Myslenky vnimame, mozna i tvorime, ony se podili na tom jakymi jsme, cim jsme, ale my nejsme jimi a ony nejsou nami. Je to takova hezka koexistence a vzajemna symbioza.
...............................................................................................................
No s některými myšlenkami a představami jsme doslova úplně ztotožněni,
vždyt se uvědomujeme jako omezená osoba v těle, které je umístěno v prostoru a čase...
A k tomuto ztotožnění nepotřebujeme nějak extra velkej mozek a ani extra velký myšlenky,
vždyt to zvládáme už v poměrně mladém věku, kdy se začínáme ztotožnovat s představou osoby...
Na jednu stranu je ego vcelku fajn a dá se žít vcelku radostně,
na stranu druhou, i ta největší radost ega je radostí vězně uvězněného na samotce,
omezení se na život ve ztotožnění s tělem, tedy s osobou, je vcelku VELKÝM omezením svobodného neomezeného prostoru, kterým v podstatě jsme...