Isaac Shapiro

Isaac Shapiro

Příspěvekod Monika » úte 11. zář 2012 13:25:21

Vědomí a Prožitek

Obrázek

"Podívejme se na to, co všichni nazýváme prožitkem.

Celý vesmír, život, čas, prostor, naše rodina, naši známí, to vše je v tomto okamžiku jednoduše prožitkem. Prožíváme vše zmíněné skrze 5 smyslů, a proto říkám všem prožitkům vjemy. Těmto vjemům jsou pak dávána jména a tvar a to díky naší schopnosti myslet a rozlišovat.

Zastav se teď na moment a jen prožívej vše, co prožíváš jako různé vjemy.

Všimni si, že to, co prožíváš a vnímáš se mění každým okamžikem, a proto to nelze popsat. Protože, abys mohl popsat tvé prožívání Přítomnosti, musel bys hovořit strašně dlouho a o velkém počtu věcí. A než bys to stihl/a popsat, tak už bys zas prožíval/a a vnímal/a něco jiného.

Všimni si, zda když vnímáš tímto způsobem, aniž bys se snažil/a počítat a hodnotit vše co vnímáš, zda je tu pocit hranice mezi tebou a tím co vnímáš.

Všimni si, že si obvykle myslíme, že dokážeme popsat naše prožívání, a že v tomto názoru je ukryt pocit 'já". Všimni si, že v tom, že se snažíš popsat své vnímání a v té aktivitě se objevuje něco, co dává pocit kontroly nad tím, co je vnímáno.

Teď si všimni, že si jsi vědom/a jakéhokoliv prožívání. Toto vědomí je už zde. Zatímco jsi tímto vědomím, zkus toto vědomí popsat. Zjistíš, že to není možné. Kde je? Všude. Jsou tu nějaké hranice? Nejsou. Co je v tom vědomí? Všechno. Máme tu tedy dvě slova - vědomí a prožívání, ale jsou to opravdu jen slova. Nedokážeme popsat ani jedno z nich.

Podívej se, jestli je tu nějaká hranice mezi vědomím a prožíváním. Máme schopnost zpředmětnit prožívání a tak se zdá, že je tu nějaký pozorovatel a to co je pozorováno (vnímáno). To vytváří pocit "já". Takto zjišťujeme, že tento pocit "já" je činností a reálně neexistuje. Hned jak tato činnost mizí, jako například v hlubokém spánku, tak mizí také pocit "já".

Jakmile nechceme prožívat to, co prožíváme, toto nechtění je také prožíváním a přidává další vrstvu do směsice prožívání. Toto nechtění však ruší jinak "bezproblémové" prožívání a my si dokonce myslíme, že chceme-li něco jiného, že toto chtění pomáhá. Často si tohoto procesu ani nevšimneme, jak jsme do něj permanentně zataženi.

Čeho si můžeme na našem prožívání všimnout je to, že se neustále mění. Když nechceme prožívat to, co právě prožíváme, tak to různě kouskujeme do fiktivních neměnících se a stálých částí, které pak popisujeme a rozebíráme.

Prověř si, zda to, do čeho chceme naše probíhající prožívání změnit vlastně existuje. Neexistuje a proto to není důvod to dělat. Jediné lidské drama, které existuje je právě to, že nechceme to, co právě prožíváme a vnímáme. Je to tak?
Všimni si, že To, co teď vnímá a prožívá nemá žádné hranice a není ničím, co je vnímáno. Někteří tomu říkají Nic. Je to nepopsatelné a nemá to ani začátek ani konec. Není to velké ani malé a je v tom zároveň vše co existuje.

Jak řekl jeden mudrc (Nisargadatta): "Když vím, že jsem ničím, je moudrostí a když vím, že jsem vším, je láskou a mezi těmito dvěmi se odehrává můj život.
"

Přeloženo z http://www.isaacshapiro.de/librarypages ... eness.html - volněji přeložil: Joshi

(Isaac, žák Papadžího, je Učitelem Gái, který pravidelně navštěvuje ČR)
Uživatelský avatar
Monika
 
Příspěvky: 1134
Registrován: čtv 05. lis 2009 22:14:16
Poděkoval: 553
Poděkováno: 368-krát v 288 příspěvcích

Zpět na Inspirativní osobnosti

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník