inspiruj.cz

flpbb píše:13-tá:
Takže no proto i jsem založil téma Unmasked. Ty znáš mě, já tebe nikoliv? Podivné.
Básen "Evy" je nádherná, vím asi tedy nakonec kdo jsi. Jedna z mých nejlepších lidí, co jsem kdy poznal, nebot duše tvá je čistá řečeno se Shakespearem a nad cizí lebkou budeme svá rozhodnutí činit jen sami za sebe bez Hamleta... Asi jsi ale adminova žena nebo obdivovatelka.
No nic, 13ka má pravdu - moc si ji zde važme, to je právě člověk, co ho zde potřebujeme. Vnáší sem názory, co já ani vy nemáme, necht to dělá dál.

Tak moment. Máš tu dva nicky?

Ne, jsem jen jako flpbb!
Přesně chápu, co se ti stalo a jsem moc rád, že se to stalo...

Me ten uvodni prispevek prijde skutecne obohacujici. Ani na chvilku me nenapadlo vzdavat se sveho pohledu na svet. Prislo mi tam uzasne, ze pokud bychom mohli nahlednout do sveta jinych, tak bychom se k nim mnohdy chovali a reagovali jinak, s vetsi uctou a respektem. Naprosto ale bez toho, ze bychom prestali byt svymi. Neni to o prevzeti jinych nazoru, je to o rozsireni naseho pohledu na svet a jine lidi.

Nelibi se mi vylozene slovo vcitit se do druhych, protoze u toho necitim tu emoci, pouze vidim vice cest zivota a respektuji. Mozna vidim neco uplne jineho nez oni ve skutecnosti ziji, protoze je to stale jen muj pohled, ma osobni iluze, treba se trefila na 100%, treba vubec, ale i ta iluze jineho sveta rozsiruje obzory.

Vzal jsem si z toho prispevku, co jsem potreboval .

TŘINÁCTÁ píše:Řekni, máš vždycky k člověku jen úctu a respekt?

Nerikam vzdycky, ale delam co muzu .

TŘINÁCTÁ píše:Vždycky, když Tě uhodí, nastavíš druhou Tvář?

Ale o tom ucta a respekt k druhym neni. Mam uctu i respekt i k sobe.

Petr píše:

TŘINÁCTÁ píše:Řekni, máš vždycky k člověku jen úctu a respekt?

Nerikam vzdycky, ale delam co muzu .

TŘINÁCTÁ píše:Vždycky, když Tě uhodí, nastavíš druhou Tvář?

Ale o tom ucta a respekt k druhym neni. Mam uctu i respekt i k sobe.

No právě. Obyčejně ,když se lidé snaží vhledu do druhého, jde o nějakou bolest, trápení, ,,nespravedlivý,, , nebo ,,osudový nesoulad,, v cizím životě. Naprosto běžně se tak děje u lidí, které známe, nebo jsou nám z nějakého důvodu blízcí. Málokdo pak hovoří o respektu a úctě k druhému a uvažuje takto o člověku, který naplňuje z našeho pohledu ty nejošklivější představy, o to hůře, pokud je dotyčného neblahá pozornost zaměřená směrem k nám samotným, za účelem, řekněme poškodit.

TŘINÁCTÁ píše:No právě. Obyčejně ,když se lidé snaží vhledu do druhého, jde o nějakou bolest, trápení, ,,nespravedlivý,, , nebo ,,osudový nesoulad,, v cizím životě. Naprosto běžně se tak děje u lidí, které známe, nebo jsou nám z nějakého důvodu blízcí.

hmm, nn takto to bezne nepouzivam. Pokud oni jsou ve stavu trapeni apod. tak se do nich nevcituji .

Málokdo pak hovoří o respektu a úctě k druhému a uvažuje takto o člověku, který naplňuje z našeho pohledu ty nejošklivější představy, o to hůře, pokud je dotyčného neblahá pozornost zaměřená směrem k nám samotným, za účelem, řekněme poškodit.

Muzes toho druheho timto lepe pochopit. Stale to ale neznamena s nim souhlasit, nebo akceptovat jeho chovani vuci sobe.
Kazdopadne souhlasim, ze pokud je to takto osobni (ze je to namireno primo proti nam) tak je to o poznani tezsi .

