Anselm Grün: Temná noc duše

Anselm Grün: Temná noc duše

Příspěvekod Lída » pát 01. říj 2010 11:50:56

Popis deprese a temné noci duše je na první pohled podobný. V depresi jako v temné noci duše lidé prožívají pocit vlastní bezmocnosti, bezbrannosti a nahoty, osamělosti, opuštěnosti a odcizení... Jejich zakoušení formuje úzkost, bezútěšnost a pocit, že nic nemá smysl. Zakoušíme v sobě hlubokou temnotu...

Jan od Kříže s temnou nocí často spojuje melancholii... Tvrdě odsuzuje mnohé duchovní vůdce, kteří o depresi a temné noci nic netuší... Myslí si, že zkušenost temné noci je jen melancholie a sklíčenost, nebo že příčinou tohoto prožitku je hřích či neřest. Takovými výklady však jen škodí. Uvrhují lidi do zoufalství nebo bezvýchodnosti.

Subjektivní prožitek temné noci může být formován úzkostí a vnitřní prázdnotou a může mít depresivní povahu. Mezi temnou nocí duše a depresí je však jeden zásadní rozdíl. Temné noci předchází vždy duchovní zkušenost.

Temná noc je především duchovní fenomén. Prožívají ji lidé, kteří se vydali na cestu k Bohu, je to bolestný prožitek prázdnoty a temnoty. Jak říká Jan od Kříže, takový prožitek není způsoben sklíčeností nebo melancholií... Pro mne je vždy podstatné pochopit, má-li ten, kdo mluví o temné noci duše, za sebou opravdovou duchovní zkušenost a staví-li se tváří v tvář své každodennosti. Deprese nám často zabraňuje ve zvládání každodenního života. Zkušenost temné noci rovněž může poškozovat naši schopnost činnosti, v první řadě má však spočívat v duchovní rovině. Za normálních okolností nám nemá bránit věnovat se ostatním lidem a své práci.

Dopisy a zápisky Matky Terezy, s nimiž se široká veřejnost seznámila až v roce 2007, ukazují, že tuto svatou ženu, která se navenek vždy usmívala, trápily prožitky temné noci... Sdělovací prostředky už stačily představit tuto zkušenost vnitřní temnoty a vzdálenosti od Boha jako proklad toho, jak Matka Tereza žila navenek. Ale pro mne je právě temná stránka její zkušenosti prožívání Boha podmínkou toho, že dokázala být tak milosrdná k lidem... Matka Tereza se dokázala věnovat lidem v tísni, protože sama zakusila tíseň na vlastní kůži...

Cílem temné noci je vnitřní tříbení člověka... Stejnou funkci může mít podle Jana od Kříže i deprese. „I když se vyprahlost někdy spojuje s melancholií, nezpůsobuje proto o nic méně očistu mysli...“ Temná noc osvobozuje duši od veškeré závislosti, od ulpívání. Deprese, jak jí rozuměli pouštní otcové, je formována závislostí na věcech vnějšího světa, na blahobytu a lidské náklonnosti... Tato vnitřní svoboda očišťuje ducha také od zádumčivých myšlenek. Zůstává pro mě otázkou, jak můžeme toto poznání španělského mystika přeložit do dnešní doby a přizpůsobit je pro naše zacházení s depresemi.

V první řadě bychom neměli podléhat představě, že temná noc je buď čistě psychologický, nebo čistě duchovní fenomén. Duchovní zkušenost má vždy také psychologické základy a naopak. Proto bychom neměli depresi považovat za čistě biologickou nebo psychologickou abnormálnost. Vždy má též duchovní rozměr. Zároveň však nesmíme nemoc zvanou deprese neuváženě duchovně vyvyšovat. Přicházejí za mnou mnozí lidé, kteří trpí depresí, ale okamžitě komentují svou situaci obrazem temné noci... Nemají tolik pokory, aby prostě přiznali, že jsou depresivní. Podle mně je u lidí, kteří procházejí temnou nocí duše, vždy přítomno obojí: velká psychická citlivost a zranitelnost a zároveň pravá duchovní zkušenost – zkušenost, že Bůh prostě není odměna za naše duchovní úsilí; že Bohu se můžeme přibližovat jedině tehdy, když se v nás tříbí všechno egoistické, co je pak zničeno v temnotě noci.

Pro zkušenost deprese zároveň platí: Existují deprese, které se prostě musí zmírňovat medikamenty, protože jinak by duši uváděly do naprosté strnulosti a neschopnosti obstát v každodenním životě. V každé depresi však tkví také duchovní výzva. Pokud Jan od Kříže říká, že i melancholie může očistit duši od veškeré závislosti a žádostivosti, pak to pro mne znamená, že svou depresi musím přijmout s pokorou. Měl bych zanechat unáhlených interpretací, nesmím si přičítat vinu za svou depresi. Měl bych se spíše ptát sám sebe, od kterých představ a iluzí mě moje deprese má osvobodit. Deprese zpochybňuje mé příliš vysoké mínění o sobě, představu, že jsem dokonalý, splňuji všechna očekávání a všichni mě musí mít rádi. Očišťuje mě také od velikášských iluzí... Konfrontuje mě s mou vlastní bezmocí. Už nemohu Boha používat k tomu, aby se mi lépe vedlo, abych se vnitřně uklidnil a dokázal být nad věcí. Mohu se ve své bezmocnosti pouze odevzdaně do Boha pohroužit. V tomto odevzdání se vnitřně osvobozuji od veškeré ctižádosti, od touhy po slávě, od představ, že musím všechno udělat a dokázat sám, od ctižádosti předvádět se lidem jako duchovní a zralý člověk, od tendence osobovat si Boha pro sebe a své cíle...

Depresivní lidé si také mohou uvědomovat vnitřní souvislost nemoci se světem kolem sebe, když se snaží svou depresi překonat... Mnozí lidé, kteří jsou depresivní, mi vyprávějí, že nemohou vůbec nic udělat pro svět... Vždyť mají dost práce sami se sebou. Těmto lidem vždycky odpovídám: „Ty nemusíš zanechávat ve světě stopu radostné zbožnosti. Když se ale smíříš se svou depresí a vědomě si ji protrpíš, vzejde z toho naděje pro svět. V místě, na němž stojíš, pročistíš kalné vody, které kalí myšlení tvých bližních, aby také oni mohli opět s nadějí hledět na tento svět... Se svou depresí nejsi mimo společnost, jsi v jejím středu. Zástupně za druhé cítíš něco, co mnozí raději vytěsňují.“ Takové myšlenky depresi nelikvidují, ale lidé v depresi z nich čerpají naději a důvěru. Cítí díky nim, že jejich život, ba i jejich deprese mají smysl, že jsou pro tento svět důležití, že nejsou bezcenní a bez užitku, jak se mnozí depresivní lidé označují. Z lidí, kteří se smířili se svou depresí, vychází často cosi tajemného a hlubokého...

Budeme-li formulovat tyto úvahy na psychologičtější rovině, můžeme říci: Depresivní lidé trpí něčím, co se týká naší doby. Podle Daniela Hella deprese často znamená, že duše volá o pomoc proti přílišným požadavkům na motilitu jedince. Přibývání depresí tudíž vznáší otázku vůči naší společnosti v tom smyslu, jaké dává lidem možnosti, zda jimi nejsou přetíženi, nebo zda společnost nabízí lidem životaschopné nabídky. Jiné deprese jsou protestním voláním proti postoji „všechno je možné“ a „všechno se dá přece zvládnout.“ V USA je velice rozšířena metoda pozitivního myšlení. Tato technika má jistě své dobré stránky, když však lidem sugeruje, že každý problém se dá vyřešit, protože stačí jen pozitivně myslet, stále více lidí, kterým to už nepomáhá, reaguje depresemi. Jejich deprese jsou protestním výkřikem a my bychom mu měli naslouchat. Jestliže se naše společnost příliš zabývá blahobytem a „wellness“ a „zdraví“ povyšuje na cosi jako náboženské statky, mžeme přibývání depresí chápat jako protest proti takové jednostranné fixaci na tělesný a duchovní „fitness“. Někdy je deprese také zdravou reakcí tváří v tvář neúměrné fixaci na úspěch. Deprese zve ty, kdo trpí dnešní dobou a její povahou, k tomu, aby se osvobodili od moci chorobných postojů v naší společnosti. A pro celou společnost je výzvou a požadavkem, aby znovu uvažovala o svých měřítkách a všímala si, čím vhání lidi do nemoci.

A ještě jeden požadavek vznáší deprese. Odkazuje nás na psychologické a lékařské cesty, které zná dnešní věda, navíc však i na cestu duchovní. Ať už jde o temnou noc víry, depresivní epizodu, nebo recidivy těžkých depresí, každá deprese nás koneckonců přivádí k základním otázkám života: Čím chci žít? Jaká jsou měřítka mého života? Jak si vykládám vlastní život? Co je cílem mého života? Dalo by se říci, že deprese nás přivádí ke třem otázkám, které gnostikové formulovali jako ústřední otázky člověka: Kdo jsem? Odkud přicházím? Kam jdu?

Deprese je pozváním, abychom odložili všechna měřítka, která odporují mé podstatě, abych se osvobodil ode všech iluzí, z nichž jsem vystavěl svůj grandiózní obraz o sobě. Také mě vyzývá, abych se osvobodil od všeho sebeobviňování a všech fixací na negativní interpretace a stával se stále víc tím, kým jsem svou podstatou.


Ukázka z knihy Anselma Grüna „Deprese jako šance“
Nakladatelství Portál 2009
Uživatelský avatar
Lída
 
Příspěvky: 612
Registrován: ned 26. říj 2008 10:23:26
Poděkoval: 146
Poděkováno: 439-krát v 261 příspěvcích

Následující uživatelé by rádi poděkovali uživateli Lída za tento příspěvek:
Dagmar, Monika

Zpět na Anselm Grün

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník