Martin

[vostalpetr]

Koukám, že jsme si Tebou s Vostálpetrem tady už před osmi lety povídali a oba jsme Ti tehdy dali poděkování.

Poděkování jsem ti bych řekl asi nedal, pouze jsem reagoval na jednu tvou myšlenku...

Stejně tak nevidím, že bych dal Janě poděkování...

[Martin Danes]

Osvícení je jako puknutí semínka, jakmile k tomu dojde, rostlina už nikdy nebude semínkem, cesta nevede zpět. Nic se tedy nemůže změnit na faktu osvícení. Je to, jako když se protrhne hráz a voda proudí. Když pukne semínko a rostlinka roste, může se kolem ní dít den, noc, Léto a Zima a nic to nemění na faktu, že je zde rostlina a již zde není pouze semínko, čekající na probuzení.
Rostlina tedy roste a z počátku je slabounká, roste do plné síly rozkošatělého stromu. Tento růst má své vlastní tempo. Každý osvícený se vyvíjí, vývoj je nekonečný, nemá hranic. Má své milníky, ale nemá hranic. Řekněme, že každá rostlinka, když roste, postupně přidává lísteček k lístečku. Stejně tak osvícení působí a přidává lísteček za lístečkem nové prožitky. Tu vyroste lísteček prožitku živé boží Přítomnosti, jinde se přidá lísteček prožitku osvobození se od mysli, lísteček vyvanutí psychologického já, lísteček vědomí nekonečna, lísteček vědomí, že vše je možné, lísteček všemohoucnosti, lísteček jednoty. A ve svých prožitcích rostlinka sílí každým dnem, každým okamžikem. Životní energie rostlinkou proudí a vede ji k růstu a expanzi. Je to dokonalé podobenství, protože přesně tak je to i s osvícením. Je zde moment osvícení, puknutí semínka, osvícený je tedy osvícený, ale nemůžeme říci, je plně osvícený, nemůžeme o puknutém semínku, s pozorováním malého živého klíčku, říci, že je to strom. Můžeme vidět směr a potenciál stromu, ale ještě to není strom, ale už to také není spící semínko.
Mnoho lidí je dnes ve fázi pokropení živou vodou. Když pokropíte semínko vodou, probudí se v něm proces, probudí se k životu, ale pořád je to semínko. Stejně tak lidé jsou zaléváni novými energiemi a mění se. Nazývám to fází inspirace. Jsou inspirováni. Ne jen slovy, protože žádná slova nejsou doopravdy slyšena, dokud zde není zároveň energie, která ve vás probudí naladění se na ta slova. Takže jsou zde slova, která vás zajímají a s nimi je zde energie, která vás povznáší a mění a probouzí. Je to fáze před puknutím semínka. Mnoho lidí tedy čeká, a já věřím, že to bude dříve, nežli brzy, puknutí semínka a počátek růstu v osvícení. A pak už to bude velice rychlé, bude to vlna za vlnou, kdy ti osvícení, skrze své vyzařování, budou velice rychle probouzet další lidi. Velice brzy se tak můžeme dočkat planety Země, kde každý bude v prožitku rozkvětu srdce. To je vize zlatého věku na Zemi. A ta vize se nyní v těchto časech rychle rychle rychle naplňuje. Je čas, už není na co čekat. Už se to může lehce a jednoduše stát. Martin

[vostalpetr]

Koukám, že jsi se dal na víru, naději a lásku....

[vostalpetr]

Nejlepší je čínská verze.

Mně se líbí spíše ta japonská verze,

připomíná mi dědečka Mrazíka...

[vostalpetr]

Tak pardon, nejde vo japonsko, jen si nejsem schopnej vybavit co je to za vlajku

v čase 0:31

???

[vostalpetr]

Tak jsem se překouknul i v čase, ale už to vím, jde o Koreu...

[honzam]

Nejlepší je čínská verze.

Mně se líbí spíše ta japonská verze,

připomíná mi dědečka Mrazíka...

http://www.ahaonline.cz/clanek/zhave-drby/81956/osudy-hercu-z-pohadky-mrazik-nejhur-skoncil-ivanek-zavreli-ho-do-vezeni.html

Osudy herců z pohádky Mrazík: Nejhůř skončil Ivánek: Zavřeli ho do vězení!

Jejich role známe nazpaměť, umíme citovat celé pasáže textů. Aby také ne, vždyť legendární ruská pohádka Mrazík patří k českým Vánocům stejně jako cukroví a dárky. Jenže o co známější nám jsou jednotlivé postavy, o to méně víme o osudech samotných herců. Nejhůř dopadl Eduard Izotov (†66), představitel samolibého Ivánka: Zavřeli ho za výměnu valut, navíc před smrtí v roce 2003 po šesti prodělaných mrtvicích a pádu skončil na invalidním vozíku, později zcela nepohyblivý na lůžku.

