inspiruj.cz

Monika

...

Vina je subjektivní pocit, ve skutečnosti neexistuje.

flpbb píše:Vina je subjektivní pocit, ve skutečnosti neexistuje.

neexistuje ?

to vysvětluj někomu kdo jím trpí

Já mu to ale vysvětlím - viz celé téma:
viewtopic.php?f=22&t=1824

Monika píše:

flpbb píše:Vina je subjektivní pocit, ve skutečnosti neexistuje.

neexistuje ?

to vysvětluj někomu kdo jím trpí

...já vím, že to zní "blbě", ale trpí protože se pro to rozhodl..., tuto skutečnost však trpícímu nevysvětlíš, musí k tomuto poznání dojít sám, někdy je to dlouhá cesta, někdy končí až smrtí

Ladislav píše:

Monika píše:

flpbb píše:Vina je subjektivní pocit, ve skutečnosti neexistuje.

neexistuje ?

to vysvětluj někomu kdo jím trpí

...já vím, že to zní "blbě", ale trpí protože se pro to rozhodl..., tuto skutečnost však trpícímu nevysvětlíš, musí k tomuto poznání dojít sám, někdy je to dlouhá cesta, někdy končí až smrtí

že by se někdo, kdo trpí k tomu dobrovolně rozhodl, si nedovedu představit, leda že by mu to způsobovalo rozkoš, ale tak by nešlo o utrpení

odvěká touha všech je být šťastný, takže kdyby se lidi mohli sami za sebe svobodně rozhodnout, tak by netrpěl nikdo

co vím, tak ani JK nebyl nijak nadšen tím, že by měl trpět, na Olivetský hoře potil krev a prosil Otce, jestli by mu nemohl být ten kalich hořkosti odebrán ... až nakonec přijal to, že děj se tvoje vůle Otče ne moje ...

..no vždyť, rozhodl se pro tuto cestu... (já tam teda nebyl, ale podle všeho to tak vypadá...)
P.S.: když píšu o rozhodnutí, nemyslím tím vědimé rozhodnutí (ale i tací jsou...), ale utrpení (tak jak mu rozumíme a jsme s ním konfrontováni) je spíše důsledek těch "nevědoných" rozhodnutí... anebo podvědomých... jak je libo...

pocity viny jsou důsledkem ne-vědomosti a způsobují bolest, utrpení těm co jimi trpí

nikdo z těch lidí se k tomu dobrovolně a nepodmíněně nerozhodl

nebo si dovedeš říct, že budeš trpět pocity viny, když jí necítíš nebo naopak, že nebudeš trpět pocity viny, když tě bude užírat

já tohle teda nedokážu a pochybuju, že někdo ano, stejně jako si nedovedu naordinovat zlost nebo se jí zbavit, nebo se donutit k lásce nebo si jí zbavit atd.

jediný co můžu je se podívat co je za tím, jak funguje celý ten mechanismus, prostě být velmi všímavá a jít po tom celou svou pozorností, přesně jak to radí Krishnamurti a další seberealizovaní lidé

pocity viny odpadnou v důsledku poznání, že zde není žádný schválník (oddělený od celku a na celku zcela nezávislý), který by cokoliv dělal naschvál a nepodmíněně, sám za sebe, tudíž na základě vlastního nezávislýho a naprosto svobodnýho rozhodnutí, společně s tím ale odpadnou i pocity zásluh

nakonec to plně ladí s vyjádřením Bashara, že vina je opakem lásky (sjednocení) udržující oddělenost jednoho od druhýho

Ladislav píše:..no vždyť, rozhodl se pro tuto cestu... ...

já tam taky nebyla, ale vypadá to, že se prostě odevzdal tj. sladil s vůlí Otce a tak šel cestou, která mu byla určena ...

Monika píše:pocity viny jsou důsledkem ne-vědomosti a způsobují bolest, utrpení těm co jimi trpí

nikdo z těch lidí se k tomu dobrovolně a nepodmíněně nerozhodl

nebo si dovedeš říct, že budeš trpět pocity viny, když jí necítíš nebo naopak, že nebudeš trpět pocity viny, když tě bude užírat

já tohle teda nedokážu a pochybuju, že někdo ano, stejně jako si nedovedu naordinovat zlost nebo se jí zbavit, nebo se donutit k lásce nebo si jí zbavit atd.

jediný co můžu je se podívat co je za tím, jak funguje celý ten mechanismus, prostě být velmi všímavá a jít po tom celou svou pozorností, přesně jak to radí Krishnamurti a další seberealizovaní lidé

pocity viny odpadnou v důsledku poznání, že zde není žádný schválník (oddělený od celku a na celku zcela nezávislý), který by cokoliv dělal naschvál a nepodmíněně, sám za sebe, tudíž na základě vlastního nezávislýho a naprosto svobodnýho rozhodnutí, společně s tím ale odpadnou i pocity zásluh

nakonec to plně ladí s vyjádřením Bashara, že vina je opakem lásky (sjednocení) udržující oddělenost jednoho od druhýho

...vždyť si Moniko, sama odpovídáš, také znám své ego a jeho podmíněné způsoby. Nabudeme-li se tu bavit o "JÁ" (Gora už nikdo netrumfne - bez urážky), tak jen a jen typ osbonosti, ego nebo třeba "nátura" stojí za tím jak se člověk v "situaci" zachová - tak že je to JEHO rozhodnutí, a důsledky (utrpení fyzické či psychické) jdou za ním..., rozhodnutí jsou podmíněné vírou - tím v co, nebo čemu člověk (osobnost člověka...atd.) věří. To kde, kdy a jak k této víře či přesvědčení přišel, to už je zase jiná pohádka... Každopádně tu sama popisuješ jak se na základě nabytých zkušeností dokážeš (alespoň částečně - kam až tvé uvědomění sahá...) utrpení zbavit. Protože ses tak rozhodla .
...víra i hory přenáší...

Monika píše:

Ladislav píše:..no vždyť, rozhodl se pro tuto cestu... ...

já tam taky nebyla, ale vypadá to, že se prostě odevzdal tj. sladil s vůlí Otce a tak šel cestou, která mu byla určena ...

mě je úplně fuk jestli se tomu říká rozhodnutí, vzdání se, odevzdání nebo "jit po proudu" - to jsou jen slova - nedokonalý nástroj ega, který umí ego mistrovsky používat..., asi jako kdybys sis krumpáčem dokázala seřídít hodinky...i když... Vždyť vetšina lidí neumí slovy popsat své pocity..., a my se tu bavíme o vniku utrpení...

P.S.: schválně jsem tu chybku neopravil - zní to zajímavě "vnik" utrpení

Ladislav píše:

Monika píše:

Ladislav píše:..no vždyť, rozhodl se pro tuto cestu... ...

já tam taky nebyla, ale vypadá to, že se prostě odevzdal tj. sladil s vůlí Otce a tak šel cestou, která mu byla určena ...

mě je úplně fuk jestli se tomu říká rozhodnutí, vzdání se, odevzdání nebo "jit po proudu" - to jsou jen slova - nedokonalý nástroj ega, který umí ego mistrovsky používat..., asi jako kdybys sis krumpáčem dokázala seřídít hodinky...i když... Vždyť vetšina lidí neumí slovy popsat své pocity..., a my se tu bavíme o vniku utrpení...

P.S.: schválně jsem tu chybku neopravil - zní to zajímavě "vnik" utrpení

ale ono ani tak nejde o "viníka" utrpení jako o to, zda je utrpení jako takové nevyhnutelné. podle mě není: protože pokud by si všichni volili ne-utrpení (v jakékoli podobě, dle vlastních libostí), jak by se dostali zpět ke svému Stvořiteli? bohatě by jim stačily jejich vysněné, vytovřené světy, jež jsou ve skutečnosti jen iluze. ztratili by se v nich, ztratili by kontakt se svou vyšší podstatou. já vím, že to není populární, ale je třeba přijat svět jako celek, ne jen půlku, kterou si kdo vybájí. jen tak se doopravdy můžeme stát celiství.
takže sice vím, že na jedné straně potkávám to, co tvořím, ale taky prosím a děkuji za to, co mě potkává, protože vím, že to ne já, ale Otec mi dává vše, co mám. a pokud od Něj dostávám i to, čemu nerozumím, přijímám a učím se přijímat - ono to totiž smysl má, akorát já jej díky svému omezenému rámci vnímání a poznání nejsem schopen pochopit v celé velikosti.

btw. si myslím, že čím víc si člověk myslí, že tvoří sám a že se mu nemůže nic stát, tím spíš dostane ťafku od Otce, která jej zase hezky rychle srovná. pokora je k žití nutná (vím i z vlastní zkušenosti)

dobře jsi to tu připomněl motýlku

ono tu máme k tomu i video od Tolleho, jak jsem zjistila viz

http://www.inspiruj.cz/viewtopic.php?f=71&t=1889

Mony
...

Ale to video nic nedokazuje. Utrpení jednou prostě zmizí, přestane existovat. Obzvláště pokud je ho moc a je permanentní, to se člověk ani nemusí o nic snažit a to poznání vznikne samovolně. A jak tam Tolle říká, že se možná zase vrátíš zpět do ega, správně připomíná, že je to jen přechodné, pokud jsi jednou to osvobození poznala.
A všimni si, že všichni mistři shodně uvádějí, že jakákoliv špatná věc nebo problém, který se ti stane, tě má něčemu naučit nebo tě posunout dál na vyšší úroveň. Proto se zlo děje...