Petr píše:

TŘINÁCTÁ píše:No právě. Obyčejně ,když se lidé snaží vhledu do druhého, jde o nějakou bolest, trápení, ,,nespravedlivý,, , nebo ,,osudový nesoulad,, v cizím životě. Naprosto běžně se tak děje u lidí, které známe, nebo jsou nám z nějakého důvodu blízcí.

hmm, nn takto to bezne nepouzivam. Pokud oni jsou ve stavu trapeni apod. tak se do nich nevcituji .

Málokdo pak hovoří o respektu a úctě k druhému a uvažuje takto o člověku, který naplňuje z našeho pohledu ty nejošklivější představy, o to hůře, pokud je dotyčného neblahá pozornost zaměřená směrem k nám samotným, za účelem, řekněme poškodit.

Muzes toho druheho timto lepe pochopit. Stale to ale neznamena s nim souhlasit, nebo akceptovat jeho chovani vuci sobe.
Kazdopadne souhlasim, ze pokud je to takto osobni (ze je to namireno primo proti nam) tak je to o poznani tezsi .

Meteš to pod koberec. Přihoď nějaké schéma chování nejlíp na konkrétním příkladu, abych si mohla udělat lepší představu.
Zajímá mne rovněž, proč by se v té horší variantě měl člověk snažit druhého pochopit.Rozpoznat souvislosti sice může rozšířit Tvůj záběr, nicméně k ničemu zásadnímu to podle mne nevede.Nebo máš na mysli odpuštění?
Dle mého všechny detaily vedou jen k jedinému: smířit se se stavem věci. Smíření někdo může chápat i jako druh rezignace.

A pokud jde o stav trápení, proč se tedy nevciťuješ?Nakonec pokud jde o souznění a soucit, obyčejně přichází samo o sobě, aniž by se o takové jeden snažil.

Nějak nerozumím tomu, co chceš sdělit.

Nemůžeš rozumět, jste každý "tak" jiný , k tomuto tématu má každý blízko, vždyť jde o interakci s okolním světem, jen strategie (nebo filtry jak je libo) jsou jiné. Vciťování nebo chcete-li soucit je jen jedna část postoje. Ten dle mého souvisí s pudem sebezáchovy na jedné straně, a na straně druhé s mírou pociťované vlastní hodnoty, která stoupá když se vciťující nebo soucítící "vciťuje". Možností je tolik kolik je na světě lidí. Oblíbeným testem je osoba Adolfa Hitlera..., ani střelec Breivik jako osoba se kterou se nesnadno soucítí, není k zahození .
Mám pocit, že pokud se chceme dostat co nejblíže, tak abychom alespoň okusili ten "jiný" pohled, je zbavit tu osobu jejího "externího" příběhu..., to je on (ona) co..., to je ale chudák (nebo hajzl...). Pak je možné přiblížit se, ale vcítit se úplně do druhého (či druhé) nelze. Snad jen za předpokladu, že jste oba zbaveni svého ega, svých příběhů, svých filtrů a jste naprosto přítomní - pak to ale není potřeba

Ladislav píše:Nemůžeš rozumět, jste každý "tak" jiný

a to je důvod, proč vciťovat se nejde do každého, jen do těch, kdo jsou nám vnitřně dost podobní. A i tam ne plně. Přijmout jako fakt to, v čem druhého prostě nechápu, mi umožní respekt, úcta k jeho jinakosti coby přírodnímu faktu.

Empatie a tolerance se ale objeví sama, jakmile uvidím "společného jmenovatele" sebeobrany každého z nás, která má nejrůznější podoby. Docela pěkně je popsaný tady http://www.jitrnizeme.cz/view.php?nazev ... 2009110032

Ladislav píše:Snad jen za předpokladu, že jste oba zbaveni svého ega, svých příběhů, svých filtrů a jste naprosto přítomní - pak to ale není potřeba

Fajn.Vnesl jsi do situace nové světlo.Pak je tedy vciťování se zkušenost, jako každá jiná. Nevede k ničemu jinému, než zase k vlastnímu příběhu.

TŘINÁCTÁ píše:

Ladislav píše:Snad jen za předpokladu, že jste oba zbaveni svého ega, svých příběhů, svých filtrů a jste naprosto přítomní - pak to ale není potřeba

Fajn.Vnesl jsi do situace nové světlo.Pak je tedy vciťování se zkušenost, jako každá jiná. Nevede k ničemu jinému, než zase k vlastnímu příběhu.

Vcítění vede k pochopení, to pak soucitu a smíření. Nebo odpuštění. Nebo opuštění. Jak je libo. Ale nedovolil bych si to shodit pod stůl jako jen další zkušenost. Na to je to podle mě příliš cenné, než abychom se k tomu chovali jen postojem hlavy, nikoli i srdce. Protože jen samotnou syrovou zkušenost vnímám jako především záležitost rozumovou.

Motýlek píše:
Vcítění vede k pochopení, to pak soucitu a smíření. Nebo odpuštění. Nebo opuštění. Jak je libo. Ale nedovolil bych si to shodit pod stůl jako jen další zkušenost. Na to je to podle mě příliš cenné, než abychom se k tomu chovali jen postojem hlavy, nikoli i srdce. Protože jen samotnou syrovou zkušenost vnímám jako především záležitost rozumovou.

Zkušenost není nikdy "jen" zkušenost. Je to to nejcennější to jediné co se dá žít. Dál ale souhlasím s tím, že to vede jen k rozvinutí vlastního příběhu.

Motýlek píše:

TŘINÁCTÁ píše:

Ladislav píše:Snad jen za předpokladu, že jste oba zbaveni svého ega, svých příběhů, svých filtrů a jste naprosto přítomní - pak to ale není potřeba

Fajn.Vnesl jsi do situace nové světlo.Pak je tedy vciťování se zkušenost, jako každá jiná. Nevede k ničemu jinému, než zase k vlastnímu příběhu.

Vcítění vede k pochopení, to pak soucitu a smíření. Nebo odpuštění. Nebo opuštění. Jak je libo. Ale nedovolil bych si to shodit pod stůl jako jen další zkušenost. Na to je to podle mě příliš cenné, než abychom se k tomu chovali jen postojem hlavy, nikoli i srdce. Protože jen samotnou syrovou zkušenost vnímám jako především záležitost rozumovou.

Co vlastně myslíš tím záležitost rozumová? Procesy týkající se mozku?
Představ si 60tiletého člověka s rozvinutým alzheimrem.

Soucit,, smíření, odpuštění, opuštění to je přece zkušenost. A zkušenost může být jak fyzická tak duševní i duchovní.
Otázka zní, co nám zbude na konci.

rosada píše:

Motýlek píše:
Vcítění vede k pochopení, to pak soucitu a smíření. Nebo odpuštění. Nebo opuštění. Jak je libo. Ale nedovolil bych si to shodit pod stůl jako jen další zkušenost. Na to je to podle mě příliš cenné, než abychom se k tomu chovali jen postojem hlavy, nikoli i srdce. Protože jen samotnou syrovou zkušenost vnímám jako především záležitost rozumovou.

Zkušenost není nikdy "jen" zkušenost. Je to to nejcennější to jediné co se dá žít. Dál ale souhlasím s tím, že to vede jen k rozvinutí vlastního příběhu.

Na druhou stranu, zkušenost je to, pro co jsme přišli. Evokuje to další otázky typu dobrovolná a nedobrovolná zkušenost.

Ještě bych dodala, že zkušenost je vždy jen zkušenost.Nic víc, nic míň. Pokud tvrdím opak, je to jako když říkám, že nic je víc než něco, nebo opačně.

A něco z dílny básníků...pro případné rozjímání.

A už nie silou

odrážam sa od zrkadla
viem
dopredu je to stratené

povedať pravdu
smrť
nepovedať otroctvo

sloboda výberu
...
takže len tebe:

viac ako niečo je nič
takže nič
neusiluj o všetko

všetko je stratené
hľadaj ho
vždy sa nájdeš

na kraji priepasti
potrebuješ lano
aby si visel

a nezávisel na ňom
...
toto si opakuj:

ak staviaš
nestavaj sa na zadné
dvierka si nechaj otvorené

ak tvoríš
neznetvoruj svoju tvár
pred zrkadlom

ak už nič z toho
postav sa za mňa
budeš za niečo stáť

a nikdy ma nezraď
...
tvoj diabol

/Dali/

TŘINÁCTÁ píše:Meteš to pod koberec. Přihoď nějaké schéma chování nejlíp na konkrétním příkladu, abych si mohla udělat lepší představu.
Zajímá mne rovněž, proč by se v té horší variantě měl člověk snažit druhého pochopit.Rozpoznat souvislosti sice může rozšířit Tvůj záběr, nicméně k ničemu zásadnímu to podle mne nevede.Nebo máš na mysli odpuštění?
Dle mého všechny detaily vedou jen k jedinému: smířit se se stavem věci. Smíření někdo může chápat i jako druh rezignace.

A pokud jde o stav trápení, proč se tedy nevciťuješ?Nakonec pokud jde o souznění a soucit, obyčejně přichází samo o sobě, aniž by se o takové jeden snažil.

Nějak nerozumím tomu, co chceš sdělit.

Hodne se tu ted zminuje vcitovani, ale myslim, ze ten uvodni vyrok tak nebyl mineny, resp. ja jsem ho tak nepochopil. Nemel jsem na mysli vyvolani citu k tomu co proziva druhy, jakoby z jeho pohledu. Pokud bych mel najit nejake slovo, ktere je vystiznejsi nez vciteni se, tak bych asi vybral "vhled" a muze byt i ciste iluzorni vhled. Vnimam to tak, ze si rozsirime pole moznosti jak neco je, jak nekdo neco vidi a tim to rozsiri i nas. Je to zkusenost, ale jak uz jste tu psali, tak prece o ni jde. Cely zivot jsou zkusenosti, prozivani, vnimani, zakouseni. A tata zkusenost mi prijde prave i obohacujici, rozsirujici. Pokud je to zkusenost vedouci k rozsireni naseho vnimani, rozsireni pohledu, ziskani vetsiho nadhledu, tak to je presne to, jake zkusenosti mam rad, a co mi na tom prijde cenne. Je to jedna z mnoha berlicek, pomucek, Bashar by rekl povolenek (permission slip), ktera ma potencial nas obohatit. Takovych jsou tisice a kazdy si nachazi ty sve.

Do trapeni se nevcituji z prosteho duvodu. Nelaka me to .
Navic souhlasim s tim co uz na tomto foru bylo stokrat receno, ze pokud jsem s nekym spatne naladenym, smutnym, utrapenym, a ja mam v tu chvili lepsi naladu, a chtel bych druhemu v tom nejak "pomoci", tak tim ze se do neho vcitim a citim v ten moment take smutek, tak jsem se prave vzdal pozice, ze ktere jsem mu pomoci mohl. Ted jsme na tom oba "blbe" .

Petr píše:Do trapeni se nevcituji z prosteho duvodu. Nelaka me to .
Navic souhlasim s tim co uz na tomto foru bylo stokrat receno, ze pokud jsem s nekym spatne naladenym, smutnym, utrapenym, a ja mam v tu chvili lepsi naladu, a chtel bych druhemu v tom nejak "pomoci", tak tim ze se do neho vcitim a citim v ten moment take smutek, tak jsem se prave vzdal pozice, ze ktere jsem mu pomoci mohl. Ted jsme na tom oba "blbe" .

Hm. To ale znamená, že při takovém vhledu-vciťování nezůstáváš sám sebou/což už tu také bylo řečeno/být schopen vhledu a zůstat sám sebou... tudíž to zní přímo jako výzva.

TŘINÁCTÁ píše:

Petr píše:Do trapeni se nevcituji z prosteho duvodu. Nelaka me to .
Navic souhlasim s tim co uz na tomto foru bylo stokrat receno, ze pokud jsem s nekym spatne naladenym, smutnym, utrapenym, a ja mam v tu chvili lepsi naladu, a chtel bych druhemu v tom nejak "pomoci", tak tim ze se do neho vcitim a citim v ten moment take smutek, tak jsem se prave vzdal pozice, ze ktere jsem mu pomoci mohl. Ted jsme na tom oba "blbe" .

Hm. To ale znamená, že při takovém vhledu-vciťování nezůstáváš sám sebou/což už tu také bylo řečeno/být schopen vhledu a zůstat sám sebou... tudíž to zní přímo jako výzva.

Mozna jsi kapla na ten rozdil. Vhled - zustavas sama sebou vs. vcitovani se - nezustavas sama sebou.