Naopak největší úcty a slávy si užívá paradoxně ta »nejzlejší« - Inna Čurikovová, která ztvárnila Marfušu. Dnes jí je 68 let a stále se naplno věnuje divadlu. „Dokud mi pánbůh dává sílu a lásku, tak se vynasnažím hrát,“ prozradila Inna, která má na kontě skoro čtyři desítky filmů, o divadelních a televizních rolích ani nemluvě, i hotovou sbírku titulů, řádů a ocenění. ...

[honzam]

takže bůh dozajista požehná tvé mysli a tvému neexistujícímu egu....

Proč by mělo Boha zajímat neexistující ego? Nicméně Boží přítomnost je stále krásná, míruplná, blažená.

[vostalpetr]

Proč by mělo Boha zajímat neexistující ego?

Protože ego je ztotožněné vědomí...

[Tino]

Proč by mělo Boha zajímat neexistující ego?

Protože ego je ztotožněné vědomí

Ano.

[Nic]

Proč by mělo Boha zajímat neexistující ego?

Protože ego je ztotožněné vědomí

Ano.

[vostalpetr]

je jen jedno Vědomí, které dle míry připoutanosti se nachází ve třech základních úrovních :

Vědomí

Univerzální vědomí (snící sen)

Snová osoba

Podobně : pára, voda, led

Podobně : parabrahman, brahman, atman

[Lída]

Proč by mělo Boha zajímat neexistující ego?

Protože ego je ztotožněné vědomí

Přesně tak.

Raméš Balsekar: "Je tu jen Vědomí. Kdo tedy vytváří všechna ta „já“, biliony „já“? Kdo jiný než Vědomí, pouze tím, že se ztotožní s každým jednotlivým psycho-fyzickým systémem. A tak jsou tu biliony „já“, která se spolu hádají a milují a vzájemně se nenávidí, a to je všechno, čím tato Líla je."

http://www.advaita.cz/wcd/e-knihy/ostat ... _mluvi.pdf

[Lída]

A dál tam Balsekar říká:

"Ego pochází z jediného místa, z jediné věci, která trvale existuje, a to je Vědomí. Proto Mahariši říká: „Najděte Zdroj ega. Kdo jedná? Kdo chce poznat?“

Ego je pouze odraz původního neosobního Vědomí. Toto chápání přenáší ego zpět do jeho Zdroje. Tím hlavním problémem bývá obava z ega. Přijměte ego se vším, co s sebou nese, jako součást chodu Celku, a jen pozorujte, co se děje. Pak tu žádné potíže nejsou.

...

Když se neosobní Vědomí ztotožní s osobním organismem, vyvstane ego. Samotné ego nemá žádnou nezávislou existenci. Je jen zrcadlením Vědomí, které tím, že se ztotožnilo, vytvořilo ego. Proto říkat „Znič ego, bojuj s egem“ je hloupost. Co je ego? Je to individuální projev původního neosobního Vědomí. Neosobní Vědomí vytvořilo ego, které se pak obrátí ke svému Zdroji. Proč s egem bojovat? Jen pozorovat hrátky ega."

[Nic]

A dál tam Balsekar říká:

"Ego pochází z jediného místa, z jediné věci, která trvale existuje, a to je Vědomí. Proto Mahariši říká: „Najděte Zdroj ega. Kdo jedná? Kdo chce poznat?“

Ego je pouze odraz původního neosobního Vědomí. Toto chápání přenáší ego zpět do jeho Zdroje. Tím hlavním problémem bývá obava z ega. Přijměte ego se vším, co s sebou nese, jako součást chodu Celku, a jen pozorujte, co se děje. Pak tu žádné potíže nejsou."

Protože jakmile ho budete chtít opravdu poznat, tak zjistíte, že ve skutečnosti tu vůbec nic takového není.

Když se neosobní Vědomí ztotožní s osobním organismem, vyvstane ego. Samotné ego nemá žádnou nezávislou existenci.

Ego neexistuje jako něco, co by bylo něčím mimo Boha.

Proč by mělo Boha zajímat neexistující ego?

Když před patnácti lety Bůh řekl, že spolu prožijeme ten nejnádhernější život, jaký se dá prožít, tak to tak je, ale vždycky jen tehdy, když z Boží přítomnosti nic nečouhá, když se z ní nic nevyčleňuje, nic se od ní neodděluje, když já jako osoba, jako ego, nejsem ničím a Bůh je vším. Proč by se měl Bůh starat o to, co ničím není?

[Lída]

Balsekar říká:

"Přijměte ego se vším, co s sebou nese, jako součást chodu Celku, a jen pozorujte, co se děje. Pak tu žádné potíže nejsou."

Protože jakmile ho budete chtít opravdu poznat, tak zjistíte, že ve skutečnosti tu vůbec nic takového není.

