Yongey Mingyur: Radost ze života

Yongey Mingyur: Radost ze života

Příspěvekod Lída » čtv 08. říj 2009 19:16:28

s podtitulem: Štěstí jako vědecká disciplina

Yongey.jpg
Yongey.jpg (5.43 KiB) Zobrazeno 3592 krát

Yongey Mingyur je – trochu neuctivě řečeno – neuvěřitelný chlapík. Od útlého mládí byl v trvalému osobním kontaktu
s předními západními neurovědci, kteří ho seznamovali s objevy moderní vědy, mapujícími činnosti našeho mozku
a jejích dopadů na naši psychiku. Přitom se pod vedením předních buddhistických učitelů v praxi učil zacházet
s vlastní myslí, která se tím postupně proměňuje ve zdroj spokojenosti a pohody. Díky své zvídavosti a potřebě porozumět příčinám, proč tradiční buddhistické způsoby kultivace mysli vedou k radosti ze života, bystře chápal souvislosti mezi skutečností, že svůj mozek bezděčně neustále programujeme (ačkoliv si to vůbec neuvědomujeme),
a účinností buddhistických přístupů, tradičně používaných k jeho přeprogramovávání ze stavů nespokojenosti
a nepohody na radost a spokojenost. Mingyur nikdy nebral vědu jako něco materialistického nebo něco méně důležitého, než jsou tradiční tibetské dovednosti při zacházení s myslí, naopak: živě se zajímá o její přínosy
a aktivně s vědci spolupracuje; a jak sám říká, nevnímá buddhismus jako náboženství, i když dokonale prošel jeho jednotlivými stupni, protože spontánně praktikoval už od dětství a systematicky a s odborným vedením se této praxi věnoval od svých třinácti let. Dnes vyučuje po celém světě a je v živém kontaktu s představiteli vědy i buddhismu, včetně jejich setkávání při rozhovorech u Dalajlamy. Dokáže se vyjadřovat způsobem nezatíženým tradicí, s jemným humorem objasňuje, jakým způsobem mozek funguje a čím si sami aktivujeme nepříjemné stavy.

"Neurony jsou buňky velice společenské: milují klábosení. V jistém ohledu jsou jako neukázněné děti ve škole, které si neustále posílají psaníčka a špitají jedno s druhým - až na to, že obsahem této tajné konverzace mezi neurony jsou hlavně vjemy, vyvolávání vzpomínek, řešení problémů, tedy produkce myšlenek a emocí."

Především ale názorně a srozumitelně vysvětluje, co s tím:

"Mozek sehrává v procesu vnímání stěžejní roli při formování našeho běžného stavu mysli. Tím se otevírá i možnost pro ty, kdo chtějí podstoupit mentální trénink, který postupně mění navyklé vnímání utvářené během předchozího, po celé roky trvajícího podmiňování. Díky takovému tréninku si mozek může vytvořit nová neuronová spojení, která mu umožní nejen transformovat stávající vnímání, ale také překonat běžnou mentální podmíněnost pocity úzkosti, bezmoci či bolesti a spočinout v trvalejším prožitku štěstí a klidu...

...Osobní zkušenost mě naučila, že je možné překonat jakýkoli pocit osobního omezení. jinak bych pravděpodobně pořád ještě seděl ve svém pokoji v ústraní, zahlcen pocity úzkosti a vlastní nedostatečnosti... Jako třináctiletý chlapec jsem věděl jenom jak překonat svůj strach a pocit ohrožení. Díky trpělivému vedení expertů v oblastech psychologie a neurologie, jako jsou Francisco Varela, Richard Davidson, Dan Goleman a Tara Bennett-Golemanová, jsem začal také chápat, proč tyto postupy z objektivního vědeckého hlediska fungují: že pocity nedostatečnosti, úzkosti, strachu atd. nejsou nic jiného než neuronové štěbetání. Jsou to v podstatě pouhé návyky. A ty je možné se odnaučit.“


A o tom ta kniha je.

:)
Uživatelský avatar
Lída
 
Příspěvky: 614
Registrován: ned 26. říj 2008 10:23:26
Poděkoval: 146
Poděkováno: 439-krát v 261 příspěvcích

Následující uživatelé by rádi poděkovali uživateli Lída za tento příspěvek:
Martin, Petr, San, slastimrak

Re: Yongey Mingyur: Radost ze života

Příspěvekod opcan » pát 09. říj 2009 8:40:55

Moc hezke Lido
dekuji
Je dobre vzit to nejlepsi z obou svetu a spojit.
Ludek
Uživatelský avatar
opcan
 
Příspěvky: 42
Registrován: pát 13. úno 2009 19:13:09
Poděkoval: 11
Poděkováno: 30-krát v 14 příspěvcích

Re: Yongey Mingyur: Radost ze života

Příspěvekod watta » pát 09. říj 2009 15:37:18

taky díky za zajímavý tip :)
Uživatelský avatar
watta
 
Příspěvky: 1050
Registrován: úte 16. čer 2009 12:07:19
Poděkoval: 124
Poděkováno: 291-krát v 200 příspěvcích

Re: Yongey Mingyur: Radost ze života

Příspěvekod Monika » pon 19. říj 2009 16:19:35

ukázka z této knihy:

„…a nejlepší ze všeho je, že když jednou začnete objevovat svůj vlastní potenciál, budete ho rozpoznávat také ve všech kolem sebe. Buddhovská přirozenost není zvláštní kvalitou vyhrazenou jen několika vyvoleným. Konečným dokladem rozpoznání buddhovské přirozenosti je pochopení, že ji sdílí každé živé stvoření, přestože ne každý je schopen ji odhalit. Takže zjistíte, že místo abyste zavírali své srdce vůči těm, kdo na vás křičí nebo vám ubližují, stáváte se otevřenější. Uvědomíte si, že to nejsou jen nějací hlupáci, ale lidé jako vy, kteří touží po štěstí a klidu, momentálně se chovají hloupě, protože dosud nerozpoznali svou skutečnou přirozenost a jsou pohlceni pocity zranitelnosti a strachu.

V kterémkoliv okamžiku se můžete rozhodnout, zda budete následovat řetězec myšlenek, emocí a vjemů, jež posilují vaše vnímání sebe sama jako bytosti zranitelné a omezené, nebo si naopak připomenete, že vaše přirozenost je čistá, nepodmíněná a nezranitelná. Můžete setrvat ve spánku nevědomosti, nebo si vzpomenout, že jste a vždy jste byli probuzení. Ať tak nebo tak, stále vyjadřujete neomezenou přirozenost svého skutečného bytí. Nevědomost, zranitelnost, strach, zlost a touha jsou výrazem nekonečného potenciálu vaší buddhovské přirozenosti. Na takové volbě není nic špatného ani dobrého. Plodem buddhistické praxe je prosté poznání, že tyto a jiné rušivé emoce nejsou nic než předměty naší volby, protože naše pravá přirozenost je neomezená.

Volím nevědomost, protože můžeme. Volíme uvědomění, protože můžeme. Samsára a nirvána jsou prostě jen různými úhly pohledu, založenými na volbě způsobu, kterým jsme se rozhodli zkoumat a chápat svou zkušenost. Na nirváně není nic magického a na samsáře nic špatného. Když se rozhodnete vnímat sama sebe jako bytost omezenou, zranitelnou či vyděšenou minulými zážitky, mějte na paměti jen to, že jste se tak rozhodli a že možnost zakoušet sebe sama jinak je trvale k dispozici.

Začneme-li rozpoznávat svůj vlastní potenciál, postupně si všimnete, že se přestáváte podceňovat, že se vůči sobě samému stáváte pozitivnějšími a celistvějšími, že váš pocit jistoty a čirá radost z bytí, z prostého faktu „bytí naživu“, se zvýší. Zároveň začnete vnímat, že všichni kolem vás mají stejný potenciál, ať už to vědí či nikoli. Místo abyste s nimi zacházeli jako s hrozbou či protivníky, zjistíte, že jste schopni vnímat a rozpoznávat jejich strach a neštěstí, vcítit se do těchto prožitků a reagovat na ně způsoby, které vedou spíše k řešení než k problémům.

Kdykoliv se podíváte na svou mysl, nemůžete nerozpoznat, jak se podobáte ostatním kolem vás. Když vidíte vlastní touhu být šťastný, nemůžete nevidět stejnou touhu u ostatních, a když se zaměříte přímo na svůj strach, zlobu či averzi, nemůžete nevnímat, že všichni kolem vás cítí podobné strachy, zlobu a averzi. Zaměříte-li se na svou mysl, všechny zdánlivé rozdíly mezi vámi a ostatními samovolně odezní a starodávná modlitba: Čtvera nezměrných přání“ se stane tak přirozenou a naléhavou, jako je tlukot vašeho srdce.

Kéž všechny vnímající bytosti dosáhnout štěstí a příčin štěstí.
Kéž se všechny vnímající bytosti osvobodí od utrpení a příčin utrpení.
Kéž všechny vnímající bytosti dosáhnou radosti a příčin radosti.
Kéž všechny bytosti dosáhnou hluboké vyrovnanosti, v níž není místo pro lpění a odpor.
"


Yongey Mingyur Rinpočhe :2in1:
Uživatelský avatar
Monika
 
Poděkoval: 0
Poděkováno: 27-krát v 22 příspěvcích

Následující uživatelé by rádi poděkovali uživateli Monika za tento příspěvek:
Jana

Re: Yongey Mingyur: Radost ze života

Příspěvekod Monika » úte 01. pro 2009 10:12:40

další úryvky z této knihy

"Soucítění: přežití nejlaskavějších

„Nezměrné soucítění proudí spontánně vůči všem vnímajícím bytostem, jež trpí vězněny svými iluzemi.“

Kalu Rimpoče, Zářivá mysl: cesta Buddhy (Luminous Mind: The Way of the Buddha, přel. Maria Montenegro)


Představte si, že trávíte život v malé místnosti s jediným zavřeným oknem, které je navíc tak špinavé, že dovnitř nepropouští takřka žádné světlo. Pravděpodobně byste záhy dospěli k závěru, že svět je temné a bezútěšné místo, plné prapodivně tvarovaných stvoření, která vrhají strašidelné stíny na špinavé sklo, když míjejí vaši místnost. Ale předpokládejme, že jednoho dne vám náhodou na okno vystříkne trocha vody nebo se jím protlačí pár kapek deště při bouřce a vy použijete hadr nebo rukáv od košile a sklo očistíte. Najednou dovnitř vnikne paprsek světla a vás napadne: „Koneckonců, svět vlastně není tak temný a bezútěšný. Možná je to tím oknem.“

Zajdete k výlevce a naberete víc vody, vezmete si pár dalších hadrů a utíráte tak dlouho, dokud celou plochu okna nezbavíte špíny a nečistot. Světlo začne bez zábran proudit dovnitř a vy náhle zjistíte, že všechny ty podivně tvarované stíny, které vás předtím děsily pokaždé, když míjely okno, jsou lidé – stejní jako vy! A z hloubi vašeho vědomí vyvstane instinktivní touha navázat kontakt – vyjít ven na ulici a prostě být s nimi.

Ve skutečnosti se nezměnilo vůbec nic. Svět, světlo i ti lidé tam vždy byli. Nemohli jste je vidět, protože jste měli zakrytý výhled. Ale teď vidíte všechno a je to náramný rozdíl!

Tak tohle v buddhismu nazýváme úsvitem soucítění, probuzením vrozené schopnosti porozumět zkušenosti druhých a identifikovat se s ní.

Biologie soucítění

„Ti, kdo jsou nadáni velkým soucítěním, vlastní veškeré Buddhovo učení.“

Sútra, jež beze zbytku shrnuje dharmu (The Sutra that Completely Encapsulates the Dharma, přel. Pamakara Translation Group)


Buddhistické pojetí soucitu se v některých ohledech trochu odlišuje od běžného významu tohoto slova. Pro buddhisty neznamená soucítění pouhý pocit lítosti vůči jiným lidem. Tibetský termín – ňingdže-naznačuje zcela bezprostřední otevření srdce. Tomuto výrazu je pravděpodobně nejbližší pojem „láska“ – hluboká, neomezená připoutaností ani očekáváním jakékoli odměny. Soucítění je v tibetském chápání spontánním pocitem propojenosti se vším živým. Co cítíš ty, cítím i já, co cítím já, cítíš ty. Mezi námi není rozdílu.

Biologicky jsme nastaveni odpovídat na podněty z prostředí, v němž se nacházíme, jednoduchými reakcemi – předcházet situacím ohrožujícím naše přežití a zmocňovat se toho, co přispívá k našemu spokojenému bytí. Stačí zalistovat stránkami historických knih, abychom zjistili, že dějiny lidstva jsou příběhem napsaným krví bytostí, které byly slabší.

Přesto se zdá, že i když nás biologické naprogramování nutí k násilí a krutosti, zároveň nás vybavuje emocemi, jež nejen blokují agresi, ale také nás vybízejí jednat způsobem, která potlačuje impuls k osobnímu přežití ve prospěch služby druhým bytostem. Ohromila mě poznámka harvardského profesora Nedoma Kagana při jeho přednášce na konferenci Institutu pro mysl a život v roce 2003, kdy uvedl, že souběžně s naším sklonem k agresi nám tentýž institut přežít poskytuje „dokonce ještě silnější biologický impuls k laskavosti, soucítění, lásce a péči.“

Vyslechl jsem mnoho příběhů o lidech, kteří neváhali riskovat své životy v průběhu II. světové války, aby mohli poskytnout útočiště evropským Židům pronásledovaným nacisty. A také vyprávění o současných bezejmenných hrdinech, kteří obětovali vlastní pohodlné dobré bytí, aby pomohli obětem války, hladomoru a tyranie v různých zemích celého světa. Nejde jen o tyto velké oběti. Mnoho mých západních žáků třeba vynakládá spoustu času a energie, aby dopravili své děti na jejich sportovní utkání, do hudebních kroužků a na různá další zájmové aktivity. Zároveň trpělivě ukládají stranou peníze na vzdělání svých potomků.

Tento druh sebeobětování na individuální úrovni přesvědčivě dokládá přítomnost souboru biologických faktorů, které překonávají osobní strachy a touhy. Jednoduchý fakt, že jsme byli schopni vybudovat společnosti a civilizace, které přinejmenším aspoň deklarují potřebu ochrany a péče pro chudé, slabé a bezbranné, podporuje závěr profesora Kagana, že „smysl pro etiku je biologickou vlastností našeho druhu“.

Profesorovy poznámky prakticky beze zbytku rezonovaly s esencí Buddhova učení: čím jasněji vidíme věci takové, jaké jsou, tím jsme ochotnější a schopnější otevřít své srdce vůči ostatním bytostem. Když rozpoznáme, že druzí zakoušejí bolest a pocity neštěstí, protože nejsou s to nahlédnout svou pravou podstatu, cítíme hluboké přání, aby mohli zažít stejný pocit klidu a jasnosti, který jsme začali sami zakoušet.

Souhlas v nesouhlasu

„Pálivá semínka rodí pálivé plody. Sladká semínka rodí sladké plody.“

Sútra Suratovy otázky (The Questions of Sudara Sutra, přel. Elizabeth M. Callahan)


Pokud vím, většina konfliktů mezi lidmi pramení ze vzájemného neporozumění motivaci toho druhého. Všichni máme své důvody pro to co děláme a co říkáme. Čím více dovolíme, aby nás vedlo soucítění – znamená to na chvíli se zastavit a pokusit se vnímat, jaké je východisko toho druhého – tím menší je možnost, že mezi námi dojde ke konfliktu. A dokonce i když nějaké problémy vyvstanou, pokud se zhluboka nadechneme a nasloucháme s otevřeným srdcem, zjistíme, že jsme s to zvládat konflikty efektivněji – uklidnit rozbouřené vody a sladit naše rozdílné názory tak, aby byli všichni spokojení. A aby nikdo neskončil jako „vítěz“ nebo „poražený“."
Uživatelský avatar
Monika
 
Příspěvky: 1134
Registrován: čtv 05. lis 2009 22:14:16
Poděkoval: 553
Poděkováno: 368-krát v 288 příspěvcích

Následující uživatelé by rádi poděkovali uživateli Monika za tento příspěvek:
Jana

Re: Yongey Mingyur: Radost ze života

Příspěvekod slastimrak » úte 13. dub 2010 20:46:46

Knížku jsem si přál k Vánocům. Od té doby si ji pročítám a můžu vřele doporučit. Obsahuje plno jednoduchých cvičení, zajímavé informace o funkci mozku a (alespoň pro mě) funguje jako skvělá motivace k meditaci
Uživatelský avatar
slastimrak
 
Příspěvky: 7
Registrován: ned 01. lis 2009 13:33:55
Poděkoval: 3
Poděkováno: 6-krát v 4 příspěvcích


Zpět na Inspirativní osobnosti

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník