Rozhovor s PhDr. Martou Foučkovou o Hledání duchovní cesty

Rozhovor s PhDr. Martou Foučkovou o Hledání duchovní cesty

Příspěvekod Petr » pon 08. zář 2008 11:02:21

Rozhovor vyšel v Regeneraci 3/2003


Pro každého je důležité, aby pochopil smysl života, rozpoznal cestu jeho spletitostí, porozuměl životním zvratům a jejich významu a uměl čelit nepříznivým situacím. A také, aby se dokázal zorientovat ve změti různých nabídek a aktivit. Potřebujeme znát odpovědi na nejasné otázky, rozumět sami sobě i světu. I proto přichází do REGENERACE množství dotazů, a to i po internetu. Bohužel nemůžeme na všechny odpovídat individuálně, proto čas od času vybereme ty, které se nejčastěji opakují, a o odpověď žádáme některého z odborníků. Dnes je to opět po roce psycholožka dr. Marta Foučková.

UKOTVENÍ V MÍRU SRDCE

• Často slyšíme, že je třeba hledat svou duchovní cestu. Co to vlastně znamená?

• Jsme poutníci časem a prostorem a jenom přecházíme z jedné existence do druhé. V životě jsou chvíle, kdy si uvědomíme, že nepatříme hmotě a že nás trojrozměrný svět pouze drží a nabízí více utrpení než radosti. Pak začínáme hledat. Z neznalosti se často chytáme všemožných příležitostí, jak se rychle zbavit těžkostí. Oslovují nás i zvláštnosti z oblasti nadsmyslových jevů. Domníváme se, že některé praktiky mohou vynést k zasvěcení a vyřešit nesnáze života. Někdo ale místo usilovné práce na sobě touží jenom po vysvětlení vlastních chyb a omylů.

Je ale třeba si uvědomit, že tak, jak je rozmanitý svět materiální, je mnohotvárný i svět mimosmyslový. Ze stejného důvodu nemáme přístup k četným skutečnostem, které by náš život učinily lépe srozumitelným. Neznáme paralelní světy ani další rozměry. Vesmír je pro nás zahalen tajemstvím. Snažíme se proto nalézt cestu ke spojení s Kosmickou inteligencí, kterou v našem kulturním zázemí nazýváme Bůh. Vede k ní mnoho cest. Některé jsou zdlouhavé, jiné rychlé. Jsou cesty jisté, ale i nebezpečné.

• Jak poznáme, že jde o pravou duchovní cestu?
• Pravá duchovní cesta spočívá v hledání a nalezení Božského Já nebo také Božské jiskry v nás. Uskutečňuje se duchovní prací, která vede ke správnému prožívání veškerých životních situací, náležitému postoji k lidem a celému světu. Řekneme-li cesta, máme na mysli určitý směr. Duchovní cesta ale není zevním postojem ke světu a životu, nýbrž cestou do nitra, do našeho duchovního srdce. Pomalu, postupně a pracně se učíme láskyplnému postoji k životu a ke všemu stvořenému, čímž se zbavujeme škodlivých zvyků a rozpouštíme sobectví – své ego.

Základem Duchovní cesty je meditace, skrze niž snadněji poznáváme, že jen to, co je v nás zrozeno Láskou a Světlem, je věčné. Ostatní podléhá proměnám. Tento přístup nám nabízí harmonii se světem i se sebou, jelikož vede k nalezení přetrvávajícího vnitřního štěstí. A cestou ji nazýváme proto, že vytyčuje životní směr, jímž kráčíme k lepší a hodnotnější existenci. V životě se setkáme s nepochopením, mylným hodnocením, zklamáním i zradou. Pravá duchovní cesta chrání před bolestí – pomáhá chápat sebe i druhé jako chybující bytosti a přináší možnost nalézat kořeny nevědomostí, jimiž si nejvíce ubližujeme. Učí odpuštění a toleranci, a tak se stává oporou tam, kam nás osud postavil. Umožňuje prožívat přírodu i vesmír v jejich kráse a milovat všechny lidi bez rozdílu. Tedy projevovat lásku i těm, kteří nám škodí.

• Kterou z duchovních cest byste doporučila hledajícímu člověku?
• Měla jsem možnost seznámit se s mnoha duchovními směry, ale žádný z nich mi vyčerpávajícím způsobem neodpověděl na otázky, jež jsem si často kladla už jako dítě. V katolickém náboženství se objevovala dogmata, která nevysvětlovala psychologické aspekty života. Buddhismus a hinduismus jsou mi také blízké, ale dosažení poznání je zdlouhavé. Proto mě oslovila mystická cesta; ač pomalá, vyžadující trpělivost a vytrvalost, přesto rychlá. Nenašla jsem lepšího prostředníka spojení s Bohem. Její principy překlenují jako most všechny věky. Díky návratům do minulých životů jsem měla možnost zaznamenat její kořeny už v dávné minulosti. Toto učení trvá po dobu rozkvětu Egypta a posléze, přestože utajené, bylo přeneseno tajnými společnostmi do dnešní doby.

• Říká se, že některá místa na Zemi mají duchovnější vibrace. Jaký je jejich význam?
• Na Zemi se nachází mnoho míst se silnou duchovní vibrací – Tibet či Izrael jsou známé většině z nás. Oslovují nás i tím, že zde zůstala zachována kontinuita s minulostí. Jejich duchovní odkaz má působnost po celé planetě. Kupř. Svatá země byla rodištěm Ježíše Krista, stejně jako jejích obyvatel. Židé se rozešli do světa a nesou učení lásky Ježíše Krista do všech světadílů. Svou sounáležitostí, soucitem a pomocí projevují lásku až do dnešních dnů.

Všichni jsme dětmi Boží lásky, nezáleží na vyznání, rase ani povolání. Každý člověk má stejnou hodnotu. Rozlišuje nás jenom různý stupeň lásky, kterou jsme schopni dávat druhým.

• Jaký je váš názor na různá náboženství a duchovní směry?
• Náboženství, jež by se mělo stát nástrojem spoutání duševního světa člověka a ovládnutí jeho mysli, bych nesdílela. Stejně jako v minulosti jsme i dnes svědky, jak některá náboženství slouží světské moci a drží člověka v hranicích nesvobody. Pro mne je pravým náboženstvím vnitřní ukotvení v míru srdce, odkud mohou v souznění s Vesmírem pramenit soucit a Láska. Láska, vyzařující navenek vibracemi Světla a dobra, jak jsme mohli pozorovat třeba u dr. Tomáše nebo Ing. Solnaře, dalajlamy a jiných duchovních bytostí. Kosmickou inteligenci – Boha znají všechna náboženství světa, ačkoli používají různých jmen. Jejich jádrem je hledání Lásky. Toto úsilí spojuje všechna vyznání na Zemi a všechny lidi bez rozdílu, proto je tím nejsvatějším náboženstvím náboženství Lásky.

JAKÝ JE DUCHOVNÍ ČLOVĚK?

• Traduje se, že stáří je spojeno s moudrostí. Máme tomu věřit?

• Pokud člověk během života nedospěl k duchovnímu poznání, nelze mluvit o moudrosti, ale jen o životních zkušenostech. Moudrost je darem především nelehkého života, z něhož získáváme pochopení jeho smyslu. Proto je nutné spojit se se Světlem, které nás vede k Poznání. Ponořit se k prapodstatě nás samých a vědět, že vše je pomíjivé. Do těžkých situací jsme osudem postaveni, abychom se učili překonávat překážky a správně používat svou vůli.

Vše hmotné je vystaveno neustálé změně, stárnutí a rozpadu. Jedině duchovní skutečnost je trvalá. Dokážeme-li přijmout a zpracovat duchovní rozměr svého života, procházíme každým dnem v souladu s přírodními i kosmickými zákonitostmi; nepodléháme depresím ani utrpení, neboť si uvědomujeme přirozenost světa. Člověk musí být schopný přemýšlet o tom, co mu přinášejí jednotlivé lekce života. Obohacují nás především těžké a složité situace a nutnost je řešit. Porozumíme-li všem, tedy i negativním aspektům života, a přijmeme-li je, to lze nazvat moudrostí.

• Dalšími často opakovanými vlastnostmi, které se přičítají duchovním lidem, jsou pokora a skromnost. Jak byste je definovala?
• Skromnost je nutným požadavkem dnešní doby. Bez ní nemá šanci přežít ani planeta Země. Naši prapředkové byli moudří, když dávali na první místo u dívky právě skromnost. Žena byla odpradávna udržovatelkou života a vyžadovalo se od ní, aby ve skromnosti vychovávala i své děti. To proto, že nadměrné životní požadavky, které by nemohly být splněny, vedly k nespokojenosti a mohly vyústit třeba i ve ztrátu zdraví nebo rozpad rodiny.

Pokora je skromnost před Vesmírem. Na Zemi je nutné být velmi pokorným. Zde není na co se vyvyšovat, na co být pyšný. Všimněme si, že často přicházíme právě o to, na co jsme nadměrně hrdí, čeho si nejvíce ceníme a s čím se ztotožňujeme. Buďme skromní, pokorní a šťastní ze všeho, co nám Vesmír daroval, i když máme někdy pocit, že jsme si to vydobyli. „Bez Božího požehnání, žádné naše namáhání,“ bylo heslem našich prarodičů. Žili většinou v souladu s přírodou a věděli, jak jsou na ní závislí. A také si byli vědomi toho, že na »druhý břeh« si kromě lásky a dobrých skutků nic neodnesou.

• Můžeme se naučit sebeovládání?
• Samozřejmě. Jak? Duchovní prací na sobě. Problém je, že se je nenaučíme na žádném školení ani z příručky. Je to dennodenní práce na sobě samém, nejlépe pomocí meditace, a především pak naléhavost dodržovat morální zásady. Najdeme je v Desateru. Tato práce vede ke klidu v duši a lásce k lidem a všemu stvořenému na planetě i ve Vesmíru. Pramení z ní trpělivost, tolerance a odpuštění. A také pochopení, že každý jsme dosáhli jiného stupně poznání. Mnohé věci musíme přijmout tak, jak samy přicházejí. Máme-li duchovní vhled, pak také chápeme, že napjatá situace se může týkat třeba jiného člověka. Tím spíše situaci zvládneme a odpustíme, i kdyby se nás problém hluboce dotýkal. Právě v těchto chvílích poznáme důležitost duchovní práce a z ní plynoucích výsledků. Potom přijímáme všechny těžkosti života s pokorou a porozuměním. Vše, co přichází, také odchází – my tyto proměny jen zrcadlíme a odrážíme.

• Zmínila jste meditaci. Máte nějaký jednoduchý návod, jak ji zvládnout?
• Na toto téma bylo napsáno mnoho knih a článků. Velice stručně vyjádřeno, je to ponoření naší mysli do Duchovního srdce a setrvání v klidu, tichu a míru – čím je koncentrace hlubší a delší, pokrok se dostavuje rychleji. Tím, že mysl ustane ve své aktivitě, Božská energie prozáří celou naši bytost. Správný způsob meditace je většinou nezbytné předat osobně. Je to nejrychlejší a nejbezpečnější cesta; podobně jako by nám někdo ukázal pěšinku, která vede z tmavého lesa do sluneční záře. Ukázat cestu ale může jen ten, kdo ji bezpečně zná, protože ji už sám prošel.

• Čtenáři se někdy svěřují s pocity méněcennosti. Jak si nejlépe uvědomit vlastní cenu?
• I na mne se často obracejí lidé s těmito pocity, nebo dokonce komplexy méněcennosti. Příčiny, ze kterých pramení nedůvěra v sebe sama, si zpravidla žádají hlubší vysvětlení. Pokud se ale dokážeme sjednotit s naším vnitřním Já, pak není zapotřebí přemýšlet ani o vlastní ceně. Tehdy jsme součástí veškerého dění a celého Vesmíru a tyto otázky postrádají smyslu.

ŠTĚSTÍM JE DÁVAT LÁSKU
• Má duchovní práce nějaký vliv na další inkarnaci člověka?

• Celý život je výuková lekce. Kdo si myslí, že se učí jen ve škole, velmi se mýlí. Někdo dokonce tvrdí, že teprve život je tou pravou školou. Učíme se stále. Buď dobrovolně, nebo z donucení. Donucovacím prostředkem je nejčastěji utrpení, někdy nastřádané již v minulosti. Způsobujeme si ho sami svým myšlením, postojem k jiným, k životu i sami k sobě. Nejčastěji trpíme tím, po čem toužíme – zpravidla někoho či něco vlastnit – nebo strádáme ztrátou toho, co jsme milovali. Jestliže nám ale duchovní práce otevře oči, zjistíme, že všechno utrpení plyne z touhy našeho ega, našeho sobectví. Duchovní práce nás mění. Uskutečníme-li návrat k našemu Já, vesmírnému Božskému Já, potom nemůžeme trpět, jelikož už nejsme sami. Zbavujeme se pocitu osamělosti, pro mnohé tak nepříjemného, který mizí v souzvuku s nekonečnem. Samota se mění v přítomnost Já, ticho, klid a naplnění. Prožíváme vibraci vesmírné lásky. Toto uvědomění nás pak provází i do další inkarnace, abychom pokračovali tam, kde jsme skončili. V duchovním světě navíc platí, že stejné přitahuje stejné. Z téhož důvodu máme šanci potkat shodně laděné lidi a nejsme-li karmicky zatíženi, narodí se k nám stejně láskyplné děti.

• I na vaši adresu přicházejí do redakce smutné dopisy od čtenářů, kteří se cítí osamělí. Proč se některým lidem nedostává lásky? Jdou špatnou duchovní cestou?
• Pojem láska má natolik velký rozsah, že lidskými smysly ani citem ho nejsme schopni uchopit. Na Zemi toužíme po teple lásky všichni. Hledáme ji ve svém okolí a snažíme se ji často vynutit i z druhých. Mnohdy přitom zapomínáme, že nejdříve ji musíme vyvinout sami v sobě, a to nejen pro sebe, ale zejména pro druhé. Toužíme po pohlazení. Nejprve však musíme hladit my. Toužíme po objetí, musíme ale sami dokázat obejmout. Láska, to nejsou slova, ale činy. Je také nutné ji projevovat našim blízkým, dokud jsou s námi, a nezapomenout jim to opakovat, aby nás jednou nemrzelo, že jsme jim to neřekli. I my taková slova rádi slyšíme, cítíme-li, že vycházejí ze srdce… Vše, co dáváme, se nám vrací. To ale přece známe.

• Kudy vede podle vás cesta ke štěstí?
• Setkávám se s lidmi, kteří jsou na počátku sebeuvědomovacího procesu. Cítí, že žijí, a touží po uskutečňování svých přání. Utvořili si představy o tom, co znamená štěstí, a jsou pak velmi zklamáni, když se jim toto štěstí vytrácí či když úplně mizí. Často ani trochu nechápou, že pravé štěstí a blaho, které mohou dosáhnout, je jedině v nich samých. Pokud jsme našli Cestu a ve svém srdci uskutečňujeme světlo a lásku, nalezli jsme štěstí i pravou svobodu. To pak září i z naší osobnosti a ostatním pomáhá překonávat překážky. Pravým štěstí je dávat svou lásku lidem, kteří o ni stojí a potřebují ji.

JSME VEDENI PLÁNEM ŽIVOTA

• Co když se dozvím, že můj horoskop není nic moc. Mohu přesto jít po správné duchovní cestě?

• Vyvíjíme se v působnosti slunečního planetárního systému a hvězd. Životem jsme prověřováni, zda správně využíváme nabídky jimi poskytovaných vlivů, či je naopak necháváme nevyužité, nebo je dokonce zneužíváme. Do dalšího života se pak rodíme s karmickými a především osudovými úkoly. Maturitu života skládá každý sám, stejně jako za sebe zodpovídá. Také nepříjemnosti života musí zpracovat každý sám a nemůže nikoho vinit. Právě horoskop je velice vhodným ukazatelem uskutečňování naší životní cesty, protože nám dává nadhled a porozumění. Známe-li díky němu úskalí na křižovatkách svého života, snadněji je zvládneme. Pro zachování klidu ve stěžejních okamžicích je nejdůležitější duchovní vhled a vyvinutá intuice, o které se dobrý astrolog opírá.

• Má člověk žít tam, kde se narodil?
• Osud každého z nás je daný už ve chvíli početí. Později se jen těžko můžeme bránit jeho realizaci. Je-li v plánu života (což se jednoznačně objeví v horoskopu narození) třeba, že se přestěhujeme na Kamčatku, pak jsme osudově do této země dovedeni. Tato otázka souvisí i s předurčeností národa. V České zemi se už dlouhou dobu rodí geniální jedinci. Tato skutečnost je dokumentována tolika svědectvími, že je zbytečné cokoli rozvádět. Ti, kteří odešli, ať už z jakéhokoli důvodu, s sebou nesli na různá místa planety kulturní a duchovní dědictví našeho národa. Ačkoli jsme malý národ, naše prezentace v cizině je nepřehlédnutelná. Odhlédněme od jedinců, kteří se podepsali negativně, představují jen zanedbatelné procento.

• Často se na vás obracejí lidé s různými psychickými problémy. Jak jim pomáháte?
• Záleží na tom, co upřednostňují. Hmotu s její hutnou vibrací, nebo duchovní svět – sice neviditelný, ale stejně tak reálný? Duchovní poznání lze docílit jedině srdcem, které miluje Boha. Poznáváme ho jako všeprostupující lásku, Kosmickou inteligenci – trvalou energii bez konce a počátku. Ačkoli je pro nás energií nepředstavitelnou, přesto jsme její součástí od počátku světa. Božská podstata, Božská jiskra je v nás stále. Jenom si ji neuvědomujeme kvůli vlastním touhám, chtění a zbytečným přáním, jež jdou proti naší přirozenosti a vytvářejí ego a sobectví. Tedy nevědomost, jenž je přenášena ze života do života. Usilujeme o nalezení štěstí, ale zaměňujeme ho touhou po vlastnění.

Pociťujeme-li vnitřní neklid a napětí či deprese, je to znamením nedokonale zpracovaného duchovního rozměru v nás. Ještě jsme nedokázali rozpustit ego. Duše stále hledá náhradu a ztotožňuje se s prchavými vjemy, čímž prožívá neklid a chvění. Jedině ukotvení v Já je pevné, trvalé a rozpouští strach. Pouze spojení s opravdovou nesobeckou láskou, Božským zdrojem, nás činí pevné. Skrze tuto lásku lze nahlédnout do podstaty problémů a trápení a tak se smířit třeba i se ztrátou milovaného člověka. Pochopit a netruchlit. Dokážeme se tak rychleji vyrovnat i se smrtí drahého člověka, neboť víme, že jejich odchod je vlastně návratem a příště se znovu setkáme.

• Máte pro nás nějaké rady, jak si udržet nejen duševní, ale i fyzické zdraví?
• Každý čtenář REGENERACE určitě ví, že zdraví má ve svých rukou. Co jsou platné léčebné procedury a léky, když se člověk i po vyléčení a zbavení obtíží chová a myslí stále stejně? Je logické, že nemoc se tak jen potlačí. Fyzické zdraví a psychika spolu úzce souvisejí. Zdraví se docílí jedině změnou myšlení a postoje k životu. Jak myslíme, tak také žijeme. Jaké myšlenkové vibrace vytváříme, takové rovněž přitahujeme. Často je jen nezbytné nalézt pevnou vůli ke změně svých životních návyků.

Je třeba naslouchat svému tělu a pomáhat mu. Zjistit, které potraviny a tekutiny mu škodí, zanášejí je, které jsou pro nás naopak lékem. Poznat, kdy jíst a také kolik stravy tělu poskytnout. Kdy jít spát a jak odpočívat. Dobré rady dnes najdete v mnoha knihách a samozřejmě i v REGENERACI. Lidé vždy věděli, že do zašpiněné nádoby nemá cenu lít čistou vodu. Nejdříve se musí vymýt, aby mohla sloužit. Stejně tak bychom měli jednat i se svým organismem a alespoň jeden den v týdnu mu dopřát očistu půstem.

V životopise lékaře Avicenny nacházíme zvláštní přístup jeho doby k problematice onemocnění. Úkolem lékaře bylo pečovat preventivně o zdraví panovníka. Pokud onemocněl, hrozilo mu přísné potrestání. Přála bych všem pacientům lékaře, který se snaží vysvětlit příčinu nemoci a přidá radu, jak jí předcházet. Domnívám se, že dnes je nutná alopatická i doplňující alternativní léčba v případě, kdy už došlo k poškození organismu.

ZMĚNIT SVÉ MYŠLENÍ

• Ať jdeme jakoukoli duchovní cestou, končí náš pobyt na zemi smrtí. Co říkáte lidem, kteří se bojí smrti?

• Nad nevyhnutelností smrti by se měl občas zamyslet každý, aby nezapomínal, že na Zemi jsme jen »na návštěvě« a za čas se vrátíme »domů«. Já nahlížím na smrt jako na vysvobození z hmotné sféry. To ale neznamená, že nemáme mít rádi život. Podívejte se, kolik krás nám skýtá Božská tvorba v podobě květin, stromů, zvířat nebo krásných a oduševnělých lidí… Osobně si přeji, aby, až nebudu přítomna v těle, pro mne nikdo netruchlil – budu všude a nikde, určitě s těmi, co mě mají rádi.

• Paní doktorko, jak vidíte budoucnost lidstva? Hodně lidí se bojí světové války…
• Přála bych si být dobrým prorokem. Chci věřit, že lidstvo je už poučeno a ví, že pokud by došlo k velkému světovému konfliktu, nebylo by vítězů, ani poražených. Z povrchu Země by patrně zmizel život. A to, myslím, Kosmická inteligence nedovolí. Přírodní katastrofy by mohly být donucovacím prostředkem, který udrží potenciální válečníky při zemi.

Přesto, nebo právě proto, je nutné, aby lidé změnili své myšlení. Mnoho citlivých osob vnímá naléhavost současného stavu a nutnost změny v duševní i duchovní oblasti. Lidé tříbí své charaktery. Někteří se více přiklánějí ke hmotě, jiní hledají harmonii s Vesmírem. Cesta dobra ale není snadná, je na ní mnoho úskalí a nepříjemností. Zároveň však člověka přibližuje i smyslu života a zoceluje jej. „Kdo hledá, nachází,“ je prastará duchovní pravda. Je jen nutné vědět, co hledám, zda dobro, soucit, odpuštění, radost z radosti druhých, vnitřní klid a souznění s Vesmírem, nebo pouhou zábavu.

Ten, kdo nic nežádá, ale jen dává, obdrží nejen klid a mír v duši, ale i vše potřebné k životu. Kdo neprozáří své srdce světlem a láskou a zůstane v temnotě nevědomosti, bude nucen zopakovat celé období Platonského roku, jímž Země podle astrologie prochází. V tomto čase jsme na rozhraní věku Ryb a věku Vodnáře. Nadcházející věk Vodnáře vyžaduje vyšší stupeň Lásky. Kdo se zdráhá pochopit, bude »vrácen do věků«.

• Na redakci se stále obracejí čtenáři, kteří se k vám chtějí objednat na konzultaci či léčení. Marně jim vysvětlujeme, že už individuální konzultace neposkytujete. Můžete zopakovat proč?
• Nebylo v mých silách, abych se věnovala všem, kteří se na mne obraceli o pomoc. Proto jsem se již před delší dobou rozhodla skončit s individuální činností a pomáhat více lidem najednou. Jen někdy a při závažných okolnostech udělám výjimku.

Na svou terapeutickou metodu (hlubinná terapie) a její název jsem musela požádat o ochrannou známku průmyslového vlastnictví, abych ušetřila mnohé pacienty zklamání. Někteří terapeuti se totiž vydávali za mé žáky a používali ve své práci stejného názvu. Problémy, které někdy způsobili svou nevědomostí, pak padaly na mou hlavu.

Musím také upozornit, že nahlédnutí do své minulosti a vědomí příčiny nynějších problémů, to je jen začátek skutečné a usilovné práce na sobě. Cesta odstranění obtíží vede skrze zpracování vlastních nedostatků a změnu myšlení. Úkolem pro získání ztracené rovnováhy je přestat se trápit tím, co už uplynulo a nikdy se nevrátí. Poučit se a žít smysluplným životem tady a teď. Bez snahy a úsilí se ničeho nedocílí. Porozumíme-li minulosti a dáváme-li pozor na události dneška, máme možnost změnit svůj život. Uvědomíme si totiž, že náhoda neexistuje a nezbývá, než svůj život poctivě zpracovat.

• Dovolte poslední otázku. Léta jste vedla semináře v Hluboké nad Vltavou, kam za vámi jezdily stovky čtenářů. Teď jste místo jejich konání změnila. Co vás k tomu vedlo?
• Události plynou a lidé se mění. I dobrá akce musí jednou skončit. To je v lidské společnosti časté. Neodešla jsem z Hluboké dobrovolně. Ke každé práci je ale potřebný klid, a k práci tohoto druhu obzvlášť. Život mě naučil brát věci tak, jak přicházejí. Božský computer je fantastický nástroj. Často nechá událostem takový průchod, aby se změny mohly uskutečnit i bez nás. Nevíme, kde se právě nalézáme ve svém vývoji a jaký úsek života jsme si vzali za úkol zpracovat. Věřím, že nové místo, kde budou semináře pokračovat, je dobré. Má příznačné jméno: Hláska. Hlásat a uskutečňovat v srdcích Boží mír, klid, lásku a světlo je ten nejkrásnější cíl. Není naivní, přejeme-li si mír v srdci i na Zemi. Jsme jejími dětmi, a ty si vždy přejí štěstí a radostné soužití. Ať už konečně zavládne v lidské rodině na celé Zemi harmonie a láska!

Zdroj: Regenerace
Uživatelský avatar
Petr
Administrátor
 
Příspěvky: 2832
Registrován: čtv 08. kvě 2008 21:17:44
Bydliště: Brno / Praha
Poděkoval: 589
Poděkováno: 1282-krát v 716 příspěvcích

Zpět na Inspirativní osobnosti

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 7 návštevníků