Jaký je rozdíl mezi pouhým pozorováním a mezi chtěním poznat?

Zásadní.

Pozoruje Vědomí.
Poznat chce ego.

Proč to ego chce poznat?
Aby mohlo získat jistotu, že neexistuje, a na té založit svou další existenci.

Proč se to děje? Vědomí, ztotožněné se snovou osobou, si potřebuje ještě chvíli užívat hru na vědoucí osobní já
Snová osoba se tak může neustále znovu utvrzovat v přesvědčení, že coby ego neexistuje (čímž se pořád znovu vytváří) - místo aby se ego "Přijímalo se vším, co s sebou nese, jako součást chodu Celku, a jen se pozorovalo, co se děje".

Inu, jak Balsekar říká: "The Play must go on - Hra musí pokračovat."

[Nic]

Balsekar říká:

"Přijměte ego se vším, co s sebou nese, jako součást chodu Celku, a jen pozorujte, co se děje. Pak tu žádné potíže nejsou."

Protože jakmile ho budete chtít opravdu poznat, tak zjistíte, že ve skutečnosti tu vůbec nic takového není.

Jaký je rozdíl mezi pouhým pozorováním a mezi chtěním poznat?

Zásadní.

Pozoruje Vědomí.
Poznat chce ego.

Proč to ego chce poznat?
Aby mohlo získat jistotu, že neexistuje, a na té založit svou další existenci.

Proč se to děje? Vědomí, ztotožněné se snovou osobou, si potřebuje ještě chvíli užívat hru na vědoucí osobní já
Snová osoba se tak může neustále znovu utvrzovat v přesvědčení, že coby ego neexistuje (čímž se pořád znovu vytváří) - místo aby se ego "Přijímalo se vším, co s sebou nese, jako součást chodu Celku, a jen se pozorovalo, co se děje".

Inu, jak Balsekar říká: "The Play must go on - Hra musí pokračovat."

U Boha je možné všechno a to, co se může z osobního pohledu jevit jako nepřístojné a špatné, z pohledu celistvosti tu má své místo.

Nicméně poznávání pravdy, že naše osoba je vzhledem k nekonečnosti časoprostoru naprosto nicotná, že všechny představy o tom, kým jsme, jsou ve skutečnosti zcela prázdné, je nádherně osvobozující.

Není důvod do toho, co JE, cokoliv přidávat a nebo něco ubírat. Je to samo o sobě Boží.

Láska nejen taví všechno v jedno, ale i stírá všechny rozdíly.

[Tino]

poznávání pravdy, že naše osoba je vzhledem k nekonečnosti časoprostoru naprosto nicotná ...

Mně to nepřijde jako poznávání pravdy, ale jako když ta lepší část ega odmítá brát vážně všechny horší stránky osobního já. Osoba ohodnotila sebe samu jako nicotnou a bere vážně už jen to, co považuje za láskyplné a nápomocné. Taky jsem to tak dlouho dělala, jenže tím ty odmítnuté horší stránky osobního já nakonec úplně zalezou a fungujou pak už jen z podpalubí. To je dost malér, člověk je přesvědčený, že dělá z lásky jen to nej nej nej, místo aby ho zajímalo, co tím chce dosáhnout.

[Lída]

Nicméně poznávání pravdy, že naše osoba je vzhledem k nekonečnosti časoprostoru naprosto nicotná, že všechny představy o tom, kým jsme, jsou ve skutečnosti zcela prázdné, je nádherně osvobozující.

Ztotožňovat se jen se svými pozitivními reakcemi na dění a nevěnovat pozornost žádným negativním, ačkoliv je mozek automaticky vytváří, protože jsou přirozenou reakcí na jakýkoliv pocit ohrožení u všech savců, člověka nevyjímaje - proč ne? Protože jejich vytrvalé ignorování (místo neosobního pozorování) nakonec vede k tak bolestným stavům, nejen psychickým, ale i fyzickým, že člověku nakonec nezbyde než začít být ochotný nechat i ty negativní pocity ve vědomí probíhat a neosobně je pozorovat. Do té doby člověka ovlivňují a rozhodují, jak zareaguje, i když by přísahal, že nic takového neexistuje. Mysl je schopná neuvěřitelných věcí, jen aby umožnila, abychom se cítili nádherně.

Stručně to konstatoval Nisargadatta: "Touha muže po ženě je opravdu nevinná ve srovnání s touhou po neustálé, osobní blaženosti. Mysl je taškář. Čím se zdá být svatější, o to je podvod větší".

[honzam]

Nicméně poznávání pravdy, že naše osoba je vzhledem k nekonečnosti časoprostoru naprosto nicotná, že všechny představy o tom, kým jsme, jsou ve skutečnosti zcela prázdné, je nádherně osvobozující.

Co to je "naše osoba"? Kolik vás tam v Janě ještě je kromě svaté, taškáře a podvodníka?