zanikají jen jediným ohněm, a vám jich hrozí pět. Musíte být velmi opatrný. Zbavte se svých tužeb a budete bezpečně upevněn v Já prostřednictvím Já. Toho lze dosáhnout v tomto okamžiku.
Je třeba jen velmi pevného rozhodnutí: "Chci svobodu." To stačí. Všechny ostatní touhy... ani bohové se jich nedovedou zbavit, co potom my lidé.
Žil jednou jeden rši. Jeho manželka byla nekrásnější ženou na světě a velmi ho milovala. Žili spolu v lese. Zprávy o její kráse se však rozšířily i ve světě bohů.
Tři bohové, Brahma, Višnu a Mahéš zatoužili její krásu spatřit, a tak se rozhodli vzít na sebe podobu sanjásinů. Když totiž sanjásin stane u dveří, musí být vpuštěn před všemi ostatními jako první. Hostitel se vždy musí přijít zeptat, co si přeje.
V oné chvíli byla žena v lázni. Bohové si tento okamžik zvolili proto, že chvíle, kdy je v koupelně a musí ihned vyjít, je tím nejlepším okamžikem, kdy mohou její krásu spatřit. Jejich záměrem bylo nedopřát jí ani dost času, aby se oblékla.
Když se žena koupala, uslyšela venku hlasy. Musela spěchat, aby tři sanjásiny uvítala. Brahma, Višnu a Mahéš toužili spatřit nahou ženu. Stvořitel, Uchovávatel a Ničitel v přestrojení za sanjásiny.
Silou svého tapasu proměnila žena tři přítomné bohy v šestiměsíční děti. Zanesla je do domu, položila do kolébky a začala je kolébat.
Bohové svým manželkám neřekli, za jakým účelem ozejí. I když byly jejich ženy krásné, zatoužili sestoupit na zem.
Kamila, Uma a Rámanidž hledaly své manžely všude. Odebraly se k slavnému siddhovi, který pomocí své jógové sí1y bohy spatřil a sdělil jejich manželkám, kde jsou.
Ženy odešly za ršiovou ženou a řekly: "Slyšely jsme, že naši manželé jsou ve vašem ášramu."
"Ano, pojďte se na ně podívat."
Manželky přišly ke svým mužům, proměněným v děcka, která si cucala palečky. Všechny bohyně padly před touto ženou do prachu. Bohové pak přijali svou původní dospělou podobu a políbili její nohy. Taková je síla tapas.
Tuto sílu máte vy všichni, když zavřete okna před vstupem ohněm. Oheň vstoupí, jen když toužíte. Ohněm je tato touha. Zbavte se tužeb. Miliony let jste hledali naplnění tužeb, inkarnaci za inkarnací.
Když jste nasyceni, zahoříte touhou přestat a hledat něco nepoznaného. Abyste byli volní, získali osvícení a osvobození, musíte učinit velmi pevné rozhodnutí.
Učiňte je s Já, prostřednictvím Já a uvnitř Já, teď v tomto okamžiku. Já není daleko. Odklad je jen další touhou. Zřekněte se všech přání a budete nejšťastnější osobou na této planetě a pomůžete možná i bytostem na jiných planetách. Nejprve však pomozte sobě. Nejdřív sám poznejte, kdo jste, a pak už nebudou žádné ohně. Nebudou žádná přání.
Jediná touha, která stojí za splnění, je touha po svobodě. Všechny ostatní jsou k ničemu. Nedají vám žádné štěstí ani mír. Všechno je to zlo. Všechno hoří. Hoří všechny tři světy. Hoří nebesa i bohové. I ti sestoupili na zem, aby spatřili krásnou ženu. A zatím byla její skutečná krása vnitřní čistotou Já.
Všechno závisí na vás. Jestli svou možnost chcete odložit, odložte ji na více nebo méně let či inkarnací, ale není to cesta moudrého člověka. Moudrý člověk příležitost nepropase. Nedá se oklamat nevědomostí. Svoboda je nyní a zde, právě v tomto okamžiku. Jediné, co máte udělat, je přestat svou mysl spojovat s uplynulým nebo budoucím okamžikem. Žádné spojení s minulostí, žádné spojení s budoucností. Mluvím o okamžicích, tedy o nejmenší míře času. Nedovolte, aby vznikala minulost nebo budoucnost.
Dívejte se právě na tento okamžik. Minulost i budoucnost jsou jen myslí, která vás klamala. Mysl je duch, je to jen jméno. Existuje-li mysl, objeví se s jedinou myšlenkou celý tento projev. Když jste usídlen v tomto okamžiku, když neexistuje minulost, nazývá se to nlí.
Včera se někdo ptal, jak by mohl pokračovat ve svém každodenním životě, kdyby netoužil. Zde je znovu odpověď. Tento okamžik je nedělání, která má stejné kvality jako prázdnota. Nl je samotné Vědomí, samotné Já. Tato nl je velmi sattvická. Aby se stala nlí, musela překročit minulost, přítomnost i budoucnost. Nemysl je vědomí. Nyní tu už žádná mysl není. Čistá mysl je vědomí.
Co znamená očištění mysli? Nepřítomnost myšlenek. Mysl bez myšlenek, sattvická mysl, nl může být nazvána samotným Vědomím. Samotným já. Usaďte se pevně v této podstatě. Nežádáte už ani svobodu, protože tato touha je jen v mysli unavené utrpením a spoutaností.
Proto vás má sama mysl k tomu, abyste šli na satsang. Nejste-li spojeni s minulostí a budoucností, mysl vůbec nenastupuje a vy jste doma. Podívejte se do Já pomocí Já.
Všechno ostatní se týká těla a mysli a pramení to z myšlení nebo fyzické úrovně. Ptejte se sám své mysli: "Kdo jsi?" Touto otázkou mysl vymizí a bude svým rozpuštěním velmi šťastná. Bude velmi vděčná za to, že má mír. Mysl poskakuje z větve na větev jako opice. Ani ona, ani vy jste nebyli v klidu. Svoboda je tady a teď.
Vaší podstatou je čistá svoboda. Jste svobodni od samého počátku. Jak vstoupila do vaší mysli představa, že jste spoutáni? Kde jsou ty řetězy? Jak jste je uviděli?
Prostě se sami sebe ptejte: "Kdo jsem já?" To je prám, na kterém přeplujete oceán sansáry. Je to bezpečný prám, kterého se smrt nedotkne. Všechno ostatní je mysl. "Udělám toto", "chci toto", "co bych měl dělat?", "mám toto", "chtěl bych mít toto". Zastavte na chvilku všechny tyto pocity a záměry. Není potřeba mnoho času.
Dosud jste tomu nevěnovali pozornost. Když se ve vaší mysli objeví myšlenka, zastavte ji. Buďte bdělí! Zachovejte bdělost při vznikání myšlenky.
Jakou cestu potřebujete, když zůstáváte doma? Důvodem, proč se objevuje cesta, která vás má vést pryč z domova, je touha. Touha nebo cokoli, co není trvalé, je zloděj, jenž vás okrádá o mír a štěstí. Musíte-li nějakou touhu mít, pak si přejte poznat, kdo jste.
Sanjása znamená nepřipoutanost, nepřítomnost touhy po čemkoli, co není trvalé. Sanjása může nastat, když jste uspokojen, když vám žádné touhy a zažívání smyslh objektů nepřinesou žádný prospěch, žádný mír ani lásku.
Sanjása je odmítnutí všech přání. Nejde o převlékání ku. Nejde o změnu prostředí. Tím se mysl stále ještě nezmění. Přejít z místa na místo, z jedné země do druhé, není sanjása. Sanjása je odstranění všech tužeb. To zastaví koloběh životů a smrtí, to vám dá mír.
Když se přestane pohybovat píst, kola se zastaví. Co je píst? Mysl. Jak zastavit mysl? Dotazováním "kdo jsem já?". Když řeknete "co je tohle?" nebo "kdo jste?", dostanete nějakou odpověď a mysl ulpí na daném smyslovém přeu.
Klaďte si otázku "kdo jsem já?". Lidé se místo toho ptají: „Jak mám plnit své každodenní povinnosti a činnosti?"
Jste spoután i tím, že hledáte venku. Hleďte tedy dovnitř. Toto dotazování nemá nic společného s žádnou myšlenkou na minulost ani budoucnost. Nedovolit, aby vznikla nějaká myšlenka, je sanjása. Když si obarvím oblek nebo půjdu do Púny, půjde mysl se mnou. Mysl musí přijmout sanjásu tím, že se vzdá všech tužeb po smyslových objektech a obrátí se do nitra ke svému zdroji.
Můžete pobláznit lidi barvou svého oděvu nebo růžovým věncem kolem krku, ale mysl zůstane nezměněna. Nechte mysl, aby přijala sanjásu. Tažte se jí: "Kdo jsi? Kdo mne to trápil po celé miliony let?"
Abyste byli šťastni, v míru, v lásce a kráse, nepotřebujete nikoho jiného. Aby to bylo jinak, potřebujete nějakou myšlenku, představu nebo osobu, která by vám způsobila neštěstí. Zdrojem neštěstí musí být něco konkrétního -nějaká osoba, nějaká představa nebo nějaká věc.
Štěstí od vás nic nežádá. Abyste však trpěli, musíte vynit nějaké úsilí nebo vytvořit nějaké vztahy. Pak se stanete nešťastnými proto, že něco potřebujete. Být šťastnými je vaše základní podstata. Není k tomu nic potřeba. Abyste byli šťastni, nepotřebujete žádnou pomoc. K utrpení je zapotřebí vztahů. A kde jsou na světě jaké vztahy, aby vám nepřinášely utrpení?
Já nevím.
Třeba jste tedy o tom slyšel od některého ze svých rodičů? (Smích)
Se vším jsem přestal a nyní cítím, jako bych byl ztratil svou vitalitu.
Zastavení tužeb je vaší přirozeností. Nemít touhy je vaše podstata. To není ztráta. Po čem jste toužil první hodinu po svém zrození?
Toužil jsem dýchat.
Dobře, dýchat. To dýchání teď máte. Nezískal jste ho na základě své snahy. Řekněte mi, kolik dechů absolvujete za jeden den nebo za jednu minutu?
Nevím.
Nevíte to, protože se o to nesnažíte. Jde to samo. Vzduch zvnějšku vstupuje dovnitř. Dostává se do našeho nosu a my jej nazýváme pránou, jako by nám patřil. Týž vzduch, ať jej vdechujeme nebo vydechujeme. Tato životní síla jste vy! Zjistěte, zda tu životní sílu ovládáte? Nebo ovládá životní síla vás?
Životní síla ovládá mne.
Ano, životní síla ovládá vás. Dýcháte. Umění dýchat nevyžaduje úsilí. Snažte se nedýchat a pozorujte výsledek. Ve stavu smrti si ani bohatý člověk nemůže koupit jediný dech navíc. Žádný lékař vám nedá navíc ani jeden dech. Kdo to uvnitř vás dýchá? Kdo nasává vzduch zvenku dovnitř?
Jakmile tělo jednou nadechne, mysl, mozek a smysly pracují. Pracují, zprostředkovávají záležitosti mezi subjektem a objektem a mají potěšení. Zjistěte, kdo je za to odpovědný a najdete odpověď na svou otázku.
Kdo je ten, kdo je neznám a skryt v jeskyni vašeho srdce? Je to vaše skutečná tvář, váš nejintimnější přítel a je věčný. Nikdo se na něj nedívá.
"Dělám toto", "udělal jsem tamto" a "udělám toto". Tomu se říká život a nikdo není šťasten a spokojen s tím, co udělal. Každý chce udělat něco navíc. Chce dosáhnout dílčího štěstí, a když je má, chce něco jiného. Je to nekonečný proces. Tak jej zastavte, povídám. Není vaší přirozeností.
Problém nějak vytvořila mysl... tak se ptejte mysli. Zkusil jste všechno na světě, a přece nejste spokojený. Ptejte se své mysli, a dostanete odpověď. Vaše mysl je vaše a je to velmi obtížný zloděj. Viděl jste jej. Všude vás kousal a působil potíže.
Začněte tedy nyní dialog mezi sebou a svou myslí. Co chcete? Mysl se stane vaším přítelem. Ukáže vám cestu. Chceme, aby byly splněny naše touhy a když nejsou, viníme z toho mysl. Kde je mysl? Kdo ji viděl? Je to duch a tímto duchem je touha. Zastavte ji tedy na chvilku. Prostě ji zastavte a hleďte na sebe.
Nežádám, abyste cokoli potlačoval. Nechci, abyste opustil svůj každodenní život. Dejme tomu, že přistoupíte na dvě stě procent svých každodenních činností.
Když budete statečný, nebudu vás žádat ani o okamžik, ani o vteřinu, jen o čtyřicet pět tisícin vteřiny. Můžete mi tolik času věnovat? Pohleďte na svou tvář... vše bude napo. Váš poklad je ukryt uvnitř a vy od něj utíkáte ven. Slunce, které označuje váš denní čas, východ slunce i jeho západ, vychází z bezčasovosti. To vše vzniká ve vás.
Byl jednou jeden král. Jmenoval se Vadžravalkhja. Jednoho dne k sobě povolal obě své manželky, z nichž jedna byla velmi stará a druhá byla teprve mladým, asi dvacetiletým děvčetem.
Řekl jim, že chce mezi ně rovným dílem rozdělit své království. "Jste dobré královny," pravil, "a tak bude všechno rozděleno na polovinu. Klenoty, sloni, paláce, všechno se rozdělí napůl, protože já vás opouštím."
Mladá královna řekla: "Ty jsi říkal, že jsem světlem tvého života, že? Neříkal jsi, že jsem nejkrásnější žena království a že jsem tě učinila šťastným? Dobře vím, že jsi moudrý muž. Jestliže se všeho vzdáváš, musí to být pro něco, co je lepší než toto. Tak tedy můžeš dát moji polovinu své druhé královně. Já půjdu s tebou tam, kam půjdeš ty."
Vadžravalkhja ji varoval, že to bude těžké, že si s sebou bere jen jediný oděv. Královna sňala své klenoty, odevzdala je druhé manželce a řekla svému muži: "Jedno sárí stačí. Chtěla bych jít s tebou a sloužit ti."
Odešli tedy spolu do lesa, aby prováděli sebekázeň a učili se satsangu. Byli velmi šťastni a dosáhli svobody.
Otče, když král opouští svou královnu, opouští své tužby. Může se fyzicky vrátit ke své královně, když je opustí davdy?
Ano, oni tak žili.
A je to správné?
Ano, oni to tak udělali. Ale bláhové smyslové touhy to nejsou. Je to láska. Vracíte se z pravého míru. Bude tu vše, manželka, manžel, budou tu i přátelé, ale vaše představa teď bude jiná. Bude tu jen láska a žádný strach z oddělení, protože pak budete ve spojení s Já, se svým vlastním Já. Já je vždy vaše vlastní Já. Koho byste mohl nenávidět?
Všude krása.
Ano, všude. Ať jste kdekoli, vidíte v každém Já svou vlastní tvář. Kam půjdete? Co je tu, abyste se toho odřekl a co byste mohl opustit? To je zde, ať jste kdekoli.
Najděte svůj vlastní mír nejprve v sobě, potom ve mně a pak všude. Dívejte se dovnitř. Já není daleko. Já je tady a teď! Jak daleko od vás je Já umístěno?
Je se mnou totožné.
Totožné! Nic není třeba hledat. Jen nehledejte jiné věci. Co budete, když se vzdáte hledání všeho ostatního? Vzdejte se sám sebe. Odhalení nastane samo, uvnitř vašeho Já!
Jediná námaha, kterou musíte vyvinout, je zbavit se snah, které jste na sebe naložil. K tomu může být námahy zapotřebí. Nevyvíjejte však úsilí směrem k svému vlastnímu Já. Pak nastane toto odhalení. Máte hromadu věcí, které jste s námahou nashromáždil. Vyviňte tedy opačnou snahu, abyste svou námahu odstranil. Nesnažte se však být tím, čím jste.
Je to opětné poznání. Odhalí se vám Samo, pomocí Sebe Sama, a to i tehdy, když to nechcete.
Odhoďte spoutané věci, které vás věznily. Odhoďte svá pouta. Skončete se všemi svými pouty. Neusilujte. To je odhalení samo. Je zde, že? Jen se dívejte do svého nitra, jen nastolte ve své mysli pevné přesvědčení.
Osho řekl, že v životě litoval jen jedné věci: že nepotkal Ramanu Maháršiho, než opustil své tělo.
Nemyslím, že to promeškal. To je velice dobrá touha. I po smrti bude touha, aby Já potkalo Já, splněna. To není jako jiná přání typu "chci toto a chci ono". Taková přání vás přivedou do potíží a vytoužené předměty se projeví ve vaší příští inkarnaci. Jakákoli touha, která se týká Já, je splněna. Tělo nemá s touhou nic společného. Tělo buď zůstane, nebo nezůstane. Tato touha je věčná.
Vidéhamukti, džívanmukti existuje i tehdy, když tu tělo je. Osvobození může být dosaženo před koncem těla a také přetrvá jeho konec.
Můžete nosit tento fyzický oděv nebo jej odhodit nehraje roli - ale touha po osvobození musí trvat celý život i po jeho skončení, protože to je touha po samotné Pravdě. Ta se musí odhalit Sama prostřednictvím Sebe Samé a pro Sebe Samu.
Pravda nemůže být odhalena tělu, protože tělo není trvalé. Nemůže obstát při daršanu božství. Odvrhněte tedy představu těla a budete přímo vnímat své vlastní Já.
Pochopení nevyžaduje slova. Nechte tedy má slova klet do toho, co je konečné. Když jdete spát, dáváte svým přátelům, těm, kteří s vámi žijí po celý bdělý čas, dobrou noc. Dáváte dobrou noc všemu. Do spánku si s sebou nemůžete nic vzít. Musíte všechno opustit.
Víte, kdo další spí s vámi, když sám spíte? Všechno necháte odejít. Proč dobrou noc? Proč jej nebo ji nevezmete s sebou do následujícího stavu? Žádné jméno a žádný tvar, žádné příbuzenství... a jste šťasten.
Řeknu vám jednoduchý trik. Kdykoli se něčeho zbavíte, jste šťasten. Nevlastněte nic. Dejme tomu, že váš soused má poslední model mercedesu a vaše žena nebo manžel na vás naléhají. Pomyslíte si, že ten poslední model musíte koupit.
Vypůjčíte si nějak peníze z banky nebo si je vyzvednete a vůz stojí před domem. Jste šťasten, že?
Musíte být šťasten. Je šťastna vaše žena, vaše děti i přátelé. Je šťasten i ten, kdo se auta zbavil. (Smích)
A vy jste šťasten, že je máte. Kde je tedy štěstí? Trápila vás touha "chci mít vůz". Tím, že jste vůz získal, vás touha opustila. Když auto máte, netoužíte po něm, a tak jste dosáhl štěstí. Tak jako při všech touhách, jste šťasten, když zmizí touha, a ne tehdy, když jste získal nějakou věc.
Auto je vyrobeno z oceli a gumy a je poháněno benzínem. Žádná z těchto věcí vás šťastným nečiní.
Sedíte v prázdné místnosti a díky stěnám, které jsou k vás, si myslíte, že jste jejím vlastníkem. Jste stále v prázě. Všude tam, kde je prázdnota, jste šťasten. To je jednoduchý trik.
Zapomínáte na své tělo a když jste oproštěn od těla, zbaven vztahů a přátel, vklouznete do spánku a jste šťasten. To, co běžně zakoušíte, je takzvaný bdělý stav, ale je také nevědomý. Tento stav nevědomého bdění je rovněž stavem spánku.
Spíte, proto se obíráte touhami. Zůstaňte tichý a uvidíte, že dosud spíte.
Když se probudíte, nevědomost spánku zmizí. Nevědomost je způsobena iluzí. Zbavte se iluze poznáním. Když poznání přeludu zničí jeho kouzlo, ptejte se "kdo jsem já?". Pak se pomalu vrátíte domů.
Konečně! Zbavte se navždy všech těchto iluzí!
Každá touha poskytuje určité potěšení bez ohledu na to, jak je malé nebo pomíjivé. Je tedy těžké se tužeb vzdát. Proto je to těžké.
Můj drahý chlapče; pro vás svoboda není. Počkejte třeba na další cyklus. Vyžaduje to inkarnaci snad v 8,4 milionech druhů, než vynikne touha po svobodě. Časová rozmezí jsou různá. Některé inkarnace trvají dny, jiné minuty, některé hodiny a jiné zase mnoho let. Než nastane nový cyklus, nový koloběh.
Není to žádný problém. Svoboda pro vás není. Jste na špatném místě. Toto není rybí trh, milý hochu. Dám vám radu: jděte na rybí trh a nakupte ryby. To je místo, které je pro vás opravdu vhodné.
Tady jde o velmi vážné věci. Musíte být opravdový. Jednoho dne budete připraven, ať v tomto nebo jiném koloběhu. Není v tom problém. Až budete velmi opravdově hořet pro svobodu, pak ke mně přijďte. Přijďte ke mně, až budete chtít svobodu. Žízníte-li po něčem jiném, nemohu vám pomoci.
Běhání za smyslovými potěšeními bývá obvykle označováno za bdělý stav. Stejně tak se bdělým stavem nazývá jednání mezi objektem a subjektem. Když si je člověk představuje, nazývá se to stavem snovým. Tam, kde je prázdnota, kde není nic, ani dotazování, je údajně stav tupého ega, stav nevědomého spánku.
Když říkáte "chci být svobodný", není to bdění ani spánek. Je to přechodný stav, který přichází odnikud.
Máte-li nesplněné touhy, budete znovuzrozen v novém lůně. Tento ranec nesplněných přání bude vaší tváří. Budou tu pro ni vhodní rodiče i podmínky.
Splňte proto všechna svá přání v jediném okamžiku. Jedině touha po osvícení je plamenem. Jakmile jste jednou osvícen, změní se vaše touhy v prach - a již nikdy se nevrodíte do žádného lůna. Jinak budete stále těkat od místa k místu.
Tam, kde jsou cesty, tam musí být ovce. Cesty jsou pro ovce. Vídáte snad po cestách chodit lvy? A tam, kde jsou ovce, jsou i pastýři. Když jdete k pastýři, stanete se ovcí a budou vás hnát v houfu, kam budou chtít.
Když přišlo světlo, nešel jste ke svíci, ale ven, za předmět, na nějž světlo svítilo. Ten plamen je váš učitel. Uctívejte jej. Hledejte jej. Nemyslete na minulost, přítomnost ani budoucnost. Tento okamžik počkejte! Zastavte se! Nikam se nedívejte! A možná, že všechno bude odhaleno. Když hledáte metodu nebo techniku, odkládáte to. Jestliže to odkládáte, pak jste byl oklamán svým blízkým přítelem myslí.
Jaký je tvůj život závisí jen na tobě.
Uživatelský avatar
Darges
 
Příspěvky: 168
Registrován: ned 03. kvě 2009 9:24:39
Bydliště: Chomutovsko
Poděkoval: 25
Poděkováno: 42-krát v 32 příspěvcích

Re: Podstata mysli a vásan

Příspěvekod vostalpetr » pát 13. srp 2010 19:23:05

Pěkný,
ale hrozně složitý,
úplně stačí říct, bud štastný ted a tady (nezávisle na okolnostech)



((ostatně, všechny moje touhy a žádosti a nakonec i ona touha po svobodě byla vždy motivována jen tím, aby byl štastný
a protože jsem svoje touhy směřoval do času a prostoru, tak jsem byl samozřejmě stále neštastný a štěstí mi tak unikalo,
být štastný ted a tady je naplněním všech tužeb...))
Uživatelský avatar
vostalpetr
 
Příspěvky: 4326
Registrován: úte 20. led 2009 13:57:12
Poděkoval: 95
Poděkováno: 597-krát v 443 příspěvcích

Následující uživatelé by rádi poděkovali uživateli vostalpetr za tento příspěvek:
Jana

Re: Podstata mysli a vásan

Příspěvekod AlfaScorpii » čtv 19. srp 2010 0:08:59

Myšlenka musí vznikat... potom vzniká... a pak přijde trápení


Ach ouvej... :church:
Uživatelský avatar
AlfaScorpii
 
Příspěvky: 361
Registrován: čtv 24. pro 2009 17:25:29
Bydliště: Mnichovice u Prahy
Poděkoval: 147
Poděkováno: 147-krát v 94 příspěvcích


Zpět na Satsangy

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník